POSTAVENO BRASSIN HISTORIE ČÍSLO 53. Smrt krokodýla aneb Bunny Racer v akci. eduard. cena 0,- Kč. Ročník 13, listopad 2014 SSW D.

Transkript

1 INFO EDUARD Ročník 13, listopad 2014 ČÍSLO 53 cena 0,- Kč SSW D.III 1/48 HISTORIE Smrt krokodýla aneb Bunny Racer v akci POSTAVENO SSW D.III 1/48 M4A1 Sherman 1/35 MiG-21PF, PFM a R 1/48 MiG-15bis Bunny Racer 1/72 BRASSIN SSW D.III engine and guns F-4B exhaust nozzles F-4B ejection seat eduard

2 INFO EDUARD ČÍSLO 53 Eduard - Model Accessories, 2014 Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný. Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita k další publikaci na jakémkoli médiu, bez souhlasu společnosti Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků. Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard MA.

3 LISTOPAD 2014 OBSAH ÚVODNÍK BFC Iron Bunny 2014 OBRAZY Obrazy z dějin Eduardu v Čechách a v Evropské unii a leckde jinde MODELY (SSW D.III 1/48, Bf 110E 1/48, La-7 1/72) BRASSIN FOTOLEPTY BIG ED NOVINKY listopad 2014 HISTORIE Smrt krokodýla aneb Bunny Racer v akci POSTAVENO SSW D.III 1/48, M4A1 Sherman 1/35, MiG-21PF/PFM a R 1/48 ON APPROACH prosinec Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o. Mírová 170, Obrnice podpora@eduard.cz eduard

4 ÚVODNÍK INFO 11_14 Vážení přátelé, vítejte u předposledního infa letošního roku. Dočtete se v něm o mnohém, mimo jiné o prvním ročníku Iron Bunny, 24 hodinové soutěže čtyřčlenných týmů ve stavbě Spitfiru Mk.IX 1/48. Šest zúčastněných týmů stavělo ne jeden, ale dva Spitfiry, neboť soutěžním objektem byla stavebnice NAŠI SE VRACEJÍ, obsahující dva modely. O průběhu akce, pravidlech i výsledcích se dočtete ve článku Luboše Kuny, strůjce této geniální akce, kterou k všeobecnému nadšení všech zúčastněných skvěle zorganizoval. Předával jsem ceny, a řeknu vám, že tak euforickou atmosféru jsem na modelářské soutěži ještě nikdy nezažil. Onoho víkendu se na Bublavě zcela jasně nikdo nenudil. IRON BUNNY měl duši a já doufám v jeho velkou budoucnost. Obdobně jsme na tom s Novemberfestem, druhý ročník se koná poslední listopadový víkend. Ač bude letošní ročník v detailech odlišný od loňského, na atraktivitě mu to zajisté neubere. Ze 144 míst už nezbývá žádné volné, Novemberfest 2014 je vyprodán. Na šťastné držitele vstupenek se těšíme v Komunitním kulturním centru v Obrnicích naproti Eduardu 28. listopadu odpoledne! Před dvaceti lety jsme vydali své první plastikové modely v měřítku 1/48, nejprve Fokkera E.III a krátce po něm Siemense-Schuckerta D.III. Byly to tehdy short runy se všemi nectnostmi tohoto typu produkce, přesto znamenaly přelom ve vývoji naší firmy a troufnu si napsat, že přinesly i jistý vklad do vývoje našeho oboru. Nebyly to naše první kity, první byly dva Sopwithy, Baby a Schneider, v měřítku 1/72. Fokker a Siemens byly ale naše první kity v měřítku 1/48, kteréžto se posléze stalo dominantním a naprosto nejúspěšnějším pro naši výrobu modelů. Koncept short runového plastového draku, hojně doplněného kovovými leptanými detaily, se v naší produkci udržel několik dalších let, kdy pro nás plastové díly vyráběla MPM s využitím našich předloh. V celosvětovém kontextu naše aktivita znamenala renesanci modelů letadel z I. světové války, jimž se tehdy už delší dobu nikdo nevěnoval. Jak už to bývá, dostali jsme tehdy od odborníků za uši, otázek, proč děláme takový nesmysl a vydáváme něco, co nikdo nedělá a nikoho to nezajímá, jsme obdrželi přehršel. Leč vydrželi jsme a časem jsme si získali svojí prvoválečnou tvorbou jistý věhlas, přičemž několik prvoválečných model, především z pozdější, již mnohem kvalitnější, produkce, stále patří do zlatého fondu naší tvorby. V příštím roce vám jich několik připomeneme reedicemi těchto starších, ale stále pěkných a hodnotných modelů. Nemám na mysli pravěké short runy, k těm se nevrátíme, nýbrž modely z novější, již moderní doby. Budou to kupříkladu Albatros D.Va, Fokker E.III, Fokker Dr.I či SPAD XIII. O podobu těchto i mnoha dalších moderních Eduardů se první Siemens-Schuckert D.III nepřímo také zasloužil, neboť byl aktérem příhody, která významně a nadobro změnila můj osobní a potažmo i náš firemní pohled na výrobu modelů a vůbec čehokoli. Stalo se to v Chicagu na výstavě RICHTA SHOW rok nebo možná dva po vydání Siemense. Tehdy už jsme měli na svém kontě řadu dalších, nejen prvoválečných modelů, přičemž hodnocení našich stavebnic bylo vesměs kladné, takže jsme začínali být na svou práci a sebe sama patřičně hrdí. Což je, jak známo, nejlepší cesta do pekel. A tehdy se u našeho stánku na chicagské výstavě objevil takový starší, distinguovaný pán a povídá mi: Tady ten model, tohoto Siemense, jste vyrobil Vy? Já na to, patřičně hrdě: Ano pane, naše firma ho vyrobila. A on pravil tónem, jenž poněkud klamal svojí přívětivostí: Tak to byste se měl stydět, pane. Něco tak strašného jsem ještě nikdy v ruce nedržel! Vždyť ta věc se vůbec nedá postavit! Pokud se chcete výrobou modelů živit, dělejte svou práci pořádně! A odešel. To od něho bylo šlechetné, nevěděl jsem, co na to říct. Víte, jak to v takových případech bývá. Nejprve jsem se trochu urazil, pak jsem se snažil jeho slova bagatelizovat, ale hlodala ve mně stále, až jsem krok za krokem došel k názoru, že má pravdu. Ať si recenzenti píší, co chtějí, ať si nás všichni klepou po rameni, ten model je opravdu nesestavitelná ostuda a je čas na změnu. Nebylo to lehké rozhodnutí, a ani cesta, na kterou nás nasměrovalo, nebyla lehká, ba, možná je čas to přiznat, byla pekelně těžká, dlážděná mnoha problémy a karamboly. Ale výsledek, myslím, stojí za to. Ale zase, pánové, kdybyste to chtěli zkusit znovu, třeba až uvidíte Avii B-534, jejíž první zkušební výlisky mám právě teď před sebou, a chtěli nám tvrdit, že ten model je ostuda, má špatný čumák a moc či málo žeber na křídle a vůbec bychom se měli víc snažit, aby byl zákazník s naší prací spokojen, tak vám to už jen tak nezbaštíme. Jednak to ostuda není, a pak už také vím, co stojí dokonalost. A víte, ono všechno má svůj strop. Mimochodem, když už jsme u dvaasedmdesátinové Avie a dvaasedmdesátin obecně, často čtu a slyším, že ta naše dvaasedmdesátinová revoluce není zatím nic moc. No to je pravda! Není nic moc, protože ještě nezačala! Začne až s vydáním pětistovky, přece! V listopadu oslavíme druhé výročí založení BFC. Tomuto výročí je věnován článek o historii Bunny Racera, který nedoporučuji brát příliš vážně, a také jeden ze šesti postavených modelů v rubrice POSTAVENO. V tomto čísle také konečně opět dochází na pokračování historie firmy Eduard, po němž je nemalá poptávka. Nicméně, hlavním cílem a důvodem existence tohoto bulletinu je informovat vás o vydávaných novinkách, kterých je i pro listopad nemálo. V dnešním čísle se tak dozvíte mnohé nejen o novém čtvrtkovém SSW D.III, ale i o spolu s ním vydávaných Brassinových sadách pro tento model určených, SSW D.III ENGINE, což je motor Siemens-Halske Sh.IIIa a SSW D.III GUNS, což jsou kulomety Spandau (Maxim) MG Dohromady se sadami určenými pro SSW D.III vydáváme v listopadu rekordních deset nových Brassinových sad, mezi nimiž je několik netradičních položek. Mám na mysli kupříkladu kola pro Hawker Typhoon Mk.Ib od Airfixu v měřítku 1/24, či kulomet Bren v měřítku 1/35 a protiletadlový kanón ráže 105mm pro německé ponorky Typ IX v měřítku 1/72. Rád bych upozornil také na položku MiG- -21PFM interior grey, kterou zařazujeme do 4 eduard

5 produkce na přání zákazníků. Tato varianta interiéru řeší korektní zbarvení cockpitů MiGů- -21PFM z rané produkce. Co se fotoleptů týče, i v tomto sortimentu najdete položku vztaženou k novému SSW D.III, jde o látkové pásy SSW D.III seatbelts FABRIC. Dalšími zajímavými položkami jsou kupříkladu sady pro C-47 a Blenheima v měřítku 1/72 od Airfixu, nebo první dvě sady pro Spitfira Mk.V 1/48 od stejné firmy, interiér a vztlakové klapky. Jistou výjimku představuje i pětice BIG Edů. Mezi ZOOMy si povšimněte sady pro La-7 1/72, určenou pro rovněž v listopadu vydávaný model 7425 La-7 Weekend. Tím se jistou oklikou dostávám zpět k modelům, z nichž zatím nebyl zmíněn jediný, reedice Bf 110E v měřítku 1/48. V edici Profipack, nutno dodat. Letos budeme v Telfordu, nebudeme prodávat, nýbrž jen vystavovat a prezentovat připravované novinky. Přeji vám příjemné čtení! ÚVODNÍK Buď kit! Vladimír Šulc OSLAVÍME 2. VÝROČÍ BFC. BUĎTE PŘIPRAVENI! eduard 5

6 BFC Bublava, října 2014 Luboš Kuna 1. ročník pohodového závodu v extrémním modelaření inspirovaný legendárním automobilovým závodem 24 Heures du Mans, probíhal pod záštitou Bunny Fighter Clubu a za maximální podpory firmy Eduard. Celý podnik byl koncipován jako štafetový závod čtyřčlenných týmů modelářů, kteří museli v jeho průběhu postavit závodní stroj tak, aby obstál v bodovací soutěži dle pravidel SMČR. Délka závodu byla stanovena na 24 hodin a závodníci se v jeho proběhu dle potřeby střídali. Zároveň mohli na pracovišti závodit maximálně dva členové týmu. Každý člen týmu musel modelařit minimálně čtyři hodiny a nesměl v jednom souvislém úseku překročit šesti nebo osmihodinový limit (podle počtu závodníků v týmu). Dodržování všech pravidel na závodišti bylo hlídáno propracovaným elektronickým systémem ovládaným přes dotykové obrazovky. První závodníci se na Bublavu v Krušných Horách začali sjíždět v pátek po čtvrté hodině odpolední. Do závodu se přihlásilo šest týmů: 1. Hell s Snails from Modelweb, ve složení Petr Pastera, Michal Sudek, Jaroslav Šebek, Libor Mužík, 2. MCR Crew ve složení Zdeněk Bříza, Michal Bříza, Jiří Souček, 3. Banda Veselých Patlalů ve složení Petr Němec, Martin Němec, Michael Kaplan, Jakub Kaplan, 4. Carrot Eaters ve složení Josef Jetmar, Martin Sýkora, Daniel Marek, 5. Nothing Box ve složení Jan Hanzlíček, Martin Vochoc, Vladimír Šuma, Bohumír Bílek, 6. Dlouhohrající Děcka ve složení David Lengyel, Marina Kim, Viktor Mullin, Vojtěch Starý. V průběhu pátečního večera týmy v klidu obsadily vylosované závodní boxy a paddock - prostě se ubytovaly. Poslední členové týmů pak dorazili před devátou hodinou večerní. Po celý večer pro ně bylo připraveno příjemné posezení s ochutnávkou nejlepších regio- nálních produktů. Přesně ve začal závěrečný předstartovní briefing. Na něm byl odtajněn závodní stroj Dual Combo čtvrtkového Spitfira Mk. IX v limitované edici Naši se vracejí. K němu účastníci vyfasovali další prostředky poskytnuté Eduardem fotoleptané a Brassinové doplňky, barvy, ředidla... Po překonání prvotního šoku z překvapení, že se bude jednat o stavbu dvou modelů namísto jednoho, začaly jednotlivé týmy horečně sestavovat taktiku a rozdělovat si úkoly. Tu noc asi málokdo spal klidně. Vlastní závod začal v sobotu, po půlhodinovém warm-upu, chvilku po půl osmé ráno a v celkem poklidném tempu. Prvních pár hodin bylo slyšet pouze bzukot frézek a vrzání pilek a pilníků, které se zařezávaly do plastu a resinu. Pak už se ozvaly i kompresory a sykot pistolí při nástřiku interiérových dílů. Chvíli po prvním povinném střídání závodníků došlo kolem druhé hodiny odpolední k výpadku 6 eduard

7 elektřiny a závod byl nuceně přerušen. Naštěstí byla dodávka elektřiny do hodiny obnovena a závodníci mohli opět zasednout na pracoviště. Pracovní tempo se s přibývajícím časem dramaticky zvyšovalo. V nedělních časných ranních hodinách už připomínalo sprint a tak, přesto, že se to na začátku některým zdálo nemožné, stálo po ukončení závodu na cílové čáře deset plně dokončených modelů a dva téměř dokončené. Tou dobou už všichni závodníci jeli ve výparech ředidel na poslední zásoby sil vybuzené energetickými nápoji. Jestli první noc spal málokdo, tak tu druhou se nevyspal nikdo. Zatímco si jednotlivé týmy vyklízely pracoviště a poslední opozdilci plnili povinný úkol výstupu na místní rozhlednu Bleiberg, k modelům zasedla tříčlenná komise rozhodčích a nemilosrdně hledala všechny chyby a nedostatky jednotlivých strojů. Přesto obdržela většina strojů celkem vysoké hodnocení. Pak už následovalo jen vyhlášení výsledků, ocenění všech, kteří našli odvahu a závodu se zúčastnili a loučení. BFC VÝSLEDKY: Spitfire F Mk.IXc Spitfire LF Mk.IXe Součet bodů (detailed) (Ready to Fly) Kamufláž Body Kamufláž Body 1. Nothing Box 3 (ZD S) 77,50 38 (MP-7) 61,50 139,00 2. Carrot Eaters 4 (SZ A) 65,50 23 (KR-6) 56,50 122,00 3. Banda Veselých Patlalů 2 (MT H) 66,00 28 (LS-6) 54,50 120,50 4. MCR Crew 16 (D O) 53,00 34 (OX-1) 50,00 103,00 5. Dlouhohrající Děcka 19 (DU Q)* 17,50 27 (DZ-7) 69,00 86,50 6. Hell s Snails from MW 1 (FY V)* 16,50 24 (A-708) 55,00 71,50 * Nedokončená kamufláž Po celou dobu se o dodržování pravidel, ale i o spokojenost, pitný a energetický režim závodníků, staral šestičlenný realizační tým z KIT Klubu Chodov a KPM Kaznějov, který se snažil plně uspokojit požadavky všech soutěžících. Závod tak probíhal, přes extrémní výkony všech, ve skvělé, klidné, téměř rodinné atmosféře a hlavním heslem bylo Kdo si hraje, nezlobí. eduard 7

8 OBRAZY Obrazy z dějin Eduardu v Čechách a v Evropské unii a leckde jinde část 3 Vladimír Šulc Výkres pro fotolept vykreslený na plotru v měřítku 10:1, zde v procesu vybarvování ploch tuší. Fotografickou cestou se zmenšil do měřítka 1:1, na krokovacím osvitovém zařízení se vyrobila násobná matrice, která se poté použila k osvitu desek. Tímto zařízením jsme nedisponovali a výrobu matric nám zajišťoval nejprve ZPA Nový Bor, později Tesla Přelouč. S rostoucí výrobou to znamenalo časté cesty do Přelouče. Do nového roku 1991 jsme vstupovali plni nadějí do budoucna, bohužel také s prázdnou kasou. Na podzim jsme sice úspěšně prodali své první zakázky, ty největší ovšem zůstávaly nezaplacené a peníze z nich očekávané nám významně chyběly. Naštěstí jsme tehdy každý měli ještě své původní zdroje příjmů a nebyli jsme na výtěžcích našeho podnikání životně závislí, na druhou stranu dotovat podnik z našich jiných výdělečných činností také nebylo dlouhodobě únosné. Na přelomu roku nám naštěstí přibývalo zákazníků z řad nově vznikajících českých modelářských Sklep paneláku, kde byla první leptací dílna. Hnědé skvrny na podlaze jsou od chloridu železitého, který se v prostoru leptárny stal brzy všudypřítomným. obchodů, jako jsou Artur Model Centrum, Modelimex nebo tehdejší hegemon a gigant českého trhu MPM. Tato trojice ostatně dodnes zůstává našimi největšími českými odběrateli, přičemž Modelimex se vypracoval na odběratele světového formátu, který se v současnosti pohybuje v pětici našich největších zákazníků. Z těchto tehdy vznikajících a rychle se rozvíjejících obchodů jsme začali pravidelně dostávat tehdy sice relativně malé, zato ale jistější peníze, což nám postupně umožnilo nadechnout se k sortimentní expanzi. Ta nám měla otevřít cestu i na mezinárodní trhy, které nám zatím zůstávaly uzavřeny. Zahraniční obchod byl v roce 1991 stále ještě svázán předpisy a zákony z doby socializmu, kdy byl ještě udržován při životě systém podniků zahraničního obchodu, které na něj měly monopol a výrobní podniky byly povinny exportovat prostřednictvím těchto PZO. Podmínky se postupně uvolňovaly, v roce 1991 již mohly podniky i jednotlivci získat povolení k provozování zahraničního obchodu, ale nebylo to nic jednoduchého. Absolvování pověstného Barčákova kolečka, labyrintu byrokratických pastí a naschválů, nezbytného k nabytí licence, nebylo jedinou překážkou. Podobně svázaný byl i mezinárodní platební styk, který nabízelo jen několik málo bank. Převod peněz ze zahraničí byl v oněch gründerských dobách malým dobrodružstvím, dnes by se řeklo opruzem, jehož aplikaci do běžného platebního styku by dnes asi žádná banka, která by se o něco podobného pokusila, dlouho nepřežila. Převod peněz v řádu týdnů, obsluha účtu výhradně na přepážce. Za to jsme ovšem dostali ten nádech tajemna, spojený se starou budovou ČSOB Na Příkopech a malá dobrodružství při převozech peněz v hotovosti, jakož i dobrý pocit, že jsme to dokázali. Po překonání všech administrativních nástrah jsme na jaře měli povolení k provozování zahraničního obchodu, měli jsme účet pro zahraniční platební styk a měli jsme i první zahraniční kontakty. Ty jsme mezitím získali díky naší první cestě na Norimberský veletrh hraček. Ten měl v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v Československu až mysteriózní auru díky propagaci, kterou mu dělal v časopise ABC pan Václav Šorel. Vkládali jsme do cesty na tuto světovou akci velké naděje a věnovali jsme její přípravě patřičnou pozornost. Na jednodenní výpravu do Norimberka jsme poté vyrazili všichni společníci a s námi i několik kamarádů, které Ctiradovo nadšení a líčení významu této mise motivovalo k připojení se k výpravě. Nakonec vyrazilo 12 cestovatelů, mezi nimiž byli jen dva vyjednavači, já a Karel Pádár. Karel byl tehdy z nás všech nejlépe jazykově vybaven a měl i předjednané dvě schůzky, které se ukázaly být pro náš další Osvitová jednotka, postavená svépomocí. Jako vakuový vzdušník používala kyslíkovou nádrž z MiGu-21. vývoj naprosto zásadní. Problém byl tak trochu v tom, že jsme přesně nevěděli, kde naše kontakty přesně hledat, neboť oba operovali překvapivě skrytě. Ze své poslední cesty do Japonska si Karel přinesl kontakt na pana Ona, s tím, že máme v Norimberku vyhledat pana Ona z firmy Biwa. Hodně jsme toho naběhali, vyptávali jsme se kde se dalo, hledali v katalogu vystavovatelů, ale o firmě Biwa nikdo nevěděl a nikdo ji neznal. Tehdy se poprvé projevila genialita a schopnosti pana Ona, který si nás nakonec našel sám. Jaké Laminátor, rovněž postavený svépomocí. Byl to technicky nejnáročnější stroj, který jsme postavili, vyžadující vysokou přesnost. Uspěl, používali jsme ho ještě dlouhá léta i přesto, že jsme měli k dispozici profesionální zařízení a v záloze byl ještě v tomto století. 8 eduard

9 OBRAZY Celkový pohled do leptárny ve sklepě domu číslo 611 v Komenského ulici v Mostě. Vpravo leptací misky, vlevo oplachovací vana. Dnes by pravděpodobně hygienická služba podobné zařízení spustit nedovolila. bylo naše překvapení, když jsme na vizitce četli BEAVER, NORI ONO. Ve fonetickém přepisu z japonských znaků nám to Karlův přítel ovšem napsal naprosto správně! Následné jednání s panem Onem šlo jako po másle, stejně jako další bezmála dvacetiletá spolupráce s ním. Přímočarost, přesnost a jasná pravidla spolupráce jsou další vlastnostmi, jimiž pan Ono oplýval, což mě na druhou stranu poněkud zmátlo. Čekal jsem, že i ostatní Japonci budou fungovat stejně, a to byl omyl. S žádnou japonskou firmou, která by fungovala stejně, jako Beaver pana Ona, jsem se od té doby již nikdy nesetkal, a dlužno dodat, že jednání s Japonci patří k nejobtížnějším, jaká jsme kdy vedli, s velkým, až enormním procentem neúspěšných pokusů. Druhým kontaktem byla americká firma MMD. Ta zase byla skryta pod hlavičkou Squadron Signal. Tehdy Sušící box opět ve sklepě. jsme netušili, že MMD a věhlasný Squadron Signal jedno jsou. Nakonec jsme je našli, odhalili, což ještě neznamenalo vítězství, neboť pánové měli plný harmonogram, nicméně byli ochotni udělat si na nás čas po skončení otevírací doby. Jednání s Američany bylo složitější, velmi tvrdé. Pánové Chuck Harransky a Jerry Campbell vyjednávali s použitím taktiky hodného a zlého policajta, a nás zelenáče si pěkně vychutnali. Chuck Harransky tehdy prokázal velkou trpělivost a čich na vyhledávání talentů, věnoval nám celý večer, dovedl celé složité vyjednávání, ovlivněné naší naivitou stejně jako špatnou angličtinou, k závěrečné dohodě, a když nás noční vrátný vypouštěl po desáté hodině z haly do mrazivé únorové noci, hřál nás pocit, že jsme právě uzavřeli životní kontrakt, který zajistí další růst a prosperitu naší firmy. Skutečně tomu tak bylo, dva kontrakty s Beaverem pana Ona a s MMD pánů Campbella a Harranskeho se staly základním pilířem naší exportní expanze a ovlivnily vývoj naší firmy na dlouhá léta dopředu. Ostatní jednání, vedená především s německými firmami, skončila zdvořilým odmítnutím či příslibem dalších jednání, ale v žádném případě nevedla k hmatatelnému výsledku. I přesto jsme měli na zpáteční cestě o čem přemýšlet, první norimberská mise nám plně naplnila očekávání a skutečně otevírala nové obzory, zároveň však před nás kladla nové úkoly. Tím hlavním, alespoň pro mě, byla potřeba uvolnit si ruce. Praxe, kdy jsme všechny činnosti ve firmě prováděli osobně, byla do budoucna neúnosná. Během jara jsme sehnali naše první zaměstnance, zatím jen brigádníky, které jsme zaučili do obsluhy naší malé manufaktury. Zároveň jsme řešili otázku růstu sortimentu. Konstruoval jsem já, v zimě se přidal Karel Pádár, a hledali jsme další potenciální konstruktéry mezi našimi kamarády, modeláři. Naše první konstrukce jsme kreslili ručně na prkně, respektive na tabuli skla, upevněné v rámu pro technické rýsovací prkno, což nám umožnilo tvořit druhou, horní hladinu leptu přes prosvícený výkres spodní hladiny. Výkresy jsme kreslili v měřítku 10:1, plochy jsme vybarvovali štětcem tuší. Do vybarvování výkresů jsme postupně zapojili široký okruh rodinných příslušníků. Byla to zodpovědná práce, vyžadující velkou pečlivost, každé přetáhnutí či nečistota znamenala ohrožení výkresu, pracovalo se na originálu. Konstrukce leptu také vyžadovala náležitou péči a přípravu, každá oprava znamenala hodiny práce navíc. Tento styl práce byl samozřejmě významným limitem pro přesnost prvních leptů, ale tehdejší požadavky našich zákazníků na přesnost zdaleka nedosahovaly dnešních parametrů, byla to doba ve znamení hesla Dobrý modelář dodělá sám, a dopasovávání, dobrušování a dolícování dílů patřilo jaksi k bontónu a základním modelářským dovednostem. Významný pokrok v našich možnostech a velký kvalitativní skok přineslo zavedení eduard 9

10 OBRAZY Raná produkce fotoleptů. Název sady se na přebal tiskl razítkem. Byli jsme tehdy dobří zákazníci firmy Trodat. počítačů do naší konstrukční práce. Pomohl v tom Zdeněk Sekyrka, parťák z předrevoluční výroby epoxidových modelů, jenž pracoval jako technik na výpočetním středisku Báňských staveb v Mostě. Vedle velkých sálových počítačů, které firma Báňské stavby Most provozovala, tehdy experimentovala se stolním PC a Zdeněk nám dohodl pronájem strojových hodin. Na první sezení jsem šel se značnou nedůvěrou, první zkonstruovaný set pro MS-406 v měřítku 1/48 nebyl nic moc, nicméně potenciál nové konstrukční metody byl naprosto zřetelný. Parametry a výbava byly na dnešní poměry až úsměvné, hardware byl PC značky ACER s procesorem Intel 286, hard disk měl kapacitu 20MB. K dispozici byl Autocad verze 8, pro naše tehdejší potřeby naprosto luxusní. Velkou výhodou tohoto pracoviště byl plotr formátu A0, umožňující vykreslení 10x zvětšených výkresů, což korespondovalo s naším zavedeným procesem. Pronájem tohoto pracoviště nám otevřel cestu k rychlejší, přesnější a kvalitnější konstrukci. Zároveň jsme dále testovali potenciální konstruktéry kreslící klasickou ruční metodou, a to vše vedlo ve druhé polovině roku k rychlému růstu sortimentu. Ten se také dařilo stále lépe prodávat, byť jsme se na všech stranách setkávali se značnou skepsí. Ctirad byl velký optimista, rád lidem vysvětloval naše záměry, použité postupy a také líčil světlé zítřky, které nás čekají. Často narážel na nepochopení a posměch. Nikdy nezapomenu na reakci jednoho Ctiradova kamaráda, který se na nás po Ctiradově nadšeném výkladu soucitně podíval, a povídal: Chlapi, nechci vám brát iluze, ale tohle vás neuživí! Založte si radši videopůjčovnu, to letí, na tom vyděláte!. Naštěstí se ten dobrý muž mýlil, ale ani modeláři k nám nebyli zprvu vstřícnější. Vzpomínám na diskusi na soutěži v Mošnově, kde jsme se Ctiradem před plným sálem vysvětlovali naše záměry. Z publika se na nás snesla záplava námitek, z nichž hlavní a nejčastější zněla: Proč bychom vám za tohle měli platit, když si to můžeme vyrobit sami?. Snažili jsme se vysvětlovat, že tak, jak to vyrobíme my, to oni budou vyrábět těžko, ale nevěřili nám. Tato nedůvěra ostatně lepty provází stále, různé prognózy o tom, jak mají lepty odzvoněno a pomalu skončí, se objevují se železnou pravidelností. Osobně proti nim nic nemám, a nemohu vyloučit, že jednou někdo odlije stejně dobrou mřížku, jakou my vyleptáme. Než se to ale stane, budeme pro jistotu leptat dál! Jistou míru skepse projevovali i obchodníci. Pro většinu zavedených firem té doby jsme byli malá firmička s podivným sortimentem. Velkým zklamáním pro nás tehdy byl neúspěch u světoznámé firmy Hannants. Ta byla na východě populární díky výměnnému obchodu, který s modeláři na Východě v osmdesátých letech vybudoval a vedl Nigel Hannant, a do jehož obchodní sítě Ctirad Kuřák v Chemických závodech (Chemopetrol) v Litvínově, respektive v Záluží u Mostu. jsem byl zapojen jak já, tak Karel Pádár. Nigelova obchodní síť byla postavená na barterovém obchodu, který vedl s množstvím jednotlivců, a obcházel tak obchodní bariéru, kterou komunisté svým společenským experimentem vytvořili. Princip byl jednoduchý. Nigel poslal východoevropským modelářům, zapojeným do jeho sítě, svůj katalog a informační dopis s poptávkou po modelech, byly uvedeny typy a cena za položku, vše v librách, a také maximální počet od položky, který akceptuje, s výslovným upozorněním, že nadbytečné modely nebudou zaplaceny. Obvykle to bylo 12 kusů, někdy 24, ale byly i položky, které omezení neměly, kupříkladu Avro Shackleton nebo Sea Wixen od sovětské firmy NOVO, která, jak známo, pod touto značkou prodávala modely z forem zkrachovalého FROGu. Podle Nigelovy poptávky jsme pak my, jeho zákazníci a dodavatelé, nakoupili, respektive sehnali, co šlo, zabalili do balíku, a poslali. Sečetli jsme si, kolik dostaneme, v librách. Každý zákazník/dodavatel měl u Nigela vedený účet, z něhož čerpal prostředky pro nákup z katalogu firmy Hannants. Bylo to tak trochu jako za starého Sáma, ale objednané zboží dorazilo poměrně svižně. Na pozadí tohoto základního schématu probíhaly další obchody v rámci východní Evropy i jinde. Modely od Kovozávodů a Směru nebyly příliš dobře placené, vzhledem k dobré dostupnosti, zajímavější byly právě modely z Ruska, kde byly bývalé Frogy vyráběny v několika továrnách pro vnitřní Sovětský trh, příkladem může být třeba závod Tašigruška z Taškentu, a na export lépe balené pod zmíněnou značkou Novo. Modely pro domácí trh byly ovšem baleny v ruském stylu v naprosto příšerných obalech, obvykle bez obtisků, mnohdy bez označení typu. Nicméně evidentně naplnily záměr komunistických plánovačů o rozvoji zájmové činnosti v SSSR, modelářství se utěšeně rozvíjelo a s ním i poptávka po modelech ze západu. To přispělo k rozšíření Hannan- Karel Pádár s panem Onem. Fotografie pochází z druhé poloviny devedesátých let, z roku 1996 nebo 1997 a je z Norimberku. 10 eduard

11 tovy sítě na východ, neboť ruské modely bylo možné vyměnit za přebytky západních modelů z Nigelových dodávek a do jisté míry i za modely české či polské provenience. Díky tomu pak tento obchod běžel v poměrně velkých obrátkách a jeho přebytky sytily i české modelářské burzy, například populární burzu v Radiopaláci. Nejsem si jist, jak rozsáhlá byla Nigelova východní barterová agentura, ale muselo se jednat o desítky, ne-li o stovky lidí v Československu, Polsku, Sovětském svazu a pravděpodobně i v NDR, možná i jinde. Dostat se do ní nebylo tak snadné, byla poměrně dobře zakonspirovaná, už jen proto, že její příslušníci mezi sebe neradi pouštěli další konkurenci. Vzhledem k tomu, že jsme s Karlem byli dlouholetí a zasloužilí příslušníci Nigelovy sítě, dodávajíc Nigelovi nadstandardní položky, neboť jsme byli v osmdesátých letech také výrobci takzvaných epoxiďáků, o nichž bude řeč příště, doufali jsme, že na dobré styky navážeme i v případě naší nové aktivity. Chyba lávky, Nigel neměl o lepty zájem, považoval je za módní výstřelek, jehož potenciál už stejně v Anglii naplňuje tradiční anglický výrobce Airwaves, a nabídku na obchod rázně odmítl. Názor změnil až po několika letech, kdy už jsme získali jistý věhlas. Najít distributora v Anglii tím pádem nebylo tak snadné, až po roce se nás ujal Stan Overall, jinak spolupracovník Michala Ovčáčika a Karla Susy v projektu publikací 4+. Přes všechny potíže a nezdary se obchod rozvíjel a výroba rostla. Přišel čas porozhlédnout se po nových spolupracovních. Do leptací dílny ve sklepě paneláku, už tehdy nazvané leptárna, nastoupila na plný úvazek Helena Pitáková, která provoz leptací linky řídí dodnes. Našli jsme i konstruktéry, doma na prkně pro nás začali, zprvu pomalu a opatrně, konstruovat Michal Švandrlík a Karel Vorlíček, původně moji kolegové z modelářského klubu ve Slaném. Michal žil v Kladně, Karel ve Slaném, oba později přesídlili do Mostu. Michal se později vrátil na Kladno a Eduard opustil, zanechavše v něm významnou stopu, Karel zůstal a konstruuje lepty dodnes. Sortiment utěšeně rostl a brzy jsme řešili problém kam s ním. Řešení jsme, byť na krátko, našli umístěním regálu v ložnici panelákového bytu mé maminky, která už v té době většinu naší produkce balila. Začala spravovat náš rostoucí sklad a moje švagrová Pavla posléze začala přebírat stále větší díl odpovědnosti za vyřízení objednávek, až se postupně stala dalším stálým zaměstnancem firmy. S rostoucí výrobou bylo také jasné, že ve sklepě paneláku už dlouho nevydržíme. Slávek Motl proto již v polovině roku pronajal objekt bývalé kotelny v ulici Ve Dvoře, temném to místě, dnes zvaném Mostecký Bronx, a svižně se pustil spolu se Ctiradem Kuřákem do stavebních úprav, které umožňovaly přemístění naší manuální, miskové leptací dílny a vybudování kanceláře. Prostor, který spojoval dva věžáky a obsahoval především různé rozvody, nám tehdy přišel obrovský a pro naše účely nevyužitelný, Slávek se Ctiradem v něm proto po nějakou dobu provozovali prodejnu potravin, která se jim v oné předhypermarketové době jevila jako smysluplná aktivita, a s částí prostoru jsme počítali na vybudování fotoateliéru, který se nám také jevil jako rozumná investice, neboť rostoucí produkce novinek neustále vyžadovala přísun dalších a dalších fotografických matric pro osvit vyráběných fotoleptů. Technologií na výrobu matric pro osvit fotorezistem potažených mosazných desek, takzvaných průsvitek, jsme tehdy nedisponovali, přičemž tento stav vydržel řadu let, neboť potřebné zařízení bylo drahé, Ulice Ve Dvoře patří dnes k nejhorším lokalitám v Mostě, říká se jí Mostecký Bronx. V časných devadesátých to bylo celkem jedno, to byl Most jako Bronx skoro celý. naprosto mimo naše tehdejší možnosti, a jak se časem ukázalo, i možnost jeho výroby svépomocí byla nad naše síly. Průsvitky nám tedy dodavatelsky vyráběli profesionálové, nejprve v ZPA Nový Bor, kde tyto dodávky dohodl a spravoval Karel Pádár, který bydlel v té době ještě v Novém Boru, kde pracoval ve sklárnách, modelařil a konstruoval část rané produkce fotoleptů. Později jsme tuto výrobu přenesli do Přelouče, kde měli lepší zařízení a byla tam i větší ochota ke spolupráci, která trvala řadu let, prakticky až do zániku Tesly Přelouč. Na úpravě prostor v ulici Ve Dvoře jsme pracovali až do konce roku 1991, na konci roku LEPTÁ TO OPRAVDU DŮKLADNĚ! V PŘÍPADĚ POLEPTÁNÍ SE SPLÁCHNĚTE!!! OBRAZY jsme byli hotovi a připraveni jak k přestěhování leptací linky, tak k jejímu rozšíření instalací dalších misek. S Novým rokem 1992, v nových prostorech a s novými výhledy, nás také čekal další růst a další expanze. Na podzim jsme na Karlův popud začali pomalu a opatrně vyjednávat s Jiřím Šilhánkem o možnosti dodávek leptů do modelů MPM. Jiřímu se do toho moc nechtělo, původně i on viděl v leptech více komplikaci než užitek, opatrná jednání však brzy nabrala nečekaný spád, jenž nás, jak už to tak v životě bývá, přivedl k dalším, tehdy netušeným dobrodružstvím. Ale o tom zase příště. eduard 11

12 MODELY Kat. č markingů fotoleptané díly krycí maska obtisky Cartograf KOUPIT SSW D.III 1/48 SSW D.III, Jasta 4, Ltn. Ernst Udet, Metz, 3. října 1918 SSW D.III 3025/18, Trevír, prosinec 1918 až leden 1919 FOTOGRAFIE POSTAVENÉHO MODELU JSOU NA STRANĚ eduard

13 MODELY SSW D.III, Jasta 15, Chéry-les-Pouilly, červenec 1918 SSW D.III 1626/18, Kest 4b, Vzfw. Reimann, září 1918 SSW D.III 1618/18, Jasta 85 (Kest 5), Ltn. Heinrich Dembowsky, Schaffenhausen, 13. listopadu SSW D.III guns 1/48 (Brassin) SSW D.III engine 1/48 (Brassin) SSW D.III seatbelts FABRIC eduard 13

14 kat.č. 8256X TRIKO LIMITOVANÁ SÉRIE BAVLNĚNÉ TRIKO S KVALITNÍM POTISKEM OD REZAVÉ VRTULE (OBLÉKNEME KAŽDOU POSTAVU M až XXXL) POUZE SE STAVEBNICÍ 8256 NA NAŠEM WEBU! +

15 MODELY Bf 110E 1/48, Kat. č KOUPIT Bf 110E 1/48 REEDICE 4 markingy fotoleptané díly krycí maska obtisky Eduard S9+NN, 5./ZG Wespen, Lt. Herbert Kutscha, Rusko 1942 G9+JM, 4./NJG 1, St. Trond, Francie, únor 1942 LN+LR, 1.(Z)/JG 77, Lt. Felix-Maria Brandis, Malmi, Finsko 1942 DOPORUČUJEME: Bf 110 E/F/G main undercarriage wheels (Brassin) W. Nr. 4035, Sonderkommando Junck, Iraq, základna Mosul, květen 1941 eduard 15

16 MODELY La-7 1/72, Kat. č Maj. A. V. Alelyukhin, 9th GIAP, 1945 SUPERFABRIC pásy KOUPIT La-7 1/72 Lt. Col. Filipp M. Kosolapov, CO, 937th IAP / 322nd IAD, základna Prague Kbely, Československo, květen 1945 DOPORUČUJEME: CX405 La-7 Weekend 1/72 (Maska) SS520 La-7 Weekend (PE-sets) 16 eduard

17 Typhoon wheels 1/24 Airfix Sada kol pro stavebnici Typhoon 1/24 od Airfixu. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolečko. Součástí sady je krycí maska. KOUPIT Typhoon wheels 1/ Bren Mk.I 1/35 Britský kulomet Bren se dvěma druhy zásobníků v 1/35. Součástí sady je vak na prázdné nábojnice a opěrné nohy. Součástí sady jsou fotoleptané díly. KOUPIT Bren Mk.I 1/48 eduard 17

18 BRASSIN F-4B exhaust nozzles 1/48 Academy Brassin sada dvou kusů výtokových trysek motoru J79-GE-8/15. Součástí sady jsou fotoleptané díly. KOUPIT F-4B exhaust nozzles 1/ F-4B ejection seats late 1/48 Academy Brassin sedaček MB Mk.7 H7AF. Obsahuje 2 kusy kompletních sedaček. Součástí sady jsou fotoleptané doplňky. KOUPIT F-4B ejection seats late 1/ SSW D.III engine 1/48 Eduard Detailní Brassin sada motoru pro SSW D.III od Eduardu v 1/48. Sada obsahuje reduktor, karter s válci a výfukové potrubí. Součástí sady jsou fotoleptané díly. KOUPIT SSW D.III engine 1/48 18 eduard

19 BRASSIN AGM-78 Standard ARM 1/48 Brassin sada raket AGM-78 Standard ARM v 1/48. Sada obsahuje celkem 2 rakety. Součástí sady jsou obtisky. KOUPIT AGM-78 Standard ARM 1/ SSW D.III guns 1/48 Eduard Brassin sada kulometů pro SSW D.III od Eduardu v 1/48. Sada obsahuje 2 páry kulometů z čehož 1 pár je celý vyrobený z resinu a druhý pár má plášť hlavní z fotoleptu. Součástí sady jsou fotolepty. KOUPIT SSW D.III guns 1/ MiG-21PFM interior grey 1/48 Eduard Brassin sada interiéru MiGu-21PFM v šedé barvě. Sada obsahuje: - vanu kokpitu se zadní přepážkou a bočnicemi, - sedačku, - podsedák, - opěrku hlavy, - palubní desku, - zaměřovač, - reflexní sklo k zaměřovači z čirého resinu, - pedály, - řídící páku, - barvené a nebarvené fotoleptané detaily. KOUPIT MiG-21PFM interior grey 1/48 eduard 19

20 BRASSIN AGM-12B Bullpup A 1/72 Brassin sada raket AGM-12B Bullpup A v 1/72. Sada obsahuje 4 kusy raket a její součástí jsou obtisky. KOUPIT AGM-12B Bullpup A 1/ German Submarine 10,5cm gun 1/72 Revell Brassin sada kanonu ráže 105 mm v úpravě pro použití na ponorkách Kriegsmarine v měřítku 1/72. Součástí sady jsou fotoleptané doplňky. KOUPIT German Submarine 10,5cm gun 1/72 20 eduard

21 FOTOLEPTY A MASKY VÝBĚR MĚSÍCE F-104C electronic equipment 1/32 Italeri (32822) F-104C gun bay 1/32 Italeri (32822) eduard 21

22 FOTOLEPTY A MASKY F-104A interior S.A. 1/32 Italeri (32823) Achzarit TOGA armour 1/35 Meng (36286) Achzarit basket 1/35 Meng (36285) 22 eduard

23 FOTOLEPTY A MASKY M4A1 Deep Wading Kit 1/35 Eduard (36289) Spitfire Mk.V landing flaps 1/48 Airfix (48822) Spitfire Mk.Vb interior S.A. 1/48 Airfix (49695) eduard 23

24 FOTOLEPTY A MASKY Typhoon Mk.Ib Bubbletop landing flaps 1/48 Italeri/Hasegawa (48824) Typhoon Mk.Ib Bubbletop 1/48 Italeri/Hasegawa (49684) 24 eduard

25 FOTOLEPTY A MASKY C-47 exterior 1/72 Airfix (72587) C-47 exterior 1/72 Airfix (72587) eduard 25

26 FOTOLEPTY A MASKY Blenheim Mk.I exterior 1/72 Airfix (72589) Blenheim Mk.I landing flaps 1/72 Airfix (72591) Blenheim Mk.I bomb bay 1/72 Airfix (72592) 26 eduard

27 FOTOLEPTY A MASKY Blenheim Mk.I interior S.A. 1/72 Airfix (73512) F-35A S.A. 1/72 Hasegawa (73507) F4U-1A S.A. 1/72 Revell (73515) eduard 27

28 Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně, ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30%. BIG3343 A-1H 1/32 Trumpeter A-1H exterior A-1H engine A-1H interior S.A. JX170 A-1H BIG49111 TORNADO IDS 1/48 Revell Tornado IDS exterior Tornado IDS interior S.A Tornado IDS undercarriage Tornado IDS seatbelts Tornado ladder Remove Before Flight BIG7289 SUNDERLAND Mk.III 1/72 Italeri Tornado IDS exterior (BIG49111) Sunderland Mk.III bomb racks Sunderland Mk.III surface panels Sunderland Mk.III exterior Sunderland Mk.III maintenence platforms Sunderland Mk.III interior S.A. CX396 Sunderland Mk.III BIG5325 USS MISSOURI part I. 1/200 Trumpeter USS Missouri část 1 - AA guns Oerlikon USS Missouri část 2 - Bofors 40 quadruple USS Missouri část 3 - crane and catapults USS Missouri část 4 - floater net baskets USS Missouri část 5 - Bofors ammo holders Sunderland Mk.III exterior (BIG7289) BIG5326 USS MISSOURI part II. 1/200 Trumpeter USS Missouri část 6 - railing USS Missouri část 8 - radars USS Missouri část 7 - superstructure USS Missouri část 9 - ladders USS Missouri část 10 - hull plates USS Missouri part 7 - superstructure (BIG5326) BIG3343 A-1H 1/32 Trumpeter BIG49111 TORNADO IDS 1/48 Revell BIG7289 SUNDERLAND Mk.III 1/72 Italeri BIG5325 USS MISSOURI part I. 1/200 Trumpeter BIG5326 USS MISSOURI part II. 1/200 Trumpeter 28 eduard

29 NOVINKY LISTOPAD 2014 MODELY 8256 SSW D.III 1/48 Limited Edition 8203 Bf 110E 1/48 ProfiPACK 7425 La-7 1/72 Weekend LEPTY F-104C electronic equipment 1/32 Italeri F-104C gun bay 1/32 Italeri F-104A interior S.A. 1/32 Italeri Achzarit basket 1/35 Meng Achzarit TOGA armour 1/35 Meng M4A1 Deep Wading Kit 1/35 Eduard Spitfire Mk.V landing flaps 1/48 Airfix Typhoon Mk.Ib Bubbletop landing flaps 1/48 Italeri/Hasegawa Typhoon Mk.Ib Bubbletop 1/48 Italeri/Hasegawa Spitfire Mk.Vb interior S.A. 1/48 Airfix SSW D.III seatbelts FABRIC 1/48 Eduard C-47 exterior 1/72 Airfix Blenheim Mk.I exterior 1/72 Airfix C-47 surface panels 1/72 Airfix Blenheim Mk.I landing flaps 1/72 Airfix Blenheim Mk.I bomb bay 1/72 Airfix F-35A S.A. 1/72 Hasegawa Blenheim Mk.I interior S.A. 1/72 Airfix F4U-1A S.A. 1/72 Revell ZOOMY F-104A interior S.A. 1/32 1/32 Italeri FE684 Typhoon Mk.Ib Bubbletop interior S.A. 1/48 Italeri/Hasegawa FE695 Spitfire Mk.Vb interior S.A. 1/48 Airfix SS515 F4U-1A S.A. 1/72 Revell SS520 La-7 Weekend 1/72 Eduard MASKY CX402 F4U-1A 1/72 1/72 Revell CX403 Stirling Mk.IV 1/72 1/72 Italeri CX404 S-199 1/72 1/72 Kovozávody Prostějov CX405 La-7 Weekend 1/72 1/72 Eduard CX406 T-2 Panther 1/72 1/72 Platz EX438 C-130J 1/48 1/48 Italeri EX440 Spitfire Mk.V 1/48 1/48 Airfix EX442 DB-3/Il-4 1/48 1/48 Xutong Model BIG ED BIG3343 A-1H 1/32 1/32 Trumpeter BIG49111 TORNADO IDS 1/48 1/48 Revell BIG7289 SUNDERLAND Mk.III 1/72 1/72 Italeri BIG5325 USS MISSOURI PART I. 1/200 1/200 Trumpeter BIG5326 USS MISSOURI PART II. 1/200 1/200 Trumpeter BRASSIN Typhoon wheels 1/24 Airfix Bren Mk.I 1/ F-4B exhaust nozzles 1/48 Academy F-4B ejection seats late 1/48 Academy SSW D.III engine 1/48 Eduard AGM-78 Standard ARM 1/ SSW D.III guns 1/48 Eduard MiG-21PFM interior grey 1/48 EDUARD AGM-12B Bullpup A 1/ German Submarine 10,5cm gun 1/72 Revell E-BUNNYHO DOUPĚ KOUPIT / e-shop Eduard eduard 29

30 HISTORIE To, že si Eduard Kleinkönnig z kůže nebohého plaza zhotovil kabát a nápadná souvislost se vznikem dobře známé značky oblečení, která má krokodýla v logu, jsou fakta dobře známá. Nicméně vše může být jen důkladnou mediální fabulací, která má zakrýt jedno z největších tajemství v novodobé historii. Jak jsme informovali v článku seznamujícím se známým severočeským pilotem a štamgastem bývalého žateckého Posádkového domu, Eduardem Kleinkönnigem (viz Info Eduard 11/2012; stáhnout zde), tento uznávaný expert proudového letectva ČSLA plnil v 70. a 80. letech minulého století (a následně v roce 2011) několik speciálních misí na africkém kontinentě. Jeho angažmá z konce sedmdesátých let je dodnes opředeno rouškou tajemství. Sám Kleinkönnig se o této misi vyjadřuje zdánlivě otevřeně. Otázkou však zůstává, nakolik se jedná o otevřenost, nakolik fabuluje, či zda si důležité aspekty své mise dnes už ani sám nedokáže vybavit. S onou misí, o které je poloveřejným tajemstvím, že měla i své vojenské pozadí ve formě stíhacího výcviku pilotů armád spřátelených afrických zemí, je spojena řada zajímavých historek. Z nich nejpikantnější je Kleinkönnigova vzpomínka, jak se svým MiGem-15bis zastřelil omylem v Nilu krokodýla (odtud také pochází zubatá tlama na přídi Kleinkönnigova Bunny Raceru a symbol vítězství na levé straně trupu pod ka- S africkou anabází maj. Kleinkönniga v r souvisí jedna z dalších neobvyklých příhod. Při jedné z etap závodu se československému závodníkovi podařilo posplést otočné body závodní trasy, což způsobilo úplné vyčerpání paliva a nucené přistání v Lybijské poušti. Do cíle závodu dorazil na velbloudu a k tomu, aby nebyl z etapy vyřazen, mu dopomohla skutečnost, že zmíněného velblouda opatřil patřičným markingem odpovídajícímu jeho závodnímu stroji. Rekonstrukci podoby velblouda naleznete v časopise Scale Aviation Modeller International, květen ( 30 eduard

31 HISTORIE Amatérská fotografie Mokèlé-mbèmbé ze začátku sedmdesátých let. Tmavé skvrny ve spodní části snímku byly vyhodnoceny jako menší stádo jeho úhlavního nepřítele (tedy až na MiG-15bis), hrocha obojživelného (Hippopotamus amphibius). binou). Ovšem právě v tomto příběhu, jak se zdá, nás Kleinkönnig vodí nejvíc za nos. Ne vše, co o této misi sám Kleinkönnig vypráví, totiž do sebe logicky zapadá. Nově objevené archivní záznamy a důsledné bádání expertů společnosti Eduard Model Accessories činí celou věc ještě komplikovanější. Ve skutečnosti totiž nešlo o to, aby letecký závod kryl tajné poslání ve výcviku vojenských pilotů. Dokonce i tato činnost byla pouze zástěrkou akce mnohem zásadnějšího významu. Akce, která nebyla prozrazena ani našim tehdejším africkým spojencům. Shrňme si základní známá fakta související s touto Kleinkönnigovou návštěvou Afriky: - na začátku stála žádost vlády jedné nejmenované africké země o pomoc s pokročilým výcvikem jejích stíhacích pilotů (1973). - proč byl ke splnění tohoto úkolu vybrán velením československého vojenského letectva a generálním štábem ČSLA právě maj. Eduard Kleinkönnig zajisté nemusíme vysvětlovat (zvláštní rozkaz z ). - aktuální mezinárodní politická situace nedovolovala do patřičné země importovat vojenskou techniku, tj. stíhací letoun. To ale bylo podmínkou, neboť po předchozí zkušenosti maj. Kleinkönnig prohlásil (citujeme),...do toho jejich pekáče ale už znovu svoji prdel nestrčim. Bylo tedy nutno bez upoutání přílišné pozornosti CIA, Mossadu, Service de documentation extérieure et de contre-espionnage a dalších tajných služeb do místa určení dopravit stíhací letoun, nejlépe MiG-21 nebo MiG skvělá příležitost se naskytla v roce 1976, kdy organizace africké jednoty (Organisation de l Unité Africaine) vyhlásila na jaro následujícího roku letecký závod Okolo Afriky. - maj. Eduard Kleinkönnig byl s identitou civilního pilota do soutěže ihned přihlášen a to s letounem MiG-15bis, který měl být zcela demilitarizován (což se však zjevně nestalo). - vybraný MiG-15bis byl tedy opatřen působivým modro-žlutým nátěrem, československou vlajkou na vrcholu SOP a přiděleným startovním číslem 5. V tu dobu letoun ještě nenesl kresbu krokodýlí tlamy na přídi. Eduard Kleinkönnig se následně přesunul po vlastní ose do Afriky. - v měsících březen až červenec 1977 opravdu proběhlo na několik etap závodu Okolo Afriky, kterého se československý reprezentant zúčastnil s nevalným výsledkem. Jak však již víme, o to vlastně ani nešlo. - v srpnu 1977 se Eduard Kleinkönnig s Bunny Racerem vrátil do Československa, načež byl letoun uzamčen v tabuizovaném úlu č. 16 (mezi zpravodajci NATO označovaném jako Area 16) na základně 11. slp v Žatci. Nutno říci, že na rozdíl od Eduarda Kleinkönniga, upadl v zapomnění. Po převratu v roce 1989 byl úl č. 16 odemčen, Bunny Racer vytlačen na plochu, rozmontován a následně v bednách převezen do leteckého muzea v pražských Kbelích, kde je skutečně dodnes veden v jeho inventáři. Není bohužel možné prohlédnout si jej v expozici muzea. Vraťme se však k africké odyseji maj. Kleinkönniga z roku 1977 a údajnému upytlačení jednoho z nilských krokodýlů. Bývalý vojenský pilot a Kleinkönnigův kolega, plk. Jaromír Rychtařík z organizace Letci Žatec nám k této události prozradil, že se Eda o svém africkém úlovku vyjadřuje poněkud lidově slovy: Pánové, to vám teda byl krokodýl velkej jak kráva. Ale pořádná!. Následující část našeho článku však zdánlivě chvástavým slovům, která můžeme slýchat takřka od každého lovce, dávají zcela jiný smysl. Existují totiž indicie, že mise majora Kleinkönniga v Africe měla i další důvod. Naznačuje to dokument z vojenského historického archivu egyptské armády z 15. června 1977, který jasně mluví o účasti Eduarda Kleinkönniga na leteckém tryskovém závodě Okolo Afriky, čímž volně navázal na předchozí výpravy českých cestovatelů Emila Holuba, Dr. Emila Žáby a dvojice Hanzelka und Zikmund. Dokument jasně mluví o opakovaných přeletech nad územím Konga a usmrcení velkého plaza. To bylo dosud snadno zaměnitelné s výše uvedeným krokodýlem a těžko by v tom čtenář hledal jiné vysvětlení. Jenže existuje vodítko ze zcela jiné vědecké disciplíny, než je vojenská historie. Máme na mysli kryptozoologii. Cestovatel James H. Powell Jr. v 70. a 80. letech 20. století pátral ve střední Africe po tajemném tvorovi nazývaném domorodci Mokèlé-mbèmbé, který je znám ze záznamů cestovatelů od konce 18. století. Abychom vám ušetřili tápání, o jaké zvíře se jedná, je to úplně běžný dinosaurus (zřejmě z podřádu Sauropodomorpha). Živí se specifickým druhem liány a nemá rád hrochy. Snaží se je udupat, většinou ve vodě, ale někdy za nimi vyběhne i z vody a pronásleduje je po břehu. Zřejmě mu spásají liány, jeho jedinou potravu. Powell po tvorovi několikrát neúspěšně pátral, avšak podařilo se mu shromáždit jen četná svědectví místních obyvatel o výskytu a chování tohoto tajemného zvířete a několik vzorků trusu, jež však brzy padly za oběť místnímu hmyzu z čeledi Geotrupidae. V jeho zápiscích z druhé výpravy do této oblasti lze vyčíst následující pasáž:... italský misionář Coniglio vyprávěl o vzrušující události z roku Obyvatelé blízké vesnice pozorovali Mokèlé-mbèmbé v nedalekém jezeře a část z nich pro něj přiběhla, aby ho na zvíře upozornila. Misionář se ihned tvora rozhodl vyfotografovat. Jaké však bylo jeho překvapení, když k jezeru zcela vysílen přiběhl. Domorodci, kteří u jezera zůstali, rozčileně vyprávěli, že se z nebe snesl modrý hromový pták a Mokèlé-mbèmbé jednou ranou zabil. Powell tedy toto vyprávění ve svých záznamech zařadil mezi méně pravděpodobné. Ačkoliv takovému popisu lze těžko uvěřit, nyní v souvislosti s ním dávají smysl dva dokumenty Vzácný archivní záběr z fotokulometu Patnáctky maj. Kleinkönniga s údajným velkým krokodýlem útočícím na hrocha. (fond VHÚ) eduard 31

32 HISTORIE nalezené v pražských archivech. Československá akademie věd v roce 1981 konstatovala, že... mise majora Kleinkönniga skončila neúspěchem a hledaný tvor byl usmrcen při pokusu o jeho vyfotografování a ve vojenském archivu bylo nalezeno Kleinkönnigovo hlášení z téhož roku, kde je jasně konstatováno:... vědeckou misi, která probíhala pod krytím závodů Okolo Afriky, považuji za částečně splněnou. Mohu potvrdit základní charakteristiky hledaného tvora. Při mém čtvrtém přeletu nad oblastí jsem jej zpozoroval, jak se snaží udupat hrocha na břehu jezera. Dle pokynů jsem jej chtěl vyfotografovat fotokulometem, ale krokodýl se nečekaně postavil na zadní. Mohu potvrdit, že tvor měl skutečně dlouhý krk s malou hlavou, protože jsem mu ji v té rychlosti usekl náběžnou hranou levé poloviny křídla a byl jsem rád, že jsem se nezřítil do jezera. Vzhledem k průběhu letu mohu konstatovat, že tento živočišný druh je vyhynulý. Výsledek Kleinkönnigovy mise v Africe z roku 1977 můžeme tedy minimálně ze 66% ohodnotit jako totální fiasko. Zbylou třetinu - efekt jeho instruktorského působení na mladé africké letce bohužel nejsme schopni posoudit. Jak se zdá, rok 1977 našemu regionálnímu leteckému esu příliš nepřál. Avšak dnům jeho slávy tehdy zdaleka nebyl (a není) konec... P.S: Závěrem bychom chtěli ctěné čtenáře požádat o jakékoliv informace, které by mohly vést k objasnění dalších nejasností mise maj. Kleinkönniga v roce 1977, především ve vztahu k Mokèlé-mbèmbé. On sám nám ani po šesti pivech už víc říci nechce. P.P.S: Vřele uvítáme návrhy, jak přimět letecké muzeum ve Kbelích k tomu, aby konečně umístilo do trvalé expozice Bunny Racera, unikát, který je stále nesmyslně schováván v depozitáři. MiG-15bis Bunny Fighter z jara 1977, ze začátku závodu Okolo Afriky. V této podobě se MiG-15bis Bunny Fighter vrátil lodním transportem v srpnu 1977 zpět do Československa. K původnímu markingu přibyla zubatá krokodýlí tlama a symbol sestřelu pod kabinou. Oba tyto prvky připomínají údajné ulovení velkého krokodýla. Loď, jež unikátní letoun vezla, patřila do tehdejší československé námořní flotily a do Afriky připlula ze středoamerického Bella Vista. Podle podkladů podniku zahraničního obchodu měl být v podpalubí třtinový cukr a doutníky. Aktivační model do Bunny Fighter klubu BFC009 MiG-15bis 1/72 32 eduard

33 POSTAVENO postavil Petr Zatřepálek eduard 33

34 POSTAVENO Aktivační model do Bunny Fighter klubu MiG-15bis 1/72 KOUPIT MiG-15bis Bunny Racer 1/72 34 eduard