Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Přírodní park Ždánický les Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D. Bc. Kateřina Hermanová Brno 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Přírodní park Ždánický les vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne 26. května

3 Na tomto místě chci poděkovat vedoucímu diplomové práce Mgr. Dr. Jaroslavu Knotkovi, Ph.D., za jeho odborné vedení, ochotu a pomoc při vypracovávání závěrečné práce. Dále chci poděkovat všem, kteří mi poskytli informace a byli ochotni mi pomoci se sbíráním podkladů pro tuto práci. Děkuji všem, kteří mě podporovali a pomáhali.

4 4 Abstract Hermanová K. Natural park Ždánický les. Diploma thesis. Brno, 2009 This thesis deals with the natural park Ždánický, extending up to the southwest region in the Hanácké Slovácko. Describes its current state, its history and development and defines the most valuable local natural sites and areas. It deals with the various municipalities in the land territory extends Ždánický forest, the sights and attractions. Furthermore, in work mapped species of flora and fauna, which is located in the territory of Interest. The aim of this work is to provide comprehensive information on this site and highlight the amount of attractions and sights that this amazing piece of landhidden. Keywords: park, nature trail, landscape character

5 5 Abstrakt Hermanová K. Přírodní park Ždánický les. Diplomová práce. Brno 2009 Tato diplomová práce se zabývá přírodním parkem Ždánický les, rozprostírajícím se na jihozápadě slováckého regionu v oblasti tzv. Hanáckého Slovácka. Popisuje jeho současný stav, jeho historii a vývoj a vymezuje místní přírodně nejcennější lokality a plochy. Zabývá se také jednotlivými obcemi, do jejichž katastru území Ždánického lesa zasahuje, jejich památkami a zajímavostmi. Dále jsou v práci zmapovány druhy rostlin a živočichů, které se v zájmovém území nachází. Záměrem této práce je poskytnout ucelené informace o této lokalitě a poukázat na množství zajímavostí a atraktivit, které tento úžasný kus země ukrývá. Klíčová slova: přírodní park, naučná stezka, krajinný ráz

6 OBSAH 6 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod do problematiky Cíl práce Metodika 11 3 Účel a poslání přírodního parku Posuzování krajinného rázu Typologie a diferenciace kulturní krajiny Vymezení určujících znaků Percepční posouzení Diferenciace krajiny z hlediska hodnoty krajinného rázu Stanovení citlivosti a únosnosti území ke změně krajinného rázu Návrh doporučení k ochraně krajinného rázu Základní údaje Zřízení Podmínky ochrany přírodního parku Technické zásahy v území přírodního parku Poloha Historie Nejstarší historie Počátky výzkumu První doklad o přítomnosti člověka Střední doba kamenná (mezolit) Mladší doba kamenná (neolit) Kultura s lineární keramikou Kultura s vypíchanou keramikou Kultura s moravskou malovanou keramikou Kultura s nálevkovitými poháry Kultura s kanelovanou keramikou Kultura se šňůrovou keramikou Kultura se zvoncovými poháry Únětická kultura Větéřovská kultura Středodunajská mohylová kultura Kultura středodunajských popelnicových polí Horákovská kultura Laténské období Období římského imperia Šesté až deváté století

7 OBSAH Příchod slovanských kmenů Pozůstatky prvních Slovanů na jižní Moravě Středověk Současný život Bošovice Lovčičky Milešovice Kobeřice u Brna Nížkovice Heršpice Rašovice Křižanovice Marefy Bučovice Mouřínov Nevojice Nesovice Snovídky Mouchnice Nemotice Lovčice Ždánice Archlebov Žarošice Uhřice Dambořice Bohuslavice Nechvalín Velké Hostěrádky Koryčany Zaniklá obec Konůvky 48 7 Přírodní poměry Geologické a geomorfologické poměry Podnebí Fauna Savci Ptáci Vodní živočichové a obojživelníci Plazi Hmyz Flóra

8 OBSAH 8 8 Zvláště chráněná území Přírodní rezervace Mušenice Rašovický zlom Chobot Šévy Člupy Visengrunty U Vrby Přírodní památky Baračka Hrubá louka Jalový dvůr Žlíbek Kuče Natura Člupy (CZ ) Rašovický zlom Chobot (CZ060016) Visengrunty (CZ ) Šévy (CZ ) Naučná stezka Ždánickým lesem Diskuse Závěr Literatura 81 Přílohy 84

9 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE 9 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod do problematiky Ždánický les na mnohých mapách vůbec nenajdeme, a proto také asi nepatří k vyhledávaným turistickým cílům. Taková nepříliš známá a zdánlivě nezajímavá lokalita může ale velmi mile překvapit. O to více to platí právě pro Ždánický les, jehož návštěva přináší nečekaně příjemné zážitky. Pokud sem vyrazí turisté na výlet, čeká na ně skvělý terén pro cykloturistiku, mírné kopečky, lesy a krásné výhledy. Nejen že je tato oblast protkána sítí cyklotras a vinařských stezek a k tomu další spousta místních cestiček, na kterých i v současné době potkáte jen velmi málo aut. Toto místo však není pouze prozatím málo vyhledávaným turistickým cílem, je to také významné naleziště a rozsáhlá část území je provrtána těžebními vrty na ropu a zemní plyn. Že tomu tak skutečně je, poznáme i z toho, že při procházení nebo projíždění této oblasti jich můžeme značné množství potkat, aniž bysme je vyhledávali. Jihovýchodní část území Ždánického lesa, nižší část, je pokryta poli a vinicemi. Ve Ždánickém lese si na své přijdou také milovníci vojenství a vojenských památek. Je zde k nalezení kostel Sv. Jana Křtitele v Kurdějově, který je viditelnou památkou tureckých válek na našem území. Dále se zde nachází unikátní systém podzemních chodeb o délce 90 m vedoucích z kněžiště kostela. Tuto lokalitu jsem si vybrala hlavně proto, že jsem v této oblasti vyrůstala a ještě stále zde bydlí moje rodiče a vlastně celá rodina, kterou pravidelně navštěvuji, takže jsem s touto krajinou neustále v kontaktu a má pro mě velký význam. Je to naprosto ojedinělá lokalita, která stojí za prohlédnutí a hlavně projití, protože procházky v tomto lese jsou skutečně nezapomenutelným zážitkem. V této části práce je nabídnut pouhý náhled do toho o čem bude možné dočíst se na dalších stranách.

10 1.2 Cíl práce Cíl práce Cílem této závěrečné práce je zpracovat literární rešerši ze shromážděných pramenů k řešené problematice a dále popsat historický vývoj zkoumaného území. v další části je zhodnocení stávajícího stavu území a vymezení přírodně nejcennějších ploch. Tato práce má podat ucelený pohled na tuto krajinu, její stav minulý i současný. Cílem je také čtenáře seznámit se stupněm ochrany tohoto území, s kulturním a přírodním prostředím, s geologickými a podnebními podmínkami.

11 2 METODIKA 11 2 Metodika Metodický postup při vypracovávání této práce spočíval převážně ve shromažďování potřebných literárních pramenů a jejich následná rešerže. Byl proveden rozbor historického vývoje území, současného stavu a přírodně nejcennějších ploch. Většinu použitých materiálů pro tuto práci poskytla městská knihovna v Bučovicích. Další materiály byly získány díky obecní knihovně Nesovice v rámci meziknihovní výpůjčky z městské knihovny Vyškov. Nedílnou součástí při vypracovávání diplomové práce bylo internetové připojení. Velmi významným pramenem pro vypracovávání této práce byla má dobrá znalost tohoto území a také ochota občanů odpovídat mi na mé neustálé otázky. Ochotu spolupracovat se mnou projevili také ve veřejné správě a to především na městském úřadě v Bučovicích, kde mi poskytli značné množství důležitých informací.

12 3 ÚČEL A POSLÁNÍ PŘÍRODNÍHO PARKU 12 3 Účel a poslání přírodního parku Přírodní park je obecně chráněné území vymezené zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Je zřizován kraji nařízením, ve kterém je stanoveno omezení činností, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo zničení stavu území cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. Jak již z textu vyplynulo přírodní park je zřizován za účelem ochrany krajinného rázu, což je přírodní, kulturní a historická charakteristika území. Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které byly zřizované pro omezení negativních vlivů na rekreační využívání těchto oblastí. Z těchto oblastí se podle uvedeného zákona od roku 1992 staly přírodní parky. ( park ) Dle 12 zákona o ochraně přírody a krajiny je krajinný ráz chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany

13 3 ÚČEL A POSLÁNÍ PŘÍRODNÍHO PARKU 13 přírody. Aby bylo možno krajinný ráz chránit, je nutno popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvářejí. Dále je také nutné hodnotit vlivy navrhovaných záměrů na tyto znaky a hodnoty, tj. zásahy do krajinného rázu, nebo se provádí hodnocení území z hlediska krajinného rázu a stanoví se opatření k jeho ochraně. V praxi se uplatňuje dvojí možnost hodnocení. Jednou z nich je vyhodnocení krajinného rázu dané oblasti, která se většinou rozdělí na menší prostorové jednotky. V jednotlivých územních celcích se popisují její charakteristiky a hodnoty. Takto zpracovaný podklad není jen zhodnocením estetických a přírodních kvalit území, ale může být brán zároveň jako preventivní odborný podklad při posuzování dalšího využití a změn v území. Dalším případem je hodnocení konkrétního (většinou navrhovaného) vlivu záměru na krajinný ráz, kdy je posuzováno jeho působení a vliv na dané prostředí. Kromě vlastního postupu hodnocení, jež si může každý rozpracovat zcela libovolně, existuje několik pomocných metodik, které se zabývají krajinným rázem. Jejich využívání je zcela individuální a nelze je zobecňovat, navíc se často používají kombinace hodnocení. ( ) Kde je třeba chránit krajinný ráz ve zvýšené míře? Chráníme ho především tam, kde je zvlášť dobře dochován. Obecně to platí tam, kde se současné způsoby života příliš neliší ve svých krajinotvorných nárocích od minulosti. Je to především tam, kde jsou přírodní podmínky natolik nevhodné, že se nevyplatilo provádět intenzifikační změny. Jedná se ovšem i o území, kde potenciály krajiny jsou tak silné, že intenzivní hospodářské využití je běžné, avšak určitým způsobem limitované. Dochovaný krajinný ráz je např. důležitým předpokladem cestovního ruchu. Většinou nevadí v lesních krajinách, ale překážkou může být při těžbě nerostných surovin, intenzivní urbanizaci apod. V některých oblastech ČR je krajinný ráz bez ohrožení a dobře dochovaný, z některých však zůstávají jen poslední relikty a ty mohou být ohroženy. v některých oblastech byl již tradiční krajinný ráz téměř zcela setřen. Obecně by

14 3.1 Posuzování krajinného rázu 14 krajinný ráz v žádné oblasti neměl být zcela zapomenut. Krajinný ráz není pojmem akademickým a jeho ochrana není pouze záležitostí odborníků. Zejména na venkově je krajinný ráz uchováván povědomím a sounáležitostí lidí s jejich krajinou. Jak přísně chránit krajinný ráz? Speciální ochranu velkoplošnou, která se týká také ochrany krajinného rázu, poskytují národní parky s nejpřísnější ochranou a chráněné krajinné oblasti s ochranou nižší ale stále významnou. Tento stupeň ochrany znamená, že musí být chráněny všechny typické znaky krajinného rázu dané oblasti. Dále je ochrana také možná prostřednictvím registrace významných krajinných prvků. Nadprůměrnou ochranu krajinného rázu zabezpečuje orgán ochrany přírody z jiných zájmů, vyplývajících ze zákona o územním plánování a stavebním řádu. V tomto stupni ochrany je již tvorba krajiny v rovnováze s ochranou jejich dochovaných hodnot. Základní ochranu krajinného rázu zákon ponechává na zvážení orgánu ochrany přírody. Je třeba stanovit celospolečenské minimum ochrany těch hodnot, které bude vždy požadováno a nikdy nepřekračováno. (Löw, Míchal, 2003) 3.1 Posuzování krajinného rázu Posuzování krajinného rázu je základním předpokladem zabezpečení jeho adekvátní ochrany. Lze jej z hlediska metodického rozdělit do několika kroků Typologie a diferenciace kulturní krajiny Krajina není uniformním a homogenním prostorem. Rozdílnost částí jinak kontinuální krajiny je daná rozdílností přírodních a kulturních faktorů, které ji v průběhu času formovaly Vymezení určujících znaků Znaky kulturní krajiny jsou generalizovaným vyjádřením jejich charakteristických vlastností a specifik. Jsou různé povahy a mají odlišný význam pro určení charakteru krajiny. Pro člověka má znak orientační význam, prostřednictvím znaků se

15 3.1 Posuzování krajinného rázu 15 v prostoru orientuje a identifikuje s ním. Znak tak označuje charakteristickou asociaci člověka s konkrétním prostorem. Pokud přirovnáme krajinu k psanému textu, budou znaky krajiny jeho klíčová slova Percepční posouzení Krajinu člověk vnímá všemi smysly. Jeho vnímání je výběrové, vědomé i podvědomé. Vnímanému obrazu a jeho znakům přiřazujeme automaticky významy a hodnoty a vytváříme si svou představu o prostoru, tzv. mentální mapu. V rámci hodnocení krajinného rázu se sledují dominanty krajinné scény, pohledové horizonty, struktura a textura krajiny, měřítko a harmonie, barevnost a její proměnlivost, geometrie krajinné matrice a prostorové vztahy Diferenciace krajiny z hlediska hodnoty krajinného rázu Jedná se o syntézu předešlých kroků a snahu o celkovou charakteristiku krajinného prostoru ze všech naznačených aspektů. Výsledkem hodnocení je mapa typů nebo areálů krajinného rázu, jejich textový popis a fotografická nebo grafická dokumentace. Každá krajina má svůj ráz, území se ale může lišit z hlediska jeho obecně vnímané hodnoty Stanovení citlivosti a únosnosti území ke změně krajinného rázu V určitých typech krajin jsou jejich změny méně patrné než v typech jiných. Změny velikostí polí nebo rozvoj zástavby nejsou v pohledově málo exponovaných nebo terénně nepřehledných prostorech rovin nebo údolí zřejmé tak jako v území s opačnými vlastnostmi. Stanovení citlivosti a únosnosti území je tak současně nástrojem managementu dalšího rozvoje území.

16 3.1 Posuzování krajinného rázu Návrh doporučení k ochraně krajinného rázu Doporučení lze obecně rozdělit na konzervační, sanační nebo indikační podle toho, jestli je nutné znaky krajinného rázu neměnit a přísně chránit, nebo spíše odstraňovat závady či vytvářet znaky nové. (Šarapatka,Niggli, 2008) Do hodnocení krajinného rázu vstupují odlišné vědní obory. Sjednocení různorodých profesních pohledů a jejich shrnutí v konečném vyjádření krajinného rázu je proto nesmírně obtížné.

17 4 ZÁKLADNÍ ÚDAJE 17 4 Základní údaje 4.1 Zřízení Přírodní park byl vyhlášen okresními úřady Hodonín, Vyškov, Kroměříž a Břeclav dne Rozloha Ždánického lesa je ,26 ha. (Leznar, 1999) Z nařízení č. 2/96 o zřízení přírodního parku Ždánický les se dozvíme, že přírodní park byl zřízen za účelem zachování vymezeného segmentu krajiny s vysokými biologickými a estetickými hodnotami a za účelem ochrany zdravých životních podmínek bez podstatného omezení stávajícího hospodářského využití. Přiměřená hospodářská činnost zůstává tak předpokladem optimální využitelnosti území, formy hospodářského využití jsou pouze vhodně přizpůsobeny. 4.2 Podmínky ochrany přírodního parku V nařízení č. 2/96 o zřízení přírodního parku jsou stanoveny základní podmínky ochrany tohoto přírodního parku a to tyto: Hospodářská činnost musí být prováděna v souladu s posláním přírodního parku, je tedy nutné volit takové formy a způsoby činnosti, které povedou k zachování optimálního stavu a rázu této krajiny. Zvláštní pozornost musí být věnována zachování a rozvíjení všech principů a prvků protierozní ochrany půdy. Od lesního hospodářství je vzhledem k velkému významu přírodního parku požadováno maximální přizpůsobení hospodaření v lesích přírodním podmínkám. V přírodním parku je vyloučeno zavádět chovy introdukované zvěře a intenzivní chovy zvěře, zejména obory a formové chovy zvěře. V území parku je nutno zachovat rozptýlené drobné remízky s listnatou dřevinnou skladbou a členité porostní okraje jako ekologicky významné krajinotvorné prvky. Na celém území parku je nutno podporovat pestrou strukturu krajiny, zvláště mozaikovité střídání maloplošných vegetačních útvarů.

18 4.3 Technické zásahy v území přírodního parku 18 Veškeré dřeviny rostoucí mimo les a další významné stromy rostoucí v obcích, při lesních cestách apod. jsou ekologicky významné a jejich odstranění je možno provést pouze v závažných zdůvodněných případech. Dřevinné liniové prvky lze obnovovat pouze postupným výběrem, nelze použít jednorázové odstranění celého takového prvku. V oblasti přírodního parku musí být zabezpečena průchodnost krajiny zachováním a pravidelnou údržbou sítě lesních a polních cest a pěšin, zvláště je-li po takovéto cestě vedena turistická značkovaná trasa. K veškerým záměrům, které by znamenaly změnu současného stavu a struktury krajiny nebo jen některé její části, je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. 4.3 Technické zásahy v území přírodního parku Dle nařízení 2/96 o zřízení přírodního parku je možné na území přírodního parku umisťovat průmyslové, těžební a jiné objekty a zařízení, které by rušivě zasahovaly do přírodního prostředí pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody krajiny. Průmyslové objekty nebo zařízení živočišné výroby je nutno začlenit do krajiny výsadbou doprovodné zeleně keřového i stromového patra. Individuální rekreační výstavba mimo zastavěné území obcí není dovolena. Krajinnému rázu přiměřené objekty hromadné rekreace mohou být umístěny jen v zastavěném území obcí. Zřizovat na území parku tábořiště, parkoviště a kempy lze pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Stávající silniční síť bude rozšiřována pouze ve smyslu výhledových řešení rozvoje silniční sítě a to v souladu se zájmy přírodního parku. Na území přírodního parku není dovoleno provádět mytí a údržbu motorových vozidel mimo zastavěná území obcí s výjimkou míst k tomuto účelu vybudovaných. Pořádání motoristických soutěží není na území přírodního parku dovoleno. Velkoplošné poutače a reklamní tabule lze umisťovat jen v zastavěném území obcí a po předchozím schválení orgány ochrany přírody.

19 4.4 Poloha Poloha Přírodní park Ždánický les leží na jihovýchod od moravské metropole Brna. Nachází se na rozhraní okresů Hodonín a Vyškov, menší část spadá do okresů Kroměříž a Břeclav. Na severu je tato oblast ohraničená obcemi Holubice, Velešovice, Němčany, Letonice a vesnicí Kojátky na východě a na jihu městečkem Ždánice a obcemi Uhřice a Dambořice. Západní hranici tvoří obce Bošovice, Otnice, Hostěrádky-Rešov, Zbýšov a Křenovice. Uprostřed tohoto území leží Ždánický les, který na východě pozvolna přechází v horské pásmo Chřibů. (Leznar, 1999) Nejvyšším vrcholem celé oblasti je kopec s podivně znějícím názvem U Slepice s výškou pouhých 438 metrů. Jde o plochou vrchovinu s rozlohou asi 470 čtverečních kilometrů, která je místy značně členitá. Celá oblast je zhruba ohraničena Dyjskosvrateckým úvalem z jihozápadu a Chřiby na severovýchodě. Dalšími význačnějšími kótami Ždánického lesa jsou Písečná (374 m), Nové hory (414 m), Na hradisku (399 m), Rádlovec (425 m), Prostřední vrch (416 m) a řada dalších. Celá oblast je odvodňována řekami Svratkou a Dyjí. Jejich největšími přítoky jsou říčky Litava a Trkmanka. Přestože Ždánický les není mezi turistickou veřejností příliš znám, o Šaratici, která v této oblasti vyvěrá, již slyšeli jistě všichni. Tato minerálka má hned několik pramenů, jejichž účinky jsou věhlasné. ( )

20 5 HISTORIE 20 5 Historie 5.1 Nejstarší historie Počátky výzkumu Ždánicko je územím s bohatým pravěkým osídlením a zájem o archeologické památky je v této oblasti živý již od předminulého století, kdy rozvoj historických věd ukázal v novém světle jejich význam. Působila zde celá řada badatelů, kteří sbírali archeologické nálezy a mnohdy prováděli i terénní výzkumy. Mnozí vytvořili soukromé sbírky, které se ve většině případů dostali i do muzeí. Jedním z nich byl notář ze Ždánic JUDr. Martin Kříž ( ), který se vedle bohaté výzkumné činnosti v Moravském krasu věnoval také sběratelské a výzkumné činnosti na Ždánicku. Velmi aktivním sběratelem byl i řídící učitel ve Ždánicích Jakub Vrbas ( ), jehož nálezy se staly základem sbírky dnešního Vrbasova muzea ve Ždánicích. Mimořádně bohatou sběratelskou činností se vyznačoval učitel J. Gabriel, jehož nálezy tvoří podstatnou část kolekce muzea ve Ždánicích. k nejvýznamnějším amatérským badatelům patřil obchodník z Kyjova A. Šín, který se proslavil výzkumy naleziště ze starší doby bronzové na výšinném sídlišti na Nových horách u Věteřova. Rolník V. Broukal zachránil značné množství archeologických památek hlavně v katastru obce Žarošice a ty se staly základem místního muzea První doklad o přítomnosti člověka První doklad o přítomnosti člověka na Ždánicku je z mladého paleolitu ( až př. l. n). Škravadlovitě retušované úštěpy byly nalezeny na Panuši ve Ždánicích a v Prostředních dílech v Dambořicích, čepelovité kulaté škrabadlo se našlo v trati Nivky v chobotě v Žarošicích a velký, božně retušovaný úštěp byl objeven pod Chrástovcem v Dražůvkách. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Vesměs jde o naleziště, která je možno datovat do starší části mladého paleolitu, který se nazývá aurignacien. Do středního úseku patří krásný kamenný hrob z Násedlovic a menší

21 5.1 Nejstarší historie 21 kolekce štípané industrie ze Ždánic. Mladší bylo pouze ohniště se zvířecími kostmi a odpadem štípané industrie v trati Pod novými ve Ždánicích, které lze zařadit do magdalenienu Střední doba kamenná (mezolit) V krátkém úseku střední doby kamenné ( př. n. l.) dožívá na našem území populace paleolitických lovců a sběračů. Morava byla osídlena sporadicky, a proto jsou znalosti o tomto časovém úseku značně skromné. Na Ždánicku není přítomnost mezolitického člověka zatím zaznamenána. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Mladší doba kamenná (neolit) Tato doba je datována mezi léty až př. n. l. a je obdobím převratných změn. Lidstvo upustilo od neproduktivního sběru a lovu a přešlo k produktivnímu zemědělství a chovatelství. Zemědělství bylo pochopitelně na nízké úrovni a probíhalo kopaničářským způsobem. Trvalo ještě dlouho, než se namáhavé ruční práce zjednodušily používáním dřevěných háků a rádel. Rolníci zakládali v blízkosti svých polí první trvalé osady, stavěli dlouhé nadzemní chaty s kůlovou konstrukcí, uvnitř členěné příčkami. Nový způsob života vyžadoval nové nástroje a uchovávání zemědělských plodin v prvních keramických nádobách, rozvíjelo se zpracování dřeva a možná i první výroba textilu. Neolitický člověk byl mnohem méně závislý na přírodě, což se projevilo růstem populace. Objevují se hroby a dokonce i první pohřebiště s kostrami uloženými ve skrčené poloze a vybavenými různými milodary pro posmrtný život. Ještě v neolitu se vyskytují první žárové pohřby. Intenzivní osídlení Ždánicka nám dokazuje zhruba stovka exemplářů broušené kamenné industrie z této oblasti. U většiny z nich neznáme ani přesné naleziště. Pouze asi 20 přesně lokalizovaných nálezů ukazuje rovnoměrné osídlení celé oblasti. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997)

22 5.1 Nejstarší historie Kultura s lineární keramikou Setkáváme se s úzkými vztahy ke kulturám Karpatské kotliny a Balkánu. Lid s lineární keramikou a jemu příbuzné skupiny osídlili značné a rozsáhlé oblasti střední Evropy. Pro toto období je příznačná keramika zhotovována z plavené hlíny a zdobená rytými liniemi a spirálami. Nejčastější jsou nádoby kulovitých tvarů v menší míře misky, putny a jiné formy. Tato keramika se našla pouze na několika lokalitách. Povrchovými sběry po orbě byla zjištěná v Žarošicích, a také při výzkumu části sídliště v Nechvalíně byly objeveny jámy hruškovitého tvaru s chudým keramickým obsahem. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Kultura s vypíchanou keramikou Ve středním úseku neolitu žil na Moravě lid kultury s vypíchanou keramikou, který je dědicem předchozího obyvatelstva. Mění se nejen tvary, ale i výzdoba z volutových ornamentů na několikanásobně lomené pásy z čar provedených hustými řadami vpichů. Je také častější rituální pohřbívání. Celkově tato kultura znamenala odklon od podunajských tradic a oblastí hlavního výskytu jsou Čechy, na Moravě se jedná o pouhou epizodu. Na Ždánicku se podařilo zjistit kulturu s vypíchanou keramikou na sídlišti v Nechvalíně. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Kultura s moravskou malovanou keramikou Byla již plně zemědělskou kulturou, jak nám dosvědčují nejen nalezené obilniny, ale i drtidla na obilí, srpy složené z pazourkových čepelí a další nástroje. Vynikající byla keramika nových tvarů, jako jsou misky na nožce, hřibovité nádoby, amforovité vázy, pohárky nebo naběračky. Vedle běžné keramiky známe i tenkostěnné nádoby z jemné hlíny zdobené jemným rytým ornamentem a s červeným, žlutým, později i s bílým malováním. O náboženských představách se dozvídáme z velkého množství drobných keramických sošek žen s různě upravenými gesty rukou. Některé osady obklopovaly hluboké příkopy s palisádou a také uvnitř řady sídlišť jsou zjišťována

23 5.1 Nejstarší historie 23 kruhová opevnění, zřejmě společenské a kultovní areály. Kultura s moravskou keramikou je zatím na Ždánicku zastoupena poměrně slabě. Nevýrazný střepový materiál pochází z Velkých Hostěrádek a na stejné lokalitě v trati Staré hory se podařilo prozkoumat i porušený hrob s keramikou. Velké sídliště bylo zničeno v Archlebově a zachráněn byl z něho jen nebohatý střepový materiál. V Želešicích byly objeveny zbytky sídliště. Stejně stará je i osada v Nechvalíně. Z tohoto sídliště pochází i některé nádoby, kde jsou již patrné vztahy k následné kultuře. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Kultura s nálevkovitými poháry Svými kořeny tkví přímo v kultuře s moravskou malovanou keramikou. Objevují se vedle rovinných i opevněná sídliště. Pohřbů známe z této doby málo, ale vyskytují se již první mohylníky s kamennými skříňkovými hroby. Z keramiky jsou nejpříznačnější nálevkovité poháry a hrnce, mísy, džbány, amfory a láhve s límcem. Častá je plastická výzdoba, zastoupená různými výčnělky, přesekávanými plastickými páskami, plastickými vousy pod uchem aj. Tato kultura je na Ždánicku doložena opět velmi vzácně a to nálezy z Nechvalína a Žarošic. Původní osídlení muselo mít větší hustotu, čemuž nasvědčuje i nálevkovitý pohár z neznámé lokality uložený ve Ždánickém muzeu. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Kultura s kanelovanou keramikou Ve středním neolitu vystřídala kulturu nálevkovitých pohárů na Moravě kultura s kanelovanou keramikou, za jejíž kolébku se pokládá maďarská Transdanubie a západní Slovensko. Celá řada nálezů zemědělského charakteru dokládá, že hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo zemědělství. K typickým nálezům keramiky patří džbány s vysokým uchem, šálky, čerpáky s vysokým uchem a další tvary. Velmi častá je výzdoba povrchu nádob žlábkováním (kanelací). Z kovových předmětů patří do tohoto období měděné dýky, ploché sekery, sekeromlaty. Tato kultura je na Ždánicku známá jen vzácně. Je doložena vlastně jen ojedinělým nálezem šálku ze Silničné

24 5.1 Nejstarší historie 24 u Žarošic a několika střepy ze Žarošic. Patrně do tohoto období lze zařadit i střepy ze zničeného sídliště na trati Panuša ve Ždánicích a měděné sekeromlaty z Lovčic a Ždánic. (Hurt, 1970) Kultura se šňůrovou keramikou V pozdním neolitu osídlil Moravu lid se šňůrovou keramikou. Jeho původ se obvykle hledá ve východní Evropě, odkud se rozšířil do severní a střední Evropy. U tohoto obyvatelstva se v minulosti předpokládal bojovný a kočovný způsob života a za hlavní způsob obživy se pokládalo dobytkářství a pastevectví jen v malé míře doplněno zemědělstvím. Tím se vysvětloval i nedostatek sídlišť. V současné době se však začínají objevovat i jisté náznaky sídlišť. Téměř jedinými památkami jsou malá pohřebiště i s několika desítkami hrobů, jsou převážně kostrové, ve skrčené poloze. V keramice patří k nejčastějším tvarům dvojuché amfory, šňůrové poháry, džbánky dřevohostického a letonického typu a misky moravského typu. Oblíbeným šperkem byly provrtané psí zuby, provrtané lastury a kostěné jehlice. Hlavním rozšířením je severní a střední Morava, avšak Ždánicko patří ještě k územím kultury se šňůrovou keramikou a osídlení je poměrně husté. V Lovčicích byly nalezeny dva hroby, kde byl zachráněn šňůrový džbán a pohár. V Uhřicích jeden hrob se šňůrovým pohárem a kamenný sekeromlat a z hrobu v Žarošicích střepy z amfory a ze džbánu. Dále byly ojedinělé nálezy ve Věteřové ze Želešic, Ždánic a v Nechvalíně byla nalezena část pohřebiště s pěti hroby. V nejbohatším z nich bylo 6 nádob, měděná dýčka, měděné šídlo, dva další měděné nástroje, kostěné šídlo, kamenný sekeromlat, kamenná sekerka a několik pazourkových úštěpů. (Hurt, 1970) Kultura se zvoncovými poháry Současně přišli také na Moravu i nositelé kultury se zvoncovými poháry, kteří obsadili v pozdním eneolitu celou západní a střední Evropu. Jejich původ se hledá v jižním Španělsku někdy i v severní Africe. Bojové a kulturně vyspělé lidstvo, které se převážně věnovalo pastevectví a dobytkářství, přecházelo na našem území

25 5.1 Nejstarší historie 25 postupně k usedlému zemědělskému způsobu života. Hlavními prameny poznání zůstávají pohřebiště. Obvykle mívají několik desítek kostrových hrobů se zemřelými ve skrčené poloze, vedle nichž se v menší míře mohou objevit i pohřby žárové. Zvláštností jsou hroby obklopené kruhovým příkopem, které jsou zřejmě zbytky původních mohyl. Skutečné mohyly známe ze severní Moravy. Keramiku představují zvoncovité poháry, esovitě profilované hrnce, mísy s rozšířeným okrajem a nezdobené džbánky tzv. průvodní keramiky. Poměrně časté jsou i nálezy měděných předmětů, z nichž nejběžnější jsou dýčky, jehlice, spirálové náušnice. Z ostatních předmětů jsou typické pazourkové šipky, nátepní destičky a kostěné knoflíky s provrtem ve tvaru písmene V. Oblast Ždánicka byla osídlena velmi hustě. Převážná část nálezů pochází s hrobů, sídliště bylo zjištěno pouze v Lovčicích. Pohřebiště nebo jednotlivé hroby se objevily v katastru sedmi obcí. A to v Archlebově, v Dražůvkách, v Násedlovicích, v Žarošicích, v Lovčicích, ve Strážovicích a ve Ždánicích. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Únětická kultura Rozvoj této kultury je datován do období starší doby bronzové. Lid se věnoval hlavně zemědělství. Nejstarší období nazýváme protoúnětickou kulturou. Na Ždánicku je známá ze dvou nalezišť, a to ve Velkých Hostěrádkách bylo prozkoumáno pohřebiště s osmi kostrovými hroby orientovanými J-S. Milodary představovaly vesměs nádoby a v menší míře vlasové ozdoby a kamenné oblázky. Ve Věteřově dokládá existenci pohřebiště dvě nádoby. Období vlastní únětické kultury bylo období s největší intenzitou osídlení. Z tohoto období známe celou řadu pohřebišť. A to v Nenkovicích a ve ždánické cihelně. V Bučovické ulici ve Ždánicích, byl zničen kostrový hrob s nádobou, z něhož se zachovaly dva náramky. Osady byly zjištěny v Nenkovicích, Uhřicích, v katastru obce Žarošice a v Lovčicích. K nejvýznamnějším objevům patřil hromadný nález v Bohumilicích. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997)

26 5.1 Nejstarší historie Větéřovská kultura Na konci starší doby bronzové zesílily kulturní vlivy z karpatské kotliny. Vedli k přetváření materiální i duchovní kultury a vzniká větéřovská kultura. S jejím vznikem souvisí další rozšíření řemeslné výroby. Rozšířil se sortiment keramiky, velmi málo víme o produkci z mědi, což je způsobeno absencí pohřebišť z tohoto období. S hospodářským a sociálním rozvojem souvisí i vznik mohutně opevněných sídlišť. Jednou z nejvýznamnějších moravských lokalit je výšinné sídliště na Nových horách u Věteřova, které dalo název celému typu. Ve 30. letech 20. století zde bylo údajně prozkoumáno 140 jam, v nichž se našlo 300 až 400 nádob, velké množství střepového materiálu a řada kostěných předmětů. V jedné jámě nález 10 bronzových sekerek, dláta, dýky a hřivny. Při menší záchranné akci v roce 1987 byly odkryty dvě sídlištní jámy s lidskými kostrami a jedna se zvířecími kostrami na dně. Další osada byla zjištěna v Žarošicích v poloze u hřbitova. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Středodunajská mohylová kultura Rozvíjí se ve střední době bronzové. Množství osad, nálezy obilí a jiné doklady dosvědčují, že pro obyvatelstvo bylo hlavním zdrojem obživy zemědělství. Výrazného pokroku se dosáhlo při zpracování bronzu, který se stává zcela běžnou surovinou. Ždánicko patří k oblastem s velmi hustým osídlením. Prozkoumán byl mohylník se 13 mohylami ve Velkých Hostěrádkách a v Dambořicích. Nálezy pocházejí z plochých hrobů na Štymberkách u Želešic. Zde se muselo jednat o významného jedince. Byly nalezeny 2 srpovité jehlice, 2 tyčinkovité a 2 podélně žebrovaté náramky a náhrdelník z bronzových korálků. Z porušeného kostrového hrobu v Archlebově se podařilo zachránit jen 2 náramky. Další nálezy: jehlice ze Žarošic a 6 nádob z Věteřova. Při stavbě v Uhřicích se podařilo zachránit jeden koflík a hrnek. Sídlištní nálezy jsou nejbohatěji zastoupeny v katastru obce Věteřova, kde byla prozkoumána jáma se 7 nádobami a dále další objekt s 9 nádobami. V katastru obce Nenkovice 6 nádob. Ojedinělé nálezy džbánku v Žarošicích, bronzová sekera z Věteřova, další ze Ždánic,

27 5.1 Nejstarší historie 27 srp z Uhřic a mimořádně cenný nález sekeromlatu s kotoučovitým týlem z Dambořic. (Hurt, 1970) Kultura středodunajských popelnicových polí Datuje se do mladší doby bronzové. Mrtví byli spalováni, popel se ukládal do nádob na velkých pohřebištích a tento zvyk se stal podkladem pro název. Důležitým znakem tohoto období byla značná ekonomická stabilita, která vyplývala z vysoké úrovně zemědělství i specializované výrobní činnosti, jako hrnčířství a kovolitectví. Vedle výšinných hradisek známe i rozsáhlá sídliště venkovského typu se čtyřúhelníkovými kůlovými stavbami, z nichž ve větší míře se zkoumala jen osada v Lovčičkách. Sídlištní keramika je velmi kvalitní, zatímco nádoby z hrobů, zhotovované k těmto účelům bývají nekvalitní a velmi špatně vypálené. Mezi typické tvary patří hrnce, amfory, amforovité zásobnice, hrnky a mísy. Povrch keramiky je často zdoben žlábky, rýhami, a dalšími technikami. Rovněž u bronzových výrobků je dobře znatelný vývoj. Mezi šperky se objevují spony, nové druhy jehlic, nákrčníky, nové typy náramků a závěsů a různé kruhy. Z jiných bronzových výrobků se objevují sekery s laloky, sekyra s tulujkou, bronzové nádoby, srpy s rukojetí, nože, součásti koňských postrojů a spoustu dalšího. Na Ždánicku nemáme důkazy o hustém osídlení, jedná se jen o ojedinělé nálezy. Jednak ojedinělé nálezy jehlic z Dambořic, Žarošic, bronzový srp s knoflíkem z Uhřic, sekera s laloky ze Ždánic, ojedinělý nález vázičkovité jehlice z Lovčic, amforka se žlábkovanou výdutí z Bohumilic. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Horákovská kultura V době halštatské byla Morava osídlena stále ještě dvojím lidem. Na severní a střední Moravě sídlil lid platěnické kultury, zatímco na jižní Moravě se z podolské fáze vyvinula horákovská kultura. Tu známe hlavně z výzkumů bohatých mohyl, které obvykle obsahují centrální kostrový hrob s mimořádnou, většinou válečnickou výbavou a další, zpravidla žárové hroby. Sídliště jsou obvykle rovinná, zemědělská se zemni-

28 5.1 Nejstarší historie 28 covými chatami, zatím co existence hradisek je doložena většinou až ze závěrečného úseku halštatu. Horákovskou keramiku reprezentují amforovité zásobnice, hrncovité nádoby, mísy a další typy. Častá je na keramice výzdoba malováním a vlešťováním. Z bronzu se častěji vyrábějí šperky a železo se spíše užívalo na výrobu zbraní, pracovních nástrojů a koňských postrojů. V Hostěrádkách se vyskytly i kostrové a žárové hroby halštatské v 5 mohylách, z nichž bylo získáno značné množství keramiky a bronzových, železných a jantarových šperků a nástrojů. Halštacká mohyla byla rovněž nalezena v lese Bezedník v Dambořicích a další pohřebiště bylo zjištěno v Dražůvkách, nálezy ze 4 žárových hrobů jsou uloženy v muzeu ve Ždánicích. Dva žárové hroby byly též objeveny v Želeticích a jeden ve Věteřově. Z kostrového hrobu v Bohumilicích jsou zachovány 2 misky, amfora, 2 náramky a drobné bronzové kroužky. Sídlištím nebyla věnovaná tak veliká pozornost jako pohřebištím. V Horákovské osadě ve Velkých Hostěrádkách bylo nalezeno několik menších jam, z nichž nejdůležitější byl objekt s doklady železářského hutnictví. V Nechvalíně byly odkryty 3 větší polozemnice a několik menších zásobních jam s nálezy keramiky. Další osada byla nalezena v Lovčicích a osamocené objekty ještě v Dražůvkách. (Hurt, 1970) Laténské období Dobou halštatskou končí v pravém slova smyslu pravěk v naších zemích. Dobu laténskou máme již zaznamenánu ojediněle v písemných pramenech. Naši zemi osídlili Keltové, kteří ze své původní vlasti v oblasti horního Dunaje obsadili celou západní a střední Evropu. Keltové přinesli na naše území celou řadu nových výrobních technik. Hutníci zavedli ve velkém měřítku výrobu železa v tavících pecích, hrnčíři poprvé užívali hrnčířský kruh a vysoká technická úroveň se projevila také v kovolitectví, kovářství a ve sklářství. Poprvé se na našem území začaly používat mince. Výroba se soustřeďovala na výšinná opevněná sídliště, která sloužila zároveň jako vojenská, správní a obchodní centra. Vedle toho existovala prostá sídliště venkovského typu s částečně zahloubenými chatami. Své mrtvé pohřbívali Keltové na pohřebištích v natažené poloze na zádech do prosté země nebo do rakví. Koncem

29 5.1 Nejstarší historie 29 období se znovu objevuje žárové pohřbívání, které nakonec převládlo. Keramika je velmi kvalitní, vyrobená z velmi jemné pálené hlíny a často i tuhovaná. Nejběžnějšími tvary jsou svisle rýhované a nezdobené situly, láhve, vázy na nožce a mísy různých tvarů. Bohatá je i škála bronzových, železných a skleněných šperků. Široká je i paleta pracovních nástrojů, z nichž některé dosáhly takové dokonalosti, že se jejich tvar dodneška nezměnil. Na Ždánicku máme laténské období doloženo poměrně bohatě. V Nechvalíně bylo prozkoumáno pohřebiště s 19 kostrovými hroby bohatě vybaveno keramikou, zbraněmi, šperky a pracovními nástroji, v Archlebově dva hroby a v Lovčicích kostrový hrob s miskou a sponou a žárový se 4 nádobami. Ve Ždánicích v zámecké zahradě byl nalezen popelnicový žárový hrob s bronzovým kroužkem. Velmi bohatý hrob byl prozkoumán v Dražůvkách, který obsahoval meč, kopí, štítovou puklici, 2 spony, pásový železný řetěz, lignitový a bronzový náramek, železný sekáč, kamenný brousek a 2 nádoby. Z ženského kostrového hrobu porušeného při stavbě domku v Želešicích pochází 2 bronzové nánožníky. V Hostěrádkách byl nalezen kostrový hrob dívky v natažené poloze se železnou sponou a bronzovým náramkem. Z laténských sídlišť se na Ždánicku zkoumalo pouze naleziště ve Velkých Hostěrádkách, kde bylo objeveno 16 polozemnicových chat. Některé chaty poskytly i důležité doklady svědčící o jejich výrobní funkci. Hustotu osídlení dokládají nálezy z obcí Dražůvky, Násedlovice, Nechvalína, Žarošic, Stavěšic a Věteřova. (Stuchlík, Klanica, Měřínský, 1997) Období římského imperia První čtyři století označujeme v dějinách střední Evropy jako dobu římskou, podle římské říše. Naše území, které obsadily germánské kmeny Markomanů a Kvádů, bylo v těsném sousedství římského imperia, jehož hranici tvořil Dunaj. Na počátku prvního století vytvořily germánské kmeny na našem území pod vedením velmože Marobuda mocný kmenový svaz. Od 3. století vojenská i politická moc klesala a sílila moc germánských kmenů. Úpadek římského imperia vyvrcholil roku 395 rozpadem Římské říše na část západní a východní. Germánské kmeny žily všeobecně na nižší

30 5.2 Šesté až deváté století 30 úrovni než jejich předchůdci na našem území Keltové. Základ hospodářství tvořilo jednoduché zemědělství a dobytkářství doplňované lovem. Poměrně početné jsou na sídlištích doklady železářství, zejména hutnictví. Většinu odvětví však provozovali jen podomácku. Pohřebiště z římského období jsou žárová, popelnicová a obvykle dost rozsáhlá. Vzácněji se v mladším období objevují kostrové hroby s bohatou výbavou, které náležely germánským velmožům. Sídliště nebyla opevňována a většinou známe pouze pozůstatky nadzemních obydlí obdélníkového tvaru s podlahou mírně zapuštěnou do země s konstrukcí tvořenou 6 sloupy. Na Ždánicku máme osídlení z římského období doloženo dosti sporadicky. Nejvýznamnějším nalezištěm je žárové pohřebiště ve Velkých Hostěrádkách, na němž bylo odkryto 55 hrobů. Popel byl většinou ukládán do popelnic a v menším případě volně do jam. Z hrobů pochází velké množství keramiky, šperků, nástrojů a jiných předmětů. Další dva žárové hroby byly zjištěny v Žarošicích a obsahovaly část nádoby, bronzovou sponu, přezku, nákončí pasu, průvlečku, železné šídlo, 2 železná kování, slitek bronzu a bronzovou minci císaře Caliguly. 5.2 Šesté až deváté století Příchod slovanských kmenů Přesnější by bylo označení»stěhování germánských národů«, protože to byla především germánská etnika, jejichž osudy vtiskly pečeť celému období po pádu Římské říše. Na jaře roku 568 odešly germánské kmeny pod vedením Langobardů ze střední Evropy do severní Itálie, čímž se doširoka otevřela brána k jižnímu směru postupu slovanských kmenů z jejich sídel, rozkládajících se severně od Krkonoš, Jeseníků a Karpat, na širokých prostranstvích mezi řekami Odrou a Dněprem. Směr putování vedl Slovany především k Dunaji, k řece, která v prastarých mýtech všech slovanských etnik hraje tak mimořádnou úlohu, že někteří badatelé dokonce pokládají právě střední Podunají, přesněji Karpatskou kotlinu za původní pravlast všech Slovanů. Na jižní Moravě se Slované dostali do kontaktů se zbytky předcho-

31 5.2 Šesté až deváté století 31 zího germánského obyvatelstva. Dokonce se zdá, že některé archeologické nálezy by mohli být svědectvím pokojného průběhu slovansko-germánské koexistence, možná dokonce i určitého respektování jednotlivých sídelních okruhů. Vyplývá to ze skutečnosti, že archeologické nálezy z nejmladší fáze předslovanského osídlení se soustřeďují více na jihozápadní Moravě, jižně od řeky Dyje a západně od Svratky. Naproti tomu ve středním Pomoraví převažují doklady materiální kultury slovanských kmenů. (Hosák, 1957) Pozůstatky prvních Slovanů na jižní Moravě Sídliště se nacházejí většinou v nížinách, u vodních toků, kde ve způsobu obživy hrál důležitou roli rybolov. Sídliště nebyla veliká, většinou okolo 10 obydlí. Chaty byly zahloubeny do země, proto se nazývají zemnice, zemljanky. Měly rozměry v půdoryse asi 4 4 metry, v rohu bývalo umístěno otopné zařízení, postavené z kamenů. Kolem chat se objevují zvláštní hluboké jámy s úzkým hrdlem, směrem ke dnu rozšířené. Sloužily jako zásobnice na obilí a svědčí o rozvinutém zemědělství. Jedno z nejstarších slovanských sídlišť na našem území bylo objeveno na Zbrodě u silnice mezi Mutěnicemi a Hodonínem. Zde byly vedle starobylé slovanské keramiky tzv. pražského typu. V Mutěnicích byly objeveny místní doklady specializované řemeslné výroby, konkrétně kostěných hřebenů, poprvé nalezených v celcích s keramikou pražského typu. Jak uvádí J. Vrbas bylo sídliště ze století objeveno v Dambořicích. K přesnějšímu určení nemáme doklady. Bylo zde vykopáno 12 žárových hrobů, horní části popelnic byly zničeny orbou. Naleziště je zajímavé tím, že je ve značné nadmořské výšce. Stejnou polohu má i pohřebiště u Nechvalína. Při výzkumu slovanského kostrového pohřebiště na západním okraji obce Nechvalín, pod známou Nechvalínskou tvrzí, byly objeveny zbytky žárových hrobů ze století. S velkou pravděpodobností jde o hroby bezurnové, kdy byl popel vsypán do malé jamky, nikoliv do nádoby. Období století nazýváme dobou předvelkomoravskou. Roku 822 se poprvé v písemných zprávách připomínají Moravané, tehdy již

32 5.3 Středověk 32 jako reprezentanti pravděpodobně sjednoceného útvaru s ústředím na opevněném sídlišti u Mikulčic. Doklady slovanské kultury z 9. století se na Ždánicku vyskytují v řadě míst, především z nálezů ojedinělých. Ve Stavěšicích byla zjištěna dvě slovanská sídliště. Ojedinělé nálezy pocházejí také z Ostrovánek. Poměrně značné množství velkomoravských nálezů pochází ze Žarošic. v Uhřicích byly nalezeny kostrové hroby se slovanskou velkomoravskou keramikou. Do této skupiny patří i poškozené velkomoravské hroby ze Ždánic. Na zámeckém poli u cukrovaru byly roku 1892 objeveny při rozšiřování jámy dvě kostry. U první byl nalezen náhrdelník ze skleněných korálků, měděná náušnice a prsten. U druhé mužské dvousečný meč, bronzová přezka, dvě čelisti ze selete. Mrtvý muž měl u pravé ruky sekeru a v nohách rozpadlou nádobku zdobenou vícenásobnými vlnovkami a vodorovnými čárami. Ve Strážovicích bylo nalezeno pohřebiště, stovka mohyl, je rozložena nad bezejmenným potokem. Na uspořádání nebyla shledána žádná pravidelnost. Také velikost mohyl je velice rozdílná, vedle malých mohylek se tu vyskytly i tzv. dlouhé mohyly typické pro východoslovanský kmen Krivičů. K významným velkomoravským nalezištím se přiřadil i Nechvalín, kde bylo prozkoumáno 179 hrobů, z toho 16 hrobů z doby laténské, ostatní převážně slovanské. Pohřebiště bylo velkým překvapením, neboť do té doby byly známé hroby ze Ždánic pokládány v této oblasti za výjimečné. v Nechvalíně se našly 4 meče, což je vysoký počet, uvážíme-li, že v centru Velké Moravy v Mikulčicích jich bylo nalezeno 16. Na Ždánicku existovalo jedno z hlavních center Velké Moravy, jehož materiální základna se zřejmě opírala o zpracování železa.(hosák, 1957) 5.3 Středověk Přelomem 9. a 10. století nastává období, které patří k nejméně prozkoumaným a nejtemnějším úsekům moravských dějin. Dosavadní výsledky průzkumů naznačují, že během 10. století a na počátku 11. století osídlení tohoto území slábne, chudne a stahuje se k okrajům starého sídelního území, do bezpečí lesní a kopcovité