Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky

Transkript

1 Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky 2013 zpracováno: srpen 2014

2

3 Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Na Šabatce 17, Praha 4 Ředitel ústavu: Ing. Václav Dvořák, Ph.D. Náměstek ředitele pro hydrologii: RNDr. Jan Daňhelka, Ph.D. Řešitelé: bilance množství vody: Ing. Radek Vlnas Mgr. Martin Pecha Ing. Vladimír Sosna Lenka Černá p.g. bilance jakosti vody: Ing. Jitka Vejvodová Mgr. Miroslava Svátková Ing. Jindřich Freisleben RNDr. Pavel Stierand RNDr. Jarmila Halířová Voda» Hydrologická bilance

4

5 1. ÚVOD 7 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY Srážková a odtoková charakteristika roku Metodika hydrologického bilancování množství vody Bilance množství vody v bilančních oblastech Výsledky hydrologické bilance množství vody v kalendářním roce Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství vody v období 2011 až HYDROLOGICKÁ BILANCE JAKOSTI VODY ČESKÉ REPUBLIKY Výsledky hydrologické bilance jakosti povrchové vody a jejich zhodnocení Výsledky hydrologické bilance jakosti podzemní vody a jejich zhodnocení Zhodnocení výsledků bilance jakosti povrchové vody za období 2011 až Zhodnocení výsledků bilance jakosti podzemní vody za období 2011 až PŘÍLOHA 1: Bilance množství vody v bilančních profilech PŘÍLOHA 2: Odnos vybraných látek v jednotlivých profilech...185

6

7 1. ÚVOD Podle zákona č.254/2001 Sb. o vodách (vodní zákon) je vedení vodní bilance jednou ze základních činností v oblasti zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod. Vodní bilance podle vodního zákona sestává z hydrologické bilance a vodohospodářské bilance. Hydrologická bilance porovnává přírůstky a úbytky vody a změny vodních zásob v území za daný časový interval. Vodohospodářská bilance porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní vody a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hledisek množství a jakosti vody a jejich ekologického stavu. Obsah vodní bilance a způsob jejího sestavení následně upravila vyhláška Ministerstva zemědělství č.431/2001 Sb. Hydrologickou bilanci sestavuje v souladu s uvedenou vyhláškou a na základě pověření Ministerstva životního prostředí Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Hydrologická bilance se skládá z bilance množství vody a bilance jakosti vody. Systematickou hydrologickou bilanci v detailním členění ČHMÚ zpracovává od roku Výstupy hydrologické bilance jsou podkladem pro sestavení Vodohospodářské bilance, kterou zajišťují příslušní správci povodí, a Souhrnné vodní bilance, kterou pro hlavní povodí Labe, Odry a Moravy sestavuje Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i. V souladu s novelou zákona o vodách (vodní zákon) č. 150/2010 Sb., která s platností od mění zákon č. 254/2001 Sb., je hydrologická bilance zpracována pro 10 dílčích povodí (Obr ): dílčí povodí Horního a středního Labe dílčí povodí Horní Vltavy dílčí povodí Berounky dílčí povodí Dolní Vltavy dílčí povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe dílčí povodí Horní Odry dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu dílčí povodí Dyje dílčí povodí ostatních přítoků Dunaje Takto stanovená dílčí povodí však nebylo vždy možné bilančně uzavřít, protože v některých případech nejsou v závěrovém profilu k dispozici příslušná data průtoků. Pro bilanci množství vody tedy bylo území České republiky rozčleněno do 10 bilančních oblastí se snahou o co největší přiblížení oblastem povodí podle vodního zákona. Pouze oblast povodí Horního a středního Labe byla ještě rozdělena na dvě bilanční oblasti, rovněž oblast povodí Ohře a Dolního Labe byla rozdělena na dvě oblasti. Výpočet bilance množství vody byl tedy proveden pro tyto bilanční oblasti: 1-horní Labe, 2-střední Labe a Jizera, 3-horní Vltava, 4-Berounka, 5-dolní Vltava a Sázava, 6-Ohře a Bílina, 7-dolní Labe, 8-Odra a Olše, 9-Morava, 10-Dyje (Obr ). Výsledky hydrologické bilance množství vody v takto stanovených bilančních oblastech udává kap. 2.3, vyhodnocení bilance v dílčích povodích je v kap Výsledky bilance ve všech 74 bilancovaných povodích jsou v Příloze 1 zprávy. Hodnocení bilance množství vody za období je v kap Dílčí povodí Lužická Nisa a ostatní přítoky Odry a ostatní přítoky Dunaje jsou v textu kap. 2.4 podrobněji zmíněna pouze tehdy, jestliže se na tocích, spadajících do těchto dílčích povodí, vyskytne významnější hydrometeorologická událost. Výstupy bilance množství obsahují v měsíčním kroku pro 10 bilančních oblastí a 74 bilančních profilů údaje o: atmosférických srážkách celkovém odtoku 7

8 základním odtoku zásobách vody ve sněhové pokrývce změnách zásob podzemní vody přirozených průtocích vody ve vodních tocích ve vybraných vodoměrných stanicích V kalendářním roce 2013 nedošlo vůči minulému roku k žádným změnám v poloze nebo počtu vodoměrných stanic. Stanice jsou číslovány šestimístným databankovým indikátorem, který se v případě stanic používaných pro hydrologickou bilanci od dřívějšího čtyřmístného číslování liší pouze přidáním dvou nul na konec indikátoru. Normálová období jsou sjednocena na období pro všechny bilancované veličiny a procentuální vyjádření jejich vztahu k dlouhodobému normálu tomu odpovídá. Všechny bilanční veličiny v grafech jsou uváděny pouze v jednotkách [mm]. Průtok celkový měřený, základní i přirozený je v tabulkách uveden na tři platné číslice s ohledem na přesnost vyhodnocení. Při hodnocení stavu podzemních vod se úrovně hladin ve vrtech a vydatnosti pramenů zařazují na dlouhodobou měsíční křivku překročení (DMKP). Ta je rovněž spočítána z období Hodnota menší než 25 % značí stav nadnormální, větší než 75 % značí stav podnormální. Hodnota 85 % DMKP byla stanovena jako tzv. hranice sucha, hodnoty větší již značí mimořádně nízké hodnoty. Zásoby podzemní vody jsou nyní stanovovány z Boussinesqovy rovnice namísto odhadu pomocí hydrologického modelu. Rovnice uvádí vztah mezi zásobou a základním odtokem. Průběh změn zásob podzemní vody tak lépe odpovídá průběhu celkového a základního odtoku. Pro účely bilance jakosti vody bylo na území České republiky hodnoceno 651 objektů sledování jakosti podzemních vod (173 pramenů, 222 mělkých vrtů, 265 hlubokých vrtů), pro které byly určeny tyto výstupy: sestava ukazatelů jakosti vody porovnaných s referenčními hodnotami, přehledné mapy jakosti podzemních vod v přírodním prostředí Monitoring povrchových vod v roce 2013 probíhal podle návrhu jednotlivých Povodí. Podle jejich rozhodnutí byla ČHMÚ poslána data z jednotlivých profilů i vybrané ukazatele. ČHMÚ měl za tento rok k dispozici data z 1379 profilů. K hodnocení bylo využito 200 z nich, které byly zahrnuté do seznamu profilů pro hodnocení stavu vodních útvarů - řek dle Rámcového programu a měly kategorii 3 6. Doplněny byly o 2 profily z dílčího povodí ostatních přítoků Dunaje, které mají pouze kategorii 2. Roky byly hodnoceny na stejných profilech jako samostatný rok Vzhledem k tomu, že data byla doplňována zpětně za roky 2009 až 2012 dle rozhodnutí jednotlivých povodí, není počet hodnocených profilů v jednotlivých rocích stejný. Vyhodnocení hydrologické bilance jakosti povrchové vody je v kap. 3.1 a jakosti podzemní vody v kap. 3.2 v členění pro 10 dílčích povodí. Hodnocení bilance jakosti povrchové vody za období 2011 až 2013 je v kap. 3.3 a jakosti podzemní vody v kap Výstupem jsou: mapy jakosti povrchových vod pro vybrané ukazatele výsledky výpočtu látkového odnosu zvolených látek ve vybraných profilech Výsledky hodnocení jakosti vody ve všech sledovaných lokalitách jsou v ČHMÚ k dispozici na vyžádání. 8

9 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE Srážková a odtoková charakteristika roku 2013 Srážková situace Rok 2013 byl jako celek z hlediska množství spadlých srážek normální až nadnormální. Roční srážková výška České republiky činila 727 mm, což odpovídá 106 % dlouhodobého srážkového normálu. V jednotlivých dílčích povodích spadlo od 94 % do 131 % normálu. Nejvíce srážek vzhledem k normálu bylo naměřeno v povodí dolní Vltavy (131 %), dolní Berounky (128 %) a středního Labe (122 %). Naopak nejméně srážek se vzhledem k normálu vyskytlo v povodí horní Moravy a Odry (94 %) a také v povodí Bečvy (95 %). Průměrné množství srážek na území Moravy a Slezska zhruba odpovídalo dlouhodobému normálu, na území Čech 110 % normálu. Úvod roku byl srážkově nadnormální. V lednu spadlo v průměru 61 mm (141 % normálu) a v únoru 51 mm (131 %). Velmi chladný březen už byl ale na srážky chudší (36 mm, 77 % normálu) a následoval podnormální duben (26 mm, 63 % normálu). Květen byl srážkově až silně nadnormální (113 mm, 163 %) a silně nadnormální byl také červen (146 mm, 186 %). Naopak červenec byl srážkově silně podnormální (34 mm, 39 %), srpen byl v mezích normálu (85 mm, 106 %), ale září už bylo opět srážkově nadnormální (74 mm, 130 %). Poslední čtvrtletí bylo srážkově chudší. Říjen byl ještě srážkově normální (44 mm, 103 %), listopad už byl s 36 mm podnormální (75 %) a prosinec v průměru s pouhými 19 mm srážek byl silně podnormální (38 %). Teplota vzduchu Rok 2013 byl na území České republiky z hlediska průměrné roční teploty vzduchu (+7,9 C) normální. Průměrná roční teplota se rovnala teplotnímu normálu za období Největší kladná odchylka od normálu byla naměřena v povodí Odry, Svratky a Svitavy (+0,9 C), naopak největší záporná odchylka byla zaznamenaná v povodí dolní Berounky ( 0,3 C). Začátek roku byl teplotně normální (lednová odchylka od normálu 0,1 C, únorová 0,5 C), následoval však velmi studený až silně podnormální březen s průměrnou teplotou 0,7 C a odchylkou od normálu 3,6 C. Začátek dubna byl ještě velmi studený, ale měsíc jako celek již byl teplotně v rámci normálu (průměrná teplota +8,1 C a odchylka od normálu +0,2 C). Květen byl také normální ( 1,1 C), červen byl roven normálu, ale nejteplejší měsíc roku červenec (+19,4 C) už byl teplotně nadnormální (+1,5 C). Srpen byl normální (odchylka +0,4 C) a září již opět podnormální ( 1,1 C). Naopak poslední čtvrtina roku byla poměrně teplá, říjen byl téměř nadnormální (+0,9 C), listopad byl nadnormální (+1,2 C) a prosinec s průměrnou teplotou +1,2 C silně nadnormální (+2,1 C). Stav sněhové pokrývky Na začátku roku 2013 se sněhová pokrývka po oblevách na konci prosince a na začátku ledna většinou vyskytovala pouze na hřebenech hor. Během druhé dekády ledna se však výrazněji ochladilo a sněžit postupně začalo ve všech polohách, takže sněhová pokrývka se postupně vytvořila na většině území. Na začátku února opět došlo k přechodnému snížení sněhové pokrývky na horách, v nižších a středních polohách místy roztála úplně. Během druhé a třetí dekády února však docházelo k poměrně velkému nárůstu výšky sněhu, a to zejména v horských polohách. Maximum výšky a vodní hodnoty sněhu bylo na horách většinou naměřeno v poslední únorové dekádě. Na hřebenech Krkonoš a Šumavy se výška sněhu přiblížila k 200 cm, o něco méně sněhu bylo naměřeno na hřebenech Jizerských hor a Jeseníků (Paprsek 165 cm), v Beskydech bylo naměřeno maximum na Lysé hoře 147 cm a v Krušných horách na Klínovci 122 cm. Na začátku března došlo opět k výraznému oteplení a tedy tání sněhu v nižších a středních polohách, a také na horách došlo k významnému úbytku sněhových zásob. Následovalo velmi chladné období od druhé březnové až do konce první dubnové dekády, kdy se sněhová pokrývka přechodně vytvářela i v nejnižších polohách a kumulovala se zhruba od středních poloh. Na hřebenech hor tak byla zaznamenána druhá maxima výšky a vodní hodnoty sněhu, a to většinou během první dubnové dekády. Poté však docházelo k rychlému ubývání sněhu a na konci dubna se sníh vyskytoval pouze na hřebenech hor. Do konce dubna či začátku května odtály zbytky sněhu i z těchto oblastí. 9

10 Na konci roku se sněhová pokrývka začala vytvářet většinou až na přelomu listopadu a prosince. Do začátku druhé prosincové dekády docházelo ve všech povodích k nárůstu sněhových zásob, i když v nižších polohách se jednalo většinou pouze o centimetry. Během druhé a třetí prosincové dekády sníh z většiny našeho území odtál a zůstával pouze na hřebenech hor, případně v horských údolích (zejména na Šumavě), kde se vzhledem k inverznímu rázu počasí udržovaly výrazně nižší teploty. Odtoková situace Rok 2013 byl ve sledovaných povodích většinou odtokově průměrný až silně nadprůměrný. V povodí Labe a Ohře se průměrné roční průtoky většinou pohybovaly od 90 do 140 % dlouhodobého ročního průměru, v povodí Vltavy většinou od 100 do 200 % a v povodí Moravy, Odry a Dyje pak převážně od 85 do 150 % průměru. Na začátku ledna (4. až 6. 1.) docházelo k vzestupům hladin v důsledku dešťových srážek v kombinaci s táním sněhu při postupném oteplování. Kulminační průtoky byly většinou vyhodnoceny do úrovně 1leté vody. Větší průtoky byly naměřeny na Kamenici a Jizerce (2letý), Bílině (2 5letý), Bystřici (5letý), Chomutovce (5 10letý) a Svatavě a Rolavě (10 20letý). Poté během ledna hladiny plynule klesaly. Druhá významnější odtoková situace proběhla na přelomu ledna a února, kdy kulminace proběhly opět převážně do úrovně 2leté vody. Následně do poloviny února hladiny většiny toků pozvolna klesaly a později byly až do konce února setrvalé nebo jen velmi mírně rozkolísané. V porovnání s dlouhodobými měsíčními průměry byl leden na většině území ČR odtokově nadprůměrný. Zasažená území, tedy většina povodí Labe, Vltavy, horní Dyje a povodí beskydských přítoků Odry a Moravy měla průtoky na úrovni 120 až 250 % Q I (Lužnice a Malše 300 až 400 %). Výjimkou byly horní Vltava, Střela a Třebovka se 75 až 85 % a povodí Moravy kromě Bečvy s 50 až 95 %. Další výraznější obleva, která přinesla zvětšení průtoků ve všech povodích, nastala na konci února. Předcházelo jí navýšení množství zásob vody ve sněhové pokrývce v poslední dekádě měsíce i v nižších a středních polohách a následné oteplení, které však neprovázely významné srážky. V první polovině března byly hladiny rozkolísané, ve druhé převládala mírně klesající tendence a jen ojediněle slabé kolísání. Únor byl odtokově převážně nadprůměrný, průtoky se pohybovaly nejčastěji v rozmezí od 105 do 250 % Q II (Lužnice až 300 %). Podprůměrné průtoky se vyskytovaly na horských tocích a na Střele, Třebovce, Bílině, Třebůvce, Dřevnici a Svitavě (50 až 95 %). Březen byl odtokově průměrný až slabě podprůměrný, průměrné březnové průtoky dosahovaly nejčastěji rozmezí 55 až 85 % Q III. Vodnější byly povodí Vltavy, Berounky, Opavy, horní Odry, Bečvy a horní Dyje, kde převládaly průtoky průměrné až slabě nadprůměrné. Naopak méně vodné (40 až 65 %) byly především toky v horských oblastech, kde nedocházelo k významnějšímu tání sněhu. Začátkem dubna hladiny toků většinou mírně klesaly, v průběhu měsíce pak kolísaly vlivem tání sněhové pokrývky a dešťových srážek. Kulminační průtoky však nepřesáhly úroveň 1 2leté vody. Dubnové průtoky hlavních povodí v Čechách dosahovaly 70 až 80 % Q IV, moravská povodí byla vodnější (95 až 145 %). K nejvodnějším patřily Olšava (206 %), Opavice (188 %), Ostravice (162 %) a Bečva (153 %). Relativně nejméně vodné byly Mrlina (43 %), Úhlava (57 %) a Ohře (60 %). Začátkem května byly zejména hladiny toků v povodí horního Labe, Odry a Moravy mírně rozkolísané v důsledku vydatnějších srážek z 2. a Další vlna srážek zasáhla spíše česká povodí, během 11. a pak vedly srážky ke všeobecným vzestupům hladin i v moravských tocích. Od poloviny května převažovaly poklesy nebo mírné kolísání hladin. Od se na většině povodí vyskytovaly každodenní poměrně vydatné srážky, které postupně vedly k velkému nasycení půdy a vzestupům hladin většiny toků v povodí Vltavy, Labe, částečně také Odry a horní Moravy. Květen byl ve většině povodí obdobím průměrným nebo slabě nadprůměrným. Průtoky hlavních toků dosahovaly 85 až 135 % Q V. K nejvodnějším patřily toky v povodí Berounky (140 až 240 %), horní Odry (214 %), Stěnavy (212 %) a Dyje pod VD Vranov (180 až 200 %). Naopak méně vodné byly toky v povodí Jizery (75 až 83 %), Smědé a horní Moravy (65 až 75 %). V červnu proběhly tři povodňové epizody. První, která se vyskytla na začátku měsíce, byla velmi významná a byla zapříčiněna předcházejícím delším srážkovým obdobím, po kterém během 24 hodin napršelo dalších 60 až 130 mm srážek. Druhá, která nastala na přelomu první a druhé dekády, proběhla zejména na malých povodích v důsledku přívalových srážek a vysoké nasycenosti povodí. Třetí epizoda se vyskytla ve třetí dekádě po trvalejších regionálních srážkách a nebyla tak významná jako povodeň ze začátku června, zejména díky tomu, že nasycenost území už výrazně poklesla. 10

11 Během první povodňové epizody proběhly extrémní povodně s dobou opakování více než 100 let v Podkrkonoší na říčce Čisté, v povodí Cidliny na Bystřici, v povodí Mrliny, v Plaňanech na Výrovce, v Radíči na Mastníku a ve všech vodoměrných profilech v povodí vlašimské Blanice. Průtoky s touto extremitou se s vysokou mírou pravděpodobnosti vyskytly i na mnohých nepozorovaných menších vodotečích v nejvíce zasažených oblastech. Z hlavních přítoků Vltavy byla nejvíce rozvodněna Lužnice, kde doba opakování v Bechyni dosáhla 100 let, na Otavě v Písku a na Sázavě v Nespekách se jednalo o 20 50letý průtok a na Berounce v Berouně byl dosažen 20letý průtok. Na Vltavě od Českých Budějovic až po soutok s Labem extremita kulminačního průtoku ve vodoměrných stanicích odpovídala době opakování let. Na Labi v Mělníku pod soutokem s Vltavou byl dosažen 50letý průtok, v Ústí nad Labem, Děčíně a Hřensku šlo o 20 50letý průtok. Na Brzině, Kocábě a Dobřejovickém p. byl zaznamenán 100letý průtok, na Botiči a Rokytce letý, na Zlatém potoce 50letý, na Blanici, Polečnici a Úhlavě 20 50letý a na Malši, Stropnici, Nežárce, Skalici, Klabavě, Litavce, Svatavě, Rolavě a Kamenici 10 20letý. Na řadě dalších zasažených toků byly kulminační průtoky mezi 2 10letou vodou. Podrobnější průběh všech tří červnových povodňových epizod je popsán ve zprávě (Vyhodnocení povodní v červnu 2013, ČHMÚ, 2013). Během druhé povodňové epizody byly ve vodoměrných stanicích vyhodnoceny většinou maximálně 2 5leté průtoky, pouze na Bradavě v Žakavě 5 10letý průtok, ale na několika nepozorovaných tocích byl průtok vyhodnocen v rozmezí leté vody. Při třetí povodňové vlně na konci června byly největší kulminační průtoky vyhodnoceny na Novohradce a Žejbru (20 50letý průtok), 10 20letý průtok byl naměřen na Doubravě a 5 10letý průtok na Chrudimce a Vrchlici. Na ostatních zasažených tocích se kulminační průtoky pohybovaly většinou rozmezí 2 5leté vody. Červen byl tedy průtokově celkově nadprůměrný až mimořádně nadprůměrný (230 až 500 %), povodní nejvíce zasažená povodí Cidliny, Mrliny, Výrovky, Malše, Lužnice, dolní Otavy, dolní Sázavy a Berounky měla průtoky od 500 do 900 % i vyšší. V povodí Moravy a Odry dosahovaly průtoky většinou 130 až 300 % Q VI. Na začátku července ještě doznívala povodňová situace z konce června. Tendence hladin již ale byla v povodí Labe i Vltavy klesající, podobně jako během většiny července. Vzestupy hladin byly patrné až na konci měsíce. Přívalové srážky vyvolaly velmi rychlou reakci zejména na tocích české části povodí Odry, na Řásnici byl naměřen 20 50letý průtok, na Lužické Nise 2 10letý průtok a na Smědé 2letý průtok. V povodí Vltavy a Labe se průměrné průtoky pohybovaly převážně od 70 do 110 % Q VII. Nadprůměrné (130 až 205 %) byly průtoky na Malši, Lužnici, Sázavě, Litavce a Cidlině. Méně vodné (30 až 50 %) byly Blanice, Lomnice, Skalice, Úslava, Klabava, Divoká Orlice, a také toky v povodí Odry a Moravy. Nejmenší průtoky byly na horní Odře, Lomné, Vsetínské a Rožnovské Bečvě, Ostravici a Dřevnici (12 až 23 %). V srpnu byly hladiny převážně setrvalé, případně slabě rozkolísané. V období minim a někde i po větší část srpna se vodnosti pohybovaly na úrovni Q 355d, což platilo zejména pro povodí Odry, Olše a tok Moravy. V srpnu byly průměrné průtoky (75 až 130 % Q VIII ) zaznamenány především v povodí Vltavy, Berounky, Ohře, přítoků dolního Labe, Lužické Nisy a Smědé, ale také v části povodí Dyje. Na ostatním území převládaly podprůměrné průtoky, nejčastěji v rozpětí 35 až 75 %, ojediněle i menší. V první polovině září byla tendence hladin převážně setrvalá nebo slabě rozkolísaná. Velmi vydatné lokální srážky 2. a vedly ke krátkodobým vzestupům zejména na Jizeře, Lužické Nise a Smědé. Nejvýznamnější srážky spadly v období od 12. do a vedly k vzestupům na všech povodích. Zasaženy byly zejména menší toky v oblasti Orlických hor, Krkonoš a Jeseníků, následně pak vlivem dotoku i střední a větší toky. Do konce září pak převažovaly poklesy nebo slabé kolísání hladin. Průtoky se pohybovaly v povodí Labe a Moravy nejčastěji v rozmezí 60 až 145 % Q IX. V povodí Odry převládaly průtoky od 40 do 85 % Q IX, výjimkou byla česká část povodí Odry, kde hodnoty dosahovaly 150 až 350 % (Smědá 346 % a L. Nisa 203 %). Vodnější byly i Tichá Orlice, Divoká Orlice, Doubrava, Cidlina a Mže (160 až 190 %). Během října se výraznější srážky vyskytly na přelomu první a druhé dekády zejména na severu Čech. Především v oblasti Šluknovského výběžku a Lužických hor docházelo ke vzestupům hladin. Na Kamenici v Hřensku a Chomutovce byl naměřen 2letý průtok, na Srbské Kamenici 5letý. Vzestupy hladin byly patrné i na Ploučnici, Bílině a Lužické Nise (maximálně 1letá voda). Průměrné měsíční průtoky se v povodí Vltavy, Labe a Moravy pohybovaly převážně v rozmezí 65 až 120 % Q X. Nadprůměrné až silně nadprůměrné (150 až 300 %) byly průtoky Chrudimky, Cidliny, Výrovky, horní Sázavy, Klabavy, Střely, Litavky a dolní Ploučnice. Nejmenší průměrné měsíční průtoky měly toky v povodí Odry (45 až 85 %, ale na Ostravici 37 % a na Lomné pouze 22 %). 11

12 V průběhu listopadu nedošlo k žádné významnější odtokové situaci, hladiny byly setrvalé nebo jen velmi mírně kolísaly. V prosinci byla tendence hladin setrvalá nebo slabě stoupající. Vzestupy na začátku druhé prosincové dekády byly zapříčiněny poměrně výraznými srážkami 9. a v oblasti severních pohraničních hor v kombinaci s táním sněhu. V reakci na to stouply hladiny horní Jizery, Lužické Nisy, Smědé, a také Cidliny a Libuňky. Celé poslední čtvrtletí jinak bylo na většině území odtokově podprůměrným obdobím. V listopadu byly průměrné měsíční průtoky ve všech hlavních povodích nejčastěji v rozmezí od 40 do 110 % Q XI, výjimkou byly toky v moravskoslezské části povodí Odry a Moravy (30 až 60 %). Relativně největší průtoky (100 až 110 %) byly na Vydře, Mži, Radbuze, Loučné, Chrudimce, dolní Ploučnici a Lužické Nise. I v prosinci byly průtoky spíše podprůměrné (40 až 80 %). Nadprůměrné odtoky se vyskytly v povodí Odry, Olše, Lomné, Lužické Nisy a Smědé, Jizery, Cidliny a dolní Ploučnice (103 až 160 %). Podzemní vody Podzemní vody v roce 2013 lze hodnotit pro mělčí i hlubší horizonty jako normální až nadnormální. Došlo k významnému doplnění zejména hlubších obzorů podzemních vod, a to nejvíce za poslední desetiletí. Mělčí horizonty byly srovnatelné s roky 2002 a Na počátku roku byly hladiny vrtů a vydatnosti pramenů nejvyšší v povodí horní Vltavy (8 % DMKP mělké vrty a 23 % DMKP prameny). Naopak nejnižší byly v povodí Dyje (62 % DMKP mělké vrty a 63 % DMKP prameny). V prvních měsících roku hladiny i vydatnosti stoupaly více či méně na celém území až na jarní maxima v březnu u mělkých vrtů v rozsahu 12 % DMKP (horní Vltava) až 42 % DMKP (Dyje), u pramenů 26 % DMKP (horní Vltava) až 51 % DMKP (Dyje). S nástupem jara začala v Čechách většina hladin i vydatností klesat, na Moravě pokračoval mírných vzestup nebo setrvalý stav. K dalšímu významnému doplnění mělčích i hlubších obzorů podzemních vod došlo při výrazných červnových srážkách. V Čechách mělké hladiny i překročily dosavadní jarní maxima (4 až 9 % DMKP), na Moravě (11 až 20 % DMKP) k jejich překonání nedošlo. Ročních maxim dosáhly na většině území také vydatnosti (6 až 37 % DMKP) a hluboké zvodně. Během léta měřené veličiny mírně klesaly až na roční minima u mělkých hladin v srpnu, u pramenů v září. Hluboké zvodně měly minimální hladiny v oblastech jihočeských pánví, permokarbonu i cenomanu severočeské a východočeské křídy až v prosinci. V ostatních oblastech hluboké hladiny neklesly pod hodnoty z počátku roku. Během podzimu byly mělké hladiny převážně setrvalé, v povodí Berounky a dolního Labe stoupaly. Vydatnosti pramenů a hladiny hlubokých zvodní mírně klesaly v souladu s normálními až nadnormálními hodnotami DMKP. Tuto úroveň si většina sledovaných veličin udržela až do konce roku v rozmezí hodnot pro mělké vrty 28 % (Berounka, dolní Labe) až 63 % DMKP (Odra) a pro prameny 24 % (Berounka) až 55 % DMKP (Odra). K největšímu doplnění podzemních vod došlo na jihovýchodě v povodí Dyje a dolní Moravy (meziročně o 25 % DMKP), naopak na severovýchodě (Odra) zůstaly podzemní vody na stejné úrovni. Vrty hlásné sítě Prameny hlásné sítě Obr Zařazení objektů podzemních vod na dlouhodobou měsíční křivku překročení (DMKP).Silná modrá čára: aktuální rok, černá: 50 % DMKP, zelená: 25 a 75 % DMKP, červená: 15 a 85 % DMKP. SP je směrodatná proměnná (rozdíl mezi měřenou hodnotou a jejím dlouhodobým průměrem, dělený směrodatnou odchylkou) 12

13 2.2 Metodika hydrologického bilancování množství vody Hydrologická bilance zahrnuje porovnání srážek, přítoků a odtoků vody a změn vodních zásob v povodí, území nebo vodním útvaru za daný časový interval. Hydrologická bilance hodnotí změny zásob povrchové a podzemní vody způsobené časovou a prostorovou proměnlivostí přirozených vlivů, zejména klimatických činitelů a vytváří podklad pro hodnocení změn zásob vody, které jsou způsobeny užíváním vody nebo jinými antropogenními zásahy. Základní veličiny hydrologické bilance Při výpočtu hydrologické bilance rozlišujeme dva typy bilančních veličin (prvků hydrologické bilance) A) veličiny, které mají rozměr toků atmosférické srážky územní výpar odtok z povodí (průtok v závěrovém profilu) základní odtok z povodí B) veličiny, které mají rozměr zásoby zásoba půdní vody v zóně aerace zásoba vody ve sněhové pokrývce zásoba podzemní vody zásoba vody v tocích a nádržích Obtížnost sestavení hydrologické bilance spočívá v tom, že ne všechny bilanční veličiny lze vyčíslit z měření. Některé bilanční veličiny můžeme odhadovat podle jejich vztahu k jiným, měřeným, veličinám a některé bilanční veličiny lze odhadnout jen modelováním hydrologického procesu. Navíc je nutné pracovat s dalšími fyzikálními veličinami, které nejsou vstupy ani výstupy bilance, ale jsou potřebné pro výpočet bilančních veličin nebo jsou vnitřními veličinami bilančního výpočtu. Sestavení hydrologické bilance množství vody probíhalo v následujících krocích: 1) Příprava vstupních dat Předpokladem pro to, aby mohla být zpracována hydrologická bilance minulého roku je příprava dat a zpracování víceletých dlouhodobě pozorovaných řad bilančních veličin z povodí, pro která se bilance zpracovávala. Jak udává Tab , šlo konkrétně o: Výběr datových řad o průtocích, teplotě vzduchu, relativní vlhkosti vzduchu v měsíčním kroku (pro bilanční model) a srážkových úhrnech, výšce sněhové pokrývky, výšce nového sněhu a tlaku vodních par v denním kroku (pro stanovení vodní hodnoty sněhu) za referenční období od roku Očištění průtokových dat od vlivu odběrů povrchové i podzemní vody, vypouštění, manipulací nádrží, a převodů vody i očištění pozorování hladin podzemních vod a vydatností pramenů od vlivu významných odběrů podzemní vody. Tato část byla zpracována ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka na základě údajů o odběrech a vypouštění významných uživatelů, údajů o významných akumulacích a na podkladě dat měřených v ČHMÚ. U značně ovlivněných odtokových režimů je však obtížné správně posoudit všechny umělé zásahy a eliminovat jejich vliv, což může nepříznivě ovlivnit následné sestavení hydrologické bilance ve sledovaném profilu. 13

14 Tab Přehled veličin hydrologické bilance Veličina Jednotky Použitý způsob stanovení Zdroj dat Srážky mm Orografickou interpolací z bodových pozorování ve srážkoměrných stanicích Celkový odtok m 3.s -1 mm Základní odtok m 3.s -1 Zásoba vody ve sněhové pokrývce Změny zásob podzemní vody Přirozený průtok mm Pozorování vodních stavů a hydrometrická měření v závěrovém profilu povodí Vyčlenění z průběhu celkového odtoku databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ mm Výpočtem podle Němce databáze ČHMÚ mm mm m 3.s -1 Z Boussinesqovy rovnice podle průběhu základního odtoku Pozorování vodní stavů, korekce podle údajů o umělých regulacích databáze ČHMÚ ČHMÚ, VÚV, podniky Povodí Přímý odtok 1 mm Modelovým výpočtem model SimBa Přímý odtok 2 mm Modelovým výpočtem model SimBa Zásoba vody v půdě mm Modelovým výpočtem model SimBa Potenciální evapotranspirace mm Modelovým výpočtem model SimBa Územní výpar mm Modelovým výpočtem model SimBa Relativní vlhkost vzduchu % Orografickou interpolací z bodových pozorování klimatologických stanic Teplota vzduchu C Orografickou interpolací z bodových pozorování klimatologických stanic Dotace zásob podzemní vody databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa Perkolace mm Modelovým výpočtem model SimBa 2) Transformace vstupních dat Data převzatá od správců povodí i data z různých databází ČHMÚ byla transformována do jednotného tvaru časových řad měsíčních průměrů a úhrnů. Hodnoty vybraných veličin byly vyjádřeny ve shodné jednotce, tj. v mm výšky na povodí, se kterou výpočetní model pracuje. 3) Výpočet časových řad prvků hydrologické bilance pro povodí Úhrn srážek veličina je vyčíslována podle měření ve srážkoměrných stanicích. Pro výpočet srážkových výšek na povodí byla využita metoda Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ], která využívá předpoklad lineární regresní závislosti úhrnu srážek na nadmořské výšce. Celkový odtok z povodí vyhodnocen na základě pozorování vodních stavů a měrných křivek průtoků v závěrovém vodoměrném profilu. Teplota vzduchu stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek. 14

15 Relativní vlhkost vzduchu - stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek. Územní výpar nelze měřit přímo. Časové řady hodnot územního výparu byly stanoveny výpočtem pomocí modelu SimBa [Kašpárek, VÚV]. Podstatou modelování je popis akumulace vody ve formě zásoby vody v půdě a její využití pro výpar. Při výpočtu se vychází z předpokladu, že když je v daném měsíci srážka větší, než potenciální evapotranspirace, je výpar roven potenciální evapotranspiraci. Pokud je srážka menší než potenciální evapotranspirace, využívá se pro výpar i část vody v půdě. V závislosti na stupni nasycení půdy se velikost výparu oproti potenciální evapotranspiraci zmenšuje. Potenciální evapotranspirace základem metodiky výpočtu jsou grafy udávající velikost potenciální evapotranspirace v závislosti na hodnotě sytostního doplňku. Sytostní doplněk se vypočítá podle průměrných teplot vzduchu a průměrných relativních vlhkostí vzduchu v konkrétním měsíci. Základní odtok získáván separací z celkového odtoku v denním kroku podle Eckhardta [Eckhardt, 2005]. Recesní koeficient je odvozen na základě analýzy výtokových čar. Poměr celkového a základního odtoku BFI max je kalibrován podle shody průběhu celkového a základního odtoku v poklesových částech hydrogramu. Zásoba vody ve sněhové pokrývce časové řady hodnot zásob vody ve sněhové pokrývce jsou stanovovány výpočtem metodikou podle Němce [ČHMÚ]. Z modelových simulací je patrné, že model SimBa vzhledem k měsíčnímu kroku výpočtu neumožňuje odhadnout zásoby vody ve sněhové pokrývce s dostatečnou přesností a zásoby soustavně podhodnocuje. Dalším důvodem je snaha co nejvíce využít veličiny měřené v síti stanic ČHMÚ a modelovat pouze veličiny, které není možné měřit přímo nebo je z přímo měřených hodnot odvodit. Vodní hodnota sněhu je sice rovněž měřenou veličinou, ale týdenní četnost měření není pro naše potřeby dostatečná (měsíční průměr je počítán pouze ze 4 hodnot). Do výpočtu metodou podle Němce vstupují denní srážkové úhrny, výška nového sněhu, celková výška sněhu, tlak par. Výpočet je založen na těchto základních předpokladech: přírůstek vodní hodnoty díky novému sněhu je roven srážkám pokud tyto nejsou příliš vysoké. V tom případě je přírůstek takový, aby hustota nového sněhu byla 0.2 g.cm -3 přírůstek vodní hodnoty sněhu je omezen schopností sněhu pojmout vodu. Tato schopnost je přímo úměrná výšce sněhu a nepřímo úměrná jeho hustotě sníh je schopen přijímat vzdušnou vlhkost Časové řady vodní hodnoty sněhu v denním kroku ve stanicích monitorovací sítě ČHMÚ byly přepočteny do gridů průměrných měsíčních vodních hodnot metodou Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ]. Změny zásob podzemní vody zásoby podzemní vody jsou stanovovány z Boussinesqovy rovnice, která uvádí vztah mezi zásobou a základním odtokem. Recesní koeficient je odvozen na základě analýzy výtokových čar. 4) Vlastní bilanční výpočty Pro analýzu hydrologické bilance byl využit model SimBa, který hydrologickou bilanci povodí počítá v konstantním časovém kroku jeden měsíc. Vyjadřuje základní bilanční vztahy na povrchu povodí, v zóně aerace, do níž je zahrnut i vegetační kryt povodí a v zóně podzemní vody. Model hydrologické bilance se skládá z několika dílčích algoritmů, kterými se modelují základní bilanční procesy v dílčích zónách povodí (jde o dělení ve vertikálním členění). Parametry modelu jsou buď volné, fyzikálně dané nebo je považujeme za konstantní. Volné parametry se odhadují tak, aby se průběh zvolené modelované veličiny podle vybraného kritéria co nejvíce shodoval s pozorováním. Pro odhad parametrů byl použit proces dvoustupňové optimalizace podle celkového odtoku a výsledky dlouhodobých pozorování. 15

16 16

17 2.3 Bilance množství vody v bilančních oblastech Obr Rozdělení České republiky do 10 dílčích povodí Pro hydrologickou bilanci množství vody nelze správní členění podle novely zákona o vodách č. 150/2010 Sb. do 10 dílčích povodí přesně použít (Obr ), protože dílčí povodí nejsou uzavřena vodoměrnými stanicemi. Proto bylo provedeno členění do 10 bilančních oblastí (Obr ). Seznam bilančních profilů množství vody podle příslušnosti ke zvoleným bilančním oblastem udává Tab Výsledky bilance pro jednotlivé profily jsou v Příloze 1 zprávy. Tab Seznam bilančních profilů množství vody rozdělených podle bilančních oblastí Bilanční oblast Kód oblasti horní Labe , , , střední Labe a Jizera Bilanční profily , , , , horní Vltava , , , , , , ,141000, , , , , ORLK Berounka , , , , , , , dolní Vltava a Sázava , , , , , Ohře a Bílina , , , dolní Labe , , , , Odra a Olše , , , , , , , (320000, ) Morava , , , , , , , Dyje , , , , , , , , , , ,

18 Obr Rozdělení České republiky do 10 bilančních oblastí 18

19 Výsledky hydrologické bilance množství vody pro každou z 10 bilančních oblastí uvádíme ve formě tabulek bilančních veličin a jejich grafického znázornění. Pro 74 dílčích bilančních profilů uvádí výsledky Příloha 1. Oblast 1 povodí horního Labe tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] horní Labe Přelouč měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

20 Oblast 2 mezipovodí středního Labe a Jizery tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] střední Labe a Jizera Kostelec n. L měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0.2 7% XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

21 Oblast 3 povodí horní Vltavy tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] horní Vltava Orlík vtok ORLK měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

22 Oblast 4 povodí Berounky tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] Berounka Beroun měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0 0% XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

23 Oblast 5 mezipovodí dolní Vltavy a Sázavy tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] dolní Vltava a Sázava Praha-Chuchle ORLK 6440 měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0 0% XII % % % 0.2 3% % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

24 Oblast 6 povodí Ohře a Bíliny tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] Ohře a Bílina Louny a Trmice měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0.2 9% XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

25 Oblast 7 mezipovodí dolního Labe tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] dolní Labe Hřensko měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0 0% XII % % % 0.2 5% % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

26 Oblast 8 povodí Odry a Olše tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] Odra a Olše Bohumín a Věřňovice měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

27 Oblast 9 povodí Moravy tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] Morava Lanžhot měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

28 Oblast 10 povodí Dyje tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] Dyje Břeclav-Ladná měsíc srážky odtok celkový měřený odtok základní zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody přirozené průtoky [mm] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] [m 3.s -1 ] % norm. [mm] % norm. [mm] [mm] [m 3.s -1 ] I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % 0 0% XII % % % 0.3 6% % % % % srážky zásoba ve sněhu změna zásob podz. vody odtok celkový měřený odtok základní přirozené průtoky bilanční veličina [mm] I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

29 2.4 Výsledky hydrologické bilance množství vody v kalendářním roce 2013 Dílčí povodí Horního a středního Labe Průměrná roční teplota vzduchu na povodí horního Labe byla +8,2 C, což představuje odchylku od normálu +0,1 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně normální byly měsíce leden (odchylka od normálu 0,1 C), únor ( 0,3 C), duben (0 C), květen ( 1,0 C), červen (0 C) a srpen (+0,4 C), březen byl silně podnormální ( 3,8 C) a září podnormální ( 1,2 C). Naopak červenec (odchylka +1,5 C), říjen (+1,1 C), listopad (+1,3 C) a prosinec (+2,4 C) byly nadnormální. Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+37,8 C) byla naměřena na stanici Hradec Králové, observatoř. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 21,2 C) byla naměřena na stanici Králíky. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí středního Labe byla +9,0 C, což představuje odchylku od normálu 0,1 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně mimořádně podnormální byl březen (odchylka 4,1 C). Teplotně nadnormální byly měsíce červenec (+1,4 C), listopad (+1,3 C) a prosinec (+2,0 C). Ostatní měsíce byly teplotně v rámci normálu. Nejvyšší maximální teplota vzduchu (+37,4 C) byla naměřena na stanicích Tuhaň a Brandýs nad Labem. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 17,8 C) byla naměřena na stanici Semčice. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Jizery byla +7,4 C, což přesně odpovídá normálu. Teplotně mimořádně podnormální byl březen (odchylka 3,8 C). Naopak nadnormální byly měsíce červenec (+1,3 C), říjen (+1,3 C), listopad (+1,1 C) a prosinec (+2,3 C). Nejvyšší maximální teplota vzduchu (+35,3 C) byla naměřena na stanici Holenice. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 28,1 C) byla naměřena na stanici Kořenov, Jizerka. Na území horního Labe spadlo průměrně 727 mm srážek (103 % normálu). Rok hodnotíme jako srážkově normální. Nejvyšší roční srážkové úhrny byly zaznamenány v nejvyšších polohách Krkonoš (1 620 mm na Labské boudě), nejnižší na stanici Dobřenice (531 mm). Srážkové úhrny během roku byly vzhledem k dlouhodobým normálům jednotlivých měsíců většinou normální. Leden a únor (110 % a 100 % normálu) byly normální, březen podnormální (54 %), duben opět normální (71 %), květen nadnormální (171 %), červen silně nadnormální (206 %), červenec podnormální (52 %), srpen normální (84 %), září nadnormální (146 %), říjen (96 %) a listopad (74 %) normální a prosinec podnormální (41 %). Měsíc s nejvyššími srážkami byl červen, kdy se úhrny pohybovaly od 92 do 372 mm. Nejsušším měsícem byl prosinec, kdy se úhrny pohybovaly od 4 do 100 mm. Nejvyšší měsíční srážkový úhrn byl naměřen v červnu na Luční boudě (372 mm). Nejnižší měsíční srážkový úhrn (4 mm) byl naměřen na stanici Radovesnice v prosinci. Nejvyšší denní úhrn srážek (130 mm) byl naměřen na stanici Horní Maršov. Průměrný roční úhrn srážek na povodí středního Labe byl 691 mm, což představuje 122 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově silně nadnormální. Srážkově silně podnormální byl prosinec (24 %), podnormální byl březen (54 %). Naopak silně nadnormální byl květen (228 %) a červen (194 %) a nadnormální byl leden (151 %), únor (148 %) a listopad (138 %). Nejvyšší denní úhrn srážek (75 mm) byl zaznamenán na stanici Dolní Chvatliny Nejvyšší roční úhrn srážek (778 mm) byl naměřen v Kostelci nad Černými Lesy. Nejnižší roční srážkový úhrn (685 mm) ve stanici Žíšov. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Jizery byl 911 mm (102 % normálu). Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově podnormální byl březen (46 %) a prosinec (55 %), naopak srážkově silně nadnormální byl květen (195 %) a nadnormální byl také červen (152 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 82 mm byl zaznamenán na stanici Jivina Nejvyšší roční úhrn srážek (1 303 mm) byl naměřen na stanici Desná, Souš, nejnižší (514 mm) na stanici Bakov nad Jizerou. Souvislá sněhová pokrývka se v nižších a středních polohách vyskytovala většinou jen v druhé polovině ledna a v první polovině února a dosahovala pouze několika centimetrů. Ve vyšších polohách sníh ležel od ledna do poloviny dubna, s maximy několik desítek centimetrů. V horských polohách Krkonoš trvala souvislá sněhová pokrývka do začátku května, v Orlických horách do konce dubna. Na konci roku se sněžení zejména v horských polohách objevilo v listopadu a dále hlavně na začátku prosince. Souvislá sněhová pokrývka byla zaznamenána ve vyšších a horských polohách od začátku prosince s maximy v Krkonoších kolem 80 cm a v Orlických horách kolem 45 cm na konci první prosincové dekády. V nižších a středních polohách zůstával ležet sníh v prosinci spíše výjimečně. 29

30 Absolutní maxima celkové výšky sněhové pokrývky byla zaznamenána v Krkonoších ve druhé polovině února (180 cm, na Labské boudě), maximální vodní hodnoty sněhu potom na začátku dubna (704 mm, na Labské boudě). Maxima celkové výšky sněhové pokrývky v Orlických horách byla zaznamenána v polovině února (86 cm, v Luisině údolí), maximální vodní hodnoty sněhu potom na začátku dubna (118 mm, v Luisině údolí). V povodí středního Labe se sněhová pokrývka nejčastěji vyskytovala během ledna a února s trváním 15 až 17 dní a několikrát se později ještě vyskytla během studeného března s trváním 6 až 9 dní. Na konci roku se sníh téměř nevyskytoval, v listopadu maximálně přechodně jeden den a v prosinci 1 až dva dny v první polovině měsíce. Nejvíce sněhu (28 cm) bylo naměřeno na stanici Kostelec nad Černými Lesy Nejvyšší vodní hodnota sněhu (37 mm) byla naměřena na stanici Vavřinec Žíšov , zde sněhová pokrývka trvala také nejdéle, a to celkem 53 dnů. Průměr maximální výšky sněhu dosahoval v povodí 22 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 39 dnů. Také v povodí Jizery se sněhová pokrývka nejčastěji vyskytovala během ledna a února, v nižších polohách v průměru 15 dní z měsíce, v horských polohách Krkonoš a Jizerských hor se vyskytovala nepřetržitě až do dubna. V nížinách se přechodně sníh objevil ještě během velmi chladného března. Na konci roku se sněhová pokrývka vytvořila až ke konci listopadu, a to zejména v horských oblastech. Nejvíce sněhu pak napadlo na přelomu první a druhé prosincové dekády, kdy se sněhová pokrývka přechodně vytvořila i v nižších polohách. Závěr roku již byl velmi teplý a sníh zůstal pouze na hřebenech hor. Nejvíce sněhu bylo tradičně naměřeno v Krkonoších a Jizerských horách. Nejvyšší výška sněhu (159 cm) byla naměřena při profilovém měření nad Voseckou boudou 1. 4., v té době tam byla i největší vodní hodnota (774 mm). Sněhová pokrývka trvala nejdéle na stanici Desná, Souš 147 dnů. Průměr maximální výšky sněhu dosahoval v povodí 75 cm (z důvodu větší hustoty použitých stanic na horách) a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 76 dnů. Po stránce odtoku byl rok v povodí horního a středního Labe průměrný až nadprůměrný. Průměrné byly odtoky na horním Labi (102 % dlouhodobého průměrného průtoku Q a ), na středním Labi (97 až 110 %) a na Orlici (90 %). Na Cidlině byl roční průtok nadprůměrný (134 %). První dva měsíce roku byly odtokově průměrné, nadprůměrné odtoky jsme zaznamenali v únoru na Cidlině (158 %). Podprůměrně vodný byl na všech tocích březen (50 až 65 %). Odtokově nadprůměrný byl květen, červen byl silně až mimořádně nadprůměrný (Orlice 215 %, Labe v Přelouči 340 %, v Nymburce 415 %, Cidlina až 1372 %). Další měsíce byly odtokově spíše podprůměrné až průměrné, na Orlici v září i nadprůměrné (157 %), na Cidlině byly zaznamenány nadprůměrné odtoky ještě v červenci a říjnu. Na středním Labi bylo období od července do konce roku odtokově průměrné (80 až 115 %). Minima se v povodí vyskytovala nejčastěji v srpnu a v září, většinou na úrovni Q 355d, na Labi v první dekádě září na úrovni Q 300d až Q 330d. V povodí Jizery se jednalo o rok z hlediska odtoku průměrný až nadprůměrný (dolní část povodí 95 %, horní část povodí 138 %). Začátek roku byl nadprůměrný zejména na horní Jizeře (144 %), na dolní spíše průměrný, podobně jako únor na celém toku, březen byl odtokově podprůměrný (46 až 52 %), duben už průměrný (75 až 85 %), květen stále ještě průměrný (87 až 95 %). Nejvíce vodný byl silně až mimořádně nadprůměrný červen (294 až 338 %). Červenec se pohyboval v rámci průměru, stejně tak jako srpen (64 až 87 %) i vodnější září (107 až 115 %). Odtokově průměrný byl také závěr roku (říjen a listopad 70 až 83 %), prosinec byl díky tání sněhu slabě nadprůměrný. Minima v srpnu byla mezi Q 330d až Q 355d. V červnu došlo ke dvěma významným povodňovým situacím. První nastala začátkem měsíce po přechodu pásma vydatných srážek přes východní Krkonoše k jihozápadu na Nymbursko a Poděbradsko. Na přítocích horního Labe a Úpy byly vyhodnoceny kulminační průtoky odpovídající leté vodě, na Čisté, Bystřici a Mrlině větší než 100letá voda. Na Labi nad VD Les Království průtoky dosáhly úrovně leté vody (odtok z VD 5 10letá voda), 50letý průtok byl vyhodnocen na Labi ve Vestřevi a na Vrchlici. Na Cidlině a Javorce kulminační průtok odpovídal 10 20leté vodě, na Labi v Jaroměři 10leté a na Úpě 2 10leté. Labe v Kostelci nad Labem kulminovalo na úrovni 5leté vody, Jizera na úrovni 2leté. Na Výrovce v Plaňanech však byl vyhodnocen více než 100letý průtok. Druhá povodňová situace zasáhla koncem června území stále ještě nasycené po předchozích srážkách. Na horním i středním Labi a na Loučné byly zaznamenány maximální průtoky v úrovni 2 5leté vody, 2 10letý průtok byl i na Chrudimce, ale na jejích přítocích odpovídaly kulminace 10 50leté vodě. Na Novohradce a Žejbru byl zaznamenán 20 50letý průtok, na Doubravě 10 20letý, na Vrchlici 5 10letý a na Klejnárce a Výrovce 2 5letý průtok. V lednu, únoru a dubnu se vyskytlo několik situací zvětšených průtoků, které ale nebyly větší než 2letá voda, pouze v povodí Doubravy v únoru dosáhly úrovně 2 až 5leté vody. 30

31 V podzemních vodách povodí horního Labe byl v lednu a únoru zaznamenán vzestup hladin ve vrtech na úroveň kolem 31 % DMKP. V březnu a dubnu byl zaznamenán pokles na 55 až 63 % DMKP. Květnové a červnové srážky zvedly hladiny na roční maxima na 3 až 15 % DMKP. Minima byla zaznamenána v říjnu (52 % DMKP). V listopadu a prosinci hladiny znovu vystoupaly na hodnoty 38 až 50 % DMKP. Vydatnosti pramenů se až do března držely kolem normálu (46 až 47 % DMKP), v dubnu většinou následoval vzestup odpovídající 60 % DMKP. Maximální vydatnosti u pramenů s mělkým oběhem byly v červnu, u pramenů s hlubším oběhem v červenci, a dosahovaly vysokých hodnot (3 až 18 % DMKP). V srpnu a září vydatnosti zůstaly nad normálem (32 až 43 % DMKP). Minima kolem 60 % DMKP byla převážně naměřena v listopadu. V prosinci pak vydatnosti mírně vzrostly na 54 % DMKP. V povodí středního Labe se hladiny v lednu a únoru zvedly vysoko nad normál (25 až 28 % DMKP). Následoval mírný pokles v březnu a dubnu na 35 až 50 % DMKP. Od května do začátku července hladiny stoupaly až na maximální hodnoty odpovídající 8 až 18 % DMKP. Od konce července hladiny pozvolna klesaly na roční minima v září a říjnu (26 až 29 % DMKP). Také koncem roku zůstaly stavy hladin vysoko nad normálem (37 % DMKP). U pramenů od ledna po začátek dubna vydatnosti stoupaly na 30 až 32 % DMKP, pouze v dubnu došlo k poklesu na 50 % DMKP. Maximální vydatnosti byly zaznamenány převážně v červnu a červenci (18 až 24 % DMKP). Poté do konce roku došlo k poklesu až na minima v listopadu a prosinci (36 až 40 % DMKP). V povodí Orlice byly v lednu a únoru zaznamenány stavy hladin na úrovni 41 až 45 % DMKP. V březnu a dubnu hladiny poklesly na 61 až 76 % DMKP. Maximální stavy hladin byly zaznamenány v červnu (23 % DMKP), minima Naopak převážně v září. Od října do konce roku hladiny mírně stoupaly na 36 až 49 % DMKP. U pramenů se lednové vydatnosti držely nad normálem na hodnotě 42 % DMKP. V důsledku plošných rozdílů množství lokálních srážek byly maximální vydatnosti naměřeny převážně v březnu a koncem června a dosahovaly 23 až 55 % DMKP. Minimální vydatnosti byly většinou zaznamenány v září (46 % DMKP). V povodí Cidliny se hladiny držely od ledna až do začátku března vysoko nad normály (16 až 30 % DMKP). Následoval mírný pokles hladin v březnu a dubnu na 30 až 35 % DMKP. Velmi vysoké lokální srážky v červnu byly příčinou červnových maximálních stavů hladin odpovídajících 3 až 8 % DMKP. Později následoval plynulý pokles hladin až na minima v září (33 % DMKP). Od října do konce roku měly stavy hladin stoupající tendenci a odpovídaly 26 až 34 % DMKP. U pramenů vystoupaly lednové a únorové vydatnosti nad normály na hodnoty 34 až 42 % DMKP. Následoval setrvalý stav v březnu a pokles pod normál v dubnu na hodnotu 58 % DMKP. Maximální vydatnosti byly převážně zaznamenány v červnu a odpovídaly 20 % DMKP. Od července až do konce listopadu pokračoval postupný pokles až na minima v říjnu a listopadu na 48 až 53 % DMKP. V prosinci se vydatnosti držely mírně nad normálem na 47 % DMKP V povodí Jizery byla v lednu v průměru dosažena nadnormální úroveň hladin (28 % DMKP), následoval ještě mírný vzestup do března (43 % DMKP). V květnu došlo k mírnému poklesu (29 % DMKP). V důsledku vydatných srážek hladiny opět stoupaly v červnu až na roční maxima (5 % DMKP). Následoval pokles hladin na minima v září (25 % DMKP). Do prosince hladiny již jen mírně stoupaly (25 % DMKP). U pramenů byly v lednu dosaženy nadnormální vydatnosti (36 % DMKP). Do dubna byl zaznamenán mírný vzestup vydatností na roční maxima blízko normálu (47 % DMKP), v květnu mírný pokles (50 % DMKP). V červnu došlo opět k vzestupu vydatností na úroveň 16 % DMKP. Do srpna nastal mírný pokles (24 % DMKP) a dále následoval vzestup v září (24 % DMKP). Do října vydatnosti mírně poklesly na minima (29 % DMKP). Poté vydatnosti opět stoupaly do prosince (40 % DMKP). Dílčí povodí Horní Vltavy Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Vltavy byla +7,3 C, což představuje odchylku od normálu +0,2 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně normální byly měsíce leden (odchylka +0,4 C), únor ( 0,8 C), duben (+0,5 C), květen ( 1,1 C), červen (+0,2 C), srpen (+0,6 C), září ( 0,3 C) a říjen (+0,8 C). Červenec (+1,8 C), listopad (+1,2 C) a prosinec (+1,8 C) byly teplotně nadnormální a výjimkou byl podnormální březen ( 3,2 C). Nejvyšší maximální denní 31

32 teplota vzduchu na území povodí byla naměřena v Rožmitále pod Třemšínem +37,3 C. Minimální denní teplota vzduchu klesla nejníže v mrazové kotlině na Šumavě na Jezerní slati na Kvildě Perle, kdy dosáhla 30,0 C. V nižších polohách bylo nejchladněji téhož dne ( 21,7 C) v Borkovicích u Veselí nad Lužnici. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Vltavy byl 775 mm, což představuje 108 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. V mezích normálu byly měsíce březen (60 %), srpen (107 %), září (85 %), říjen (99 %), listopad (77 %). Srážkově bohatší byly nadnormální únor (134 %) a květen (166 %) a silně nadnormální leden (189 %) a červen (212 %). Srážkově podnormální byly duben (54 %) a červenec (44 %) a silně podnormální byl prosinec (32 %). Nejvíce srážek spadlo na Šumavě jako obvykle na hraničním hřebeni v Prášilech mm, v Novohradských horách ve Starých Hutích mm, ve Středočeské pahorkatině v Jistebnici 919 mm a na Českomoravské vrchovině v Černovicích 829 mm. Méně srážek bylo v Brdech (nejvíce Radošice 778 mm). Naopak nejnižší roční úhrn srážek naměřila stanice v Březnici 585 mm. Nejvyšší měsíční úhrn srážek byl naměřen v červnu v Hlasivu (309 mm). Nejnižší měsíční úhrny srážek byly v prosinci nebo červenci. V prosinci méně než 5 mm naměřilo šest stanic, nejméně Temelín 2 mm. Nejvyšší denní úhrn srážek (108 mm) spadl na stanici Zbytiny v povodí Blanice Souvislá sněhová pokrývka ležela na Šumavě od začátku roku až do druhé dubnové dekády jen v polohách nad 900 m n. m., níže sníh napadl ve druhé lednové dekádě a udržel se do konce ledna. Na začátku února sníh opět napadl, ale během první březnové dekády roztál. Souvislá sněhová pokrývka se opět vytvořila ve třetí dekádě března a roztála na začátku druhé dekády v dubnu. V nižších a středních polohách nejvíce sněhu leželo ve druhé polovině ledna a ve třetí únorové dekádě. Sníh zcela roztál na začátku dubna. Na podzim se souvislá sněhová pokrývka vytvořila až na konci listopadu pouze v horských polohách, kde se místy udržela až do konce roku. V polohách pod 800 m n. m. se sníh objevil pouze krátce na přelomu listopadu a prosince, v nižších polohách zcela ojediněle. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (89 cm) byla naměřena na Šumavě ve Filipově Huti. Více než 100 cm bylo naměřeno pouze při expedičním měření na hraničním hřebeni Šumavy (160 cm na Poledníku 2. 2., koncem února pak v oblasti masivu Plechý až 200 cm sněhu). V Novohradských horách bylo maximum v Terčím Dvoře u Pohorské Vsi 36 cm a na Českomoravské vrchovině v Počátkách 36 cm Nejvyšší vodní hodnota sněhu 185 mm byla naměřena na Šumavě na Churáňově a dále na Filipově Huti Absolutně nejvyšší vodní hodnota sněhu (550 mm) byla změřena opět při expedičním měření na Poledníku V Novohradských horách byla maximální vodní hodnota sněhu naměřena ve Starých Hutích 68 mm, na Českomoravské vrchovině v Počátkách 52 mm. Z hlediska odtoku se jednalo o rok nadprůměrný. Relativně nejméně vodná byla Teplá a Studená Vltava a horní Otava (95 až 115 %). Všechna ostatní povodí, tedy Volyňka, Blanice, Malše, Lužnice, a také Lomnice a Skalice, měla roční odtok silně, místy až mimořádně nadprůměrný. Roční odtok Vltavy po nádrž Orlík představoval 150 % Q a, Lužnice 175 až 200 %, Malše 130 až 180 %, Otavy 120 až 170 %, Blanice 180 % a Lomnice 175 %. Tím se rok zařazuje k odtokově výrazným rokům 1939, 1940, 1941, 1965 a Počátek roku byl odtokově silně nadprůměrný, na Lužnici a Nežárce mimořádně nadprůměrný. Na Vltavě nad Malší se odtoky pohybovaly mezi 130 a 180 %, na Malši mezi 300 a 350 %, na Lužnici mezi 320 a 380 % a na Otavě mezi 160 a 290 %. Březen byl odtokově průměrný (70 % horní Otava až 130 % Lužnice), stejně jako duben. Květen byl až silně nadprůměrný, a to zejména na Lužnici a přítocích dolní Otavy, v hodnotách mezi 140 až 220 %. Odtok v červnu byl mimořádně nadprůměrný, Vltava zaznamenala 580 až 640 % měsíčního normálu, Malše 800 %, Lužnice s přítoky 650 až 870 %, Blanice, Lomnice a Skalice 800 až 990 % a Otava 320 až 470 %. V červenci pokračovaly vysoké odtoky dále na Vltavě, Malši, Lužnici i Nežárce, průtoky na Otavě byly již průměrné. V srpnu klesly průtoky na podprůměrné hodnoty, nejvíce Malše a Lomnice kolem 30 %. V září a říjnu byly průtoky průměrné a často i podprůměrné, pouze v Lomnici nadprůměrné (130 až 140 %). Na konci roku byl odtok průměrný až podprůměrný, v listopadu 55 až 100 %, v prosinci 35 až 70 %. Během povodní v červnu bylo dosaženo kulminace na úrovni 100leté vody na dolní Lužnici v Bechyni a Smutné v Ratajích, 50leté vody Zlatém potoce v Hracholuskách. Více než 20letých průtoků bylo dosaženo v dolních úsecích Vltavy a Otavy a Blanice a 10 20letý průtok byl vyhodnocen na Malši, Stropnici, Nežárce, Skalici a Hamerském potoce. Na řadě dalších toků byl vyhodnocen průtok 2 10letý. Průběh hladin ve vrtech mělkého oběhu podzemních vod v povodí horní Vltavy, Lužnice i Otavy byl v podstatě shodný. V lednu až březnu dosahovaly hladiny nadnormální úrovně (Otava 20 %, 32

33 Lužnice a Vltava 10 % DMKP). Na většině sledovaných objektů počaly hladiny klesat v dubnu, kdy dosahovaly stále nadnormálních hodnot (Vltava a Otava 40 %, Lužnice 15 % DMKP). V červnu vlivem vydatných srážek hladiny vzrostly a dosáhly maxim na úrovni 5 % DMKP ve všech povodích. Následoval pokles hladin, který pozvolna pokračoval v povodí horní Vltavy a Lužnice do konce roku (horní Vltava 70 %, Lužnice 50 % DMKP). V povodí Otavy pokles trval do srpna (45 % DMKP), poté následovalo ještě zvýšení hladin s vrcholem v říjnu (20 % DMKP). Následný pokles trval až do konce roku (40 % DMKP). Koncem roku byly hladiny na svých ročních minimech. Celkově byl rok 2013 nadnormální (30 % DMKP). Průběh vydatností pramenů obdobně jako u vrtů nevykazoval typický roční chod. Počátkem roku byly vydatnosti mírně nadnormální (30 až 40 % DMKP). Od konce března do dubna vydatnosti poklesly na 50 % DMKP. V červnu bylo dosaženo maximálních vydatností (5 až 10 % DMKP). Následný pokles trval až do konce roku na minima v blízkosti normálu (50 % DMKP). Celý rok byl nadnormální, kolem 30 % DMKP. Dílčí povodí Berounky Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Berounky byla +7,4 C, odchylka od normálu činila +0,5 C. Rok hodnotíme jako teplotně téměř nadnormální. Teplotně silně nadnormální byl červenec (odchylka +3,0 C), nadnormální byly leden (+1,6 C), duben (+1,0 C), srpen (+1,2 C), listopad (+1,1 C) a prosinec (+2,2 C). Teplotně podnormální byl pouze březen ( 3,2 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+38,3 C) byla naměřena na stanici Plzeň, Bolevec. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 17,3 C) byla naměřena na stanici Zbiroh. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí dolní Berounky byla +8,3 C s odchylkou od normálu 0,3 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně silně podnormální byl březen (odchylka 4,2 C), podnormální byly květen ( 1,8 C) a září ( 1,1 C). Teplotně nadnormální byly červenec (+1,3 C) a prosinec (+1,5 C). Nejvyšší maximální teplota vzduchu (+37,8 C) byla naměřena na stanici Dobřichovice. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 19,1 C) byla naměřena na stanici Lány. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Berounky byl 707 mm, což představuje 111 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Srážkově silně podnormální byly měsíce prosinec (31 %) a červenec (33 %), podnormální byl březen (33 %). Naopak silně nadnormální byly květen (190 %) a červen (166 %) a nadnormální byl srpen (151 %). Nejvyšší měsíční úhrn srážek (321 mm) byl naměřen na stanici Špičák v červnu. Nejvyšší denní úhrn srážek 85 mm byl naměřen také na stanici Špičák. Nejnižší měsíční srážky (2 mm) byly naměřeny v prosinci v Rokycanech. Průměrný roční úhrn srážek na povodí dolní Berounky byl 714 mm, což představuje 128 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově silně nadnormální. Srážkově silně podnormální byl prosinec (22 %), podnormální byl březen (53 %) a červenec (56 %), naopak srážkově silně nadnormální byl květen (260 %), srpen (179 %) a nadnormální byl únor (173 %) a říjen (141 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 53 mm byl zaznamenán na stanici Příbram Nejvyšší roční úhrn srážek (782 mm) byl naměřen na stanici Mrtník, naopak nejnižší roční srážkový úhrn (648 mm) na stanici Dobřichovice. Sněhová pokrývka se na většině území povodí horní Berounky vyskytla od poloviny do konce ledna, dále od druhé únorové dekády do začátku března a během chladného března ještě několikrát. Na konci roku pak sníh napadl během první prosincové dekády. V polohách nad 1000 m n. m. na Šumavě ležel sníh od začátku ledna až do konce druhé dekády dubna a na konci roku přechodně v polovině listopadu a pak od konce listopadu do konce roku. Maximální výška sněhové pokrývky dosáhla až 36 cm v nižších polohách, v oblasti Šumavy 51 cm dne na stanici Špičák. Nejvyšší vodní hodnota sněhu 288 mm byla zjištěna na Špičáku. V povodí dolní Berounky se sněhová pokrývka vyskytovala během ledna a února s trváním v průměru 17 dní do měsíce. Přechodně se pak objevila ještě během velmi chladného března (10 dní). V závěru roku se sníh téměř nevyskytoval, pouze ojediněle na 1 až 2 dny na konci listopadu a během prosince. Nejvíce sněhu (37 cm) bylo naměřeno na stanici Hvozdec, Mrtník Nejvyšší vodní hodnota sněhu byla změřena 46 mm na stanici Příbram Nejdelší trvání sněhové pokrývky bylo zaznamenáno v Novém Strašecí (61 dnů). Průměrná maximální výška sněhu dosahovala v povodí 28 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 44 dnů. Po stránce odtoku byl rok v povodí horní Berounky celkově nadprůměrný. Nejvodnějším tokem byla Mže s odtokem na úrovni 154 % Q a, dále Úslava 143 %, Radbuza 142 %, Střela 133 %, Úhlava 104 %. Silně nadprůměrné byly průtoky na všech tocích v květnu a mimořádně nadprůměrné v červnu 33

34 na Střele na úrovni 886 % měsíčního normálu, na Radbuze 676 %, Úslavě 621 %, Úhlavě 619 %, na Berounce v Bílé Hoře 618 % a na Mži 551 %. Na většině toků byl nejméně vodným měsícem duben a prosinec. Silně podprůměrných průtoků dosáhla v červenci Úslava (41 %), podprůměrných v prosinci Úhlava (57 %) a Úslava (49 %). Po zbývající část roku byly průtoky na přítocích Berounky průměrné. Povodí dolní Berounky lze z hlediska odtoku zhodnotit jako silně nadprůměrné (155 %). Leden a únor byl na Berounce průměrný až nadprůměrný (125 % a 158 %), březen a duben průměrný, květen v důsledku výrazných srážek silně nadprůměrný (198 %). Mimořádně nadprůměrný byl povodňový měsíc červen (723 %). Červenec však už byl opět průměrný (87 %), srpen také, září a říjen nadprůměrné (140 %), listopad průměrný a prosinec také průměrný (78 %). Odtok v Litavce byl celkově mimořádně nadprůměrný (200 %). Charakter odtoku během roku odpovídal režimu Berounky, pouze byl výraznější. Začátek roku byl odtokově až silně nadprůměrný (209 %), květen silně nadprůměrný (228 %), mimořádně nadprůměrný byl červen (840 %). Druhá polovina roku byla průměrná až nadprůměrná (118 až 186 %). K nejvýznamnější povodňové situaci došlo vlivem déletrvajících srážek na přelomu května a června na celém povodí horní Berounky, kdy byl překročen 20letý průtok na Úhlavě ve Štěnovicích a na Berounce v Berouně, 10letý průtok byl dosažen nebo překročen na Radbuze ve Lhotě a Českém Údolí, na Berounce na Bílé Hoře, na Klabavě, na Úhlavě (Klatovy) a na Litavce, 5letý průtok byl dosažen nebo překročen na Radbuze v Tasnovicích, Úslavě v Koterově, na Klabavě a na Rakovnickém potoce. Na několika dalších tocích byl kulminační průtok mezi 2 5letou vodou. Stav podzemních vod byl v celém povodí Berounky velmi podobný. Hladiny vrtů v mělkém oběhu podzemních vod se během celého roku pohybovaly nad dlouhodobým měsíčním normálem. V lednu byly hladiny na úrovni 18 % DMKP a poté do poloviny března stoupaly na úroveň 26 % DMKP. Během dubna hladiny klesaly a v květnu stagnovaly, ale po intenzivních srážkách došlo v červnu k výraznému zvýšení hladin a k dosažení ročních maxim na úrovni 6 % DMKP. Během července pak hladiny výrazně klesaly a po dalším mírnějším klesání byla v srpnu naměřena roční minima na úrovni 30 % DMKP. Od září hladiny postupně stoupaly až do listopadu a poklesly v prosinci na 28 % DMKP. Také vydatnosti pramenů se během roku pohybovaly nad dlouhodobými měsíčními normály. Vydatnosti se v lednu pohybovaly na úrovni 32 % DMKP, přesto se často jednalo o roční minima. Vydatnosti se dále mírně zvětšovaly a v březnu se pohybovaly na úrovni 31 % DMKP. Následné klesání bylo ukončeno v červnu výrazným zvětšením vydatností na roční maxima na úrovni 7 % DMKP. V červenci následovalo výraznější a od září až do konce roku pozvolné zmenšování vydatností. Prosincové vydatnosti se pohybovaly na úrovni 24 % DMKP. Dílčí povodí Dolní Vltavy Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí dolní Vltavy byla +9,3 C, odchylka od normálu činila 0,1 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně silně podnormální byl březen ( 4,0 C), naopak teplotně nadnormální byl červenec (+1,5 C), listopad (+1,4 C) a prosinec (+1,9 C). Nejvyšší maximální teplota vzduchu (+38,6 C) byla naměřena na stanici Husinec, Řež. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 24,0 C) byla naměřena na stanici Nedrahovice, Rudolec. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Sázavy byla +7,9 C, odchylka od normálu byla +0,2 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Většina měsíců byla teplotně v normálu, podnormální byl březen ( 3,4 C) a nadnormální červenec (+2,0 C), říjen (+1,3 C), listopad (+1,4 C) a prosinec (+2,6 C). Nejvyšší maximální teplota vzduchu (+37,0 C) byla naměřena na stanici Havlíčkův Brod. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 20,5 C) byla naměřena v Košeticích. Průměrný roční úhrn srážek na povodí dolní Vltavy byl 724 mm, což představuje 131 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově silně nadnormální. Silně podnormální byl prosinec (19 %), podnormální byly měsíce březen (55 %) a červenec (54 %). Mimořádně nadnormální byl květen (276 %), silně nadnormální byly leden (172 %) a červen (170 %), nadnormální byly únor (169 %), srpen (156 %) a říjen (152 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 107 mm byl zaznamenán na stanici Střezimíř. Nejvyšší roční úhrn srážek (940 mm) byl naměřen též na stanici Střezimíř. Nejnižší roční srážkový úhrn (588 mm) na stanici Kralupy nad Vltavou. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Sázavy byl 744 mm, což představuje 112 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Srážkově podnormální byly březen (46 %), duben (49 %), červenec (46 %), listopad (54 %) a prosinec (40 %), silně nadnormální květen (224 %), leden (194 %) a červen (180 %) a nadnormální únor (127 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 86 mm byl zaznamenán 34

35 1. 6. na stanici Mladá Vožice. Nejvyšší roční úhrn srážek (860 mm) byl naměřen na stanici Votice. Nejnižší roční srážkový úhrn (626 mm) na stanici Netvořice. V povodí dolní Vltavy se sněhová pokrývka nejčastěji vyskytovala během ledna a února, většinou 15 až 20 dní každý měsíc, a přechodně se několikrát vytvořila i během velmi studeného března. Naopak na konci roku se téměř nevyskytovala. Nejvíce sněhu (34 cm) bylo naměřeno na stanici Nedrahovice, Rudolec Nejvyšší vodní hodnota sněhu (42 mm)byla naměřena na stanici Praha, Libuš. Nejdéle trvala sněhová pokrývka 76 dnů na stanici Střezimíř. Průměr maximální výšky sněhu dosahoval v povodí 28 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 42 dnů. V povodí Sázavy se sněhová pokrývka také vyskytovala zejména během ledna a února, v průměru 20 dní za měsíc. Ve vyšších polohách povodí se až 15 dní vyskytovala i během března, v nižších polohách přechodně. Během teplejšího závěru roku se sněhová pokrývka vyskytovala pouze ojediněle, a to i ve vyšších polohách povodí. Nejvíce sněhu (34 cm) bylo změřeno na stanici Šimanov. Nejdéle trvala sněhová pokrývka 67 dnů na stanici Humpolec a Nový Rychnov. Nejvyšší vodní hodnota sněhu (49 mm) byla naměřena na stanici Pacov Průměrná maximální výška sněhu dosahovala v povodí 26 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 52 dnů. Z hlediska odtoku byl rok na dolní Vltavě silně nadprůměrný (157 % Q a ). Mimořádně nadprůměrné byly přítoky Mastník (198 %), Kocába a Brzina (okolo 250 %), i přítoky v Praze (180 až 190 %) a Bakovský potok (210 %). Začátek roku byl na Vltavě odtokově silně nadprůměrný (leden 182 %, únor 218 %), březen už byl průměrný a duben ještě také průměrný (74 %), květen již ale opět nadprůměrný (140 %) a červen po proběhlé povodňové situaci mimořádně nadprůměrný (690 %). Červenec ještě zůstal odtokově nadprůměrný (125 %), ale srpen už byl průměrný (70 %), září také průměrné, říjen slabě nadprůměrný (118 %), listopad už průměrný (80 %) a prosinec podprůměrný (60 %). V prosinci se minimální průtoky na Vltavy pohybovaly mezi Q 330d až Q 364d. Povodí Sázavy lze z hlediska roční vodnosti označit jako nadprůměrné (140 % Q a ). Začátek roku byl odtokově většinou silně nadprůměrný (leden 200 až 225 %, únor 163 až 210 %). Březen už byl ale průměrný (70 až 90 %) a duben i podprůměrný (60 až 70 %). Květen byl díky vydatnějším srážkám opět nadprůměrný (120 až 125 %) a povodňový červen mimořádně nadprůměrný (390 až 720 %) s tím, že nejvíce zasaženo bylo dolní povodí Sázavy a nejméně horní. Červenec ještě zůstal nadprůměrný (120 % horní Sázava a okolo 170 % dolní Sázava). Vzhledem k vysokým teplotám a malému množství srážek během července a první poloviny srpna byl již srpen opět odtokově průměrný (60 až 80 %). Září bylo průměrné až nadprůměrné (100 až 120 %), říjen nadprůměrný (115 až 142 %), ale listopad už znovu průměrný (80 až 100 %) a prosinec byl odtokově průměrný až podprůměrný (60 až 80 %). Minimální průtok byl naměřen v srpnu a byl roven přibližně Q 330d. Celkově bylo průtočné množství vody v řece Sázavě pod Želivkou ovlivněno vodním dílem Švihov. Roční odtok v Želivce dosahoval 150 % dlouhodobého průměru a byl tedy silně nadprůměrný. Minimální průtok se vyskytoval v srpnu a byl větší než Q 355d. Povodňová situace na Vltavě proběhla na začátku června na úrovni mezi 20 až 50letou vodou. Přítoky střední Vltavy (Brzina, Mastník, Kocába) zaznamenaly kulminaci rovnou nebo větší než 100letá voda, povodeň na přítocích v Praze (Botič a Rokytka) byla letá, na Dobřejovickém potoce 100letá, na Bakovském potoce 2 5letá. Kulminační průtok se na dolní Sázavě pohyboval v rozmezí 20 50leté vody. Více než 100letý průtok byl vyhodnocen na Blanici a Chotýšance. Výjimečný kulminační průtok byl dosažen na Blanici ve vodoměrné stanici Louňovice, byl větší než 500letá voda. Na Trnávce byl zaznamenán 5 10letý průtok. Na několika dalších tocích byl naměřen 2 5 letý průtok. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí dolní Vltavy bylo v lednu v průměru dosaženo nadnormální úrovně hladin (15 % DMKP). V dubnu nastal mírný pokles hladin na úroveň 34 % DMKP. V důsledku vydatných srážek došlo k výraznému vzestupu hladin na maximum v červnu (3 % DMKP) a následném poklesu hladin do prosince (27 % DMKP), kdy bylo dosaženo minima. U pramenů bylo v lednu v průměru dosaženo téměř nadnormální úrovně vydatností (30 % DMKP). Následoval mírný vzestup vydatností do března (26 % DMKP). Do května vydatnosti klesaly na úroveň 30 % DMKP. V červnu došlo k výraznému vzestupu vydatností na maximum (20 % DMKP) a poté k jejich poklesu na minimum v prosinci (36 % DMKP). V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Sázavy byla v lednu v průměru dosažena nadnormální úroveň hladin (24 % DMKP). Následoval mírný vzestup hladin do března (43 % DMKP), poté v květnu hladiny opět klesaly (30 % DMKP). V důsledku vydatných srážek došlo k výraznému vzestupu hladin 35

36 v červnu (6 % DMKP), kdy bylo dosaženo maxima. Do srpna docházelo k poklesu hladin na roční minima (42 % DMKP. Do prosince hladiny již jen mírně stoupaly na úroveň 41 % DMKP. U pramenů dosahovaly vydatnosti v lednu normální hodnot (40 % DMKP). Následoval vzestup vydatností v březnu na úroveň 39 % DMKP a dále jejich pokles na úroveň blízkou normálu v květnu (54 % DMKP). V červnu došlo k výraznému vzestupu vydatností na roční maximum (13 % DMKP). Následoval pokles vydatností na minima v prosinci (52 % DMKP). Dílčí povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Ohře byla +6,0 C (odchylka od normálu +0,4 C). Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně silně nadnormální byl červenec (odchylka +2,7 C) a nadnormální byly duben (+0,6 C), srpen (+0,8 C) a prosinec (+2,0 C). Teplotně podnormální byl naopak březen ( 3,3 C). Ostatní měsíce byly v mezích normálu. Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+35,6 C) byla naměřena na stanici Cheb. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 26,2 C) byla naměřena na stanici Jelení v Krušných horách. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí dolní Ohře a Bíliny byla +8,2 C (odchylka od normálu 0,2 C). Rok hodnotíme jako teplotně normální. Většina měsíců byla teplotně normálních, silně podnormální byl měsíc březen ( 4,6 C). Naopak nadnormální byl červenec (+1,4 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+38,7 C) byla zaznamenána na stanici Doksany. Nejnižší denní minimální teplota vzduchu ( 17,4 C) byla naměřena na stanici Strojetice. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Ploučnice a dolního Labe byla +8,1 C. (odchylka od normálu 0,2 C). Rok hodnotíme jako teplotně normální. Většina měsíců byla teplotně normálních, silně podnormální byl březen ( 4,5 C) a nadnormální byly červenec (+1,2 C) a prosinec (+2,0 C). Nejvyšší denní maximální teplota vzduchu (+38,6 C) byla naměřena v Děčíně. Nejnižší denní minimální teplota vzduchu ( 21,9 C) byla naměřena ve Stráži pod Ralskem. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Ohře byl 789 mm, což představuje 107 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Měsíční úhrny srážek byly vzhledem k normálům spíše vyrovnané, s výraznou odchylkou v období květen až červenec. Srážkově silně podnormální byl červenec (34 %), podnormální byly prosinec (47 %) a březen (49 %). Silně nadnormální byly květen (202 %), červen (183 %) a nadnormální byl leden (138 %). Nejvyšší měsíční srážky byly naměřeny v červnu na stanici Jelení 213 mm. Nejvyšší denní úhrn srážek 88 mm byl naměřen na stanici Habartov. Nejnižší srážky 10 mm byly naměřeny v červenci na stanici Cheb. Průměrný roční úhrn srážek v oblasti dolní Ohře a Bíliny byl 680 mm (119 % normálu). Rok hodnotíme jako nadnormální. Srážkově nadnormální byly únor (150 %), srpen (138 %), září (123 %) a říjen (155 %), mimořádně nadnormální byly květen (208 %) a červen (191 %). Naopak podnormální byly měsíce duben a listopad, silně podnormální byl červenec (42 %) a mimořádně podnormální prosinec (36 %), ostatní měsíce byly v mezích normálu. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (193 mm) byl naměřen v červnu na stanici Telnice, nejvyšší denní úhrn srážek (93 mm) byl naměřen na Měděnci. Nejvyšší roční úhrn srážek mm byl naměřen v Klínech, nejnižší roční úhrn srážek 524 mm v Tušimicích. Nejnižší měsíční úhrn srážek 2 mm byl naměřen v prosinci ve Strojeticích. Průměrný roční úhrn srážek v oblasti povodí Ploučnice a dolního Labe byl 816 mm (117 % normálu). Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Srážkově nadnormální byly únor (134 %) a říjen (162 %), silně nadnormální leden (152 %) a květen (166 %) a mimořádně nadnormální byl červen (226 %). Naopak podnormální byly březen, duben a červenec, mimořádně podnormální pak prosinec (49 %). Ostatní měsíce byly v mezích normálu. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (285 mm) byl naměřen v červnu na stanici Lobendava. Nejvyšší roční úhrn srážek mm i nejvyšší denní úhrn srážek (84 mm, 1. 6.) byl naměřen v Českém Jiřetíně. Nejnižší roční úhrn srážek 617 mm byl naměřen na stanici Ústí nad Labem, Vaňov a nejnižší měsíční úhrn srážek 8 mm v prosinci v Hoříně. Souvislá sněhová pokrývka se v povodí horní Ohře vyskytla ve druhé a třetí lednové dekádě, začátkem února, týden v polovině března a na konci března, na konci roku přechodně na začátku prosince. V oblasti Krušných hor nad 1000 m n. m. se vyskytla sněhová pokrývka nepřetržitě od začátku roku do (přechodně i 26. a ) a od do konce roku. Maximální výška sněhu ve středních polohách byla naměřena na stanici Nejdek (41 cm). V horských polohách bylo maximum 122 cm dosaženo na Klínovci. Nejvyšší vodní hodnota sněhu 334 mm byla naměřena na Klínovci

37 Souvislá sněhová pokrývka v oblasti povodí dolní Ohře a Bíliny ležela v nižších polohách ve druhé a třetí dekádě ledna a druhé a třetí dekádě února, ve vyšších nadmořských výškách od začátku ledna až do první dekády dubna. Na konci roku byl sníh jen ve vyšších polohách, souvislá sněhová pokrývka se vyskytla ve třetí dekádě listopadu a v první dekádě prosince. Maximální výška celkové sněhové pokrývky (54 cm, ) i nejvyšší vodní hodnota sněhu (96 mm, ) byla naměřena na stanici Klíny. Souvislá sněhová pokrývka v oblasti povodí Ploučnice a dolního Labe ležela v nižších polohách ve druhé a třetí dekádě ledna a druhé a třetí dekádě února, ve vyšších nadmořských výškách od začátku ledna až do první dekády dubna. Na konci roku byl sníh jen ve vyšších polohách, souvislá sněhová pokrývka se objevila ve třetí dekádě listopadu a v první dekádě prosince. Maximální výška celkové sněhové pokrývky (68 cm) byla naměřena na stanici Petrovice, Krásný Les. Nejvyšší vodní hodnota sněhu (132 mm) byla naměřena na stanici Český Jiřetín. Po stránce odtoku byl rok v povodí horní Ohře průměrný, Ohře měla průtoky na úrovni 109 % Q a, přítoky 94 až 127 %. Mimořádně nadprůměrně vodný byl červen ve všech pozorovaných profilech (Svatava 616 %, Teplá 663 %, Ohře 503 %). Nadprůměrnými měsíci byly také leden a květen, zejména pak na Svatavě a na Ohři. V únoru a červenci byly průtoky průměrné. Po zbývající část roku byly průtoky průměrné až podprůměrné. Podprůměrně vodný měsíc byl březen na Svatavě a Teplé (45 a 48 %) i na Ohři 52 %. Minimální průtok se na horní Ohři vyskytl v srpnu a odpovídal Q 240d. Na dolním toku měla Ohře i její přítoky roční průtoky nadprůměrné (okolo 125 %). Mimořádně nadprůměrný byl červen (568 %). Nadprůměrné průtoky se dále vyskytovaly v lednu, únoru, květnu a v červenci. Mírně podprůměrné byly březen a duben. Ostatní měsíce byly průměrné. Na Bílině byly roční průtoky průměrné (118 %). Mimořádně vodný byl červen (336 %). Nadprůměrné průtoky se vyskytovaly i v lednu, únoru a květnu. Průměrné byly v říjnu a prosinci. Ostatní měsíce byly podprůměrné. Minimální průtok byl v říjnu a odpovídal Q 330d. Hlavní tok dolního Labe byl celkově odtokově nadprůměrný (138 %). Začátek roku byl nadprůměrný (leden 150 %, únor okolo 170 %). Březen a duben již byly v průměru (80 až 90 %), květen už byl ale opět nadprůměrný (130 %). Nejvodnějším měsícem byl mimořádně nadprůměrný červen (565 %). Červenec již byl odtokově pouze nadprůměrný (130 až 150 %) a srpen průměrný (82 %). Září a říjen byly vodnější, ale stále pouze průměrné (110 až 115 %), stejně jako listopad a prosinec (78 až 83 %). Minima na konci července se pohybovala okolo Q 330d. Odtok Ploučnice byl celkově průměrný (106 %). Nejvodnějším měsícem byl silně nadprůměrný červen (295 %). Nadprůměrné průtoky se vyskytovaly i v lednu, únoru a v květnu, průměrné průtoky byly v dubnu, červenci, srpnu, říjnu, a prosinci, ostatní měsíce byly podprůměrné. Minimální průtok v červenci odpovídal hodnotě Q 270d. K významnější povodňové situaci došlo na přelomu května a června díky dlouhotrvajícím srážkám, kdy byl 20 50letý průtok vyhodnocen na dolním Labi, 10 20letý průtok zaznamenán na Svatavě a Rolavě, 2 5letý na Teplé, na Ohři v Karlových Varech, na Rotavě a na Odravě ve Šlapanech. Na Ohři v Lounech se kulminace rovnala již jen 2leté vodě, na Chomutovce byl vyhodnocen 2 10letý průtok a na Bystřici a Bílině 5 10letý. Na Kamenici byl zaznamenán 10 20letý průtok, na Chřibské Kamenici 5letý a na Ploučnici 2 5letý. Na začátku ledna se na Svatavě a Rolavě vyskytl 10 20letý průtok a na Chomutovce a Bystřici 2 5letý průtok zapříčiněný oteplením s deštěm a tajícím sněhem. Hladiny vrtů v mělkém oběhu podzemních vod v povodí horní Ohře se kromě března a dubna pohybovaly během celého roku průměrně nad dlouhodobým měsíčními normály. Na začátku roku byly na úrovni 23 % DMKP a až do února stoupaly. Následné pozvolné klesání bylo ukončeno v červnu výrazným vzestupem hladin (3 % DMKP). Následoval výrazný pokles hladin v červenci a mírnější v srpnu, kdy byla dosažena roční minima na úrovni 33 % DMKP. Od září začaly hladiny opět stoupat až do prosince na 38 % DMKP. Vydatnosti pramenů se na začátku roku pohybovaly na úrovni 31 % DMKP a zvětšovaly se až do února. Následovalo postupné zmenšování vydatností na úroveň kolem normálu v květnu. V červnu byla dosažena roční maxima na úrovni 3 % DMKP. Po výrazném zmenšení vydatností v červenci následoval další mírný pokles, který trval až do konce roku. Od října se průměrné vydatnosti pohybovaly opět mírně pod dlouhodobými měsíčními normály. Minima byla dosažena v prosinci na úrovni 67 % DMKP. 37

38 V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Bíliny a dolního Ohře byla průměrná hodnota stavu hladin za celý rok také zvýšená (18 %DMKP). Od ledna do května se stavy hladin pohybovaly v rozmezí % DMKP. Červnové srážky poté zvedly hladiny na roční maximum 5 % DMKP. Od července do září následoval pokles hladin na 31 % DMKP, v srpnu byla dosažena minima (33 % DMKP). Po říjnovém vzestupu na 10 % DMKP následoval mírný pokles až do prosince na 17 % DMKP. Vydatnosti pramenů se v průměru za celý rok pohybovaly v mírně zvýšených hodnotách (36 % DMKP). Po slabém nárůstu vydatností od ledna do února (38 42 % DMKP) se vydatnost do května snižovala na 48 % DMKP. V červnu následoval nárůst vydatností na úroveň ročního maxima (25 % DMKP). Po poklesu do září, resp. října na roční minima na úrovni 60 % DMKP, následoval do prosince slabý vzestup na úroveň 27 % DMKP. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Ploučnice a dolního Labe byla průměrná hodnota stavu hladin za celý rok zvýšená (21%DMKP). Od ledna do března byl zaznamenán vzestup hladin na úroveň % DMKP. Pak následoval do května pokles hladin na roční minima (39 % DMKP.) Červnové srážky zvedly hladiny na roční maxima (6 % DMKP). Od července do září následoval pokles hladin na 22 % DMKP, a dále setrvalý stav do konce roku. Vydatnosti pramenů se v průměru za celý rok pohybovaly v mírně snížených hodnotách (66 % DMKP). Po lednovém vzestupu na úroveň ročního maxima (53 % DMKP) došlo do května k postupnému poklesu na úroveň 68 % DMKP. Po mírném zvýšení vydatností na 64 % DMKP v červnu následoval do srpna pokles až na úroveň ročního minima (53 % DMKP). Pak až do konce roku vydatnosti stoupaly až na 62 % DMKP. Dílčí povodí Odry Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Odry byla +7,9 C (odchylka od normálu +0,9 C). Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Teplotně podnormální byly březen (odchylka od normálu 3,1 C) a září ( 1,3 C). Naopak nadnormální byl říjen (+1,8 C) a silně nadnormální byly červenec (+2,8 C), srpen (+2,1 C), listopad (+1,8 C) a prosinec (+3,0 C). Ostatní měsíce byly v normálu. Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+38,9 C) byla naměřena na stanici Ostrava, Zábřeh. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 19,5 C) byla naměřena na stanici Karlova Studánka. Průměrný roční úhrn srážek na území povodí Odry byl 774 mm, což představuje 94 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně podnormální byl červenec (27 %), podnormální byly duben (48 %), srpen (61 %) a prosinec (43 %). Srážkově normální byly únor, březen, květen, říjen a listopad. Srážkově nadnormální byly měsíce leden (155 %), červen (144 %) a září (179 %). Nejvyšší roční úhrn srážek (1 377 mm) byl naměřen na stanici Lysá Hora. Nejnižší roční úhrn srážek (548 mm) byl naměřen na stanici Rýmařov. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (288 mm) i nejvyšší denní úhrn srážek (63 mm, ) byl zaznamenán v červnu na stanici Zlaté Hory. Nejnižší měsíční úhrn srážek (8 mm) byl zaznamenán v prosinci na stanici Osoblaha. Souvislá sněhová pokrývka ležela v horských oblastech v období od začátku roku do téměř do konce dubna, ke konci roku pak od konce listopadu. Ve středních polohách ležela souvislá sněhová pokrývka od začátku roku do poloviny dubna, ke konci roku v období od konce listopadu až do třerí prosincové dekády. Nižší polohy zaznamenaly souvislou sněhovou pokrývku poslední tři týdny v lednu, během druhé a třetí dekády února. a na přelomu března a dubna. Ke konci roku se sněhová pokrývka téměř nevyskytovala. Nejvyšší sněhová pokrývka (147 cm) byla naměřena na stanici Lysá hora. Maximální výška nové sněhové pokrývky (42 cm) byla naměřena na stanici Visalaje. Nejvyšší vodní hodnota sněhu (511 mm) v povodí byla naměřena na Ovčárně v Jeseníkách. Odtokově byl rok v povodí Odry průměrný až nadprůměrný (114 %), na významnějších přítocích (Opava, Ostravice, Olše) v rozmezí 93 až 122 %. Na menších přítocích (Husí potok, Lubina, Ondřejnice, Porubka) byly zaznamenány průměrné až silně nadprůměrné průtoky v rozmezí 109 až 142 %, podprůměrný průtok (73 %) byl zaznamenán na Lomné. Odtokově výraznější byly zimní a jarní měsíce, naopak méně vodné bylo období v druhé polovině roku, zejména červenec a srpen. Na vlastním toku Odry byly nadprůměrné až silně nadprůměrné průtoky zejména v dubnu a červnu (132 a 247 %), naproti tomu silně podprůměrné průtoky byly zaznamenány v červenci a srpnu (45 a 36 %). Na hlavních přítocích Odry (Opava, Ostravice, Olše) byly nadprůměrné až silně nadprůměrné průtoky zaznamenány zejména v období dubna až června, a to v rozmezí 121 až 282 %, mimořádně 38

39 nadprůměrný průtok byl pak zaznamenán v červnu na Opavě v Děhylově (343 %).Naopak silně podprůměrné průtoky (24 až 40 %) byly opět zaznamenány v červenci a srpnu. Také menší přítoky Odry a Olše se odtokově pohybovaly v podobném trendu. Vyšší vodnosti byly zaznamenány od ledna do června(136 až 373 %), naopak průtokově slabší byla druhá polovina roku, a to zejména měsíce červenec a srpen (14 až 41 %). Silně nadprůměrné průtoky byly zaznamenány v dubnu a červnu na Husím potoce, Lubině a Ondřejnici, na Ondřejnici se nadprůměrné průtoky vyskytly také v lednu a únoru. Vodnosti na těchto tocích se pohybovaly v rozmezí 171 až 283 %. Vysoké vodnosti byly zaznamenány také na Porubce, kde kromě nadprůměrných průtoků v lednu, březnu a květnu (136 až 151 %) byly zaznamenány také mimořádně nadprůměrné průtoky v únoru, dubnu a červnu (263 až 373 %). Silně až mimořádně podprůměrné průtoky byly zaznamenány zejména v červenci a srpnu, na Porubce, Husím potoce a Lomné také v podzimních měsících (14 až 41 %). Minimální průtoky se v povodí Odry pohybovaly na úrovni Q 355d až Q 364d, pouze na Opavě na úrovni Q 330d. Téměř na všech tocích byly minimální průtoky naměřeny v srpnu, pouze na Ondřejnici v říjnu. V povodí Odry se nevyskytly žádné významné povodňové situace. Menší povodňová epizoda proběhla začátkem června. Kulminační průtoky na úrovni 1leté vody byly vyhodnoceny na řece Opavě v Opavě a Děhylově, na Lubině v Petřvaldu a na Porubce ve Vřesině. Kulminační průtoky na úrovni 2leté vody byly dosaženy na Husím potoce ve Fulneku a na Ondřejnici v Rychalticích. V mělkém oběhu podzemních vod ve východní části povodí Odry hladiny od ledna do dubna kolísaly v rozmezí 45 až 67 % DMKP. Během května hladiny podzemních vod vzrostly na 39 % DMKP a v červnu dosáhly maxima (25 % DMKP). Následoval pokles hladin až na minima v srpnu (79 % DMKP). Do konce roku hladiny kolísaly v rozmezí 73 až 78 % DMKP. U pramenů vydatnosti rostly od ledna (57 % DMKP) do února (32 % DMKP), kdy bylo dosaženo první maximum. Dále následoval pokles do dubna (43 % DMKP) a znovu nárůst do června (32 % DMKP), kdy bylo dosaženo druhé maximum vydatností. Následoval pokles, který trval až do minim v listopadu (80 % DMKP). V mělkém oběhu podzemních vod v západní části povodí Odry docházelo od ledna (38 % DMKP) k postupnému růstu hladin podzemních vod až do maxima v červnu (7 % DMKP). Dále následoval výraznější pokles hladin do srpna (50 % DMKP). V září a říjnu došlo k mírnému zvýšení (kolem 35 % DMKP) a dále k poklesu hladin až na minima v prosinci (54 % DMKP). U pramenů byly minimální vydatnosti dosaženy již v lednu (67 % DMKP). Následoval nárůst, který trval až do června (14 % DMKP), kdy bylo dosaženo maxima. Vydatnosti poté klesaly do září (43 % DMKP), následoval mírný vzestup v říjnu (33 % DMKP) a další pokles až do prosince (50 % DMKP). Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry Při první povodňové epizodě na začátku června byl vyhodnocen na Řásnici a Černé vodě 5 10letý průtok, na Lužické Nise a Mandavě 2 5letý průtok a na Jeřici, Smědé a Bulovském potoce 2letý průtok. Při další povodňové epizodě na konci června byl 2letý průtok naměřen na Smědé a Řásnici. Další odtoková odezva se vyskytla po vydatných srážkách na konci července, kdy byl na Řásnici naměřen 20 50letý průtok, na Lužické Nise 2 10letý průtok a na Smědé 2letý průtok. Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Moravy byla +7,8 C, což představuje odchylku od normálu +0,7 C. Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Měsíce leden, únor, duben, květen, a červen byly teplotně normální. Teplotně podnormální byl březen (s odchylkou 3,1 C) a září ( 1,4 C). Naopak teplotně nadnormální červenec (+1,5 C), srpen (+1,5 C), říjen (+1,1 C), listopad (+1,6 C) a prosinec (+2,5 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+37,5 C) byla naměřena na stanici Bělotín. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 18,6 C) byla naměřena na stanici Šerák. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Bečvy byla +7,9 C, což představuje odchylku od normálu +0,2 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Měsíce leden, únor, duben, květen a červen byly teplotně normální. Teplotně podnormální byly březen ( 3,5 C) a září ( 1,7 C). Naopak teplotně nadnormální byly říjen (+1,2 C) a prosinec (+2,0 C) a teplotně silně nadnormální byly červenec (+2,0 C) a srpen (+1,7 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+36,7 C) byla naměřena dne na stanici Vsetín. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 17,1 C) byla naměřena na stanici Hošťálková. 39

40 Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí střední a dolní Moravy byla +8,9 C, což představuje odchylku od normálu +0,8 C. Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Měsíce leden, únor, duben, květen, červen a září byly teplotně normální. Teplotně nadnormální byly říjen (+1,6 C) a listopad (+2,1 C), silně nadnormální byly červenec (+2,0 C), srpen (+1,2 C) a prosinec (+2,1 C). Teplotně podnormální byl březen ( 2,4 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+39,2 C) byla naměřena na stanici Strážnice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 18,0 C) byla naměřena na stanici Štítná. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Moravy byl 697 mm, což představuje 94 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově nadnormální bylo září (205 %), podnormální byly měsíce duben (58 %) a prosinec (48 %) a silně podnormální byl červenec (22 %). Měsíce leden, únor, březen, květen, červen, srpen, říjen a listopad byly srážkově normální. Nejvyšší roční úhrn srážek (1 133 mm) byl naměřen na stanici Dlouhé Stráně, dolní nádrž. Nejnižší roční úhrn srážek (559 mm) byl naměřen na stanici Paseka. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (215 mm) byl zaznamenán v Branné v červnu. Nejnižší měsíční úhrn srážek (0 mm) byl zaznamenán v červenci ve Štěpánově. Nejvyšší denní úhrn srážek (68 mm) byl naměřen na stanici Malá Morava, Sklené. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Bečvy byl 831 mm, což představuje 95 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově nadnormální byly leden (147 %), únor (143 %), červen (127 %) a silně nadnormální bylo září (201 %). Srážkově podnormální byly srpen (64 %), a prosinec (41 %). Srážkově silně podnormální byl duben (37 %) a mimořádně podnormální byl červenec (19 %). Měsíce březen, květen, říjen a listopad byly srážkově normální. Nejvyšší roční úhrn srážek (1 077 mm) byl zaznamenán na stanici Velké Karlovice, Benešky. Nejnižší roční úhrn srážek (655 mm) byl zaznamenán na stanici Valašské Meziříčí. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (181 mm) byl zaznamenán v červnu na stanici Valašská Bystřice. Nejnižší měsíční úhrn srážek (6 mm) byl naměřen v červenci na stanici Horní Lideč. Nejvyšší denní úhrn srážek (52 mm) byl zaznamenán na stanici Velké Karlovice, Benešky. Průměrný roční úhrn srážek na povodí střední a dolní Moravy byl 707 mm, což představuje 108 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově normální byly leden (137 %), květen (137 %), říjen (101 %) a listopad (80 %). Srážkově podnormální byl duben (53 %), silně podnormální prosinec (28 %) a mimořádně podnormální byl červenec (8 %). Srážkově nadnormální byly březen (149 %), červen (145 %), srpen (139 %) a září (165 %). Srážkově silně nadnormální byl únor (192 %). Nejvyšší roční úhrn (836 mm) byl naměřen na stanici Velká nad Veličkou. Naopak nejnižší roční úhrn (554 mm) byl zaznamenán na stanici Ivanovice na Hané. Nejvyšší měsíční úhrn (166 mm) byl dosažen na stanici Dřevohostice v červnu. Nejnižší měsíční úhrn (0,4 mm) byl naměřen na stanici Vyškov v měsíci červenci. Nejvyšší denní úhrn srážek (73 mm) byl naměřen na stanici Kvasice. Souvislá sněhová pokrývka se v povodí horní Moravy udržela nejdéle v nejvyšších polohách Jeseníků, kde ležela od začátku roku do začátku třetí dubnové dekády. Další souvislá sněhová pokrývka se vyskytla od konce listopadu do konce roku. Ve středních polohách ležela souvislá sněhová pokrývka od začátku roku do začátku března a dále několik dnů na konci března, na konci roku pak roku několik dnů během poslední listopadové a první prosincové dekády. V nížinách byla zaznamenána souvislá sněhová pokrývka během druhé a třetí dekády ledna a od začátku druhé dekády února téměř do konce měsíce, přechodně pak také během chladného března. Na konci roku se sněhová pokrývka téměř nevyskytovala. Nejvyšší hodnota sněhové pokrývky (165 cm) byla naměřena na stanici Paprsek. Maximální výška nového sněhu byla naměřena na stanici Staré Město, Kunčice (30 cm). Nejvyšší vodní hodnota sněhu (300 mm) byla naměřena na stanici Paprsek. V povodí Bečvy se sníh vyskytoval v nížinách převážně během druhé a třetí dekády ledna a krátce v období od poloviny února do konce druhé únorové dekády a na přelomu března a dubna. Ve středních polohách se sněhová pokrývka vyskytovala převážně od konce prvního týdne v lednu do konce prvního týdne v březnu a dále od konce března do první dekády února. Na konci roku byla zaznamenána od poslední dekády listopadu do první dekády prosince. Maximální výška celkové sněhové pokrývky (88 cm) byla zaznamenána na stanici Velké Karlovice, Benešky, maximální výška nového sněhu byla naměřena na stanici Horní Bečva, Kudlačena (36 cm) a nejvyšší vodní hodnota sněhové pokrývky (180 mm) byla naměřena na stanici Velké Karlovice, Benešky. V povodí střední a dolní Moravy ležel sníh od konce první dekády ledna do konce února, na některých stanicích ještě na začátku března. Přibližně na polovině stanic sněžilo a sněhová pokrývka poté vydržela zhruba 3 až 5 dní. Na většině stanic bylo sněžení zaznamenáno ještě v závěru března a sněhová pokrývka se udržela přibližně týden. Na konci roku se sněhová pokrývka poprvé 40

41 objevila koncem listopadu a souvisle se udržela nejdéle začátku prosince a dále se vyskytla několik dnů během první dekády prosince. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (40 cm) byla naměřena na stanici Horní Lhota. Průměrná maximální výška sněhu dosahovala 23 cm a maximální doba trvání sněhové pokrývky byla v průměru 30 dní. Nejdéle trvala sněhová pokrývka na stanici Slavičín (59 dní), nejkratší dobu ve Strážnici (16 dní). Nejvyšší vodní hodnotu sněhu (57 mm) naměřila stanice Štítná nad Vláří. Z hlediska odtoku byl rok v povodí horní Moravy celkově průměrný (80 až 113 % Q a ). Průměrné průtoky byly zaznamenány jak na vlastním toku Moravy, tak i na jejich hlavních přítocích (Krupá, Branná, Desná, Moravská Sázava, Třebůvka, Oskava, Sitka). Odtokově významný byl zejména červen, kdy byly zaznamenány nadprůměrné průtoky v rozmezí 127 až 182 % měsíčního normálu jak na vlastním toku Moravy (Moravičany), tak i na přítocích (Krupá, Desná, Moravská Sázava, Oskava). Silně nadprůměrné průtoky pak byly zaznamenány na Moravě v Olomouci, na Branné a Třebůvce rozmezí 210 až 243 %. Mimořádně nadprůměrný průtok (325 %) byl na Sitce. Podprůměrné průtoky byly naměřeny na většině toků zejména v březnu, a částečně také v červenci a srpnu (40 až 62 %). Výjimkou byla Morava a Třebůvka, kde byly během roku zaznamenány spíše průměrné až nadprůměrné průtoky. Minimální průtoky se pohybovaly na úrovni Q 355d až Q 364d a byly zaznamenány většinou v srpnu a září, pouze na Branné v lednu. V povodí Bečvy byl rok z hlediska ročního odtoku celkově průměrný až nadprůměrný. Vodnosti se pohybovaly v rozmezí 92 až 126 %. Nadprůměrné průtoky byly zaznamenány pouze na Zděchovce (126 %) a Veličce (121 %). Odtokově výraznější byl začátek roku, zejména měsíce únor, duben, červen (126 až 178 %). Silně až mimořádně podprůměrné průtoky byly naměřeny zejména v červenci a srpnu, na některých tocích (Juhyně, Velička) byly minimální průtoky zaznamenány téměř během celé druhé poloviny roku (13 až 42 %). Minimální průtoky se pohybovaly na úrovni Q 330d až Q 364d a byly zaznamenány zejména v srpnu a září. V povodí střední a dolní Moravy byl rok odtokově průměrný až nadprůměrný. Vlastní tok Moravy měl průtoky průměrné (okolo 105 %), přítoky byly podprůměrné (Dřevnice 78 %), průměrné (Rusava 110 %), nadprůměrné (Moštěnka 116 %, Olšava 123 %) až mimořádně nadprůměrné (Blata 172 %, Velička 187 %). Charakteristický byl silně nadprůměrný červen (195 %), nadprůměrný únor (150 %) a duben (133 %). Leden, březen, květen, září, říjen, listopad a prosinec byly průměrné, červenec a srpen byly podprůměrné. Nejméně vodnými měsícem byl srpen, kdy se vyskytovaly podprůměrné až silně podprůměrné průtoky, minima byla na úrovni Q 330d až Q 355d. Žádné významné povodňové situace se nevyskytly. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí horní Moravy se hladiny podzemní vody pohybovaly od ledna do května v rozmezí 30 až 44 % DMKP. Maxima dosáhly v červnu (20 % DMKP). Následoval pokles hladin až na minima v srpnu (50 % DMKP). Do konce roku se hladiny opět pohybovaly v rozmezí 30 až 41 % DMKP. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Bečvy došlo začátkem roku k vzestupu hladin od ledna (56 % DMKP) k prvnímu maximu v únoru (27 % DMKP). Během března až května následoval pokles a kolísání hladin kolem 40 % DMKP. Druhé maximum nastalo vlivem výrazné srážkové činnosti v červnu (27 % DMKP). Následoval pokles hladin až na minima v listopadu (58 % DMKP). Prameny horní Moravy a Bečvy zaznamenaly postupné zvyšování vydatností od ledna (52 % DMKP) do března (34 % DMKP). V dubnu následoval pokles (41 % DMKP) a následně výraznější vzestup až do ročního maxima v červnu (15 % DMKP). Následoval pokles až do srpna na roční minima(59 % DMKP). Poté až do konce roku vydatnosti kolísaly v rozmezí 41 až 43 % DMKP. V povodí střední a dolní Moravy došlo od ledna do února k nárůstu hladin ze 49 % na 30 % DMKP, a poté k pozvolnému vzestupu až na maxima v červnu na nadprůměrné úrovni 18 % DMKP. Poté došlo k poklesu do srpna (34 % DMKP). V dalších měsících docházelo k mírnému nárůstu hladin, které kolísaly kolem 23 % DMKP až do prosince. Vydatnosti pramenů pozvolna narůstaly od začátku roku ze 76 % DMKP až do května na 24 % DMKP, poté došlo v červnu k výraznějšímu poklesu na 34 % DMKP. Od června pokles vydatností pozvolna pokračoval až do prosince (49 % DMKP). Dílčí povodí Dyje Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Dyje byla +9,1 C, což představuje odchylku od normálu +0,6 C. Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Měsíce leden, únor, duben, červen a září 41

42 byly teplotně normální. Teplotně nadnormální byly červenec (+1,8 C), srpen (+0,9 C), říjen (+1,1 C), listopad (+1,6 C) a prosinec (+1,8 C). Teplotně podnormální byl březen ( 2,7 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+39,7 C) byla naměřena na stanici Brod nad Dyjí. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 15,1 C) byla naměřena na stanici Kobylí. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Jihlavy byla +8,3 C, což představuje odchylku od normálu +0,8 C. Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Měsíce leden, únor, duben, květen, červen a září byly teplotně normální. Teplotně nadnormální byly říjen (+1,4 C), listopad (+1,7 C) a prosinec (+1,7 C). Silně nadnormální byly červen (+2,3 C) a srpen (+1,2 C). Teplotně podnormální byl březen ( 2,5 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+37,9 C) byla naměřena na stanici Pohořelice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 19,1 C) byla naměřena na stanici Hubenov. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Svratky a Svitavy byla +8,4 C, což představuje odchylku od normálu +0,9 C. Rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Měsíce leden, únor, duben, květen, červen a září byly teplotně normální. Teplotně nadnormální byly říjen (+1,6 C), listopad (+2,0 C) a prosinec (+1,8 C). Silně nadnormální byly červenec (+2,3 C) a srpen (+1,4 C). Teplotně podnormální byl březen ( 2,6 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (+38,5 C) byla naměřena na stanici Brno Žabovřesky. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 15,1 C) byla naměřena na stanici Nemochovice. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Dyje byl 601 mm, což představuje 107 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově normální byly měsíce srpen, září a říjen. Srážkově podnormální byly duben (47 %) a listopad (58 %), srážkově silně podnormální byl prosinec (37 %) a červenec (23 %). Srážkově nadnormální byl leden (140 %) a březen (127 %), silně nadnormální byly únor (214 %), květen (170 %) a červen (171 %). Nejvyšší roční úhrn (776 mm) byl naměřen na stanici Český Rudolec. Naopak nejnižší roční úhrn (401 mm) byl zaznamenán na stanici Lednice. Nejvyšší měsíční úhrn (189 mm) byl zaznamenán na stanici Hustopeče v červnu. Nejnižší měsíční úhrn (4 mm) byl zjištěn na stanici Lednice v prosinci. Nejvyšší denní úhrn srážek 104 mm byl naměřen na stanici Džbánice. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Jihlavy byl 617 mm, což představuje 103 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově normální byly měsíce březen, srpen, září a říjen. Srážkově podnormální byl duben (48 %) a prosinec (50 %), srážkově silně podnormální byly listopad (48 %) a červenec (26 %). Srážkově nadnormální byly leden (150 %) a květen (148 %) a silně nadnormální únor (173 %) a červen (175 %). Nejvyšší roční úhrn (840 mm) byl naměřen na stanici Batelov. Naopak nejnižší roční úhrn (513 mm) byl zaznamenán na stanici Dukovany. Nejvyšší měsíční úhrn (180 mm) byl zaznamenán na stanici Sedlec v červnu. Nejnižší měsíční úhrn (4 mm) byl zjištěn na stanici Dukovany v červenci. Nejvyšší denní úhrn srážek (86 mm) byl naměřen na stanici Moravský Krumlov. Průměrný roční úhrn srážek na povodí Svratky a Svitavy byl 646 mm, což představuje 104 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově normální byly měsíce leden, srpen a říjen. Srážkově podnormální byly měsíce duben (53 %) a listopad (56 %) a prosinec (41 %), mimořádně podnormální byl červenec (17 %). Srážkově nadnormální byly únor (186 %), březen (126 %), květen (159 %), červen (154 %) a září (146 %). Nejvyšší roční úhrn (844 mm) byl naměřen na stanici Kadov. Naopak nejnižší roční úhrn 547 mm byl zaznamenán na stanici Stvolová, Skřib. Nejvyšší měsíční úhrn 157 mm byl zaznamenán na stanici Těšany v červnu. Nejnižší měsíční úhrn srážek (0,6 mm) byl změřen v červenci na stanici Brno, Židenice. Nejvyšší denní úhrn srážek (71 mm) byl naměřen na stanici Strážek Sněhová pokrývka ležela v povodí Dyje od konce první dekády ledna do konce února, na některých stanicích ještě v první dekádě března (např. Lukov, Staré Hutě), místy přechodně ještě v polovině března. dále pak během poslední dekády března, místy až do konce první dekády dubna. Na konci roku se sněhová pokrývka poprvé objevila místy na konci listopadu, dále pak několik dnů na konci prvního týdne v prosinci. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (32 cm) byla naměřena na stanici Staré Hutě. Průměr maxim výšky sněhu dosahoval v povodí 20 cm a maximální doba trvání souvislé sněhové pokrývky dosáhla v průměru 19 dní. Nejvyšší vodní hodnotu sněhu 71 mm naměřila stanice Staré Hutě. Sněhová pokrývka byla v povodí Jihlavy, Svratky a Svitavy od začátku ledna do konce února, na některých stanicích až do konce první dekády března. Další sníh napadl ještě a sněhová pokrývka poté ležela nejdéle do Na konci roku se sněhová pokrývka poprvé vyskytla na konci listopadu, dále pak během první dekády prosince. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (30 cm) 42

43 v povodí Jihlavy byla naměřena na stanici Hubenov. Průměr maxim výšky sněhu dosahoval v povodí 20 cm a maximální doba trvání souvislé sněhové pokrývky dosáhla v průměru 20 dní. Nejvyšší vodní hodnotu sněhu 42 mm naměřila stanice Vatín. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (41 cm) povodí Svratky a Svitavy byla naměřena na stanici Kadov. Průměr maxim výšky sněhu dosahoval v povodí 22 cm a maximální doba trvání sněhové pokrývky dosáhla v průměru 24 dní. Nejvyšší vodní hodnotu sněhu 75 mm naměřila stanice Bukovinka. Z hlediska odtoku byl rok v povodí Dyje průměrný až silně nadprůměrný, průtoky se pohybovaly od 109 do 145 % Q a. V lednu byly na Dyji průtoky průměrné až silně nadprůměrné (105 až 228 %), v Jevišovce silně podprůměrné (32 %), v únoru a březnu byly průtoky průměrné až silně nadprůměrné (78 až 245 %), v Jevišovce průměrné (62 až 105 %), v dubnu a květnu průměrné až silně nadprůměrné (78 až 234 %), v Jevišovce průměrné až nadprůměrné (109 až 150 %), v červnu byly průtoky mimořádně nadprůměrné (312 až 475 %). Od července většinou až do konce roku byly průtoky podprůměrné až průměrné (31 až 106 %). Nejméně vodnými měsíci byl srpen a prosinec. Minimální průtoky se vyskytly v srpnu na úrovni Q 330d až Q 355d. V povodí Jihlavy se jednalo o rok odtokově průměrný až nadprůměrný, průtoky se pohybovaly od 99 do 117 % Q a. Od ledna do května byly průtoky průměrné až nadprůměrné (61 až 171 % měsíčního normálu), červen byl silně až mimořádně nadprůměrný (230 až 318 %). Po zbytek roku převládaly podprůměrné až průměrné měsíce, pouze na Oslavě byl nadprůměrný říjen (121 %). Nejméně vodnými měsíci byly leden a červenec. Minimální průtoky se vyskytly převážně v srpnu na úrovni Q 300d až Q 330d. V povodí Svratky a Svitavy byl rok z hlediska odtoku průměrný (107 a 104 % Q a ). Průtoky v lednu až březnu byly podprůměrné až průměrné (55 až 120 %), v dubnu a květnu průměrné až nadprůměrné (69 až 129 %), v červnu dosahovaly silně nadprůměrných hodnot (204 až 235 %). Do konce roku pak převládaly průměrné až nadprůměrné průtoky (66 až 123 %). Nejméně vodnými měsíci byly leden, červenec a prosinec. Minimální průtoky se vyskytly v srpnu na úrovni Q 300d až Q 330d. V povodí Dyje proběhly pouze málo významné povodňové epizody. Kulminace na Dyji v Podhradí na konci ledna dosáhla 2 5leté vody. Maximální průtoky 25. až byly v celém povodí jen 1 2leté. Hladiny mělkých vrtů podzemních vod byly celkově průměrné až nadprůměrné. Začátkem roku hladiny zvolna stoupaly až na roční maxima v červnu na úrovni 20 % DMKP. Do srpna byl zaznamenán prudký pokles hladin až na 45 % DMKP. Do října došlo k mírnému nárůstu na 40 % DMKP, ale ke konci roku hladiny opět klesly až k 49 % DMKP. Vydatnosti pramenů z lednového ročního minima (62 % DMKP) vytrvale rostly až na roční maxima v červnu a červenci (26 % a 29 % DMKP). Poté se vydatnosti snižovaly až do prosince (50 % DMKP). V povodí Jihlavy lze vývoj podzemních vod hodnotit jako průměrný až nadprůměrný. Začátkem roku převažoval vzestup hladin mělkých vrtů, jen v dubnu byl zaznamenán mírný pokles k 48 % DMKP. Poté od dubna do června nastal opět prudký vzestup na maxima (20 % DMKP). Naopak v druhé polovině roku hladiny postupně klesaly nebo stagnovaly kolem hodnoty 46 % DMKP, v prosinci byly na úrovni 54 % DMKP. Vydatnosti pramenů od ledna do února rostly, potom následoval pozvolný pokles do dubna na minima (65 % DMKP). Vlivem srážek vydatnosti opět rostly až do července na 39 % DMKP. Poté došlo k mírnému poklesu během srpna (44 % DMKP) a v září (41 % DMKP). Kolem této úrovně se hodnoty vydatností pohybovaly až do prosince. V povodí Svratky a Svitavy se z hlediska stavů podzemních vod jednalo o rok průměrný až nadprůměrný. Začátkem roku byl zaznamenán rychlý nárůst hladin podzemních vod z 63 % DMKP na 33 % DMKP v březnu. Do května se vzestup zpomalil. V červnu nastal opět prudký vzestup až na maxima na nadprůměrné úrovni 13 % DMKP. Poté došlo k poklesu hladin až na 44 % DMKP v srpnu. Následoval mírný vzestup a stagnace až do prosince, kdy hladiny poklesly na 40 % DMKP. Vydatnosti pramenů rostly během ledna (56 % DMKP) a února (51 % DMKP). Poté nastal výrazný pokles vydatností na ročního minima na úrovni 67 % DMKP v dubnu. Od dubna do července vykazovaly prameny silný vzestup vydatností až na 25 % DMKP. Během srpna došlo k velmi rychlému poklesu na 48 % DMKP a poté vydatnosti stagnovaly až do prosince kolem normálu (50 % DMKP). 43

44 44

45 2.5 Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství vody v období 2011 až 2013 Srážková situace Rok 2011 byl jako celek z hlediska množství spadlých srážek normální, jejich roční úhrn odpovídal 93 % dlouhodobého srážkového normálu. Nejvíce srážek bylo naměřeno v povodí Berounky (105 % normálu), dolní Vltavy (101 %) a Jizery (100 %), naopak nejméně srážek spadlo v povodí Jihlavy, Svratky a Svitavy (79 %). Z hlediska rozdělení celkového srážkového úhrnu do jednotlivých hlavních povodí spadlo v průměru relativně nejvíce srážek v povodí Labe (95 % normálu) a méně v povodí Odry i Moravy (80 %). Českou republiku tak můžeme rozdělit na srážkově bohatší západní část a výrazně chudší východní část. V průběhu roku se s výjimkou července vyskytovaly pouze srážkově podnormální nebo normální měsíce. Silně podnormální byl únor (27 %) a silně nadnormální byl červenec (164 %). Srážkově mimořádně podnormální byl listopad (1 mm, 2 % normálu). Stal se tak nejsušším listopadem od roku 1961 a například v Praze, Klementinu se stal nejsušším listopadem (1,1 mm) od začátku pozorování. Rok 2012 byl jako celek z hlediska množství spadlých srážek normální, roční úhrn odpovídal 101 % dlouhodobého srážkového normálu. V jednotlivých povodích spadlo od 89 % do 111 % normálu. Nejvíce srážek vzhledem k normálu bylo naměřeno v povodí horní Vltavy (111 %), horní a dolní Berounky (109 a 106 %), Ploučnice a dolního Labe (108 %). Nejméně srážek spadlo v povodí Svratky a Svitavy (89 %), Odry (92 %) a střední a dolní Moravy (93 %). Z hlediska rozložení srážek tak můžeme Českou republiku rozdělit na srážkově bohatší povodí Labe, kde spadlo v jednotlivých povodích od 98 do 111 % normálu a srážkově chudší povodí Moravy a Dyje, kde spadlo od 89 do 96 % normálu. V průběhu roku se vyskytovaly převážně srážkově normální měsíce. Leden byl silně nadnormální (187 %), nadnormální byly ještě červenec (129 %) a říjen (131 %). Naopak březen byl silně podnormální (32 %), podnormální byl také květen (69 %). Rok 2013 byl jako celek z hlediska množství spadlých srážek normální až nadnormální, roční úhrn odpovídal 106 % dlouhodobého srážkového normálu. V jednotlivých povodích spadlo od 94 do 131 % normálu. Nejvíce srážek bylo naměřeno v povodí dolní Vltavy (131 %), dolní Berounky (128 %) a středního Labe (122 %). Naopak nejméně srážek vzhledem k normálu spadlo v povodí horní Moravy a Odry (94 %) a také v povodí Bečvy (95 %). Průměrné množství srážek na území Moravy a Slezska zhruba odpovídalo dlouhodobému normálu, na území Čech 110 % normálu. Během roku se střídaly srážkově nadnormální a podnormální měsíce. Úvod roku byl nadnormální, v lednu spadlo 141 % a v únoru 131 % normálu. Duben byl podnormální (63 %). Květen byl až silně nadnormální (163 %) a silně nadnormální byl především červen (146 mm, 186 %). Naopak červenec byl srážkově silně podnormální (39 %), září opět nadnormální (130 %), listopad byl ale podnormální (75 %) a prosinec byl silně podnormální (38 %). Teplota vzduchu Rok 2011 byl z hlediska průměrné roční teploty vzduchu nadnormální s odchylkou +0,6 C. Největší odchylka od normálu byla naměřena v povodí Odry (+1,2 C), nejmenší v povodí horního Labe, horní Ohře a Dyje (+0,3 C). Teplotně silně nadnormální byl duben (odchylka +2,6 C) a prosinec (+2,8 C), nadnormální byl také červen, srpen a září. Rok 2012 byl s odchylkou +0,4 C teplotně normální. Největší odchylka od normálu byla naměřena v povodí horní Berounky (+1,2 C) a Odry (+1,1 C), nejmenší v povodí horního Labe (+0,1 C) a v povodí Jizery a dolní Ohře (+0,2 C). Teplotně mimořádně podnormální byl únor (odchylka 4,3 C). Stal se tak třetím nejchladnějším únorem za posledních 40 let po únorech 1985 a Březen už byl ale naopak teplotně silně nadnormální (odchylka +2,2 C), nadnormální dále byly květen, červen a srpen. Dne na mnoha stanicích teplota vystoupila nad 35 C a v Dobřichovicích byl hodnotou +40,4 C překonán historický teplotní rekord ČR +40,2 C z , který byl naměřen na stanici Praha, Uhříněves. Také listopad byl teplotně nadnormální. 45

46 Rok 2013 byl teplotně celkově normální s nulovou odchylkou. Největší kladná odchylka od normálu byla naměřena v povodí Odry, Svratky a Svitavy (+0,9 C), naopak největší záporná odchylka v povodí dolní Berounky ( 0,3 C). Březen byl teplotně až silně podnormální (odchylka 3,6 C). Červenec byl nadnormální (+1,5 C), říjen téměř nadnormální (+0,9 C), listopad nadnormální (+1,2 C) a prosinec silně nadnormální (+2,1 C). Stav sněhové pokrývky Na začátku roku 2011 ležela sněhová pokrývka na většině našeho území. Největší sněhové zásoby byly v horních povodích Vltavy, Berounky a Labe. Již v průběhu ledna však došlo k oteplení a výraznému odtávání sněhu. V nižších a středních polohách se pak střídala spíše kratší období se sněhovou pokrývkou a bez ní až do konce února. V březnu už se sníh kromě vyšších a horských poloh vyskytoval pouze ojediněle. Ve vyšších polohách došlo koncem ledna opět k nárůstu sněhových zásob. Sněhová pokrývka na hřebenech Šumavy, Krkonoš a Jizerských hor vydržela většinou do dubna. Maximum sněhové pokrývky a vodní hodnoty sněhu bylo naměřeno na hřebenech Krkonoš v polovině února (120 cm a téměř 600 mm), v Krušných horách již počátkem ledna (129 cm a 332 mm), na Šumavě a v Jeseníkách koncem ledna do 70 cm sněhu a na hřebenech Beskyd ještě méně. Nejvyšší vodní hodnota sněhu byla v těchto pohořích zaznamenána až během února, většinou 200 až 300 mm. Na konci roku se sníh v nižších a středních polohách téměř nevyskytoval. Ve vyšších a horských polohách se sněhová pokrývka začala vytvářet až během prosince. V Krkonoších napadlo cm sněhu, na Šumavě cm, v Jeseníkách cm, v Jizerských horách cm, v Krušných horách cm, v Orlických horách cm a v Beskydech pouze do 15 cm sněhu. V roce 2012 ležela souvislá sněhová pokrývka v nižších polohách většinou pouze přechodně od poloviny ledna do poloviny února a dosahovala nejčastěji pouze několika centimetrů. Ve středních a vyšších polohách sníh ležel od ledna do konce února, případně začátku března, s maximy několik desítek centimetrů. V horských polohách byla souvislá sněhová pokrývka od začátku roku až do konce března, na hřebenech Šumavy a Jeseníků do dubna a na hřebenech Krkonoš až do poloviny května. Maxima celkové výšky sněhové pokrývky se vyskytla většinou na konci druhé únorové dekády, na hřebenech Krkonoš dosáhla okolo 260 cm, v Jizerských horách přes 200 cm, v Krušných horách okolo 180 cm, na Šumavě bylo naměřeno 150 cm, na hřebenech také až 250 cm, v Jeseníkách 165 cm a na hřebenech Beskyd 195 cm. Od začátku prosince se sněhová pokrývka vyskytovala na většině území, přičemž v nížinách byla často naměřena roční maxima. V druhé polovině prosince sněhová pokrývka v nižších a středních polohách zejména v Čechách opět většinou roztála. Na začátku roku 2013 se sněhová pokrývka většinou vyskytovala pouze na hřebenech hor, během druhé dekády ledna se postupně vytvořila na většině území. Na začátku února opět došlo k přechodnému snížení sněhové pokrývky na horách, v nižších a středních polohách místy roztála úplně. Během druhé a třetí dekády února docházelo k poměrně velkému nárůstu výšky sněhu, a to zejména na horách. Na začátku března došlo k tání sněhu. Od druhé březnové až do konce první dubnové dekády se sněhová pokrývka přechodně vytvářela i v nejnižších polohách a kumulovala se zhruba od středních poloh. Byla tak zaznamenána druhá maxima výšky a vodní hodnoty sněhu. Poté však docházelo k rychlému ubývání sněhu a na konci dubna se sníh vyskytoval pouze na hřebenech hor. Maximum výšky a vodní hodnoty sněhu bylo na horách většinou naměřeno v poslední únorové dekádě. Na hřebenech Krkonoš a Šumavy se výška sněhu přiblížila k 200 cm, na hřebenech Jizerských hor a Jeseníků leželo do 165 cm sněhu, v Beskydech do 147 cm a v Krušných horách do 122 cm. Na konci roku se sněhová pokrývka začala vytvářet většinou až na začátku prosince. Během druhé a třetí prosincové dekády sníh opět z většiny našeho území odtál a zůstával pouze na hřebenech hor. Odtoková situace Rok 2011 byl z hlediska odtoku podprůměrný až průměrný. V povodí Vltavy a Labe se průměrné roční průtoky pohybovaly převážně mezi 80 až 95 % ročního normálu. Vyšší průtoky byly na Lužnici, Ohři a Ploučnici (okolo 100 %) a v povodí Berounky (105 až 125 %). V povodí Moravy, Dyje a Odry se průtoky většinou pohybovaly od 70 do 95 %. Během roku se vyskytly dvě výraznější odtokové situace, první v lednu a druhá v červenci. 46

47 V důsledku oteplení, dešťových srážek a následného odtávání sněhové pokrývky dosáhla většina toků v lednu dvojnásobku až trojnásobku měsíčního průměru a některé toky v povodí horní Vltavy a Berounky i více (Střela 461 %, Litavka 430 %, Lomnice a Skalice 400 až 420 %, dolní Berounka 387 %, Úslava 370 %, Mže 353 %). Na Kamenici a Bílině byl zaznamenán 20letý průtok, na Teplé, Úhlavce a Mži 10 20letý průtok a na Ploučnici a Skalici 10letý průtok. Většinou již od března až do května nebo června následovalo období průtokově podprůměrné (35 až 65 % měsíčního normálu). Na konci června byl v důsledku významnějších srážek vyhodnocen 100letý průtok na Rusavě. V červenci po období déletrvajících dešťů došlo k výraznému odtoku zejména v povodí Smědé (Smědá 20letý a Řásnice 10letý průtok), Orlice (Bělá 20 50letý a Dědina 10 20letý průtok) a horní Moravy (Morava 20 50letý průtok), ale ke zvětšení průtoků došlo na většině toků. Během srpna až září byly průtoky většinou průměrné, v povodí Odry a Moravy i podprůměrné (okolo 70 %) a v povodí Bečvy a Olše až silně podprůměrné (30 až 45 %). V listopadu průtoky rychle poklesly na podprůměrné až silně podprůměrné hodnoty (35 až 60 %) na celém území. V prosinci se průtoky vracely k průměru zejména na severozápadě území (80 až 105 %), ale v jihovýchodní části území zůstaly podprůměrné až silně podprůměrné (30 až 65 %). Rok 2012 byl odtokově průměrný až podprůměrný. V povodí Labe se průměrné roční průtoky většinou pohybovaly od 80 do 110 % normálu. V povodí horní Moravy a Odry pak většinou od 60 do 90 % a zejména v povodí střední a dolní Moravy a Dyje pouze od 40 do 70 %. Leden byl většinou odtokově nadprůměrný (130 až 180 %), v povodí Berounky, Ohře, Lomnice, Skalice, Jizery a Orlice i silně až mimořádně nadprůměrný (205 až 295 %). Naopak povodí dolní Moravy, Odry a Dyje bylo odtokově normální (70 až 100 %). Výrazné oteplení na konci února způsobilo oblevu a výraznější odtokovou odezvu spojenou s hromaděním ledu v korytech, při které byly ojediněle dosaženy 5 10leté průtoky. Únor byl odtokově většinou průměrný, až podprůměrné průtoky byly na Malši, Bečvě, Moravě a Dyji. Naopak nadprůměrné průtoky se vyskytly v povodí Ploučnice, Lužické Nisy a Opavy. Březen byl průměrný až nadprůměrný (většinou 90 až 170 %). Podprůměrné průtoky (45 až 70 %) byly zaznamenány v povodí Berounky, Blanice a Dyje. Od dubna do června byly průtoky většinou podprůměrné až průměrné, nejčastěji v rozmezí od 40 do 80 %. V první dekádě července v povodí horní Otavy, horní Úhlavy a Úslavy a na severu Čech v povodí Smědé, Kamenice a Mandavy byly zaznamenány kulminace do úrovně 5leté, ojediněle 10leté vody. Období od července do září bylo odtokově převážně podprůměrné, místy i silně podprůměrné, v povodí Labe od 50 do 90 % měsíčního normálu, v povodí Odry a Moravy pouze 20 až 40 %. V říjnu a listopadu byly průtoky převážně průměrné, v povodí horní Ohře a Dyje i podprůměrné. Na konci prosince došlo vlivem kombinace srážek a tání sněhu ke zvýšení vodnosti toků především v povodí horní Vltavy, Otavy, Lužnice, horní Berounky a horní Ohře. Kulminace dosáhly až 5leté vody, na Skalici 10 20leté vody a měsíční průtoky byly nadprůměrné (130 až 320 %). V povodí Moravy, Odry a Dyje byly v prosinci průtoky většinou podprůměrné až průměrné (40 až 80 %). Rok 2013 byl většinou odtokově průměrný až silně nadprůměrný. V povodí Labe a Ohře se průměrné roční průtoky pohybovaly od 90 do 140 % dlouhodobého průměru, v povodí Vltavy od 100 do 200 % a v povodí Moravy, Odry a Dyje převážně od 85 do 150 % průměru. Na začátku ledna došlo k vzestupům hladin v důsledku dešťových srážek v kombinaci s táním sněhu při postupném oteplování. Větší kulminace byly naměřeny na Kamenici a Jizerce (2letý průtok), Bílině (2 5letý), Bystřici (5letý), Chomutovce (5 10letý) a Svatavě a Rolavě (10 20letý). Leden tak byl na většině území odtokově nadprůměrný, většina povodí Labe, Vltavy, horní Dyje a beskydských přítoků Odry a Moravy měla průtoky na úrovni 120 až 250 %, Lužnice a Malše 300 až 400 %. Únor byl převážně nadprůměrný (105 až 250 %), místy i podprůměrný (Svitava, Střela). Březen byl odtokově průměrný až slabě podprůměrný (55 až 85 %), v povodí Vltavy, Berounky, Opavy, horní Odry, Bečvy a horní Dyje průměrný až slabě nadprůměrný. Dubnové průtoky hlavních povodí v Čechách dosahovaly 70 až 80 %, moravská povodí byla vodnější (95 až 145 %). Květen byl průměrný nebo slabě nadprůměrný. K nejvodnějším patřilo povodí Berounky (140 až 240 %), horní Odry (214 %), Stěnavy (212 %) a Dyje pod VD Vranov (180 až 200 %). Naopak méně vodné byly toky v povodí Jizery (75 až 83 %), Smědé a horní Moravy (65 až 75 %). Od konce května se na většině území vyskytovaly časté poměrně vydatné srážky, které vedly k velkému nasycení půdy a vzestupům hladin většiny toků. V červnu proběhly tři povodňové epizody. První, která se vyskytla na začátku měsíce, byla velmi významná a byla zapříčiněna delším srážkovým obdobím, po kterém během 24 hodin napršelo dalších 60 až 130 mm srážek. Druhá, která nastala na přelomu první a druhé dekády, proběhla zejména na malých povodích v důsledku přívalových srážek a vysoké nasycenosti povodí. Třetí epizoda se vyskytla ve třetí dekádě po trvalejších regionálních srážkách a nebyla tak významná zejména díky tomu, že nasycenost území už výrazně poklesla. 47

48 Během první epizody proběhly extrémní povodně s dobou opakování více než 100 let na Čisté, v povodí Cidliny na Bystřici, v povodí Mrliny, na Výrovce, na Mastníku a na vlašimské Blanici. Na Lužnici byl zaznamenán 100letý průtok, na Otavě a Sázavě 20 50letý a na Berounce 20letý průtok. Na Vltavě od Českých Budějovic až po soutok s Labem kulminace odpovídala době opakování let. Na Labi pod soutokem s Vltavou byl dosažen 50letý, níže po toku 20 50letý průtok. Na Brzině, Kocábě a Dobřejovickém p. byl zaznamenán 100letý průtok, na Botiči a Rokytce letý, na Zlatém potoce 50letý, na Blanici, Polečnici a Úhlavě 20 50letý a na Malši, Stropnici, Nežárce, Skalici, Klabavě, Litavce, Svatavě, Rolavě a Kamenici 10 20letý. Během druhé povodňové epizody byly vyhodnoceny většinou maximálně 2 5leté průtoky. Při třetí povodňové vlně byly největší kulminační průtoky vyhodnoceny na Novohradce a Žejbru (20 50letý průtok), 10 20letý průtok byl naměřen na Doubravě a 5 10letý průtok na Chrudimce a Vrchlici. Červen byl tedy průtokově celkově nadprůměrný až mimořádně nadprůměrný (230 až 500 %), povodní nejvíce zasažená povodí měla průtoky od 500 do 900 % i vyšší. V povodí Moravy a Odry dosahovaly průtoky většinou 130 až 300 %. V povodí Vltavy a Labe byly průtoky v červenci převážně průměrné. Nadprůměrné (130 až 205 %) byly průtoky na Malši, Lužnici, Sázavě, Litavce a Cidlině. Méně vodné (30 až 50 %) byly Blanice, Lomnice, Skalice, Úslava, Klabava, Divoká Orlice, a také toky v povodí Odry a Moravy. Nejmenší průtoky byly na horní Odře, Bečvě, Ostravici a Dřevnici (12 až 23 %). Na konci července byl v důsledku přívalových srážek naměřen na Řásnici 20 50letý průtok, na Lužické Nise 2 10letý a na Smědé 2letý průtok. V srpnu byly průtoky průměrné především v povodí Vltavy, Berounky, Ohře, přítoků dolního Labe, ale také v části povodí Dyje. Na ostatním území převládaly podprůměrné průtoky (35 až 75 %, ojediněle i méně). Průtoky v září se pohybovaly v povodí Labe a Moravy nejčastěji v rozmezí 60 až 145 %, v povodí Odry od 40 do 85 %, výjimkou byla v důsledku lokálních srážek česká část povodí Odry s průtoky 150 až 350 %. Vodnější byly i Orlice, Doubrava, Cidlina a Mže (160 až 190 %). Průtoky v říjnu se v povodí Vltavy, Labe a Moravy pohybovaly převážně v rozmezí 65 až 120 %. Nadprůměrné až silně nadprůměrné (150 až 300 %) byly průtoky Chrudimky, Cidliny, Výrovky, horní Sázavy, Střely, Litavky a dolní Ploučnice. Nejmenší průtoky byly v povodí Odry (45 až 85 %, místy i méně). V listopadu byly průtoky podprůměrné až průměrné, ve všech hlavních povodích nejčastěji v rozmezí od 40 do 110 %, v povodí Odry a Moravy od 30 do 60 %. Relativně největší průtoky (100 až 110 %) byly na Vydře, Mži, Radbuze, Loučné, Chrudimce, dolní Ploučnici a Lužické Nise. I v prosinci byly průtoky spíše podprůměrné (40 až 80 %). Nadprůměrné odtoky se vyskytly v povodí Odry, Olše, Lomné, Lužické Nisy a Smědé, Jizery, Cidliny a dolní Ploučnice (103 až 160 %). Podzemní vody Rok 2011 nebyl pro doplnění podzemních vod příznivý. Pro mělké i hlubší obzory podzemní vody byla společná absence obvyklých jarních maxim a mírné, setrvalé zaklesávání hladin i vydatností během celého roku. Přesto se jednalo o rok celkově normální. Na počátku roku byly stavy hladin ve vrtech a vydatnosti u pramenů v porovnání s dlouhodobými normály na vysokých hodnotách v celé republice (vrty 7 až 35 % DMKP, prameny 15 až 34 % DMKP). Pro naprostou většinu mělkých vrtů i pramenů byl konec ledna, případně počátek února, ročním maximem. Na většině území republiky nedošlo k obvyklé jarní dotaci podzemních vod, kromě pramenů v povodí horní Vltavy a Dyje, kde byl v dubnu zaznamenán krátkodobý nárůst vydatností. Až do července sledované veličiny klesaly v rámci normálu. Nejnižší letní hodnoty byly většinou dosaženy na přelomu června a července na úrovni 37 % (dolní Labe) až 60 % DMKP (Odra) pro vrty a 49 % (Odra) až 75 % DMKP (Morava) pro prameny. V povodí Berounky se jednalo o roční minima, mělké hladiny měly 52 % a vydatnosti pramenů 60 % DMKP. Výraznější změna a krátkodobé přerušení klesajícího trendu nastalo během srpna a počátku září zejména v povodí Odry a Moravy, kde stouply hladiny ve vrtech na 16 až 21 % DMKP a vydatnosti pramenů kolem 21 % DMKP. Na ostatním území měřené veličiny pokračovaly v poklesu v souladu s dlouhodobými měsíčními normály. V listopadu a prosinci byla na 70 % vrtů a 60 % pramenů dosažena roční minima v rozmezí 45 % (dolní Labe) až 72 % DMKP (Odra). Na severozápadě území koncem roku hladiny i vydatnosti mírně stoupaly nebo zůstávaly setrvalé na normálních hodnotách (Berounka: vrty 27 % DMKP, prameny 43 % DMKP; dolní Labe: vrty 35 % DMKP, prameny 52 % DMKP). Na východě území, zejména v oblastech flyšových sedimentů, pokračoval úbytek podzemních vod (Odra: vrty 72 % DMKP, prameny 69 % DMKP). 48

49 Ve srovnání s rokem 2010 zůstaly mělké hladiny v Čechách (Berounka, dolní Labe) na stejné úrovni a vydatnosti se mírně zvětšily o 6 % na křivce překročení. Naopak v povodí Odry a Moravy hladiny klesly o 25 % a vydatnosti o 16 %. Hladiny hlubokých zvodní během roku převážně klesaly. V lednu a v únoru byla ve většině vrtů naměřena roční maxima. Od března začaly hladiny postupně klesat až do konce roku. V listopadu a prosinci bylo převážně dosaženo ročních minim. Pomalý vzestup hladin byl zaznamenán až na konci roku. Rok 2012 byl v mělkých obzorech podzemních vod normální, v hlubších zvodních podnormální. V západní části území byly hladiny v mělkých vrtech i vydatnosti pramenů celoročně normální i vyšší. Směrem k východu naopak klesaly měřené veličiny nízko pod normální úroveň. Na počátku roku byly zjištěny nejvyšší hladiny i vydatnosti ve středních a severních Čechách (17 a 29 % DMKP). Nejnižší hladiny mělkých vrtů byly v jižních regionech (horní Vltava a Dyje 57 % DMKP), vydatnosti na severovýchodě území (Odra 66 % DMKP). Roční maxima mělkých vrtů se vyskytla od ledna (Berounka 17 % DMKP) do března (30 až 70 % DMKP), vydatností od února (Berounka 29 % DMKP) do dubna (36 až 60 % DMKP). V meziročním srovnání byly mělké hladiny mírně nad, vydatnosti mírně pod maximy roku Klesající tendenci v letních měsících zmírnil srážkově výrazný červenec zejména v Čechách, kde krátkodobě vzrostla většina hladin vrtů i vydatností pramenů. Minima hladin vrtů ve středních Čechách a na severní Moravě byla zaznamenána v srpnu (50 až 60 % DMKP, resp. Odra 77 % DMKP), v září (Morava 63 %, Dyje 72 % DMKP), a v říjnu (Labe 52 až 56 % DMKP). Vydatnosti pramenů byly nejnižší v severních a východních oblastech v září (dolní Labe 66 %, Odra 83 %, Morava 81 % DMKP). Na horním Labi a Berounce se roční minima vyskytla v říjnu (54 % a 71 % DMKP), v jižních oblastech klesaly vydatnosti až do konce roku (horní Vltava 69 %, Dyje 78 % DMKP). V prosinci došlo k doplnění většiny mělkých obzorů podzemních vod na normální i vyšší hodnoty. U hlubokých vrtů se na začátku roku projevil ve většině sledovaných oblastí vzestup hladin o různé intenzitě, který trval až do jejich maxim na přelomu března a dubna. Poté následovalo období poklesu hladin až do září a října, kdy bylo dosaženo minimálních hodnot. Na konci roku již převažoval setrvalý stav nebo mírný vzestup na mírně podnormální hodnoty. V roce 2013 lze podzemní vody hodnotit pro mělčí i hlubší horizonty jako normální až nadnormální. Došlo k významnému doplnění zejména hlubších obzorů, a to nejvíce za poslední desetiletí. Mělčí horizonty byly srovnatelné s roky 2002 a Na počátku roku byly hladiny vrtů a vydatnosti pramenů nejvyšší v povodí horní Vltavy (8 % DMKP mělké vrty a 23 % DMKP prameny). Naopak nejnižší byly v povodí Dyje (62 % DMKP mělké vrty a 63 % DMKP prameny). V prvních měsících roku hladiny i vydatnosti stoupaly až na jarní maxima v březnu u mělkých vrtů v rozsahu 12 % DMKP (horní Vltava) až 42 % DMKP (Dyje), u pramenů 26 % DMKP (horní Vltava) až 51 % DMKP (Dyje). Poté začala v Čechách většina hladin i vydatností klesat, na Moravě pokračoval mírných vzestup nebo setrvalý stav. K dalšímu významnému doplnění zásob podzemních vod došlo při výrazných červnových srážkách. V Čechách mělké hladiny i překročily dosavadní jarní maxima (4 až 9 % DMKP), na Moravě (11 až 20 % DMKP) k jejich překonání nedošlo. Ročních maxim dosáhly na většině území také vydatnosti (6 až 37 % DMKP) a hluboké zvodně. Během léta sledované veličiny mírně klesaly až na roční minima u mělkých hladin v srpnu, u pramenů v září. Hluboké zvodně měly minimální hladiny v oblastech jihočeských pánví, permokarbonu i cenomanu severočeské a východočeské křídy až v prosinci. V ostatních oblastech hluboké hladiny neklesly pod hodnoty z počátku roku. Během podzimu byly mělké hladiny převážně setrvalé, v povodí Berounky a dolního Labe stoupaly. Vydatnosti pramenů a hladiny hlubokých zvodní mírně klesaly v souladu s normálními až nadnormálními hodnotami DMKP. Tuto úroveň si většina sledovaných veličin udržela až do konce roku v rozmezí hodnot pro mělké vrty 28 % DMKP (Berounka, dolní Labe) až 63 % (Odra) a pro prameny 24 % DMKP (Berounka) až 55 % (Odra). K největšímu doplnění podzemních vod došlo na v povodí Dyje a dolní Moravy (meziročně o 25 % DMKP), naopak v povodí Odry zůstaly podzemní vody na stejné úrovni. 49

50 Obr Výšky srážek v 10 bilančních oblastech v období

51 Obr Odtokové výšky v 10 bilančních oblastech v období

52 Obr Výška základního odtoku v 10 bilančních oblastech v období

53 3. HYDROLOGICKÁ BILANCE JAKOSTI VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE Výsledky hydrologické bilance jakosti povrchové vody a jejich zhodnocení Monitorování povrchových vod v roce 2013 probíhalo podle návrhu jednotlivých povodí. Podle jejich rozhodnutí byly do ČHMÚ poslána data z jednotlivých profilů i vybrané ukazatele. ČHMÚ měl za tento rok k dispozici data z 1379 profilů. K hodnocení bylo využito 200 z nich, které byly zahrnuté do seznamu profilů pro hodnocení stavu vodních útvarů - řeka dle Rámcového programu a měly kategorii 3-6. Doplněny byly o 2 profily z Dílčího povodí ostatních přítoků Dunaje, které mají pouze kategorii 2. Kvalita povrchových vod je pro obecnou informaci vyjadřována v třídách jakosti vody. Tyto třídy jsou definovány v ČSN Klasifikace jakosti povrchových vod (s účinností od října 1998) pro řadu ukazatelů. Zatřídění bylo provedeno tak, že zvlášť byly klasifikovány jednotlivé ukazatele příslušné skupiny a výsledná třída skupiny byla určena dle nejnepříznivějšího ukazatele jakosti vod ve skupině. Kvalita povrchových vod je pro obecnou informaci vyjadřována v třídách jakosti vody. Tyto třídy jsou definovány v ČSN Klasifikace jakosti povrchových vod (s účinností od října 1998) pro 46 ukazatelů. Zatřídění bylo provedeno tak, že zvlášť byly klasifikovány jednotlivé ukazatele příslušné skupiny a výsledná třída skupiny byla určena dle nejnepříznivějšího ukazatele jakosti vod ve skupině. Třídy jakosti podle normy ČSN : třída I. velmi čistá voda třída II. čistá voda třída III. znečištěná voda třída IV. silně znečištěná voda třída V. velmi silně znečištěná voda. Jednotlivé ukazatele jsou rozděleny do skupin podle charakteru. V normě jsou definovány následující skupiny: obecné, fyzikální a chemické ukazatele (např. konduktivita, rozpuštěný kyslík, BSK 5, CHSK Mn, chloridy, vápník atd.), specifické organické látky (např. chlorbenzen, tetrachlorethen, trichlorethen, atd.), kovy a metaloidy (chrom, rtuť, mangan, železo, kadmium atd.), mikrobiologické a biologické ukazatele (termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky, chlorofyl atd.), radiologické ukazatele (celková objemová aktivita, uran, tritium atd.). Druhým typem hodnocení kvality povrchových vod je hodnocení dle Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., podle pozdějšího znění 93/2011 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do kanalizací a o citlivých oblastech, Příloha č. 3, písmeno A - Povrchové vody, Tabulka 1a. Postup a podmínky vyhodnocení jsou podrobně popsány ve Vyhlášce 98/2011 Sb. (o způsobu hodnocení stavu útvarů povrchových vod...a hodnocení stavu povrchových vod). Nehodnotitelná jsou data, která mají kombinovanou rozšířenou nejistotu větší než 50 % nebo mez stanovitelnosti vyšší než 30 % NEK. 53

54 Limitní hodnoty jakostních tříd podle Vyhlášky 98/2011 Sb. pro ukazatele s NEK-RP: Jakostní třída Limitní hodnoty 1. velmi dobrá < mez stanovitelnosti 2. dobrá < NEK 3. střední < 2*NEK 4. poškozená >= 2*NEK Limitní hodnoty jakostních tříd pro ukazatele bez NEK-RP Jakostní třída Limitní hodnoty 1. velmi dobrá 1) <1/3 NEK 2. dobrá < NEK 3. poškozená >= NEK 1) jakostní třída velmi dobrá se použije pro mikrobiologické ukazatele v případě, že výsledná hodnota je pod 1/3 NEK. Jednotlivé ukazatele jsou rozděleny do skupin podle charakteru. V NV jsou definovány následující skupiny: Všeobecné ukazatele (např. rozpuštěný kyslík, BSK 5, CHSK Cr, celkový dusík, celkový fosfor, chloridy) Prioritní látky (např. atrazin, benzen, hexachlorbutadien, některé jednotlivé PAU, rozpuštěné formy některých kovů) Znečišťující organické látky (např. anilín, AOX, bisfenol A, fluoridy, EDTA, sulfan, sumy PAU a PCB) Jednotlivé prvky (např. As, Mg, Hg, Cd, Ca, U) Mikrobiologické ukazatele (Escherichia coli, termotolerantní koliformní bakterie, intestinální enterokoky) Ukazatele radioaktivity (např. celková objemová aktivita alfa, 226 Ra, tritium) Přestože je způsob hodnocení velice podrobně zpracovaný, u některých ukazatelů nebylo možno držet se důsledně předpisu, protože pak by výsledné hodnocení bylo zavádějící (např. rozpuštěný kyslík). Radiochemie Radiochemické parametry ve vodě byly stanovovány ve 104 profilech s četností 12x, popř. 6x za rok. Ve sledovaných profilech byla stanovena celková objemová aktivita beta v rozpuštěných ( RL ) i v nerozpuštěných látkách ( NL ). V rozpuštěných látkách byla provedena korekce celkové objemové aktivity beta na obsah 40 K. U vybraných profilů bylo sledování radiochemických ukazatelů rozšířeno a doplněno o stanovení celkové objemové aktivity alfa ( RL, NL ), 226 Ra ( RL, NL ) a uranu ( RL, NL ). Na profilech Vltava (Solenice, VN Kořensko, Štěchovice, Hluboká nad Vltavou, Podolí, Zelčín) a na profilech Labe (Lysá, Hřensko) byla s četností 12x za rok stanovena objemová aktivita tritia ve vodě. Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly předány, vzorky ke dni vyhodnocení nebyly analyzovány. Analýza vzorků plavenin na stanovení radionuklidů nebyla do programu monitoringu pro rok 2013 zařazena. Profily se zjištěnými zvýšenými aktivitami v povrchové vodě jsou pro každé dílčí povodí popsány v samostatné kapitole. Akumulační monitoring pevných matric Akumulační monitoring pevných matric (kontaminace sedimentů, odstředěných plavenin a biologických matric) nebyl vyhodnocen z důvodu chybějících dat. 54

55 Množství a transport plavenin Plaveniny jsou pevné organické i anorganické částice velikosti mikronů až milimetru, transportované v říčních tocích v suspenzi. Jejich zdrojem jsou především produkty erozních procesů v povodí, odpadní vody vypouštěné do toků a další produkty antropogenních činností v tocích. Informace o transportovaném množství plavenin v dílčích oblastech povodí poskytuje důležité informace pro odhady eroze půdy v jednotlivých oblastech a výpočty bilancí látkových toků znečišťujících látek, které se přednostně váží na pevné částice v tocích. Základním hodnoceným údajem kvantitativního pozorování plavenin je koncentrace plavenin c [mg.l 1], udávající množství nerozpuštěných látek v konstantním objemu vody. Na základě tohoto údaje a údaje o průtoku vody Q [m3.s 1] je vypočten průtok plavenin Qpl [kg.s 1] a odtok plavenin Gpl [t], případně specifický odtok plavenin [t.km 2]. Množství plavenin bylo v roce 2013 sledováno na 40 profilech hlavních toků (Labe, Vltava, Morava, Odra, Dyje) a jejich významných přítoků a vyhodnocováno na většině profilů v denním kroku. Celkové zhodnocení bilance jakosti vody Povrchové vody Rok 2013 byl hodnocen na 200 profilech povrchových vod. Z toho bylo 38 profilů z Dílčího povodí Horního a středního Labe, 20 z Dílčího povodí Horní Vltavy, 15 z Dílčího povodí Berounky, 14 z Dílčího povodí Dolní Vltavy, 36 z Dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, 21 z Dílčího povodí Horní Odry, 4 z Dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry, 26 z Dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu, 24 z Dílčího povodí Dyje a 2 z Dílčího povodí ostatních přítoků Dunaje. Hodnocení podle ČSN Z 200 vybraných profilů pro hodnocení jakosti vody v tocích v roce 2013 byl proveden dostatečný počet měření (11 a více) na 198 profilech. V profilu Šlapany (Odrava) bylo provedeno pouze 9 odběrů. V profilu Lahovice (Berounka) bylo měřeno pouze 10x, jen chlorofyl byl stanoven 16x proto mohl být vyhodnocen podle této normy, stanoven byl i saprobní index makrozoobentosu. Na dalších 4 profilech bylo sledováno jen několik látek vyjmenovaných v této normě. Na profilech Dílčího povodí přítoků Dunaje byly monitorovány ukazatele ze skupiny A a některé mikrobiologické a biologické ukazatele, protože všechny profily byly kategorie 2 a byly do seznamu zařazeny pouze pro možnost částečného zhodnocení tohoto dílčího povodí. Látky skupiny A byly sledovány na největším počtu profilů. Nejlépe hodnocenými ukazateli byl vápník, hořčík, chloridy a rozpuštěný kyslík, naopak nejvíce profilů ve IV. a V. třídě měly AOX - 41 %. Dalšími látkami, které měly zvýšené počty profilů ve IV. a V. třídě byly celkový fosfor a NL 105 C. K tokům s nejvyšším zatížením patřily menší toky v hustěji osídlených nebo průmyslových oblastech (Trkmanka, Kyjovka, Litava, Valová, Lomnice, Zákolanský, Bakovský, Piletický a Chodovský potok) z větších toků to byly hlavně dolní toky Odry, Ostravice a Lužnice. Naopak nejlépe hodnoceny byly hraniční a horské toky (Kouba, Řezná, Branná, Desná, Kamenice) a horní toky větších řek (Labe, Vltava, Jizera a velká část Moravy). 55

56 56

57 57

58 58

59 Ukazatele ve skupině B, ve které jsou zastoupeny organické látky, byly sledovány na 40 (suma PCB) až 119 (suma PAU) profilech. Látky byly klasifikovány na všech profilech třídami I a II. Výjimkou byl 1,1,2,2-tetrachlorethen, který na profilu Bílina (Ústí nad Labem) dosáhl III. třídy. Nejzatíženější byly profily aromatickými polycyklickými uhlovodíky, kde více než pětina profilů byla hodnocena III. třídou, tři profily dosáhly koncentrací IV. třídy, Varnsdorf (Mandava), Bohumín (Odra) a Hrádek nad Nisou (Lužická Nisa). Skupina C zahrnuje kovy a metaloidy. Alespoň jeden ukazatel z této skupiny byl sledován a hodnocen na 134 profilech (celkový mangan) až 181 profilu (arsen). Pouze v I. a II. třídě byly zařazeny všechny hodnoty niklu a celkového chrómu. Nejčastěji dosáhlo V. třídy celkové železo - pět profilů. Nejzatíženějšími profily byly Bohumín (Odra) a Litavka, která je dlouhodobě problematický tok od Příbrami po soutok s Berounkou v Berouně. Koncentrace kadmia, olova a zinku zde obvykle několikanásobně překračují limitní hodnoty pro V. třídu. Skupinu D tvoří 4 ukazatele. Jedením z nich je saprobní index, který byl stanoven v roce 2013 pouze v laboratořích Povodí Vltavy s.p.celkem na 20 profilech. 80 % z nich bylo hodnoceno II. třídou, 20 % III. třídou. Nejsledovanější byly termotolerantní koliformní bakterie, celkem byly stanoveny na 197 profilech. Přes 70 % profilů dosáhlo I. a II. třídy, 5 % profilů bylo ve IV. a V. třídě. Chlorofyl i enterokoky měly shodně 21 % profilů ve IV. a V. třídě. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Hodnocení profilů podle tohoto nařízení bylo provedeno na všech 200 profilech, protože není vázáno na počet hodnot, jako je tomu u ČSN Z přílohy č.3 tohoto nařízení bylo sledováno 107 látek. Na nejmenším počtu profilů, pouze na dvou v Dílčím povodí Horního a středního Labe, byly monitorovány chlorované propylethery. Nesplňovaly však podmínku pro hodnocení a byly označeny jako nehodnotitelné. Jako nehodnotitelné ve všech dílčích povodích z důvodů vysoké MS byly označeny rtuť rozpuštěná i nerozpuštěná, kation tributylcínu a chloralkany C 10 -C 13. Volné kyanidy byly analyzovány pouze v povodí Moravy a Dyje, ale pro vysokou hodnotu MS byly rovněž nehodnotitelné. V některých dílčích povodích nebyly hodnoceny ani selen, uhlovodíky C 10 -C 40, endosulfan, bisfenol A, hexachlorbutadien, 4-terciální oktylfenol, 3,4-dichloranilin a di(2-ethylhexyl)ftalát. Kadmium po filtraci (s ohledem na NEK ovlivněný třídou tvrdosti vody) bylo také označeno na některých profilech jako nehodnotitelné, zejména na profilech v povodí horní Vltavy a Odry. Celkové kyanidy v povodí Odry byly nehodnotitelné pro vysokou rozšířenou kombinovanou nejistotu, která byla 60 %. Na všech profilech bylo monitorováno ph vody (limit splnilo 100 % profilů), teplota vody v terénu (limit splnilo 100 % profilů), rozpuštěný kyslík (limit splnilo 92 % profilů), CHSK Cr (limit splnilo 96 % profilů), amoniakální a dusičnanový dusík (limit splnilo 86 a 91 % profilů) a celkový fosfor, který ve 31 % profilů překročil limit NEK-RP. Ve skupině všeobecných ukazatelů překročily limit nejčastěji NL 105 C (33 % profilů) a celkový fosfor (31 % profilů). Ze skupiny prioritních látek bylo měřeno 36 ukazatelů, na nejmenším počtu profilů byl hodnocen endosulfan (20 profilů z 39 měřených), nejčastěji byl sledován alachlor, 124 profilů. Většina hodnocených ukazatelů splnila požadovaný limit pro roční průměr na 95 až 100 % profilů, benzo(a)pyren na 93 % profilů. Nejhoršího hodnocení dosáhl ukazatel suma benzo(g,h,i)perylen a indeno(1,2,3-c,d)pyren nejen v této skupině, ale ze všech ukazatelů hodnocených podle NV č. 23/2011 Sb. Počet profilů na kterých byly oba polycyklické aromatické uhlovodíky monitorovány je 120. Limitní hodnotu 0,002 µg.l 1 překročilo 81 % profilů. 26 ukazatelů ze skupiny znečišťujících organických látek bylo sledováno na 33 (anilín) až 184 profilech (AOX). Nejčastěji překračovaly limit uhlovodíky C 10 - C 40, které byly hodnoceny pouze v povodí Ohře, kde splňovaly podmínky pro vyhodnocení na 19 profilech. 26 % z nich překročilo limit. AOX byly hodnoceny na 184 profilech, na 22 % profilů překročily hodnotu 25 µg.l 1, která je limitní. Skupina jednotlivých prvků zahrnuje většinou kovy, ale i selen, arsen a pod. Sledovány byly na 16 (cín a jeho sloučeniny) až 196 profilech (vápník, hořčík). Limitním koncentracím vyhověly v 97 až 100 %, celkové železo v 93 % profilů. Ve skupině mikrobiologických ukazatelů byly monitorovány všechny 3 ukazatele, na 100 profilech enterokoky, na 150 Escherichia coli a na 197 profilech termotolerantní koliformní bakterie. V této skupině se hodnotí podle P90 a výsledky jsou rozděleny pouze do třech tříd. V nejvyšší, třetí třídě, 59

60 bylo zařazeno 67 % profilů pro termotolerantní koliformní bakterie, 65 % profilů u Escherichia coli a 29 % profilů pro enterokoky. Radiochemie Výsledky radiochemických ukazatelů ve vodě nebyly ve sledovaném období roku 2013 dodány ze všech dílčích povodí, z tohoto důvodu nebylo možno hodnotit a porovnávat kvalitu povrchových vod v celém rozsahu prováděného monitoringu předchozích let. Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích sedimentů nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Množství plavenin transportovaných sledovanými toky dlouhodobě kolísá v závislosti na srážkoodtokových poměrech daného roku. V porovnání s předcházejícími roky 2011 a 2012 byl na většině profilů zaznamenán mírný nárůst průměrné roční hodnoty koncentrace plavenin a současně objemů transportovaných plavenin. Na českých tocích tuto skutečnost ovlivnily zejména zvýšené chody plavenin během červnových povodní, na tocích v povodí Odry a Moravy to byl celkově vyšší počet a delší doba trvání epizod zvýšených koncentrací plavenin, a to přesto že zejména při rychlých vzestupech hladin při letních srážkách koncentrace nedosahovaly úrovně maxim měřených v minulých letech. I přes zaznamenané zvýšení byly koncentrace plavenin vzhledem k dlouhodobým hodnotám, které jsou reprezentovány průměrem let 1985 až 2000 vyhodnoceny na většině profilů jako podprůměrné (mezi 60 až 85 %), na Olši, střední Moravě, Svratce a Dyji jako extrémně podprůměrně (mezi 40 až 50 %). Pouze na Opavě, Vltavě v Březí, Lužnici a na Bečvě dosáhly průměrných hodnot. Dlouhodobý průměr překročily koncentrace na Berounce v Srbsku (182 %), na horní Moravě v Raškově (130 %), na horním Labi ve Vestřevu a na Bílině v Ústí n. L. (132 %). Celkově vyšší koncentrace plavenin byly v rámci sledované sítě a ve shodě s pozorováním minulých let měřeny v povodí Odry a Moravy (roční průměr mezi 20 až 47 mg.l 1 ). Naopak nejnižší průměrné obsahy plavenin byly zaznamenány na horních tocích Vltavy, Moravy, na dolní Vltavě ve Vraňanech (pozn. chybí údaje z první povodňové vlny v červnu) a na Dyji s průměrnou hodnotou do 13 mg.l 1. Na převážné většině sledovaných profilů byly nejvyšší měsíční průměry koncentrací plavenin zaznamenány v měsíci červnu s hodnotami mezi 50 až 240 mg.l 1 (Berounka v Srbsku) v souvislosti s opakovanými mimořádnými srážkoodtokovými situacemi na celém území a povodňovými epizodami v oblasti povodí Labe a Vltavy. Na podhorských tocích byly vyhodnoceny nejvyšší měsíční koncentrace v únoru a březnu ve vazbě na epizody oblev a tání sněhu, např. Labe (Vestřev), Bečva (Dluhonice), Olšava (Uherský Brod). Nejnižší průměrné měsíční koncentrace plavenin s hodnotami do 10 až 20 mg.l 1 byly měřeny nejčastěji v listopadu a prosinci. Pokud porovnáme průměrné roční hodnoty koncentrací plavenin s přípustným limitem pro nerozpuštěné látky - normou environmentální kvality (dle NV 23/2011 Sb), která byla stanovena na 20 mg.l 1, můžeme konstatovat, že z celkového počtu 40 sledovaných profilů 27 profilů (tj. 68 %) nevyhovělo uvedené normě environmentální kvality pro obsah nerozpuštěných látek v povrchových vodách. Limit nebyl překročen na horních tocích Labe, Vltavy a Moravy, dále na Orlici, Jizeře, Otavě, ale také na horní Ohři v Kadani, na Vltavě ve Vraňanech, na Olši, Dyji a rovněž na dolním Labi. Množství materiálu transportované profilem reprezentuje odtok plavenin. Jeho hodnota je vedle koncentrace plavenin ovlivněna velikostí průtoku vody. Podobně jako koncentrace plavenin tak i roční hodnoty odtoku plavenin byly na většině sledovaných toků v povodí Moravy, Odry a Dyje vyhodnoceny jako podprůměrné (55 až 70 % dlouhodobého průměru) až extrémně podprůměrné, např. Ostravice v Ostravě (20 %), Dřevnice ve Zlíně (17 %), Svratka v Židlochovicích (32 %), Morava v Kroměříži (29 %). Průměrných ročních odtoků bylo dosaženo na dolním Labi, na Jizeře a na Opavě. Jako nadprůměrné byly vyhodnoceny odtoky zejména v povodí Vltavy v souvislosti s extrémními průtoky vody během červnových povodní na horní Vltavě, na Lužnici, Sázavě, dále na Cidlině, Bílině, Lužické Nise (v důsledku antropogenních vlivů) a jako extrémně nadprůměrné na Berounce v Srbsku (337 %). Nejvyšší měsíční transporty byly vyhodnoceny podobně jako u koncentrací plavenin v červnu, kdy v povodí Labe a Vltavy odteklo 60 až 90 % ročního úhrnu plavenin. Červnové transporty plavenin na profilech povodí Vltavy několikanásobně překročily dlouhodobý měsíční průměr. V povodí Moravy, Odry a Dyje byly červnové úhrny nižší, zhruba v úrovni % ročního úhrnu. Podstatný zde byl odtok v únoru, březnu a dubnu v důsledku zvětšených průtoků vody po tání sněhu, např. na Bečvě v Dluhonicích, Olšavě v Uherském Brodu, na Dřevnici ve Zlíně, na Opavě v Děhylově. 60

61 Závěrovými profily Labe, Odry, Moravy a Dyje bylo za rok 2013 fluviálním transportem odneseno z povodí České republiky celkem t nerozpuštěných látek, tj. více než 2 násobné množství v porovnání s rokem Zhodnocení výsledků bilance jakosti vody v jednotlivých povodích Dílčí povodí Horního a středního Labe Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Hodnoceno bylo 38 profilů, 19 z nich nemělo ani jeden ukazatel ve IV. a V. třídě. Jednalo se především o profily na horním toku Labe, všechny hodnocené profily na Jizeře a Orlicích a profily na Javorce, Metuji a Úpě. Nejvíce znečištěnými toky byly Piletický potok v Hradci Královém a Vlkava v Hroněticích, které byly silně zatížené dusičnanovým dusíkem, rozpuštěnými látkami a tím i vysokou konduktivitou. AOX bylo v tomto dílčím povodí sledováno na 35 profilech, ve IV. a V. třídě bylo hodnoceno 17 z nich, zejména na menších tocích, Klejnárce, Mrlině, Výrovce, Výmole, Piletickém potoce, ale i na Cidlině a středním Labi od Valů po Obříství. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Podle tohoto nařízení bylo hodnoceno rovněž 38 profilů, kde bylo stanoveno 8 až 91 látek. Nejlépe byly hodnoceny profily na horním toku Jizery, Kamenici, Orlicích, Dědině, Metuji, Úpě, kde více než 95 % ukazatelů vyhovělo předepsaným limitům. Naopak nejvíce limitních hodnot, 10 až 11, bylo překročeno na Vlkavě, Piletickém potoce, Výrovce a Výmole. AOX překročily limit na necelé třetině z 35 sledovaných profilů, žádná z průměrných ročních hodnot nebyla vyšší než 50 µg.l 1. Na všech 18 profilech, kde byla sledována suma benzo(g,h,i)perylenu 61

62 a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu, byla limitní hodnota překročena. Na Labi v Hradci Královém až 13 krát. Na úrovni limitní hodnoty, 2 ng. l 1, byla koncentrace v Nemošicích na Chrudimce. Radiochemie Matrice voda V tomto dílčím povodí byly v povrchových vodách na devíti profilech měřeny hodnoty celkové objemové aktivity beta v rozpuštěných látkách, nejvyšší hodnota byla zjištěna na profilu Kurvice - Ronov (241 mbq.l 1 ), na ostatních profilech nepřevýšila aktivita hodnotu 200 mbq.l 1. V nerozpuštěných látkách byla celková objemová aktivita beta zjištěna pod nejmenší detekovatelnou aktivitou nebo nepřevýšila hodnotu 100 mbq.l 1 s výjimkou ojedinělého zjištění v červnu na profilu Labe - Němčice (416 mbq.l 1 ). Na profilu Kurvice - Ronov byla měřena celková objemová aktivita alfa v hodnotách v rozmezí od 176 do 323 mbq.l 1, na tomto profilu byl zjištěn obsah uranu v rozpuštěných látkách do 11,4 µg.l 1, na dalších sledovaných profilech jen do 1,6 µg.l 1. Aktivita tritia byla měřena jen na profilu Labe - Lysá nad Labem pod mezí nebo ojediněle nad mezí nejmenší detekovatelné aktivity. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Ve vzorcích sedimentu z 60 profilů byly analyzovány obsahy uranu. Nejvyšší hodnota obsahu uranu byla zjištěna na profilu Kamenice - Spálov a Kurvice - Ronov přes 9 mg.kg 1, na ostatních profilech obsah uranu jen ojediněle převýšil 5 mg.kg 1. Množství a transport plavenin Na Labi průměrné roční koncentrace plavenin dosahovaly vyšších hodnot na horním toku v profilu Vestřev (45 mg.l 1 ), v profilech středního úseku Labe se pohybovaly mezi 23 a 25 mg.l 1. U přítoků byly vyhodnoceny roční průměry koncentrací mezi 30 (Cidlina v Sánech) a 16 mg.l 1 (Jizera v Předměřicích). V průběhu roku byly v povodí zaznamenány 3 významnější epizody zvýšeného chodu plavenin. Na horním Labi a Jizeře byly měřeny na počátku ledna při vzestupech hladin po vydatnějších srážkách a tání sněhu po dobu 2 až 3 dnů nadprůměrné koncentrace s hodnotami 100 mg.l 1 a na Labi až 600 mg.l 1. Podobná situace se opakovala i na přelomu ledna a února, kdy bylo změřeno na Labi ve Vestřevu roční maximum mg.l 1. Na středním Labi od Němčic po Obříství v těchto obdobích dosahovaly koncentrace krátkodobě pouze 50 až 150 mg.l 1, na přítocích do 100 až 200 mg.l 1. Na horním Labi byl zaznamenán několikadenní zvýšený chod plavenin také v druhé polovině dubna po tání sněhu ve vyšších polohách, opět s hodnotami 100 až 200 mg.l 1. V průběhu června byly zaznamenány při zvětšených průtocích vody a povodňových stavech zvýšené koncentrace plavenin na většině profilů. Při první povodňové epizodě byla nejvyšší hodnota 600 mg.l 1 změřena před kulminací průtoku vody na Labi v Němčicích (3. 6.), v druhé epizodě vzestupu průtoků bylo měřeno na Labi ve Valech 500 až mg.l 1, celkově nižší hodnoty koncentrací mezi 100 až 200 mg.l 1 se pak vyskytovaly v průběhu třetí epizody ke konci června. Průměrná měsíční koncentrace plavenin na Labi v červnu dosahovala hodnot mezi 80 až 125 mg.l 1. Na Orlici se v průběhu červnových odtokových epizod zvýšily koncentrace nejvýše na 50 až 110 mg.l 1. Na Loučné byl významnější chod plavenin zaznamenán až při odtokové situaci ke konci června s nejvyšší hodnotou 430 mg.l 1 dne před kulminací průtoku vody. Na Jizeře byla zaznamenána nejvyšší koncentrace až během druhé průtokové epizody dne těsně před kulminací průtoků vody s hodnotou 580 mg.l 1. Tato hodnota odpovídá dlouhodobě nejvyšším měřeným hodnotám na tomto profilu. Na Cidlině v Sánech bylo roční maximum 160 mg.l 1 změřeno před kulminací průtoku vody dne po intenzivních srážkách. Na Orlici, horním Labi a pravostranných přítocích Labe byl zaznamenán zvýšený chod plavenin také koncem první dekády prosince po výrazných srážkách a oblevě s hodnotami do 140 mg.l 1.. Nejvyšší průtoky plavenin byly vyhodnoceny na Labi v červnu při kulminacích průtoku vody (126 kg.s -1 dne v Němčicích, 154 kg.s -1 dne ve Valech, na Jizeře 35 kg.s -1 dne Potenciálně nejohroženější je z hlediska vodní eroze horní část povodí, na Labi ve Vestřevu byl specifický odnos plavenin z plochy povodí ve výši 41 t.km -2.rok -1. Jelikož během povodní nebylo možno zajistit pozorování a nejsou k dispozici kompletní data, odhadujeme, že závěrovým profilem v Obříství odteklo za rok 2013 celkově t nerozpuštěných látek, z toho více než 50 % během první dekády června v první povodňové epizodě. 62

63 Dílčí povodí Horní Vltavy Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Hodnoceno bylo 20 profilů s rozsahem sledování 14 až 37 ukazatelů. Pouze v profilu Dolní Dvořiště (Malše) a Vyšší Brod (Vltava) nebyl ani jeden ukazatel klasifikován IV. a V. třídou. Dobře hodnocené byly i profily na Otavě - Katovice a Sušice a profily Březí a Hluboká nad Vltavou na Vltavě. Naopak neznečištěnější byly profily na dolním toku Lužnice ve Veselí nad Lužnicí a Bechyni a Lomnice v Ostrovci. Největší podíl na horším hodnocení těchto profilů má CHSK Cr, BSK 5,TOC, AOX a mikrobiologické a biologické ukazatele. Z ukazatelů bylo nejhůře hodnoceno AOX, z 18 sledovaných profilů bylo 11 klasifikováno IV. nebo V. třídou. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Z 20 sledovaných profilů bylo nejvíce ukazatelů monitorováno na profilu Hluboká nad Vltavou (Vltava), 94, hodnoceno 87, nejméně na profilu Vyšší Brod (Vltava), pouze 18. Na profilech Dolní Dvořiště (Malše), Vyšší Brod (Vltava) a Sušice (Otava) nepřekročil žádný z hodnocených ukazatelů limit. Nejčastěji byly limitní hodnoty překročeny na profilech na dolním toku Lužnice ve Veselí nad Lužnicí a v Bechyni a na Lomnici v Ostrovci. Obdobně jako u hodnocení podle ČSN se jednalo o hodnoty CHSK Cr, TOC, AOX, amoniakální dusík a celkový fosfor a železo a mikrobiologické ukazatele. Jediné dva profily ze 17 monitorovaných vyhověly limitům pro sumu benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu, Vyšší Brod (Vltava) a Sušice (Otava), na ostatních byly limity překročeny, nejvýrazněji na profilu Katovice (Otava), 5 krát a Pašinovice (Stropnice), 4,5 krát. Radiochemie Matrice voda V dílčím povodí Horní Vltavy byly pouze z pěti profilů předány výsledky aktivit radionuklidů v povrchových vodách. Celková objemová aktivita alfa v rozpuštěných látkách jenom ojediněle převýšila hodnotu nejmenší detekovatelné aktivity, celková objemová aktivita beta hodnotu nejmenší detekovatelné aktivity převýšila jen v několika případech, hodnotu 200 mbq.l 1 však nepřesáhla. Na profilu Vltava (Hluboká nad Vltavou) byly analyzovány obsahy uranu pod mezí stanovitelnosti, zjištěné aktivity radia 226 byly v nízkých hodnotách, maximálně 24 mbq.l 1. Nízké hodnoty tritia byly zjištěny na profilu Vltava (Hluboká nad Vltavou) nevýznamně převyšující nejmenší detekovatelnou aktivitu. Na profilu Vltava - VN Kořensko byla po červnových povodních změřena aktivita tritia 373 Bq.l 1, tato hodnota představuje nejvyšší zjištěnou aktivitu v rámci sledovaných profilů v rámci celé České republiky. Roční aritmetický průměr tohoto ukazatele nepřekročil indikativní hodnotu (100 Bq.l 1 ) dle Nařízení vlády č. 23/2011 Sb., při jejímž překročení se zjišťuje příčina, respektive zdroj radioaktivního znečištění. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Průměrná roční koncentrace plavenin na Vltavě v Březí byla 14 mg.l 1 a odpovídá dlouhodobé průměrné hodnotě. Na Otavě v Topělci a na Lužnici v Bechyni nebyla roční koncentrace vyhodnocena z důvodu neúplných údajů zejména během červnové povodně. Zvýšený chod plavenin byl na všech profilech zaznamenán shodně během zimní oblevy na počátku a konci ledna, kdy se denní hodnoty krátkodobě zvýšily při vzestupech hladin na 100 mg.l 1, na Otavě až na 280 mg.l 1. Další vzestupy koncentrací se vyskytly opakovaně po vydatných srážkách v průběhu května s hodnotami mezi 50 až 90 mg.l 1. Maxima byla změřena během červnových povodní dne před kulminacemi průtoků vody na Vltavě v Březí (247 mg.l 1 ) a na Lužnici v Bechyni (1 113 mg.l 1, zde jde o nejvyšší zaznamenanou hodnotu na profilu za dobu pozorování). Téhož den byl vyhodnocen na Lužnici v Bechyni extrémní 63

64 průtok plavenin, a to 436 kg.s 1, který odpovídá transportu t nerozpuštěných látek za jeden den. Na Vltavě v Březí protékalo dne při kulminaci 67 kg.s 1. Celkově bylo profilem Vltava v Březí za rok 2013 transportováno t nerozpuštěných látek. Roční bilanci plavenin z povodí Lužnice a Otavy nebylo možno vyčíslit vzhledem k chybějícím údajům. Dílčí povodí Berounky Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Z důvodů dosažení povodňového stupně nebyly zahrnuty do hodnocení měsíce červen a srpen na profilu Lahovice (Berounka). Počet hodnot naměřených za rok se tím na tomto profilu snížil na 10 a podle této normy byl profil nehodnotitelný. Hodnoceno proto bylo jen 14 profilů. Na profilech bylo sledováno 24, Chrást (Klabava), až 36, Plzeň (Mže), ukazatelů vyjmenovaných v této normě. Nejčistšími byly profily Doudlevce a Svrčovec na Úhlavě a Šlovice na Radbuze. Naopak dlouhodobě velmi zatíženým profilem je Litavka. Kadmium, olovo, zinek a celkové železo zde dosáhly V. třídy, stejně jako NL105 C. Ostatní ukazatele se na tomto profilu pohybovaly v I. až III. třídě. AOX byly sledovány na 14 profilech, 7 z nich mělo hodnoty odpovídající IV. a V. třídě, koncentrace pro I. třídu nedosáhl ani jeden profil, II. třídou byly klasifikovány profily na Úhlavě a Radbuze. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Hodnocení proběhlo na 15 profilech, včetně profilu Lahovice (Berounka), hodnoty z měsíců červen a srpen nebyly do výpočtu zahrnuty. Monitorováno bylo 28, Chrást (Klabava), až 88 ukazatelů, Lahovice (Berounka). Všechny sledované ukazatele splnily stanovené limity v profilech Plzeň (Mže), Hýskov (Berounka), Chrást (Klabava) a Hostim (Loděnice). Nejznečištěnějším profilem byl Beroun na Litavce, kde, obdobně jako při hodnocení podle normy, překračovaly limity hlavně kovy - celkové železo, zinek, olovo a kadmium. Ze skupiny všeobecných ukazatelů byl nejčastěji překračován limit pro NL105 C (27 % hodnot), z ostatních skupin suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu (71 % hodnot) a mikrobiologické ukazatele. Radiochemie Matrice voda V rámci celé České republiky byly v povrchových vodách dílčího povodí Berounky zjištěny nejvyšší hodnoty obsahu uranu (200 µg.l 1 ) na profilu Příbramský potok - Brod v červnu V souvislosti se zvýšením obsahu uranu po červnové povodni byla na tomto profilu zjištěna nejvyšší hodnota ukazatele celkové objemové aktivity alfa (5300 mbq.l 1 ). Po cca 4 měsících se hodnota tohoto ukazatele ustálila na hodnotách kolem 600 až 800 mbq.l 1, tyto hodnoty jsou na základě hodnocení záznamů dlouhodobého sledování pro tento profil charakteristické. V červnu byla na tomto profilu změřena též velmi vysoká aktivita beta (1800 mbq.l 1 ). V druhé polovině roku 2013 se zvýšily hodnoty ukazatele celková objemová aktivita alfa i na dalších profilech Příbramského potoka (Konětopy, Trhové Dušníky). Aktivita radioizotopu radium 226 byla na 8 sledovaných profilech pod mezí detekce nebo s hodnotami aktivity nejvýše 19 mbq.l 1. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Roční koncentrace plavenin na Berounce v Srbsku dosáhla relativně vysoké hodnoty 40 mg.l 1 a náleží k nejvyšším ročním průměrům v rámci povodí Labe a Vltavy. Nejvýznamnější událostí, která ovlivnila chod plavenin, byla vedle zimní oblevy z přelomu ledna a února s maximy do 100 mg.l 1 odtoková epizoda na konci května vrcholící červnovou povodní. Zvýšený chod plavenin s hodnotami mezi 200 až mg.l 1 byl měřen po dobu téměř 3 týdnů. Tomu odpovídá i průměrná měsíční koncentrace plavenin 241 mg.l 1 (nejvyšší v povodí Vltavy i Labe). Extrémní průtok plavenin 490 kg.s 1 64

65 byl při povodni vyhodnocen dne V průběhu června bylo odhadem transportováno největší měsíční množství plavenin, a to t, tj. 89 % ročního úhrnu. Specifický odnos plavenin z plochy povodí byl vyhodnocen ve výši 42 t.km 2.rok 1. Celková roční bilance nerozpuštěných látek z povodí Berounky v Srbsku činí t. Jedná se o druhý nejvyšší vyhodnocený odnos v rámci celé sítě. Dílčí povodí Dolní Vltavy Povrchové vody Hodnocení podle ČSN K hodnocení bylo vybráno 14 profilů na kterých bylo monitorováno 14 až 38 ukazatelů. Nejčistší byl profil Poříčí (Želivka), kde z 38 hodnocených ukazatelů pouze 2 (chlorofyl a dusičnanový dusík) dosáhly III. třídy, ostatní ukazatele nepřesáhly limity I. nebo II. třídy. Obdobně byl klasifikován profil na Želivce v Souticích. I profily na Sázavě a Vltavě nepřekračovaly hranice III. třídy. K nejzatíženějším profilům zejména v ukazatelích základního fyzikálního a chemického rozboru a mikrobiologických a biologických ukazatelích, patřily Vepřek (Bakovský potok), Kralupy (Zákolanský potok) a Poříčský Dvůr (Bělá). AOX byly klasifikovány poměrně příznivě, ve IV. a V. třídě byly zařazeny jen tři nejznečištěnější profily z 12 monitorovaných. Téměř 60 % profilů dosáhlo IV. a V. třídy pro chlorofyl. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Hodnoceno bylo 23 až 87 ukazatelů na 14 profilech. Výsledky byly obdobné jako pro hodnocení podle ČSN. Nejširší spektrum ukazatelů bylo sledováno na profilu Zelčín (Vltava), nejméně bylo hodnoceno na profilech Havlíčkův Brod (Sázava) a Štěchovice (Vltava). Nejznečištěnějšími profily byly Vepřek (Bakovský potok), Kralupy (Zákolanský potok) a Poříčský Dvůr (Bělá). Nejlépe byly hodnoceny profily na Vltavě (Vrané a Štěchovice), na Sázavě (Pikovice a Sázava nad Sázavou) a Soutice (Želivka). Ze všeobecných ukazatelů překračovaly limitní hodnoty zejména RL105 C a NL105 C, dusík a jeho jednotlivé formy, celkový fosfor a AOX. Limit nesplnila EDTA v profilu Zelčín (Vltava) a Kralupy nad Vltavou (Zákolanský potok), NTA v profilu Poříčský dvůr (Bělá). NEK-RP i NEK-NPH překročil benzo(a)pyren na Zákolanském potoce. 73 % profilů překročilo limit pro ukazatel suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu, nejvýrazněji na Zákolanském potoce 13 krát a na Bělé 9 krát. Nepříznivé hodnocení měl i celkový dusík, téměř dvě třetiny profilů překročily limitní hodnotu i když pouze nevýrazně. Radiochemie Matrice voda Výsledky radiologických ukazatelů v povrchových vodách dílčího povodí Dolní Vltavy byly předány z šesti profilů. Nejvyšší zjištěné hodnoty (až 390 mbq.l 1 ) celkové objemové aktivity beta byly naměřeny na profilu Kocába - Štěchovice, charakteristická hodnota pro tento ukazatel hodnocená dle ČSN odpovídá neznečištěné vodě. Z důvodu vysoké charakteristické hodnoty ukazatele celková objemová aktivita alfa je jakost vody dle této normy zařazena do IV.třídy silně znečištěná voda. Maximální celková objemová aktivita alfa 1200 mbq.l 1 byla zjištěna v červnu Na ostatních sledovaných profilech tohoto dílčího povodí maximální celková objemová aktivita alfa nepřevýšila hodnotu 160 mbq.l 1 odpovídající zařazení do třídy I neznečištěná voda. Dle hodnocení Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. nejsou splněny normy environmentální kvality pro ukazatel celková objemová aktivita alfa povrchová voda pouze na profilu Kocába - Štěchovice. Na profilu Kocába - Štěchovice byly zjištěny mírně zvýšené obsahy uranu (až 44 µg.l 1 ), na dalším sledovaném profilu Vltava - Zelčín nepřevýšily hodnotu 2 µg.l 1. Nejvyšší aktivita tritia v celém dílčím povodí byla zjištěna na profilu Vltava - Solenice, aktivita nepřevýšila hodnotu 60 Bq.l 1. Roční aritmetický průměr tohoto ukazatele nepřekročil indikativní hodnotu (100 Bq.l 1 ) dle Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. a vyhovuje požadavkům na používání povrchových vod pro vodárenské účely. Matrice sedimenty Odběry vzorků pevných matric (sedimenty) na stanovení radionuklidů nebyly do programu monitoringu pro rok 2013 zařazeny. 65

66 Množství a transport plavenin Průměrná roční koncentrace plavenin byla podobně jako v minulých letech vyšší na Sázavě 24 mg.l 1, na Vltavě ve Vraňanech dosáhla pouze 11 mg.l 1, tzn. nejnižší průměrné hodnoty v rámci celé sítě, což odpovídá dlouhodobému pozorování. Chod plavenin na Vltavě byl v průběhu roku relativně vyrovnaný s hodnotami nejčastěji do 10 mg.l 1, významnější epizoda zvýšeného chodu plavenin se vyskytla krátce počátkem února při zimní oblevě s hodnotami nejvýše do 50 mg.l 1. Při červnových povodních bylo možno v síti vyhodnotit koncentrace plavenin až při druhé a třetí odtokové epizodě. Z mimořádně odebraných vzorků (Modřany) lze usuzovat, že před první kulminací průtoku vody se pohybovaly koncentrace plavenin mezi 200 až 300 mg.l 1. V období od do pak byly měřeny i při vzestupech průtoků setrvale jen mírně zvýšené hodnoty mezi 20 až 40 mg.l 1. Na Sázavě byl chod plavenin proměnlivější, zvýšené koncentrace plavenin se vyskytly jak při lednové oblevě s hodnotami 100 až 200 mg.l 1 při vzestupech hladin a kulminacích průtoků vody, tak v průběhu srážkově vydatného května a zejména při vzestupech hladin během červnových srážkoodtokových epizod s hodnotami 100 až 337 mg.l 1. Maximální denní průtok plavenin na Sázavě 63 kg.s 1 byl vyhodnocen v první povodňové epizodě dne Za červen odteklo profilem Sázavy v Nespekách 56 % ročního transportu nerozpuštěných látek. Největší vyhodnocený denní průtok plavenin na základě změřených dat na Vltavě byl 26,8 kg.s 1 dne po kulminaci průtoku vody a je srovnatelný s hodnotami měřenými při zimních a jarních povodních z oblev. V první povodňové vlně protékalo dne Vltavou odhadem až 500 kg nerozpuštěných látek za sekundu. Závěrovým profilem oblasti odteklo dle hrubého odhadu za rok 2013 celkově t nerozpuštěných látek, z toho 75 % v průběhu června. Dílčí povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Sledováno bylo 36 profilů, vyhodnoceno pouze 35. Na profilu Slapany (Odrava) bylo provedeno pouze 9 měření, profil proto nemohl být podle této normy vyhodnocen. Největší rozsah ukazatelů byl sledován na Labi ve Střekově, Děčíně a Schmilce, 38 ukazatelů. Nejméně, pouze 16 ukazatelů, bylo měřeno na Bílině v Trmicích a v Mostě. Na profilu hranice (Ohře) byla stanovena pouze rtuť. Nejzatíženějšími byly menší toky v oblastech s vysokým podílem průmyslu nebo těžbou, Chodovský potok, Chomutovka, Bílina, Teplický potok, Ploučnice. Nejčistším tokem byla Kamenice ve Hřensku, kde žádný z 33 sledovaných ukazatelů nepřekročil II. třídu, velmi dobrá byla kvalita vody i v Ohři, zejména na horním a středním toku, v profilu Odrava (Odrava) a v Rolavě v Rybářích. Arsen dosáhl IV. třídy na Teplickém potoce a v Bystřici, v Chodovském potoce byl ve třídě V. Koncentrace odpovídající III. třídě byly detekovány u olova v Bystřici a ve Svatavě, u rtuti v Reslavě. Organické látky byly většinou na úrovni I. třídy, ojediněle II. třídy. 1,1,2,2-tetrachlorethen v Bílině v Ústí nad Labem dosáhl III. třídy, PAU v Mandavě ve Varnsdorfu IV. třídy. Koncentrace chlorofylu dosáhly IV. třídy na Labi v úseku mezi Litoměřicemi a Schmilkou, měřen byl ale pouze na Labi a v profilu Terezín (Ohře). AOX měly velmi špatné hodnocení, na 50 % profilů dosáhly V. třídy na 36 % třídy IV. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Hodnocení bylo provedeno na 36 profilech. Nejširší rozsah sledování byl na Labi v Děčíně a ve Schmilce, 91 ukazatel, nejméně, 19 ukazatelů, bylo monitorováno v profilech Most (Bílina), Odrava (Odrava) a Jindřichov a Lužný na Ohři. Všechny sledované ukazatele splnily limity v profilech Hřensko (Kamenice), Most (Bílina) a na dvou profilech na Ohři - Tvršice a Stranná. Nejčastěji byly na profilech překračovány limitní koncentrace u sumy benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu (35 %), NL105 C a celkového fosforu, shodně 31 % a u amoniakálního dusíku (20 %). AOX nesplnily předepsané koncentrace na 44 % profilů. Arsen měl zvýšené koncentrace na Teplickém potoce, na Bystřici a zejména na Chodovském potoce, kde překročil limit téměř 6 krát. 66

67 Radiochemie Matrice voda Z tohoto dílčího povodí byly předány výsledky měření ukazatelů radioaktivity z celkem 56 profilů, na několika z nich (např. Mlýnský náhon - Stráž pod Ralskem, Eliášův potok - ÚV Merklín, Ploučnice - Osečná, Horka, Mimoň, Noviny pod Ralskem a Jáchymovský potok - Ostrov) byly zjištěny zvýšené hodnoty radioukazatelů. Největší prokazatelné zatížení radioaktivitou bylo zjištěno na profilu Mlýnský náhon - Stráž pod Ralskem, na kterém nejvyšší celková objemová aktivita alfa byla zjištěna v červnu (1866 mbq.l 1 ), v srpnu celková objemová aktivity beta v rozpuštěných látkách dosáhla hodnoty až 1899 mbq.l 1, po korekci na obsah 40 K celková objemová aktivity beta dosáhla hodnoty 1069 mbq.l 1. Dle Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. nevyhovují tyto hodnoty normám environmentální kvality. Nejvyšší obsahy uranu (46,4 µg.l 1 ) byly zjištěny na profilu Jáchymovský potok - Ostrov, průměrná roční koncentrace převýšila limitní hodnoty normy environmentální kvality uvedené v Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. Aktivita izotopu radia 226 v jednotlivých měřeních dosahuje až 149 mbq.l 1, roční průměrná aktivita na každém ze sledovaných profilů vyhovuje normě environmentální kvality pro tento izotop uvedené v Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. Na profilu Labe - Hřensko byly změřeny nízké hodnoty tritia do 10 Bq.l 1, které vyhovují normám environmentální kvality pro tritium v povrchových tocích uvedených v Nařízení vlády č. 23/2011 Sb. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Průměrné roční koncentrace plavenin na Labi dosáhly podobně jako v minulých letech relativně nízkých hodnot mezi 17 až 20 mg.l 1, které významněji neovlivnily ani červnové povodňové epizody. Celkově byly vyhodnoceny jako průměrné až podprůměrné. Naopak vyšší roční průměry koncentrací vykazovaly přítoky Labe s výjimkou horní Ohře (Ohře v Terezíně 41 mg.l 1, Bílina v Ústí n.l. 47 mg.l 1, Ploučnice v Březinách až 78 mg.l 1 ). Na Ploučnici byly mimo srážkoodtokové situace zaznamenány vysoké hodnoty koncentrací plavenin mezi 100 až 200 mg.l 1 opakovaně až do srpna při setrvalých stavech hladin a byly pravděpodobně způsobeny antropogenními vlivy v důsledku stavebních prací v okolí toku. Na přítocích byly měřeny zvýšené hodnoty mezi 100 až 300 mg.l 1 (na Ploučnici až 600 mg.l 1 ) během lednových a únorových vzestupů hladiny po oblevě. V červnu byla při povodňových epizodách zaznamenána s výjimkou Bíliny roční maxima (na Ohři v Kadani 303 mg.l 1 dne 2. 6., na Ohři v Terezíně 435 mg.l 1 dne 7. 6., na Ploučnici v Březinách 613 mg.l 1 dne ). Zvýšený chod plavenin byl dále během vzestupů hladin po vydatných srážkách v polovině září, října a na Ploučnici také při výrazné srážkové epizodě spojené s táním sněhu na přelomu 1. a 2. dekády prosince. Na dolním Labi byl chod plavenin v průběhu roku poměrně vyrovnaný s hodnotami nejčastěji do 10 až 15 mg.l 1. Významnější chod plavenin byl zaznamenán pouze při vzestupech hladin na počátku a konci ledna při zimní oblevě, dále během červnových povodní s relativně nízkými hodnotami 50 až 184 mg.l 1 (odpovídají hodnotám zaznamenaným při povodních v roce 2002) a krátkodobě v polovině září po vydatnějších srážkách, kdy bylo změřeno na Labi pod Děčínem roční maximum. Na Labi i na přítocích byl celkový roční odnos plavenin nejvíce ovlivněn transportem v červnu, kdy odteklo 55 až 65 % ročního úhrnu plavenin. Červnové úhrny transportovaných plavenin na Labi několikanásobně (až 8 x v hraničním profilu) překročily dlouhodobý měsíční odtok za období let Absolutně nejvyšší denní průtok plavenin 499 kg.s 1 byl vyhodnocen na Labi v Prostředním Žlebu dne Závěrovým profilem Labe pod Děčínem bylo za rok 2013 transportováno celkem t nerozpuštěných látek. Dílčí povodí Horní Odry Povrchové vody Hodnocení podle ČSN V tomto dílčím povodí byl do hodnocení zahrnut 21 profil. Největší rozsah měl monitoring na profilu Bohumín (Odra), 38 ukazatelů, nejméně jich bylo sledováno v ústí Olešné Nejméně zatíženými byl úsek horní a střední Opavy a Bělá v Mikulovicích. K nejznečištěnějším se řadily úseky dolních toků Ostravice a Olše a zejména profil Bohumín (Odra), na kterém 32 % 67

68 sledovaných ukazatelů dosáhlo IV. a V. třídy, kromě ukazatelů kyslíkového režimu a TOC, také celkový fosfor, AOX, NL105 C, celkový mangan a železo, olovo, suma PAU a enterokoky. Nejhorší klasifikace v tomto dílčím povodí měl celkový fosfor, který IV. a V. třídy dosáhl na 38 % profilů, AOX bylo ve stejných třídách na 33 % profilů a obdobně dopadlo hodnocení i u enterokoků. Přibližně 20 % profilů mělo vysoký obsah rozpuštěných látek (při 105 C) a s tím související i vysokou konduktivitu. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Hodnocen byl 21 profil. Z ukazatelů nařízení vlády bylo, stejně jako podle ČSN, sledováno nejvíce ukazatelů na profilu Bohumín (Odra), 84, nejméně na profilech Ropice (Olše) a v ústí Olešné, 46. Jediným profilem na kterém všech 81 sledovaných ukazatelů splnilo limity byl profil Mikulovice (Bělá). Nejvíce zatížený byl Bohumín, limit překročilo 17 ukazatelů, nejvýrazněji suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu, více než 20 krát. Obdobného překročení dosáhla suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu i na profilu Vávrovice (Opava). Vyšší znečištění bylo zjištěno i na Olši, na Odře ve Svinově, na Jičínce v Kuníně a v ústí Hvozdnice. Kromě profilu na Bělé byl překročen limit pro sumu benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu na všech profilech a 81 % profilů přesáhlo hodnotu NEK-RP pro fenantren. Přibližně 50 až 60 % profilů nesplnilo limitní hodnoty pro celkový fosfor, NL105 C a mikrobiologické ukazatele. Radiochemie Matrice voda Ukazatel celkové objemové aktivity beta v rozpuštěných látkách v ústí Karvinského potoka dosáhl hodnoty až mbq.l 1, po korekci na obsah 40 K celková aktivita beta nepřevýšila hodnotu 40 mbq.l 1. U ostatních sledovaných profilů celková objemová aktivita beta dosahovala hodnoty menší než 500 mbq.l 1, která dle ČSN je meznou hodnotou pro zařazení do třídy I neznečištěná voda. Výjimkou jsou povrchové vody Bohumínské a Vrbické stružky, kde byly zjištěny aktivity mírně převyšující tuto hodnotu, charakteristická hodnota 90 %-ního percentilu ročního období vyhovuje pro zařazení do třídy I. Celková objemová aktivita alfa u sledovaných profilů nepřevýšila hodnotu 200 mbq.l 1, meznou hodnotu pro zařazení do třídy I neznečištěná voda. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Průměrné roční koncentrace plavenin se pohybovaly mezi 19 mg.l 1 na Olši ve Věřňovicích a 47 mg.l 1 na Odře v Bohumíně. Zvýšený chod plavenin byl zaznamenán na všech sledovaných tocích v průběhu zimní oblevy na přelomu ledna a února, nejvýznamněji na Ostravici a Odře, kde byla změřena roční maxima (600 až 800 mg.l 1 ), zatímco na Olši a Opavě se koncentrace zvýšily jen na 60 až 90 mg.l 1. Na Opavě a Odře zvýšený chod plavenin provázel vzestupy hladin také v první polovině března po oteplení a tání sněhu s nejvyššími hodnotami 250 mg.l 1 před kulminacemi průtoku vody. Na všech tocích a se zvýšeným chodem plavenin projevily vzestupy hladin po srážkách i odtávání sněhu ve vyšších polohách v polovině měsíci dubnu, na Opavě bylo v této situaci měřeno roční maximum. Další výrazné zvýšení koncentrací provázelo odtokové epizody v průběhu června při vzestupech hladin po vydatných srážkách, a to zejména v období 10. až a 24. až s hodnotami 200 až 620 mg.l 1. Na Ostravici byly nejvyšší koncentrace v červnu měřeny v první odtokové epizodě dne Zaznamenaná maxima nedosáhla úrovně maxim měřených v minulých letech. Nejvyšší roční specifický odtok plavenin 26 t.km -2 byl vyhodnocen na Odře ve Svinově. Celkové množství transportovaných plavenin ovlivnily nejvíce odtoky v červnu a dubnu 48 až 75 % ročního úhrnu plavenin. Průtoky plavenin na Odře a Ostravici dosáhly maxima při kulminacích průtoku vody během odtokové situace na konci ledna a na Opavě v dubnu ve shodě s měřenými maximy koncentrací. Celkově nejvyšší průtok plavenin (144 kg.s 1 ) byl vyhodnocen na Odře v Bohumíně při kulminacích průtoků vody po intenzivních srážkách dne Závěrovým profilem Odry v Bohumíně bylo za rok 2013 transportováno celkem t nerozpuštěných látek. 68

69 Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Toto dílčí povodí zahrnuje 4 profily, dva na Lužické Nise - Hrádek nad Nisou a Proseč nad Nisou, jeden na Smědé ve Vsi u Černous a jeden na Stěnavě v Otovicích. Monitorováno na nich bylo 35 až 38 ukazatelů. Hrádek nad Nisou patří mezi znečištěné profily nejen v rámci tohoto povodí, ale i z celorepublikového hlediska. IV. a V. třídou byly klasifikovány na tomto profilu AOX, některé mikrobiologické ukazatele, NL105 C, olovo a suma PAU. Nejčistším profilem byly Otovice na Stěnavě, kde koncentrace sledovaných ukazatelů nepřesáhly hranice III. třídy. Ves u Černous na Smědé dosáhla IV. třídy pouze u NL105 C. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Z ukazatelů vyjmenovaných v NV jich bylo nejvíce hodnoceno na profilu Hrádek nad Nisou (Lužická Nisa), 91. Nejméně v Proseči nad Nisou, 58. Obdobně jako podle ČSN bylo překročeno nejvíce limitních hodnot na profilu Hrádek nad Nisou (Lužická Nisa). Limity nebyly splněny u několika PAU, fluorantenu, fenantrenu, sumy benzo(b)fluorathenu a benzo(k)fluorathenu a zejména u sumy benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu, kde průměrná roční koncentrace dosáhla 34 násobku povolené hodnoty. Radiochemie Matrice voda V tomto dílčím povodí byly výsledky aktivit radionuklidů v povrchových vodách předány jen z jediného profilu Lužická Nisa - Hrádek nad Nisou. Ukazatel celkové objemové aktivity beta v rozpuštěných látkách nepřevýšil hodnotu 150 mbq.l 1, aktivita draslíku 40 se pohybovala mezi 80 až 120 mbq.l 1, po korekci na tento izotop ukazatel celkové objemové aktivity beta nepřevýšil 50 mbq.l 1. Obsahy uranu byly zjištěny pod mezí detekce nebo nevýrazně převyšující tuto hodnotu. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Ve vzorcích sedimentu z jediného profilu Lužická Nisa - Hrádek nad Nisou byly analyzovány obsahu uranu, dosahující hodnoty 16,8 mg/kg Množství a transport plavenin V jediném sledovaném profilu oblasti v Hrádku n. Nisou dosáhly koncentrace plavenin v ročním průměru hodnoty 42 mg.l 1. Režim plavenin byl až do října významně antropogenně ovlivněn stavebními pracemi na obnově vodního toku. Denní koncentrace plavenin až do října kolísaly v mírně zvýšených hodnotách mezi 20 až 50 mg.l 1 i při setrvalých stavech hladin toku. Průměrná roční hodnota koncentrace plavenin byla vyhodnocena v úrovni 114 % dlouhodobého průměru. Přirozeně zvýšený chod plavenin byl zaznamenán krátkodobě na počátku ledna při vzestupu hladin po dešťových srážkách a oteplení s táním sněhu s hodnotami koncentrací plavenin mezi 60 až 660 mg.l 1 a s dosažením ročního maxima a vzápětí na konci ledna při oblevě a tání sněhu s hodnotami 100 až 280 mg.l 1. Další epizody vzestupu koncentrací ve spojitosti s odtokovými situacemi byly zaznamenány krátkodobě (po dobu 2-3 dní) koncem května a na počátku června po intenzivních srážkách (100 až 260 mg.l 1 ), dále koncem července při rychlých vzestupech hladin s dosažením 2. SPA po přívalových srážkách (až 280 mg.l 1 ) a také na začátku září po lokálních vydatných srážkách. Poslední významnější epizoda zvýšeného chodu plavenin byla zaznamenána v polovině října s hodnotami mezi 90 až 480 mg.l 1 po srážkách v s. části Čech. Největší denní průtok plavenin - 16,7 kg.s 1 byl vyhodnocen dne Závěrovým profilem toku bylo celkově za rok transportováno t nerozpuštěných látek, tj. v porovnání s dlouhodobými hodnotami 190 % dlouhodobého průměru. Téměř 20 % ročního objemu plavenin bylo transportováno v období 2. až 4. června při zvětšených průtocích vody. 69

70 Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu Povrchové vody Hodnocení podle ČSN V tomto dílčím povodí bylo hodnoceno 26 profilů na kterých byl rozsah monitorovaných ukazatelů od 24 v Kojetíně na Moravě a na Bečvě v Choryni až po 38 ukazatelů v profilu Lanžhot (Morava). Klasifikace jednotlivých profilů byla velice dobrá, na pěti profilech ukazatele dosáhly pouze I. a II. třídy (od Bohutína až po Moravičany na řece Moravě a v profilu Sudkov (Desná)). V profilu Hanušovice (Branná) bylo všech 25 hodnocených látek pouze v I. třídě. Profil s vyšším znečištěním byl na Valové v Polkovicích, IV. třída byla stanovena pro RL105 C a konduktivitu a celkový fosfor, V. pro NL105 C. AOX dosáhly v tomto dílčím povodí maximálně III. třídy a to pouze na 6 profilech z 25 hodnocených, na ostatních byly klasifikovány II. a na dvou profilech i I. třídou. Nejhorší hodnocení měly NL105 C, na čtyřech profilech dosáhly V. třídy, na dvou IV. třídy. Celkový fosfor byl na téměř polovině profilů zařazen do III. třídy, IV. třídou byly klasifikovány u celkového fosforu pouze dva profily, Otrokovice (Dřevnice) a Polkovice (Valová). Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Na 26 profilech bylo sledováno široké spektrum ukazatelů, nejvíce v Lanžhotě na Moravě a v Brumově na Vláře, 94, nejméně na řece Moravě v Bohutíně a v Kojetíně a v profilu Hanušovice (Branná), 36. Žádný ze sledovaných ukazatelů nepřekročil limitní hodnoty na profilech Sudkov (Desná), Bohutín (Morava) a Pňovice (Oskava). Llátkami vyjmenovanými v tomto nařízení byly nejzatíženější profily Tovačov (Blata) a Lanžhot (Morava). NL105 C překročily limitní koncentrace na více než 40 % profilů, celkový fosfor na 30 % profilů. Mikrobiologické ukazatele nevyhověly v 65 až 75 % profilů. Suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu byla hodnocena na 4 profilech dílčího povodí, ani na jediném nesplnila požadovaný limit, nejvýrazněji, čtyřnásobně, byl překročen v Lanžhotě na Moravě. V profilu Brumov (Vlára) byla suma PBDE rovněž 4 krát vyšší než připouští limit. Radiochemie Matrice voda Laboratorní výsledky aktivit radionuklidů v povrchových vodách v tomto dílčím povodí nebyly za rok 2013 dodány. Matrice sedimenty Odběry vzorků pevných matric (sedimenty) na stanovení radionuklidů nebyly do programu monitoringu pro rok 2013 zařazeny. Množství a transport plavenin Průměrné roční hodnoty koncentrací plavenin pohybovaly mezi 11 mg.l 1 na horním toku Moravy v Raškově a 47 mg.l 1 na Moravě v Lanžhotě. Zvýšený chod plavenin byl zaznamenán při vzestupech hladin v souvislosti s dešťovými srážkami a táním sněhu na většině sledovaných toků s výjimkou horní Moravy a Olšavy krátkodobě na počátku ledna s hodnotami mezi 50 až 90 mg.l 1 a dále na přelomu ledna a února, kdy koncentrace dosahovaly po dobu 3 až 5 dní hodnot mezi 100 až 400 mg.l 1, V této situaci bylo změřeno na Moravě ve Spytihněvi roční okamžité maximum. Také v březnu a dubnu se vyskytoval při odtávání sněhu i v horských polohách zvýšený chod plavenin na Bečvě v Dluhonicích (až mg.l 1 ) a následně i na Moravě, kde byla maxima zaznamenána při kulminacích průtoku vody s hodnotami mezi 200 až 900 mg.l 1. Během červnových odtokových situací byl zaznamenán zvýšený chod plavenin nejvýrazněji na horní Moravě v Raškově, v Kroměříži a na Dřevnici ve Zlíně, kde byla změřena roční maxima. Na ostatních profilech se při kulminacích průtoků vody během červnových epizod koncentrace krátkodobě zvedly na 200 až 300 mg.l 1. Poslední významnější nárůst koncentrací plavenin byl měřen koncem poloviny září při vzestupech hladin po vydatných srážkách v oblasti Jeseníků, a to zejména na horní Moravě v Raškově (roční maximum 70

71 314 mg.l 1 dne ) a vlivem dotoku také na střední a dolní Moravě, kde již hodnoty nepřesáhly 100 mg.l 1. V porovnání s dlouhodobými průměry byly roční koncentrace plavenin podprůměrné, pouze na Bečvě dosáhly průměrných hodnot. Nejvyšší měsíční odtoky plavenin byly vyhodnoceny v únoru, dubnu a červnu, kdy bylo transportováno 60 až 80 % ročního množství plavenin, na Bečvě v březnu (47 % ročního úhrnu). Nejvyšší specifický odtok plavenin byl vyhodnocen podobně jako v minulém roce na Bečvě v Dluhonicích 24 t.rok 1.km -2. Nejvyšší průtok plavenin 213 kg.s 1 byl zaznamenán na Moravě v Kroměříži dne , kdy za jeden den odteklo odhadem 13 % ročního úhrnu plavenin. Záporná bilance v transportu byla vyhodnocena v úseku mezi Kroměříži a Spytihněví, a to ve výši tun. Závěrovým profilem oblasti Morava Lanžhot bylo transportováno za rok 2013 celkem t nerozpuštěných látek. Dílčí povodí Dyje Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Na 24 profilech byl rozsah látek obsažených v této normě stanovován od 38 na Dyji v Pohansku do 22 na Svratce v Bystrci. V povodí jsou toky, které patří k nejznečištěnějším v celostátním měřítku látkami spadajícími do skupiny obecné, fyzikální a chemické ukazatele, jednás e o Kyjovku, Trkmanku a Litavu. Na Kyjovce v Mistříně bylo do IV. a V. třídy zařazeno 10 z 25 klasifikovaných ukazatelů, na Trkmance v Podivíně téměř čtvrtina a na Litavě v Židlochovicích 19 %. K nejméně znečištěným profilům v tomto povodí s výslednou třídou III, patřily dva profily na Dyji - Tasovice pod Znojmem a Dyje nad soutokem s Jevišovkou, Jihlava v Řeznovicích, Oslava pod Oslavany a Svratka v Bystrci. Z ukazatelů měly nejhorší zatřídění enterokoky, dvě třetiny profilů spadaly do IV. a V. třídy, 38 % profilů bylo hodnoceno IV. třídou u celkového fosforu a 33 % profilů mělo do IV.a V. třídy zařazeny NL105 C. Z AOX pouze pětina byla klasifikována IV. třídou, V. nebyl hodnocen ani jeden profil. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Největší rozsah látek z 24 hodnocených profilů byl monitorován na profilu Lanžhot (Morava), 94, nejmenší na profilu Bystrc (Svratka), 31. Limity u všech hodnocených látek byly splněny na třech profilech, v Tasovicích na Dyji, v Oslavanech na Oslavě a Bystrci na Svratce. I podle hodnocení tohoto nařízení byly nejznečištěnějšími profily na Kyjovce, Trkmance a Litavě, ke kterým se zařadila i Bobrava v Želešicích. Ze všeobecných ukazatelů byl nejhůře hodnocen celkový fosfor, u kterého dvě třetiny profilů překročily limitní koncentrace. NL105 C byly v nadlimitních hodnotách zjištěny na 42 % profilů, zhruba čtvrtina profilů nesplňovala požadované hodnoty pro celkový a amoniakální dusík. Polovina až dvě třetiny profilů překročily limitní hodnoty pro mikrobiologické ukazatele a na žádném ze 12 sledovaných profilů nevyhověly koncentrace pro ukazatel suma benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-c,d)pyrenu. Radiochemie Matrice voda Laboratorní výsledky aktivit radionuklidů v povrchových vodách v tomto dílčím povodí nebyly za rok 2013 dodány. Matrice sedimenty Výsledky stanovení radionuklidů ve vzorcích pevných matric (sedimenty) nebyly pro vyhodnocení a další zpracování předány. Množství a transport plavenin Roční koncentrace plavenin se pohybovaly v rozmezí 13 mg.l 1 na Dyji v Pohansku až 33 mg.l 1 na Svitavě v Bílovicích. V porovnání s dlouhodobým průměrem byly koncentrace plavenin i celkové roční odtoky na Dyji, Svitavě a Svratce vyhodnoceny jako podprůměrné, na Jihlavě v Ivančicích pak dosáhly průměrných hodnot. Oproti roku 2012 došlo na většině profilů k vzestupu průměrné roční koncentrace. Epizody zvýšeného chodu plavenin byly zaznamenány při vzestupech hladin v období lednových 71

72 a únorových oblev, a to zejména na Svitavě a Jihlavě s hodnotami 70 až 200 mg.l 1 na Svitavě a 140 až 285 mg.l 1 na Jihlavě. Na Svitavě a Svratce zvýšení koncentrací plavenin (185 až 286 mg.l 1 v kulminacích) provázelo zvětšené průtoky vody v průběhu dubna vyvolané táním sněhu a dešťovýni srážkami. Významnější vzestup koncentrací byl zaznamenán při červnových epizodách zvětšených průtoků vod. V kulminacích se hodnoty zvýšily na Svitavě na 270 až 380 mg.l 1, na Jihlavě na 100 až 340 mg.l 1, na Svratce na 60 až 200 mg.l 1. Nejvyšší roční hodnota mg.l 1 byla změřena na Svitavě v Bílovicích počátkem srpna po intenzivních srážkách v povodí horní Svitavy. Odlišný byl chod plavenin na dolní Dyji, kde koncentrace setrvale kolísaly do 10 až 20 mg.l 1 a jen výjimečně překročily hodnotu 40 mg.l 1. Do Novomlýnských nádrží bylo transportováno sledovanými toky za rok odhadem t nerozpuštěných látek. Závěrovým profilem Dyje v Pohansku bylo celkově za rok 2013 transportováno do dalšího povodí toku Moravy celkem t nerozpuštěných látek. Jde zhruba o polovinu vyhodnoceného vnosu nerozpuštěných látek přítoky do Novomlýnských nádrží. Dílčí povodí ostatních přítoků Dunaje Povrchové vody Hodnocení podle ČSN Jako zástupci tohoto malého a nespojitého dílčího povodí byly vybrány 2 profily, Alžbětín (Řezná) a Všetruby (Kouba). Oba mají kategorii 2 a proto rozsah zde monitorovaných látek je velmi omezený. Na Koubě bylo sledováno 9 ukazatelů a na Řezné 11. Jednalo se o ukazatele ze skupiny obecné, fyzikální a chemické ukazatele a ze skupiny mikrobiologické a biologické ukazatele. Ani u jednoho z nich nebyla překročena II. třída a oba profily spadají do nevelké skupiny jen mírně znečištěných profilů. Hodnocení podle NV č. 61/2003 Sb. ve znění NV č. 23/2011 Sb. Na obou profilech byly sledovány ukazatele v malém rozsahu, 13 ukazatelů na Koubě a 12 na Řezné, všechny zařazené do skupiny všeobecných ukazatelů a mikrobiologických ukazatelů. Pouze na Řezné v Alžbětíně byl mírně překročen limit pro termotolerantní koliformní bakterie. Ostatní ukazatele na obou profilech limity splnily. Radiochemie Matrice voda Radionuklidy v povrchových vodách nebyly v tomto dílčím povodí sledovány. Matrice sedimenty Odběry vzorků pevných matric (sedimenty) na stanovení radionuklidů nebyly do programu monitoringu pro rok 2013 zařazeny. Množství a transport plavenin Sledování množství a transportu plavenin se v tomto dílčím povodí neprovádí. 72

73 3.2 Výsledky hydrologické bilance jakosti podzemní vody a jejich hodnocení Ukazatele jakosti podzemních vod byly pro území České republiky vyneseny do 15 map podle jednotlivých ukazatelů. Hodnocení jakosti podzemních vod pro hydrologickou bilanci podzemních vod v roce 2013 bylo zpracováno z údajů monitoringu jakosti podzemních vod na objektech státní sítě sledování podzemních vod, kterou provozuje ČHMÚ. Do hodnocení byly zahrnuty údaje ze 660 objektů sítě sledování (173 pramenů, 222 mělkých a 265 hlubokých vrtů), kde bylo v roce 2013 odebráno celkem 660 vzorků a to v podzimním období (říjen a listopad). Počet objektů v jednotlivých oblastech povodí uvádí Tab Do hodnocení bylo zahrnuto devět ukazatelů: chloridy (Cl ), amonné ionty (NH 4 + ), dusičnany (NO 3 ), sírany (SO 4 2 ), chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSK Mn ), měď (Cu), kadmium (Cd), olovo (Pb) a ph, definovaných v příloze č.1 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 431/2001 Sb. Hodnocení bylo provedeno jako srovnání s referenčními (limitními) hodnotami pro podzemní vodu dle požadavků vyhlášky č. 5/2011 Sb. ze dne 20. prosince 2010 o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod (dále jen vyhláška č. 5/2011 Sb.). Měď a ph byly hodnoceny porovnáním s limity pro pitnou vodu dle požadavků vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb, protože vyhláška č. 5/2011 Sb. pro podzemní vodu referenční hodnoty pro tyto ukazatele neobsahuje. Seznam hodnocených ukazatelů a jejich limitní hodnoty ukazuje Tab Maximální roční průměrné hodnoty jednotlivých ukazatelů (s výjimkou ph, kde jsou uvedeny minimální roční průměrné hodnoty) na monitorovaných objektech podzemních vod v jednotlivých oblastech dílčích povodí uvádí Tab Pro ukazatel ph bylo hodnoceno 660 vzorků, mimo limitní rozmezí 6,5 až 9,5 bylo 16 % z nich (všechny tyto hodnoty byly nižší než 6,5). Pro ukazatel chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSK Mn ) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 32 % bylo pod mezí stanovitelnosti 0,5 mg.l 1, limit 3 mg.l 1 byl překročen u 12 % z nich. Pro ukazatel amonné ionty (NH + 4 ) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 63 % bylo pod mezí stanovitelnosti 0,05 mg.l 1, limit 0,5 mg.l 1 byl překročen u 13 % z nich. Pro ukazatel dusičnany (NO 3 ) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 37 % bylo pod mezí stanovitelnosti 1 mg.l 1, limit 50 mg.l 1 byl překročen u 11 % z nich. Pro ukazatel chloridy (Cl ) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 23 % bylo pod mezí stanovitelnosti 4 mg.l 1, limit 200 mg.l 1 byl překročen u 2,9 % z nich. Pro ukazatel sírany (SO 2 4 ) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 5,8 % bylo pod mezí stanovitelnosti 5 mg.l 1, limit 400 mg.l 1 byl překročen u 3,0 % z nich. Pro ukazatel kadmium (Cd) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 96 % bylo pod mezí stanovitelnosti 0,2 µg.l 1, limit 0,5 µg.l 1 byl překročen u 1,5 % z nich. Pro ukazatel měď (Cu) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 90 % bylo pod mezí stanovitelnosti 2 µg.l 1, limit 1 mg.l 1 nebyl překročen u žádného z nich. Pro ukazatel olovo (Pb) bylo hodnoceno 660 vzorků, z toho 96 % bylo pod mezí stanovitelnosti 0,5 µg.l 1, limit 5 µg.l 1 byl překročen u 0,3 % z nich. Seznam všech ukazatelů, které překračovaly v roce 2013 limity pro podzemní vody dle vyhlášky MŽP a MZe 5/2011 Sb. (pro ph, měď a celkovou mineralizaci byly použity limity pro pitnou vodu dle vyhlášky MZ 252/2004 Sb.), a maximální roční průměrné hodnoty těchto ukazatelů s přiřazením lokalit jejich výskytu uvádí Tab

74 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

75 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

76 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

77 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

78 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

79 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

80 Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce

81 Tab. 3.1 Počet hodnocených objektů Dílčí povodí Počet objektů Horního a středního Labe 177 Horní Vltavy 77 Berounky 44 Dolní Vltavy 23 Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe 124 Horní Odry 45 Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry 9 Moravy a přítoků Váhu 83 Dyje 78 ostatních přítoků Dunaje 0 celá ČR 660 Tab. 3.2 Seznam hodnocených ukazatelů Ukazatel Limit Jednotky Typ limitu ph 6,5 9,5 mezná hodnota CHSK Mn 3 mg/l referenční hodnota Amonné ionty 0,5 mg/l referenční hodnota Dusičnany 50 mg/l referenční hodnota Chloridy 200 mg/l referenční hodnota Sírany 400 mg/l referenční hodnota Kadmium 0,5 µg/l referenční hodnota Měď 1000 µg/l nejvyšší mezná hodnota Olovo 5 µg/l referenční hodnota 81