Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky

Transkript

1 Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky Rok 25 Zpracováno: červenec 26

2

3 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Na Šabatce 17, Praha 4 Ředitel ústavu: Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Náměstek ředitele pro hydrologii: Ing. Jan Kubát Řešitelé: bilance množství vody: Ing. Radek Vlnas RNDr. Dagmar Pavlíková Mgr. Theodor Fiala RNDr. Eva Novotná bilance jakosti vody: Ing. Jitka Vejvodová Mgr. Miroslava Svátková Ing. Jindřich Freisleben Ing. Danica Svobodová

4 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25

5 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce ÚVOD.1 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY Srážková a ová charakteristika roku Metodika hydrologického bilancování množství vody Bilancování množství vody v jednotlivých povodích Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství vody v kalendářním roce HYDROLOGICKÁ BILANCE JAKOSTI VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE Výsledky hydrologické bilance jakosti povrchových vod a jejich zhodnocení Výsledky hydrologické bilance jakosti podzemních vod a jejich zhodnocení PŘÍLOHA 1: Bilance množství vody v dílčích povodích PŘÍLOHA 2: Výsledky výpočtu látkového odnosu zvolených látek

6 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25

7 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce ÚVOD Podle zákona č.254/21 Sb. o vodách (vodní zákon) je vedení vodní bilance jednou ze ch činností v oblasti zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod. Vodní bilance podle vodního zákona sestává z hydrologické bilance a vodohospodářské bilance. Hydrologická bilance porovnává přírůstky a úbytky vody a změny vodních zásob v území za daný časový interval. Vodohospodářská bilance porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní vody a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hledisek množství a jakosti vody a jejich ekologického stavu. Obsah vodní bilance a způsob jejího sestavení následně upravila vyhláška Ministerstva zemědělství č.431/21 Sb. Hydrologickou bilanci sestavuje v souladu s uvedenou vyhláškou a na základě pověření Ministerstva životního prostředí Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Vodohospodářskou bilanci za oblasti povodí sestavují správci povodí. Hydrologická bilance se skládá z bilance množství vody a bilance jakosti vody. ČHMÚ se hydrologickým bilancováním množství vody zabývá již delší dobu. Systematická hydrologická bilance v detailním členění však byla poprvé zpracována pro rok 22. K tomu účelu byla provedena rozsáhlá kalibrace modelů hydrologické bilance na základě dat za období a zároveň zpracována data z extrémní povodně ze srpna 22. Pro kalendářní rok 25 bylo pro výpočet bilance množství vody vybráno celkem 54 povodí (uzavřených profily vodoměrných stanic), které byly seskupeny do 1 bilančních oblastí. Oproti minulým letům přibyla fiktivní stanice Orlík-vtok (ORLK). Stanice slouží k úpravě vymezení bilančních oblastí povodí horní Vltavy a povodí dolní Vltavy tak, aby lépe odpovídaly plošnému rozsahu oblastí povodí podle působnosti správců povodí (mapa 2). V textové části kap. 2.1 a 2.4 došlo k rozšíření o popis vývoje zásob vody ve sněhové pokrývce a teplot, tedy veličin sledovaných sítí klimatologických stanic ČHMÚ. Oproti dřívějším zpracováním Bilance byl rovněž změněn způsob vyhodnocení zásob vody ve sněhové pokrývce (kap. 2.2, str. 7). Výpočet bilance množství vody byl proveden v měsíčním kroku. Výstupy bilance množství v těchto povodích obsahují údaje o: a) atmosférických srážkách b) celkovém u c) m u d) zásobách vody ve sněhové pokrývce e) změnách zásob podzemní vody f) přirozených průtocích vody ve vodních tocích ve vybraných vodoměrných stanicích Vyhodnocení hydrologické bilance je provedeno pro 8 oblastí povodí podle vodního zákona (viz. Mapa 1): a) povodí horního a středního Labe b) povodí horní Vltavy c) povodí Berounky d) povodí Dolní Vltavy e) povodí Ohře a dolního Labe f) povodí Odry g) povodí Moravy h) povodí Dyje Takto stanovené oblasti povodí však nebylo možné vždy bilančně uzavřít, protože v některých případech nejsou v závěrovém profilu k dispozici příslušná data průtoků. Pro bilanci množství vody tedy bylo území České republiky rozčleněno do 1 bilančních oblastí, se snahou o co největší přiblížení oblastem povodí podle vodního zákona. Pouze oblast povodí Horního a středního Labe byla ještě rozdělena na dvě bilanční oblasti, rovněž oblast povodí Ohře a dolního Labe byla rozdělena na dvě oblasti (Mapa 2). Výsledky hydrologické bilance množství vody v takto stanovených bilančních 1

8 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 oblastech udává kap. 2.3, vyhodnocení bilance v oblastech povodí je v kap Výsledky bilance ve všech bilancovaných povodích jsou v přílohách zprávy. Pro účely bilance jakosti vody bylo na území České republiky zvoleno 256 profilů sledování jakosti povrchových vod a 462 objektů sledování jakosti podzemních vod (137 pramenů, 147 mělkých vrtů, 178 hlubokých vrtů), pro které byly určeny tyto výstupy: a) sestava ukazatelů jakosti vody porovnaných s referenčními hodnotami, b) výsledky výpočtu látkového odnosu zvolených látek ve vybraných profilech, c) přehledná mapa jakosti podzemních vod v přírodním prostředí, d) přehledná mapa jakosti vody ve vodních tocích. Vyhodnocení hydrologické bilance jakosti vody je v kap. 3.1 a 3.2 v členění podle územní působnosti 5 správců povodí. Výsledky bilance jakosti vody ve všech sledovaných lokalitách jsou v ČHMÚ k dispozici na vyžádání. Výstupy hydrologické bilance jsou podkladem pro sestavení Vodohospodářské bilance, kterou zajišťují příslušní správci povodí, a Souhrnné vodní bilance, kterou pro hlavní povodí Labe, Odry a Moravy sestavuje Výzkumný ústav vodohospodářský TGM. 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE Srážková a ová charakteristika roku 25 Srážková situace Rok 25 byl z hlediska množství spadlých srážek jako celek normální, roční srážkový úhrn 732 mm představuje 19 % dlouhodobého průměru. Srážkově silně nadprůměrný byl na celém území začátek roku. Srážkové úhrny ledna a února představují 165 %, resp. 17 % dlouhodobého normálu. Dalšími nadnormálními i byly červenec a prosinec. Naopak silně podprůměrný byl prakticky v celé republice říjen, jehož úhrn 11 mm odpovídá pouze 27 % normálu. V Čechách byl na řadě míst suchým em také listopad, na Moravě pak červen. Teplota vzduchu Z hlediska teploty vzduchu byl rok 25 na území České republiky normální, průměrná roční teplota 7.7 C přesáhla dlouhodobý normál o.2 C. Leden vykázal největší kladnou odchylku od normálu, jeho průměrná teplota -.4 C je o 2.4 C vyšší než hodnota normálu. Únor a březen byly naopak teplotně podprůměrné. Od dubna do října byly všechny průměrné měsíční teploty (kromě srpnové) nadprůměrné. Rok uzavřely teplotně podprůměrné e listopad a prosinec. Stav sněhové pokrývky Na začátku ledna ležela souvislá sněhová pokrývka jen ve středních a vysokých polohách České republiky. Na horách tvořila výška až 2 cm, ve středních polohách 1 až 3 cm. V nížinách se sněhová pokrývka vytvořila až v druhé polovině ledna a vydržela tu do poloviny března. V únoru sněhová pokrývka dále přibývala. Například na Filipově Huti na Šumavě její výška dosáhla 1 cm (vodní hodnota 344 mm), v Krušných horách bylo naměřeno maximálně 123 cm (vodní hodnota 298 mm). V průběhu března dosáhla výška sněhové pokrývky na většině území ČR svého maxima a to převážně kolem Byla změřena následující absolutní maxima: Filipova Huť 185 cm s vodní hodnotou 434 mm, Horní Mísečky 335 cm (9 mm), stanice Klíny v Krušných horách 127 cm (335 mm), Lysá hora 274 cm (548 mm), Vápenice v Bílých Karpatech 166 cm (229 mm). Ve středních polohách se výška pohybovala nejčastěji mezi a cm (resp. až 2 mm vodní hodnoty). V nížinách dosahovala hodnot od 5 do cm (např. stanice Lanžhot 1 cm, vodní hodnota 13 cm). 2

9 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 V druhé dekádě března se v nižších polohách v souvislosti s oteplením vyskytovaly již jen dešťové a sníh postupně roztál. Na horách však vydržel až do dubna, nicméně výšky dosahovaly již jen několika desítek cm (např. v Krušných horách do 4 cm s vodní hodnotou 88 mm). Na Filipově Huti vydržela souvislá sněhová pokrývka do , na konci dubna bylo na Šeráku v Jeseníkách 15 cm, na Labské boudě cm. Na podzim se první sněhové vyskytly v říjnu, nejvíce nasněžilo na Lysé hoře (2 cm). Souvislá sněhová pokrývka se vytvořila na horách v polovině listopadu, v nížinách na konci listopadu případně až v prosinci. Na konci roku leželo na horách až 2 cm (např. stanice Vápenice 17 cm, vodní hodnota 18 mm), ve středních polohách 2 až 7 cm, v nížinách do 3 cm. Odtoková situace Odtokové poměry se v roce 25 v povodích České republiky výrazně neodchýlily od průměných hodnot. Zatímco české toky byly z hlediska u mírně nadprůměrné, moravské většinou mírně podprůměrné. Jednotlivé toky v Čechách vykázaly v porovnání s dlouhodobým normálem nadprůměrné hodnoty v rozmezí 11 až 125 %. Průměrný roční průtok na horním toku Labe dosáhl 11 % Q a, na dolním toku 11 %, na Jizeře 12 %, na Ohři pak v rozmezí 17 až 112 % a na Bílině 11 %. Na horním toku Vltavy byl zaznamenán průměrný roční průtok zhruba 15 % Q a, v povodí Lužnice asi 11 % a v povodí Otavy kolem 12 %. Na středním a dolním části povodí Vltavy dosáhly cca 114 % dlouhodobého průměru, na Sázavě 96 % a na Berounce 18 %. Podprůměrné vykazovaly v Čechách toky v povodí Ploučnice (kolem 9 %) a také Orlice a Cidliny (88 resp. 6 % Q a ). Moravské řeky byly naopak z hlediska u, podobně jako v roce 24, mírně podprůměrné. Průměrný roční průtok se na všech řekách jižní Moravy pohyboval mezi 9 až %, na Ostravici a Bečvě pod 9 %, na Odře pod 8 % a na Opavě pod 7 %. Jedinou významnější moravskou řekou s nadprůměrným průtokem byla Olše se 11 % Q a. Průběh u 25 měl téměř všude obdobný charakter. Podobně jako v předchozím roce byl charakteristickým rysem dlouhodobý pokles průtoků trvající od jarních ů až do listopadu. Leden byl charakteristický převážně průměrnými. K jejich zvýšení došlo v závislosti na nadmořské výšce povodí od února do dubna. Průměrné měsíční dosáhly v únoru nejvyšších hodnot na povodích v nížinách, např. na Cidlině, vlivem kombinace tání a deště také výrazně vzrostly v západních Čechách. Na většině toků ČR však byly nejvodnějšími i březen a duben, kdy byl na několika tocích dosažen 3. SPA a ojediněle kulminoval průtok na úrovni 5 až 1leté vody (např. na Nežárce, Tiché Orlici, ad.). Poté následovalo v průběhu jara postupné slábnutí průtoků. Roční minima byla zaznamenávána na začátku léta a na podzim. V Čechách byl na většině území nejméně vodným em červen. Na Nežárce bylo zjištěno 37 % dlouhodobého červnového průměru, na Blanici 33 %, na Berounce 48 %, na horní Ohři 55 %. Průtoky nižší než Q 33 byly v červnu naměřeny na Sázavě a Želivce. Na rozdíl od toho byl na Moravě a také v severních a východních Čechách výskyt ročních minim vázán na podzimní e, převážně na listopad. Průtoky na Svratce, Jihlavě a Dyji se pohybovaly okolo 75 % průměrného měsíčního průtoku, na Opavě činily %, na Moravě asi 3 a na Bečvě jen 25 % Q XI. V Čechách se listopadové minimum vyskytlo na dolní Ohři, Bílině, Ploučnici (všude do 6 % dlouhodobého průměru) a na tocích jižních Čech. Minima na Jizeře a středním toku Labe byla zaznamenána již v říjnu. Povodňové situace v roce 25, pokud se vyskytly, byly většinou lokální a málo významné. Velké byly zaznamenány na jaře v souvislosti s táním. Na některých tocích byl překročen 3. SPA, např. na Nežárce a dolní Lužnici, na Mži, Radbuze, Úslavě a Klabavě, na Tiché Orlici, na Opavě a Moravské Sázavě. Letní povodně způsobené přívalovými dešti se vyskytly ojediněle a výjimečně způsobily krátkodobá dosažení 3. SPA (např. v srpnu na Olši a na Stěnavě). Podzemní vody Na začátku roku 25 zaznamenaly hladiny v pozorovaných vrtech a vydatnosti pramenů jak pokles, tak stagnaci nebo vzestup. Od února do dubna již převažoval celkový vzestup hladin podzemních vod a byly dosahovány maximální roční stavy. Ojediněle se však objevilo také několik kratších období stagnace, případně i poklesu hladin (např. v únoru v povodí Moravy a Dyje). Roční maxima se jako první objevila v polovině února v povodí horní Ohře a v kvartéru povodí Berounky. Nejčastěji se maxima hladin vyskytla v březnu, např. v povodí horního a středního Labe, nebo v jižních Čechách. V dubnu hladiny kulminovaly na většině území jižní a severní Moravy a v povodí Sázavy, Berounky a dolní Vltavy. 3

10 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Také vydatnosti pramenů vykazovaly od února do dubna rostoucí tendenci, na některých místech však pokračovalo snižování vydatnosti z ledna (např. v únoru a březnu v povodí horního Labe, Jizery, Lužnice aj.). Největší roční vydatnosti pramenů byly, podobně jako hladiny podzemních vod, dosahovány v březnu a dubnu. Do května měly roční maximum posunuty prameny na Šumavě, v povodí Odry a Dyje. Chod režimu podzemních vod na území České republiky je znázorněn v Grafu 1 pro vrty a Grafu 2 pro prameny hlásné sítě ČHMÚ. Měsíční průměry vyjádřené v kvantilech dlouhodobé křivky překročení (RKP) dokumentují změny vůči jednotné křivce ze celé srovnávací období. Měsíční průměry vyjádřené v kvantilech dlouhodobých měsíčních křivek (MKP) překročení dokládají změny v ročním cyklu proti dlouhodobému normálu. Česká republika - vrty % Zařazení na MKP v % Zařazení na RKP v % Graf 1 Vrty hlásné sítě Česká republika - prameny % Zařazení na MKP v % Zařazení na RKP v % Graf 1 Prameny hlásné sítě Po jarní kulminaci hladin podzemní vody a maximech vydatnosti pramenů docházelo na celém území ČR k postupnému poklesu a snižování vydatností. Tento proces zpravidla vrcholil v řijnu nebo listopadu. Nezřídka docházelo k přerušení poklesového trendu převážně kvůli letním srážkám. 4

11 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Například v jižních Čechách došlo v srpnu díky srážkám k výrazným vzestupům hladin podzemních vod i zvýšené vydatnosti pramenů, podobně došlo k přechodnému vzestupu hladin v červenci v povodí Svratky a Svitavy apod. Roční minima vydatnosti a nejnižší hladiny byly obvykle zaznamenány v říjnu a listopadu. V povodí Berounky a horní Ohře se však minima vyskytla již v červenci a srpnu, v povodí Jizery a středního Labe naopak až v prosinci. Po dosažení minima došlo v závěru roku opět k postupnému vzrůstu hladin podzemních vod a vydatností pramenů. Regionální rozdíly ve vydatnostech pramenů, hladinách ve vrtech a v režimu podzemních vod závisí na místních hydrogeologických podmínkách, nadmořské výšce a na rozložení srážek. Průměrné roční hladiny ve vrtech byly v drtivé většině případů blízko dlouhodobému normálu, případně mírně podnormální. V povodí Berounky dosáhly hladiny průměrné úrovně 98 % normálu, v povodí Jizery a středního Labe 52 až 99 %, u Ohře 8 až 15 %, na horním Labi 9 až 111 %, v povodí Svratky a Rokytné přibližně %, na horní Moravě 19 % normálu. Průměrné roční vydatnosti pramenů byly taktéž většinou normální nebo mírně podnormální, výjimkou bylo povodí Dyje s vydatností pouze 57 % normálu. 2.2 Metodika hydrologického bilancování množství vody Hydrologická bilance zahrnuje porovnání srážek, přítoků a ů vody a změn vodních zásob v povodí, území nebo vodním útvaru za daný časový interval. Hydrologická bilance hodnotí změny zásob povrchové a podzemní vody způsobené časovou a prostorovou proměnlivostí přirozených vlivů, zejména klimatických činitelů a vytváří podklad pro hodnocení změn zásob vody, které jsou způsobeny užíváním vody nebo jinými antropogenními zásahy. Základní veličiny hydrologické bilance Při výpočtu hydrologické bilance rozlišujeme dva typy bilančních veličin (prvků hydrologické bilance) A) veličiny, které mají rozměr toků atmosférické územní výpar z povodí (průtok v závěrovém profilu) z povodí B) veličiny, které mají rozměr zásoby zásoba půdní vody v zóně aerace zásoba vody ve sněhové pokrývce zásoba podzemní vody zásoba vody v tocích a nádržích Obtížnost sestavení hydrologické bilance spočívá v tom, že ne všechny bilanční veličiny lze vyčíslit z měření. Některé bilanční veličiny můžeme odhadovat podle jejich vztahu k jiným, m, veličinám a některé bilanční veličiny lze odhadnout jen modelováním hydrologického procesu. Navíc je nutné pracovat s dalšími fyzikálními veličinami, které nejsou vstupy ani výstupy bilance, ale jsou potřebné pro výpočet bilančních veličin nebo jsou vnitřními veličinami bilančního výpočtu. Přehled rozdělení veličin z tohoto hlediska, tak jak byly použity při sestavování hydrologické bilance za rok 24, poskytuje následující Tab

12 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Veličina Jednotky Použitý způsob stanovení Zdroj dat Srážky mm Orografickou interpolací z bodových pozorování ve srážkoměrných stanicích Celkový Základní Zásoba vody ve sněhové pokrývce Změny zásob podzemní vody m 3.s -1 mm m 3.s -1 Pozorování vodních stavů a hydrometrická měření v závěrovém profilu povodí Modelovým výpočtem hydrologické bilance ze srážek a meteorologických veličin Vyčlenění z průběhu celkového u podle průběhu hladin podzemních vod nebo vydatností pramenů databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ model SimBa, databáze ČHMÚ Databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa mm Výpočtem podle Němce databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa Přirozený průtok mm Pozorování vodní stavů, korekce podle ČHMÚ, VÚV m 3.s -1 údajů o umělých regulacích podniky Povodí Přímý 1 mm Modelovým výpočtem model SimBa Přímý 2 mm Modelovým výpočtem model SimBa Zásoba vody v půdě mm Modelovým výpočtem model SimBa Potenciální evapotranspirace mm Modelovým výpočtem model SimBa Územní výpar mm Modelovým výpočtem model SimBa Relativní vlhkost vzduchu % Orografickou interpolací z bodových pozorování klimatologických stanic Teplota vzduchu C Orografickou interpolací z bodových pozorování klimatologických stanic Dotace zásob podzemní vody databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa Perkolace mm Modelovým výpočtem model SimBa Tab. 2.1 Přehled veličin hydrologické bilance 6

13 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Sestavení hydrologické bilance množství vody v roce 25 probíhala v následujících krocích: 1) Příprava vstupních dat Předpokladem pro to, aby mohla být zpracována hydrologická bilance minulého roku je příprava dat a zpracování víceletých dlouhodobě pozorovaných řad bilančních veličin z povodí, pro která se bilance zpracovávala. Jak udává Tab. 2.1, šlo konkrétně o: Výběr datových řad o průtocích, srážkových úhrnech, teplotě vzduchu, a relativní vlhkosti vzduchu v měsíčním kroku za referenční období Očištění průtokových dat od vlivu odběrů povrchové i podzemní vody, vypouštění, manipulací nádrží, a převodů vody i očištění pozorování hladin podzemních vod a vydatností pramenů od vlivu významných odběrů podzemní vody. Tato část byla zpracována ve Výzkumném ústavu vodohospodářském (VÚV) na základě údajů o odběrech a vypouštění významných uživatelů, údajů o významných akumulacích a na podkladě dat ch v ČHMÚ. U značně ovlivněných ových režimů je však obtížné správně posoudit všechny umělé zásahy a eliminovat jejich vliv, což může nepříznivě ovlivnit následné sestavení hydrologické bilance ve sledovaném profilu. 2) Transformace vstupních dat Data převzatá od správců povodí i data z různých databází ČHMÚ byla transformována do jednotného tvaru časových řad měsíčních průměrů a úhrnů. Hodnoty vybraných veličin byly vyjádřeny ve shodné jednotce, tj. v mm výšky na povodí, se kterou výpočetní model pracuje. 3) Výpočet časových řad prvků hydrologické bilance pro povodí Úhrn srážek veličina je vyčíslována podle měření ve srážkoměrných stanicích. Pro výpočet srážkových výšek na povodí byla využita metoda Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ], která využívá předpoklad lineární regresní závislosti úhrnu srážek na nadmořské výšce. Celkový z povodí vyhodnocen na základě pozorování vodních stavů a měrných křivek průtoků v závěrovém vodoměrném profilu. Teplota vzduchu stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek. Relativní vlhkost vzduchu - stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek. Územní výpar nelze měřit přímo. Časové řady hodnot územního výparu byly stanoveny výpočtem pomocí modelu SimBa [Kašpárek, VÚV]. Podstatou modelování je popis akumulace vody ve formě zásoby vody v půdě a její využití pro výpar. Při výpočtu se vychází z předpokladu, že když je v daném i srážka větší, než potenciální evapotranspirace, je výpar roven potenciální evapotranspiraci. Pokud je srážka menší než potenciální evapotranspirace, využívá se pro výpar i část vody v půdě. V závislosti na stupni nasycení půdy se velikost výparu oproti potenciální evapotranspiraci zmenšuje. Potenciální evapotranspirace základem metodiky výpočtu jsou grafy udávající velikost potenciální evapotranspirace v závislosti na hodnotě sytostního doplňku. Sytostní doplněk se vypočítá podle průměrných teplot vzduchu a průměrných relativních vlhkostí vzduchu v konkrétním i. Základní získáván z celkového u. Rozčleněním celkového u na složky se stanovuje povrchový, podpovrchový a. Skutečně povrchový plošný v našich podmínkách na přírodních plochách nastává jen za přívalových dešťů a v celkovém objemu u tvoří většinou jen malou část. 7

14 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Rozčlenění zbývající části u na část nazývanou podpovrchový (hypodermický) a na část nazývanou, která je obvykle ztotožňována s velikostí u podzemní vody, závisí na použitém pravidle pro rozdělení. Při sestavování hydrologické bilance množství vody pro rok 23 se vycházelo z předpokladu, že malé jsou tvořeny výhradně em podzemní vody. Zásoba vody ve sněhové pokrývce časové řady hodnot zásob vody ve sněhové pokrývce byly na rozdíl od předešlých let stanoveny výpočtem metodikou podle Němce [ČHMÚ]. Ukázalo se totiž, že model SimBa vzhledem k měsíčnímu kroku výpočtu není schopen odhadnout zásoby vody ve sněhové pokrývce s dostatečnou přesností a zásoby soustavně podhodnocuje. Dalším důvodem je snaha co nejvíce využít veličiny měřené v síti stanic ČHMÚ a modelovat pouze veličiny, které není možné měřit přímo nebo je z přímo ch hodnot odvodit. Vodní hodnota je sice rovněž měřenou veličinou, ale týdenní četnost měření není pro naše potřeby dostatečná (měsíční průměr je počítán pouze ze 4 hodnot). Do výpočtu Němcovo metodou vstupují denní srážkové úhrny, výška nového, celková výška, tlak par. Výpočet je založen na těchto ch předpokladech: přírůstek vodní hodnoty díky novému je roven srážkám pokud tyto nejsou příliš vysoké. V tom případě je přírůstek takový, aby hustota nového byla.2 g.cm -3 přírůstek vodní hodnoty je omezen schopností pojmout vodu. Tato schopnost je přímo úměrná výšce a nepřímo úměrná jeho hustotě sníh je schopen přijímat vzdušnou vlhkost Časové řady vodní hodnoty v denním kroku ve stanicích monitorovací sítě ČHMÚ byly přepočteny do gridů průměrných měsíčních vodních hodnot metodou Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ. 4) Vlastní bilanční výpočty Pro analýzu hydrologické bilance byl využit model SimBa, který hydrologickou bilanci povodí počítá v konstantním časovém kroku jeden. Vyjadřuje bilanční vztahy na povrchu povodí, v zóně aerace, do níž je zahrnut i vegetační kryt povodí a v zóně podzemní vody. Model hydrologické bilance se skládá z několika dílčích algoritmů, kterými se modelují bilanční procesy v dílčích zónách povodí (jde o dělení ve vertikálním členění). Parametry modelu jsou buď volné, fyzikálně dané nebo je považujeme za konstantní. Volné parametry se odhadují tak, aby se průběh zvolené modelované veličiny podle vybraného kritéria co nejvíce shodoval s pozorováním. Pro odhad parametrů byl použit proces dvou-stupňové optimalizace podle celkového u a výsledky dlouhodobých pozorování. 8

15 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce Bilancování množství vody v jednotlivých povodích Mapa 1 Rozdělení České republiky do 8 oblastí povodí Pro hydrologickou bilanci množství vody nelze uvedené členění přesně použít, protože oblasti povodí nejsou uzavřeny vodoměrnými stanicemi. Bylo proto provedeno členění do 1 bilančních oblastí (viz Mapa 2). Seznam bilančních profilů množství vody podle příslušnosti ke zvoleným bilančním oblastem udává Tab Tab. 2.2 Seznam bilančních profilů množství vody rozdělených podle bilančních oblastí Bilanční oblast Kód oblasti horní Labe 1 16, 37, 42, 61 střední Labe 2 7, 8, 118, 14 9 Bilanční profily horní Vltava 3 111, 11, 1151, 123, 129, 131, 133,141, 1, 151, ORLK dolní Vltava 4 159, 1632, 16, 1672, 169, 21 Berounka 5 174, 1799, 183, 186, 19, 1973, 198 Ohře a Bílina 6 214, 219, 226, 221 dolní Labe 7 239, 24 Odra 8 257, 27, 293, 294, 33 Morava 9 35, 367, 39, 43, 4215 Dyje 1 429, 457, 462, 477, 478, 485

16 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Mapa 2 Rozdělení České republiky do 1 bilančních oblastí 1

17 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Výsledky hydrologické bilance množství vody pro každou z 1 bilančních oblastí uvádíme ve formě tabulek bilančních veličin a jejich grafického znázornění. Pro ostatní dílčí bilanční profily uvádí výsledky Příloha 1. Oblast 1 - horní Labe tok Labe vodoměrná stanice Přelouč dtb stanice 61 plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

18 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 2 - střední Labe tok Střední Labe a Jizera vodoměrná stanice od Přelouče po Brandýs dtb stanice plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

19 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 3 - horní Vltava tok Vltava vodoměrná stanice Orlík vtok dtb stanice orlk plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

20 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 4 - dolní Vltava tok Dolní Vltava, Sázava vodoměrná stanice Vltava pod Orlikem, Sázava dtb stanice ORLK plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

21 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 5 - povodí Berounky tok Berounka vodoměrná stanice Beroun dtb stanice 198 plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

22 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 6 - povodí Ohře a Bíliny tok Ohře, Bílina vodoměrná stanice Louny+Trmice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

23 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 7 - mezipovodí dolního Labe tok Dolní Labe vodoměrná stanice Labe pod Brandýsem dtb stanice plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

24 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 8 - povodí Odry a Olše tok Odra, Olše vodoměrná stanice Bohumín+Věřňovice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

25 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 9 - povodí Moravy tok Morava vodoměrná stanice Strážnice dtb stanice 4215 plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

26 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Oblast 1 - povodí Dyje tok Dyje vodoměrná stanice Břeclav - Ladná dtb stanice 485 plocha povodí [km 2 ] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII [m3.s-1] [m3.s-1] [m3.s-1]

27 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství vody v kalendářním roce 25 Rok 25 byl z hlediska množství spadlých srážek na území České republiky mírně nadprůměrný. Srážkově silně nadprůměrné byly na většině území e leden, únor a červenec. Naopak extrémně suchý byl na převážné většině území říjen, suchý byl i březen a listopad. Odtokové poměry v roce 25 se v povodích České republiky výrazně neodchýlily od průměrných hodnot. Zatímco české toky byly z hlediska u mírně nadprůměrné, moravské většinou mírně podprůměrné. Oblast povodí horního a středního Labe Průměrná roční teplota vzduchu se v horských polohách této oblasti pohybovala od 4 do 6 C, ve středních od 7 do 8 C a v nížinách mezi 8.5 a 9.2 C. Maximální teploty vzduchu dosahovaly na horách 27 až 32 C, ve středních polohách 29 až 34 C a v nížinách 34 až 36.4 C. Nejteplejší e byly květen a červenec. Maximální teplota vzduchu byla naměřena v červenci v Poděbradech a to 36.4 C. Minimální teplota vzduchu se v horských polohách pohybovala mezi -17 až -18 C, ve středních výškách mezi -16 až -18 C a v nížinách mezi -13 až -16 C. Absolutní minimum bylo naměřeno v únoru v Broumově a to C. Sněhová pokrývka napadla v této oblasti na horách již před a roztála v druhé polovině května. Pouze v nejnižších polohách, jako je např. dolní povodí Jizery, napadl sníh až 2. ledna. Maximální výška sněhové pokrývky dosáhla na horách 2 až 345 cm ( až 9 mm vodní hodnoty), nejvíce v březnu na Labské boudě 345 cm (asi 9 mm vodní hodnoty). Ve středních polohách se maximum pohybovalo od 8 do 18 cm (26 až 29 mm vodní hodnoty), sníh roztál v dubnu. V nížinách leželo maximálně 14 až 3 cm, což odpovídalo asi 2 mm vodní hodnoty, a sníh zde roztál v březnu. Na podzim sníh napadl v polovině listopadu a na horách a ve středních polohách již trvale zůstal až do konce roku. V nížinách střídavě padal a roztával, maximální výška se pohybovala do 13 cm. Celkem v roce 25 napadlo na horách až 6 cm, ve středních polohách 2 až 3 cm a v nížinách až 7 cm. V roce 25 spadlo na území povodí horního a středního Labe průměrně 784 mm srážek, což odpovídá 13 % srážkového normálu za období. Rok lze tedy hodnotit jako srážkově normální. Srážkové úhrny během roku však byly vzhledem k normálům jednotlivých ů velmi nevyrovnané. Srážkově nadnormální byly e leden, únor, květen, červenec a prosinec, přičemž v červenci srážkové úhrny dosahovaly 14 až 175 % normálu. Srážkově podnormální byly e březen, duben, červen, říjen a listopad 25. Nejvíce srážek bylo naměřeno v horních partiích Krkonoš, průměrně 134 mm, v Orlických horách od 9 do 11 mm, na Vysočině mezi 7 a 7 mm srážek Nejméně srážek spadlo v oblasti Poděbrad a Kolína, průměrně 53 až 5 mm. Odtokově byl rok 25 v oblasti povodí horního Labe po Přelouč průměrný (11 % dlouhodobého průměrného ročního průtoku), přičemž v samotném povodí Orlice mírně podprůměrný (88 % dlouhodobého průměru), v povodí Cidliny podprůměrný (6 % dlouhodobého průměru). Naopak v povodí Jizery lze hodnotit jako nadprůměrný, na hlavním toku dosáhl 12 % dlouhodobého u a také většina přítoků byla nadprůměrně vodná. K ově nejbohatším ům roku patřily březen a duben, kdy tál sníh v horských oblastech. Průměrné měsíční dosáhly v těchto ích v povodí horního Labe pod ústí Úpy až 13 % dlouhodobého měsíčního průměru, na Metuji 18 %, na Orlici 115 %, na Chrudimce 1 %, na Labi v Přelouči 145 % a na Doubravě dokonce 2 % dlouhodobého měsíčního průměru. V povodí Cidliny byl největší průměrný měsíční průtok v únoru, kdy činil 8 % dlouhodobého měsíčního průměru. Také některé přítoky Jizery kulminovaly již v únoru, ale dosahovaly hodnot jen půlleté vody. Po jarním tání se na všech vodních tocích regionu postupně snižoval až do začátku léta. V letním období v některých povodích především na jihu regionu výrazněji stouply díky místním intenzivním srážkám, a to hlavně počátkem července a na konci srpna. V červenci a v srpnu na Doubravě a v červenci na Chrudimce dosáhly průměrné měsíční úrovně 23 % dlouhodobého měsíčního průměru. Měsíční průměrné na Labi v Přelouči činily po oba tyto e téměř 12 % dlouhodobého průměru. Naopak v dolní části povodí Jizery byla v červenci a srpnu zaznamenána roční minima s hodnotami přibližně Q 33. Od září y obecně v celém území klesaly, nejmenší byly zaznamenány v listopadu (Labe v Přelouči %, Orlice 25 %, Cidlina 2 % dlouhodobého měsíčního průměru), na Jizeře v říjnu. 21

28 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Povodňové situace nebyly v roce 25 příliš závažné. V březnu, kdy proběhla nejvýraznější povodeň roku, byly zaznamenány 3. SPA na horním úseku Metuje, Tiché Orlici, spojené Orlici, Labi pod soutokem s Orlicí, horním úseku Loučné, Novohradce, Doubravě a Stěnavě. Nejvyšší dosažené kulminační odpovídaly době opakování 5 až 1 let. V dubnu při tání v nejvyšších partiích regionu byl maximálně překročen limit pro 2. SPA, a to na horním Labi na přítoku do VD Les Království. V červenci byl zaznamenán 2. SPA na Novohradce. V srpnu byl po přívalovém dešti krátce 3. SPA na Stěnavě v Otovicích, průtokové maximum zde odpovídalo době opakování 2 až 5 let. Rok 25 se v povodích horního Labe, Orlice, Cidliny a horní Jizery z hydrologického hlediska v mělkém oběhu podzemních vod vyznačoval podobným režimem. Od počátku ledna až do konce února hladiny vykazovaly mírný vzestup a v porovnání s dlouhodobými měsíčními normály byly na horním Labi a v povodí Orlice vyšší o 1 12 %, na středním Labi a v povodí Cidliny o 1 19 % nižší. V dolní části povodí Jizery a středního Labe naopak hladiny v lednu a únoru klesaly. V důsledku oteplení a následného tání byly maximální stavy hladin podzemních vod ve většině případů zaznamenány v polovině března, v povodí středního Labe až na přelomu března a dubna. Od dubna až do konce října hladiny pozvolna klesaly, přičemž na některých místech letní způsobily zastavení poklesu případně mírný vzestup. V říjnu a listopadu došlo k prohloubení minimálních stavů hladin. V porovnání s měsíčním normálem byly listopadové stavy na horním Labi nižší o 1 28 %, na středním Labi o 1 %, na Cidlině o 6 25 %. Teprve konec listopadu a prosinec se projevily mírnými vzestupy hladin podzemní vody. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem se hladiny podzemních vod nacházely v povodí horního Labe v rozmezí %, v povodí Orlice mezi 91 a 11 %, na středním Labi od 78 do 19 %, v povodí Cidliny mezi 79 a 96 % a v povodí Jizery v rozmezí 52 až 99 %. U pramenů byl průběh vydatností velmi podobný s tím rozdílem, že maximální vydatnosti byly zaznamenány v dubnu. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem se vydatnosti pramenů nacházely na horním Labi v rozmezí %, v povodí Orlice %, na středním Labi %, v povodí Cidliny % a v povodí Jizery 9 11 %. Oblast povodí horní Vltavy Průměrné roční teploty v roce 25 byly na celém území v rámci normálu. Nejvyšší průměrné roční teploty se vyskytly v jihočeských pánvích s nejnižší nadmořskou výškou (průměrná roční teplota v Českých Budějovicích +8.8 C) a nejnižší na horách (Horská Kvilda na Šumavě +2.5 C). V první polovině ledna bylo velmi teplo, kladné teploty byly nejen v nižší polohách ale také na horách, ochladilo se až v poslední lednové dekádě a měsíční průměrné teploty zůstaly lehce nadnormální. Únor byl nejchladnějším em roku a zároveň teplotně podnormální na celém území jižních Čech. Nejnižší minimální teploty byly zaznamenány v i březnu, který byl sice jako celek v rámci normálu, ale jeho první dekáda byla velmi studená. Absolutní teplotní minimum C bylo naměřeno na Horské Kvildě Následující e, včetně nejteplejšího července, se pohybovaly v mezích normálu. Velmi teplo bylo krátce v závěru července, kdy maximální denní teploty na celém území vystoupily na několik dnů nad +3 C. Absolutní maximální teplota C byla naměřena 28. července ve Vráži u Písku a v Klenovicích u Orlíka. Po teplotně normálním srpnu přišel relativně teplejší podzim. Pod nulu klesly teploty v poslední dekádě listopadu a více méně tak tomu zůstalo až do konce roku. Na začátku ledna ležela souvislá sněhová pokrývka jen na Šumavě (např. Filipova Huť cm, vodní hodnota 98 mm). V poslední dekádě ledna opakovaně sněžilo a souvislá sněhová pokrývka pokryla celé území jižních Čech. V únoru nadále přibývalo opět hlavně na Šumavě v povodí horních toků Otavy a Vltavy. Koncem února bylo na Filipově Huti 1 cm, vodní hodnota 344 mm. Maximální vodní hodnoty byly dosaženy v polovině března téměř na celém území jižních Čech, absolutní maximum 434 mm bylo na Filipově Huti. Nejvyšší sněhová pokrývka byla naměřena také na Filipově Huti, a to 185 cm. Od poloviny března sníh postupně odtával, nejdříve v nejnižších polohách, na horách se souvislá sněhová pokrývka udržela ještě v dubnu (na Filipově Huti až do ). Sníh se objevil opět v polovině listopadu 25 na horách a v poslední listopadové dekádě také v nejnižších polohách. Na horách a ve vyšších polohách pak až do konce roku dále přibývalo. V nižších a středních polohách sněhová pokrývka krátce roztála o vánočních dnech. Rok 25 byl z hlediska celkového množství spadlých srážek v porovnání s dlouhodobým průměrem nadnormální. V absolutním množství spadlo nejvíce srážek v západní části Šumavy a v Novohradských horách, nejméně pak na jižním okraji Středočeské pahorkatiny od soutoku Vltavy a Otavy níže po hráz VD Orlík. Maximální roční úhrn srážek 1413 mm byl zaznamenán na Horské 22

29 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 Kvildě, minimální na Orlíku 517 mm. Na Šumavě napadlo sice největší množství srážek, ale vyjádřeny v procentech normálu byly roční úhrny normální průměrně kolem 11 % normálu. Silně nadnormální množství srážek bylo zaznamenáno v Novohradských horách (135 %) a v jejich podhůří (14 %), v podhůří Šumavy (13 %) ale také v Českobudějovické (13 %) a Třeboňské pánvi (13 %) a na Českomoravské vrchovině v horních povodích toků Kamenice a Žirovnice (125 %). Velmi nerovnoměrně byly rozloženy také v ročním chodu. Srážkově silně nadnormální byl na začátku roku leden a mimořádně silně nadnormální únor, v teplejší sezóně pak e červenec, srpen a září, přičemž celkově srážkově nejbohatší byl červenec, zejména v oblasti západní Šumavy, v povodích horních toků Otavy, Vltavy a Volyňky. Maximální červencový úhrn mm naměřila Filipova Huť. Naopak celkově podnormální byl říjen, a to zejména na celém povodí Lužnice a Nežárky. Minimální říjnový úhrn srážek 3.1 mm byl naměřen v Chýnově. Celkově byl rok 25 v oblasti povodí horní Vltavy ově nadprůměrný. Na Vltavě byl zaznamenán průměrný roční průtok odpovídající 15 % dlouhodobého normálu, na Malši 124 %, na Lužnici 111 %, na Otavě 118 % a na Blanici 122 %. Jedině na Nežárce byl zjištěn mírně podprůměrný (97 %). Rozložení vodnosti v časovém průběhu bylo velmi nerovnoměrné, během roku se vystřídala dvě výrazně vlhká a dvě suchá období. Nejvýraznější se vyskytl na většině toků v březnu, kdy svého maxima dosáhla Vltava (121 % dlouhodobého měsíčního průměru), Nežárka (185 %) a Lužnice (167 %). Příčinou byla povodňová situace na konci druhé březnové dekády, která vznikla výrazným oteplením při současném silném větru a následném rychlém tání sněhových zásob. Na Nežárce a dolní Lužnici byly dosaženy 3. SPA a kulminace na úrovni 5 až 1letých průtoků. V květnu a zejména v červnu došlo na všech tocích k významným poklesům vodnosti, např. Nežárka dosáhla pouze 37 % dlouhodobého červnového průměru, Lužnice 48 %, Blanice 33 %. Suché období bylo následně vystřídáno vlhkým obdobím letních ů července, srpna a září, které se na některých tocích (Malše, Blanice, Otava) protáhlo až do října. V tomto období se střídavě na všech tocích vyskytlo několik méně významných povodňových situací, z nichž nejvýraznější byla povodeň v poslední dekádě srpna, kdy byl na dolní Blanici dosažen kulminační průtok na úrovni 2 až 5leté vody. Závěrečné dva e roku 25 byly opět průtokově značně podprůměrné na všech tocích. V listopadu to bylo vlivem nízkých srážkových úhrnů, v prosinci pak vlivem ochlazení a ukládání srážek ve formě s útlumem u. S výjimkou Vltavy pod Lipnem (9 %) se průměrné prosincové na všech tocích pohybovaly kolem % dlouhodobého prosincového průměru. V mělkém oběhu podzemních vod jižních Čech měly hladiny ve většině pozorovacích objektů podobný průběh jako, ale byly velmi rozkolísané. První vzestup byl zaznamenán v únoru a maxim bylo dosaženo v březnu, výjimečně v dubnu. Hladiny se pohybovaly v porovnání s dlouhodobým měsíčním průměrem (DMP) kolem -3 až +36 cm (vliv tání ). Poté následoval všeobecný pokles hladin, který vyvrcholil v červnu kolem -35 až +1cm k DMP. Opětovné výraznější vzestupy se projevily vlivem srážek v srpnu (+2 až +7 cm k DMP). V podzimních ích následoval pokles, který dosáhl úrovně 1 až + cm k DMP. Porovnání průměrných ročních hodnot 25 s dlouhodobým průměrem u hladin podzemních vod vyšlo v rozmezí -8 až +35 cm. U pramenů byl průběh vydatností obdobný s tím rozdílem, že vzestupy započaly až v březnu. Převážně do dubna, místy do května (šumavské oblasti) byl zaznamenán vzestup vydatností v rozmezí až 2 % dlouhodobého měsíčního průměru. Od května následoval pokles, který se zastavil v červnu až červenci a to okolo 45 až 188 % DMP. V srpnu vydatnosti vlivem srážek přechodně vzrostly na 7 až 3 % DMP. Po následujícím prudkém poklesu nastal pokles mírný asi na 3 až 13 % DMP. Průměrná roční vydatnost pramenů za rok 25 činila 14 % dlouhodobého ročního průměru. Oblast povodí dolní Vltavy Teplotně byl rok 25 v povodí dolní Vltavy normální. V porovnání s normálem byly nejteplejší e leden (odchylka +3 C silně nadnormální), duben (+2 C), září a říjen (+1.5 C), květen a červenec (+1 C), nejchladnější byly únor (-2 C), březen a srpen (-1 C). Absolutní maxima teploty byly naměřeny dne 29. července na stanici Dobřichovice (37.4 C). Absolutní minimum C bylo naměřeno na stanici Nedrahovice-Rudolec dne 2. března. Sněhová pokrývka byla v povodí dolní Vltavy v roce 25 výrazně nadprůměrná a to jak počtem dnů se sněhem, tak i výškou a vodní hodnotou. Na horní Sázavě dosahoval plošný průměr ročního maxima výšky 17 % normálu. Sněhová pokrývka se zde vytvořila v polovině 23

30 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 25 ledna a postupně se zvětšovala, v polovině března dosáhla výška i vodní hodnota svého maxima až cm resp. až 2 mm. V povodí dolní Sázavy a v okolí Prahy se sněhová pokrývka vytvořila až kolem 2. ledna. Svého maxima dosáhla kolem 12. března v rozmezí 5 až cm výšky a 1 až mm vodní hodnoty. Krátce nato sníh v nižších polohách roztál. Na konci roku se sněhová pokrývka ve vyšších polohách vytvořila v polovině listopadu a s mírnými výkyvy se zvyšovala až na cm v povodí horní Sázavy. V ostatních polohách se utvořila významnější sněhová pokrývka až v druhé polovině prosince. Rok 25 byl srážkově normální, místy lehce nadnormální. Měsíční srážkové úhrny byly silně nadnormální v červenci, únoru a lednu, naopak silně podnormální v říjnu a listopadu. Prostorové rozložení srážek bylo vcelku rovnoměrné ( % ročního normálu), poněkud vyšší byly v povodí Želivky (121 % ročního normálu). Nejvíce srážek spadlo v oblasti horní Sázavy a Želivky. Místně nadnormální v letním období byly většinou způsobeny lokálně ohraničenými přívalovými dešti při bouřkách. Na řece Vltavě, její střední a dolní části povodí, dosáhl průměrný průtok roku 25 cca 114 % dlouhodobého průměru. Na hlavním toku byl vodným em březen, kulminační průtok však nedosáhl ani jednoleté vody. Minimální průměrné měsíční byly zaznamenány v červnu okolo Q 3. Přítoky ve středním Povltaví byly nadprůměrné cca 13 až 148% Q a. Jarní kulminace, které proběhly v březnu, se pohybovaly mezi jednoletou a dvouletou vodou. Minima byla na Brzině v červnu, na Kocábě v srpnu a na Mastníku v září, Q min = Q 355. Přítoky v Praze, tj. Kunratický potok, Botič a Rokytka, měly nadprůměrné, cca %. Kulminace na všech přítocích dolní Vltavy měly N letost okolo půlleté vody a proběhly v únoru. Povodí Sázavy lze z hlediska vodnosti v roce 25 označit za průměrné, dosahovaly cca 96 % dlouhodobého průměru. Kulminační průtok se vyskytl v i březnu a byl nižší než pětiletá voda. Nejméně vodným em byl červen, kdy byl naměřen minimální průtok (nižší než Q 33 ). Celkově bylo průtočné množství vody v řece Sázavě pod Želivkou ovlivněno vodním dílem Švihov. V povodí Sázavy a dolní Vltavy vykazovaly hladiny podzemní vody ve vrtech vzestup celé první čtvrtletí roku 25. Od května docházelo k postupnému poklesu hladin, ale v srpnu se opět projevilo zvýšení, aby od září opět nastoupilo postupné snižování hladiny vody ve vrtech. Při porovnání s dlouhodobým průměrem byly hladiny podzemní vody v povodí Sázavy a Vltavy v rozmezí 34 až 95 %. U pramenů průměrné měsíční vydatnosti klesaly od ledna do března, v dubnu a květnu se projevilo mírné zvýšení, ale od června docházelo ke kolísání v rozmezí e. Celkově se projevoval z dlouhodobého hlediska postupný pokles vydatností. To se projevovalo shodně v povodí Sázavy i Vltavy. Při srovnání s dlouhodobým průměrem byly vydatnosti pramenů v rozmezí 3 až 12 %. Oblast povodí Berounky Rok 25 byl jako celek v povodí horní Berounky o.5 C teplejší než činí teplotní normál Teplotně podnormální e byly únor s odchylkou -2.5 C a březen s odchylkou -.9 C. Kladnou odchylku od dlouhodobého průměru měly e leden 2.5 C, duben 1.9 C, červen 1.3 C, září a říjen 1.2 C. Ostatní e byly z hlediska teploty vzduchu normální. Největší výška sněhové pokrývky byla na Šumavě a v Českém lese v březnu. V povodí Úhlavy (Šumava) dosáhlo lednové maximum výšky 18 cm s ekvivalentem vodní hodnoty 212 mm. V únoru v důsledku přírůstku byla naměřena výška až 178 cm, což odpovídalo vodní hodnotě 521 mm. Absolutní roční maximum výšky bylo naměřeno v březnu 188 cm s odpovídající vodní hodnotou 557 mm. V povodí Radbuzy a Mže (Český les) se v lednu vyskytlo maximum výšky 41 cm s odpovídající vodní hodnotou 8 mm. Prudký nárůst sněhové pokrývky nastal během února. Únorové maximum výšky dosáhlo 93 cm (vodní hodnota 19 mm). Maximální výška a vodní hodnota byly naměřeny v březnu 11 cm, respektive 223 mm. Průměrný úhrn srážek v povodí horní Berounky v roce 25 činil 641 mm. Spadlé množství srážek odpovídá 136 % dlouhodobého normálu. Časová variabilita měsíčních srážek na povodí byla značná. Relativně nejsušším em se stal březen, kdy bylo zaznamenáno 25 mm srážek (63 % dlouhodobého průměru). Srážkově podnormálním em byl rovněž listopad (69 % dlouhodobého průměru) a říjen (72 % normálu). Květen a červenec se staly naopak nejdeštivějšími i, jejich úhrny znamenaly 178 %, respektive 16 % dlouhodobého průměru. Absolutně nejvyšší měsíční se vyskytly v lednu, únoru a červenci na stanicích v oblasti Šumavy a dosáhly 18 až 22 mm. 24