Flotila. Patrick Zandl

Transkript

1 Flotila Patrick Zandl

2 c Patrick Zandl 2005

3 Úvod Část 1. Miro Kasper netoužil po ničem jiném, aby to už měli za sebou, aby Waltari konečně chytil tu proklatou radiovou bóji, naložili ji do nákladového prostoru a místo ní vystrčili do vesmíru její fung-novou náhradnici. Jenže tomu zatím nic nenasvědčovalo. Waltari právě znovu sprostě zaklel, když se mu ani při tomto pokusu nepodařilo chapadlem umělé ruky chytit velké ucho radiobóje. Kasper chvíli zatoužil přisadit si na Waltariho a jedovatě bookt čo chýbalo, iba milimetre protože manipulační ruka drcla bóji do boku a ta se ve vzduchoprázdnu ihned roztočila. Bude potřeba mnoho minut počkat, než její rotaci zastaví stabilizační tryska a otočí bóji do původní polohy, aby mohli dát další pokus. Jenže Waltari vypadal už hodně podrážděně a Kasper dobře věděl, že ted na vtípky není vhodný prostor ani nálada, protože by se jen zbytečně poštěkali. Druhému mechanikovi, španělákovi Gosému předevčírem přiskřípl mechanický nakladač ruku a tak měl ještě menší šanci, než nervóza Waltari, že by se mu bóji podařilo chytit. A Kasper fakt netoužil po ničem jiném tak moc, aby konečně vypadli. Byla to poslední radiobóje téhle proklaté rundy, původně měli mít upušt ák, měli se válet v bordelu na Mimasu a protáčet místní pípy i děvky, jenže pak je odvolali na tuhle prácičku, jak se ten platfusák Keller ráčil vyjádřit. Původně to vypadalo dobře. Komunikátor zařval, až když se cpali to transportu směr Mimasu a prostořeký Kasper odpověděl šikovateli Pantůčkovi, že mu na to kašle a at si najde někoho jiného, komu se chce přijít o měsíc volna. Jenže to nevěděl, že generál Keller právě osobně obhlíží stanoviště radiohlídek a když se o půl minutu později Kasperův komunikátor rozeřval prioritním signálem a nakvašeným Kellerovým hlasem, nebylo na výběr... A tak Miro Kasper, Frederico Gosé a Bernao Waltari seděli místo v nejvybranějším mimasském pajzlu ve svém otřískaném servisním transportéru, jenž toužili půl roku nevidět a čekala je cesta na samou hranici Sluneční soustavy, až do Wardenova pásma, kde měli urychleně vyměnit porouchané radiobóje a ty staré přivléct zpět na základnu. Palubní počítač přezdívaný Jordan to neopoměl jízlivě okomentovat jako neuvěřitelně štastné shledání... Tahle byla poslední a Kasper se snažil pomáhat alespoň očima. Lod byla ponořená do tmy, protože při nakládání starých radiobóji, které ještě nebyly vybaveny zachytávací automatikou, bylo potřeba, aby neběžely velké agregáty motorů a lod se pokud možno co nejméně chvěla. Kasper viděl na displeji, že bóje se pomalu zklidňuje a přichází čas na Waltariho sedmý pokus. Pilote, máme problém, ozval se Jordan a Kasper se otřásl. Palubní počítač mu iii

4 iv ÚVOD nikdy neříkal Pilote, leda v případě opravdu nepříjemného problému, kdy sklouzával do vážného až mentorského tónu. Většinou spolu vedli konverzaci více uvolněnou, někdy snad až příliš. A jaký? zeptal se netrpělivě Kasper a podíval se na vedlejší displej, na kterém už Jordan začínal vykreslovat situaci. Máme kontakt na spektrometru, je to na samé hranici dosahu a potřeboval bych nahodit agregáty, abych mohl prověřit, o co jde. Ten kontakt, i když je na hranici našeho dosahu, je veliký. Spíš obrovský, konstatoval Jordan (spíše virtuálně) a Kasper koukali na obrovskou skrvnu, která se rozlévala po horní straně displeje. Něco se vynořuje z hyperprostoru, dodal už docela zbytečně Jordan, protože to bylo zcela evidentní. Spektrometr spolehlivě zachytával pohyby částic, který vznikal při vynořování lodi z hyperprostoru, jenže zachycný rozsah překonával cokoliv, co kdy Kasper viděl. Chvíli přemýšlel o tom, že jde jen o nějaký hloupý vtip, bylo to ostatně populární povyražení starých vesmírných vlků, přiblížit se zezadu s vypnutým motorem k nováčkovi a protrasovat ho laserem, z čehož si nejeden pilot-elév nazvracel do skafandru. Jenže něco jiného bylo vyslat trasující paprsek laseru, používaný pro zaměřování a řízení palby fázových děl a něco jiného bylo vytvořit takové rozbouření částic, jako by se do hranic Sluneční soustavy přesouvala vedlejší galaxie. Krom toho Kasper nepatřil mezi elévy, byl veteránem z anoplurnských válek a navíc Wardenovo pásmo nebyla oblast na žerty jako vnitřní oblasti Sluneční soustavy a dotyk traseru by si každý pilot po právu vyložil jako útok a podle toho by na něj reagoval. Tohle nevypadalo na vtípek. Nahodit agretágy, přikázal Jordanovi. Lod se otřásla a začala se pomalu otáčet do polohy, z níž se mohl spektrometr lépe zaměřit. Prakticky zároveň s tím začal Waltari sprostě nadávat. Kurva už jsem ji málem měl na lopatě, to nemáš nic lepšího na práci, než mne dosírat? zuřil na celé kolo. Jenže to už Kasper s Jordanem zkoumali zjasňující se mapu na spektrometru. Není pochyb o tom, že se vedle nás vynořuje nějaká skupina lodí, přemýšlel Kasper nahlas, jednak proto, že čekal, zda s ním bude Jordan souhlasit a pak také proto, aby oba kluci na nákladové rampě pochopili, že jde o něco vážného. Kolik to tak může být lodí, můžeme to nějak spočítat? Konečně se spektrometr dostal do plného provozního režimu a Kasper ohromeně zíral na mírně se zakřivující čáru na displeji. Pokud to měl být výsek z kulové plochy, jakou spektrometr registroval kolem každého z hyperprostoru se vynořujícího objektu, muselo jít o obrovskou skupinu lodí. I Jordan se viditelně zamyslel, než prohlásil: Musí jich být tisíce. Celá flotila. Panebože to musí být celá invazní flotila! O Kaspera se v první chvíli pokoušely návaly paniky. Jediná osamocená lod na konci sluneční soustavy s mizernou výzbrojí a vedle ní se vynořuje cizí flotila. Sakra sakra sakra, to je teda průser. Megaprůster.... Musíme zmizet, ihned zmizet, ti tady nejsou pro srandu králíkům, kluci vrattě se okamžitě do pilotní kabiny. Agregáty na plný výkon, motory připravit na zážeh, nahodit štíty... Jordan se činil, když uváděl celou lod do života tak, jak nejrychleji uměl a mezi tím deklamoval prostou statistiku Na transportním tahu jsme za dvaadvacet minut, kondenzory štítů jsou nabité za čtvrt hodiny. Připravím poziční anténu a spojím nás se základnou. Pak se odmlčel. Kasper se na to bál zeptat: Myslíš, že nás mají na vidu?, chtěl vědět, zda je pravděpodobné, že si jich lodě všimly. Nepochybně. Podle všeho už vyslali průzkumníky, ačkoliv Anoplurna má obecně

5 v horší detektory, než my, jsme tak na ráně, že si nás nemohli všimnout. Kromě bójí tu není nic, co by je mohlo zmást, konstatoval Jordan. Radiové bóje byly koule o průměru dvou metrů, zatímco jejich lod měla na výšku deset a padesát do délky. Jordan se na chvíli zase odmlčel. Ne snad, že by to dělal kvůli dramatičnosti situace, ale právě v tom okamžiku se snažil všechny získané údaje propočítat a zanalyzovat. Dostanou se na dostřel dříve, než odsud zmizíme, řekl nakonec. Část 2. Kasper se ohlédl přes rameno. Jak Waltari tak Gosé se zrovna poutali do křesel a podle toho, že Waltari ani nehudroval stran přerušeného zachytávání bóje, se dalo usoudit, že situace je všemi na palubě chápána jako opravdu vážná. Jordan na displeji neustále aktualizoval svoje odhady situace. Podle něj čítala flotila sedm až dvacet tisíc lodí, což kromě toho, že šlo o obrovský rozptyl, představovalo také neuvěřitelné množství řádově převyšující celou kapacitu Flotily Země. Co navrhuješ Jordarne, zeptal se Waltari? Jenže stejně jako ostatní si uměl představit, co na to Jordan odpoví. Situace byla opravdu příliš zřejmá a vážná na to, aby měla nějaké jiné východisko než zázrak. Máme dvě možnosti. Za chvíli budeme mít dost energie na to, abychom mohli aktivovat štít. Můžeme se snažit uniknout. Šance, zeptal se Waltari suše? Minimální, kalkuloval Jordan. Jsme v otevřeném prostoru, nemáme se kde schovat, jak manévrovat. Na nejbližší dráhu planetek to máme čtyři dny letu. Za tu dobu nás rozstřílejí po libosti. Pomoc nemá odkud přijít, proskok hyperprostorem ve vnitřní soustavě nebude nikdo riskovat. Jediná šance je, že nás z nějakého důvodu nechají zmizet. Nenechají, odtušil zachmuřeně Gosé. Musí nás sejmout, abychom nevarovali ostatní... Waltari i Kasper souhlasně přikyvovali. A ta druhá možnost, zeptal se nakonec Kasper s posledním zbytkem naděje? Nás už nezachráníme. Musíme odvysílat poziční zprávu a varovat Flotilu. Podle dat z radiobójí by mohlo trvat příliš dlouho, než by jim došlo, co se tady opravdu děje. Nehledě na to, že za chvíli všechny okolní bóje zlikvidují a přes retranslaci to nějakou chvíli potrvá, než se zbytky záznamů dostanou na Masaryčku. Masarykova vojenská základa na Marsu byla hlavním velitelstvím Flotily a také centrálou, kde se sbíhaly nitky veškerého zpravodajství a kde se analyzovaly signály z radiobójí hlídajících hranice Sluneční soustavy. Jordane, ty jsi někdy uvažoval o sebevraždě? zeptal se kousavě Kasper. My stroje v těchto intencích nejsme zvyklí uvažovat, ačkoliv si svoji existenci samozřejmě uvědomuji, mentoroval Jordan. Jenže na velkou filosofii není čas. Podívejte. Na displeji byla vidět malá tečka, která se oddělila od obrovské plochy a mířila směrem ke středu displeje. Tedy k nim. Jordan zazoomoval obraz na tečku a už bylo jasné, že jde o skupinu lodí. Pravděpodobně stíhači, konstatoval vcelku zbytečně Jordan. Do palebné pozice se dostanou odhadem za osm minut. Máme dost energie, abych aktivoval štít. Aktivuj ho a varuj Flotilu, zadarmo to tady nebude, přikázal Kasper. Gosé na sedadle střelce vedle něho právě přepínal zaměřovač faseru do plně aktivního

6 vi ÚVOD režimu a také Waltari se na křesle zadního střelce za nimi připravoval pokrývat svým menším faserem prostor za lodí. Lod vibrovala, jak se kondenzory faserů nabíjeli energií z agregátů a Kasper cítil doslova to jemné mravenčení, o němž veteráni vždy tvrdili, že je znamením srůstu pilota se svojí lodí. Plný tah, varoval Kasper, zatímco prudce zatáhl za páku akcelerátoru. Jemný klepot agregátů se proměnil v táhlé hučení přecházející až do Cis, jak konstrukce lodi přenášela náhlé vzedmutí energie do každé svojí částečky. Štít aktivní, plné pokrytí za dvě minuty. Bohužel se nemůžeme spojit s Flotilou na tuhle vzdálenost přes plný štít a za pohybu, konstatoval Jasper. Varoval jsem vás, že nemáme možnost utíkat a zároveň informovat Flotilu, na tuhle vzdálenost bychom museli použití směrovou anténu se staženým štítěm a bez toho našeho zběsilého poskakování vesmírem. Musíme vyslat UWB zprávu a tu nelze vysílat přes štít. Musíme stáhnout štít na polovinu, abychom mohli vysílat. Identifikace, dvanáct stíhacích letadel třídy Kaira na vidové vzdálenosti. Během několika vteřin budou v palebné pozici a my na ně nedosáhneme, mají příliš velký dosah děl, informoval Gosé. Kurva hoši, fakt jsme tady nevhod, ulevil si Waltari. Kasper se podíval na Gosého a pak přes rameno na Waltariho. Waltari se otočil, na zlomek vteřiny si všichni hleděli do očí. Nalétali spolu přes deset let, prošli spolu peklem války s Anoplurnou. Dávno si dělali legraci, že spolu za ta léta už ani nemusí mluvit, že jim stačí gesta, pohled, myšlenka. Jeden o druhém věděli prakticky všechno a slova byla zbytečná tak, jako ted. Jako na Basuru? nadhodil Gosé společnou vzpomínku a všichni se rozřehtali při vzpomínce na to, jak tehdy vypekli trojici anoplurnských stíhaček, když při ostrém manévrování kolem planetky Basura dostali všechny stíhačky do tak nepříjemné pozice, že je rozstříleli na hadry. Tehdy to chtělo trochu fantazie a řádnou dávku přetížení při akceleraci a přenou mušku a tu planetku, kolem níž se dalo proletět nízko nad povrchem a pak ostře stoupat vlevo. Tady nebyla ani planetka, ani pár minut letu vzdálená perut vlastní flotily, všichni tři věděli, že na tuhle ne-podobnost Gosé nenaráží. Všichni pocítili tu zuřivost, tu sílu čerpanou z beznadějného postavení. Kasper přikývl. Lod se prudce otočila, jako na obrtlíku, všechny tři přetížení přitisklo hluboko do sedadel. To už letěli mírným obloukem, jako by chtěli zaútočit nepříteli na pravé křídlo peruti. Stáhnout štít na polovinu, Jordane vysílej poziční zprávu opakovaně, dokud nepříkážu ukončit vysílání, zavelel Kasper. Jordan rozkaz neslyšně provedl a do vesmíru vyrazila zpráva rozprostřená do širokého frekvenčního spektra, zpráva, kterou nemohl útočník nijak jednoduše zarušit. Zpráva, ve které bylo velení flotily detailně informováno o útočnících, o všem, co se Jordanovi o nich podařilo zjistit. Jsou v palebné pozici, upozornil rozrušeně Gosé. Kasper prudce několikrát změnil směr, aby zkusil setřást zaměřovací tracer. Pak uslyšeli jemňoulinké cinknutí, když se paprsek traceru dotknul štítu lodi. Jistěže samotný dotek paprsku nevydával žádný zvuk, ale Flotila už dávno zjistila, že vojákům pomáhá pro lepší orientaci, když střelbu vnímají jako zvuky. A tak palubní počítač veškerou jinak neslyšnou střelbu převáděl na celou kakofonii zvuků. A to všem důvěrně známé jemné cinknutí byl dotek traceru o palubní štít, předzvěst toho, že palbuřídící počítač protivníka nyní přesně ví, kde jsou, jak jsou vzdáleni, jakou mají intenzitu štítu a v jakém předsahu zamířit vlastní palbu. Kasper zuřivě manévroval, aby se jejich lod dostala do střelecké blízkosti

7 a mohla sama začít pálit a zároveň aby se jim podařil zmást zaměření lodi, obrovské displeje v kajutě vykreslovaly kolem šlehající blesky faserových děl. Stačila vteřina a lodě byly na dosah, Gosé i Waltari se rozeřvali, vzájemně se překřikujíc instrukcemi, kdo má kam pálit. Gosému se podařilo jednu stíhačku zasáhnout, přeletěla je, Waltari ji dorazil mistrným zásahem na odhalené břicho kovového monstra, za nimi zůstávala narůstající ohnivá koule. Bitva se rozhořela na plno. Pak inkasovali první plný zásah, do zadní části lodi přímo na kormidlové motory. Jordan o tom informoval úsečnou informací, protože jeho kapacita jako palubního počítače byla přetížena a zároveň se při tom všem boji pokoušel hasit vzniklý požád, i když věděl, že je to bezpředmětné a kormidlové motory musí nutně během pár vteřin explodovat. Waltari s Gusem mezi tím dostali druhou stíhačku, spíše souhrou náhod a štěstí, které ovšem přálo připraveným. Ještě toho hajzlíka na desáté dostaneme, křičel Waltari, když se středu jejich lodi, vyčerpaného štítu a motorového bloku dotknul paprsek faseru. Všichni tři věděli, že přišel konec. A přišel. Servisní transportér Bříza 7834 přezdívaný posádkou Jordan pohltil žár atomové exploze. Deset anoplurnských stíhaček se ještě chvíli pohybovalo kolem trosek, než bylo nade vší pochybnost jasné, že v okolí není žádné další překvapení Flotily. Pak se otočily a připojili se ke svému mateřskému svazu, jehož další a další lodi se vynořovaly z hyperprostoru a formovaly se v předem zvoleném seřadišti. Invaze Anoplurnského svazu probíhala plně podle plánu... A UWB signál bude potřebovat řadu hodin, než dorazí přes retranslační bóje až na Žižkovu vojenskou základnu na Jupiterově měsíci Nereid, odkud jej velké radiomajáky vyšlou do veliteství na Marsu... vii

8 viii ÚVOD

9 Kapitola Zpravodajský sál MASARYKOVA VOJENSKÁ ZÁKLADNA, MARS ZPRAVODAJSKÝ ŠTÁB VRCHNÍHO VELENÍ FLOTILY Zpravodajská místnost byla zakopána několik stovek metrů pod povrchem Marsu kolik přesně patřilo mezi největší tajemství Flotily. Novináři často položertem i polovážně uváděli, že jde o skoro stejně přísně hlídané tajemství, jako informace, který knoflíček si na uniformě Wirzig zapíná jako první. A byla to bezmála pravda. Vtipkování na svůj účet admirál Flotily Martin Wirzig na rozdíl od vynášení vojenského tajemství útrpně snášel. Obrovský sál šuměl klimatizací a ospalým klidem, protože klid byl i v celé Sluneční soustavě. Operátoři popíjeli u svých obrazovek odpolední kávu, několik servírek rozváželo na stolcích sendviče a dolévaly opozdilcům nebo závislákům další kofeinové kalíšky. Operátor sektoru 36P Ludwig Johansson právě živě a barvitě líčil okolostojícímu obecenstvu, jak bravurně před několika hodinami zachraňovala vojenská četa těžařskou lod přistávající na Kaltoperii, jedné z Jupiterových planetek. Po pravdě řečeno historka byla dosti banální, ale Johansson uměl dokonale parodovat hlasy lidí a to ještě ke všemu se zvláštním citem pro přehánění, navíc svoje vystoupení provázel takovou mimikou a gestikulací, že si ho nikdo v okolí nenechával ujít. Tísňový signál se rozezněl právě v okamžiku, kdy Johansson parodoval pilota nebohé těžařské lodi a mečivým hlasem skuhral v pilotním hantecu Jéžíííš, to jsem fakt nikdá neslyšel, že by se při sitzungu na vixlajvant musela hodit plná čehý.... Johansson se otočil, protože signál vyzváněl na jeho operačním stanovišti. Nepřetržitý signál znamenal naléhavou zprávu z jeho sektoru. Ponejprv ho napadlo, že se těm těžařům přeci jen něco nakonec stalo a jeho historka už nebude mít žádný happy end, odstrčil se rukama od protějšího stolu a přejel uličku na svém kolečkovém kancelářském křesle. Stisknul tlačítko přítomnosti, jímž dal počítači najevo, že je na svém místě a soustředí se na přijímanou zprávu. Lidé kolem něj se začali pomalu rozcházet na svá místa, protože naléhavá zpráva znamenala vždy něco nadmíru nepříjemného a nezvládnutá mimořádná událost se s oblibou projevovala i na prémiích a dovolenkách. Naléhavé zprávy prakticky nikdy nezpracovával jeden operátor, většinou ji simultánně přijímali ještě dva operátoři ze sousedních sektorů, pokud byli volní, nebo z dalších 1

10 2 KAPITOLA 1. volných sektorů. Jednak proto, aby byli informováni, co se v okolí děje a také pro kontrolu a konzultaci. Historka o tom, jak pitoma necvičený v přistávání na prašné planetě nedal zpětný tah a zabořil se při přistání stovky metrů do prachu musela bohužel počkat Když prostudoval to, co mu píše displej, několika dotyky zprávu převracel a studoval ze všech úhlů. Pak zdvihl hlavu, nakrabatil čelo a opatrně se rozhlédl na sousední operátory, kteří s ním zprávu přijímali. I oni postupně zdvihli hlavu a podívali se na něj. Všichni viděli to samé. Johansson se rozhlížel, jakoby (a dost možná skutečně) hledal toho vtipálka nebo toho zkušebního komisaře, který nyní někde za jednosměrným zrcadlem sledovací kabiny zkoumá jeho reakce, pak na displeji vyvolal službu konající vedoucího operátora a jejich počítače se propojily. Co máte, Johanssone, zeptal se dozorující operátor. Přišla nouzovka z Nereidu, poručíku. Zachytili UWB zprávu z jedné servisní lodi, které něco zachytila ve Wardenově, sektor 38ZZ. Myslím, že byste to měl vidět, poručíku. Poručík Tehla se díval na zobrazovanou zprávu a pročítal si hlášení. Zorničky se mu rozšiřovaly s každým pročteným řádkem, pak už ale stisknul tlačítko interkomu a zavelel do něj blesková porada pro všechny, ihned. Desítka operátorů planetových pásů se zdvihla ze svých sedadel, a přemístili se k prostoru před velkým holodisplejem. Sluneční soustava byla už několik desetiletí, prakticky od doby, kdy ji začaly brázdit křižníky Českého vojenského letectva, později velkomyslně a po mnohém dohadování přejmenovaného na Flotilu Země, rozdělena na pásy a sektory. Pásy představovaly kruhy se středem u Slunce, přičemž první pás označovaný jako A obepíná Slunce, zatímco poslední pás značený ZZ představoval hranici Sluneční soustavy. Mnoha pásům se ovšem v hantýrce říkalo spíše podle planet, které jím prolétaly nebo podle označení astronomických objektů či astronomických pásů, takže poslední pás se ZZ zapisoval pouze v záznamech, zcela běžně se mu říkal Wardenův pás. Samozřejmě byly pásy důležitější a méně důležité v těch důležitějších se nacházely planety, kolem nich zase obíhaly měsíce a tak bylo vždy lepší být operátorem pásu s planetami. Proto také ten nepoměr pás Pluta se označoval Z, zatímco poslední pás Sluneční soustavy označovaný jako ZZ byl v mnohonásobně větší vzdálenosti od Slunce, než Pluto. V těchto pásech druhého řádu už ale bylo jen máloco významného, spíše jen pusto a prázdno, takže i když představovaly obrovskou plochu, vystačily s jednou řadou písmen. Samozřejmě že desítka operátorů, kteří směřovali na poradu, představovala operátory planetových pásů. Sektory se používaly pro další členění pásů. Dělily je na jednotlivé kousky číslované Trvalo to jen půlminutu, než se všichni shromáždili před displejem, který mezi tím vykresloval data. Tehla pokynul Johanssonovi: Seznamte nás se situací. A Johansson začal recitovat zprávu: Dostali jsme zprávu ze žižkovky (Žižkova letecká základna na Jupiterově měsíci Nereid). Zachytili UWB zprávu ze servisního transportéru Bříza 7834, který byl napaden v sektoru 38ZZ, kde právě měnil radiobóje. Podle toho, co vidíte na obrazovce, se transportér připletl k vynořování velkého počtu lodí, který palubní počítač odhadl na sedm až dvacet tisíc. Transportér byl pronásledován a při pronásledování zničen, posádka ale duchapřítomně stihla odvysílat tuhle poziční

11 1.2. ROZHOVOR S WIRZIGEM 3 zprávu. Díky tomu poměrně přesně víme, co se stalo a informace o tom, že se odmlčují hraniční bóje jedna za druhou tedy nebude velkým překvapením. Operátoři se dívali na holozáznam, který právě přehrával pohledy venkovní kamerou na útočící stíhače. Bezpochyby se jednalo o modifikované stíhače třídy Kairo, nade vší pochybnost nikoliv přátelsky naladěné. Pak střih všichni si domysleli, že pout Břízy vesmírem právě skončila atomovým výbuchem. Počítač znovu přehrával poziční plán a ve spodní části obrazu identifikace lidí ze Žižkovy základny, kteří zprávu schválili. Máme někdo pochybnosti? zeptal se s nadějí Tehla? Všichni mlčeli a dívali se jeden na druhého, snad s nadějí, že ten druhý by mohl přijít na nějakou trhlinku ve zprávě, které si nikdo nevšiml a která ji nade vší pochybnost posune mezi nesmyslné zprávy. Jenže zázrak nenastal. Dokonce ani nikdo z operátorů nezavtipkoval a ani Johansson se nepokoušel imitovat radistu, který zprávu ze základny odesílal. Takže informujeme Wirziga, řekl Tehla, ačkoliv stále ještě toto konstatování myslel spíše jako otázku. Nikdo ani nedutal. Otočil se k holopanelu a požádal počítač o zavolání Wirziga. Na displej okamžitě naskočil Wirzigův avátar, který znuděným hlasem informoval, že admirál flotily si nepřeje být vyrušován. Tehla se prstem dotknul svého náramkového komunikátoru, na holopanel okamžitě naskočil široký pruh s nápisem nouzový hovor a avátar poslušně zmizel. Komunikátor na druhé straně linky začal vyzvánět a operátoři ani nedýchali. Wirzig věru neměl rád, když ho někdo otravoval v době, kdy si nepřál být rušen a svoji nelibost uměl dávat setsakra dobře najevo. Až by se dalo říct, že to dotyčným dal sežrat. Linka se spojila Rozhovor s Wirzigem... na obrazovce se objevil admirál Wirzig v nažehlené uniformě sedící za svým psacím stolem, na pozadí scény znak Flotily a knihovna. Doufám, že to bude stát za to, konstatoval potichu a poručík Tehla uhnul zrakem do levého horního rohu, kde mu hvězdička jasně dávala najevo, že vidí jen admirálova avátara, jeho podobu a mimiku nahranou do komunikačního modulu právě pro případy, kdy admirál nechce být viděn. Admirál měl samozřejmě možnost si identifikační hvězdičku vypnout, což normální zákazníci nemohli, používal tohoto privilegia ale jen velmi zřídka. Tehla by se byl býval vsadil, že na pozadí zaslechl zvuk šplouchající vody... Dobrý den, pane. Máme tu velmi vážné zprávy, omlouvám se, že vás kvůli tomu vyrušuji, ale tohle byste opravdu měl vidět, začal Tehla referovat, zatímco prsty po holodispleji přesouval jednotlivé části shrnutí posledních zpráv směrem k Wirzigovi tak, aby mohl sledovat jeho výklad. Jedna z lodí zachytila částicový odraz vynořování velkého svazu letadel v sektoru 38ZZ. Máme od ní poziční zprávu, byla během několika minut zničena. Následně jsme začali v příletové stopě ztrácet kotakty na radiobóje, všechny kusé zprávy nás informují o tom, že jsou systematicky likvidovány, interpretoval Tehla poslední zprávy. Jako příletová stopa byla označována nejefektivnější dráha pro pohyb lodi směrem k centru Sluneční soustavy a ztrácení kontaktů s radiobójemi v ní mohlo znamenat jediné. Postupující letecký svaz před sebe vyslal průzkumníky likvidující radiobóje, což mělo zabránit informaci o přesné velikosti svazu.

12 4 KAPITOLA 1. Tehla si uvědomoval, že kdyby nebylo servisního transportéru Bříza 7834 a jeho kompletní poziční zprávy, nevěděli by o skutečném rozsahu nebezpečí prakticky nic a celý postup by mohli po předešlých zkušenostech považovat za malý lokální vpád několika průzkumných lodí sondujících anoplurnské sousedy. Wirzig mlčel. Když už se Tehlovi mlčení zdálo příliš dlouhé a už už se chtěl zeptat, zda mu admirál rozumí, tak se obraz admirála sedícího za stolem zavlnil a najednou místo něj v holovizi byl obraz polonahého muže, který si ručníkem utíral hlavu. Když ten muž zdvihnul obličej z ručníku, Tehla s překvapením zjistil, že se dívá na admirála Wirziga. Jeho původní odhad, že admirála dohonil při koupeli, byl správný... Svolejte okamžitě poradu štábu, za chvíli dorazím na sál. Prověřte znovu všechny informace a zjistěte, jaké jsou informace od lodí pohybujících se v cílové oblasti. Tehla se pro sebe usmál, protože to bylo přesně to, co očekával. Mezi tím už odeslal radiogram na Žižkovu jakožto nejbližší základnu s žádostí o přesun lodí a Žižkova mu odpověděla, že už je to také napadlo a že stáhli ze sousedního sektoru průzkumnou perut, která zde byla na cvičení. Tehla předpokládal, že alespoň nějaké kladné body se budou hodit, Wirzig vždy rád viděl, když se někde přemýšlí a něco automaticky a dobře funguje i bez příkazů. Wirzig dál mlčel a vraštil obočí, Tehla vyčkával, protože mu bylo jasné, že Wirzig studuje poziční zprávy a jeho komentáře mu netřeba. Wirzigovi po čele stékala voda, bezmyšlenkovitě ji setřel rukou a pak se skrze holovizi podíval Tehlovi přímo do očí: A abych nezapoměl. Vyhlašte bojovou pohotovost Flotile. Pak se obraz holovize rozplynul, nebot tuhle instrukci Wirzig považoval za dostatečné rozloučení. Tehla se zhluboka nadechl. Nebyl ve Flotile tak dlouho, aby pamatoval poslední anoplurnské války a i když patřil ke zkušeným zpravodajcům, nikdy se nesetkal se skutečnou válkou. S pohromami jistě, byl to on, kdo řídil vyprošt ovací práce na Banzaru a jen díky jeho chladnokrevnosti a pohotovosti počet mrtvých tehdy nepřesáhl několik stovek. Jenže válka byla něco jiného. A Tehla nepochyboval o tom, že TOHLE znamená válku. Operátoři čekali v příslovečném pohřebním tichu. Tehla se naklonil nad počítač a stisk modré tlačítko na komunikačním panelu. Tlačítko začalo blikat, jinak se ale nic viditelného nestalo. Někde v hlubinách flotilového superpočítače ale naběhl program určený pro uvedení Flotily do stavu bojové pohotovosti. Kalendáře mužstva se prakticky okamžitě změnily. Domluvené opušt áky a dovolenky vzaly za své, rozchody ze služby se zrušily. Velitel pohotovostní peruti Šíla se překvapeně odvrátil od přenosu fotbalové ligy, když jeho komunikátor zapípal a prakticky okamžitě se rozzářilo na zdi modré světlo na zdi hangáru. Vyjeveně se díval na zprávu, která mu přikazovala zrušit plánované cvičné lety a oznamovala mu, že všechny peruti se uvádějí do stavu bojové pohotovosti. Byl by zasakroval něco o zkurvených neočekávaných cvičeních, jenže moc dobře si uvědomoval ten rozdíl. Zatímco běžná cvičení se vyhlašovala uvedením flotily do pohotovosti, tentokráte vyhlášená pohotovost nesla příznak Bojová. Radiogramová sít Flotily zprávu o vyhlášení bojové pohotovosti roznášela na další základny. Jeden za druhým přijímali překvapení operátoři a velitelé perutí informaci o tom, že admirál Flotily vyhlásil bojovou pohotovost. Flotila se začínala pomalu probouzet ze své nečinnosti, když jednotlivá letadla plavící

13 1.3. FLOTILA VSTUPUJE DO VÁLKY 5 se vesmírem dostávala příkaz vrátit se na nejbližší základnu a vyčkat dalších příkazů. Nad Masarykovou základnou právě zapadalo Slunce. 1.3 Flotila vstupuje do války Takže pánové, projdeme si celý plán, konstatoval Wirzig po dvou hodinách velmi únavné porady. Tři hodiny procházení počítačových sjetin, simulací a rekonstrukcí na holovizoru všechny vyčerpalo, už proto, že všechny simulace docházely prakticky ke shodnému názoru. Přesila útočníků je tak drtivá, že Flotila bude smetena během několika hodin. Generalita Flotily se snažila chvíli soustředit na přinesenou pizzu, při níž počítač simuloval partyzánské vedení války, jenže výsledek byl stejný. Lidstvo mělo být do posledního člověka vyhlazeno, pravda, nikoliv během několika málo hodin nebo dní, ale během několika málo měsíců. Válka s Anoplurnou byla válkou vyhlazovací. Anoplurna nebrala zajatce, nešlo jí o kulturní dědictví. Potřebovala suroviny, moře vody a mít možnost vystranadit ze své planety expanzivní a nepřizpůsobivé elementy. Války s okolními planetami jí nabízely toto všechno a povýšily genocidu na umění vlastního přežití. Na holovizoru se rozsvítila současná situace obrovská skupina lodí, se přesouvala směrem z Wardenova pásu po nejkratší příletové stopě. Během dvou dnů se lodi dostanou na dráhu Plutín, během dalších dvou dnů proletí Kuiperovým pásem pásem planetek a vesmírných těles za drahou Neptuna. První základna, která jim stála v cestě, byla Žižkova základna na Neptunově měsíci Nereid, základny na dalších planetkách byly naštěstí mimo příletovou stopu. Nereid byl dost malá základna na to, aby měla šanci, ale dost velká na to, aby byla nepříjemnou osinou v anoplurnském zadku. Wirzig zapíchl prst to šipečky u holoobrazu základny na Nereidu a rozhodl: Žižkovu základnu musíme okamžitě evakuovat. Všechny lodě stáhneme do pozice, kterou budeme moci bránit. Nějaké nápady pánové, kde se zakopeme? Generál Zodan si odkašlal, než promluvil: Myslím, že jsme se shodli na tom, že otevřené části soustavy nemá smysl bránit. Nevedeme počtem, ale manévrovatelností lodí, dostřelem a lepší technikou. Musíme bojovat v těžkém terénu. Vyklidil bych tedy celou vnější soustavu až po dráhu kentaurin. Kentaurina bylo označení pro planetky nacházející se mezi drahou Jupitera a Marsu a obecně se považovaly za předěl mezi vnější a vnitřní částí sluneční soustavy. Zodanův názor měl hlavu a patu, už v minulých bojích s Anoplurnou se ukázalo, že největší problémy mají její lodě v okamžiku, když mají prudce manévrovat v planetkových pásmech, kde velké a hůře ovladatelné lodi měly značné problémy a musely se soustředit hlavně na kličkování. Wirzig souhlasně přikyvoval, pak natáhl ruku a začal ukazovat na holovizoru Ano, souhlasím. Vyklidíme všechny oblasti až do vnitřku Kuiperova pásu.tady využijeme naši lepší manévrovatelnost a vyšší výpočetní sílu palubních počítačů. Sem navíc stihneme stáhnout většinu našich jednotek, takže se tu budeme moci postavit prakticky se vším, co máme. Plukovník Sklodzki nevypadal nijak spokojeně Jenže to o celé válce rozhodne jediná bitva. Jsem pořád toho názoru, že bychom se jim měli stavět v menších oddělených skupinách a soustavně je napadat, než dávat celou Flotilu všanc do jediného úderu. Zodan praštil pěstí do krabice s pizzou, až se kolem rozstříkl kečup: Ano, jediná

14 6 KAPITOLA 1. bitva. Jediný čas, který máme. Kde je chceš napadat? Na oběžné dráze Země? Krucifix, jediná bitva na místě, které vybereme a za podmínek, které vybereme, jen tak je nějaká šance! Wirzig se rozhlédl. Štáb se viditelně začínal rozdělovat na dvě skupiny ta první, větší, nejviditelněji zastupovaná Zodanem, byla pro jedinou bitvu, Sklodzkeho příznivci nechtěji jedinou bitvou tolik riskovat. Podle počítače se pravděpodobnost úspěšnosti lišila jen minimálně, ovšem s tím rozdílem, že partyzánský způsob vedení války by vystavil většinu pozemských základen i Zemi samu drancování. Zodan má pravdu. Rozhodne jedna bitva. Dostali bychom se pod obrovský tlak jak ze strany Anoplurny, tak psychicky. Země ani základny nevydrží drancování a politicky bychom to neustáli. Museli bychom bojovat s vlastní opozicí a vlastními protivníky a na to nemáme sílu. Wirzig znovu ukázal do středu holoobrazu: Tady se střetneme. Kolem je několik velkých planetek, které můžeme využít pro manévrování, navíc je tu několik tisíc kilometrů volného prostoru v téhle pásové mezeře, který budou muset proletět. A to hraje pro nás. Wirzig se otočil na skupinu lidí kolem stolu. Zodan přikyvoval, zatímco Sklodzki se tvářil pochybovačně. Rivalita mezi Zodanem a Sklodzkim byla dlouho známá a tématem mnoha žertových rozhovorů, stejně jako fakt, že Sklodzkemu pro jeho takřka nepřetržitou řadu průšvihů politického charakteru neustále unikalo povýšení na generála. Což ale nic neměnilo na faktu, že oba patřili mezi nejlepší velitele a taktiky Flotily, ačkoliv způsob velení i boje byl u každého naprosto odlišný. Jenže... ozvalo se z nejzazšího koutu stolu. Ano pane přidělenče? otázal se Wirzig tak jízlivě, jak jen byl schopen? Mathias Webber byl přidělenec OSN u Flotily a Wirzig nikdy neopoměl dát mu najevo, že je trpěn a jeho faktická pravomoc je nulová a soustředí se pouze na hlášení o činnosti Flotily v OSN. Weber znamenal politický ústupek a jestli něco Wirzig nenáviděl, tak politické ústupky hitparádu nenávisti vedly včetně těch, kdo je representovali.... jenže jak admirále evakuujete základny v příletové stopě? Jestli dobře počítám, není dostatek času, vyslat tam transportéry. Mají základny dostatek svých? Milý pane přidělenče, základny nemají dostatek transportérů a jak jste velmi bystře odhalil, nemáme ani dostatek času, abychom základny evakuovali vysláním dalších transportérů. Webber se dostával do varu Takže tam ty lidi necháte pochcípat? Vyjádřil jste se velmi pregnantně, nicméně v zásadě správně. Nemáme, jak těm lidem pomoci, ledaže byste měl nějaký tajný plán, jak zarazit anoplurnskou invazi, pane přidělenče., Wirzigův hlas ukrajoval pohrdání jak čajové máslo. Zasáhl Zodan: Pánové, musíme si také uvědomit, že invazní svaz bude spěchat, hraje pro něj předpokládaný moment překvapení. V trase mu stojí jen dvě základny, kvůli ostatním by si musel zaletět a riskoval by ztrátu hybnosti. Dá se předpokládat, že většina základen v tomhle prvním kole vyvázne bez velkých ztrát a i ty dvě mohou mít štěstí a přijdou jen o spojení, protože radiogramy se dají zničit velmi rychle a oprava bude bez pomoci z centra složitá. Wirzig přitakal: Ano. A už vůbec nemůžeme riskovat 8 miliard lidí jen kvůli pár základnám. Je to smutné, ale je to tak. Pane přidělenče, ještě něčemu nerozumíte a domníváte se, že byste měl? Webber viděl, že u nikoho nenajde podporu a tak jen bezmocně zavrtěl hlavou a v duchu začal komponovat další stížnost na Wirzigovo chování.

15 1.3. FLOTILA VSTUPUJE DO VÁLKY 7 Takže se pánové nastal čas, abychom Flotile vyhlásili poplach a trochu s naším plánem popojeli, konstatoval Wirzig. Ostatní se začali zdvíhat od stolu a rozcházet se, jen Tehla zůstal a čekal na poslední Wirzigovy pokyny. Striktně vzato nebyl členem štábu, ale jaku službu vedoucí operátor byl přítomen, protože zodpovídal za vyhlášení poplachu flotile. o pár minut nadto se poručík Tehla vřítil jak tornádo do zpravodajského sálu. Usadil se ve svojí kukani a do mikrofonu komunikátoru zakřičel Všichni operátoři na svoje místa. Připravíme se na vyhlášení bojového poplachu. Operátoři okamžitě projdou poplachové plány přidělených sektorů a připraví je k distribuci. Většina operátorů na svých místech už seděla. Ačkoliv v době, kdy velitelé flotily jednali, se většina operátorů rozprchla vyřídit si soukromé věci, zejména pak ukořistit někde dostatek jídla, kofoly a vyřídit soukromé hovory (ačkoliv ty opatrně, aby z toho nebyl průšvih), jakmile se Tehla objevil na dlouhé chodbě, všichni operátoři sprintovali, aby seděli na své židli co nejdříve. Vyhlášení poplachu Flotile se totiž nesestávalo z prostého zmáčknutí tlačítka, po němž se světla přepnula na červenou a rozeřvala se siréna, jak s oblibou presentovaly béčkové barrandovské trháky typu Vesmírní žoldáci. Vyhlášení poplachu předcházela nejdříve intenzivní práce, kdy operátoři museli ještě jednou a ručně projít a zpracovat plány, které připravil hlavní počítač a které každé jednotce říkaly, co má dělat. Vyhlášení poplachu neznamenalo, že vojáci se někde namačkají v hangáru a budou čekat, až jim někdo milostivě přečte, co mají dělat vojáci Flotily dostali na svůj osobní komunikátor přesné instrukce. Právě na operátorech bylo, aby velmi rychle schválili jednotlivá doporučení počítače, vyřešili konflikty a sestavili poplachový plán toho, co která jednotka má udělat. Poručík Tehla nastavil na svém panelu několik příkazů a na velké obrazovce ve zpravodajském sále se objevila číslice 10:00 a po vteřinách odtikávala. Na vyhlášení poplachu byl limit deset minut. Sál prakticky úplně ztichnul, protože operátoři se ponořili do počítačových sjetin a postupně odesílali do počítače sestavené rozkazy plány. Byly necelé dvě minuty před limitem, když se časomíra zastavila, to už operátoři seděli u svých stolů se zdviženými hlavami jako studenti při skončení písemky. Počítač indikoval, že poplachový plán je kompletní. Tehla vstal. Při důležitých záležitostech raději stál. Pak odklopil plastovou krytku a stiskl tlačítko. Počítač souhlasně pípnul a Tehla pro identifikaci přejel prstem po svém komunikátoru. Počítač promluvil svým klidným syntetickým hlasem: Byl vyhlášen bojový poplach Flotile. Flotila vstoupila do války. Byl vyhlášen bojový poplach. V samotném zpravodajském sále se jinak nic nezměnilo. O zlomek vteřiny později se ale zuřivě rozbzučely a rozpípaly komunikátory všech vojáků na základně, o pár dalších vteřin později i na celém Marsu. Obrovská radiogramová anténa ukrytá v šedomodré polokouli začala chrlit do hyperprostoru signál přenášející bojové rozkazy. O minutu později signál přijala retranslační stanice měsíční základny Šerementěvo, která vyhlásila poplach po celém Měsici. Prakticky součastně s tím dorazil signál na hlavní základnu Flotily Ransko na severu Čech. Pilot, jehož letoun Aero L-209 Sokol se právě odlepil ze vzletové dráhy jen zaklel, když mu palubní počítač přikázal okamžitě zase přistát. Chvíli nevěřícně koukal na pokyny palubního počítače. Země vstoupila do války.

16 8 KAPITOLA 1. O další minuty později signál dorazil i na základny v dalších částech Sluneční soustavy. Žižkova základna na Nereidu, Štefánikova na Kaltoperii. Nelsonova i Rumsfeldova základna, základna Vieronda, základna Lípa. Všude jako mávnutím kouzelného proutku ustala původní činnost. Vojáci se urychleně oblékali, házeli si věci do vaků, každý jak uměl nejrychleji a jak si navykl. Reproduktory všude opakovaly prosté a stručné oznámení Byl vyhlášen bojový poplach Flotile... než za pár minut zmlkly, když už bylo jasné, že není nikoho, kdo by to byl přehlédl. Za Tehlou se vynořil Wirzig jako duch. To bylo dobře provedené, poručíku, pochválil Tehlu a hlavou kývl k tabuli s odpočtem času nutného pro vyhlášení poplachu. Tehla by se jindy byl býval zatetelil blahem, ted ale jen řízně vojensky zasalutoval. A ted je čas to vyřídit se Zemí, usoudil admirál Wirzig. Spojte mi prezidenta republiky, ihned, poručil Wirzig a chvíli čekal, než mu přetížená sít sestavila spojení. Flotila vstoupila do války a celé lidstvo s ní

17 Kapitola Stepanask fasuje trest Nadporučík Wojda Stepanask seděl na barové židličce a jeho duše se topila v zoufalství. Už druhou hodinu se snažil napumpovat do té novinářku, kterou mu přidělili, alespoň základní přehled o tom, jak Flotila funguje. Znuděný kameraman se rozvaloval na stoličce opodál a lámal do sebe jednoho panáka za druhým a Stepanask mu je všechny po jednom záviděl. Ta novinářka byla opravdu excelentní jelito, jenže po pravdě řečeno se Stepanask do role její chůvy dostal vlastní vinou. Předevčírem se právě v tomhle baru nachmelil pod obraz při oslavě Fischerova povýšení a problém nebyl ani tak v tom, že neznal Fischera a ani nevěděl, kam ho povýšili. Vymstila se mu dámská společnost, jako už tolikrát před tím. Když už měl notně upito, napadlo ho totiž, že by mohl své momentální vážné známosti, se kterou už se znali dobře půl noci, ukázat Masaryčku trochu z výšky. Chytli je v hangáru, když se snažil přemluvit palubní počítač průzkumného letounu, aby nedělal štráchy a otevřel kokpit bez ohledu na to, že nemá identifikaci. A po pravdě řečeno, neměl ani moc šancí. A úplně po pravdě řečeno, ani tohle nebyla ta podstata jeho potíží, protože nabumbaný pilot, který chtěl ohromit právě navnaděnou bytost libovolného pohlaví nebyl také nic nového pod sluncem. Většina palubních počítačů měla dost rozumu na to, aby pilota ochránila před pokušením pilotovat v podroušeném stavu a mimo jeho letové hodiny. Stepanaskův největší problém ve Flotile spočíval v tom, že vydržel vždy o pět ran víc, než by měl. Na tom se o pár hodin později shodnul s velitelem základny podplukovníkem Johanem Baarem, který ho nechal vyvést z ajnclíku. Štěpanask vstoupil do Baarovy pracovny, podplukovník chvíli nedal najevo, že si ho povšiml a nechal ho minutu stát v předpisovém pozoru. Pak konečně zdvihnul oči od holospisů na stole, zamračil se na Štěpanaska a řekl: Tak nadporučíku, zalétat si s babama se vám zachtělo. A když vás drapsli, tak se vám zachtělo se i poprat s gardou. To jsem si o vás početl dva chlapi na neschopence, třetího pustili s natrhlým obočím. Stěpanasku ožrat se, o tom žádná. Kurvit se, taky bych nic neřekl. Jenže rozbíjet hubu gardě, to je jiný kafe. Rozumíte Stepanasku? Stepanaskovi nezbývalo, než řízně kývnout hlavou a říci Ano pane. Chápal to. Za pokus proletět se bez povolení se vyhazovalo na kadetce, jenže vycvičeného pilota byla škoda. U něj se to tolerovalo, pokud to udělal mimo akci pilot pak zpravidla nafasoval nějakou práci na delší vystřízlivění a už se o tom nemluvilo. To, že se porval s gardou, by se dalo snést kdyby koupil první ránu a byl na 9

18 10 KAPITOLA 2. marodce on. Jenže Stepanask se svojí výškou 197 cm nepatřil mezi ty, které trojice gardistů přivede k rozumu jednou dvěma ranama. Stěpanasku, co s váma. Já vím, co s váma. Dostanete poslední šanci Stěpanasku. Víte, co je to poslední šance, Stěpanasku? Ano pane! kývnul Stěpanask opět rázně, protože chápal, že na jeho žertíčky a vtípky není ta správná chvíle. Poslední šance Stěpanasku je, že vás odměním nějakou výběrovou prací. Přímo fajnovou prací, Stěpanasku, protože domlouvat vám už nebudu. Stěpanask se otřásl. Domluva v Baarově podáni představovala několik (zpravidla více) ran pěstí do obličeje, které Baar uštědřoval za hlasitého řevu. Domluva byla brána jako pohodová záležitost, protože Baar pak do záznamů napsal vyřešeno osobní domluvou a přestupek tím prakticky smázl. Skutečnost, že dotyčný po domluvě mohl několik dní jíst pouze tekutou stravu a dalších pár týdnů jeho modrý obličej budil mezi kolegy uštěpačné poznámky, byla brána jako výchovná dohra celého aktu a kam až bylo Stěpanaskovi známo, nikdy si nikdo nadřízeným na Baarovu domluvu nestěžoval. Zato výběrové práce byly většinou jen pro silné žaludky a sám Stěpanask patřil mezi ty, kdo věřili, že legenda o tom, že neposlušného pilota donutil Baar přečerpat žumpu na měsíční základně Šerementěvo naběračkou, má pravdivý základ. A já pro vás Stěpanasku mám vážně delikatesu. Poslali mi sem nějakou novinářku z NCN. Asi chápete, co pro nás znamená nejdůležitější televizní kanál a jeho reportéři u nás na základně. Budete jí čtyřiadvacet hodin k dispozici, a uděláte pro ni cokoliv si vzpomene. Nehnete se od ní na krok, všechno jí vysvětlíte, všechno jí ukážete a všude po ní uklidíte. Je vám to jasné, Stěpanasku? Ano, pane! odpověděl Stěpanask a napadlo jej, že dneska není den na košaté vyjadřování. Já myslím, že není, vy imbecile, konstatoval Baar. Mně se totiž Stěpanasku zdá, že vás už dlouho nikdo nepovýšil. Není vám to líto, být po tolika letech služby jenom velitelem křídla? Baar nečekal, až Stěpanask zakřičí to své Ano pane a bez přerušení pokračoval. Můj drahý Stěpanasku jediný průšvih s tou reportérkou, jediná její stížnost, že jste jí nepochválil šminky nebo nekvaltoval dost rychle vypucovat její poblitý skafandr a přísahám, zařídím vám povýšení na šikovatele v Zagaru. Rozumíte mi? Ano pane, zakřičel počtvrté Stěpanask a otřásl se hrůzou před nejhorší výspou Flotily, ve které se šikovatel zpravidla dříve oběsil, než dostal opušt ák. Promiňte pane,... začal Stěpanask otevírat svůj oblíbený smlouvací part. Baar, který si mezi tím začal dělat poznámky do spisu, zdvihnul oči a Stěpanask v nich uviděl přesvědčení o tvrdosti kamene.... že jsem vám dělal starosti. Provedu pane, dovolte mi odejít pane! dokončil bez zaškobrtnutí větu, protože nebylo, nad čím smlouvat. Odchod Stěpanasku. A jestli to zvoráte, tak s příštím transportem přibalujete další frčku a tradá na Zagaru zařval Baar od stolu. Stěpanask zasalutoval a vypadl z místnosti, proklínajíc smůlu a žízeň, které ho dovedly až k tomu, že bude muset obskakovat zpovykané novináře. Šlo prakticky o nejvíce pokořující práci, protože kolem novinářů se muselo poskakovat, obsluhovat je, snášet úšklebky ostatních vojáků Flotily. Přitom bylo třeba se tvářit, že je všechno v pořádku a to i v okamžiku, kdy se novináři natlačí do stíhačky, aby si to na vlastní kůži vyzkoušeli a kdy je přetížení při startovním manévru donutí nazvracet si do vlastní přilby a zvratky se málem udusit.

19 2.2. STEPANASK S NOVINÁŘKOU 11 Nemohlo tě hochu nic horšího potkat, řekl si v duchu Stepanask, když té novinářce znovu a znovu dokola vysvětloval schéma základen Flotily ve Sluneční soustavě. Ale to se opravdu hluboce mýlil 2.2 Stepanask s novinářkou Barbora Streissandi zamrkala svýma neskutečně dlouhýma řasama a upřela na Stěpanaska své blankytně modré oči, ve kterých se nadporučík Stepanask topil už hezkou řádku minut. To myslíte vážně, USA že byly někdy někdy ekonomická mocnost? To si ze mne děláte legraci, já myslela, že vždy byli tak trochu retro, zašvitořila novinářka a ladným gestem pravačky si odhrnula z čela dlouhé blond vlasy. A Stepanask se na tu vějičku nechal chytit. Vějičku proto, že podcenil bojovou přípravu nepřečetl si složku rozvědky o Barboře Streissandi a tak se ani nedočetl o tom, že tahle novinářka není jelítko vyuzené dvouletým rychlokvasným kurzem novinařiny a že kromě řadového vzdělání v historii na oxfordu má za sebou i tři roky prestižního studia polito-ekonomie na Univerzitě Karlově. A tedy, že toho nutně o ekonomice ví podstatně více, než se kdy Stepanaskovi podařilo Stepanask se blahosklonně usmál Ale jo, fakt to tak kdysi bylo a není to ani dvě století. Amerika byla ekonomickou i politickou velmocí, která vyhrála dvě světové války a vydýchala jednu studenou. Došlo to tak daleko, že si mohli dovolit napadnout jakýkoliv stát a nikdo proti tomu nic neudělal, byli dost silní na to, aby mohli válčit s celým světem. Jej a co se pak změnilo, vyjekla Barbora? No, zamyslel se Stepanask, bylo to napočátku nového tisíciletí, když na zemi přistáli velvyslanci ze Sargu, první mimozemštani, na které jsme narazili. A přístáli zrovna v Čechách. A u toho byl Michal Wirzig a Wirzigové jakmile se nachomýtnou k nějaké šanci, tak už ji nepustí. Sargové začali vzdělávat pozemské vědce, předávali nám svoje znalosti. A Wirzig se postaral o to, aby všechny důležité informace dostali čeští vědci a aby se včas patentovaly. A pak všechno začali češi vyrábět jako první. Postavili první hyperprostorovou lod, první gravitační a fotonové vysílače, první hypertracery a fázery, první na co si vzpomenete. A kdo chtěl, mohl si to u nich koupit. Příjmy z patentů a práv byly obrovské a Wirzigové na tom nadělal jmění. Jenže i ostatní v Evropě na tom slušně vydělali, protože češi nestíhali vyrábět všechno a tak spoustu produktů licencovaly do jiných firem a států. Tak vznikl Středoevropský svaz Wirzigové prostě polákům a slovákům dali lepší podmínky za to, že se s čechy sjednotí do jednoho státu. A to se tomu nějak američani nezačali bránit, když měli tehdy takovou sílu, zeptala se Streissandi se svým dokonale naivním výrazem? Ale jo, chtěli Wirzigovi zatrhnout tipec. A jednou zadrželi skupinu vědců, která přijela do Států přednášet na nějakou konferenci, obvinili je ze špionáže. A pak poslali letecký přepad na základnu České armády, aby ji obsadili a získali důkazy. Jenže Wirzig už tehdy měl letku, která si s těmi americkými letadly okamžitě poradila a smetla je z oblohy. Pak udělali češi výsadek a osvobodili zadržené vědce a potom tu americkou základnu, kde je drželi v zajetí, srovnali se zemí. Na výstrahu. A od té doby byl klid. Češi měli nejvíce peněz a postavili největší kosmickou flotilu ze všech a po prvním vpádu Anoplurňanů, kdy útočníky odrazili v podstatě sami, nabídli ostatním založení společné Flotily Země. A Michal Wirzig se stal prvním admirálem Flotily, po něm

20 12 KAPITOLA 2. jeho syn Vojtěch Wirzig, vnuk Prokop Wirzig až k dnešnímu nejvyššímu Martinovi Wirzigovi. A proč se nestal admirálem nikdy někdo jiný, než Wirzigové? Slyšela jsem, že se upsali sargům svojí duší, zeptala se Streissandi. Stepanask se zamyslel. Taky slýchal ty zvěsti o tom, že Wirzigové sargům slíbili, že postaví velkou flotilu schopnou bránit se anoplurňanům a kdysi se přistihl, že nevěří oficiální verzi, že sargové věnovali své znalosti pozemšt anům z čistého altruismu, ba dokonce měl podezření na to, že sargové si Zemi záměrně vybrali a umožnili jí skok v technologiích o několik století napřed jen proto, aby pozemšt ané zbrzdili expanzi anoplurnského impéria napříč galaxiemi a poskytly sargům oddechový čas. Jenže takovéhle metafyzické úvahy nebyly nic pro natvrdlou novinářku a Stepanask ji nechtěl vystavovat pokušení samostatného myšlení. No, je to tradice a navíc Wirzigové byly vždy nejlepší. Víte, není žádné pravidlo, že Flotile musí velet Wirzig. Generálové by mohli zvolit i někoho jiného. Jenže vždycky vybrali Wirziga a jak při prvním vpádu, tak při tom posledním se ukázalo, že to bylo dobře. Wirzig uměl vždy rozšiřovat pozemské državy a balancovat ekonomický užitek s obranou Země... konstatoval Stepanask. Byla to jen část pravdy. Ačkoliv všichni Wirzigové prosluli jako skvělí stratégové v dobách válečných, těch bylo jen málo a nejsilnější stránkou Wirzigů ve všech generacích bylo to, jak zvládali Flotilu a Zemi v dobách míru. Flotila se totiž podobně jako v případě Anoplurny stala cílovou stanicí pro dobrodruhy a renegáty všeho kalibru a všech ras. Však také většina prvních vojáků Flotily pocházela z řad zločinců a průzkumy odlehlých koutů sluneční soustavy patřily v prvních letech do výhradní domény odsouzenců, kterým pozemská justice dala před popravou poslední šanci. Ačkoliv taková šance netrvala o mnoho déle, většinou naprosto vyhovovala povaze těchto lidí a tak se Flotila záhy stala stabilizačním faktorem pozemské civilizace, kdy ze Země odváděla lidi, jimž jednoduchý život byl až příliš poklidným. Tak třeba brigádní generál Korcianov, legenda z bitvy u Chaironeie, byl původně odsouzeným vrahem a ačkoliv to oficiální monografie vždy taktně opomíjely, všeobecně se to vědělo. Wirzigovská vláda nad Flotilou byla stejně zvláštní, jako nepopiratelná. Jenže vliv admirála Flotily dalece přesahoval ony dva miliony mužů, jimž přímo velel. Flotila představovala největší ekonomickou hybnou sílu na Zemi, zajišt ovala vojenský i většinu civilního transportu v rámci Sluneční soustavy, těžbu strategických surovin, obrovskými sumami dotovala a štědře sponzorovala nejenom vědu a výzkum, ale i umělce. Vliv Flotily bylo možno nejsnáze a zároveň nejpozoruhodněji sledovat na proměnách jazyka. Od prvopočátků Flotily totiž platila čeština jako oficiální jazyk Flotily a kdo chtěl sloužit ve Flotile, musel si s češtinou poradit. Nedosti na tom s češtinou se musel poprat i každý, kdo chtěl s Flotilou obchodovat a tak se čeština během několika desetiletí prosadila jako nejdůležitější světový jazyk, ačkoliv ještě před lety se zdála pozice španělštiny, angličtiny a čínštiny neotřesitelnou Stepanaska vytrhlo ze zamyšlení zuřivé pípíní jeho komunikátoru. Zlostně jej chtěl umlčet, přitisnkul prst k displeji komunikátoru, jenže pípání nepřestalo. Uvědomil si, že si komunikátor vypnul, aby ho nikdo nevyrušoval a hned nato si všimnul, že komunikátory se zuřivě rozzvonily i všem ostatním vojákům kolem. Něco se děje, pomyslel si Stepanask, když se díval na zprávu, kterou jeho komunikátor právě přijímal.