KONTRASTNÍ POLOHY V ŽIVOTĚ A DÍLE BOHUSLAVA MARTINŮ

Transkript

1 Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia Renata Pechancová Bakalářská práce KONTRASTNÍ POLOHY V ŽIVOTĚ A DÍLE BOHUSLAVA MARTINŮ Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2010

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Polička 10. května 2010 (podpis) 2

3 Obsah Předmluva..4 Úvod Martinů světský Přátelství Dopisy Karikatury a autokarikatury Martinů a divadlo Martinů a humor ve scénických dílech Opery Balety Další skladby s prvky humoru Téma humoru shrnutí Martinů duchovní svět Opery Kantáty a oratoria Sbory Drobné skladby Religiózní téma shrnutí Martinů světský duchovní Martinů návrat nenávrat Martinů klasik novátor Inscenace uvedené v roce 50. výročí úmrtí Martinů.54 Závěr.. 58 Seznam pramenů a literatury 62 Resumé anglická verze. 65 Resumé česká verze.. 65 Seznam příloh. 66 Přílohy

4 Předmluva Bohuslavu Martinů se věnuji jiţ několik desítek let jako součásti své práce. Pracuji v Základní umělecké škole v Poličce, která nese jeho jméno a také ve výboru Společnosti Bohuslava Martinů. V návaznosti na jeho propagaci, v rámci činnosti těchto subjektů, pravidelně připravuji různé koncertní a přednáškové akce. Na základě zkušeností i postupně získaných poznatků, jsem volila Bohuslava Martinů jako stěţejní motiv své práce. Konkrétní téma jsem vybrala po studiu dostupné literatury, ve které mi chyběly některé pohledy na Bohuslava Martinů. K výběru tématu také přispěla kulatá výročí skladatele v roce 2009 (50 let od úmrtí) a 2010 (120 let od narození). Děkuji paní Lucii Jirglové, zaměstnankyni Centra Bohuslava Martinů v Poličce, za umoţnění pracovat s archivními materiály zde uloţenými a zaměstnancům Institutu Bohuslava Martinů za poskytnuté konzultace. Dále děkuji Mgr. Radku Navrátilovi za zapůjčení jeho práce ke studiu. Mé poděkování také patří vedoucímu práce doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za citlivé vedení a usměrňování a mé rodině za poskytnutý časový prostor a všemoţnou podporu. 4

5 Úvod V dějinách české hudby máme několik výjimečných osobností. Mezi ně patří také Bohuslav Martinů, český hudební skladatel první poloviny 20. století. V roce 2009 jsme si připomínali 50. výročí od jeho úmrtí a rok 2010 je rokem 120. výročí jeho narození. Z tohoto důvodu se jeho ţivotem a tvorbou zabývala více odborná veřejnost a jeho díla byla ve větší míře zařazována do dramaturgických plánů koncertních síní a divadel. Bylo moţno se tak dostat k informacím často ještě nepublikovaným a zjistit, jakým směrem se ubírá interpretační praxe děl Bohuslava Martinů, případně alespoň to, která díla povaţují dramaturgové za dostatečně přitaţlivá pro veřejnost. K výběru tématu mé bakalářské práce Kontrastní polohy v ţivotě a díle Bohuslava Martinů mě inspiroval nedostatek odborných prací určitého typu. Těch, které by se systematicky badatelským způsobem věnovaly celému rozsahu tvorby Bohuslavu Martinů, nejen jako hudebníka, ale také karikaturisty, literáta apod. Jak jiţ konstatoval Rudolf Pečman před 20 lety: Bude nutno rozvinout v širší míře neţ dosud i práce mezioborové, povýtce uměnovědné orientace, neboť problematika Bohuslava Martinů zdaleka nespadá pouze do sféry muzikologie, nýbrţ naopak zasahuje i oblast teatrologickou, estetickou, literárněvědnou, filozofickou, náboţenskou, klasicko-archeologickou a klasicko-filologickou, stejně jako pracovní okruh hudební folkloristiky, vědy o filmu a televizi, výzkum tzv. uţitých uměleckých ţánrů atd., atd. Slovem: Stojíme stále dosud před komplexním výzkumem uměleckého fenoménu Bohuslava Martinů. 1 Na jeho slova navazuje v roce 2009 Aleš Březina, který píše: Bohuslav Martinů a jeho skladby nepředstavují v hlavním proudu současného muzikologického bádání významnou poloţku. V posledních 40 letech mu nevěnoval pozornost ani jeden z důleţitých světových odborných časopisů. Pokud chceme nalézt nějakého společného jmenovatele při pokusu charakterizovat dějiny bádání o B. 1 Pečman, Rudolf. Eseje o Martinů. Brno: Koncertní oddělení Parku kultury a oddechu, 1989, s

6 Martinů, pak bychom je mohli s určitou mírou nadsázky označit jako dějiny osamoceně postupujících, navzájem jen minimálně komunikujících solitérů. 2 Cílem této práce je představit a utřídit několik pohledů na vybrané oblasti ze ţivota skladatele, které mají přímý vliv na jeho dílo a upozornit na jejich zdánlivě rozporuplná místa v kontrastu k vţitému náhledu na Bohuslava Martinů. Tyto okruhy ještě dosud nebyly komplexně zhodnoceny a jsou dostatečně závaţné i zajímavé, aby byly následně rozpracovány v uměnovědných statích. V názvu práce pouţité slovo kontrasty má evokovat kontrasty ne v antagonistickém smyslu slova, ale spíše ve smyslu různých moţných hodnotících pohledů na skladatele. Zvolená oblast je řešena pomocí několika charakterizujících témat. Jedním z nich je vztah Bohuslava Martinů k humoru, dokladovaném nejen v oblasti námětů jeho děl, ale také v jeho korespondenci a karikaturách. Dalším pohledem na skladatele jsou jeho religiozita a náboţenská témata, která zpracovával (například díla zpracovávající téma Marie ). Převaţují v dílech Bohuslava Martinů humorná nebo náboţenská témata? Lze vysledovat, která v různých ţivotních obdobích preferoval? Dalším tématem je neustálé stěhování rodiny Martinů, hraničící aţ s neschopností se někde usadit, s protipólem proklamované trvalé snahy o návrat domů. Byl by Bohuslav Martinů bez touhy po domově Martinů, jakým ho známe dnes například jako tvůrce kantáty Otvírání studánek? Jak ovlivňoval kočovný způsob ţivota jeho tvorbu? Bohuslav Martinů je autorem zařazovaným mezi neoklasicistické skladatele. Ve svých scénických dílech vyuţívá postupy barokního divadla. Divadlo má podle něj být skutečným divadlem a divák má vnímat představení jako hru. Přesto byl schopen vytvořit pomocí neotřelých postupů zpívaný balet, balet bez tanečníků a další novátorská díla. Bohuslava Martinů lze také představit jako autora intenzivně vnímajícího moderní dobu, schopného s ní souznít napsal jednoaktové rozhlasové opery, 2 Březina, Aleš. Bohuslav Martinů. [online] 2009 [ cit. 4.března 2009]. dostupné z < 6

7 filmovou hudbu. Pravidelně zařazoval do svého tradičního hudebního materiálu také jazzové inspirace. Byl tedy více klasikem nebo novátorem? V návaznosti na předešlá témata v jedné z kapitol představuji některá scénická díla Bohuslava Martinů, uváděná v rámci 50. výročí jeho úmrtí v roce 2009, s důrazem na dnešní způsoby jejich inscenování. Výrazným pomocníkem při shromaţďování a studiu pramenů mi byl archiv Centra Bohuslava Martinů v Poličce, ve kterém lze najít mnoţství zajímavých, inspirujících a často ještě nezpracovaných materiálů. Pro dané téma byly důleţité například karikatury a autokarikatury Bohuslava Martinů a jeho korespondence s houslistou Stanislavem Novákem. Na webových stránkách Nadace Bohuslava Martinů jsem vyuţívala zpřístupněný online katalog všech skladeb Bohuslava Martinů. Na těchto stránkách se nachází i odborné články, ve kterých Bohuslav Martinů popisuje své názory na umění a hudbu a můţeme zde také najít nejnovější informace o dění kolem skladatele. V roce 2009 v odborném časopise Harmonie, věnovanému klasické hudbě a jazzu, bylo zveřejněno 14 článků a recenzí na téma Bohuslav Martinů a také se zde pravidelně uváděl program Martinů Revisited hudebního projektu Institutu Bohuslava Martinů. Informace zde uveřejněné mi například pomohly ujasnit si téma pobytu Bohuslava Martinů v zahraničí. Našla jsem zde i recenze různých představení děl Martinů i recenze nejnovějších nahrávek jeho skladeb. Dalším, pro mou práci přínosným zdrojem informací, byla diplomová práce Křesťanské prvky v díle Bohuslava Martinů a moţnosti jejich uplatnění po II. Vatikánském koncilu, kterou obhajoval úspěšně v roce 2009 Mgr. Radek Navrátil. Literatura věnovaná Bohuslavu Martinů je dostupná a poměrně širokého záběru. Od odborných textů muzikologického charakteru, jakými jsou vysoce odborné texty Rudolfa Pečmana Eseje o Martinů, přes základní faktografickou literaturu, jakou je kniha Jaroslava Mihuleho Martinů osud skladatele, aţ po pásmo textů, fotografií a výtvarných děl od Františka Popelky, Iši Popelky a Davida Junka Martinů a Polička nebo osobní výpověď Charlotty Martinů Můj ţivot s Bohuslavem Martinů. O vztahu k Poličce a 7

8 k rodině vypovídá kniha Iši Popelky Bohuslav Martinů Dopisy domů. V kaţdé, ze zde a v seznamu pouţité literatury uvedené publikaci, jsem k vybranému tématu našla informace potřebné k jeho dopracování. Proč tedy toto téma? Mnoţství a mnohovrstevnost hodnotících pohledů na tvorbu skladatele Bohuslava Martinů, v kontextu se znalostí ţivotních osudů a doby, ve které tvořil, teprve ve svém celku umoţňuje lépe pochopit podstatu jeho odkazu jako skladatele i člověka. Nejde přitom o umělé vytváření hvězdy ani o snahu pomocí bulvárních praktik přiblíţit Bohuslava Martinů masám. Po padesáti letech od úmrtí Bohuslava Martinů totiţ na celkové, a to nejen muzikologické, zhodnocení díla ještě stále čekáme. 8

9 1. Martinů světský Bohuslav Martinů v roce 1925 na téma klasické hudby uvádí: U nás, zdá se, vešlo v národní zvyk povaţovat hudbu za věc spíše smutnou a tak nějak beznadějně tragickou a nikomu to nevadí, ţe díla, která jsou kladena jako příklady, jsou na míle vzdálena tohoto výkladu a ţe nejsou negací ţivota ve smyslu duchovosti, nýbrţ ţe zvyšují ţivot a činí jej intenzivnějším a kladnějším v témţe smyslu. 3 V dnešní době snad jiţ nikdo nevnímá klasickou hudbu jen jako hudbu váţnou. V povědomí většiny lidí však zůstává charakteristika skladatele této hudby jako víceméně váţného a seriózního podivína. Nejinak je tomu i u hudebního skladatele Bohuslava Martinů. I v jeho rodišti je často vnímán jako autor těţce stravitelné hudby. Toto tvrzení podporuje často jen zběţná znalost jeho skladeb. Otvírání studánek je pro děti, vţdyť nám ho pouštěli ve škole. Opery Juliette nesrozumitelná, Řecké pašije moc závaţné téma. Hymnus ke sv. Jakubu, který se hraje v Poličce na pouti, je hrán v kostele, tak to je také věc váţná. Tak by se jistě dalo pokračovat. Vytrácí se tak právě to, co můţe skladatele a jeho tvorbu přiblíţit běţnému posluchači. To jest pohled na něj z více stran, nevyjímaje jeho lidství, smysl pro humor a třeba i drobné slabosti, které by ho jaksi zlidštily 4. Jednou z nich můţe být i adresa dochované pohlednice adresované Stanislavu Novákovi od Bohuslava Martinů, odeslaná dne : Váţený Pán p. Stanislav Novák, houselný virtuos, Smiřice, Čechy. Ilustrativní ukázkou smyslu pro humor a humornou zkratku Bohuslava Martinů je autorův novotvar houselný. 5 Důleţitým a pevným bodem v ţivotě Bohuslava Martinů byla schopnost navazovat pevná přátelství. Dnes můţeme právě díky jeho čilé korespondenci s rodinou a přáteli rozklíčovat mnohá neznámá místa v jeho ţivotě i tvorbě. 3 Havlíková, Helena: Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav, Jako příklad můžeme uvést sochu B.Martinů instalovanou v parku v Poličce od Milana Knoblocha, která je vytvořena dle jedné z dochovaných skladatelových fotografií, na které Martinů drží v ruce cigaretu. Sochař gesto zachoval, ale bez cigarety. Zůstalo tak podivné gesto, které naštěstí v rámci studentské recese často dotváří studenti místního gymnázia vkládáním cigarety do skladatelových prstů. 5 Mihule, Jaroslav. Martinů-osud skladatele. Praha: Karolinum, s

10 1.1 Přátelství Poličský rodák Bohuslav Martinů se narodil ve věţní světničce kostela sv. Jakuba. Otec si zapsal do rodinné kroniky: 8. prosince nám přinesla vrána hošíčka klučačka křtěnej byl 14. prosince Bohuslav Jan. 6 Nenapsal čáp, ale vrána a jako by předznamenal dětství svého benjamínka a přiřkl mu i kousek citlivé ţenské duše. Ten byl vysoký, a hlavně hubený a slabý. Vyrůstal téměř odříznut od světa a dle vzpomínek maminky si rád hrál s vojáčky, ale také s dvěma polínky hrával na pomyslné housle. Netrvalo dlouho a tatínek mu koupil opravdové housle. S nástupem do školy tak Bohuš začal navštěvovat i výuku hry na housle. Postupně se přes první úspěchy díky poličským sponzorům propracoval aţ ke studiu na praţské konzervatoři. Kluk z malého města se v šestnácti letech dostává do Prahy a nutně hledá blízkého člověka, který mu pomůţe sdílet vše dobré i špatné. Nachází jej ve Stanislavu Novákovi. Bohuš a Stáňa, jak se vzájemně oslovovali, oba mladí houslisté, spolu bydleli a společně proţívali krásná i krušná studentská léta. Jejich přátelství se stalo trvalým a neublíţilo mu ani neúspěšné studium Martinů. Ten byl po čtyřech letech vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost. Pevné přátelství utuţil i úspěch Nováka, který se stal houslovým virtuózem a dokonce na období 1917 aţ 1936 koncertním mistrem České filharmonie. Na jeho přímluvu byl do České filharmonie přijat na výpomoc i Bohuslav Martinů. Jejich kontakty zůstaly ţivé i po přesunu Bohuslava Martinů do Paříţe a ukončilo je aţ úmrtí Stanislava Nováka Bohuslav Martinů měl v průběhu ţivota mnoho známých a také více méně blízkých přátel. Díky prostředí, v jakém se pohyboval, bylo mezi jeho přáteli i mnoho známých osobností. Vzpomenout lze malíře Jana Zrzavého, klavíristu Rudolfa Firkušného, dirigenta Sergeje Kusevického, právníka Miloše Šafránka, sponzory dirigenta Paula Sachera s manţelkou Majou a podobně. Přesto přátelství mezi Bohuslavem Martinů a Stanislavem Novákem nese rysy toho prvního opravdového přátelství a spojenectví při chlapském objevování světa. 6 Doslovné znění zápisu z rodinné kroniky, kterou vedl otec Bohuslava Martinů. 10

11 Pro osvětlení dalšího z moţných úhlů pohledu na Bohuslava Martinů je toto přátelství zásadní. Právě kvůli odloučením, která mezi dvěma přáteli vznikala díky prázdninám, Bohušovu vyloučení ze školy nebo odjezdu do zahraničí, se tento vztah udrţoval formou čilé korespondence. Tak máme dokladovanou stránku Bohuslava Martinů jako vtipného mladého muţe, který umí přesně a s humorem glosovat proţívané situace a často vyuţívá při popisu věcí i své další dovednosti vytvářet karikatury a autokarikatury. 1.2 Dopisy Ve sbírkách Centra Bohuslava Martinů (dále jen CBM) je uloţeno mimo velmi rozsáhlé korespondence skladatele i 36 autografů dopisů Bohuslava Martinů Stanislavu Novákovi. První začínají rokem 1914 a posledními jsou dopisy z roku Pro uvědomění si četnosti této korespondence je zajímavá datace posledních dopisů v majetku CBM Paříţ , Paříţ , Paříţ , Paříţ , Paříţ, podzim 1935 uvedeno 2 x. Pokud by byla tato četnost pravidlem, tak kaţdý měsíc směřoval nejméně jeden dopis po trase Martinů Novák a zpět. Jak tato korespondence zhruba ze strany Bohuslava Martinů vypadala, upřesňuje několik následujících ukázek z dopisů, uvedených s původním pravopisem autora. Kdyby Ti nějaké prachy zbývaly, tak ten Smích a Legendy Niemojewského kup pro mě, peníze bych Ti někdy snad dal, ale teď ne, protoţe nemám ani vindry. Jsou to 3 K. Taky Ti musím napsat, ţe se uţ zde taky nemám tak fajn, jako jiný leta. Najím se sice dost, ale je to samý brambor, málo masa. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Polička kolem 1914) Jak asi víš, měl jsem se dobře a mám dosud, ale teď jsem zasvětil svůj čas jakési práci, která mi nese dost peněz jsem učitelem hudby na měšťance. Peru se s kluky jedna radost. A dále mám slušný počet hodin a také slušný příjem a mimo to i čas na svoji zábavu. Taky jsem měl zde velký úspěch, hrajíc Wieniavského finále z d moll s průvodem smyčcového orchestru řiz. (ne říznutím) dir. Masopusta. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Polička 1916) 11

12 Rád uţ bych se podíval do Prahy, uţ mě to tady zas všechno pálí. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Polička 1918) Mám se fajn, děláme výlety, pijeme kořalu a legrace je hodně, ale v první řadě teď musím do Prahy a pak z Prahy. Těším se, aţ vymáznu, jak budu lítat po světě jako špinavej hadr. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Polička 1919) Já se tu mám báječně a taky jsem tu našel takovou velkou dívku s krásnými vlasy, takovými zlatě rezatými, a tak jsem se trochu připozamiloval, coţ je znamení, ţe pojedu brzo odsud, protoţe si vţdycky něco rozdělám a pak musím na hned odejít. Ale není v Poličce ani z Poličky, to víš. Jezdím za ní na kole a sílím si nohy! (z dopisu Stanislavu Novákovi, Polička 1919) Milý hochu! Nechci tě přivádět do špatnější nálady, ale je to skutečně něco jedinečného. Musím ti říci, ţe jsem z toho blázen J en suis fou, tady říkají. To ti všechno naškrábu, aţ budu mít jen chvilenku času. Byt jsem neměl, to se ví, velká nouze, tak jsem celé tři dny běhal a dosud nemám definitivní byt neţ prozatímní v takovém malém hotelu. Prozatím si nic ani nemohu napsat, protoţe tu běhám jako pitomá ovce mezi tím dnes jdu na vyslanectví, teprve, dříve to nebylo moţné. Představ si, ţe teprve včera jsem se dostal na Champs-Elysées. Tak tu přicházím na starý známý fleky, co jsme byli spolu, a lituji, ţe tu nejsi, ale je to hrozná štvanice. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Paříţ 1923) Slyšel jsem na koncertě (Stravinského) Petrušku, ale je to pravý bengál, je to škoda, ţe to nehrajete (v České filharmonii). Zde mezi těmi francouzskými verky, které jsou povětšině entre nous ohromně utahané, to působí jako bomba, ale je to mistrovsky uděláno. Také jsem se dověděl, ţe je velký kořala. (z dopisu Stanislavu Novákovi, Paříţ 1924) Tyto úryvky bez jakéhokoliv patosu ukazují Martinů jako běţného mladého muţe hledajícího a nacházejícího si v ţivotě své místo. Rozhodně z nich nevyčteme lkaní prozatím neuznaného či neobjeveného génia, ani filozofické úvahy o těţkosti bytí. Pokud si odmyslíme některá archaičtější spojení, lze si jistě jako autora představit i některého z dnešních mladých lidí. Vţdyť témata vztahů, zaměstnání, nedostatek finančních prostředků či 12

13 odjezdy do zahraničí na zkušenou jsou i dnes běţnými komunikačními tématy. 1.3 Karikatury a autokarikatury Rodiče Bohuslava Martinů nepatřili v Poličce k těm majetnějším. I přesto se snaţili svým dětem pomoci v rozvíjení jejich dovedností. Tak mohli všichni sourozenci Martinů, nejen Bohuslav, ale také František a Marie vyniknout nad běţný průměr malého města. Sestra Marie se vyučila dámskou krejčovou, později si otevřela módní salón a její modely nosila i francouzská manţelka Martinů Charlotte, sama vyučená krejčová. Marie ovládala esperanto, těsnopis a uměla francouzsky. Bratr František studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole a jeho výtvarné práce jsou známé dodnes. Mimo jiné vyzdobil i fasádu domu na Svépomoci č. 182, kde později rodina Martinů bydlela. Výtvarné nadání měl i Bohuslav Martinů. Spojovalo se u něj i s další dovedností pomocí několika jednoduchých tahů tuţky či pera vylíčit s humornou nadsázkou své záţitky. Své výtvarné počiny zahájil Martinů v rámci své korespondence, kdy dopisy přátelům a spoluţákům jiţ od dětství zdobil svými autoportréty autokarikaturami. Vidíme na nich myšáka z profilu s výrazným nosem a rozevlátou kšticí. Jak uvádí v Malém průvodci ţivotem a dílem Bohuslava Martinů Jaroslav Mihule: ukazují chytrou myšku, dávající přednost být ve skrytu, spokojená, šťastná, veselá, nevýbojná, ale která se také umí o sebe postarat. 7 Tento charakteristický způsob ztvárnění sebe sama najdeme ve všech příbězích ze ţivota, které Bohuslav Martinů nakreslil a dnes se tyto kresby stávají lehce rozpoznatelným motivem pouţívaným v návaznosti na autora (například logo Martinů fest Polička, Centra Bohuslava Martinů, apod.). Zajímavým je také způsob popisování některých autokarikatur. Martinů je komentuje jednoslovně, bez ohledu na to, jak je dlouhá vysvětlující věta, jednoduše vynechává mezery mezi slovy. Tak se můţeme 7 Mihule, Jaroslav: Malý průvodce životem a dílem Bohuslava Martinů. Litomyšl: Městské muzeum a galerie Polička, 2008, s

14 podívat na Martinůnavarhanyhrajícíapedályšlapající, Martinůnaklavírcvičící, Martinůbásněpíšící, Ještěmartinůkomponující, Martinůnaslunciodpočívající. Další skupinou kreseb jsou kresby a karikatury, které zaznamenávají záţitky z divadelních představení, oper a koncertů. Najdeme zde například výjevy: Po Haydnovi, Po Bachanale z Tanhäusera, Po Straus. Enšpíglu nebo Don Manuel: Nebrečte! Já nejsem mrtvej! To já jen tak dělám! či Louisa! Paříš! paříš! (druhé paříš je skutečně s malým písmenem), Psohlavče! A mnoho dalších. Méně známým, snad kvůli většímu rozsahu, je seriál skladatelových kreseb z inspiračních zdrojů tzv. černého humoru pod názvem Bohuslav Martinů zánik a to ostatní. Pro základní představu jsou zde představeny originální popisky jednotlivých částí, přičemţ Bohuslav Martinů je zde uváděn pod zkratkou BM, případně jako B. M. Při uvádění názvů jednotlivých částí je zachován původní pravopis autora. Úvodní list uvádí název díla a také to, ţe příběh vypravuje obrazem sám autor. První kresba je uvedena pod názvem B. M. se představuje, pokud stačí papír ve své podobě předsmrtné. Dále seriál pokračuje těmito částmi: Bohuslava Martinů, tzv. umělce, ţivot posmrtný. Obraz 1. B. M. bere si ţivot. B. M. nalézá se v rakvi. (jeho přátelé se na něj sloţili, aby uctili památku tohoto velkého můţe. B. M. poslední cesta. (Ráno) B. M. probuzení. B. M. před soudem. B. M. jest váţen. B. M. jest z ráje vyvrţen. a peklu odevzdán. B. M. kerak škvarek. Konec. B. M. dobývá se do nebe. První dojmy v nebi. B. M. civí na nové známosti. B. M. je jemně upozorněn ţe má smeknout. B. M. se zařizuje. Část obrázků je bez popisku na obrázku je nakreslena smrtka. Poslední z obrázků je zobrazením smrtky na zeměkouli s uvedením data V letech 1918 aţ 1924 si Bohuslav Martinů zaznamenával své kreslířské počiny do samostatného skicáře. Najdeme v něm mnoho momentek ze skladatelova ţivota, přičemţ některé jej zobrazují i v méně lichotivém světle. Popisky opět dokreslují zobrazenou situaci. Například: Naše spiritistická seance (provedena s malým výsledkem 28. března 1919); Momentka z lyţování; Sonáta C dur čili jak jsem to vysypal z rukávu; Pohled s ptačí perspektivy (se stropu) čili jak jsem spávával u Stáni; Zápas 14

15 s klavírem; Nováče odjíţdí na tournee; Jedu za díftkou (Uvedeno s původním pravopisem autora.) O neutuchajícím optimizmu svědčí i kresby Bohuslava Martinů se Stanislavem Novákem, jak dobývají svět. Najdeme zde představy: Aţ budeme v Paříţi, Aţ budeme v Londýně, Aţ budeme v Benátkách a také obrázek Chystám se do Paříţe!. Protiváhou je zaznamenání skutečnosti pod názvem Jaký byl v Poličce zájem o můj koncert pořádaný 1918 ve prospěch legionářů, na kterém je nakreslen prázdný sál s pěti sedícími postavami, jedním příchozím, jedním málem omdlévajícím a jedním nahlíţejícím divákem. Autor ještě pro větší přesnost pět postav označil kříţkem a do závorky dopsal ke stejnému kříţku poznámku volné lístky inu i dnes častá realita. Se svým rodištěm má spojen i další z obrázků Jak byl zakázán fox-trott v sokolovně Dne , na kterém vidíme stát Martinů s otevřenými ústy a pohledem upřeným na pódium, ze kterého je právě s odmítavým gestem vyháněn hrající houslista. O výše zmíněném tanci je i kresba zaznamenávající taneční pár ve dvou figurách, přičemţ muţ je nepochybně skladatel sám. Jak doplňuje Iša Popelka v barvitém a obsaţném vydání not Bohuslav Martinů Skladby pro Poličku: Přinášel (B. Martinů) do Poličky moderní tance nejen jako skladatel, ale i jako tanečník, a učil poličskou mládeţ výstřední taneční novinky. 8 Milá je i kresba-přiznání Jak jsem si zkazil budoucnost, která má čtyři části. V první, nazvané Prolog, Martinů jde po schodech nahoru ke dveřím. V předehře, části druhé, jiţ líbá ruku dámě, která říká: Vítám Vás pane M., náš mistře! Odpuste, dojdu si pro noty! Potom následuje část autorem nazvaná 1. jednání a poslední. Zde je nakreslen Martinů právě v okamţiku, kdy se mu podařilo kvalitním a přesným kopem rozbít zrcadlo, kdyţ se s výkřikem Tu máš, bestie! rozhodl zbavit přítomného domácího psího mazlíčka útočícího na jeho kalhoty. Pak jiţ následuje část nazvaná Epilog, na které Martinů po stejném schodišti odchází. Mistrná humorná zkratka. Větší prací je Vylíčení strašlivých útrap zaţitých na mé cestě z Kácova do Poličky 8. aţ 9. dubna S textem. Autor ve 26 obrázcích líčí zhruba 8 Popelka, Iša; Šolc, Karel. Bohuslav Martinů, Skladby pro Poličku. Praha: Supraphon, 1973, s

16 po hodině svou anabázi na cestě z Kácova přes Kolín, Českou Třebovou, Svitavy do Poličky. Na této trase zaţije cestu vlakem, nekonečné čekání na nádraţí, jízdu ve voze s prasaty, cestu pěšky v hrozném lijáku, náhradní přenocování s děsivým snem aţ po závěrečné objetí v Poličce s maminkou. Vtipné jsou i autokarikatury, které zaznamenávají další povahový rys Martinů. Tím je důraz, jaký kladl na své oblečení a to i při nedostatku finančních prostředků, nebo právě z důvodu jejich nedostatku. Máme tak zaznamenáno: Mám novou čepičku. Fazona Uteč nebo Letní kostým. Mám nové sandály. Ve svých kresbách Martinů nezpracovával jen komické náměty. V opisech nápěvů a textů českých a moravských lidových písní z časopisu Český lid najdeme četné kresby lidových ornamentů a ornamentálních prvků. Dalším vděčným námětem byly vlastní návrhy scén operních a tanečních představení, děl, která skládal, případně náměty, o kterých teprve uvaţoval. Z těch zamýšlených jsou to například kresby scén k opeře Okna do mlhy, scény k libretu opery podle Gogolových Večerů na dědince poblíţ Dikaňky nebo další zamýšlené opery De profundis. Z těch jiţ realizovaných námětů například opery Voják a tanečnice a Divadlo za bránou nebo Podivuhodný let, balet bez tanečníků. V poličském archivu je uloţeno celkem 224 kreseb provedených převáţně tuţkou, případně černým perem, které jsou někdy vykresleny také barevnými pastely. Nejedná se jistě o vysoce hodnotný výtvarný projev z hlediska uměleckého. Tyto kresby jsou však svědectvím o způsobu myšlení jejich autora, které nám umoţňuje lépe pochopit jeho osobnost. Je však nutno také dodat, ţe i po tolika letech od svého vzniku, dodnes pobaví. 16

17 2. Martinů a divadlo Naše staré divadlo! Jak často jsem se k němu vracel ve vzpomínkách, kdyţ jsem chodíval s tatínkem za zimních večerů na zkoušky z věţe dolů za kruté zimy. Byly to vzácné večery A pak jsme začali stavět nové nezvyklé velké divadlo. Co kritik, co protichůdných názorů. A nakonec bylo přece hotovo. (B. Martinů v dopisu Jitřence, New York ) 9 Při hledání prvních zkušeností a inspirací Bohuslava Martinů pro jeho práci s divadlem a pro divadlo lze narazit i na vzpomínky, které dokazují, ţe vnímal aktivní poličské ochotníky jiţ v dětském věku. Později se snaţil zapojit v rámci svých hudebních schopností i do jejich činnosti. V Jitřence, v místním časopise, je například v čísle 17 z roku 1929 uvedeno: Divadlo. První hra divadelních ochotníků v Tylově domě v Poličce po slavnostním jeho otevření sehrána byla 29. srpna. Za reţie pana Václava Sommera dávána byla hra Šest postav hledá autora. Napsal Luigi Prandello, z italštiny přeloţila M. Votrubová-Haunerová. Hudební spolupráce B. Martinů. 10 Bohuslav Martinů vnímal divadlo specifickým způsobem, který se do značné míry neshodoval s všeobecně přijímanou linií vývoje. Jako by se chtěl v jistém slova smyslu vrátit k dřívějším hodnotám, které povaţoval za nosnější neţ wagnerovský typ divadelní práce. Dělal to uvědoměle a s hlubokou znalostí divadelních dějin. Blíţe se o jeho názorech můţeme dovědět v jeho přednášce o opeře Julietta, jejíţ synopsi přepsal a vydal v bibliofilském tisku František Popelka 11 v roce Bohuslav Martinů uvádí: Špalíček Hry o Marii Divadlo za branou jsou jaksi tři etapy. Špalíček balet, národní texty, zvyky, tedy jakýsi druh lidového, privátního divadla, zbytky buď divadla, nebo kostelních zpěvů atd. Hry o Marii = mystéria, středověké hry, tedy uţ divadlo lidové. Divadlo za branou = commedia dell arte, tedy pravé divadlo (u nás jakási mezera). Juliette moderní komedie sen o divadle. Co je spojuje? Konstatujeme sloţky; texty hodnotné literární součástka, často opomíjená, funkce čistého slova, tj. kráse 9 Popelka, Iša. Šolc, Karel. Bohuslav Martinů, Skladby pro Poličku. Praha: Supraphon, 1973, s Tamtéž, s František Popelka dlouholetý zaměstnanec Muzea a Památníku Bohuslava Martinů v Poličce, který korespondoval s Bohuslavem Martinů a v Poličce propagoval jeho dílo. 17

18 řeči (národní písně a hry) nová formace scénické konstrukce, formální sloţka. Mýtus pohádka hra mystéria sen = atmosféra fiktivní. Můj názor na divadlo se zde precizuje a stává jasnější. Hra ne doopravdy, nýbrţ na jiném plánu. Ne tedy vzbuzení iluze, nýbrţ vyvolání obraznosti, představivosti, imaginace diváka. Ne tedy ukolébání (znervóznění), nýbrţ spolupráce: ve Špalíčku, kde jsou hry pomíchané dohromady. V Mariích, kde je děj často přeskočen zkrácen, vyjádřen jen popisem. Je na divákovi, aby si vše doplnil. V Narození Páně, kde děj vlastně třikrát začíná znova, ţádám na posluchači, aby si vše uspořádal. V Paskalině, spojením různých scén i textů sobě často cizích i nezapadajících docela přesně do hry, chci, aby se divák sám orientoval a vyrovnal sloţky imaginace. V průběhu děje a při prvním poslechnutí je to ovšem určitá dezorientace, ale během hry je divák nucen se jaksi vrátit a doplnit, uspořádat sloţky spolupráce. Není tedy v mém úmyslu nějak přesvědčit nebo dokázat jinou tezi, nýbrţ oţivit, učinit představu ţivou v imaginaci posluchače, a to prostředky, jeţ jsem zvolil, tj. hudebními a divadelními. 12 V jeho scénických pracích lze vysledovat představu scény jako přesně fungujícího mechanizmu, jakéhosi ţivého divadla nebo divadla akce. Důleţité je také jeho výtvarné vidění divadla. Nejedná se jen o jeho schopnost představit si scénu, jak můţeme vidět například v jeho kresbách (viz. předešlá kapitola). Je to také v jeho reţijních a prováděcích poznámkách, kterými komentoval svá scénická díla a jejich realizaci. Důkazem jsou dopisy například dirigentu Václavu Talichovi nebo malíři a scénografovi Františku Muzikovi. Základem pro pochopení snah Martinů je přijetí faktu, ţe divadlo je divadlem v pravém slova smyslu. Je to představení příběhu, do vnímání kterého je nutné aktivně zapojit diváka. Nepotřebuje, ba přímo odmítá, pouţívání romantických velkolepých citově vypjatých scén, psychologizaci a falešné filozofování. Co se však nebojí pouţívat, jsou prvky jazzu, revue, kabaretu, komediálnosti, přijímá to, co mu nabízí rozhlas a film. Tak se stará dobrá tradice setkává s novou. Nejedná se však o překomponovanost a nevkusné spojování nesourodého, jak často máme moţnost vidět v dnešních 12 Mihule, Jaroslav. Booklet k CD Hry o Marii/ The Miracles of Our Lady Supraphon 1993,

19 divadelních sálech. Jak sám Martinů uvádí: Můj princip je v zásadě velmi prostý, a to nepouţívat hudbu k vyjádření něčeho, co se hudbou vyjádřit nedá Havlíková, Helena. Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav,

20 3. Martinů a humor ve scénických dílech Divadlo dle Bohuslava Martinů má bavit a přivést člověka k přemýšlení. Jak ale sám uvedl: Všelijaké vzplanutí vášní a heroizmu se nám počíná zdát podezřelým. Ani ten vypjatý dramatizmus nás nějak neuspokojuje. A všechny ty systémy, ne zvláště pracně vybudované, se nám zdají být papírové. Je třeba je revidovat. (1935) 14 Martinů tedy revidoval a ve výsledku jeho revizí zbylo místo i pro humor. Opět lze pouţít jeho slova: Tyto postavy Vám předvedou hry, které vidíte sami na kaţdém kroku. Nebuďte na ně přísní ve svém úsudku, a jestliţe Vás přinutí ke smíchu, uţ to samo stačí. Člověk se nesměje kaţdý den. Nemračte se pro způsob, který volili k vyvolání smíchu, je to jejich způsob, snad naivní, ale upřímný. (1935) Opery Bohuslav Martinů napsal 17 oper, přičemţ dvě z nich nedokončil. Z daného počtu má devět oper komický námět. V dopise Vítězslavu Nezvalovi z roku 1935 Bohuslav Martinů píše: zatřeseme trochu těmi sociálními syţety u nás v opeře a dostaneme vynadáno, ale to nevadí. Můţete si dovolit všechno a udělejte to hodně legrační a se spoustou poezie 16 V komické opeře Voják a tanečnice (1927), jeţ je adaptací antické komedie Lišák Pseudolus, pracoval Bohuslav Martinů s přeléváním děje z jeviště do zákulisí a do hlediště. Do komedie vstupují a ovlivňují ji reţisér, nápověda, policista a představení ještě komentuje sám autor předlohy Plautus, ale také Molière a Cato. Martinů zde také pouţívá prvky, které se s klasickým chápáním operního divadla moc neslučují, a to prvky revuálního divadla. Tím vším zesiluje neváţný dojem z opery, která se tak dá přiřadit ke scénickým pracím typu muzikálového divadla. Premiéru měla opera Voják a tanečnice v Národním divadle v Brně. Za dirigentským pultem stál F. Neumann, reţíroval O. Zítek a scénu připravil B. Balabánek. Dalších nastudování se opera dočkala v roce 1966 v Olomouci a v roce Havlíková, Helena. Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav, Tamtéž. 16 Havlíková, Helena: Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav,

21 v Ostravě. Do Prahy se nakonec dostala aţ v roce 110. výročí narození Bohuslava Martinů tudíţ před deseti lety, kdy ji uvedla Státní opera Praha a připravil ji mezinárodní tým v čele s reţisérem Davidem Pountneyem. Dalšími z této řady je i opera Slzy noţe (1928), která má však podstatně komornější charakter a je psaná na dadaistický námět. Bohuslav Martinů o této opeře napsal: Tato muzika je ostrá, a v tom malém obsazení bude působit hodně surově, ale mám z toho radost, myslím, ţe to bude pořádný fofr, aţ to bude všechno pohromadě. Napiš mi, co říkáš tomu libretu, myslím, ţe budeš nad tím kroutit hlavou. Zběhl jsem hodně z cesty udané dr.lövenbachem Kam aţ zběhl ukazuje alespoň malá část libreta v překladu Evy Bezděkové: Matka: Tak vidíš, jak tě pán má rád! Satan: To mám, mám rád i slečnu i vás Madam! Eleonora: Ne! Ne! Já miluji oběšence svého, on je tak věrný a tak pravý. Moje nervy! Matka: Ach, pane, chraň vás Bůh mít děti. Satan: Však on je ţivot lehčí neţ se má za to. Eleonora: Moje nervy! Satan: Jen se vdát musejí! Opera byla původně psána pro festival soudobé hudby, ale text nebyla schopna strávit ani avantgardní porota ve sloţení Burkard, Haas a Hindemith. Děj, který se točí kolem oběšence a Satana, ještě s erotickými motivy, byl na dobu svého vzniku natolik nepřijatelný, ţe se opera dočkala prvního uvedení aţ v brněnské opeře. Premiérové představení dirigoval V. Nosek, reţíroval a choreografii vytvořil L. Ogoun, scénu V. Štolfa a kostýmy A.Vobejda. V novém nastudování operu Slzy noţe uvedlo Národní divadlo v Brně ve spojení s balety Kuchyňská revue a Podivuhodný let. Toto nastudování mělo premiéru v brněnském divadle Reduta. 17 Dr.Lövebach autor libreta k opeře Voják a tanečnice. 18 Dopis Fině Tausigové ze dne Částková, Patricie. Bohuslav Martinů Kuchyňská revue, Slzy noře, Podivuhodný let. Program představení Národního divadla Brno, Brno, 2009, s

22 Spolupráce s libretistou opery Slzy noţe, kterým byl Georg Ribemont- Dessaignese, 20 pokračovala i v dalších operách. V opeře filmu Tři přání aneb Vrtkavosti ţivota, podobně jako v Slzách noţe Martinů vyuţil jazzové prvky. Dějovou linii nám převyprávěl Bohuslav Martinů takto: Ve filmovém ateliéru vrcholí přípravy a reţisér dává pokyn k natáčení: Pán v lese potká vílu, přivedl ji domů k manţelce a víla je vyzvala, aby vyslovili tři přání. Chtějí zbohatnout, a tak odjedou na Zlatý ostrov. Všude samé zlato, prší zlatý déšť. Loď ztěţkne a začne se potápět. Tu si muţ uvědomí omyl a vysloví přání, aby jeho ţena omládla. Stane se, jenţe ţena mu odejde s mladíkem. Zůstává tedy sám a přeje si, aby i on byl milován, ale naneštěstí přiběhne ošklivé kulhavé děvče a vrhne se mu kolem krku. Je ţárlivá a pánovitá a za hádky ho udeří do hlavy. Hrdina umírá naříkaje, ţe ţivot je těţká věc. Slaví se dokončení filmu. A peripetie milostných vztahů z pohádky dostávají podobu skutečnosti: Ach, jak těţké je ţít. 21 Prvního provedení se opera Tři přání aneb Vrtkavosti ţivota opět dočkala aţ v Brně Dirigentem byl V. Nosek za reţijního vedení E. Schorma, scénu vytvořil L. Vychodil, kostýmní výpravu J. Konečná a choreografii L. Ogoun. Bohuslav Martinů vytvořil také rozhlasové opery. Tyto opery vznikly na objednávku Čs. rozhlasu a musely splňovat určitá kriteria, aby je bylo moţno technicky vůbec uvést. Délka, přehledné členění, dostatečný dramatický účinek to vše se podařilo skladateli splnit a opery Hlas lesa a Veselohra na mostě byly uvedeny v Čs. rozhlase pod vedením Otakara Jeremiáše. Obě mají také výrazně komediální náměty. Opera Hlas lesa (1935) měla premiéru v rozhlase a prvního scénického provedení se dočkala v roce 1960 v Praze. Libreto napsal Vítězslav Nezval a ten vloţil do úst vypravěče: Vstupte do lesa příšernějšího neţ kostlivec, neboť kaţdý člověk zbloudil v lese Děj pokračuje rychlými střihy, kdyţ nevěsta, která se jde do lesa rozloučit se svým milým před nucenou svatbou s jiným, se postupně stane zajatkyní loupeţníků, poté platidlem v kartách, pak maskovaným loupeţníkem a dokonce katem 20 Bohuslav Martinů si dodané libreto upravil dle svých představ a potřeb. 21 Havlíková, Helena. Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav,

23 svého milého, kterého také zajali loupeţníci, aby na závěr vše skončilo tak, jak má šťastným koncem. Veselohra na mostě (1935) měla premiéru Na scénu ji poprvé uvedli v Ostravě v roce 1948 a v témţe roce byla uvedena také v Brně. Libreto této opery si Bohuslav Martinů upravil sám podle V. K. Klicpery. Brzy po svém scénickém uvedení se stala tato opera stálicí operního repertoáru na celém světě, protoţe dějová linie této komedie je pochopitelná všude. Martinů na poměrně malé ploše přesně vykreslil charakter postav, které se dostanou do neřešitelné situace. Znepřátelená vojska je uvězní na mostě a tam si musí vyřešit své milenecké a manţelské spory a také hádanku popleteného pana učitele. Vše dopadne dobře byrokratický problém je vyřešen vítěznou bitvou a osobní spory se urovnají. Jaroslav Mihule ve svém hodnocení Veselohry na mostě uvádí: Klicpera umocněný hudbou Martinů představuje typický příklad paradoxu světovosti: spontánní a přesné zpracování jednoduchého, nenáročného námětu, v němţ elementární ţivotní city a vztahy a opravdový humor spojují člověka s člověkem. 22 Opery Hlas lesa i Veselohra na mostě byly v roce 2009 uvedeny s velkým úspěchem také v Poličce v rámci 12. ročníku Martinů fest. 23 Česká commedie dell arte, tak by se dala charakterizovat opera Bohuslava Martinů zařazená k operám s komickým námětem - Divadlo za bránou (1936) 24. Jde o specifický druh opery. První dějství je vlastně baletní pantomimou a zpívat se začíná aţ ve druhém a třetím dějství, které jsou buffo operou. Text si autor vytvořil podle předloh J. B. G. Debureaua, J. B. Molièra a s pouţitím české lidové poezie. Dialogy poté upravil Leo Štraus. Bohuslav Martinů touto operou částečně doplnil výpadek commedie dell arte v českém divadelním prostředí. Říká: Ani syţet, ani děj nerozhoduje, není důleţitý. Je to jen jakási směs různých scén a podivných situací, které vycházejí z prastarého schématu: Otec Pantalon, věčně rozmrzelý a nevrlý, má dceru, půvabnou roztomilou Kolombínku. A Kolombína 22 Mihule, Jaroslav. Booklet k CD Veselohra na mostě. Supraphon 1994, Představení dne ve velkém sále Tylova domu. Účinkovala Komorní filharmonie Pardubice, členové sboru Národního divadla v Praze pod vedením Vojtěcha Vzpurného. Sólové party zpívali Z. Kloubová, O. Černá, V. Doležal, R. Janál, R. Vocel a P. Frýbert. 24 V autografu je název uveden jako Divadlo za bránou, v dalších textech autora se uvádí také ve verzi Divadlo za branou. 23

24 má dva milence podnikavého Harlekýna a zasněného smolaře Pierota. Harlekýna preferuje dcera, Pierota zase otec. Pierot ţárlí a Harlekýn si bere Kolombínu. 25 Pro další upřesnění dodává: Co je vlastně Divadlo za branou? Nic jiného neţ divadlo, scéna na trhu, na jarmarku, za městem. Je to dílo veselé, nespoutané, bez problémů chce pobavit, určitá improvizace, jak tomu bylo v italské komedii. 26 Martinů zde ve velké míře vyuţil své poznatky o vývoji divadla commedie dell arte je do značné míry improvizačním divadlem. Přiznává také, ţe je to opera plná českých písniček a vyjadřuje přání, ţe by snad mohla potěšit. Premiéru měla opera v Národním divadle v Brně s týmem: dirigent A. Balatka, reţisér R. Walter, scéna F. Muzika. Věnování je adresováno dirigentovi prvního provedení. Buffo opera Dvakrát Alexandr (1937) je jednoaktovou operou na text André Wurmsera a premiéru měla aţ v Mannheimu. První nastudování u nás proběhlo jiţ v tom samém roce v Brně. Děj je zasazen do Paříţe roku 1900 a řeší takříkajíc scény z manţelského ţivota. Typově se řadí k jednoaktovkám Slzy noţe a Veselohra na mostě. Ţenitba (1952), komická opera o dvou dějstvích vznikla na text N. V. Gogola. Vytvořena byla na objednávku televizního kanálu NBC, jehoţ dramaturgové oslovili nejslavnější skladatele ţijící v USA s prosbou o napsání opery pro cyklus Opera for the Millions. Martinů na výzvu přistoupil také na základě úspěchu Veselohry na mostě, která dostala v roce 1951 ocenění newyorských kritiků, jako opera roku. Operu Ţenitba pojal Martinů jako frašku a dovolil si v ní i hudební ţerty, například, kdyţ se při naráţce To je národ, tihle Rusové ozve motiv z písně Ej uchněm. Děj je poměrně jednoduchou ukázkou nepovedených námluv, kdy se čtyři nápadníci snaţí dostat ruku uţ poněkud ne úplně mladé nevěsty. V rámci svého předvádění jsou komicky trapní, však přesto věřící ve svou dokonalost. Nakonec se ani ten nejschopnější a nejperspektivnější neodhodlá ke sňatku a raději před snoubenkou a závazkem oknem prchá. Na dokreslení situace z námluv dvě ukázky z libreta: 25 Havlíková, Helena. Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav, Citace Bohuslava Martinů z roku Havlíková, Helena. Opery Bohuslava Martinů. Praha: Divadelní ústav,

25 Ţivakin: Ţivakin: Zkuste ji říci: Krajíček chleba mi dej! Nedá! Jak francouzsky řeknu: Date ci del pane nebo Potrate vino to hned je tu všechno. *** Sicílie, pánové, to je samá voda. A bylo tam také pár anglických důstojníků a docela dobře jsme si rozuměli. Člověk ukázal jenom na láhev a oni hned věděli, ţe to znamená napijeme se. Premiéru měla opera Ţenitba a byla velmi úspěšná. Manţelka skladatele, Charlotta Martinů, ve vzpomínkách uvádí: Tehdy Bohuš pracoval na Gogolově Ţenitbě, kterou pak provedli v televizi 7. února. Dirigoval Hermann Adler. Těšilo mě, kdyţ nás pak přátelé a známí volali a blahopřáli nám. Poprvé jsem také byla ve studiu televize a viděla jsem, jak dílo při natáčení vzniká, seznala různé triky. Rovněţ mě těšilo, ţe mi v dílně majitelka a kolegyně blahopřály a představení chválily. 27 Komickou operu Mirandolina (1954) nejlépe charakterizuje autor sám: Je to lehká, nekomplikovaná věc s důrazem na zpěvnost, malý orchestr. Je tu ovšem stále ten problém současné opery, která má být psychologickým popisem, coţ zase Mirandolina není. Je veselá od začátku do konce. 28 Libreto si opět napsal sám na motivy divadelní hry C. Goldoniho La locandiera (Paní hostinská). Podobně jako v Ţenitbě zde máme tři nápadníky, teď je však potenciální nevěstou švarná a chytrá hostinská. Ze tří šlechticů, kteří jsou ve hře, si však nevybere ani jednoho a za svého vyvoleného si zvolí prostého číšníka. Bohuslavu Martinů se podařilo v této opeře spojení českého a italského prvku. Nevytvořil však velkou operu, ale spíše komornější operu s několika vstupy mluvených dialogů. Premiéru měla Mirandolina v Praze ve Smetanově divadle (dnes Státní opera Praha) dne Dirigentem byl V. Kašík, reţisérem L. Maudaus, scénografem F. Tröster a choreografem A. Landa. Převaţující počet oper s komickým námětem má u Bohuslava Martinů i další aspekt. Je jím autorova schopnost upravit si libreto opery pro své potřeby včetně jejího vypointování. 27 Martinů, Charlotta. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Supraphon, 1971, s Havlíková, Helena: Opery Bohuslava Martinů. Praha, Divadelní ústav,

26 3.2 Balety Bohuslav Martinů se věnoval baletům převáţně ve svém paříţském období. Také v těchto dílech najdeme komické motivy a můţeme zde vidět skladatelovu snahu o hledání ideálního tvaru baletních kompozic 20. století, které nebudou svázané zavedenými konvencemi. V baletu Kdo je na světě nejmocnější (1922), přivádí autor do pomyslného myšího království Slunce, Vítr, Mrak, Zeď i myšího Prince. Všichni se uchází o ruku myší Princezny a řeší, kdo je nejmocnější. Na závěr se ukáţe jako nejmocnější ten nejmenší a zdánlivě nejslabší, myší Princ. Po premiéře, která se konala v brněnském Národním divadle , se Martinů vyjádřil: Začal jsem se odkloňovat od směru, v němţ jsem aţ dosud pracoval, od imprese, a měl jsem touhu po pregnantním projevu hudebním, po přesném rytmu a formě. Rovněţ jsem se zbavil tzv. hudebního líčení a popisování, podkládání situace hudbou a všelikých impresionistických vymoţeností zvukových i představových. Jedná-li se tedy o hrom, vítr, nemaluji jej nijak v orchestru, nýbrţ přenechávám to scéně, která je k tomu účelu. Myšky pískají na jevišti samy. Slunce nepřichází s dělenými smyčci a sladkou melodií, ale s trumpetou. 29 Premiéru v Brně řídil B. Bakala a choreografii připravil J. Hladík. Text si Bohuslav Martinů upravil sám na motivy orientální pohádky. V roce 1925 vzniká další z baletů na komický námět, na který Bohuslav Martinů napsal text a nazval jej Vzpoura. Balet měl premiéru v brněnském Národním divadle. Orchestr řídil F. Neuman, scénu připravil O. Zítek a choreografem představení byl I. Váňa-Psota. Poté byl ještě uveden znovu v Praze v roce 1969 a 1971 v Ostravě. Martinů se, podobně jako v opeře Voják a tanečnice, pokouší smazat hranici mezi jevištěm a hledištěm. Námětem baletu je vzpoura not, které se bouří proti zneuţívání. Jakém? Při krásném zpěvu ptáků štěká pes u boudy, při výuce hry na klavír se ţákyni nedaří, při dostaveníčku, kdy milenec nezvládne zahrát na flétnu vysoký tón. V baru se snaţí hrát foxtrot, ale na ulici ho přehlušuje zvuk aut a klaxonů i rozhlasové hlášení. Následuje tedy generální 29 Mihule, Jaroslav. Booklette z CD Kdo je na světě nejmocnější Supraphon 1987,

27 stávka tónů a s ní se hroutí celý hudební svět. Pak se ozve z dáli národní píseň (Martinů nabízí Muzikanti co děláte ), vrátí se paní Inspirace a vše je zpátky ve svých kolejích. Motýl, který dupal (1926), je dalším pohádkovým baletem na motivy Rudyarda Kiplinga. Je příběhem o hašteřivých ţenách, moudrém králi Sulejmanovi a krásné moudré Balkis. Motýl má zlou ţenu, a tak ji umravňuje prohlášením, ţe zadupe celý královský palác do země. Ta jednou ale prohlásí, ať to tedy Motýl skutečně předvede. Je však překvapená a slíbí poslušnost, kdyţ se to Motýlovi s pomocí kouzel Sulejmana podaří. Bohuţel tento balet nebyl dodnes proveden z důvodu nedořešených autorských práv s dědici Kiplinga. V roce 1966 byla uvedena jen rozhlasová premiéra orchestrální suity. Šachovou partii na jevišti rozehrává Bohuslav Martinů v baletu Šach králi (1930) na libreto André Coeuroy. Jedná se zde skutečně o šachovou hru, kterou hrají Ţaludové eso a Vrhcáb (třetím v jejich partě je ještě Domino). Rozvinou si šachovnici a hrají s bílými a červenými figurkami hru, kterou nakonec vyhraje Vrhcáb s bílými. Je zajímavé, ţe se zde objevují, tak jako v klasickém příběhu o Alence v říši divů, ne černé, ale červené figurky. Premiéru měl balet aţ v brněnské Státní opeře pod vedením J. Štycha, v choreografii L. Ogouna a na scéně V. Štolfa. Ze čtrnácti baletů je nejznámějším představitelem komediálních prvků a také nejinscenovanějším balet Kuchyňská revue (1927). Libreto k jazzovému baletu připravila Jarmila Kröschlová. Ta, po shlédnutí praţské premiéry baletu Kdo je na světě nejmocnější, oslovila skladatele s prosbou o spolupráci. Nové dílo, ještě pod názvem Pokušení svatouška Hrnce, poprvé se svým souborem uvedla na scénu v sále Umělecké besedy. Premiéru dirigoval Stanislav Novák. Je zajímavé, ţe i po svém úspěšném vstupu na divadelní scénu, byla partitura celého baletu dlouho zapomenuta v archivu Nadace Paula Sachera v Basileji. Zde ji znovuobjevil a zrevidoval Ch.Hogwood a A. Březina ve spolupráci s Institutem Bohuslava Martinů. Naposledy jsme měli moţnost vidět nastudování Kuchyňské revue v koprodukčním provedení Bohemia Baletu souborem Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a orchestru Janáčkovy opery Národního divadla 27

28 v Brně. Toto nastudování mělo premiéru v brněnském divadle Reduta. Opět nás tak mohlo pobavit snaţení solidního Hrnce, počestné paničky Pukličky, svůdnice Kvedlačky, lehkomyslného Utěráku a pedantského Smetáku v jejich příběhu propletených vztahů. 3.3 Další skladby s prvky humoru V roce 1920 píše Bohuslav Martinů skladbu pod názvem Slavnostní pochod Kytary, jako člen mládeţnického spolku s tímto názvem. Ten pořádal v Poličce a okolí nejen zábavní večírky, ale také divadelní a hudební představení a pro oba subjekty Martinů i kytaristy se toto spojení vyplatilo. Členové spolku měli zaručenou kvalitní hudební produkci a Martinů početné zastánce z řad mladých obyvatel Poličky. Za zmínku stojí poznámky, které jsou dopsány rukou autora k notovému zápisu pochodu. V úvodu, nad očekávaným označením Marcia, je dopsáno: Vesele nebo smutně, jak si kdo přeje. A la Kytara. Po šesti taktech fanfárového úvodu a změně tóniny se několikrát objeví předepsání výkřiků Hip, Hip, hurá! a dále Ať ţije naše Kytara!!!. Na prvním listu je napsáno pod názvem skladby toto autorské věnování: Sloţil a věnoval Kytaře její zaslouţilý člen, hudební referent Bogun Martinů. Doplněno je autokarikaturou opět jeden z myších profilů. V instrumentálních skladbách Bohuslava Martinů můţeme nacházet inspirační zdroje jen podle dochovaných písemných pramenů. Také se však můţeme částečně orientovat podle názvů skladeb, pokud je skutečně sám autor uvedl v autografech. Jiţ názvy klavírních skladeb Průvod koček v noci slunovratu (1919), Instruktivní duo pro nervózní (1925), Foxtrot narozený Na růţku (1919) nebo orchestrálních děl La Bagarre (1926) Vřava, Half-time (1924) Poločas, jistě svědčí o autorově smyslu pro humor. Ve skladbách inspirovaných lidovou hudbou u Bohuslava Martinů nacházíme také prvky humoru, které jsou jejich přirozenou součástí. Takovými jsou například části baletního pásma her, pohádek a říkadel se zpěvy pod názvem Špalíček (1932, definitivní verze 1940). 28