Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného programu

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Obor: Mezinárodní teritoriální studia Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného programu Bakalářská práce Vypracovala: Aneta Hrbková Vedoucí práce: Mgr. Eva Taterová M.A. Brno, květen 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Vztah Izraele a Íránu prizmatem jaderného arzenálu vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

3 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Evě Taterové M.A. za vstřícný osobní přístup a podnětné rady během vedení bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala celé rodině a všem svým blízkým za podporu při psaní této práce i celého studia.

4 Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vztahy mezi Izraelem a Íránskou islámskou republikou v kontextu jaderného programu. Izrael a Írán leží v regionu Blízký východ a obě země disponují vlastním jaderným program. I když státy spolu nesousedí, cítí se být ohroženy jaderným programem toho druhého. Zvláště íránský jaderný program patří mezi nejaktuálnější otázky světové bezpečnosti. V rámci práce budou zkoumány íránské a izraelské motivy k zisku jaderných zbraní, dále jednotlivý průběh osvojení jaderného program. V závěru zhodnotíme vztahy Izraele a Íránu od revoluce do současnosti, a zda vztahy byly ovlivněny jaderným programem. Klíčová slova: Izrael, izraelský jaderný program, Írán, íránský jaderný program, izraelsko-íránské vztahy Abstract This thesis deals with the relations between Israel and the Islamic Republic of Iran in the context of nuclear program. Israel and Iran are situated in the Middle East and both of countries have their own nuclear program. Although states are not contiguous, Israel and Iran be feel threatened by a nuclear program. Especially the Iranian nuclear program is one of the most urgent issues of global security. At first, the thesis describes Iranian and Israeli motives to gain nuclear weapons, as well as individual development acquiring nuclear program. In conclusion, the work outlines the relationship between Israel and Iran since the revolution to the present, and whether the relationships were affected nuclear program. Keywords: Israel, Israeli nuclear program, Iran, Iranian nuclear program, Israel-Iran relations 1

5 Obsah 1. Úvod Úvodní vymezení problému a použitá metodologie Vymezení problému a metodologie Limity a výzvy práce Motivy států k získání jaderných zbraní Motivy Izraele Motivy Íránu Izraelský jaderný program Vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu Současný stav a vývoj jaderného arzenálu Íránský jaderný program Počátky programu za šáha Vývoj po revoluci Odhalení jaderného programu a uvalení sankcí Vývoj izraelsko-íránských vztahů Vztahy po islámské revoluci Změna vývoje po konci studené války Izraelsko-íránské vztahy za Chátamího Vývoj vztahů během éry Ahmadínežáda Směřování vztahů za Rúháního Obava z jaderného Íránu a Izraele? Závěr Seznam použité literatury a elektronických zdrojů Seznam zkratek použitých v práci Přílohy

6 1. Úvod Proliferace jaderných zbraní vyvolává neustále celou řadu otázek a obav. Jaderné zbraně mají ohromný destrukční potenciál a představují obří ničivou hrozbu pro všechny. Použití takové zbraně by mělo nedozírné důsledky pro celé lidstvo. Zvláště kdyby se zbraň dostala do nesprávných rukou. V tomto kontextu se v posledních letech hovoří o íránském jaderném programu, který vyvolává mezi odborníky, politiky a médii obavy. Stejné pocity vzbuzuje i mezi izraelskými představiteli. Od íránské revoluce v roce 1979 došlo k rapidnímu zhoršení izraelsko-íránských vztahů. Revoluce otřásla celým regionem a potažmo i světem. Změnila íránské vnitropolitické klima. Ovlivnila vztahy Íránu se všemi státy a předefinovala jeho zájmy a ambice. Íránské události se podepsaly také na vztahu mezi Izraelem a Íránem. Od vcelku přátelských vazeb se vztahy posunuly až do dnešního podezírání a obviňování. Nedůvěra mezi státy je prohlubována i díky jadernému programu obou zemí. Íránský jaderný program se vyznačujeme hned několika specifiky. Írán na rozdíl od Izraele v současnosti nevlastní jaderné zbraně, ale vzhledem jeho pokračujícímu úsilí o rozvoj jaderného programu jsou podezření opodstatněná. Rétorické výpady íránských vůdců vůči Izraeli jsou běžnou praxí jejich politiky a celé situaci přidávají na vážnosti. Několik íránských vůdců se vyjádřilo, že by měl být Izrael vymazán z mapy. Proto pokud by Írán opravdu vyvinul jadernou zbraň za stávajících podmínek, panovala by mezi Íránem a Izraelem velmi nebezpečná situace, která by mohla vést až k fatálnímu omylu. Tato bakalářské práce si klade za cíl zanalyzovat vztahy mezi Izraelem a Íránskou islámskou republikou prizmatem jaderného programu. Abychom toho docílili, musíme brát na zřetel všechny aspekty, které by do kontextu mohly vstupovat. Proto si na úvod vymezíme motivy, které vedly země k zisku jaderného programu. Každý stát vede k zisku jaderného programu jiné pohnutky, to je obrazem vnitropolitické charakteristiky státu a poměrů, které panují v regionu a ve světě. Následně bude popsán vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu. Historické spojitosti nám dokreslí poměry a vazby na Blízkém východě a osvětlí povahu izraelskoíránských vztahů. V rámci kapitoly bude přiblížen také vývoj izraelského programu. Stejně tak bude vylíčen průběh osvojení jaderného programu Íránem. 3

7 V závěru se budeme věnovat vývoji izraelsko-íránských vztahů za posledních třicet let. Bude provedena analýza na základě poznatků, zda nastalo k okamžitému zhoršení vztahů mezi Izraelem a Íránem po odhalení íránského jaderného programu v roce 2003 či zda k případnému zhoršení došlo na základě událostí v regionu a postojů jednotlivých představitelů. 4

8 2. Úvodní vymezení problému a použitá metodologie 2.1. Vymezení problému a metodologie Jaderná proliferace na Blízkém východě vzbuzuje v posledních letech velkou pozornost politických analytiků, médií a široké veřejnosti po celém světě. Důvodem je odhalení snah Íránu získat jaderný program. Cílem této bakalářské práce je předložit práci, která umožní základní orientaci ve vztahu mezi Izraelem a Íránem prizmatem jaderného programu v posledních letech. Abychom byli schopni porozumět současné situaci, která panuje mezi státy, je třeba pochopit historické spojitosti. Proto v práci bude zmíněn vývoj izraelsko-íránských vztahů od roku 1979, kdy proběhla v Íránu islámská revoluce a změnila tak tehdejší podobu Blízkého východu. Po metodologické stránce bude celkově práce analyticko-deskriptivního charakteru. Bude zde použita analýza dostupných zdrojů. Pokud to bude možné, budou použity primární zdroje. Z toho je patrné, že práce bude koncipována jako kvalitativní výzkum a bude zde použit empiricko-analytický přístup. Řešení problematiky bude prostřednictvím literární rešerše. Práce se snaží zodpovědět tyto výzkumné otázky: Došlo k okamžitému zhoršení vztahů po odhalení íránského jaderného programu v roce 2003? Jak ovlivnil íránský jaderný program vzájemné vztahy Izraele a Íránu? Na základě uvedených výzkumných otázek byla stanovena hypotéza. Účelem práce je hypotézu potvrdit nebo zfalzifikovat. Stanovená hypotéza zní: Po roce 2003 došlo k okamžitému zhoršení vztahů mezi Izraelem a Íránem důsledkem odhalení íránského jaderného programu Limity a výzvy práce Autorka si je vědoma limitů, které se v práci objevují, a nelze jim předejít. Neboť rozsah práce neumožňuje obsáhnout téma kompletně pro svoji objemnost. Také se práce potýká s problémem objektivnosti a neutrality použitých zdrojů. Odborníci se rozcházejí v názorech na tuto problematiku a každý k ní přistupuje svým úhlem pohledu. Někteří jsou totiž zastánci proliferace a to se promítá i do jejich myšlenek a názorů. Velmi 5

9 dobře patrné to je na příkladu Íránu, kdy někteří autoři se přiklání k proliferaci Íránu jako rovnocenného oponenta jaderného Izraele. Situace jaderného Izraele a Íránu podle nich přinese stabilizaci v regionu Blízký východ. Naopak jsou tací, kteří tuto myšlenku nesdílí a jsou tvrdými odpůrci a kritiky. Problémem, jež se práce potýká, je nedostupnost či nedostatečná možnost ověření některých konkrétních dat a informací. Psaní textu je tímto ztíženo. V práci budou použity kromě studií a monografií, také zpravodajské servery. Nedostupné údaje jsou zvláště o izraelském jaderném programu, jehož existenci izraelská vláda doposud nepřiznala. Jelikož nikdy nepřiznala vlastnictví takového arzenálu, nejsou dostupné ani oficiální dokumenty o kapacitách Izraele. Vše je založeno na výpovědí vědců, jež se podíleli na vývoji programu a na předpokladech expertů a odborníků na dané téma. Podobný případ je i u Íránu. Jde o velmi citlivé téma pro každý stát, proto je omezená dostupnost zdrojů. Práce pojednává o regionu Blízký východ a bude zde použita řada názvů pocházející z arabštiny a z perštiny. Přechod slov z těchto jazyků do češtiny je velice komplikovaný a doposud není ustanovena sjednocená ustálená norma. Nejednotnost v transkripci práci limituje, ovšem pokud v češtině transkripce existuje a je zavedena, autorka se ji snaží v práci použít. 6

10 3. Motivy států k získání jaderných zbraní Proliferace jaderných zbraní patří mezi nejdiskutovanější témata v mezinárodních vztazích. Odborníci si kladou hlavně otázky, co vedlo jednotlivé země k zisku jaderného deterrentu a jaké byly prvotní motivy. Podle Ondřeje Rojčíka jsou pohnutky pro získání jaderného zbraní u každého státu jiné a unikátní. Ovšem nejsou unikátní samotné proměnné, ale spíše výsledný soubor proměnných, který se u každého případu odlišuje. Právě proliferaci se věnuje i několik teorií mezinárodních vztahů. Motivy odborníci rozdělují do čtyř kategorií, které nám blíže upřesnění, co vede stát k získání jaderného arzenálu. První z kategorií jsou technologické determinanty, které nám říkají, že jadernými zbraně disponují takové státy, které jsou schopny zvládnout technologii jejich výroby. 1 Druhou kategorií jsou vnější determinanty, jež je kategorie vycházející hlavně z realistických teorií, později z neorealistických pozic. Je zde kladen důraz na analýzu vnějších bezpečnostních hrozeb a rizik. Postupem času se tento přístup měnil. Zasloužil se o to významný neorealistický autor Kenneth Waltz, který k předpokladům přidává i strukturu mezinárodních vztahů. Podle něj představují jaderné zbraně nejen atraktivní prostředek obrany státu, ale i stabilizační prvek mezinárodního prostředí. 2 Posledně zmiňovaná kategorie je sice logická a výstižná, avšak značně zjednodušená. A právě z tohoto důvodu je často v hledáčku kritiky. Na rozhodování státu působí i další faktory, jako je například politický systém dané země a jeho pohled na jaderný arzenál. Tento faktor by se dal zařadit do vnitřních determinantů, jež jsou třetí kategorií. Poslední kategorií, o které autoři hovoří, jsou alternativní přístupy. Jedná se o přístupy, které identifikují faktory mimo analytickou rovinu. Autor řadí mezi faktory identitu, normy a symboliku. Faktoru identity se věnuje Jacques Hymans, jenž na základě případových studií identifikuje národní identitu jako identitu soupeřícího 1 ROJČÍK, Ondřej. Jaké motivy vedou státy k získání jaderných zbraní? 2006, str Ibid., str

11 nacionalismu. Autor udává, že právě nacionalismus výrazně ovlivňuje chování politických vůdců, jež jsou tvůrci národní politiky. 3 Jak již bylo řečeno výše, další faktory alternativního přístupu jsou normy a symbolika. Tomuhle tématu se zvláště věnuje Scott D. Sagan. Autor se domnívá, že normy hrají v rozhodování o jaderných zbraní stěžejní úlohu. Ovšem nejedná se jenom o normy sdílené v rámci státu, ale i o mezinárodní normy, které mnohdy byly prosazovány silou a nátlakem. Je třeba si uvědomit, že v rámci mezinárodního prostředí jsou nesmírně důležité a proliferaci ovlivňují. Jako příklad normy můžeme uvést Smlouva o nešíření jaderných zbraní, která je známá i pod zkratkou NPT. Jedná se o legitimní smlouvu, a tudíž státy, které ji ratifikovaly, se zavázaly ji dodržovat. Podstatné na smlouvě je, že omezuje jednotlivé aktéry a zasloužila se o současnou podobu jaderných arzenálů. 4 Smlouva o nešíření jaderných zbraní byla přijata 12. června Vstoupila v platnost 5. března 1970, po podpisu všech signatářských stran. Smlouva má za cíl zabránit šíření jaderných zbraní a zbrojních technologií. Podporuje mírové využití jaderné energie a cíle odzbrojení. Ústřední roli v rámci smlouvy hraje Mezinárodní organizace pro atomovou energii (MAAE), která provádí dozor nad plnění smlouvy prostřednictví kontrol. 5 Smlouva byla prodloužena v roce 1995 na dobu neurčitou. Celkem se k ní připojilo 190 států, včetně pěti států vlastníci jaderné zbraně. Těmito státy jsou Spojené státy americké, Rusko, Čína, Franci a Velká Británie. Izrael ke smlouvě nikdy nepřistoupil. Írán naopak smlouvu podepsal a zavázal se tak k jejímu plnění. Proto bývá jeho snaha o rozvoj jaderného programu považována za porušení této smlouvy a jeho praktiky kritizovány Motivy Izraele Hlavním motivem pro získání jaderných zbraní Izraelem je zajištění bezpečnosti a deterrence protivníků. Izrael je obklopen nepřátelskými arabskými státy, jež 3 HYMANS, Jacques E.C. Why do states acquire nuclear weapons? Comparing the cases of India and France [online]. 2002, str SAGAN, Scott D. Why do states build nuclear weapons?: Three models in search of a bomb. [online] [cit ], str International Conventions and Legal Agreements: Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons (NPT). International Atomic Energy Agency [online] [cit ]. 8

12 představují pro Izrael hrozbu masivního konvenčního útoku. Cílem Izraele je přežít a zabránit opakování holocaustu. I když Izrael uzavřel s Egyptem a Jordánskem mírové smlouvy, panuje zde v posledních letech obava z Íránu nebo ze Sýrie. 6 Ani nestabilita na Blízkém východě nebo historické zkušenosti Izraele situaci nepřispívají. Proto je přirozené, že se Izrael cítí ohrožen. Martinů ovšem deterrenci zpochybňuje. Válka v Perském zálivu nebo válka ze Dne usmíření, jinak také označována jako Jomkipurská válka z roku 1973, nám jasně dokládají, že Izraeli se nepodařilo zabránit konvenčním útokům na svém území, přestože v té době disponoval již jaderným arzenálem. Nepřátelé se arzenálu nezalekli a útok na Izrael uskutečnili. Také říká, že někteří autoři pochybují o významu jaderných zbraní při přehodnocování vojenské strategie arabských států vůči Izraeli a přinucení aktérů o mírovém řešení blízkovýchodních sporů. 7 Jako další důvod se uvádí struktura domácí politiky. Velkou roli v jaderném myšlení sehrál bývalý premiér David Ben Gurion, jež se zasloužil o vybudování izraelského jaderného arzenálu. Mezi politikami a vojenskými složky je zakořeněná důvěra v jaderné zbraně. Avšak přes důvěru je povědomí o izraelské programu velmi malé. V izraelské společnosti se jedná o tabu a mezi politiky v Knessetu není situace lepší. Izraelský jaderný program je v parlamentu taktéž nedotknutelný a neuchopitelný. Mezi politiky proběhla pouze jedna debata o jaderné arzenálu, avšak Martinů upozorňuje, že se tato rozprava nedá považovat za debatu, ale spíše o řečnické cvičení o legitimitě debaty. 8 Normativní model udává jako motiv prestiž, uznání a vyspělost národa. Suchý s Vilímkem tento motiv označují jako nukleární symbolismus. 9 Ovšem v případě Izraele se nezdá tento motiv jako hodnověrný. Zejména z důvodů utajení programu a kvůli politice jaderné dvojznačnosti. Současná situace je jiná než v polovině minulého století, tudíž vlastnictví jaderných zbraní se posuzuje spíše negativně. Izrael to staví do 6 ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina: minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2007, str. 149 a MARTINŮ, Jiří. Izrael, 2006, str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 37 a DOŠKO, Pavel. Potenciál protiraketové obrany v jaderném odzbrojení případ Izrael. Sekuritaci: Studentský portál o bezpečnosti [online] [cit ]. 9 SUCHÝ, Petr a Petr VILÍMEK. Britské a francouzské nukleární síly ve druhém jaderném věku. Mezinárodní vztahy[online] [cit ], str

13 nelehké pozice. Současná izraelská jaderná politika, která je nejasná a vlastnictví jaderných zbraní nepotvrzené, přináší obraz jaderné nezodpovědnosti a nejasné kontroly nad jaderným arzenálem Izraele. 10 Farr dále zmiňuje aktuální důvody pro izraelské jaderné kapacity. Podle něho mají zbraně sedm základních účelů. První z nich je, aby se zabránilo rozsáhlému konvenčnímu útoku, dále všem úrovním nekonvenčním útoků jako jsou chemické nebo biologické útoky. Třetím účelem je preempce nepřátelského jaderného úkolu. Zmiňuje i podporu konvenční preempci proti nepřátelským jaderným aktivitám, podporu konvenční preempci proti nepřátelským nejaderným činům. Zdůrazňuje potřebu jaderného arzenálu v případ jaderné války a v krajním případě je možné užití tzv. Samsonovy volby, což značí poslední možnost i za cenu zničení izraelských center. 11 V případě Izraele je situace užití jaderného arzenálu složitější než u ostatních jaderných mocností. Je třeba brát v úvahu i význam tradičního židovského práva a judaismu. Židovská tradice zakazuje užití prostředku, který by měl za následek úmrtí lidí. 12 Proto klasický výklad práva by jakékoliv užití jaderných zbraní zakazoval. Právo ospravedlňuje užití takových praktik, pokud před tím selhaly veškeré snahy o vyjednání míru, při střetu budou zabiti jen bojovníci a nevinné oběti budou zachráněni Motivy Íránu Íránské motivy se liší od těch izraelských. Motivace Íránu spočívá především v jeho regionální politických ambicím a v zachování současného islámského režimu. Snaží se všechny přesvědčit, že může být právem považován za hlavní regionální velmoc a leadera islámského režimu. K získání takového statutu mu mají dopomoct jaderné zbraně. 14 Dalším faktorem je vnímání vnějších hrozeb, jenž je ovlivněn hlavně dřívějšími zkušenostmi Íránu. Írán vedl dlouholeté pře s Irákem, ovšem po odstranění Husajnova 10 DOŠKO, Pavel. Potenciál protiraketové obrany v jaderném odzbrojení případ Izrael. Sekuritaci: Studentský portál o bezpečnosti [online] [cit ]. 11 FARR, Warner D., LTC a U.S. ARMY. THE THIRD TEMPLE'S HOLY OF HOLIES: ISRAEL'S NUCLEAR WEAPONS. Federation of Americans Scientits [online] [cit ]. 12 BROYDE, Michael J. Fighting the War and the Peace: Battlefield Ethics, Peace Talks, Treaties, and Pacifism in the Jewish Tradition. Jewish Law [online] [cit ]. 13 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str

14 režimu tato hrozba opadla, ale vyvstala zde nové například v podobě teroristické skupiny Al-Káida. V současnosti zůstává íránským nepřítelem Izrael a globální hegemon USA. 15 Izrael s Íránem nemají výrazné bilaterální spory. Izraeli vadí íránská podpora teroristických skupin, jelikož se jedná převážně o velmi kontroverzní skupiny vystupující proti Izraeli. Íránská politika stává více pragmatickou, avšak pouze ke svým sousedům, obchodním a vojenským partnerům. 16 Výpady na stranu Izraele byly za bývalého prezidenta Ahmanídežáda velmi časté. Izrael označil za Malého Satana, Spojené státy americké naopak za Velkého Satana. 17 Samotná silová rétorika a provokace nejsou záminku k válečnému konfliktu mezi těmito zeměmi. Současný prezident Íránu Hasan Rúhání v nedávnem rozhovoru řekl: "Přejeme si, aby tuto oblast řídila vůle lidu. Věříme ve volební proces. Neusilujeme o válku se žádnou zemí. Chceme, aby mezi národy této oblasti vládl mír a přátelství. 18 Vztahy se Spojenými státy komplikují vzájemné historické zkušenosti obou zemí. Situace se zhoršila po americkém angažmá na Blízkém východě po 11. září Americké vojenské jednotky jsou rozprostřené po celém regionu. Írán se cítí právem ohrožen. Jako zásadní problém mezi Íránem a USA se jeví charakter íránského režimu a snaha o jeho udržení. Írán se tak z revoluční mocnosti stal spíše ochránce status quo proti snahám USA o revoluční změnu Blízkého východu směrem k větší demokratizaci. 19 Jednou z vnějších hrozeb může být i geografická pozice Íránu. Pokud přihlídneme k teritoriálnímu umístění země, je z toho patrné, že leží v blízkém sousedství několika jaderných mocností jako Pákistán, Izrael nebo vzdálenější Rusko, Čína a Indie. Teherán se cítí ohrožen i americkou přítomností v regionu. Jaderný arzenál by mohl mít případný odstrašující potenciál pro americkou invazi proti íránským regionálním zájmům Proliferace jaderných zbraní [online]. AMO 2010 [cit ], str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str Rúhání pro NBC: Izrael ohrožuje stabilitu, válčit ale nechceme s nikým. [cit ], [online] 19 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str LUDVÍK, Jan. Íránský jaderný program.: Bezpečnostní model proliferace pohledem jaderné strategie a teorie odstrašení [online]. 2011, [cit ], str

15 V neposlední řadě je jeden z motivů ochrana ideologie. Konkrétně nacionalismu a étos boje proti nespravedlivému útisku ze strany vnějšího světa. 21 Na Íránu bylo v minulosti spácháno mnoho křivd, které nebyly nikdy zapomenuty. Írán po těchto zkušenostech se spoléhá jen sám na sebe. I tento fakt podnítil íránského vůdce k zisku jaderného arzenálu. Pokud pomine vojenské využití a zaměříme se na civilní složku, íránští představitelé prezentují i jiné důvody. Častý argument pro ospravedlnění snahy získat jaderný program je potřeba využití jaderné energie. Írán je v současnosti jedním z členů skupiny OPEC a druhým největším producentem. 22 Zásoby ropy jsou však omezené a z důvodů vysoké spotřeby dochází k rapidnímu úbytku a následnému vyčerpání zdrojů. Írán se tohoto okamžiku obává. Hlavně íránská ekonomika by tímto utrpěla. Snaží se předejít kolapsu ekonomiky a průmyslu diverzifikováním zdrojů. Íránští činitelé upozorňují na potřebu jaderné energie z existenčních důvodů a zájmů íránského národa. Všechny vyjmenované motivy by dopomohly rozvoji a modernizaci Íránu. Írán by získal status technologicky vyspělého státu s vysokou prestiží. Mohlo by mu to přinést nejen politické, ale i ekonomické zisky. 21 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str Iran. U. S. Energy Information Administration [online] [cit ]. 12

16 4. Izraelský jaderný program V současné době patří Izrael mezi největší odpůrce íránského jaderného programu. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu je znám pro svoje kritické výroky. Prozatímní dohodu s Íránem, která byla podepsána na konci roku 2013, Netanjahu označil za historický omyl. Podle něj dohoda nezvrátí íránské jaderné ambice a učiní ze světa nebezpečnější místo, pokud Írán rozvine svůj jaderný potenciál. 23 Obavy z jaderného vlastnictví jsou na místě, ale v případě Izraele jde o pečlivě vypočítanou rekonfiguraci regionální moci, která by mohla Izrael ohrozit. Někdy se zdají snahy Izraele zamezit Íránu zisk jaderného potenciálu až ironií. Zvláště když panují domněnky, že sám Izrael patří do jaderného klubu. Izrael se snažil o zisk jaderného programu od konce 40. let 20. století. Tedy už od svého novodobého založení v roce Ačkoli doposud oficiálně vlastnictví jaderných zbraní nepřiznal, podle různých výroků vrcholných izraelských představitelů je jasné, že jaderným arzenálem disponuje. 24 Pro tuto politiku je také typická izraelská jaderná doktrína. Je možné se setkat s několika různými označeními a názvy, ale prakticky jde o to samé. Asi nejběžněji se užívá doktrína jaderné neprůsvitnosti nebo doktrína záměrné dvojsmyslnosti. Strategie je postavená na bezpečnosti a strachu ze zničení. V izraelské společnosti stále přetrvává duch holocaustu a pocit utlačování. Dále je Izrael obklopena nepřátelskými arabskými státy. V případě napadení nemůže Izrael spoléhat na strategikou hloubku z důvodu své malé velikosti. Pocit bezpečí a jistoty má Izraeli dodat jaderný arzenál. Izrael prozatím nepotvrdil vlastnictví jaderného arzenálu. Pokud by Izrael učinil přiznání, panují zde obavy, že by to povzbudilo další státy v regionu v usilování o jaderné zbraně. Svět i přesto Izrael chápe jako jadernou velmoc. Může využívat výhod, které pozice přináší, zároveň ji nepostihují sankce a politické problémy jako v jiných případech. Útočník si nemůže nikdy být jist, kdy a za jakých podmínek budou jaderné zbraně použity. Podle Paula jsou však vymezeny čtyři tzv. červené linie, kdy je použití pravděpodobné. První z nich je arabský průnik do obydlených oblastí na území Izraele, 23 BOOTH, William. Israel s Netanyahu calls Iran deal historic mistake. The Washinghton Post [online] [cit ]. 24 Viz. Příloha 1 13

17 druhé je zničení vzdušných sil Izraele, třetí se vztahuje na útoky proti izraelským městům, kde jsou použity chemické či biologické zbraně. Poslední krizovou situací je užití jaderné zbraně proti Izrael Vývoj bezpečnostní pozice Izraele v regionu V roce 1948 se objevují první zmínky o ctižádosti Izraele vyvinout jaderný program. Děje se tak prostřednictvím vědeckých institutů, ale význačnou pozornost jadernému programu věnovalo i ministerstvo obrany, kdy na konci 40. let 20. století jako součást ministerstva vzniklo výzkumné středisko a v roce 1952 pak v rámci ministerstva Izraelská komise pro jadernou energii, jež pokračuje ve výzkumech možného využití jaderné energie. Zpočátku Izraelská komise pro jadernou energii byla spuštěna civilisty jako civilní vládní organizace. Avner Cohen udává, že komise byla až do roku 1954 utajena, aby se Ben Gurion vyhnul dohledu od ministerstva obrany a kabinetu ministrů. Čerpal proto finance raději z nekonvenčních zdrojů než z vládního rozpočtu. 26 Později se komise dostala pod správou ministerstva obrany. Toto přidělení pod správu ministerstva obrany má několik opodstatnění. Jedním z nich byl, že Izrael je v permanentní konfliktu se sousedními státy a jaderný arsenál měl nepřátelské státy zastrašit. Další faktor je vysoká technická a organizační úroveň izraelské armády. A v neposlední řadě je uveden vliv Davida Ben Guriona, prvního ministerského předsedu a ministra obrany, který měl velké zásluhy na vývoji. 27 Dále se na jaderném programu podílel bývalý ministr obrany Šimon Peres. Participoval na vzniku Izraelské komise pro jadernou energii, byl zodpovědný za vybudování izraelské nukleární infrastruktury, zajišťoval financování a loboval za spolupráci Izraele s Francií. 28 Ke spolupráci s Francií a jejímu jadernému programu se vyjádřil takto: To bylo tak, že ze všech zemí zabývající jaderným výzkumem a rozvojem, jediná Francie byla schopná nám pomoci. Věřil jsem, že veškeré naše diplomatické úsilí 25 Paul. The tradition of non-use od nuclear weapons. 2009, str COHEN, Avner. Israel. 2010, str COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str

18 by mělo směřovat na Francii na francouzskou vládu, francouzské vědce a průmyslové komunity. 29 Francie měla vyspělý jaderný program a poskytovala Izraeli během 50. a 60. let 20. století převážně vojenské vybavení a high technologie. Začátky izraelskofrancouzské spolupráce se datují do roku 1953, kdy Izraelská komise pro jadernou energii a její francouzský protějšek podepsaly dohodu. Ta umožňovala izraelským vědcům přístup k základním francouzským technologiím a testům, včetně detailním informacím z francouzského jaderného testu na Sahaře v roce Izrael získal od Francie cenné informace, které urychlily izraelský jaderný vývoj. Izrael se od svého založení potýkal s nenávistí od okolních arabských států a četnými vojenskými konflikty. Od roku 1955 spatřoval v Násirově Egyptě svého největšího nepřítele. Egyptský prezident Gamál Abd an-násir podporoval válku Arabů proti židovskému státu. I Francie měla s tímto kontroverzním politikem problémy. Čelila revoluci v Alžírsku, jež byla francouzskou kolonií. Násir byl velký zastánce panarabismus 30 a pro revolucionáře přislíbil materiální a finanční pomoc, která přispěla k úspěchům revolucionářům nad francouzskými jednotky. 31 Dalším bodem sváru mezi Francií a Egyptem byl Suezský průplav. V červenci 1956 Násir tento průplav znárodnil, což byla rozbuška pro začínající konflikt. Proti Egyptu vznikla koalice tří států, složena z Velké Británie, Francie a spojence Izraele. Každá země měla jiné důvody vstupu do konfliktu. Jedno měly ale společné, chtěly svrhnout egyptskou vládu a odstranit egyptskou nadvládu nad významným průplavem. 32 Události blíže semkly Francii s Izraelem. V roce 1954 se dostalo Izraeli pomoci také od USA. Spojené státy americké nabídly Izraeli malý experimentální reaktor. O rok později Izrael a USA podepsaly dohodu. Signatáře zavazovala k mírové jaderné kooperaci. Dohoda zahrnovala i nákup malého jaderného výzkumného reaktoru COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str Hnutí usilující o sjednocení arabských států. Více viz GOMBÁR, E. Moderní dějiny islámských zemí Str COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str VARBLE, Derek. The Suez crisis, , str COHEN, Avner. Israel and the bomb. c1998,str

19 Největší podporu nabídla Francie Izraeli v roce Francie souhlasila s pomocí vybudovat reaktor a výzkumného zařízení poblíž města Dimona 34 v Negevské poušti. 35 Tajná dohoda zahrnovala vybudovat reaktor na těžkou vodu o výkonu 24 MW a zařízení na zpracování plutonia. 36 Významný komplex se stal se velmi střežením místem v Izraeli. Kolem zařízení vznikla desetikilometrová ochranná zóna a Dimona, kde se zařízení až do současností nachází, byla vymazána ze všech map. Mezi veřejností byl komplex označován za textilní továrnu. 37 Netrvalo dlouho a tento prostor se stal cílem amerických a špionážních letadel. 38 Ze satelitních snímku bylo patrné, že se v oblasti Dimona nachází podezřelé zařízení. Americká strana požadovala vysvětlení. V prosinci roku 1960 přišel Ben Gurion s prohlášením, které potvrzuje existenci reaktoru v Dimoně. Zároveň však Spojené státy ujišťuje, že Izrael nemá žádné plány na vývoj jaderných zbraní. 39 Izrael se snažil udržet nejasnosti o jejich jaderných záměrech. Tehdejší náměstek ministerstva obrany Šimon Peres v roce 1963 ujišťoval amerického prezidenta Johna Kennedyho, že Izrael nepoužije jaderné země jako první země na Blízkém východě. 40 Prohlášení Bena Guriona bylo pro USA nedostačující a požadovaly, aby byl objekt zpřístupněn mezinárodní kontrole. Po uvážení Izrael ke kontrole svolil, ale mělo jít o kontrolu ze strany Spojených států. Martinů to označuje jako jednu z největších kamufláží v historii kontroly zbrojení, jelikož kontroloři se dostali pouze do nadzemních pater zařízení, ovšem reaktor bych uložen v podzemí. 41 Zařízení v Dimoně bylo zřejmě dokončeno během let 1960 a 1961 a reaktor byl pravděpodobně provozuschopný v roce Zařízení bylo dokončeno a reaktor funkční, avšak Izrael se potýkal s nedostatkem uranu a deuterium neboli těžké vody. Část dodávky byla pokryta z vlastních zdrojů, ale nebylo to dostačující. Proto v roce 1959 odkoupil 20 tun deuteria v Norsku. V další letech nakupoval převážně od 34 Viz. Příloha 2 35 COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str. 28, KARPIN, Michael I. The bomb in the basement: how Israel went nuclear and what that means for the world. c2006, str SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str SOLINGEN, Etel. Nuclear logics: contrasting paths in East Asia and the Middle East. c2007,str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str

20 Argentiny nebo od Jihoafrické republiky. Zdroje se mu také podařilo získat od států západní Evropy, nicméně ne vždy to bylo získáno legálním postupem. 43 Uvádí se, že již v roce 1967 se Izrael zařadil mezi státy disponující jadernými zbraně. Konkrétně mělo jít o dvě surové jaderné bomby, jež měly poskytnout Izraeli důvěryhodné odstrašení. 44 Samotný rok 1967 byl pro Izrael význačný i z hlediska válečného střetu se svými arabskými sousedy. Konflikt se označuje jako Šestidenní válka. Z časové perspektivy se jednalo o válku poměrně krátkou, avšak důsledky války byly ohromující. Válka razantně změnila územní podobu Blízkého východu a tyto územní změny se v pozdějších letech staly jablkem sváru mezi Izraelem a arabskými sousedy. Šestidenní válka začala 5. června 1967 izraelským preventivním úderem a příměří bylo dosáhnuto záhy na to, 10. června Ozbrojené síly Izraele dosáhly vítězství nad arabskými státy, a jak uvádí Dunstan, poprvé od svého vzniku Izrael získal životně důležitou výhodu obrany v hloubce. Díky skvělým manévrům a taktice okupoval Izrael celý Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a na severu Golanské výšiny. I když Izrael vyhrál, poválečná diplomacie a situace uvrhla izraelské vůdce do pocitu nejistoty a strachu. Všechny tyto faktory se staly impulzy, proč se Izrael uchýlil k dalšímu vývoji jaderného arzenálu. Díky těmto ambicím Izraele docházelo od poloviny 60. let 20. století k ochlazení izraelsko-francouzských vztahů. V roce 1967 totiž de Gaulle přehodnocuje francouzskou politiku na Blízkém východě. 45 Zapříčinila to prohlubující se nedůvěra francouzského prezidenta k izraelskému jadernému programu. Francie se také snažila udržet svůj vliv na Blízkém východě a v severní Africe a to šlo pouze s podporou arabské strany. 46 Vzápětí přichází rok 1968 a s ním multilaterální Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Smlouva usilovala o nešíření jaderných zbraní, zmrazení soudobého stavu a také o mezinárodní kontrolu těchto zbraní. 47 V současné době je 190 států smluvními 43 COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str. 137, Martinů, str MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online] [cit ], str COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str ZÁVĚŠICKÝ, Jan. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). 2005, str

21 stranami NPT. 48 Izrael však ke smlouvě nepřistoupil, i když na něj byl vyvíjen velký tlak ze strany USA. Americký prezident Nixon požadoval připojení Izraele ke smlouvě. V roce 1969 se proto sešel s izraelskou ministerskou předsedkyní Meirovou. Nakonec spolu došli k dohodě. USA nebude nadále tlačit Izrael k připojení ke smlouvě, na oplátku Meirová přislíbila, že neporuší slib vlády Bena Guriona. Gurion se již dříve zavázal, že Izrael nepoužije jako první jaderné zbraně na Blízkém východě. 49 Rok 1973 patří k nejvypjatějším událostem novodobého izraelského státu. Na svátek Den smíření byl Izrael napaden arabskými státy. Zpočátku situace vypadala pro židovský stát velmi špatně. Dokonce premiérka Golda Meirová podepsala předběžné povolení k použití izraelského jaderného arzenálu v případě, že se Izrael skutečně ocitne na pokraji zkázy. Naštěstí až tak radikálního postupu nebylo třeba, Izraeli se podařilo útok odvrátit. Maoz uvádí, že spíše než odstrašit Araby jadernými zbraněmi, šlo o vydírání Washingtonu, aby se do konfliktu zapojil a dodával zbraně a munici Izraeli. 50 Po zbytek 70. let a v 80. letech 20. století měl Izrael regionální monopol. Izrael se snažil svůj jaderný arzenál zdokonalit prostřednictví blízké spolupráce s Jihoafrickou republikou. Obě země si navzájem vypomáhaly v rozvoji. Zlomem izraelského jaderného programu byla výpověď bývalého technika z Dimony Mordechaje Vanuna. Vanunu v Dimoně pracoval od roku 1976 až do svého propuštění v roce Než byl Vanunu propuštěn pořídil asi šedesát fotografií, které zobrazovaly jadernou elektrárnu a vodíkové a neutronové bomby, které byly ve vývoji. Vanunu následně uprchl a v roce 1986 odhalil světu izraelské tajemství. 5. října1986 vyšel v londýnském Sunday Times článek Odhalení: Tajemství izraelského jaderného arzenálu. 51 V článku Vanunu prozradil existenci utajovaného izraelského jaderného programu. On sám vypověděl, že s utajováním nesouhlasí a prozradil, že Izrael disponuje přibližně 100 až 200 jadernými náložemi. 52 Výpověď vyvolala ve světě a 48 Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons. UNODA: United Nations Office for Disermament Affairs [online]. United Nations 2014 [cit ]. 49 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online] [cit ], str DIEHL, Sarah J a James Clay MOLTZ. Nuclear weapons and nonproliferation: a reference handbook. c2008, str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str

22 zvláště v Izraeli velké pozdvižení. Vanunu byl odsouzen k 18 letům. Trest byl již vykonán, ale restrikce se ho dotýkají až do dnešních dní. 53 Na začátku 90. let 20. století proběhla válka v Perském zálivu, která ohrožovala Izrael. Izrael byl jediný regionální aktér s koherentní jadernou strategií. 54 To neodradilo Irák, který nechal odstřelovat izraelská města upravenými raketami Scud. 55 Panovala zde obava, že tyto rakety mohly nést hlavice naplněné otravnými chemikáliemi. 56 Situace se vyostřila, když Irák deklaroval užití chemického arzenálu v prvním úderu proti Izraeli. Izraelská vláda brala tyto hrozby velmi vážně. Tehdejší předseda vlády Šamir veřejně prohlásil, že Izrael rázně odpoví na jakoukoliv iráckou nekonvenční agresi, pokud bude třeba. 57 Izrael jaderný arzenál uvedl do pohotovosti. K devastujícímu útoku nedošlo, nicméně válka v Perském zálivu představuje pro Izrael porážku, stejně jako Jomkipurská válka v roce Selhalo jaderné odstrašení v obvyklém slova smyslu. Maoz uvádí tři důvody, které podporovaly případné užití izraelského jaderného arzenálu proti Iráku. Prvních z nich je, Irák se rozhodl k odstřelování i přes prohlášení izraelských představitelů hrozících masivní odvetou. Irák porušil zásadně izraelské status quo. Poslední důvod byl, že Izrael neměl účinnou obranu proti raketám Scud. 58 Podle Martinů se do celé situace vložily Spojené státy americké a Izrael od případného zapojení do konfliktu odradily Současný stav a vývoj jaderného arzenálu V současnosti nadále pokračuje vývoj jaderného programu v Izraeli. Hlavně dochází k modernizaci. Izrael také pokračuje ve své politice jaderné neprůhlednosti. Ovšem tato jaderná doktrína se v současnosti dostává pod palbu kritiky. Izraelská strategie stojí na věrohodném odstrašení. Přispívá k tomu potenciál a kapacity 53 CAMPBELL, Duncan. Israel's Mordechai Vanunu is as much a hero as Edward Snowden. The Guardian [online] [cit ]. 54 COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online] [cit ], str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str COCHRAN, Edwin S. Israel s Nuclear History c2002, str MAOZ, Zeev. The Mixed Blessing of Israel's Nuclear Policy. International Security [online] [cit ], str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str

23 k provedení preemptivního útoku. Ale neochvějná pozice Izraele je v současnosti narušena íránskými snahy. Kredibilita izraelské deterrence ztrácí na síle. Kritiku lze najít i v řadách izraelských představitelů. Jedním z nich je Avraham Burg, jež je bývalý předseda Knesetu a bývalý poslanec za Stranu práce. Burg se na konci roku 2013 nechal slyšet, že Izrael disponuje jadernými i chemickými zbraněmi a vyzval k otevřené a veřejné diskuzi. Dlouhotrvající jadernou strategii nejednoznačnosti označil za zastaralou a dětinskou. Podpořil myšlenku jaderného dialogu v regionu, včetně spolupráce s Íránem. 60 Burg je znám pro svoje kontroverzní výroky. Odsoudil izraelskou okupaci palestinských území a kritizoval měnící se podobu sionismus. 61 Jeho sentence jsou někdy označované za antisionistické. Za výrok o jaderném arzenálu byl dokonce pravicovými skupinami obviněn za zradu pro možné odhalení jednoho z klíčového národního tajemství. 62 V průběhu času se Izraeli podařilo vyvinout všechny tři prvky strategické triády. Současně by také měl Izrael disponovat taktickými jadernými zbraněmi. 63 Pozemní složka triády je tvořena hlavně střelami Jericho různých typů, jíž je až 200 a jsou umístěny v Zecharji v Judských horách. Izrael vlastní i jaderné bombardéry. Letecká složka je tvořena převážně z víceúčelových bombardérů F-15 a F Poslední součástí strategické triády jsou ponorky vybavené jadernými hlavicemi. Izrael v současnosti provozuje čtyři ponorky Dolphin, které zakoupil od německé firmy. Předpokládá se, že v roce 2014 bude Izrael vlastnit celkem šest těchto modelů. 65 Odhaduje se, že Izrael má přibližně 80 neporušených jaderných hlavic, z nichž 50 je určeno pro rakety středního doletu typu Jericho II a zbylých 30 pro letadlové 60 FISKE, Gavriel. Avraham Burg panned for breaking nuclear ambiguity. The Times of Israel [online] [cit ]., BORGER, Julian. The truth about Israel's secret nuclear arsenal. The Guardian [online] [cit ]. 61 BURG, Avraham. The end of Zionism. The Guardian [online] [cit ]. 62 FISKE, Gavriel. Avraham Burg panned for breaking nuclear ambiguity. The Times of Israel [online] [cit ]. 63 MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str MARTINŮ, Jiří. Izrael. 2006, str Israel Submarine Capabilities. NTI [online] [cit ]. 20

24 bombardéry. 66 Jaderné zásoby Izraele jsou nyní na podobné úrovni jako Indie nebo Pákistánu. 66 SIPRI Yearbook 2013: 6. World nuclear forces. SIPRI [online] [cit ]. 21

25 5. Íránský jaderný program Íránský jaderný program patří v současnosti mezi nejkontroverznější a nejdiskutovanější programy na světě. Představitelé Íránu okolní svět uklidňují, že se jedná o mírový program, který nebude použit na vojenské účely. Írán v současnosti nevlastní jaderné zbraně, ale informační chaos a pokračující úsilí vývoje jaderného programu nepřidávají Íránu na důvěryhodnosti Počátky programu za šáha Počátky íránského jaderného programu se datují do 50. let 20. století. Zlomovou událostí bylo znárodnění íránských ropných nalezišť premiérem Muhammadem Mossadekem v roce Tento počin ohrozil zájmy západních státu včetně Spojených států amerických a Velké Británie na Blízkém východě. Spojené státy a Velká Británie se dohodly zakročit v podobě operace amerických a britských tajných služeb. Jejich cílem bylo svrhnout íránskou vládu vedenou Mossadekem a dosadit na její místo autokratický režim šáha Rézi Páhlavího, jenž se stal novým spojencem západních mocností. Blízké vztahy se přenesly i na pole jaderného výzkumu a došlo k úzké spolupráci v této oblasti. 68 V roce 1957 byla podepsána civilní dohoda mezi USA a Íránem, jenž se snažil získat jaderné kapacity. Dohoda se týkala technické pomoci, pronájmu několika kilogramů obohaceného uranu a spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie. 69 Díky této spolupráci získal Írán v roce 1959 od USA výzkumný reaktor a v následujícím roce vznikl jaderné výzkumné centru v rámci Teheránské univerzity. 70 V roce 1968 Írán podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Smlouva vstoupila v platnost o dva roky později, tedy v roce Prostřednictvím této smlouvy se Írán zavázal dodržovat a respektovat povinnosti a požadavky ve smlouvě. Stěžejním článkem pro Írán se stal článek č. III.: Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje přijmout záruky uvedené v dohodě, o které se bude jednat a která bude uzavřena s Mezinárodní agenturou pro 67 Viz. Příloha 3 68 HODER, Lukáš. Írán. 2006, str BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 95a BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str A History of Iran's Nuclear Program. Iran watch [online] [cit ]. 22

26 atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem záruk Agentury, výlučně k ověřování plnění závazků, které přijala v souladu s touto Smlouvou s cílem zabránit neoprávněnému převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení 72 Smlouva NPT nebyla jediná smlouva, ke které se Írán přidal. V roce 1972 se Írán připojil stejně jako současných 170 států k Úmluvě o zákazu vývoji, výroby a hromadění biologických a toxických zbraní a jejího zničení (BTWC). 73 Teherán také následně uzavřel veškeré dohody o zárukách s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii v roce Uvádí se, že Írán započal v roce 1970 velmi rozsáhly jaderný energetický program. Šáhovi plány byly velmi ambiciózní. Proto během 70. let hledal podporu hlavně mezi západní spojenci. V roce 1974 vyjednal dohodu na nákup osmi reaktorů od Spojených států amerických. 75 Vyjednání této dohody se neobešlo bez potíží. Americká strana byla zpočátku velmi obezřetná a požadovala veto na rozhodnutí dalšího využití a případné přepracování uranu. Obávala se, že použitý uran by mohl být dále užit na výrobu nežádoucích zbraní. Třebaže to zpočátku šáh odmítal, nakonec s požadavkem souhlasil. Omezení ze svobody provozu jaderných technologií Íránu bral šáh jakou součást ceny odkupovaných osmi reaktorů. 76 Ve stejném roce došlo k také dohodě mezi Íránem a Německem na vybudování dvou reaktorů v přístavním městě Bušér a v roce 1977 došlo k podpisu íránsko-francouzské smlouvy na dodání dalších dvou reaktorů tentokrát do Darkhovin Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 29. března 1974 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní [cit ]. 73 Disarmament: Membership of the Biological Weapons Convention. In: UNOG [online]. United Nations 2009 [cit ]. 74 KERR, Paul K. Iran s Nuclear Program: Tehran s Compliance with International Obligations [cit ], str BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str BURR, William. A brief history of U.S.-Iranian nuclear negotiations: The Islamic Republic of Iran. Bulletin of the Atomic Scientists [online] , vol. 65, issue 1, s [cit ], str BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str

27 70. léta 20. století byla velmi plodná v této oblasti. Šáhův režim dokonce během těchto let investoval až jednu miliardu dolarů do továren na obohacování uranu Vývoj po revoluci Během roku 1978 se začalo stupňovat v íránské společnosti napětí a mezi obyvatelstvem se zvedla vlna nevole. Tyto nepokoje přerostly až do islámské revoluce, která změnila podobu tehdejšího Íránu. Byla svržena vláda a do čela islámského režimu se postavil ajatolláh Chomejní. Tento duchovní vůdce věřil, že jaderné zbraně jsou v rozporu se základními principy islámu, proto následně zmrazil práce na dvou západoněmeckých reaktorech v Bušéru a zakázal další využívání západních jaderných technologií. 79 Mnoho íránských vědců na změny reagovalo odchodem ze země. Tyto počiny na několik let přerušily rozvoj íránského jaderného programu. Neklidé období v Íránu pokračovalo i v 80. letech 20. století, kdy Írán vedl válku proti Iráku. Válka trvala dlouhých osm let a vyčerpala obě strany. Íránská jaderná zařízení v Bušéru byla ve válce těžce zničena během bombardování iráckých letadlových sil. 80 Boje byly velmi krvavé. K tomu Irák používal i nehumánní chemické zbraně, proti kterým neměl Írán adekvátní odstrašující potenciál. 81 Použití chemických zbraní za sebou zanechalo tisíce mrtvých na straně Íránu a také pocit beznaděje, zranitelnosti a velké křivdy. Po nástupu nového režimu se linuly v Íránu silné protiamerické tendence. Spojené státy považovaly Irák za to menší zlo v porovnání s Íránem. To byl i jeden z důvodů, proč ostatní státy nezasáhly proti Iráku, když používal chemické zbraně. Írán byl odkázán sám na sebe. V polovině 80. let došlo v íránském myšlení k obratu. Konflikt s Irákem dokázal úpadek významu konvenčních zbraní a naopak potřebu nekonvenčních. Proto došlo k opětovné obnově jaderného programu. Během irácko-íránské války docházelo pouze k částečnému vývoji iránského jaderného programu, ovšem k plnému rozšíření došlo až po smrti ajatolláha Chomejního v roce HODER Lukáš. Írán. 2006, str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str. 95 a BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str BAHGAT, Gawdat. Nuclear proliferation: The Islamic Republic of Iran. Iranian Studies [online]. 2006, vol. 39, issue 3, s [cit ], str HODER, Lukáš. Írán. 2006, str