Martin Buzek. Plastikový svìt

Transkript

1

2 Martin Buzek Plastikový svìt

3 Martin Buzek Martin Buzek, *1977 v Pardubicích, záhy po narození se rozhoduje stát spisovatelem, jelikož ale neumí ani èíst, odkládá psaní na neurèito a vìnuje se øvaní. S nástupem na základní školu se dává na dráhu profesionálního šachisty, vy- hrává nìkolik trunajù, ale na prahu puberty, pøíliš intelektuálnì vyèerpán, rezignuje. O následujících ètyøech letech bohužel neexistují záznamy. V osmnácti letech zaèíná studovat elektrotechnickou fakultu ÈVUT, prvotní nadšení ale brzy støídá deziluze a pravidelné popíjení alkoholu. Ve dvaceti letech dochází k náhlému zlomu. Jednoho veèera zaèíná do poèítaèe samovolnì psát první kódy strojového jazyka jménem literatura. Prvotní díla patøí výluènì SF, pozdìji formuje autorùv styl rozpolcenost mezi svìtem logiky a iracionality. Pravidelné návštìvy svatynì u Žaludù obrací literární vývoj smìrem k nároèné literatuøe. Témìø okamžitì propadá Kafkovi, Hrabalovi a Dostojevskému. Prokousává se díly svìtových autorù a pøitom mimodìk absolvuje katedru kybernetiky. S diplomem v ruce a vášní pro magický realismus je vržen do svìta. V dùsledku náhlé ztráty iluzí pøestává psát. Rok a pùl se ukrývá na civilní službì, ale pak ho láska k pivu dokope k první poøádné práci. Stává se èlenem skupinky géniù mající na svìdomí pøestavbu vìtšiny

4 èeských pivovarù na chladné poèítaèem øízené továrny generující zisk. Cestuje, v pøedveèer druhé války v zálivu navštìvuje Sýrii a okamžitì podléhá jejímu kouzlu. Po návratu zaèíná psát svoji první SF novelu Plastikový svìt, kterou záhy uveøejòuje na internetu a ztrácí o ni zájem. Ožení se a odjíždí do Jižní Ameriky stavìt pivovar, nauèí se trochu španìlsky a mírnì naèichne levicí. Po návratu chvíli tápe, ale pak za dramatických okolností podává výpovìï a nechává se naverbovat do celosvìtové firmy podnikající ve sféøe IT. Aktivnì pomáhá v globalizaèní expanzi svého nového zamìstnavatele. Zmìna v nìm zažehá další oheò a tak napíše další román - Vrakovištì. Postupnì se jeho život uklidòuje. Na naléhání nakladatele koneènì zreviduje Plastikový svìt a nìkolikrát pøepíše jeho konec. V Kristových letech zaèíná poprvé publikovat.

5

6 Copyright 2007 Martin Buzek Cover Art 2007 Grigory Vyatkin Edition 2007 Jiøí Vlèek All rights are reserved

7 1. Mùj táta prosedìl vìtšinu života pøed televizí. S ovladaèem v ruce koukal na blikající obrazovku a já mìl za to, že stejnì tak bezvýznamnej, jak se narodil, taky i umøe. Chyba lávky. Už nedovedu øíct, co to zpùsobilo, jestli to bylo nìjaký spontánní hnutí mysli, postupnì naakumulovaný bláznovství nebo jen obyèejná nasranost na souèasnej svìt. Táta jednoho dne pøišel domù a prásknul dveøma. Kašlu na to! zaøval, otevøel si pivo a na ex ho vypil. Èekal jsem, že zase zapne telku, ale on namísto toho otevøel okno a zhluboka se nadechnul. Zaèneme podnikat, øekl mi. Nebral jsem to vážnì. Jenomže mùj táta byl fakt tvrdohlavej, a tak se hned následující den doopravdy vrhnul po hlavì do byznysu. Zaèal prodávat ruèníky. Tahle ztøeštìnost totiž pøišla do módy, a i když to nebylo dvakrát hygienický, hodnì lidí se zhlídlo v jejich retrodesignu a koupilo si jich domù rovnej tucet. Zdálo se to jako ideální pøíležitost, možnost svézt se na vítìzný vlnì. Táta neváhal a vrhnul do tohodle byznysu veškerý úspory. Dva dny se pak moh utìšovat pøekotným rùstem akcií firem na umìlý vlákna, který s pøibývajícím èasem utìšenì zvyšovaly svoji hodnotu, jenomže brzy pøišla krize a strmej pád. Nìkdo nahoøe už se stihnul napakovat, a tak pøišel èas oškubat drobný akcionáøe. Když bublina splaskla, nìjakej pisálek vyšťoural, že za vším byl pùvodnì jen gigantickej plán vybavit armádu plastovejma vidlièkama. To pro pøípad, že by inteligence brancù stoupla natolik, aby zaèali jíst pøíborem. Byla to samozøejmì kravina, protože sociální struktura odvedenejch chudákù akorát kopírovala køivku negramotnosti. Nikdo prostì nechtìl, aby ty nepoužitelný hoši, co vyrostli ve špínì a nemìli na to zaplatit si školy, zaèali šplhat nahoru. Dneska zaènou baštit pøíborem a zejtra tøeba budou èíst, kdo potom bude sakra válèit? Støední vrstva s tímhle prostì nechtìla nic mít, a tak 7

8 Plastikový svìt aby se tahle monstr akce aspoò trochu zaplatila, nìkdo najal marketingový mágy a vymyslel celou tu komedii s ruèníkama. Naštìstí pro tátu už se nikdo nestaral o lidi, co se chytili týhle myšlenky a uvìøili v lepší zítøek. A právì tady pøišel jeden z mála zábleskù imaginace, kterej vrhnul mýho tátu na obìžnou dráhu komety. Jako každej správnej bankrotáø, zkusil se táta upíchnout v politice. Byl odhodlanej domoct se pochybný spravedlnosti a snad tomu i ze zaèátku vìøil, protože zaèal poctivì obcházet lidi a brzo se jeho preference vyhouply na první tisícinu procenta. To bylo sice poøád hluboko pod hranicí statistický chyby, ale dost na to, aby si moh pøipadat dùležitej. A tak zaèal pøesvìdèovat bejvalý kolegy z branže, stejný zkrachovalce jako von, a chytil se jejich zoufalství, aby jim nasliboval nemožný. Chtìl lobovat za to, aby zbylý zásoby ruèníkù vykoupila vláda. Sliboval, že se celej tenhle kšeft znovu rozjede a oni budou moct v klidu existovat a podnikat, protože budou dostávat dotace. Táta v sobì objevil nìco víc, než co byl celej svùj pøedešlej život, a jeho vlastní ego se zaèalo nafukovat dùležitostí. Byl jedinou nadìjí drobnejch podnikavcù, ke kterejm se ty správný informace dostávaj vždycky až naposledy. Stal se takovým guru zoufalcù, a protože zoufalci dovedou ve svý beznadìji upnout nadìji ke všemu, táta z toho ještì dokázal vyždímat nìjaký peníze. Dost na to, aby mìl víc, než když zaèínal podnikat. A v tomhle okamžiku, kdy by každej rozumnej èlovìk sbalil prachy, zvednul kotvy a nechal ruèníkáøe dál se koupat ve svojí vlastní blbosti, udìlal táta další nesmyslnou vìc. Rozhodnul se kandidovat na post guvernéra. Polovinu penìz složil jako kauci a za zbytek si pronajal billboardy v okrajovejch ètvrtích mìsta. Nutno pøiznat, že právì v tomhle mezidobí jsem ho mìl za blázna, jeho šance totiž byly míò než nulový. Post guvernéra naší satelitní planetky už delší dobu ovládala frakce za nezávislost Ráje, skupina politikù peèlivì propojená se zájmy místní tìžaøský lobby. Tahle strana vždycky pøed volbama oprášila historku o nezávislosti a slibovala, že sežene prachy na hvìzdný remorkéry, který by 8

9 Martin Buzek planetku popostrèily trochu blíž k mateøský hvìzdì. Spousta místních totiž mìla komplex z toho, že právì tahle civilizace je na orbitu až ta poslední a neprávem opomíjená. I když to bylo neproveditelný, protože by to stejnì nikdo nezaplatil a navíc by se tím totálnì zmrvil ekosystém, bylo to perfektní téma, z kterýho frakce za nezávislost Ráje tìžila politickej kapitál. Mìsíc pøed volbama už mìl táta svý první procento podpory, zbejvalo už jen dotáhnout zbylejch tøiašedesát. A táta dostal další podivnej nápad. Z nedostatku invence, protože nebyl schopnej vymyslet poøádný pøedvolební heslo, nevymejšlel žádný a nalepil na bilboardy svý jméno a pøidal jedno kouzelný slùvko. Manglar Buz Hall, froté. Nedávalo to moc smysl, ale to mu nijak nevadilo, v jednoduchosti je prej krása, navíc ani nedokázal vysvìtlit, co to kouzelný slùvko znamená, popravdì to nedoved øíct nikdo. Asi to byla nìjaká zkratka nebo podpis, ochranná známka, každopádnì to bylo vytisklý na každým vyrobeným ruèníku a to bohatì staèilo. Tejden na to se zaèaly dít vìci. Pøišel jsem domù a vidím v pøedsíni nakvartýrovaný dva chlápky. Jeden vytáhnul psychoskenr a zaèal se hrabat v mým podvìdomí. To mi bylo dost nepøíjemný a tak jsem se trochu cukal. Ta druhá gorila mì ale chytila pod krkem a já tak akorát stihnul zachraptìt nìco vo tom, že tyhle mašinky už jsou pár let zakázaný. Ten se skenerem na mì otoèil barevnou plochu displeje a sarkasticky se usmál. Jen touha po bohatství a pár prasárnièek. Pusť ho dál, je neškodnej, a strèili mì do pokoje, kde sedìl nìjakej chlápek v køesle, na hubì mìl širokej úsmìv a v rukou poøádnej štos bankovek. Takže jsme domluvený, øíkal na pùl huby a sázel prachy na stùl. Tohle je jenom záloha, dodal, pak vstal a zaklapnul kuføík. Ve dveøích se na mì podíval a prohlásil nìco o tom, že na èerný konì má èuch. Výhru si vyzvednu po volbách, øek místo rozlouèení. 9

10 Plastikový svìt Moc jsem tomu nerozumìl a hned jak vypadnul, uhodil jsem na tátu, co to jako mìlo znamenat. Obchodní partner, øek táta. Pomùže nám s kampaní. Vypadal jako mafián z reklamy na ovesný vloèky. Co za to bude chtít? Jenom protlaèím jeden zákon a jsme vyrovnaný. No jo, ale co když tì nezvolej? Ale zvolej. Pomalu to pøestávala bejt sranda. Pøi pøedstavì, že mi ty dvì gorily zaènou cpát hlavu do lisu na pomeranèe, jen aby z táty vyždímaly dlužný prachy, mì zaèala zachvacovat panika. Co kdybych se na pár tejdnù vypaøil? zeptal jsem se. Blbost, brzo se budeme muset pøed novináøema vyfotit jako šťastná rodinka. Asi tìžko, když je mamka v léèebnì. No co, stejnì ji mìli pustit, jen to trochu urychlíme. Moc jsem z tý myšlenky nadšenej nebyl, máti totiž byla závislá na teleshoppingu, a to vám potvrdí každej feťák, že z tohodle svinstva je vopravdu tìžký se dostat. Já byl každopádnì pøipravenej vzít roha pøi první pøíležitosti. Pro jistotu jsem si sbalil a rezervoval jednu letenku na obìžnou dráhu. Nahoøe už snad nìco stopnu a v nejhorším se nechám najmout jako uklízeè nákladních lodí. Prostì jsem si pootevøel zadní vrátka. Události ale nabraly takový tempo, že i kdybych už byl na útìku, asi tìžko bych se dokázal ovládnout a nekoukat s hubou dokoøán, jak se mùj táta rve o køeslo guvernéra. Když odvysílali pár pøedvolebních spotù, který byly stejnì nudný jako tátovy billboardy, spadla první kostka domina a øetìzová reakce na sebe nenechala dlouho èekat. Nikdo tomu nerozumìl a pár socioprognostikù se radši pokusilo o sebevraždu, protože hledat logiku v rozbouøenejch pøedvolebních preferencích nemìlo žádnej smysl. Táta se vyhoupnul nad pìt procent, dost na to, aby udìlal na 10

11 Martin Buzek dlouhý léta dopøedu rekord celý zoufalý opozice a hlavnì, aby se o nìm zaèalo mluvit. Tìch nìkolik reklam na mizernì sledovanejch kanálech prostì oslovilo lidi, chytily je za srdce, protože udeøily na problém, kterej všechny tížil. Ruèníky. Když se státní kasa zahojila a tohle zboží pøestalo bejt zajímavý, spousta jich zbyla a jakožto bezprizorní pøedmìty se povalovaly po svìtì a èekaly, až se jich nìkdo zbaví. Naštìstí místní ekologický zákony zakazovaly jejich likvidaci, byl povolen pouze jejich zpìtný odbìr, a protože vìtšina prodavaèù dávno zkrachovala, uvízlo devìtadevadesát procent ruèníkù na mrtvým bodì. No a jelikož na každým bylo napsáno froté, bylo všem jasný, že táta chce volièùm vod tohodle problému pomoct. Koneènì nìkdo, koho zajímaj obyèejný lidský problémy! Ten raketovej nástup jen ukázal, v jaký pasti se ocitli ty pitomci z Nezávislosti Ráje, když ždímali kampaò co kampaò stejný téma. Najednou tady byl táta a z jinak nudnì bezvýznamnejch voleb, ke kterejm chodilo sotva deset procent volièù, se stalo celospoleèenský téma. Noviny, televize a všechny média, který se ze svojí podstaty pohybujou v bludným kruhu, se chytily pøíležitosti a zaèaly dojit krávu, dokud dávala mlíko. Nejètenìjší èasopisy obtiskly celostránkovej rozhovor s tátou a prognostici, který pøežili první šok, otoèili o sto osmdesát stupòù a hlásali vítìzství opozice. Najednou se zdálo, že lidi chtìj zmìnu. Náskok Nezávislosti Ráje se zaèal povážlivì ztenèovat. Pomalu jsem zaèínal tátovi vìøit a hlavnì mì zajímalo, co bude dál dìlat. Další den jsem jel pro mámu, mìl jsem strach, aby nebyl její návrat moc uspìchanej. Stála ve dveøích ústavu a z dálky mi mávala. Vypadala celkem dobøe, rozhodnì na ní nebyly znát žádný abstinenèní pøíznaky. Ještì pøed tím jsem ale od jejího ošetøujícího lékaøe dostal pøednášku o tom, co smí a co ne. Byl to sympaťák, i když mìl tik v pravý ruce a dvakrát si bìhem našeho desetiminutovýho rozhovoru nalil panáka. Zkuste se chovat jako pøedtím, žádný dramatický zmìny, radil. 11

12 Plastikový svìt To bude docela tìžký, táta teï kandiduje na guvernéra, svìøil jsem se mu. Aha, a má nìjaký šance? Bohužel jo, ale i kdyby nevyhrál, tak ho skøípne mafie. Doktor si zaèal pohrávat s uzávìrem láhve. Na druhou stranu, normální nejsme vlastnì nikdo, kdyby do toho vaše matka zase spadla, pøelaïte jí televizi na nìjakej substituèní kanál. Podal mi malou brožurku. Je tam pøehled frekvencí, zatím máme jen ètyøi okruhy a docela to funguje, ty lidi to nic nestojí, protože volaj na bezplatný linky, který obsluhuje náš poèítaè, akorát... Zvednul jsem hlavu. Nebojte se, je to naprosto bezpeèný, jen chci øíct, že i když dìláme, co mùžem, ty pravý shoppingový televize jsou vo krùèek lepší, málokdo si toho všimne, ale pacienti to èasem poznaj. Chápu, urèitì to zkusím, dobrej nápad. Ale nechte si to radši jen pro nevyhnutelný pøípady, nebo za odmìnu, tøeba na Vánoce a tak. Podal mi ruku, poøád mu v ní lehce škubalo, a usmál se. Naložil jsem mámu do auta, sedla si na zadní sedaèky a já sklopil støechu. Jak je tátovi? zeptala se a mnì pøišlo blbý vybalit na ni celou pravdu, jenomže kecat jsem taky nemoh, pøijel jsem pro ni døív a to o nìèem svìdèilo. Promrhal všechny peníze a vstoupil do politiky, jinak se nic moc nezmìnilo. To je dobøe, øekla, už byla zvyklá. Zejtra by se s náma chtìl vyfotit, dodal jsem, aby byla v obraze. Máti nijak nereagovala, netušila, jak se vìci maj, a i kdyby se snad nìco doslechla, myslím, že by jí to bylo stejnì jedno. Od jejích ètyøiceti let, tìsnì potom, co jsem zaèal zbrkle dospívat, se uzavøela do svýho svìta a na ten okolní kašlala. Teleshopping byl jen vrcholek ledovce. 12

13 2. Patnáct minut slávy zaklepalo na dveøe. Táta nasadil všeobjímající úsmìv a pøitisknul nás na svoji hruï. Nepamatuju se, kdy na nás byl naposled takhle milej, vìtšinou byl dost odmìøenej, žádný velký city, ale to se mìlo zmìnit. Zaèal kolem nás kroužit vyhublej fotograf, co mìl ženský gesta a vypadal jako trisexuál, a já po celou dobu blejskání a cvakání pøemejšlel, jestli si vystaèí sám, nebo se mì pokusí sbalit. Nakonec asi po pùl hodinì vyslal významnej signál smìrem k tátovi, kterej samozøejmì nic nepochopil a opilej svým úspìchem mu stisknul ruku a nechal se políbit. Byl jsem nakonec rád, že jsme vypadnuli, protože máma se tam zaèala nudit. Bylo zajímavý sledovat hned následující den svý fotky na billboardech a v novinách. Tahle pozornost médií mì brzo katapultovala do podvìdomí lidí a já hned následující veèer dostal dva panáky zadara a ještì jsem bez námahy sbalil jednu mladinkou pøiopilou bloncku, která mì považovala za nìjakou rockovou hvìzdu. Musím pøiznat, že sláva èlovìka zmìní, rozhodnì vám otevøe nový obzory. Cumlal jsem tu holèièku v taxíku a celou cestu mi pøišla tak nìjak odmìøená, a i když byla dost sexy, já se nedoved rozpálit. Hned u ní doma jsem z ní strhnul šaty a ona se pøiznala, že je lesbièka a prosila mì, abych nebyl zklamanej, že ještì nikdy s žádným muzikantem nic nemìla. Prej ale strašnì miluje Vínu Apsarovou, což je jedna praštìná celebrita, která pøi koncertech pojídá muzikanty, a jestli bych ji s ní neseznámil. Slíbil jsem jí to, jsem totiž typ, co nedovede ženskejm odporovat, kor když pùl roku žádnou nemìl. To ji úplnì rozpálilo a holka hned zaèala vymejšlet, jak by mi vyšla vstøíc, a proto zavolala svý kámošce, která je bisexuálka, aby se mi aspoò trochu odvdìèila. Byl jsem totálnì mimo, protože jsem souhlasil. Já ten malinkej kousek slávy neustál a hned jsem zaèal ždímat život, co to šlo, ona zvedla telefon a chvíli vedla sladký øeèi. 13

14 Plastikový svìt Hned tu bude, slíbila, dala si panáka a usnula. Prohlížel jsem si její kvartýr, byl celkem vkusnì zaøízenej, s ohledem na její vìk až pøekvapivì inteligentnì, nejpíš to nebylo její dílo. Prohrábnul jsem knihovnu, prolistoval pár nesrozumitelnejch a hodnì ulítlejch básní. Koneènì se ozval zvonek, šel jsem otevøít. Ve dveøích stála moc krásná ženská a staèil jí jeden jedinej pohled a utáhla mý srdce ve svìráku. Mìla dlouhý èerný vlasy a z oèí jí koukala vášeò. Hned mì napadlo, že jestli se s ní vyspím, na místì umøu. Naštìstí ona mìla mnohem víc rozumu než její malá milenka a její pøíchod byl motivovanej právì a jen snahou ujistit se, že to malý bezbranný kotì nespadlo do spárù nìjakýho úchyla. Vešla dovnitø a hned tu svou holku hledala pohledem. Spí, vysvìtlil jsem. Co jste jí nakecal? Nic. Tomu mám vìøit? Chtìla po mnì, abych ji s nìkým seznámil. S kým? S Vínou Apsarovou. A vy jste jí to slíbil? Musel jsem pøikývnout. Posadila se na postel a pohladila ty blonïatý vlásky, pochopil jsem, že je na tom kotìti absolutnì závislá. Když se ujistila, že malý nic není, pøitoèila se ke mnì a já tajnì doufal v polibek. Namísto toho mì jedním dobøe provedeným chvatem pøidusila a nepatrným tlakem na psychokinetický body mì absolutnì odzbrojila. Mìl jsi s ní nìco? zeptala se. Ne, odpovìdìl jsem pøidušenì. Tak co tady sakra dìláš? Pozvala mì, chtìli jsme si dát sklenku, než pojedeme za Vínou. Ty ji fakt znáš? 14

15 Martin Buzek Pøikývnul jsem, potøeboval jsem se totiž nadechnout. Pustila mì, byl jsem paralyzovanej. Na okamžik se ve mnì probudily skrytý masochistický instinkty a já byl odhodlanej lhát, jen abych prodloužil to dobrodružství o pár vteøin. Jak se jmenuješ? Manglar Buz junior, a ty? Jil Cole. V skrytu jsem doufal, že se neproflákne, že nevím, jak se jmenuje ta mladièká buchta. Jil se na ni obrátila a trochu s ní zatøásla. Vstávej, lízátko, jedeme na koncert za Vínou. Malá se probudila a chvíli kolem sebe nevìøícnì koukala, až když Jil zopakovala tu vìtu, její oblièej se rozzáøil a hned zaèala mlít nìco o lásce k celýmu svìtu. Vypadli jsme z bytu a sjeli výtahem do mínus jednièky. Máš tady auto? zeptala se Jil. Ne, jsem tu taxíkem. Tak vezmem moje. Ta nadpozemská kráska pøistoupila k nejvìtší káøe, která tam parkovala, a odemkla ji. Jen se dotkla kliky, auto rozevøelo krovky a nabídlo nám luxusní interiér. Pochopil jsem, že ona je z jinýho svìta a naše cesty se musej nutnì rozejít, byl jsem však odhodlanej blufovat až do konce. Zapadli jsme do mìkkejch polštáøù a za chvíli se ozvalo nìžný pøedení motoru, jízda mìstem trvala na mùj vkus dost krátce. Jil nebrala žádnej ohled na rychlostní limity a my jsme bìhem chvíle stáli pøed zadní bránou plnì narvanýho stadiónu. Zdá se, že maj každou chvíli zaèít, øekla malá a pozorovala oblohu zneèištìnou zmìtí laserù. Vystoupili jsme a Jil se na mì podívala, pochopil jsem, že mi nevìøí. Tak se ukaž, vybídla mì a já šel k bránì, kterou hlídali dva svalovci. Jak se vede? spustil jsem na nì, chtìl jsem uvolnit atmosféru. Odpovìdí mi bylo mlèení. 15

16 Plastikový svìt Hele, mám tu dvì baby a potøebuju je dostat na VIP, je to fakt dùležitý, zkusil jsem to s upøímností. Máš akreditaci? zeptal se mì jeden z tìch vopièákù. Ne. Tak vypadni. Ale já se tam musím dostat, já jsem Manglar Buz junior. A co má bejt? øek ten jeden. Pokrèil jsem rameny, vìdìl jsem, že jsem ztracenej, jenomže moje šťastná hvìzda mi byla naklonìná. Ten druhej vopièák totiž øek, že je mu to jméno povìdomý. No jasnì, asi jste mì vidìli v novinách nebo televizi, zkoušel jsem je zlomit. Není to ten šašek, kterej bude s Vínou dneska vystupovat? zeptal se ten jeden. Tomu jsem nerozumìl, snad si mì s nìkým spletli. Zavolali vysílaèkou pro posilu a za chvilku se objevil chlápek v kravatì a znovu se mì vyptával na moje jméno. Potom si projel moji identifikaèní kartu a s nìkým mluvil a pøitom koukal do papírù. Nikde vás tady nemám, možná na vás zapomnìli. Ví o tom váš otec? No jasnì, pohotovì jsem zalhal. Na VIP ještì nìkoho protlaèím, ty holky jsou s váma? Jo. Tak pojïte. Kejvnul jsem na nì a malá mi hned skoèila do náruèe. Jil se na mì nevìøícnì koukla. V jejím pohledu bylo znát pøekvapení, zøejmì mì špatnì odhadla. Vìnoval jsem jí vítìznej úsmìv. Proklouzli jsme bránou a šli jsme úzkejma chodbièkama takovým bludištìm, kde byl cítit vydejchanej vzduch. Zdálky už byl slyšet hluk hudby a já cestou pøemejšlel, jakým øízením osudu mì vpustili dovnitø. Pomalu mi zaèínalo docházet, že za tím vším bude táta a volby. Nejspíš dostal nìjakej další ztøeštìnej nápad, nebo se prostì šoubyznys nalepil na nìj, protože lidi od Víny Apsarový pochopili, že s tímhle týpkem mùžou bejt ve vzájemný symbióze. 16

17 Martin Buzek Pøišli jsme pod schodištì, a jak jsme stoupali nahoru, do hlav nám proudila energie z nepøetržitýho dunìní. Na vrcholu se pøed náma vyhoupla aréna plná lidí, zalitá svìtlama, který zbìsile bloudily po hlavách, aby se nakonec slily v jedinej silnej proud, co osvítil gigantickej nápis: Volte Manglara!!! Mùj odhad byl správnej a já byl poprvý na tátu skuteènì hrdej, aèkoliv jsem vìdìl, že všechno je jen dílem náhody a chaosu, ve kterým existuje tahle spoleènost. Klidnì tam moh bejt jakejkoliv jinej tuctovej chlápek, na kterýho se znenadání usmálo štìstí, ale byl tam táta a já díky tomu vypadal jako frajer. Pøitoèil jsem se k malý a pošeptal jí do ucha, aby si to užila, a že po koncertì pùjdeme pøímo za Vínou. Skoro mì nevnímala, byla v transu a její opatrovnice taky. Èlovìk každej den nevidí megashow s vkusnì ladìnejma scénama kanibalismu. Prostorem zaèaly dunìt divoký rytmy, reflektory se zbláznily a nìkde z povzdálí byl slyšet zpìv. Musel jsem uznat, že i když nejsem zrovna zapøisáhlým fanouškem Víny, tak tahle show má opravdu grády. Asi to bylo taky davovou psychózou a celou tou atmosférou, prostì jsem se nechal strhnout a následující hodinu a pùl jsem se pohupoval a nechával do svý mysli proudit okolní energii. Celkem slušnì jsem se odreagoval. Na pozadí podmanivejch videoklipù, kde se to jen hemžilo náznakama sexu a násilí, poøád svítil magickej nápis Volte Manglara! a nenápadnì se vypaloval do podvìdomí všech pøítomnejch. Hlavní vrchol veèera byl ale teprve pøed náma. Uprostøed pøídavku najednou zhasly svìtla a k nebi vylítnul krvavì rudej ohòostroj, pøedzvìst to blížícího se rituálu, kterým Vína koøenila svý umìní. Sledoval jsem obrazovky, Vína tanèila, v ruce mìla dlouhej nùž a kouzlila s ním do prostoru piruety. Vnímal jsem záblesky ostøí ve zbìsilým rytmu doprovodný kapely a brzo se pøed náma vyloupla postava urèená k obìtování. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, a já se bál tý myšlence uvìøit. Na okolních obrazovkách se naštìstí brzy objevila nápovìda: Sežerte Manglara! 17

18 Plastikový svìt Malá se ke mnì naklonila a zakøièela mi do ucha. Jóó, Vína dneska zbaští tvýho tátu, to je jízda! Nezmoh jsem se na odpovìï, moje hlava hledala nìjaký vysvìtlení a rychle se snažila vsugerovat si, že všechno je to jenom jako a tahle show má za úkol prostì jen pobavit lidi. Není to doopravdy, øíkal jsem si v duchu, ale celý to divadlo bylo tak neuvìøitelnì podmanivý, že jsem tomu uvìøil. Lidi kolem podlehli hysterii a zaèali hromadnì køièet: Sežerte Manglara! Všude se ozývalo burácení a dav se definitivnì zmocnil mýho rozumu. Zvednul jsem ruku zaťatou v pìst a vykøiknul jsem: Sežerte Manglara! Jil se na mì podívala, zase mìla v oèích pøekvapení, ale i jí se zmocnila tahle mánie a tak se pøidala k malý, která to køièela už dávno. Sežerte Manglara! køièeli jsme a bylo nám krásnì. A Vína nás všechny poslechla, vzala tu svoji zabijáckou kudlu a vrazila ji tátovi do bøicha. Obrazovky zaplavil gejzír krve a následoval další úder, byl to balet a taneènice se znovu a znovu vrhala na svoji obìť. Dokud cítila stopu života, kmitala její ruka ve vražedným rytmu, a když se proud definitivnì zastavil, klekla si a zubama utrhla kus masa. Vidìli jsme detail jejích zubù, celý to fantastický pøedstavení a nìkterý lidi v publiku zaèali omdlívat. Manglar je mrtvej, bliklo na obrazovkách. A všechno se ponoøilo do úplný tmy. Celou minutu bylo hrobový ticho a pak se rozblikaly stroboskopický svìtla a na obrazovky se vrátil nápis Volte Manglara! To byl konec celý show. Paráda! zakøièela malá a vrhla se mi kolem krku, aby mì políbila. Já stál jako opaøenej a marnì pøemejšlel, kde je hranice mezi realitou a iluzí. 18

19 Martin Buzek Co bude teï? zeptala se Jil. Jestli to není sen, tak nevím. Na sen to moc nevypadá, øekla Jil. Pùjdeme za Vínou? zeptala se malá. Rozhlídnul jsem se a hledal na tribunì toho èlovìka v kravatì, stál kousek od nás a mluvil do vysílaèky. Pøišel jsem k nìmu. Chci mluvit s Vínou, øek jsem. To fakt nepùjde, odpovìdìl. Sežrala mi tátu! vykøiknul jsem a skoro propad hysterii, protože mý tìlo tý myšlence doopravdy uvìøilo. No to je vlastnì pravda, usmál se a zase zaèal mluvit do vysílaèky. Chvíli vydržte, øekl pak a zmizel. Èekal jsem, dav pod náma a okolo nás zaèal øídnout, ubìhlo ètvrt hodiny, až jsme tam stáli skoro sami, pak se objevil jeden z tìch vazounù, který hlídkovali u brány. Kejvnul hlavou a my ho následovali. Zaèali jsme se brodit odpadkama, nìkdo zapnul reflektory a jejich záø osvítila apokalyptickej obraz. Dorazili jsme pod pódium a bodyguard nám otevøel malý dvíøka. Dál už trefíte sami, øek a zmizel. Bloudili jsme spletí chodeb, dokud nás instinkt nedoved pøed správný dveøe. Zaklepal jsem, žádná odpovìï, a tak jsem vzal za kliku. Táta! Fakt jsem byl rád, že je naživu, a objal jsem ho jako nikdy pøed tím. Stál tam skoro nahej, bøicho vypoulený pøes okraj trenýrek a v oblièeji mìl ten køeèovitej úsmìv, kterým z billboardù oblažoval volièe. Strašnì rád tì vidím, øek na uvítanou. Já tebe taky. Pøišel ses podívat? Nikdy bys neøek, že politika mùže bejt taková sranda, co? To teda ne, seš frajer táto. A kdo je tu s tebou? zeptal se a pohledem zabloudil na malou 19

20 Plastikový svìt a já uvidìl v jeho oèích mlsnej výraz. Teprve tehdy jsem si všim jeho promìny, že se vlastnì z ušlápnutýho èlovíèka stal ze dne na den nìkým, kdo dovede ovlivòovat životy druhejch, nìkým, kdo si od života bere plnejma hrstma. Nejspíš to v nìm døímalo už dávno a celej ten jeho pøedchozí život byla jen obrovská frustrace. Bylo mi to trochu líto, protože až se vrátí zpátky na zem, bude to pro nìj dost bolestný probuzení. Na druhou stranu, díky tátovi jsem byl teï blízko Jil, která mi úplnì popletla hlavu. Kámošky, odpovìdìl jsem a on se zasmál. No jasnì, kámošky. Hele, tati, moh bys nás seznámit s Vínou? zeptal jsem se. Na to se jeho smích ještì prohloubil. Pøišli jste za královnou? Támhle ji máte, ukázal na pohovku v rohu místnosti. Zprvu jsem myslel, že si dìlá srandu, protože bytost, která se tam povalovala, byla podobná zfetovaný šlapce. Musel jsem jít blíž a skrz rozmazanej mejkap vytušit, že tahle troska je opravdu bájná Vína Apsarová, která pravidelnì už nìkolik let láme žebøíèky sobotních hitparád. Je sjetá, øek táta. Èím? zeptal jsem se. Tribotulmetalchlorid. To je palba, øek jsem. O týhle droze jsem totiž zaslechnul jen báje a legendy. Každá pilulka je chùze po tenkým ledì, zahrávaj si s tím spíš sebevrazi, který už nemaj co ztratit. Jo, má toho tady spoustu, asi to patøí k folklóru. Kouknul jsem se na malou. Byla dost ochromená, vidìt svùj idol v limbu není nic pìknýho, a i když nevypadala moc šokovaná, z tváøe jí zmizel ten pøešťastnej výraz. Otoèil jsem se na Jil. Asi vypadneme, navrhnul jsem. Pøikývla. Pùjdeš s náma? zeptal jsem se táty. 20

21 Martin Buzek Kdepak, pøedstavení ještì neskonèilo. Musím poèkat, až mi seženou nový šaty, ty starý Vína rozøezala na hadry. Jak jsi vlastnì z toho všeho vyváznul živej? vyslovil jsem otázku, která se od zaèátku nabízela. Jednoduše, do nièeho jsem nevlez, ale víc ti øíct nemùžu, prozrazený kouzlo totiž pøestává bejt kouzlem. Chvíli jsme mlèeli. Mìl by ses taky objevit doma, když už se máma vrátila, øek jsem. Pøed volbama to asi nestihnu, vymlouval se. Tak se mìj, radši jsem to uzavøel. Znovu se mezi náma rozevøela propast neporozumìní a mnì došlo, že i když se táta stane tøeba prezidentem vesmíru, my dva si stejnì obèas nebudeme mít co øíct. Venku jsem se zhluboka nadechnul, zase jsme se brodili odpadkama. Jil si zaèala zpívat jeden z hitù tohodle veèera, mìl jsem ji za intošku, ale nejspíš to nebyla úplnì pravda. Asi v pùli stadionu jsem se zastavil, mìl jsem neodbytnej pocit, nìjaký tušení. Nìco tu nehraje, øek jsem. Co? zeptala se Jil a pøestala zpívat. To právì nevím. Asi ty remorkéry, øekla malá. Zvednul jsem hlavu. Pùl nebe bylo zakrytý vesmírným korábem a z nìj visely vleèný lana jako chapadla obøí chobotnice. Byl to úchvatnej obraz. Obøí loï se vznášela na nebi a její trup byl prosvícenej milionem malejch okýnek. Pøipomínala nìjakou apokalyptickou vizi, obrovskýho brouka, kterej si pøiletìl pro planetu, aby si ji odnes s sebou do pekla. Èlovìk dostával mrazení do zátylku, když si pomyslel, že by tenhle stroj doopravdy popadnul Ráj a zaèal ho pøesunovat. Co když se to nepovede a my budeme vržený do temnýho a studenýho vesmíru? Pomalu to pøestávala bejt sranda. Podíval jsem se na Jil, mìla na tváøi skoro až nábožnej výraz. Ta velikost na nás oba pùsobila stejnì, byli jsme 21

22 Plastikový svìt bezvýznamný lidský èervi, kterejm nezbejvalo, než zase sklopit hlavu. Ještì chvíli jsme koukali na nebe a pak pokraèovali v cestì. V autì jsem zapnul telku a naladil zprávy. Remorkéry mìla na svìdomí frakce za nezávislost Ráje. Ti pitomci totiž dostali strach, a tak narychlo vymysleli akci, která jim mìla zajistit vítìzný volby. Samozøejmì, že po nekoneèným vyhrávání pøedchozích voleb byli všichni politici v týhle pøiblblý stranì totálnì zdegenerovaný a jediný, co dokázali, bylo chodit v kravatách a rozdávat prázdný úsmìvy a pøedvolební hesla. Takže když se najednou mìlo nìco narychlo vymyslet, nikdo nemìl kloudnej nápad a všem nahoøe zaèalo týct do bot. Nezbylo než oprášit starou historku o pøemístìní planety a okoøenit ji trochou akce, nìjakej blázen doopravdy najal remorkéry a pøemístil je nad naše hlavy. Ani se neodvažuju pomyslet, kolik prachù do toho museli narvat. Náš protivník byl silnej a nebylo radný ho podceòovat. 22

23 3. Jil øezala zatáèky a my byli brzo zpátky v bytì u její mladièký milenky, skoro to vypadalo, jako kdybysme ani neodešli. Jen oèi, kterejma na mì Jil pøedtím koukala, se zmìnily a já vìdìl, že jsem zabodoval. Vytáhnul jsem nìjaký pití a zaèal mluvit o blbostech. Malá po chvíli zase usnula a já se díval na Jil a její krásnou postavu. Líbila se mi víc a víc a ona zatím zabloudila pohledem k dívce svýho srdce. Stejnì si ji chtìl pøefiknout, øekla mi. Slabá chvilka, jsem chlap, øek jsem na svoji obranu. Vy máte slabou chvilku poøád. Teï si brousíš zuby na mì. Nic si nebrousím, prostì jsem se zabouchnul. Takový vìci neøíkej, když to nemùžeš dokázat. Ale jsem ráda, že ses objevil, už tu zaèínala bejt nuda, vstala a zaèala se procházet po bytì, její ruka bloudila po nábytku, pak se zase posadila na postel a pohladila malou po vlasech. Když na ni budeš hodnej, máš u mì šanci, mùžeme bejt kamarádi, nic víc, tvùj prvotní úmysl ti odpouštím. Teï mùžeš vypadnout. Na to se nedalo nic øíct. Šel jsem domù setmìlým mìstem a poøád pøemejšlel, jestli všechno není nìjakej podivnej sen, ale na každým rohu na mì z plakátù koukal mùj vlastní táta a ujišťoval mì o opaku. Byl jsem šťastnej, že se mùj život zmìnil. Jil byla první holka, která byla o tøídu vejš a pøitom nepoznala, jakej jsem outsider. Dost možná, že jsem jím i pøestával bejt, a to byl slastnej pocit, kterej se rozlejval v mejch žilách. Šel jsem se poøádnì vyspat, nabrat energii na další divokej den. Samozøejmì, že ten pitomej nápad s remorkérama zabral, byl totiž neuvìøitelnì blbej a právì takovýhle vìci maj na volièe ten 23

24 Plastikový svìt nejvìtší úèinek. Ruèièka štìstìny zase pøivála nìkolik procent na stranu našeho soupeøe a Nezávislost vedla. To následnì rozpoutalo hotový šílenství. Tátovi pøívrženci propadli hysterii a zaèali vnucovat svýho guvernéra kdekomu. Spoleènost se brzy polarizovala a najednou tu byly dva nesmiøitelný tábory. Jedni pøesvìdèený o nutnosti pøestìhovat planetu jinam a jiný, co tvrdili pravej opak. Bìhem týdne se celá kampaò otoèila na desetníku a bylo tu zase starý dobrý téma o svìtlý budoucnosti. To hrálo do karet Nezávislosti, jenomže táta taky bodoval. Spousta lidí k nìmu upnula svý nadìje, protože prostì chtìli zmìnu, nebo jen z recese šli hodit hlas chlápkovi, kterej ještì pøed mìsícem byl jedním z nich. Na tom geniálnì parazitovala média, vdìèná, že maj o èem informovat, a ve svý marný snaze odhalit aspoò zlomek pravdivý informace zdeformovaly celej obraz voleb do komicky nesrozumitelný komiksový podoby. Nezávislost pøešla do ofenzivy. Devadesát procent reklamních ploch teï zdobily plakáty s obøí mateøskou hvìzdou zabarvenou do žluta a fotky cizokrajnejch stromù a rostlin, aby si lidi dokázali pøedstavit, jak bude vypadat ten skuteènej ráj na Ráji. V telce promítali rozhovory s posádkama remorkérù, od kapitána až po uklízeèe, a všechno to vypadalo, jako by už zejtra mìli zažehnout motory a pohnout vesmírem okolo. Perfektní PR akce, co musela stát hromadu penìz. Když jsem vidìl show, která se na tyhle volby nabalila, bylo mi jasný, že Nezávislost má poøádnì nahnáno. A to bylo úžasnì motivující, byl jsem odhodlanej jít k volbám a vùbec to nesouviselo s tím, že se guvernérem moh stát mùj táta. Byl to klasickej zaèarovanej kruh, èím víc nerozhodnutejch dostala kampaò Nezávislosti, tím víc tìch, co na volby døív kašlali, se hlásilo k tátovi. Bylo zøejmý, že šance jsou naprosto vyrovnaný, a tak o výsledku rozhodne statistická chyba. Na konci tohodle divadla byl absolutní rekord registrovanejch volièù, kterej pøekroèil osmdesát procent. Všichni se prostì chtìli zúèastnit tohodle divadla, nový reality show, která tu už dlouho nebyla. 24

25 Martin Buzek V pøedveèer voleb jsem zavolal tátovi a popøál mu hodnì štìstí, sám jsem nevìdìl, jestli chci, aby vyhrál. Všechno by se pak zmìnilo a já bych žil ve stínu jeho funkce. Najednou mi všechno pøišlo malicherný a hloupý. Radši jsem nad tím nepøemejšlel a šel se napít, taky jsem napsal Jil a celej veèer èekal, jestli mi odepíše. Nic, asi èekala, jak to dopadne s mým tátou, a já se rozhod èekat taky. Zalez jsem mírnì pøiopilej do postele a zavøel oèi. Moje víèka ale brzy otevøela jedna z tìch gigantickejch lodí. Obrovskej remorkér mì vytáhnul z postele a jeho obøí chapadla mì vynesla až do vesmíru. Pozoroval jsem Ráj pod sebou, byl malej jako špendlíková hlavièka a na pozadí celýho vesmíru byl absolutnì bezvýznamnej. Remorkér se rozletìl smìrem ke hvìzdì. Moje tìlo pomalu zaèínaly zahøívat paprsky, pøekonali jsme orbity nìkolika pøedchozích planet a koneènì jsme byli na prvním místì. Loï ale nezpomalila, naopak, øítila se zbìsile do nitra rozžhavenejch plynù a já jsem pochopil, že mì chce uvrhnout do pekla. Pusťte mì! zaøval jsem a v ten okamžik sevøení chapadel povolilo a já padal dolù. Mimo dosah hvìzdy, byl jsem stahovanej obøí èernou dírou, která bojovala o moji duši s peklem. Proklel jsem svùj ateismus a zmizel v singularitì hmoty. Zmizel jsem. Ráno v osm hodin se otevøely volební místnosti, tou dobou už tam byla slušná fronta a pár lidí se dokonce popralo. Nìkolik bláznù se rozhodlo bojovat za svoji vìc až do samotnýho konce, a tak zaèali dìlat agitku pøímo na místì. Mìstem projíždìly dodávky poèmáraný volebníma heslama, starý veteráni na vozejèku rozdávali lidem pøebyteèný ruèníky. Ruèník jako vlajka všech malejch, armáda bláznù vytáhla do ulic, aby bojovala za tátu a naši vìc. Proti nim se postavili Nezávislostí zaplacený komparsisti, co rozdávali sluneèní brejle na dùkaz toho, že po pøesunu se budou moct lidi opalovat po celej rok. Dost lidí to zmátlo, a tak chodili po ulicích s ruèníkem i brejlema. Dùchodci, mámy s koèárkama, podivný panoptikum vytvoøilo 25

26 Plastikový svìt kulisu tìchhle voleb. V deset došlo k prvním potyèkám, Nezávislost toho hned využila a skrze média naøkla tátu z manipulace voleb, tou dobou totiž její komparzisti dostávali na prdel. Lùza vybavená ruèníkama je zaèala lynèovat a rozšlapávali ty jejich brejle na dùkaz svýho vítìzství. Brzy se emoce pøenesly i do volebních místností a bylo potøeba jednat. Násilí døímalo v lidech jako èasovaná bomba a souèasná situace pøipomínala zapálenou roznìtku. Ve dvanáct se z nebe spustily provazy. V první chvíli mì napadlo, že zaèal pøesun, mìl jsem v hlavì poøád ještì ten podivnej sen, a tak jsem podlehnul lehký panice. Naštìstí se po tìch lanech spustilo jen pár mariòákù, hvìzdná pìchota, námoøníci, Urna a všechny zásahový jednotky, co zamìstnávaly chlapy s nezvladatelnou touhou nìkoho pacifikovat. Armáda pøevzala na chvíli otìže, protože ve zmatku a tlaèenicích pøed volebníma místnostma už zaøvalo pár desítek lidí. Další èást pøedstavení pøipomínala váleènej stav. Kluci od pìchoty obsadili ulice a vládní budovy a každýho, kdo šel kolem, buzerovali, aby ukázal registraci nebo potvrzení, že už odvolil. Do volebních místností pak nasadili mariòáky, který tam tupì mávali flintama a neskuteènì se nudili. Tahle kulisa trochu zchladila hlavy, a tak zbytek voleb probìhnul celkem v pohodì. V deset veèer se zavøely volební místnosti a všechny kanály se hned zaèaly pøedhánìt v odhadu výsledkù. Nejsledovanìjší televize samozøejmì hlásaly vítìzství Nezávislosti, od který dostávali štìdrý sponzorský pøíspìvky. Pravej stav vìcí si ale netroufal odhadnout nikdo. První trochu rozumnej odhad pøišel ve ètyøi ráno: Táta 48,35. Nezávislí 48,32. Ostatní 1,33. To bylo po hodinì potvrzený i volební komisí, jenomže ještì zbejvalo seèíst pøes šedesát procent hlasù. Za další dvì hodiny vedli Nezávislí a za rozbøesku už zase táta. Tìch pár setin procenta se prostì línì pøevalovalo pøes misky vah a každej zpøesnìnej odhad jen popíral ten pøedchozí. Všechno bylo samozøejmì peèlivì proložený reklamama na limonády a umìlý psy. Až mì napadlo, že veškerej ten humbuk kolem voleb je peèlivì 26

27 Martin Buzek zorganizovanej televizí a spøíznìnejma mediálníma korporacema, který si pøi každý takovýhle pøíležitosti poøádnì napakujou kapsu. S pøibývajícím množstvím seètenejch hlasù se stíral rozdíl, co dìlil oba tábory. Šílenství pokraèovalo a lidi, který vydrželi u obrazovek, se po ètyøiadvaceti hodinách doèkali podivnýho rozuzlení. Táta byl skoro vítìz, ved tím nejmenším možným rozdílem dvou promile procenta, jenomže chybìlo seèíst ještì pøes deset tisíc hlasù. Šlo o volièe rozstrkaný v zastrèenejch koutech blízkýho vzdálenýho vesmíru. Vesmìs to byly posádky lodí, který pendlovaly mezi Rájem a nedalekou základnou u èerví díry, kam dopravovaly veškerej vauxid vytìženej na naší malý planetce. A bylo celkem logický, že vìtšina tìchdle lidí podporovala Nezávislost, která byla skrytì financovaná nejvìtší tìžaøskou firmou v týhle èásti galaxie, Lepší svìt s. r. o. Den napjatýho oèekávání se zmìnil v další tejden potøebnej k seètení posledních hlasù. Celá komedie voleb se smrskla v otázku, jestli pøijde k volbám aspoò èást vesmírnejch tulákù, co se ukrejvali za hranicema našeho Ráje. Zdálo se celkem jasný, že tuhle možnost si Nezávislost nenechá utýct, neboť devadesát devìt procent vnìjšího vesmíru kontrolovaly lodì Lepšího svìta. Podle zákona byl ale týden ten nejzazší termín pro odvolení a bylo teda jen otázkou èasu, kolik vesmírnejch lodí se do tý doby dostane na orbit Ráje, aby je moh navštívit volební komisaø. První tøi dny se nic nedìlo, táta furt v èele a plnej optimismu. Ètvrtej den dorazily první lodì a zase trochu vyhrotily ten vyrovnanej výsledek. Bylo zøejmý, že každej hlas má svoji váhu. V ten okamžik jsem se zvednul ze svýho køesla. Už mì nebavilo to neustálý sledování televize, mìl jsem hlavu vymytou reklamama a až bude výsledek známej, stejnì se ho dozvím. Navíc už jsem nemoh vydržet to vnitøní dilema. Držel jsem sice palce tátovi, ale ve skrytu duše jsem stejnì fandil Nezávislosti a další den zase obrácenì. Byl jsem 27

28 Plastikový svìt nerozhodnutej jako všichni ostatní a potøeboval si vyèistit hlavu. A taky jsem zase zatoužil vidìt Jil. Zavolal jsem jí, nebrala mi to. Po pár pokusech jsem to vzdal a rozhodnul se proniknout k ní skrze tu její mladinkou vílu. Vzal jsem auto a jel prázdnejma ulicema, našel její dùm. Pøede dveøma jsem nezapomnìl pøeèíst si jméno tý malý blonïatý krásky, jmenovala se Mon, vzpomìl jsem si, že se mi tenkrát v baru pøedstavila a já pak tuhle informaci nìkde potratil. Otevøela mi rozcuchaná a v pyžamu. Ahoj, rychle pojï dál, za chvilku budou další výsledky, vtáhla mì dovnitø a já vidìl hotovou reklamní apokalypsu. Na zemi se válely obaly od limonád a výrobkù, který se toèily na obrazovce v pauzách mezi neustálým zpøesòováním a analýzama voleb. Narazil jsem taky na dva umìlý èokly, co se prali o zbytek igelitovýho obalu a jen mì zahlídli, schovali se za pohovku. Mon si lehla do køesla a dál se koukala na bednu. Dávali rozhovory s fanouškama. Jeden psychopat tam tvrdil, že jestli tátu nezvolej, nechá si odebrat levou hemisféru. Jinej zas, s potetovanou hlavou, asi skalní fanda Nezávislosti, vyhrožoval vyhozením planety do povìtøí. Televize se chytila pøíležitosti za vlasy a každejch deset minut ukazovala podobný blázny. Nakonec ukázali zábìry ze zákulisí volební komise, byl to takovej napùl hranej dokument a dojemnì líèil, jak dùležitá je demokracie. Prokládali to furt stejnejma blábolama o svobodì slova a jednotlivce, kterejma se spoleènost masíruje pøi každý vhodný pøíležitosti. Když už to vypadalo, že tu televizi asi vypnu, vytáhli pøíbìh chlápka, kterej tu schizofrenii nerozhodnosti nevydejchal a namísto k volbám šel skoèit pod metro. Zase tam byly rozhovory s jeho pøíbuznejma a kamarádama a já bych pøísahal, že polovinu tìch lidí znám už z teleshoppingu. Mon mi ale vysvìtlila, že televize nelže, a já se nechtìl hádat. Nakonec zveøejnili èíslo charitativní sbírky, aby toho blázna mohli chirurgové zase sešít, protože jeho mozek to èirou náhodou pøežil nalepenej ke spodku kolejnice nìkde mezi pražcema. 28

29 Martin Buzek Pošleme mu nìjaký peníze? zeptala se Mon a svìøila se mi se zálibou podporovat praštìný lidi a nápady. Moc jsem nechápal, co je ulítlýho na tom skákat pod metro. Kdo je to my? Ty a já. Kde vùbec bereš peníze? Od Jil? Jo, taky. Vzala telefon a šoupla tomu pitomci nìkolik tisícovek. To je šílený, øek jsem. Náhodou, tvýho tátu jsme taky podpoøily, ještì když ho nikdo neznal. Co dìlá Jil? zeptal jsem se opatrnì. Nevím, co zaèaly volby, tak se tu neukázala. Víš, kde bydlí? Ne. Víš o ní aspoò nìco? Má hodnì kamarádù, ale vìtšina jich je divnejch. A co dìlá? Má nìjakou práci? Ne. Je trochu záhadná a má hroznì moc penìz. Tenhle byt máš od ní? Ne, ale vìtšinu vìcí mi dala Jil. Vlastnì skoro všechno, jenom auto mi nechce koupit, bojí se, že bych se zabila, proto je nejradši, když jsem doma a cpu se limonádama. Taky jsem si leh do køesla a zvednul ze zemì jednu láhev sladkýho nektaru. Koukali jsme na sloupcový grafy a další a další reklamy. Mon se šla vykoupat, bìhem naší návštìvy už podruhý, a já najednou dostal geniální nápad. Vytáhnul jsem malej sešitek, ten, co mi dal doktor v sanatoriu, kde se léèila máma. Pak jsem vzal ovladaè od televize a vsunul mezi záplavu kanálù jednu nenápadnou frekvenci. Když se Mon vrátila, chvíli jsem poèkal, až jí uschnou vlasy, a pøešel jsem do útoku. 29

30 Plastikový svìt To je od ní dost sobecký, drží tì tu jako v kleci, øekl jsem jí. Mnì to nevadí. Nechceš bejt svobodná? Já jsem svobodná. Tak proè ti nekoupí ten auťák? Pokrèila rameny. Co kdybych ti ho koupil já? zeptal jsem se. Koukala se na mì a tìžko skrejvala pøekvapení. Bylo tìžký odolat tomuhle kouzlu a i když chvíli vzdorovala, její boj byl pøedem prohranej. Chci. Pøepnul jsem telku a chvíli sledoval teleshopping, a když se objevila první nabídka na auto, vzal jsem telefon a nadiktoval do nìj svoji žádost, bylo to jednoduchý. Otoèil jsem se na Mon: Zítra tady bude. Usmála se, byla zvyklá dostávat dárky. Zase jsme koukali na bednu a já dostal hlad. Máš tu nìjaký jídlo? Co kdybych skoèil do nìjaký restaurace a nìco pøines? nabídnul jsem se. Tak jo. Tohle jsem pøesnì potøeboval, za prvý už mì z toho nepøetržitýho sledování televize bolela hlava, a pak jsem se spolíhal, že až vypadnu, Mon to nevydrží a vyklopí tu historku s autem Jil. Mìl jsem pravdu, jen co jsem se vrátil z procházky, v rukou dvì porce ïábelsky koøenìnejch hypnotomickejch èervù, zahlíd jsem Jil. Byla naštvaná. Nemám ráda naschvály, øekla na uvítanou. Promiò, chtìl jsem tì vidìt, omlouval jsem se. Copak? Máš deprese? S tvým tátou to vypadá bledì, rejpla si do mì. Kašlu na nìj, myslel jsem, jestli bysme si nìkam nevyrazili. 30

31 Martin Buzek My, a kam? zeptala se. Nevím, ty jseš na øadì, øekl jsem. Ona se ušklíbla a vrazila mi do ruky telefon. Nejdøív zruš to auto, øekla, vyrvala mi jídlo z rukou, lehla si na pohovku a v klidu se pustila do mojí porce. Chvilku jsem nahodile maèkal klávesy a pak jsem hodil telefon na zem. Ona dojedla, pohladila Mon a obrátila svou pozornost na mì. Je pravda, že pár lidí by tì rádo poznalo, øekla. Mùj tep se pøedbìhnul o tøi doby a já se zase snažil zachovat si chladnou tváø. Kdo? Uvidíš sám. Jdeme, odpovìdìla a já ji následoval. Šel bych za ní na konec svìta, a ten zatím konèil ve výtahu. Její ruka pøebìhla po tlaèítkách a vystoupala na to nejvyšší. Tøeba tu bydlí, napadlo mì. To by vysvìtlovalo její rychlý pøíchody, jenomže všechno bylo jinak. Jen co nás výtah vyplivnul v nejvyšším patøe, Jil zamíøila na schody, vybìhla je a otevøela dveøe na støechu. Koukal jsem na nablejskanou helikoptéru. Mìla podobu vážky, aerodynamickej èumák a dlouhej ocas, leskle èernej povrch protínaly úzký šterbiny, který požíraj turbulence vzduchu. Na spodní stranì oken byl zlatem vyvedenej rozsah výbavy. Sedm hvìzdièek. Listy rotoru byly sklopený v podivným úhlu. Helikoptéra pøipomínala podivný umìlecký dílo, ke kterýmu si jako bonus mùžete pøikoupit možnost lítat. Nastoupili jsme, Jil si nasadila sluchátka a pøecvakala nìkolik páèek. Unavený listy rotoru ožily, zvedly se a v lehkým kroužení zaèaly potichu svištìt vzduchem. Jen co se motor dostal trochu do otáèek, Jil vzala prudce za knipl a zvedla stroj rychle do vzduchu. Pochopil jsem, že srdce tohodle vznášedla je nadupaný, jeho geny byla vytvoøený jako hold svobodì. Mìsto se na chvíli zmenšilo, jen abych si moh vychutnat ten pohled, a už jsme se øítili k zemi do 31

32 Plastikový svìt spleti ulièek a prolítali jsme úzký mezery sevøenejch mrakodrapù. Na chvíli se objevila holá plocha pøístavu a hned jsme byli na okraji ve vybydlený ètvrti, kde nebyl prostor pro nic jinýho než polorozpadlý továrny. Pøelítli jsme obvodový zdi starý chemièky a Jil šla na pøistání, pøímo v srdci komplexu stála novì vyhlížející budova s architektonickým podpisem nìjakýho blázna. Jil zarolovala nad tu zmìť skla a plechu a lehce se snesla na pøistávací plochu, která tvoøila v kontextu obrysù celý støechy hezky sprostej obrazec. Vystupovat! 32

33 4. Rozhlížel jsem se, tohle místo bylo dokonale utajený a kdo nebyl èlenem klubu vzduchoplavcù, nemìl nadìji se sem dostat. Vstupní dveøe byly zamèený, Jil k nim pøistoupila a doprostøed pøitiskla ruku. Je to na otisk? zeptal jsem se. Jo, na otisk mysli, odpovìdìla a zatváøila se záhadnì. Tentokrát byla volba ve výtahu o dost jednodušší, na ovládacím panelu bylo jediný tlaèítko, Jil ho zmáèkla a já s napìtím èekal, kam nás kabina doveze. Dveøe rozevøely svou náruè a my jsme stáli ve velký místnosti. Byl to nìjakej klub a všude kolem postávaly skupinky lidí. Jil šla uvolnìným krokem a já za ní. Asi bylo poznat, že jsem tu cizí, protože jen jsme se pøiblížili ke dvìma diskutujícím chlapíkùm, ten vyšší se hned na Jil obrátil s otázkou, co že jsem vlastnì zaè. A z jeho pohledu bylo patrný, že dokud nedostane odpovìï, bude mì pøehlížet jako doposud. Manglar Buz junior, øekla Jil a tyhle tøi magický slùvka staèily, aby mì komunita vzala mezi sebe. Najednou si mì se zaujetím prohlíželi, chtìli vidìt potomka nìkoho, kdo momentálnì hejbe svìtem. Já jsem Hal, øekl ten chlápek a podal mi ruku. Lehce jsem ji stisknul. Tvýmu tátovi rozhodnì fandím, i když je jedno, kdo vyhraje, aspoò prošťouchnul stojatý vody. A druhej chlápek, co mìl na nose silný brejle, hned rozvíjel téma: Co udìlá Manglar, až bude guvernér? ptal se. Nevím, já jen doufám, že se to nestane, odpovìdìl jsem. Hal se usmál a šťouchnul do mì. Je chytøejší, než vypadá, øekl na moji adresu a otoèil se na Jil. Nikdy nepochopím, kde bereš ty svý známý. Sami se na mì lepìj, øekla a vzala si sklenku pití. 33

34 Plastikový svìt Nezávislost pøes všechny svý chyby stejnì vyhraje, to musí bejt jasný každýmu, øek Hal. Jo, je to škoda, ale já jsem stejnì pøesvìdèenej, že Manglar kope za Nezávislost a celý je to blamáž, ozval se chlápek v brejlích. Táta je v tom nevinnì, fakt, je to spíš náhoda, nebo sled absurdních okolností. Každý ráno èekám, že u nás zazvoní televize a z celýho bìsnìní kolem voleb se vyklube nìjaká pitomá reality show. Kéž bys mìl pravdu, øek Hal. Pravdu? Rozhodnì máš smysl pro ironii, dodal ten druhý. Ale to je pravda, bránil jsem tátu. Pravdu dávno pohøbila nezávislost tisku. Je ušlapaná miliónem smyšlenejch zpráv a polopravd. Jak ji chcete hledat? Ne, já jsem rozhodnì pro to, aby se tyhle pitomý slova vymazaly ze slovníku, jejich význam dneska už jenom mate. Pochopil jsem, že budeme zøejmì v nìjakým klubu frustrovanejch intelektuálù, který si tu nad sklenkama alkoholu vylejvaj svý deprese. Jil se vzdálila a já pøemejšlel, jestli se mám vydat za ní, ale nechtìl jsem vypadat jako její stín, a tak jsem se rozhodl pøetrpìt dalších pár minut rozhovoru. Ty dva si chvíli vymìòovali názory, a když je to pøestalo bavit, obrátili se zase na mì. Je Manglar heterosexuál? zeptal se Hal. Cože? Nechápu, jak to souvisí, odpovìdìl jsem, ta otázka mì totiž zaskoèila. Ton má totiž teorii, že devadesát procent politikù jsou teplouši. Pochopil jsem, že Ton je jméno toho brejlovce. Tak to táta asi není politik, protože mám dojem, že naposledy se vyspal s Vínou Apsarovou. To ne, umìlci se nepoèítaj, vykøiknul Ton, ty maj vlastní pohlaví, celej jejich život je úchylnej. Bejt to na mì, posbírám je do popeláøskýho vozu a mrsknu do nejbližší èerný díry. 34