MASARYKOVA UNIVERZITA. Lidové zvyky a tradice jako téma v občanské výchově na základní škole

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy Lidové zvyky a tradice jako téma v občanské výchově na základní škole Diplomová práce Brno 2016 Vedoucí práce: PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. Autor práce: Bc. Tereza Fanturová

2 Bibliografický záznam FANTUROVÁ, Tereza. Lidové zvyky a tradice jako téma v občanské výchově na základní škole, Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy. Vedoucí práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. Anotace Diplomová práce, "Lidové zvyky a tradice jako téma v občanské výchově na základní škole," popisuje zvyky Uherskohradišťska a jejich začlenění do výuky občanské výchovy. Celá práce je rozdělena do několika kapitol. První kapitola a druhá kapitola je zaměřena na vymezení pojmů lidová kultura, tradice, obyčej a pranostika a také seznámení s oblastí Uherskohradišťska. Další kapitola se věnuje zvykům a tradicím v průběhu roku. Poslední dvě kapitoly jsou zaměřeny na znalosti žáků o zvyklostech a tradicích v oblasti Uherskohradišťsko a také jak lze toto téma začlenit do výuky občanské výchovy. Annotation The master s thesis, "Folk customs and traditions as a topic of civics at primary school", discusses the habits of Uherskohradišťska and their integration into teaching civics. Thesis is divided into several chapters. The first and second chapter focuses on notions of folk culture, tradition, custom, sayings and also introduction in the area of Uherskohradišťsko. Next chapter is focused on customs of the area Uherské Hradiště. Last two chapters are about the students awareness in customs and how traditions in area Uherskohradišťsko can be integrated into teaching of civics. Klíčová slova Tradice, zvyky, obyčeje, pranostiky, lidová kultura. Keywords Traditions, habits, customs, weather lore, folk culture.

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Uherském Hradišti dne Bc. TEREZA FANTUROVÁ.. podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji PhDr. R. Rybářovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, za připomínky, cenné rady a čas, který mi po celou dobu věnoval. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za jejich pomoc a trpělivost po celou dobu mého studia.

5 OBSAH OBSAH Úvod... 1 TEORETICKÁ ČÁST... 2 Vymezení pojmu zvyk, obyčej, tradice, pranostika, lidová kultura... 2 Lidová kultura... 2 Definice pojmu zvyk... 2 Definice pojmu obyčej... 3 Definice pojmu tradice... 3 Pranostika... 4 Vymezení oblasti... 5 Slovácko... 5 Uherskohradišťsko... 5 Historie Uherskohradišťska... 6 Zvyky, tradice, obyčeje a pranostiky v průběhu roku... 8 Tři králové... 8 Tříkrálové věštění... 8 Tříkrálová koleda... 9 Pranostiky pro 6. leden Tři krále... 9 Hromnice... 9 Pranostiky 2. února Hromnice Masopust, Fašank, Ostatky Masopustní obyčeje Pochování basy Pranostiky Masopust, Masopustní neděle, pondělí, úterý Postní doba Vynášení smrti - Morena Přinášení léta Velikonoce Pranostiky Velikonoce Pašijový týden Modré pondělí a žluté úterý Škaredá středa Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota... 16

6 Hod Boží velikonoční Velikonoční pondělí Filipojakubská noc - Čarodějnice První máj Letnice Jízda Králů Svatojánská noc Dožínky Vinobraní Hody, posvícení Dušičky Sv. Martin Advent Sv. Ondřej Sv. Barbora Sv. Mikuláš Sv. Lucie Vánoce Štědrý den prosince Boží hod vánoční 25. prosince Svátek svatého Štěpána 26. prosince Silvestr a Nový rok Rámcově vzdělávací program Výzkumné metody Metoda dotazníková Dotazník Metoda rozhovoru / interview Rozhovoru / interview PRAKTICKÁ ČÁST Výzkum Základní školy, ve kterých byl proveden výzkum Základní škola Bílovice Základní škola Staré Město Vyhodnocení hypotéz výzkumu Rozbor dotazníků Graf č. 2: Jakou třídu navštěvuješ? Graf č. 3: Navštěvuješ folklórní soubor? Graf č. 4: Dodržujete s rodiči přes rok zvyky a tradice? Graf č. 5: Ve kterém ročním období se slaví Velikonoce?... 44

7 Graf č. 6: Ve kterém ročním období se slaví hody a posvícení? Graf č. 7: Ve kterém ročním období se slaví pálení čarodějnic? Graf č. 8: Ve kterém ročním období se slaví Pašijový týden? Graf č. 9: Ve kterém ročním období jsou Letnice? Graf č. 10: Ve kterém ročním období je Svatojánská noc? Graf č. 11: Ve kterém ročním období jsou oslavy sklizně? Graf č. 12: Ve kterém ročním období jsou Dušičky? Graf č. 13: Ve kterém ročním období se slaví Advent? Graf č. 14: Ve kterém ročním období se slaví Vánoce? Graf č. 15: Ve kterém ročním období se slaví Tři králové? Graf č. 16: Ve kterém ročním období je Masopust? Graf č. 17: Ve kterém ročním období jsou Hromnice? Graf č. 18: Ve kterém ročním období se vynáší Morena? Graf č. 19: Symbolem Velikonoc jsou? Graf č. 20: Velikonoce jsou svátky? Graf č. 21: Kdy se pořádá Pálení čarodějnic? Graf č. 22: Pašijový týden je týden před? Graf č. 23: Jak jsou pojmenovány dny v Pašijovém týdnu? Graf č. 24: Svatý Mikuláš se slaví? Graf č. 25: První svátek vánoční se nazývá? Graf č. 26: Proč se slaví první svátek vánoční? Graf č. 27: Druhý svátek vánoční se nazývá? Graf č. 28: Masopustu se také říká? Graf č. 29: Na které datum připadají Tři králové? Graf č. 30: Jak se jmenují Tři králové? Rozbor učebnic občanské výchovy Učebnice Výchova k občanství učebnice vytvořena vsouladu s RVP ZV, nakladatelství Nová škola, s.r.o. Jitka Lunerová, Radim Štěrba, Monika Svobodová Učebnice Výchova k občanství doporučujeme pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia Učebnice Výchova k občanství pro 7. ročník základní školy a sekundy víceletého gymnázia, nakladatelství Nová škola Učebnice Občanská výchova s blokem Rodinná výchova, nakladatelství Fraus Učebnice Občanská výchova s blokem Rodinná výchova pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia Učebnice Občanská výchova, Rodinná výchova učebnice pro základní školy a víceletého gymnázia (7. ročník) Učebnice Občanská výchova pro základní školy, nakladatelství Fortuna Učebnice Občanská výchova pro 6. a 7 ročník základní školy, nakladatelství Fortuna Učebnice Občanská výchova pro základní školy, nakladatelství SPN... 60

8 Učebnice Občanská výchova pro 6. ročník základní školy, nakladatelství SPN Učebnice Občanská výchova pro základní školy, nakladatelství Olomouc Učebnice Občanská výchova pro 6. ročník základní školy, nakladatelství Olomouc Učebnice Občanská výchova pro základní školy - Milan Valenta, nakladatelství SPL, Práce Vymezení pracovních listů První pracovní list - Jaro Druhý pracovní list - Velikonoce Třetí pracovní list Léto, podzim Čtvrtý pracovní list - Zima Pátý pracovní list - Vánoce Pracovní list - Jaro Pracovní list - Léto, podzim Pracovní list - Velikonoce Pracovní list - Zima Pracovní list - Vánoce Rozhovor Závěr Seznam použité literatury Elektronické zdroje: Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník... 93

9 ÚVOD Zvyky a tradice nás obklopují od dávných věků a jsou součástí každé společnosti, skupiny i samotného člověka. Lidové zvyky a tradice jsou nehmotnou součástí naší kultury, která nás ovlivňuje a dále směřuje. Téma diplomové práce Lidové zvyky a tradice jako téma v občanské výchově na základní škole, jsem si vybrala, protože žiji v oblasti, která je spjata s řadou folklórních událostí, které se snaží zachovávat živé lidové zvyky a tradice. Tyto lidové tradice a zvyky pomáhají dotvářet charakter člověka, protože předávají vědomosti a zkušenosti z generace na generaci. Tradice a zvyky v naší zemi hodně ovlivňuje křesťanská víry, z které má naše kultura kořeny. V dnešní době děti žijí v multimediálním světě, obklopuje je virtuální realita sociální sítě. Je správné naučit žáky hledat a zpracovávat informace, ale také je důležité, aby poznali svět, ve kterém žili naši rodiče, prarodiče a praprarodiče a dokázali jej pochopit. Z toho vyplývá i znalost lidových zvyků a tradic, které jsou součástí naší kultury a dědictví. Součástí lidových tradic a zvyků jsou také lidové pranostiky. Do pranostik nám předchozí generace vtiskli své zkušenosti s dlouhodobým pozorováním života kolem sebe. Pranostiky jsou lehce zapamatovatelné, a proto je to vhodná forma k předávání zkušeností a znalostí mezi generacemi. Diplomová práce se bude zabývat lidovými zvyky a tradicemi jako tématem v občanské výchově. Hlavní pozornost bude věnována právě lidovým zvykům, tradicím a znalostem žáků tohoto tématu. Cílem diplomové práce je vytvořit ucelený přehled zvyků, tradic a zjištění znalostí žáků o tématu v oblasti Uherskohradišťska. Následně navrhnout pracovní listy, na téma lidových zvyků a tradic, pro výuku občanské výchovy. 1

10 TEORETICKÁ ČÁST VYMEZENÍ POJMU ZVYK, OBYČEJ, TRADICE, PRANOSTIKA, LI- DOVÁ KULTURA LIDOVÁ KULTURA Lidová kultura zařazuje projevy duchovního života, jako jsou zvyky a rituály. Lidová kultura se spojuje více s lidmi, kteří žijí na venkově. Bývá tvořena amatérskými, většinou nevzdělanými autory, v oblasti hudební a slovesné kultury je založena na ústním podání, většinou také anonymitě, v manuální a řemeslné výrobě na předávání dlouhodobě se vyvíjejících výrobních zkušeností, pracovních postupů a technologií. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 56) Lidová kultura vychází z tradice, která mění svou podobu. Lidovou kulturu můžeme rozdělit na dvě části. První část je tvořena lidovým uměním hudbou, divadlem, výtvarným uměním. Druhá část lidové kultury se projevuje převážně způsobem života lidové společnosti, neboli je to souhrn fyzických a duševních činností člověka. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 56) DEFINICE POJMU ZVYK Zvyk místně sdílená a ustálená forma chování a jednání, osvojená pravidelným opakováním. Zvyk je obdobně jako obyčej tradovaným přenosem konkrétní sociokulturní zkušenosti a způsobem korekce rozporných vztahů, zájmů a potřeb v daném společenství. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 103) Zvyk je považován za synonymum pojmu obyčej. Základní znaky pojmu zvyk se vyznačují menší mírou závaznosti při regulaci mezilidských a skupinových komunikací, ztratil obsahovou podstatu, jeho původní funkce jsou nahrazeny jinými a ulpívá především na formální stránce. Slavnostní chvíle v životě jednotlivce či skupiny lidí jsou často spojovány s obřadními situacemi a obřady, tedy s určitými zvyky rituály. Význam těchto zvyků vychází z historie a vstupuje do povědomí různých skupin, které ovlivňuje. Tímto dotváří obyčejovou tradici, která vymezuje a identifikuje jednotlivce a skupinu určitým způsobem života a společenským soužitím. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 103) 2

11 DEFINICE POJMU OBYČEJ Obyčej tradicí určený způsob sociokulturního chování, jednání a komunikace podle ustáleného vzoru, utvářející vědomí identity, kontinuity a solidarity společenství. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 77) Pojem obyčej je velmi významově blízký pojmu zvyk, označuje projevy spojené s přejímáním a udržováním sociálně právních, ekonomických, mravních, estetických a dalších norem. Ke znakům obyčeje patří relativní stabilnost, soustavnost, pravidelnost, a spontánnost konání, kolektivnost, sankcionování. Obyčejové pravidla se týkají různých oblastí lidského života v časových i sociálně podmíněných rovinách. V moderní době je lidový obyčej převáděn v rekonstrukcích jeho starších podob při novodobých slavnostech a svátcích, případě jsou prezentovány jeho jednotlivé estetické, dramatické či jiné komponenty při různých příležitostech společenského a rodinného života se zvýrazněním místního kulturního svérázu. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 78) Obyčeje rozdělujeme na rodinné obyčeje a výroční obyčeje. Rodinné obřady čerpají z radostných a smutných událostí a okamžiků, které prožívá rodina například svatba, smrt, narození dítěte. Dále také můžeme přiřazovat velký význam i okamžikům, které sehrály velkou roli v životě jednotlivce. Mezi obyčeje zahrnujeme i různé pověrečné úkony a také praktiky lidového léčitelství. Mezi rodinné obyčeje můžeme řadit například chodit za kmotry, šestitýdenní izolace matky po porodu. Výroční obyčeje, které jsou, oslavují jarní a podzimní rovnodennost a letní, zimní slunovrat a každoročně se opakují. Mezi výroční obyčeje patří Masopust, Letnice Jízda králů, Dožínky, Hody, Vánoce, Velikonoce. (Jančář, Krist, Soukup, 2011, s. 77, 78) DEFINICE POJMU TRADICE Je to soubor neměnných představ a názorů, které se předávají mezi generacemi v určitém společenství lidí. Tyto představy jsou vnímány jako zdroj pro vzory chování, které je opakovaně použité předchozími generacemi a tímto je odůvodnitelné. Tradice předává kulturní, duchovní, sociální i materiální hodnoty z generace na generaci. Tradice bývá spojována s udržováním zvyků, morálky a tradiční kultury, je chápána jako kulturní vzor hodný následování, nemá však závazný charakter. Tvoří jakési pozadí pro očekávané chování. (Brouček, Jeřábek, 2007, s. 1065) Tradice můžeme rozlišovat na 3

12 ideové, třídní, rodinné a skupinové (vesnické, kmenové, státní.) Tradice se používá ve spojení ústní či slovesnou tradicí, také lidovou tradicí jelikož je spojována s lidovým prostředím. (Brouček, Jeřábek, 2007, s. 1065) PRANOSTIKA Pranostiky jsou dobově podmíněné užitkové útvary lidové slovesnosti, které vznikly jako určitý výsledek lidového poznávacího procesu. (Vašků, 1998, s. 14) Pranostika jsou krátké říkanky, které předpovídají počasí. Pranostiky můžeme rozdělit do několika skupin. Hospodářské pranostiky jsou jedny z nejrozsáhlejších a nejdůležitějších, zaměřují se na lidovou činnost - zemědělství. Zobecňují skutečné, po dlouhá staletí tradované reálné zkušenosti zemědělců. (Vodrušková, 2004, s. 366) Pranostiky meteorologické rozdělujeme na pranostiky výročního cyklu Svatej Matěj, hodnej svatej kožichy dolů! (Vašků, 1998, s. 16) a na pranostiky krátkodobé předpovědi počasí Když volá zelená žabka, bývá ráda kapka. (Vašků, 1998, s. 16) Singularitní pranostiky jsou podskupinou meteorologických pranostik. Singulární pranostiky se řadí do oblasti pranostik výročního cyklu. Varovné pranostiky se používaly ve většině případech v ovocnářství, vinařství. Pankrác, Servác a Bonifác ledoví muži, poškozují ovocný květ i růži. (Vašků, 1998, s. 17) Fenologické pranostiky jsou pranostiky, které obsahují informace o časovém průběhu periodicky se opakujících životních projevů živočichů a rostlin. (Vašků, 1998, s. 17) Například počátek dozrávaní obilí, odlet stěhovavého ptactva. O svatém Jiljí jdou jeleni k říji. Na svatého Jiří, trávu nezastaví čtyři. (Vašků, 1998, s. 17) Kalendářní a časoměrné pranostiky jsou ty, které zahrnují astronomické zákonitosti například nástup slunovratu, rovnodennost. Na svatého Tomáše, nejdelší noc je naše; na Boží narození, o bleší převalení. (Vašků, 1998, s. 17) Většina pranostik je datována až do doby antické. Proto byly pranostiky velmi ovlivněny neznalostí přírodních zákonů. Pověrečné a nereálné pranostiky vycházejí z pranostik kalendářních a časových. Například Osvítí-li při hrubé na Boží hod vánoční pana faráře slunce, bude toho roku hojnost dobrého vína. (Vašků, 1998, s. 18) Většina pranostik je provázaná s minulostí. (Vašků, 1998, s ) 4

13 VYMEZENÍ OBLASTI SLOVÁCKO Oblast Slovácka se rozprostírá na území jihovýchodní Moravy, také se někdy toto území nazývá Moravské Slovensko. Slovácko je rozděleno na dva administrativně správní celky Zlínský a Jihomoravský kraj. Dále se dělí na mikroregiony, které se prezentují svými oblastními památkami, slavnostmi. Oblast Slovácka je rozdělena na několik oblastí. Na severu až severovýchodě na úpatí Bílých Karpat je oblast nazývána jako oblast Moravských Kopanic a Horňácka. Část ležící v Pomoraví se nazývá Dolňácko. Do této oblasti patří Uherskohradišťsko, Strážnicko a Kyjovsko. Na jihu Slovácka se rozprostírá od Hustopečí až po Ždánice oblast Podluží, které se také říká Hánácké Slovácko. (Jančář, 2011, s ) Obrázek 1: Oblasti Slovácka UHERSKOHRADIŠŤSKO Oblast Uherskohradišťska je považována za srdce Moravského Slovácka. Uherskohradišťsko patří do etnografické oblasti Dolňácka, Horňácka, Moravských Kopanic. Území Uherskohradišťska se leží jihovýchodní části České republiky, na jihu Zlínského kraje. Má tvar lichoběžníku děleného tokem řeky Moravy na západní část s úpatím Chřibů a východní část s úpatím Bílých Karpat. (Hrabec, Mikula, 1998, s. 3) Tato oblast je součástí Dolnomoravského úvalu a Dyjsko-moravské nivy. Nejvýše položeným 5

14 bodem, bývalého okresu Uherské Hradiště, je Velká Javořina (970 m n. m.) v Bílých Karpatech. Oblastí protéká řeka Morava. Řeka Morava do oblasti vtéká u obce Babice a opouští tuto oblast u města Veselí nad Moravou. Nejvýznamnějším přítoky řeky Moravy v této oblasti je Olšava, která pramení v Bílých Karpatech. (Hrabec, Mikula, 1998, s. 3; David, Soukup, 2006, s. 8) Obrázek 2: Okres Uherské Hradiště HISTORIE UHERSKOHRADIŠŤSKA Historie v oblasti Uherskohradišťska již započala v starší době kamenné (osídlením oblastí kolem Bánova, Bojkovic a Ostrožské Nové Vsi). Nejvýznamnější částí historie je doba slovanského osídlení (druhá polovina 9. století). Významným centrem Velkomoravské říše se stalo Staré Město a jeho okolí (kde bylo nalezeno mnoho archeologických nálezů z této doby). V roce 863 zde působili věrozvěstové Cyril a Metoděj. Velkomoravská říše dosáhla největšího rozmachu za vlády knížete Svatopluka. Po smrti knížete Svatopluka dochází postupnému zániku Velkomoravské říše. V roce 1205 byl na území Uherskohradišťska založen cisterciácký klášter, který byl nejprve na území Starého Města a následně přestěhován na území nynějšího obce Velehrad. Klášter se stal významným centrem vzdělanosti v kraji. Ve 13. století byla založena, Přemyslem Otakarem II., dvě největší města Uherské Hradiště (1257) a Uherský Brod (1272). V 15. století byl kraj sužován husitskými válkami a později válkami mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad. V klidnějším období 16. století přešla značná část obyvatelstva od katolictví k protestantismu. V těžkém období 17. století opustili okres významné 6

15 osobnosti z řad protestantů, mezi nimi i světově proslulí filosof, teolog, pedagog Jan Amos Komenský. Na sklonku 19. století a počátku 20. století zde dochází rozvoji zemědělství a drobného průmyslu. (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998, s. 5-6; David, Soukup, 2006, s ) 7

16 ZVYKY, TRADICE, OBYČEJE A PRANOSTIKY V PRŮBĚHU ROKU TŘI KRÁLOVÉ Tři králové se slaví 6. ledna. 6. lednem tedy Třemi králi končí vánoční období a pro většinu křesťanů to byl začátek pro přípravy na nejdůležitější svátek v liturgickém roce na Velikonoce. Většina rodin tento den odstrojuje vánoční stromeček. Svátek Tři králové se také slavil jako svátek Zjevené Páně nebo také jako Ježíšovo pokřtění. Pověst o třech králích se zrodila ve středověku, tato legenda navazuje na evangelium sv. Matouše. To popisuje, jak v den, kdy se v Betlémě narodil Ježíš, přišli od východu mudrci (mágové) s dary a malému dítěti se poklonili. Cestu jim ukázala jasná hvězda. (Vondrušková, 2004, s. 33) Nejprve se nevědělo kolik mudrců (dva až dvanáct) bylo a jak se jmenovali. Nakonec se počet mágů ustálil na třech, také proto, že číslo tři je magické a v evangeliu sv. Matouš popisuje, že mágové měli tři dary (zlato, kadidlo a myrhu). První zmínka o jménech byla v 8. století a rozšířila se až ve 12. století. Iniciály C + M + B se píší svěcenou křídou celá staletí na domovní dveře s daným rokem. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) TŘÍKRÁLOVÉ VĚŠTĚNÍ Den před 6. lednem se nazývá Den světel, Svatvečer svíček (5. ledna). 5. ledna se provádělo mnoho pověrečných praktik a obyčejů. Jedním z nich bylo věštění. Například zapalovaly se svíce a dívalo se, jakým směrem vstoupá kouř (zda se dostane člověk do nebe, nebo do pekla) či která nejdříve dohoří, a kdo nejdříve zemře. Také se věštilo ze sedmi hrnečků a sedmi různých předmětů (uhlí, mince, kousek chleba, malá panenka, zásnubní prsten) (Vondrušková, 2004, s. 38) vždy si člověk odklopil jeden hrneček a podle toho věděl, co ho čeká. Provádělo se také pouštění lodiček na svěcené vodě (skořápky ořechů se svíčkou), toto věštění většinou prováděly zamilované páry, aby věděly, jestli spolu zůstanou nebo ne. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) 8

17 TŘÍKRÁLOVÁ KOLEDA Koledování na Tři krále má dlouhou tradici. V tento den 6. ledna se v kostele požehná kadidlo, voda, křída a zlaté předměty. Někdy se při obchůzce domy vykuřovaly kadidlem a kropily svěcenou vodou. Nejprve na obchůzku chodil kněz a jeho ministranti. U domu se modlili, vykuřovali kadidlem, kropili dům svěcenou vodou, zpívali a následně napsali na dveře svěcenou křídou K+M+B a rok. Smyslem tříkrálové obchůzky bylo navštívit a požehnat všem lidem a uchránit je od neštěstí, nemocí. V pozdější době začaly koledovat děti z chudých rodin v kostýmech, jak je známe dnes. Koleda a samotné koledování se lišilo oblast od oblasti. V dnešní době tříkrálové koledování je známé jako charitativní akce, kterou pořádá Česká katolická charita, kdy chodí děti oblečené kostýmech Tří králů a zpívají koledy s doprovodem dospělé osoby. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) PRANOSTIKY PRO 6. LEDEN TŘI KRÁLE Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále. (Vašků, 1998, s. 44) Boží křtění, (6. 1.) sníh a led ve vodu mění. (Vašků, 1998, s. 37) Je-li tříkrálové noci mnoho hvězd, urodí se hojně brambor. Není-li od Tří králů až do Matěje, (24. 2.) obměku, bude obilí na sýpkách až po střechu. (Vašků, 1998, s. 49) HROMNICE Hromnice jsou svátek, který má pevně stanovené datum. Slaví se přesně 40 dnů po narození Páně (25. prosince), tedy 2. února. (Vondrušková, 2004, s. 41) Tímto svátkem začíná období veselí, které končí masopustem. Hromnice je lidový název pro křesťanský svátek Uvedení Páně do chrámu. Název Hromnice je odvozen od svíček, kterým se říká hromničky. Svátek prošel mnoha změnami. Křesťané Hromnice připomínali jako událost ze života Svaté rodiny, které je popsána v Novém zákoně. Hromnice od začátku jsou spjaty se symbolem světla. Svíce hromničky se používaly jako ochrana před ďáblem a také jako ochrana před bouří a hromy. Svíce v katolické liturgii je symbolem víry. Požehnané Hromničky (svíce) v kostele si lidé schovávali po celý rok. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) 9

18 PRANOSTIKY 2. ÚNORA HROMNICE Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Na Hromnice o hodinu více. (Velebná, Majer, 1996, s. 16) Na Hromnice-li voda běží, po Hromnicích ještě sněží. Jsou-li jasné celé Hromnice, přijde po nich ještě mnohá vánice. Na Hromnice - skřivánek přes hranice. Pakli na Hromnice jasno bývá, bude ještě zima dlouho živá. Je-li na Hromnice chumelenice, netrvá pak zima více. (Vašků, 1998, s. 70) MASOPUST, FAŠANK, OSTATKY Masopust je období od Tří králů do začátku postní doby. Tento svátek je označován jako Masopust, Fašank, Fašinek nebo také jako Ostatky, Vostatky. Masopust není církevní svátek, ale je zařazen do církevního kalendáře. Termín Fašanku se určuje podle Velikonoc. V kalendáři jsou to dva měsíce leden, únor. Masopust se odehrává před Popeleční středou, kterou začíná postní doba. Masopustní období je doba od Tří králů až do počátku předvelikonočního půstu. Masopust může být od až do dne před Popeleční středou. Masopust je velmi starý svátek, který pravděpodobně navazuje na starověké oslavy boha úrody a vína Dionýsa. První zmínky o masopustu jsou z 13. století. Masopustní masky jsou spojovány s pohanskými obyčeji, při nichž byly používány zvířecí kůže. Masopustu se účastnili jen dospělí lidé. Pro masopust jsou důležité tři dny Tučný čtvrtek, Taneční neděle a Maškarní úterý. Tučný čtvrtek byl přípravou před masopustní nedělí, kdy se jedlo hovězí, jehněčí a zvěřina. Lidé byli přesvědčeni, že na Tučný čtvrtek musí jíst a pít co nejvíce, aby byli po celý rok silní. Na Taneční neděli začínala hlavní část zábavy, kdy se pořádaly plesy, taneční zábavy. Pro každý kraj byly jiné zvyklosti a pověry například jak budou tanečníci vysoko vyskakovat, takové vyroste toho roku obilí nebo len. (Vondrušková, 2004, s. 48) Vrcholem celého masopustu bylo Masopustní úterý, kdy lidé pořádali průvody masek a hráli se divadelní hry. Masopustní divadelní hry byly humorné a veselé, Nejčastější námět byl soud s opilcem Bakchusem. Tyto hry se také promítaly do scének, které masky hrály při obchůzkách. V dnešní době fašank převážně pořádají folklórní soubory, skupiny nadšenců. Ve většině případů navazují na místní tradice, a to průvodem masek a večer taneční zábavou s pochováváním basy. Průvod prochází obcí a zastavuje se u domů, kde masky tancují, zpívají a následně dostanou výslužku. Celý masopust je zakončen pochováváním basy 10

19 (symbolem muziky). Pro děti jsou pořádány karnevaly. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s. 76) MASOPUSTNÍ OBYČEJE Průvod masek byla obchůzka od domu k domu, kdy se zpívalo a tancovalo. Masky tropily zlomyslnosti, lidi mazaly sazemi. Masopustní průvod je vždy velmi rozmanitý a plný různých masopustních masek, jak těch tradičních, tak zvířecích. V masopustním průvodu nesměly chybět masky jako Medvěd, Žid, Bába, Nevěsta, Masopust, Laufr neboli biřic s papírovou čepicí, Kominík, Kat, Smrt a mnoho dalších. K masopustním obyčejům patří mnoho druhů pečiva, jako jsou koblihy, šišky, boží milosti. K masopustu neodmyslitelně patří na Slovácku tanec, které mu se říká pod šable. Je to šavlový tanec, který tancují jen muži v krojích se šavlemi (dřevěné natřené na červeno s kovovými chřestícími kroužky nebo skutečné) v rukou. (Vondrušková, 2004, s. 50, 56 68; Langhammerová, 2004 s ) POCHOVÁNÍ BASY Masopust končil po obchůzce taneční zábavou, která končila o půlnoci, kdy se vynesla a pochovala basa na znamení, že nastává doba, kdy na ni nikdo nebude hrát. Pochování basy znamenalo, že končí masopustní čas a nastává postní doba, která trvá čtyřicet dnů a ve které se lidé připravují na Velikonoce. Po celém světě se v tomto období pořádají karnevaly, v překladu toto slovo znamená masopust. Tyto oslavy připomínají, že naposledy před půstem budou jíst maso. (Vondrušková, 2004, s. 53) PRANOSTIKY MASOPUST, MASOPUSTNÍ NEDĚLE, PONDĚLÍ, ÚTERÝ Masopust na slunci, pomlázka u kamen. Masopustní šišky na blátě - velikonoční vejce za kamny. Svítí-li slunce o masopustní neděli, povede se nejlépe setí záhy, svítí-li slunce v masopustní pondělí, povede se nejlépe setí prostřední, a svítí-li slunce na masopustní úterý, je nejlépe sít pozdě. Jaké je masopustní úterý, takový bude podzim. (Vašků, 1998, s. 67) Kolik v masopustní úterý hvězdiček, tolik bude hrachu kuliček. 11

20 Na ostatky lužky, budou jabka a hrušky. (Vašků, 1998, s. 68) POSTNÍ DOBA Postní doba začíná druhý den po fašanku, tedy Popeleční středou. Postní doba trvá 40 dní a končí poslední nedělí Boží hodem velikonočním. Tato doba je pohyblivá a odvíjí se od stanovení Velikonoc. Po celou dobu se nepořádaly žádné taneční zábavy a ani svatby. V tuto dobu se jedlo jen bezmasé jídlo. Postní doba, jak byla předepisována církví, byla doplněna o lidové zvyky a obyčeje. Lidé se v postní době připravovali na oslavu Velikonoc. Postní doba bylo období půstu a duchovní očisty. V dnešní době se povětšinou půst drží jen na Popeleční středu a Velký pátek. Popeleční středa byla počátkem půstu. Popeleční středě se také říká škaredá, smetná, černá. Kněz věřícím dělal křížek na čelo z popele tzv. popelec. Kříž měl přomínat pomíjivost zemského života. Pomni člověče, že prach jsi a prach se obrátíš. (Vondrušková, 2015, s. 104) Popel se získával spálením posvěcených kočiček schovaných z minulého roku. Pro postní období jsou především důležité neděle, které měly význam hlavně kvůli lidovým zvykům. Nedělí v postní době je šest. První neděli se říká Černá nebo Liščí. Tento název má kvůli tomu, že ženy odkládaly barevné oblečení a nahrazovaly ho nevýraznými barvami. Mezi zvyky, které se dodržovaly na černou neděli, bylo pečení preclíků s mákem a solí. Matky je následně po upečení porozvěšovaly po zahradě a děti je hledaly. Druhá neděle se nazývá lidově Pražná. Jmenuje se podle pokrmu Pražmo, jeho základem bylo nedozrálé obilí, které se smažilo na pánvi. Třetí neděle se nazývala Kýchavá, protože se věřilo, že kolikrát se toho dne kýchne, tolik let se bude žít. Lidé věřili, že kýchání je prvním příznakem morových ran, ale také věřili, že kýchání pročišťuje tělo. Čtvrtá neděle měla několik názvů jeden z nich je například Družbadlná, Růžová. V tuto neděli se uvolňovala přísná pravidla půstu. Lidé se mohli scházet, pobavit se a zatancovat si. V tuto neděli chodil družba se ženichem na seznamovací návštěvu do domu budoucí nevěsty. Pátá neděle se nazývá Smrtná. V kostelech se zahalovaly kříže. Název neděle je odvozen od velmi starého zvyku, rozšířeného v celém slovanském světě vynášení smrti. (Vondrušková, 2004, s. 90) Tato neděle je nejvýznamnější nedělí v období půstu. Poslední šestá neděle se nazývá Květná, která se nesla ve znamení památného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Obyvatelé ho vítali tehdy prý s palmovými ratolestmi. U nás tuto funkci převzaly větvičky jívy nebo jiných stromů a keřů, které se daly v kostele posvětit a tím nabyly v očích lidu magickou moc. Chránily dům i pole, zabraňovaly bolestem a nemo- 12

21 cem. Proto se ve světnici zastrkávaly za svaté obrázky, nebo za kříž, krovy, dveře i okna a ponechávaly se tam celý rok. (Vondrušková, 2004, s. 91) Mezi postní jídla byla pokládána hlavně kaše z obilnin a chléb, v dnešní době jsou za postní jídla považovány hlavně ryby, luštěniny. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) VYNÁŠENÍ SMRTI - MORENA Vynášení Moreny patří k pohanským svátkům. Název smrti Moreny je odvozen od staroslovanské bohyně smrti Moreny. Smrt představovala pro lidi zimu, proto ji symbolicky odnášeli a zbavovali se jí. Vynášení smrti se konalo o páté postní neděli. Tento zvyk také sloužil přivolání deště. Smrt představovala figurína, které se říkalo Morena, Mořena, Mařena nebo Smrtholka. (Vondrušková, 2004, s. 93) Vynášení Moreny se vyskytovalo ve střední Evropě, vnitrozemí, kde se střídají roční období. Ve většině případech to byla loutka velikosti lidské postavy. Zhotovovala se podle stejného konstrukčního základu. Na dřevěnou hůl, obalenou hadry a slámou, se obvykle navlékala dívčí košile. Obličej se namaloval a celá postava pak se ozdobila pentlemi, papírovými květinami, a věnci. (Vondrušková, 2004, s. 96) Někdy byla ozdobena korály s bílých vajec nebo ze šnečích ulit. Následně vyrobenou Morenu děti vynesly z vesnice a hodily ji do vody nebo ze skály. Se zvykem vynášení Moreny souvisí také obyčej přinášení léta. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s ) PŘINÁŠENÍ LÉTA Přinášení léta je obdobný zvyk jako Vynášení Moreny. Tento zvyk byl určen pro dívky. Přinášení léta spočíval v tom, že dívky nesly Líto a chodily po dědině s koledami, říkadly. Tento zvyk byl více rozšířen na Moravě. Některých obcích se chodilo s lítem až na Květnou neděli. (Vondrušková, 2015, s ; Vondrušková, 2004, s ;) Líto byl vždy vršek jehličnatých stromů bohatě ozdobený bílými vejci na šňůrce, svatými obrázky a panenkou z hadříků nebo papíru na vrcholku. Výzdobu vždy dotvářely řetězy ze slámy a pestrých textilních odstřižků, v novější době i ozdoby z barevného papíru. (Vondrušková, 2004, s. 96) 13

22 Obrázek 3: Tradiční Líto VELIKONOCE Velikonoce jsou nejdůležitější úsek roku jak církevního, tak i zvykoslovného roku. Z církevního hlediska jsou Velikonoce nejdůležitějším obdobím a zvykoslovného hlediska jsou Velikonoce spjaty s příchodem jara a jarní rovnodenností. Velikonoce patří k pohyblivým svátkům. Velikonoce se slaví po jarní rovnodennosti, tedy v neděli po prvním úplňku. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015 s ) PRANOSTIKY VELIKONOCE Týden před Květnou nedělí a týden po květné neděli rády padají pašije (= poletuje sníh; Květná neděle může připadnout na dny v období od 15. března do 18. dubna.) (Vašků, 1998, s. 112) Kolik ros spadne před Velikonocemi, tolik po Velikonocích lze ještě očekávat mrazů. Kolik dešťů před Velikonoci, tolik dešťů v srpnu. (Vašků, 1998, s. 113) PAŠIJOVÝ TÝDEN Pašijový neboli také svatý, veliký je poslední týden před Velikonocemi. Pašijový týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Pašijový týden se skládá s Květné neděle, Modrého pondělí, Žlutého úterý, Škaredé středy, Zeleného čtvrtka a Velkého pátku, Bílé soboty a Boží hodu. Nejdůležitější dny v tom týdnu jsou Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod neboli Neděle zmrtvýchvstání. Božím hodem pak začíná 14

23 období sedmi týdnů, které jsou zakončeny letnicemi. Datum letnic je závislé od data Velikonoc. Dny v Pašijovém týdnu jsou spjaty s lidový zvyky a obyčeji. (Vondrušková, 2004, s. 107; Vodrušková, 2015, s. 113) MODRÉ PONDĚLÍ A ŽLUTÉ ÚTERÝ V tyto dva dny započal velký úklid ve staveních. V úterý se speciálně vymetaly pavučiny. (Vodrušková, 2015, s. 114) ŠKAREDÁ STŘEDA Škaredé středě se také říká smetná nebo sazometná. Název škaredá středa dostala proto, že v tento den zradil Jidáš Krista. V tento den se většinou vymetaly komíny. Také se říká, že kdo se bude na škaredou středu mračit, tak mu to zůstane po celý rok.(vondrušková, 2004, s. 107; Vodrušková, 2015, s. 114) PRANOSTIKY PRO ŠKAREDOU STŘEDU Škaredí-li se slunce na škaredou středu, škaredit se bude i obilíčko. Na Škaredou středu již nerada deru (draní peří). (Vašků, 1998, s. 112) ZELENÝ ČTVRTEK Zelený čtvrtek dostal název podle zeleného roucha v kostele nebo také proto, že se musí tento den jíst jen zelené jídlo jako je špenát, zelí, hrách. Zelený čtvrtek je předposlední den půstu. Velikonoce začínaly právě mší na zelený čtvrtek, kdy naposledy zazvonily kostelní zvony a nezvonilo se až do Bílé soboty. Také se říká, že zvony odletěly do Říma. Hlas zvonů byl nahrazen zvukem dřevěné řehtačky, klapačky. Chlapci v čele s nejstarším chlapcem se scházeli u kapličky, kostela nebo zvonice. Následně obcházeli celou vesnici třikrát denně a to ráno, v poledne a večer a to až do soboty. Na Zelený čtvrtek se také prováděla očista, s kterou souvisel rituál ozdravení těla. Tento rituál spočíval v tom, že se brzo ráno vstalo, společně se modlilo a pak se omývalo rosou, aby se zabránilo onemocnění. K tomuto dni se také váže církevní obřad, omývání nohou starcům. (Vondrušková, 2004, s. 107; Vodrušková, 2015, s. 114) 15

24 PRANOSTIKY NA ZELENÝ ČTVRTEK Je-li Zelený čtvrtek bílý, bude teplé léto. Kostelní zvony po mši na Zelený čtvrtek odlétají až do Bílé soboty do Říma, a když na Zelený čtvrtek naposledy zní, má člověk cinkat penězi, aby se ho držely. Na Zelený čtvrtek se má vysévat hrách a otvírat včelím. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty se nesmí orat či jinak s půdou zacházet, protože v ten čas v zemi odpočívá Kristus Pán, a kdo by s půdou hýbal, tomu se na poli nic neurodí. (Vašků, 1998, s. 112) VELKÝ PÁTEK Dnem smutku se také jinak nazývá Velký pátek. V tento den se nekonají žádné mše, nezvoní zvony ani se nehraje na varhany. V kostelích se zdobily boží hroby květinami a svíčkami. (Vondrušková, 2004, s. 112) Věřící drželi přísný půst. Lid věřil, že na Velký pátek se nemá pracovat, nehýbat se zemí a jedli se jen jednoduchá postní jídla. Na Velký pátek se hrávaly takzvaně pašijové hry, tématem byl příběh Ježíše Krista. Věřilo se, že tento den je magický a plný zázraků a proto lidé si nechali věštit a také se omývali v potoce (museli se ponořit), aby tato očista měla smysl a zabránila všem nemocem. Na Velký pátek lidé věřili, že se otevírají skrýše s poklady. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015, s. 117) PRANOSTIKY NA VELKÝ PÁTEK Déšť na Velký pátek, rozmnožuje statek. Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý. Na Velký pátek vláha, úrodu zmáhá. (Vašků, 1998, s. 112) BÍLÁ SOBOTA Bílá sobota je poslední den půstu. Název dostala podle bílého oblečení, ve kterém se křtí. Tento den se církev a lidé připravují na Kristovo zmrtvýchvstání. Tato událost je nejdůležitější událostí celého církevního roku. Zmrtvýchvstání symbolizuje novou naději a radost. Opět v tento den se rozezní zvony, které se takzvaně vrátily z Říma. 16

25 Důležitou roli v tento den hrál i oheň a světlo. Je to protože, při bohoslužbě se v kostele pálil Jidáš. Od toho ohně se odpaloval paškál. (Vondrušková, 2004, s. 115; Vodrušková, 2015, s. 118) PRANOSTIKY NA BÍLOU SOBOTU Déšť na Bílou sobotu, přivolává suchotu. Na Bílou sobotu se má chodit po sadu nebo v ovocné aleji a zvonit, aby byla úroda všeho ovoce. Odkud na Bílou sobotu vítr, odtud v létě deště. (Vašků, 1998, s. 113) HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ Hod Boží velikonoční neboli také Velikonoční neděle, Velká neděle, podle legendy Kristus vstal z mrtvých za svítání. V neděli se koná slavnostní mše, kdy se žehnají velikonoční pokrmy. O Velikonoční neděli mnoho zvyků není, jelikož je to slavnostní chvíle. Dopoledne lidé chodili na mši a odpoledne se dívky připravovali na Velikonoční pondělí (pomlázku) barvily vajíčka a hospodáři obcházeli pole. (Vondrušková, 2004, s. 117; Vodrušková, 2015, s. 119) PRANOSTIKY NA HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ Déšť na Hod Boží velikonoční vystraňuje obilí a deštivý svatý Duch jej vymlátí dočista. Je-li na Boží hod velikonoční jasno, bude léto sluncem i vodou příhodné a na dar boží úrodné. Je-li na neděli Velikonoční jasno, bude laciné máslo. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva začni. (Vašků, 1998, s. 113) VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ Velikonoční neboli červené pondělí nepatří k církevním svátkům, ale je to jeden z nejdůležitějších lidových zvyků Velikonoc. Pomlázka je zvyk, který je doložený od 17

26 středověku a vykonávají ho jen Slované. Pomlázka má mnoho podob a jejím symbolem je zelený prut, souhra živlů (vody, slunce, a země). Pomlázka je chlapecká kolední obchůzka s říkadly a výslužkou, kterou koledníci dostali (peníze, alkohol, vajíčko jako symbol zrození života a jara, sladkosti). (Vondrušková, 2004, s ; Langhammerová, 2004 s ; Vodrušková, 2015 s. 122) PRANOSTIKY NA VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ Prší-li na Velikonoční pondělek, přijde zkáza na žita. Je-li deštivé červené pondělí, neurodí se obilí. (Vašků, 1998, s. 113) FILIPOJAKUBSKÁ NOC - ČARODĚJNICE Ten to svátek pochází od Keltů. Keltové řídili svůj kalendář podle oběhu Slunce. Kalendář rozdělovali na rovnodennost, slunovrat a mezidobí. Tímto mezidobím byla právě noc z 30 dubna na 1. května. V tomto mezidobí se zapalovaly ohně jako symbol života a jiskry v nás. Podle lidových pověr lidé u nás věřili, že se právě v tuto dobu se projevovala činnost čarodějnic. Lidé se v tuto noc velmi báli a věřili, že mohou hrozit temné síly. Tento zvyk u nás není moc starý, a nejsou zmínky o tom, že by lidé zapalovali ohně v tuto noc, jako je zvykem v této době. Je to spjato s čarodějnickými procesy spíše jako jejich připomenutí po zrušení jezuitského řádu. Pálení ohňů byl zvyk, který byl spojován letním slunovratem na svatého Jana Křitele. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015 s ) PRANOSTIKY NA 30. DUBNA Posledního dubna před soumrakem se mají do obytného stavení, stodol, úlů, chlévů, sklepů, a na studnice zastrkovat březové, vrbové, budkové, bezové, angreštové větvičky a kapraď, aby dům nenavštívily čarodějnice a neškodily. (Vašků, 1998, s. 118) 18

27 PRVNÍ MÁJ První máj se slaví 1. května. V tento den je zvykem postavit májku. Stavění májí je spojováno s předkřesťanskou dobou, kdy máje měly představovat strážné duchy, které měly chránit před zlými démony. U nás se máje stavěly podle písemných dokladů od středověku. Průběh stavění májky je různý, někde se staví o filipojakubské noci, 1. května nebo v létě o Svatodušních svátcích. Ve většině případech se májka stavěla 1. máje a nechávala se stát až do Svatodušních svátku nebo do začátku léta. Májka se dělá z jehličnatého, velkého a hlavně rovného stromu. Nejprve se oloupe kůra a následně se ozdobí špička stromu pentlemi, květinami a věncem. Ozdobený strom je symbolem lásky, proto chlapci stavěli ještě malou májku před domem svého děvčete. Májku vždy stavěli mladí svobodní mládenci. Mladí mládenci z ostatních vesnic se bavili tím, že se cizí májka podtínala a kradla nebo alespoň věnec, který visel na májce. Ve většině obcí se májka hlídala, aby se zabránilo její krádeži a nemusela se nazpět vykupovat. Stavění i kácení byla velká událost v obci, pořádaly se zábavy. (Vondrušková, 2004, s. 171, 174, 175; Vodrušková, 2015 s ; Motlová, 2010, s. 71) PRANOSTIKY NA 1. KVĚTNA Na Filipa a Jakuba chrousti-li, bzučí, to již o svatém Martinu (11. 11) studený vítr fučí. Kolik Filipa a Jakuba krapek, tolik bude sena kopek. (Vašků, 1998, s. 139) LETNICE Letnice se slaví na začátku léta. Do toho období spadají také církevní svatodušní svátky. Svatodušní svátky jsou pohyblivými svátky a jejich datum se odvíjí od data Velikonoc. Svatodušní svátky připadají na 7 neděli od Velikonoc. Tyto svátky mají radostnou povahu, kostely se zdobí květinami. Nejdůležitějším dnem Svatodušních svátků je Svatodušní neděle Hod boží svatodušní. Do svatodušních svátků patří svátky: Seslání ducha svatého, Svatá Trojice. Seslání ducha svatého navazuje na Velikonoce a jeho datum je závislé na datu Velikonoc. Seslání svatého ducha se proběhlo o sto let později, kdy apoštolové pomohli lidem při silném vichru a povídali jim o Ježíši Kristu. Tento svátek je výročím vzniku křesťanské víry. Svátek Svaté 19

28 Trojice je oslava Boha otce, syna Ježíše a Ducha svatého. Tento svátek byl již v raném křesťanství důvodem církevního rozkolu na pravoslavnou a katolickou část. Lidové letnice se váží k oslavám letního slunovratu. Historie Letnic se váže až k předkřesťanské době. Mezi tyto svátky patří Svatojánská noc, Jízda králů, Střílení ku ptáku, Královničky, Čištění studánek. Zvyk čištění studánek byl zasvěcen kultu vody, na které byl lid závislí kvůli úrodě. Lidé prováděli rituály s vodou a přivolání deště. Toho rituálu prováděly mladé dívky, které čistily studánky a ozdobovaly je květinami a věnečky. Královničky jsou obchůzka po vesnici, kterou vykonávají dívky. Tento obyčej se s pravděpodobností vyvinul z Čištění studánek. Je spojován se svatodušními svátky, kdy skupina dívek svátečně oblečená a ozdobená květinami a mašlemi představuje královnu a její družinu. Královna byla vždy nejmenší dívka, která stála uprostřed kruhu a zbytek dívek kolem ní. Pokud se hospodyně ve stavení nezeptala, kde mají královnu, nebyla ukázána, až po této otázce. (Motlová 2010, s ; Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015 s ) JÍZDA KRÁLŮ Jízda králů se konala v období letnic. Jedná se o lidovou tradici s velmi podobnými rysy s obyčejem Královničky. Přesně se neví proč, tato lidová tradice vznikla. Na Moravě se traduje příběh o uherském králi Matyášovi Korvínovi, který utekl ze zajetí svého zetě krále Jiřího z Poděbrad. Aby při útěku nebyl prozrazen, oblékl si ženské šaty a zahalil tvář, nemluvil. Král a jeho malá družina se vraceli zpět na trenčínský hrad. Druhá pověst praví, že byl syn krále Jiřího z Poděbrad zajat v bitvě u Uherského Hradiště a uvězněn na trenčínském hradě. Při útěku z Trenčína se převlékl do ženských šatů a uprchl zpět na Moravu. Chlapci se převlékali za krále a jeho družinu, která se snažila králi vyjednat svatbu. Družina s králem objížděla na koních dům od domu a provolávali pochvalné nebo urážející narážky na obyvatele domů. Celý průvod byl vyzdoben květinami, mašlemi. Na Slovácku byl král oblečen do kroje ozdobený květinami a mašlemi, a v ústech držel růži. Král byl mladší chlapec z bohatší rodiny. Chasu (družinu) tvořili chlapci ve věku 16 až 20 let. Družina měla kolem dvaceti členů, kdy v ní byl praporečník, vyslanci, vyvolávači, vyběrači s pokladnou a ostatní jezdci se šavlemi. Vedle krále jezdívali chlapci, kterým se říkalo královna. Celý průvod začínal u starosty, kde družina žádala o povolení. Jízda králů je zapsána na seznam, od roku 2011, jako nehmotné kulturní dědictví lidstva UNESCO. Pořádá se v obcích Vlčnov, Hluk, Skoronice u Kyjova 20

29 a ve městě Kunovice. (Vondrušková, 2004, s ; Vodrušková, 2015 s ) SVATOJÁNSKÁ NOC Svatojánská noc se slaví večer 23. června před svátkem narození Jana Křtitele. Lidové zvyky a tradice v tomto období se vztahovaly převážně k letnímu slunovratu (22. června). Posléze byla svatojánská noc spojena i s Janem Křtitelem. Svatojánská noc byla opředena magickou mocí, proto lidé zapalovali ohně a chodili sbírat bylinky pro jejich kouzelnou moc. Svatojánské ohně se rozdělávaly, aby lid ochránily před temnými a kouzelnými silami. Chlapci skákali přes ohně, aby z nich získali sílu. Uprostřed ohně byl vztyčen kůl a na něm byla připevněna postava ze slámy ověšená zelenými věnečky jako oběť ohni. Pokud kůl s postavou s věnečkem spadl, tak lidé se snažili věneček ukořistit, protože věřili, že má kouzelnou sílu a ochrání jejich dobytek. Mladí lidé zapalovali košťata a následně pokládali do ohně a tak vytvořili slunce. Dívky o svatojánské noci pletly věnečky z kouzelných bylin, které následně hodily do vody a věřily, že Jan Křtitel jim ukáže tvář nastávajícího manžela. Jan Křtitel je patronem tkalců, krejčích, bednářů. Jan Křtitel je předchůdce Ježíše, který jeho příchod předpověděl a následně ho i pokřtil. Zavedl křtění vodou. Jan Křtitel kritizoval, sňatek královské rodiny a proto královna připravila past, za pomoci své dcery Salome, a nechala Jana Křtitele popravit. (Motlová, 2010, s. 112, 113; Vondrušková, 2004, s. 207, 208; Vodrušková, 2015 s. 263) PRANOSTIKY PRO SVATOJÁNSKOU NOC JAN KŘTITEL O svatojánské noci si dny podávají ruce. Na svatého Jána, noc není žádná. Na svatého Jána, otvírá se létu brána. Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku. (Vašků, 1998, s. 165) 21

30 DOŽÍNKY Dožínky je slavnost, které oslavuje konec žní. Slavnost začíná vždy po odvezení posledního snopu obilí z polí. Kořeny této slavnosti sahá do středověku. Nejdůležitější zvyk Dožínek začíná již cestou z polí, chlapci i dívky ozdobí nářadí polním kvítím a klasy. Dívky měly na hlavách věnečky s polního kvítí a ozdobené šaty. Chlapci měli na kloboucích věnečky z polního kvítí. Nejdůležitějším symbolem celých slavností je věnec. Věnec je upleten ze všech druhů obilí, které se v hospodářství pěstovalo a byl ozdoben polním kvítím. Nesla ho nejvíce upovídaná dívka. Dožínkový věnec se předal hospodáři, který ho pověsil na hospodářskou část obydlí. Věřilo se, že věnec je kouzelný a může ovlivnit úrodu. (Langhammerová, 2004 s ; Šottnerová, 2006, s. 15) VINOBRANÍ Vinobraní je samotný akt sběru hroznů. Koná se od poloviny září do konce října podle zrání různých odrůd vín. Samotná oslava se podobala Dožínkám. Lidé na sebe pověsili poslední kusy hroznů jeli s vinařem, který vezl poslední trakař hroznů. Průvod se vydal z vinic až do vinařství. Tam následovala zábava a hodování. Mezi zvyky, které se váží k vinobraní je zarážání hory. Zarážání hory se koná předvečer svátku Narození Panny Marie. Na největší místo se zarazí tyč ozdobená devatero kvítím a klasy, prvním zralými hrozny nebo křížem. Hlavní postavou je tzv. Hostář, který hlídá vinice před zvířaty a zloději. Hostář musí být spolehlivý člověk. (Motlová, 2010, s. 160,161; Vondrušková, 2004, s. 223; Šottnerová, 2006, s. 18) HODY, POSVÍCENÍ Posvícení nebo hody se slaví v podzimním období po žních. Konalo se minimálně jednou do roka. V Čechách se této době říká posvícení a na Moravě tuto dobu nazývají hody, ve Slezsku krmáš. Posvícení, hody jsou symbolem ukončení zemědělských prací. Církev se snažila, aby hody, posvícení bylo více zbožnější. Proto si přála, aby byl termín podle světce, kterému byl zasvěcen kostel v dané obci. Slavnosti se také pořádaly na sv. Martina, kdy obec uzavírala nové smlouvy. Hody trvaly vždy od tří až do sedmi dnů. Celá příprava trvala déle, musel se uklidit celý dům, a nachystat pohoštění. V Čechách se na znamení pořádání posvícení stavěly májky. Na Moravě se o průběh ce- 22

31 lých hodů stará stárek a stárkou (dívkou), které si zvolila chasa. V některých vesnicích jsou zvoleny na pomoc stárkům, mladší stárci neboli mládci. Celé hody začínají přebráním pravomocí od starosty, aby chasa mohla pořádat průvod, zajistit občerstvení a zábavu. Funkce stárka je velmi důležitá, protože zodpovídá za celý průběh hodů. Děvčata dělala doprovod chlapců, pomáhala s výzdobou. Celé hody vždy začaly mší a v některých obcích se konal průvod a následně večerní zábavy a celé hody byly zakončeny dozvuky, kdy se pořádal poslední soud a zabíjelo se zvíře (beran, kohouta, kozy). (Motlová, 2010, s. 194, 199, 200; Vondrušková, 2015, s ) DUŠIČKY Dušičky je název lidový, v církevním kalendáři tyto dny jsou označovány jako den Všech svatých a Památka zesnulých. Termín Dušiček připadá na datum 1. a 2. listopadu. Tento svátek má keltské kořeny a následně byl překryt křesťanskou církví. V keltském kalendáři je 1. listopad začátkem nového roku a zároveň dnem, kdy se setkával svět živých se světem mrtvých. Obřadní ohně ukazovaly cestu bloudícím duším, které mohly konat dobré skutky anebo se také mohly mstít za minulá příkoří. Při hostinách se počítalo s podílem jídla pro mrtvé, živí obětovali bohům a oblékali masky pro obřadní tance a průvody. (Vondrušková, 2004, s. 244) Křesťané věří v posmrtný život, z této víry vycházejí právě Dušičky ( a ). V kostelech se lidé modlí za zemřelé duše. Lidé věřili, že v tyto dny se mohou duše dostat z očistce zpět na zem a ovlivnit tak jejich životy, ať v dobrém či špatném. Proto lidé přinášeli na hroby oběti a zapalovali svíce k jejich poctě v oknech. V tyto dny se pořádala dušičková večeře, kdy se pilo mléko. Lidé věřili, že tím mohou pomoci mrtvým duším k uzdravení popálenin z očistce. (Motlová 2010, s ; Vondrušková, 2004, s ) PRANOSTIKY 1. LISTOPADU - VŠECH SVATÝCH Jak je na Vše svaté, tak je měsíc po nich. Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu měnlivou, přijdou-li však s Ondřejem dobré zimy se nadějem. Kolem Všech svatých se mají okopávat stromy, aby nesly hojně ovoce. Bude-li zima teplá neb studená, seznáš takto: na den Všech svatých jdi hned do lesa, kde najdeš dřevo čerstvé bukové, z toho vezmeš znamení jisté tvé. Utni třís- 23

32 ku, bude-li uvnitř suchá, tehdy zima nastane teplá. Pakli vlhká ta tříska vyňatá, věz, že studená bude zima ta. (Vašků, 1998, s. 292) PRANOSTIKY NA 2. LISTOPADU PAMÁTKA VŠECH ZEMŘELÝCH Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha. Na památku zesnulých bývá hustá mlha, neboť pomáhá k utěšení duší. (Vašků, 1998, s. 292) SV. MARTIN Svatý Martin je patronem vojáků, kovářů, cestovatelů, hlasatelů. Svatý Martin byl římský voják, který daroval kus svého pláště žebrákovi. Následně se mu zjevil Kristus v jeho kusu pláště. Toto zjevení ho obrátilo na křesťanskou víru a stal se poustevníkem a následně biskupem v Tours. Svatý Martin zemřel na jedné ze svých misijních cest. Svátek svatého Martina se slaví 11. listopadu. Tento den byl důležitý pro hospodáře, jelikož tímto dnem pro ně začínala zima. Na sv. Martina mezi lidové tradice patří svatomartinská husa. Každý v hospodářství dostal určitou část husy podle postavení, které měl v hospodářství, například nejmladší čeledín dostal křídlo, protože jen lítal, hospodář dostal maso z prsní kosti, z které pak věštil, jaká bude zima. (Motlová 2010, s ; Vondrušková, 2015, s. 276) PRANOSTIKY NA 11. LISTOPADU SVÁTEK SV. MARTINA Na svatého Martina, kouří se z komína. (Vašků, 1998, s. 278) Svatý Martin přijíždí na bílém koni nebo vraném koni. Martinův led a sněhová peřina, dlouhého trvání nemívá. (Vašků, 1998, s. 279) ADVENT Advent je odvozen od latinského slova Adventus, který znamená příchod. Advent je doba, kdy se očekává příchod Mesiáše. Advent je období čtyř týdnů (je nejméně 22 a nejvíce 28 dnů) před Štědrým dnem. Adventní čas začíná vždy nedělí, která je nej- 24

33 blíže ke svátku sv. Ondřeje ( ) a končí po západu slunce na Štědrý den, kdy vysvitne první hvězda a tím začíná vánoční čas. Každá adventní neděle a týden má svůj církevní význam ve smyslu modlitby, pokání a půstu. První adventní neděle se říká železná, druhé adventní neděli bronzová, třetí adventní neděle je stříbrná a poslední adventní neděle je zlatá. Mezi adventní svátky patří sv. Ondřej, sv. Barbora, sv. Mikuláš a sv. Ambrož. Symbolem adventního času je věnec se čtyřmi svícemi (první proroků, druhá - betlémská, čtvrtá andělská svíce ty by měly být fialové a třetí pastýřská by měla být růžová). Nejprve se adventní věnec zavěšoval stuhami a v dnešní době má své místo na stole. (Motlová 2010, s ; Vondrušková, 2015, s ; Šottnerová, 2008, s. 97; Vondrušková, 2004, s ) SV. ONDŘEJ Svatý Ondřej je patronem rybářů a sedláků. Svatý Ondřej byl učedníkem Ježíše a následně se stal apoštolem. Pořádal misie k Černému moři. Svátkem sv. Ondřeje začíná období Adventu. Pro církev byl svátek sv. Ondřeje důležitý, protože tímto dnem začínal liturgický rok. Svátek sv. Ondřeje byl považován jako vhodný den pro věštění budoucnosti. Sv. Ondřej je patronem šťastných svateb a nevěst a proto svobodným dívkám věštil, jaký bude jejich manžel. Dále se věštilo pomocí čtyř hrnečků (v hrnečcích byla hlína - smrt, zkáza, hřeben - nemoc, kousek chleba majetek, život v hojnosti a prsten vdavky) a lití olova. (Vondrušková, 2015, s , 280; Motlová 2010, s ) Lidé věřili, jaký sen se jim zdá 30. listopadu, tak to se vyplní. Každá věštba byla doplněna o říkanku například Svatý Ondřeju, ja tobě plotem chvěju, abys mi pověděl, kterého dostanu. (Motlová 2010, s. 235) PRANOSTIKY NA 30. LISTOPADU SVÁTEK SV. ONDŘEJE Na svatého Ondřeje, je špatný hospodář, co ještě zaseje. Na svatého Ondřeje slzice, naplní ovocem truhlice. Má-li svatá Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hojnost ovoce. Na svatého Ondřeje oziminám nepřeje. Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží. (Vašků, 1998, s. 296) 25

34 SV. BARBORA Svatá Barbora je patronkou horníků a také ochránkyně proti ohni a bouřce. Historické prameny se o svaté Barboře nezmiňují. Legenda vypráví, že její otec byl proti křesťanství a zavřel jí do věže. Ona přesto přijala křest a následně ji otec umučil a sťal hlavu. Za trest Bůh otce zabil bleskem. Svátek svaté Barbory se slaví 4. prosince. V tento den je zvykem, jít na trhat větvičky třešně, višně tzv. barborky, následně je dát do vody a tepla. Dívky pak čekaly, jestli barborky rozkvetou. Dívky své větvičky schovávaly na tajná místa. Říkalo se, že když rozkvetou na Štědrý den, tak to přinese štěstí a lásku, také vdavky. Hospodáři podle barborek věštili, kdy bude nejúrodnější měsíc. Na svatou Barboru se chodilo na obchůzku s nadílkou. Chodily ženy, které byly zahaleny do bílých plachet nebo v bílém oblečení s pomoučeným obličejem. Barbory měly v obou rukách metlu nebo vařečku, košík s drobnými dárky. Barbory vstupovaly do stavení bez pozvání nebo zvonily na zvoneček. Uvnitř stavení zazpívaly písně o sv. Barboře a rozdaly dětem dárky. Pokud u dětí již byla sv. Barbora, tak nepřišel s nadílkou sv. Mikuláš. (Vondrušková, 2015, s. 26, 249; Motlová 2010, s ; Langhammerová, 2004 s ) PRANOSTIKY NA 4. PROSINCE - BARBORA Po svaté Baruši střez nosu i uší. O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude příští rok mnoho trávy. Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz. Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bude po celý Advent. (Vašků, 1998, s. 318) SV. MIKULÁŠ Svatý Mikuláš je patronem dětí, námořníků a ochránce na cestách. Svatý Mikuláš byl štědrý biskup, který pomohl mnoha lidem a zakládal školy, sirotčince. Svátek svatého Mikuláše se slaví 6. prosince. Samotná obchůzka sv. Mikuláše a jeho pomocníků anděla a čerta probíhá vždy večer (5. prosince) před jeho svátkem 6. prosincem. Ten- 26

35 to zvyk je datován již od středověku a patří k nejznámějším k obřadním obchůzkám. Nejprve družinu sv. Mikuláše tvořily různé masky, které měly různé významy. Pozdějších dobách se družina sv. Mikuláše zmenšila jen na čerta, anděla a někde i smrt. V některých moravským městech chodily v Mikulášově družině tzv. Mikulášky, které se podobaly Barborkám, jen na hlavách měly mikulášské čepice. Mikuláš při návštěvě stavení radil hospodáři s výchovou jeho dětí a následně jim rozdal nadílku. Znaky svatého Mikuláš jsou berle, biskupská čepice a smrt v černém oblečení s kostmi a kosou. Mikuláš rozdával hodným dětem dárky do punčoch nebo bot, které měly za okny. Tradiční nadílka obsahovala sladkosti, ovoce jak čerstvé i sušené, perníky. (Vondrušková, 2015, s , 278; Tarcalová, Kondrová, 2014, s. 43) PRANOSTIKY NA 6. PROSINCE - MIKULÁŠ Zelený Mikuláš bílý den. Prší-li na Mikuláše anebo padá-li sníh, bude příští rok hodně hrachu. Na Mikuláše se mají hotovosti a zkušenosti biče, aby se dobytek neplašil. Svatý Nikola, honí koně do dvora. (Vašků, 1998, s. 318) SV. LUCIE Svatá Lucie je patronka slepců, sklářů a ochránkyní proti očním chorobám, krvácení. Svatá Lucie zemřela po mučení s dýkou v hrdle, když se nechtěla vdát. Svému snoubenci poslala oči, aby neměl co obdivovat. Svátek svaté Lucie připadá na 13. prosince. Podle juliánského kalendáře připadl svátek sv. Lucie na termín zimního slunovratu, a proto všechny zvyky byly oslavou právě zimního slunovratu. Pranostika Lucie noci upije a dne nepřidá vypovídá o období zimního slunovratu. Jméno Lucie znamená světlo, a proto jsou s tímto dnem spojeny průvody světla ve skandinávských zemích. Na Moravě a ve Slezsku se věřilo, že sv. Lucie ochrání lid před čarodějnice. Lidé si od svátku sv. Lucie odkládali dvanáct polen (dvanáct dní do Vánoc), která je měla chránit Předvečer svaté Lucie po vesnici chodily bíle oblečené ženy s maskou nebo pomoučeným obličejem a bílým zobákem, které mlčely, syčely. Lucy nebo také Luciny kontrolovaly ve světnicích, jestli se nepřede len a nedrhá peří, jelikož to 13. prosince bylo zakázané. A pokud se pracovalo, tak rozfoukaly peří a odnesly špulku napředeného lnu. Lucy strašily děti, že jim rozpářou břicha, když se nebudou postit. Na Moravě se těmto 27

36 ženám říkalo Lucky ometačky. Chodily obchůzky, kdy sebou měly bílé křídlo husy a hrnek se sazemi. V každém stavení ometly zdi a sazemi počernily děti a dospělé. V pozdější době Lucky škádlily muže, které pomazávaly hořčicí nebo krémem na boty. (Vondrušková, 2015, s , 273; Motlová 2010, s ) PRANOSTIKY NA 13. PROSINCE - LUCIE Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. (Velebná, Majer, 1996, s. 6) Jaké jsou dni od svaté Lucie do Vánoc dni, takové budou v pořadí i jednotlivé měsíce příštího roku, neboť od Lucie do Vánoc, každý den a noc, mají svoji moc. Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat. (Vašků, 1998, s. 318) VÁNOCE Období Vánoc připadá na zimní slunovrat (21. prosince). Období zimního slunovratu bylo pro lid časem změn a nového začátku, život vyhrál boj nad smrtí. Proto bylo pro církev logické zasadit příběh o narození Spasitele právě do doby kolem zimního slunovratu, kdy vše znovu končí a začíná. Církevní Vánoce jsou oslavou Narození Ježíše, také je to vyvrcholení adventní doby (očekávaného příchodu) a půst. Celé vánoční svátky jsou opředené legendou o narození Páně. Název Vánoce vychází z německého slova Winahten, což znamená v překladu svatá noc. Samotné vánoční svátky prošly několika změnami až do podoby, jako je známe teď. Vánoce se staly symbolem lásky, štědrosti, pokoje a míru. Vánoce začínají 24. prosince po západu slunce východem první hvězdy a končí 6. ledna na Tři krále. Vánoční svátky začínají tedy Štědrým dnem prosince, kdy u nás probíhají hlavní oslavy a obdarovávají se lidé navzájem. Druhým dnem vánočních svátků je Hod Boží vánoční (první svátek vánoční) 25. prosince, který je církevním roce považován jako den, kdy se narodil Spasitel. Třetím dnem vánočních svátků je sv. Štěpán (druhý svátek vánoční) 26. prosince, kdy se chodilo na Štěpánskou koledu. (Motlová, 2010, s. 257; Vondrušková, 2015, s. 37, 39; Vondrušková, 2004, s. 313) 28

37 ŠTĚDRÝ DEN PROSINCE Štědrý den je dnem oslav, i když v církevním kalendáři to není tak významný den jako 25. prosinec. Štědrý den je pro 25. prosinec vigilii, a proto se oslavuje právě předvečer Narození Páně. V tento den lid držel po celý den půst až do doby, než vyšla první hvězda. Kdo celý den nejedl, mohl vidět zlaté prasátko. V tento den musel být celý dům čistý a uklizený. Nejprve ústředním bodem vánoční výzdoby byl betlém s jedlovými větvemi a svícemi a následně od 19. století se stal ústřední bodem vánoční stromeček. Na Štědrý den se vykonávalo mnoho zvyků. Štědrému dnu se připisovala magická moc, tak jak na svatého Ondřeje. Věřilo se, že u štědrovečerního stolu nemá sedět lichý počet osob a proto se chystalo ještě jedno místo (také se říkalo, že nachystáno pro posledního mrtvého člena rodiny). Také se nesmělo vstát od štědrovečerní večeře, jinak by rodina nezůstala pospolu. Krájelo se jablíčko a sledovala se hvězda uvnitř, nebo se pouštěli skořápky se svíčkami, lilo se olovo. Dívky házely botou, jestli se provdají nebo ne. (Vondrušková, 2015, s ; Vondrušková, 2004, s. 322; Langhammerová, 2004, s. 294) PRANOSTIKY 24. PROSINCE - ŠTĚDRÝ DEN Na Štědrý den, s krmníkem ven. Je-li na Štědrý den na stromech jinovatka, urodí se hodně ovoce. Svítí-li na Štědrý den slunce, bude krásné počasí na žně. Hvězdnatá štědrovečerní noc, má velkou moc. Na Adama a Evu čekej oblevu. (Vašků, 1998, s. 315) BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ 25. PROSINCE Boží hod vánoční následuje po Štědrém dnu. První svátek vánoční byl dnem naplnění očekávání (Narození Páně). V tento den se také původně chodilo na koledu, ale následně z něj udělala církev tzv. tichý svátek. První svátek vánoční byl vyznačován klidem a tichem. O půlnoci z 24. prosince na 25. prosince se koná půlnoční mše, následně i ráno jitřní nebo pastýřská a velká, slavná večerní mše na Boží hod. V podstatě Vánoce podle církve začínají 25. prosince. V tento den lidé byli doma a trávili čas s ro- 29

38 dinou a to byla pravá podstata Vánoc. Většina zvyků na Boží hod vánoční vyplynula z magie z prvního, kdy nový začátek měl pozitivně ovlivnit zbytek roku. Na Boží hod se nesmělo uklízet. Lidé věřili, když na sebe budou pokřikovat a volat, tak mohou přivolat smrt. Hospodáři věřili, že kdo bude rychlejší, tak sklidí svá pole první. (Vodrušková, 2015, s. 61; Motlová 2010, s. 286; Vondrušková, 2004, s. 322) PRANOSTIKY 25. PROSINCE PRVNÍ SVÁTEK VÁNOČNÍ BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ Na Boží hod vody, nadělají škody. Na Boží hod vánice urodí se ovoce. Mokrý boží hod, rolníkům není v hod. Světlé hody - tmavé stodoly. Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích. (Vašků, 1998, s. 315) SVÁTEK SVATÉHO ŠTĚPÁNA 26. PROSINCE Svatý Štěpán je patronem kameníků, koní, tesařů a také ochránce před bolestí hlavy, pomocník pro dobrou smrt. Svatý Štěpán byl kazatel, který kázal křesťanskou víru a za to byl umučen. Sv. Štěpán je uctíván od 5. století. Druhý svátek vánoční je velmi důležitý pro lidovou tradici. Druhý svátek vánoční 26. prosince byl den, kdy se chodilo na koledu. Koledníci obcházeli domy s přáním štěstí a zdraví. Také se při koledě vyprávěly veršované pastýřské hry, které byly o životě pastýřů nebo betlémské hry, které byly o narození Ježíše. S druhým svátkem vánočním je spojeno několik zvyků. Do dnes se používá úsloví na Štěpána není pána. Toto slovní spojení je spojené s tím, že čeládka v tento den opouštěla službu, až do Nového roku byli bez závazků. Hospodáři v tuto dobu následně uzavírali nové pracovní dohody a ve většině případech to bylo v hospodě, kde se hodovalo. Z toho následně vzniklo, že se říká na Štěpána každý sobě za pána. Na Moravě je zvyk, že na svatého Štěpána dívky umívají chlapcům obličej vodou, aby byli zdraví a měli sílu. Svatý Štěpán je patronem koní a proto se 26. prosince věnovala velká pozornost právě koním. Koně se brali na projížďku a brodění. Hospodáři si nechávali posvětit od kněze oves, který jim přidávali do žrádla a také je na ně házeli, přidával se také do osiva. Tento zvyk měl chránit úrodu před škůdci, a aby byli koně zdraví. (Vodrušková, 2015, s. 61, 288; Motlová 2010, s. 289) 30

39 PRANOSTIKY 26. PROSINCE DRUHÝ SVÁTEK VÁNOČNÍ - SVATÝ ŠTĚPÁN Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě. (Velebná, Majer, 1996, s. 6) Vyfouká-li svatý Štěpán bláto, bude pěkné jaro. Svítí-li v noci na Štěpána měsíc jako rybí oko, budou stodoly po žních praskat ve švech. (Vašků, 1998, s. 315) SILVESTR A NOVÝ ROK Silvestr 31. prosince a Nový rok 1. ledna patří do ještě k vánočnímu času. Silvestr a Nový rok jsou svátky, které se začaly slavit nedávno. Na Nový rok lidé usedali ke stolu společně jako rodina, aby po celý rok nevznikaly hádky. Věštily podle prvních návštěvníků, jaký bude ten rok, když přišlo dítě šťastný, těhotná žena měla přijít nemoc. Lidé se snažili vykročit do nového roku bez dluhů a sporu a proto se říkalo: Jak na Nový rok, tak po celý rok. (Vondrušková, 2015, s. 62) Děti chodily na koledu. Děvečky a pacholci nastupovali do služby. (Vondrušková, 2015, s. 62) PRANOSTIKY NA 31. PROSINCE SILVESTR Silvestru papeži, sněhy si již poleží. Zima, kterou konec roku nese, ještě dlouho námi třese. (Vašků, 1998, s. 306) PRANOSTIKY NA 1. LEDNA - NOVÝ ROK Na Nový rok, do zimy skok. (Vašků, 1998, s. 37) Na Nový rok, o slepičí krok, na Tři krále o krok dále. (Vašků, 1998, s. 44) 31

40 RÁMCOVĚ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Rámcově vzdělávací program (RVP) je platný kurikulární dokument ČR. RVP upravující vzdělávání v České republice. Rámcově vzdělávací program má devět vzdělávacích oblastí. Téma lidové zvyky a tradice bychom mohli zařadit do šesti vzdělávacích oblastí z devíti např. Umění a kultura, Člověk a jeho svět. (RVP, 2013, [online], s. 15) Lidové zvyky a tradice jako téma můžeme zařadit do několika průřezových témat. Výchova demokratického občana má vést žáka k respektování kulturních, národnostních a etnických odlišností. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech má žáky vést k pochopení a respektování jiných evropských kultur. Multikulturní výchova by žáky měla vést k pochopení a respektování národnostních menšin, které žijí s nimi v jedné zemi, ale také pomoci poznat zvyky těchto menšin a dětem z menšinových skupin poznat jiné zvyky než jen ty jejich. (RVP, 2013, [online], s. 11) Mezi klíčovými kompetenci je zařazeno, aby žák na konci základního vzdělání měl na paměti, že si má vážit a chránit zvyky a tradice, kulturní dědictví naší země a zapojovat se sám do kulturního života naší země. Předmět občanská výchova, je zařazen do vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Tato vzdělávací oblast se snaží žáky vybavit dovednostmi, vědomostmi a schopnostmi, které mají žákům pomoci se orientovat současném světě. Samostatný výukový obor výchova k občanství se zaměřuje na to, aby se žáci dokázali jednat s lidmi a respektovat zásady mravního a morálního chování. Uvědomovat si, že jako jedinec mám práva a povinnosti v demokratickém světě, ve kterém žiji. Samotné téma lidové zvyky a tradice je zařazeno do oblasti člověk ve společnosti. V této oblasti je učivo zaměřeno na témata naše obec, kraj, region, naše vlast a kulturní život. Ve všech třech oblastech se je možno téma lidových zvyků a tradic použít.(rvp, 2013, [online], s ) 32

41 VÝZKUMNÉ METODY METODA DOTAZNÍKOVÁ DOTAZNÍK Výzkumná metoda pomocí dotazníku je nejrozšířenější metodou v pedagogickém výzkumu. Je to metoda, která shromažďování dat zakládá na dotazování osob; charakterizuje se tím, že je určena pro hromadné získávání údajů. (Skálková, 1983, s. 86) Dotazník se může skládat z otevřených, uzavřených a polouzavřených, testových, škálovacích otázek a úloh s výběrem odpovědí, úlohy přiřazovací a úlohy doplňovací. V dotazníku se ve většině případů otázky překrývají. Dotazník by měl mít tři části: vstupní část kdy oslovujeme respondenta, hlavní část, která obsahuje hlavní otázky v dotazníku a poslední část neboli závěrečnou část tvoří poděkování respondentovi za vyplnění dotazníku. Měli bychom si stanovit přesné formulace a cíle dotazníku. Také bychom si měli uvědomit, že objektivní výsledek dotazníkové metody závisí v prvé řadě na teorii, z níž vědecký pracovník vychází, na promyšlené vědecké hypotéze. Z hlediska dané hypotézy stylizuje jednotlivé otázky a zaměřuje je na podstatné stránky zkoumaných jevů a procesů. (Skálková, 1983, s. 87) Při tvorbě dotazníku bychom si měli vytvořit takzvaně předvýzkum, kdy zjišťujeme nedostatky dotazníku pro respondenty, jestli jsou srozumitelné otázky, zda otázky splňují, to co chceme zjistit. Otázky v dotazníku by měly být jasné a konkrétně formulované a jednoznačné. Tato metoda má mnoho výhod a nevýhod. Výhody metody pomocí dotazníku jsou: vyplňující dotazníku jsou anonymní, velký počet respondentů, snadný a rychlý sběr dat. Nevýhodou této metody jsou subjektivní a zkreslené odpovědi. (Skálková a kolektiv, 1983, s ; Skutil a kolektiv, 2011, s ) 33

42 METODA ROZHOVORU / INTERVIEW ROZHOVORU / INTERVIEW Metoda rozhovoru (interview) rovněž patří k těm metodám společenských věd, kdy shromažďování dat je založeno na přímém dotazování, tj. verbální komunikaci výzkumného pracovníka a respondenta. (Skálková, 1983, s. 92) Rozhovor může mít několik podob a závisí na počtu respondentů. Rozhovory individuální (výzkumná osoba respondent), rozhovory skupinové (výzkumný osoba pracuje svíce respondenty). Interview neboli rozhovor můžeme rozdělit podle s otázek na strukturované nebo také standardizované otázky (otázky jsou předem připravené a dané). Nestrukturovaný nebo také nestandardizovaný rozhovor (výzkumný pracovník má předem připravené základní otázky a obsah, pořadí již je na tazateli, tato forma rozhovoru je pružná a klade se důraz na přirozenost). V polostrukturovaném rozhovoru jsou spojeny znaky obou předchozích rozhovorů (tazatel má předem připravené otázky a reaguje na podměty od dotazovaného, tzv. se jedná o dialog mezi oběma osobami). Pro rozhovor je velmi důležité prostředí a atmosféra, ve které je rozhovor veden. Další podmínkou pro rozhovor je, aby respondent tazateli důvěřoval. Průběh rozhovoru bývá delší než u dotazníku. Rozhovor bychom si měli rozvrhnout na několik částí. První část rozhovoru by měla být přípravná a úvodní, měla by spočívat v přípravě otázek a navázání kontaktu s respondentem. Vdruhé části bychom měli respondenta lépe poznat. Třetí část je hlavní části celého rozhovoru, kdy získáváme pomocí otázek informace. Čtvrtá část rozhovoru je závěr a ukončení, kdy se snažíme ujistit, že respondent je v pořádku a má pocit, že nám poskytl důležité informace. Rozhovor můžeme zaznamenávat několika způsoby například ručně, audiovizuálně. Metoda rozhovoru má své výhody i nevýhody. Výhody této metody je možnost přímého kontaktu s výzkumnou osobou, získání důvěrných a osobních odpovědí, možnost sledování chování respondenta v průběhu rozhovoru. Nevýhodou metody rozhovoru, je velmi časově náročný, méně respondentů. (Skálková a kolektiv, 1986, s ; Skutil a kolektiv, 2011, s ) 34

43 PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část diplomové práce je rozdělena na tři části. První část se věnuje rozboru dotazníku, který se zabýval znalostmi žáků na základní škole na téma zvyky a tradice, které jsou jedním z výukových témat v občanské výchově. Druhá je zaměřena na rozbor učebnic občanské výchovy, jak moc se věnují tématu lidové zvyky a tradice, jestli jsou tam i pranostiky. Třetí část je zaměřena na pracovní listy na téma zvyky a tradice, pro výuku občanské výchovy. V poslední čtvrté části je zaznamenán rozhovor s učitelem občanské výchovy z jedné spádové školy, kde byl prováděn výzkum. VÝZKUM Výzkum byl proveden za pomocí dotazníku. Dotazník má tři části, v první části jsou otevřené a uzavřené otázky, které se týkají žáka. V druhé a třetí části dotazníky jsou otázky testové, uzavřené a úlohy s výběrem odpovědí. V dotazníku je celkem 31 otázek, z toho 26 otázek, které se týká lidových zvyků a tradic. Před samotným zahájením výzkumu, byl proveden předvýzkum v jedné brněnské základní škole. Dotazník vyplnily všechny ročníky a bylo zjištěno, že dotazník nedělá žákům problém a vše správně chápou. Pro výzkum byly vybrány dvě spádové školy v okrese Uherské Hradiště. Cílem výzkumu bylo prozkoumat, jaké znalosti mají žáci v těchto školách ohledně lidových zvyků a tradic. Pro výzkum bylo stanoveno pět hypotéz: 1. Přepokládala jsem, že děti navštěvující folklórní soubor budou mít větší povědomí o lidových zvycích a tradicích. 2. Přepokládala jsem, že děti v rodinách nejvíce zvyků a tradic dodržují o Vánocích a Velikonocích a proto o nich budou mít znalost. 3. Přepokládala jsem, že žáci znají a mají v povědomí základní zvyky a tradice, které se dodržují v obcích a v rodinách (Velikonoce, Hody, Dušičky, Vánoce, Tři králové, Fašank). 4. Předpokládala jsem, že mezi oběma spadovými školami nebudou velké znalostní rozdíly lidových zvyků a tradic, jelikož obě školy jsou ve městech, v kterých jsou pořádány lidové kulturní akce. 5. Předpokládala jsem, že menší povědomí mají žáci v šestých třídách jelikož, toto téma v občanské výchově teprve začali probírat, než žáci z devátých ročníků, kteří již mají mít základní povědomí o tématu lidových zvyků a tradic. 35

44 ZÁKLADNÍ ŠKOLY, VE KTERÝCH BYL PROVEDEN VÝZKUM ZÁKLADNÍ ŠKOLA BÍLOVICE Základní škola Bílovice je venkovská spádová škola. Školu navštěvují děti z a okolí (Částkov, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice, Topolná, Zlámanec). Školu navštěvuje kolem 400 žáků na prvním i druhém stupni. Celkově je zřízeno 19 kmenových tříd, ve třídě je žáků. ZŠ Bílovice své žáky s výukovými problémy integruje do jednotlivých tříd. Žákům je nabízeno mnoho volitelných předmětů, které rozvíjí jejich zájmy. Základní škola Bílovice se podílí na projektu M. R. K. E. V., který má za cíl realizaci ekologickou výchovu ve škole. Ve škole působí klub malých debrujárů, který se zaměřuje na pokusy, experimenty z oblasti fyziky a chemie. Škola se podílí na projektu Den pro moji obec, kdy se zapojuje do ekologických aktivit v obci. (ZŠ Bílovice: ŠVP, [online], 2014, s. 2-4) SPÁDOVÉ OBLASTI ZÁKLADNÍ ŠKOLY BÍLOVICE BÍLOVICE Obec Bílovice leží 8 kilometrů od města Uherské Hradiště. Sousedí s obcemi Nedachlebice, Topolnou, Kněžpolem a Mistřicemi. V obci Bílovice žije 1833 obyvatel. Bílovice patří do mikroregionu Za Moravú a prezentuje se na Slavnostech vína. Obec pořádá mnoho kulturních akcí a také spolu s hodovou chasou Slovácké hody s právem. (Bílovice: Historie a současnost obce, [online], 2002; Mikroregiony Za Moravú, [online], 2005) ČÁSTKOV Obec Částkov leží 9 kilometrů severozápadně od města Uherský Brod. Částkov patří do mikroregionu Za Moravú. Obci žije kolem 400 obyvatel. O kulturní a folklórní život v Částkově spolu s obcí se stará Občanské sdružení Na Dědině. V obci jsou pořádány hody s právem, fašank a mnoho dalších akcí. (Částkov: O obci, [online], 2012; Mikroregiony: Za Moravú, [online], 2005) 36

45 KNĚŽPOLE Obec Kněžpole leží severně od města Uherské Hradiště. V Kněžpole žije 1114 obyvatel. Obec se účastní Slavností vína a patří do mikroregionu Za Moravú. V obci působí mnoho sportovních a zájmových spolků jako je Občanské sdružení Kněžpolská chasa, Kněžpolský mužský sbor, Kněžpolanka, Děvčice z Kněžpola. V obci je pořádáno mnoho akcí a mezi ně patří hody s právem, fašank, Stavění a kácení máje, Tříkrálová sbírka. (Kněžpole: historie obce, [online], 2015; Mikroregiony: Za Moravú, [online], 2005) MISTŘICE Obec Mistřice se leží východním směrem od města Uherské Hradiště. V obci žije 1160 obyvatel. Mistřice patří do mikroregionu Za Moravú. V Mistřicích jsou pořádány hody s právem a také mnoho dalších kulturních akcí. (Obec Mistřice, [online], 2015; Mikroregiony: Za Moravú, [online], 2005) NEDACHLEBICE Obec Nedachlebice leží 10 kilometrů severovýchodně od Uherského Hradiště. V obci Nedachlebice žije kolem 793 obyvatel. Nedachlebice patří do mikroregionu Za Moravú. V obci působí folklórní soubor Nedachlebjan a dětský folklórní soubor Nedachlebjánek. V obci jsou pořádány Martinské hody s právem, Nedachlebský džbánek. (Nedachlebice: Spolky & sdružení v obci, [online], 2016; Města, obce a vesnice Čr: Nedachlebice. [online], 2010; Mikroregiony Za Moravú, [online], 2005) TOPOLNÁ Obec Topolná leží 10 kilometrů severovýchodně od města Uherské Hradiště. Topolné žije v současné době 1624 obyvatel. Obec Topolná patří do mikroregionu Za Moravú a je jednou mnoho obcí toho mikroregionu, která se prezentuje na Slavnostech vína. V obci působí mnoho zájmových spolků například folklórní soubor Včelaran a dechová muzika Topolanka. V obci se slaví Slovácké hody s právem, které se účastní Topolanská chasa. (Topolná: titulní strana, historie obce, [online], 2002; Mikroregiony Za Moravú, [online], 2005) 37

46 ZLÁMANEC Obec Zlámanec leží 15 kilometrů severovýchodně od města Uherské Hradiště. V obci žije kolem 300 obyvatel. Zlámanec patří mikroregionu Za Moravú a také se jako většina obcí na Uherskohradišťsku prezentuje na Slavnostech vína. Ve Zlámanci je pořádané mnoho kulturních akcí jako hody s právem, fašank. (Zlámanec: Vítejte na webových stránkách obce Zlámanec [online], 2011; Mikroregiony: Za Moravú, [online], 2005) ZÁKLADNÍ ŠKOLA STARÉ MĚSTO Základní škola ve Staré Městě je spádovou školou. Školu navštěvují děti ze Starého Města, Jalubí, Kostelany nad Moravou, Nedakonic, Zlechova a dalších obcí. První a druhý stupeň navštěvuje přes 700 žáků. V současné době má druhý stupeň patnáct kmenových tříd. Škola vyučuje podle vlastního školního vzdělávacího programu Škola pro život. V 6. až 9. ročníku se jedna třída zaměřuje na rozšířenou výuku matematiky a informatiky. Škola nabízí mnoho zajímavých volitelných předmětů a volnočasových kroužků. V osmém ročníku se vzdělávají ve finanční gramotnosti. Škola se realizuje výukové projekty a soutěže v matematice, grafickém editoru na okresní úrovni. (ZŠ Staré Město: ŠVP, [online], 2006, s. 3) SPÁDOVÉ OBLASTÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY STARÉ MĚSTO STARÉ MĚSTO Město Staré Město se rozprostírá na pravé straně řeky Moravy. Sousedí s městem Uherské Hradiště a obcemi Huštěnovicemi, Jalubím, Kněžpolem, Kunovicemi, Kostelanami nad Moravou, Velehradem a Zlechovem. Staré Město má 6 797obyvatel. Město patří do mikroregionu Staroměstsko. Město žije velmi kulturním životem po celý rok. Účastní se Slavností vína v Uherském Hradišti a také pořádá každoročně Michalské hody s právem. Ve Starém Městě působí mnoho zájmových spolků např. dobrovolní hasiči, volejbalový sportovní klub Staré Město a Šachový klub Staré Město, Sokol a Orel, fotbalová sdružení TJ Jiskra. V městě také působí folklórní soubor Dolina a dětský folklórní soubor Dolinečka. Oba folklórní soubory pořádají ve městě fašank, vy- 38

47 nášení Moreny a také se podílejí na Michalských hodech s právem a Michalských slavnostech. (Staré Město: základní údaje, [online], 2006; Mikroregiony: Staroměstsko, [online], 2005) JALUBÍ Obec Jalubí se rozkládá severozápadně od Uherského Hradiště. Velikost obce Jalubí je 1804 obyvatel. Obec patří do mikroregionu Staroměstsko a pravidelně účastní krojovaného průvodu na Slavnostech vína. V Jalubí funguje mnoho spolků jako je Klub přátel vína Jalubí, Myslivecké sdružení, dobrovolní hasiči a také folklórní soubor Střešňa a dětský folklórní soubor Střešnička. Obec pořádá mnoho kulturních akcí a také pořádá pravidelně v září hody s právem. (Jalubí: titulní strana, [online], 2016; Mikroregiony: Staroměstsko, [online], 2005) KOSTELANY NAD MORAVOU Obec Kostelany nad Moravou se rozkládá asi 8 kilometrů jihozápadně od města Uherské Hradiště. V Kostelanech nad Moravou žije 930 obyvatel. Obec patří do mikroregionu Staroměstsko a také se prezentuje na Slavnostech vína v Uherské Hradišti. Kostelanech nad Moravou funguje mnoho zájmových spolků dobrovolní hasiči, místní rybářská svaz a mnoho dalších organizací. Kulturní život v obci se stará občanské sdružení LAJBL. Občanské sdružení Lajbl organizuje kulturní akce související lidové kulturou v obci jako je fašank, hody s právem, besedy u cimbálu, školu lidového tance. (Kostelany nad Moravou: Obec a okolí, LAJBL, [online], 2007; Mikroregiony: Staroměstsko, [online], 2005) NEDAKONICE Obec Nedakonice se rozkládá asi 8 kilometrů jihozápadně od Uherského Hradiště a sousedí s obcí Kostelany nad Moravou a Polešovicemi. V Nedakonicích žije 1597 obyvatel. Nedakonice patří do mikroregionu Staroměstsko jako všechny obce v mikroregionu se prezentuje na Slavnostech vína v Uherském Hradišti. V obci Nedakonice působí mnoho zájmových spolků například Moravský rybářský svaz, 39

48 Schola, dechová hudba Nedakoňanka a pěvecké sbory. Obci jsou pořádány hody s právem a mnoho dalších akcí. (Nedakonice - Vítejte na oficiálních www stránkách obce Nedakonice, O obci, [online], 2007; Mikroregiony Staroměstsko, [online], 2005) 40

49 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ VÝZKUMU Po vyhodnocení dotazníku byly vytvořeny tyto závěry ze zvolených hypotéz na začátku výzkumu. První hypotéza zněla: Přepokládala jsem, že děti navštěvující folklórní soubor budou mít větší povědomí o lidových zvycích a tradicích. Po vyhodnocení dat z dotazníků byla hypotéza potvrzena. Děti navštěvující folklórní soubory měly 65% správných odpovědí. Ostatní děti měly 64% správných odpovědí. Druhá hypotéza zněla: Přepokládala jsem, že děti v rodinách nejvíce zvyků a tradic dodržují o Vánocích a Velikonocích a proto o nich budou mít znalost. Data z dotazníků potvrdila moji hypotézu. Žáci mají všeobecné znalosti o obou svátcích. Hlubší znalosti však o Velikonocích a Vánocích mají žáci, kteří prošli křesťanskou výchovu. Třetí hypotéza zněla: Přepokládala jsem, že žáci znají a mají v povědomí základní zvyky a tradice, které se dodržují v obcích a v rodinách (Velikonoce, Hody, Dušičky, Vánoce, Tři králové, Fašank). Z níže uvedeného grafu je patrné, že žáci dodržují uvedené zvyky a tradice. Překvapilo mne, jak velký počet žáku na danou otázku neodpovědělo. Graf 1: Zvyky a tradice dodržované s rodiči 41

50 Čtvrtá hypotéza zněla: Předpokládala jsem, že mezi oběma spadovými školami nebudou velké znalostní rozdíly lidových zvyků a tradic, jelikož obě školy jsou ve městech, v kterých jsou pořádány lidové kulturní akce. Porovnala jsem odpovědi žáků obou škol a zjistila jsem, že žáci ze Základní školy Bílovice měly 68% správných odpovědí a žáci ze Základní školy ve Starém Městě měly 60% správných odpovědí. Pátá hypotéza zněla: Předpokládala jsem, že menší povědomí mají žáci v šestých třídách jelikož, toto téma v občanské výchově teprve začali probírat, než žáci z vyšších ročníků, kteří již mají mít základní povědomí o tématu lidových zvyků a tradic. Moje hypotéza byla potvrzena daty z vyplněných dotazníků. Byla jsem překvapena, že rozdíl mezi znalostmi žáků šestých tříd a žáky vyšších ročníků není tak velký. Žáci šestých tříd měli 60% správných odpovědí. Žáci vyšších ročníků měli 68% správných odpovědí. 42

51 ROZBOR DOTAZNÍKŮ Výzkum byl proveden na dvou spádových školách v okrese Uherské Hradiště a to ZŠ Bílovice a ZŠ Staré Město. Pro výzkum byla zvolena metoda dotazníku s otázkami otevřenými, uzavřenými a úlohami s výběrem odpovědí. Celkově dotazník na obou školách vyplnilo 371 žáků. Z 371 žáků bylo 217 žáků (58,5 %) ze Základní školy Staré Město, ve složení 107 chlapců a 110 dívek. V Základní škole Bílovice vyplnilo dotazník 154 žáků (41,5 %), 80 chlapců a 74 dívek. Z celkového počtu 371 žáků vyplnilo dotazník 186 dívek (50,1 %) a 185 chlapců (49,9 %). Níže jsou vyhodnoceny otázky dotazníku, každá zvlášť. GRAF Č. 2: JAKOU TŘÍDU NAVŠTĚVUJEŠ? Graf 2: Jakou třídu navštěvuješ? Graf číslo 1 zobrazuje vyplnění dotazníků podle ročníků (otázku Zakroužkuj, kterou třídu navštěvuješ). Nejvíce dotazníků vyplnili žáci šestých tříd (38,3%) a nejméně žáci devátých tříd (16,4%). V Základní škole Bílovice jsou jen dvě deváté třídy na Základní škole ve Starém Městě dotazník vyplnila jen jedna třída. GRAF Č. 3: NAVŠTĚVUJEŠ FOLKLÓRNÍ SOUBOR? Graf 3: Navštěvuješ folklórní soubor? 43

52 V grafu číslo 2 můžeme vidět, kolik žáků navštěvuje folklórní soubor ve svém okolí. Většina žáků označila odpověď ne a to tedy 316 (85,2%) z celkového počtu respondentů 371. Toto číslo je velmi překvapující, protože v okrese Uherské Hradiště je velké množství folklórních souborů. Z rozboru dat je patrné, že počet dětí navštěvujících folklorní soubory po ukončení šesté třídy strmě klesá. GRAF Č. 4: DODRŽUJETE S RODIČI PŘES ROK ZVYKY A TRADICE? Graf 4: Dodržujete přes rok s rodiči zvyky a tradice? V grafu číslo 3 můžeme vidět odpovědi na otázku, jestli žáci dodržují s rodiči přes rok zvyky a tradice. Téměř tři čtvrtiny respondentů odpovědělo na tuto otázku, že ano 263 (70,9%), což bylo v souladu s očekáváním. GRAF Č. 5: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ VELIKONOCE? Graf 5: Ve kterém ročním období se slaví Velikonoce? V grafu číslo 4 jsou znázorněny odpovědi na otázku ve kterém, ročním období se slaví Velikonoce, téměř všichni respondenti odpověděli, že Velikonoce se slaví na jaře 349 (94,1%). 44

53 GRAF Č. 6: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ HODY A POSVÍCENÍ? Graf 6: Ve kterém ročním období se slaví hody a posvícení? V grafu číslo 5 jsou znázorněny odpovědi na otázku ve které, ročním období se slaví hody a posvíceni. Hody se slaví od jara do podzimu. Většina respondentů na tuto otázku odpověděla podzim 203 (54,7%). Ve většině obcích v okrese Uherské Hradiště se slaví hody v podzimním období. GRAF Č. 7: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ PÁLENÍ ČARODĚJNIC? Graf 7: Ve kterém ročním období se slaví pálení čarodějnic? Graf číslo 6 se zabývá otázkou, kdy je pálení čarodějnic. Správnou odpověď zvolilo 113 (30,5%) respondentu. Nejvíce respondentů odpovědělo, že pálení čarodějnic je období podzimu 164 (44,2%). Není překvapivé, že na tuto otázku většina žáků obou spádových škol neznala správnou odpověď, protože v naší v oblasti se tento zvyk moc nedodržuje. 45

54 GRAF Č. 8: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ PAŠIJOVÝ TÝDEN? Graf 8: Ve kterém ročním období se slaví Pašijový týden? Na otázku ve kterém období je Pašijový týden, odpovědělo nejvíce respondentů, že se slaví na jaře 171 (46,1%). Velká část respondentů neodpověděla vůbec nebo chybně. GRAF Č. 9: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JSOU LETNICE? Graf 9: Ve kterém ročním období jsou Letnice? Nejvíce respondentů odpovědělo, že letnice se slaví v létě 214 (57,7%), sám název letnic odpovídá na otázku. Z toho můžeme odvodit, že většina žáků použila k získání správné odpovědi dedukci. 46

55 GRAF Č. 10: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JE SVATOJÁNSKÁ NOC? Graf 10: Ve kterém ročním období je Svatojánská noc? Svatojánská noc se slaví v létě, což odpovědělo 139 (37,5%) respondentů. Neodpovědělo 95 (25,6%) respondentů. Na otázku, že svatojánská noc se slaví, na podzim odpovědělo 51 (13,7%), a že v zimě odpovědělo 57 (15,4%) respondentů. GRAF Č. 11: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JSOU OSLAVY SKLIZNĚ? Graf 11: Ve kterém ročním období jsou oslavy sklizně? Na otázku, kdy jsou oslavy sklizně, odpovědělo správně, na podzim 238 (64,2%) respondentů. Druhou největší hodnotou v grafu je, že se oslavy sklizně slaví v létě, odpovědělo 64 (17,3%) respondentů. Můžeme tedy říct, že víc jak polovina žáků věděla správnou odpověď. 47

56 GRAF Č. 12: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JSOU DUŠIČKY? Graf 12: Ve kterém ročním období jsou Dušičky? Největší zaznamená hodnota v grafu je, že odpovědělo 258 (69,5%) respondentů odpověď, že Dušičky se slaví na podzim. Je to tím, že žáci chodí s rodiči zapalovat v tento čas svíčky na hrob svým zemřelým příbuzným. Druhá největší hodnota 79 (21,3%) v grafu patří odpovědi, že Dušičky se slaví v zimě, tato odpovědět mohla být volena, protože v tuto dobu bývá zima a občas i sníh a respondenti listopad již připisují k zimním měsícům. GRAF Č. 13: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ ADVENT? Graf 13: Ve kterém ročním období se slaví Advent? Na otázku, kdy se slaví advent, odpověděl, že v zimě 325 (88,1%) respondentů a 36 (9,8%) respondentů zvolilo, že advent se slaví na podzim. U této otázky jsou obě odpovědi správné, protože advent začíná na přelomu podzimu a zimy. 48

57 GRAF Č. 14: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ VÁNOCE? Graf 14: Ve kterém ročním období se slaví Vánoce? Na otázku kdy se slaví Vánoce, odpověděla většina správně 359 (96,8%) respondentů. Což jsou téměř všichni respondenti, u zbylých necelých 4% předpokládám, že špatná odpověď vznikla buď nepozorností, nebo neochotou správně odpovědět. GRAF Č. 15: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE SLAVÍ TŘI KRÁLOVÉ? Graf 15: Ve kterém ročním období se slaví Tři králové? Odpověď, že Tři králové se slaví, v zimě správně zvolilo 324 (87,3%) respondentů. Tento den mají žáci spojený s Tříkrálovou sbírkou, kterou pořádá Česká charita. Mnoho žáků se samotné sbírky účastní. 49

58 GRAF Č. 16: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JE MASOPUST? Graf 16: Ve kterém ročním období je Masopust? Nejvíce respondentů zvolilo správnou odpověď 218 (58,8%). Jako druhá nejvíce volená odpověď bylo jaro 80 (21,6 %). Fašankové obchůzky převážně pořádají dospělí lidé, děti se jich neúčastní, tímto si vysvětluji, proč odpověď neznalo 40% respondentů. GRAF Č. 17: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ JSOU HROMNICE? Graf 17: Ve kterém ročním období jsou Hromnice? Na otázku kdy se slaví Hromnice, odpovědělo správně 161 (43,4%) respondentů. Z toho 68 (18,3%) respondentů se vůbec k otázce nevyjádřilo. Zbytek odpovědí se pohyboval kolem v rozmezí 37 až 55 odpověďmi (10% - 14,8%). Příčina rozkolísání odpovědí je dána tím, že tento den se vůbec neslaví a je zaznačen jen v některých kalendářích. Tímto dnem začíná veselí, které je zakončené masopustem. 50

59 GRAF Č. 18: VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE VYNÁŠÍ MORENA? Graf 18: Ve kterém ročním období se vynáší Morena? V grafu číslo 17 vidíme, že 175 (47,2%) respondentů zvolila správné roční období. Vynášení Moreny se většinou účastní žáci, kteří navštěvují folklórní soubory. Mnoho respondentů 65 (17,5%) vůbec na otázku neodpovědělo. Třetí nejvíce volenou odpovědí byl podzim 61 (16,4%). GRAF Č. 19: SYMBOLEM VELIKONOC JSOU? Graf 19: Symbolem Velikonoc jsou? U této otázky měli respondenti zvolit více odpovědí. Nejvíce respondentů zvolilo za největší symbol Velikonoc beránka, 273 (73,6%) spolu s vajíčkem, které zvolilo 185 (49,9%) a poslední atribut, kříž zvolilo 53 respondentů (14,3%). Z grafu číslo 18 vyplývá, že mnoho žáků neví, že kříž, je symbolem Velikonoc. 51

60 GRAF Č. 20: VELIKONOCE JSOU SVÁTKY? Graf 20: Velikonoce jsou svátky? Na otázku jak se jinak nazývají Velikonoce, odpovědělo 354 (95,4%) respondentů správně. Předpokládám, že žáci si Velikonoce spojují s novým životem a rozkvetlou přírodou, která je na jaře. GRAF Č. 21: KDY SE POŘÁDÁ PÁLENÍ ČARODĚJNIC? Graf 21: Kdy se pořádá pálení čarodějnic? Na otázku kdy se pořádá pálení čarodějnic, odpovědělo správně 163 (43,9%) respondentů. Druhá část respondentů zvolila 105 (28,3%) datum 15. listopadu. Neumím si odůvodnit, proč zvolili právě toto datum, jelikož s ním není spojena žádná důležitá událost. 52

61 GRAF Č. 22: PAŠIJOVÝ TÝDEN JE TÝDEN PŘED? Graf 22: Pašijový týden je týden před? Na otázku kdy je Pašijový týden odpovědělo správně 242 (65,2%) respondentů. Neodpovědělo 76 (20,5%) respondentů. Povědomí respondentů o tom, kdy je Pašijový týden je překvapivě velké. GRAF Č. 23: JAK JSOU POJMENOVÁNY DNY V PAŠIJOVÉM TÝDNU? Graf 23: Jak jsou pojmenovány dny v Pašijovém týdnu? V této otázce mohli respondenti označit více odpovědí. Ve většině případů respondenti zaškrtli kombinaci Velký pátek 207 (55,8%), Zelený čtvrtek 225 (60,6%). Je to tím, že ve většině rodin se dodržuje půst a že na zelený čtvrtek se musí sníst něco zeleného. V menší míře byli zaškrtnuty Bílá sobota 177 (47,7%) a Škaredá středa 135 (36,4%). Tyto dva dny nejsou pro žáky tak známé, jelikož se nedodržují v takové míře jako dřív. 53