Odstraňování starých adheziv

Transkript

1 Zásady restaurování slinuté keramiky II. Ljuba Svobodová, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. Oddělení záchranných výzkumů, pracoviště Restaurátorské laboratoře, Keramická laboratoř, Letenská 123/4, Praha 1 Malá Strana Tento příspěvek navazuje na Svobodová L.: Restaurování slinuté keramiky. Rekonzervační zákroky. Publikováno in: Zpravodaj STOP 12, No. 4 (2010), str Odstraňování starých adheziv K odstranění historického lepení se přistupuje v případech, že došlo k nepřesnému spojení, k nedokonalostem spojených s technikou lepení, k nežádoucím barevným změnám. Je však třeba vzít v úvahu, že odstranění lepidel přírodního pryskyřičného, ale i syntetického, epoxidového, typu se provádí velice obtížně. Nevyhovující spoje s neznámým adhezivem se nejprve rozrušují teplou vodou s detergentem a poté mechanicky vhodnými nástroji. V případě neúspěchu se přistupuje k použití tlakové tamponády stírání tamponem namočeným ve vhodném rozpouštědle a na konec, když se nic nedaří a nepřesné spoje se starým lepidlem stále drží, naložením těchto střepů do lázně s vhodným rozpouštědlem v zakryté nádobě. Režim ponoru musí být monitorován. Začíná se zpravidla nejslabšími rozpouštědly ethanolem, acetonem, toluenem, atd. Nedaří-li se rozpustit, uvolnit, nabourat starý spoj, přechází se k efektnějším rozpouštědlům nebo jejich směsím. Obr. 1 Střepy rozbité nádoby na med byly již v minulosti lepeny. Stárnutím lepidlo degradovalo a změnilo své mechanické a estetické vlastnosti. Došlo k poklesu pevnosti spojů. Okolí lomových ploch bylo potřísněno lepidlem. Obr. 2 Očištění od zbytků starého zdegradovaného lepidla bylo provedeno kombinací mechanického a chemického čištění. Hrany byly čištěny za sucha vhodnou instrumentací skalpely apod. Toto 1

2 čištění však bylo neuspokojivé a bylo přikročeno k ponoru do lázně s acetonem. Aceton rozpustil stopy lepidla a hrany byly dočištěny vodou za pomoci jednosvazkového kartáčku. Obr. 3 Očištěné střepy po vysušení při laboratorní teplotě byly vyhledány a slepeny do původního stavu polyakrylátem s obchodním názvem AXILAT 500. Obr. 4 Rozbitý podnos byl také neodborně slepen výškové rozdíly. Došlo i k druhotnému uvolnění fragmentu. Porcelán byl silně znečištěn i na povrchu. 2

3 Obr. 5 Podnos byl dekomponován v lázni s teplou vodou s přídavkem detergentu SPOLAPON AES 253, přibližně 1 % ve vodě. Po čištění v lázni s detergentem byl zajištěn dokonalý oplach kohoutkovou vodou a na závěr destilovanou vodou. Zbytek čistidel v těle objektu může způsobit degradaci adheziv a výplní! Hrany uvolněných fragmentů byly dočištěny v zakryté lázni s 30 % H 2 O 2. Zakryté kádinky jsou ideální pro ponor střepů do vhodné chemikálie či rozpouštědla. Tlakovým tamponováním H 2 O 2 byly odstraněny i přetrvávající skvrny v ploše. Po chemickém čištění je velmi důležité dbát na dokonalou neutralizaci použitých chemikálií. Dokonalý několikanásobný oplach ve vodě a na závěr v destilované vodě je nutností! Obr. 6 Střepy byly vyhledány podle příslušnosti k tělu ošetřovaného předmětu. Obr. 7 Střepy byly slepeny epoxidovým lepidlem Hxtal NYL 1. Při lepení je třeba dbát na vzájemné upevnění lepených ploch, neboť mají značnou náchylnost k posunutí. Dále je třeba zajistit, aby epoxid z lepených míst nevytekl. Velkou nevýhodou je dlouhý čas potřebný k vytvoření dostatečně pevného lepeného spoje. Spoje se vytvrzovaly 7 dnů. Ztráty v ploše byly dotmeleny sádrovou hmotou s obchodním názvem ZELLAN. Mechanická retuš byla provedena flexibilními brusivy. 3

4 Obr. 8 Barevná retuš dotmelených ploch byla provedena minerálním práškovým pigmentem pruská modř KREMER Pigmente rozdělaným v akvarelovém médiu KREMER Pigmente. Obr. 9 Glazura byla naimitována 30 % PARALOID B72 v acetonu. Obr. 10 Minerální pigmenty 4

5 Mokré čištění Obr. 11, 12 - Při čištění tenkostěnného materiálu je dobré dostatečně velkou nádobu vyložit měkkou textilií, aby nedošlo k otluku křehkého materiálu. Nutno často měnit vodu a nezapomínat na závěrečný oplach v čisté vodě, zejména při použití detergentu. Vyhledávání a lepení fragmentů Obr. 13 Vyhledané střepy se postupně sekvenčně lepí v celek, zpravidla od spodní části. Slepené dno vytváří výchozí bod pro umísťování dalších střepů. Dále jsou střepy postupně lepeny spirálovitě okolo hran horní hranice dna směrem vzhůru k hornímu okraji tak, aby se nevytvořil zámek, znemožňující vložení a vlepení dalšího příslušného střepu. Konzervátor neustále musí myslet dopředu. Menší střepy jsou lepeny ve větší celky a ty opět ve větší, až se mohou vkompletovat do příslušné části vznikající nádoby. Při lepení je nutné postupovat systematicky, plynule rovnoměrně na všechny strany, aby nebyla narušena stabilita, kompaktnost a vyvážení rostoucí nádoby, aby se nepřekotila, nepřevrhla a nebortila. Lepeným spojům musí být dán dostatečný časový prostor pro dokonalé vytvrzení. Časový limit se prodlužuje v souvislosti s narůstajícím počtem slepených střepů a tím spojenou zvyšující se hmotností vznikající nádoby. Střepy se lepí kus po kuse a pokračuje se vždy, když předchozí díl pevně drží. Vypružení, které je způsobeno uvolněním napětí, k němuž dochází uvnitř objektu v průběhu výpalu, zejména u slinuté keramiky znamená ztrátu původního vzhledu. Rozbitý předmět nelze ideálně sloučit. Rozbité kusy se nedají přesně k sobě spojit. Vždy zůstane mezírka nebo hranka, i když se střepy sesadí dohromady. Práci ulehčuje dvojitý typ svěráku, svorky, udržující střepy v ideální poloze, než dojde k dokonalému vytvrdnutí lepicího systému. 5

6 Obr. 14 Schéma postupu lepení. Obr Střepový materiál po vyčištění a vyhledání. Obr Váza po slepení (AXILAT 500). Doplňování a mechanické retuše ztrát Tvarová rekonstrukce chybějících a poškozených částí není pravidlem, je třeba uvážit, zda je k dispozici dostatek původního materiálu a zda má smysl celek obnovit. Vždy se jedná o otázku míry rekonstrukce. Míra doplňování ztrát a následné mechanické i barvící retuše se řídí: Etickými zásadami konzervování a restaurování. Stupněm dochování původního střepového materiálu. Technologickými, konstrukčními možnostmi. Budoucím uplatněním restaurovaného předmětu výstavní účely, uložení v depozitáři, pro potřeby dalšího studia atd. Doplňování vychází z míry dochování originálu. Pro rekonstrukci celých předmětů je potřeba cca 2/3 dochovaného pláště předmětu, na jehož základě se bude moci doplnit zbytek těla. V tomto objemovém množství musí být zastoupen ideální profil, průřez celého ošetřovaného předmětu. Pozor na novotvary! Předlohou plastických doplňků (ouška, výstupky, atd.) jsou stávající originály. V místech, kde není možné jasně identifikovat původní tvarosloví, nesmí být tvar doplňován. Není nutné za každou cenu vytvářet celé doplněné předměty. U starších muzejních sbírek se objevují celé nádoby vytvořené na základě jednoho malého střepu, většinou okraje, nebo naopak složené ze střepů více nádob mozaika v plášti. 6

7 Vždy musí být patrné rozhraní mezi původním dochovaným materiálem a novodobou výplní. Spoj, kde se výplň dotýká původního materiálu, musí být vždy rozeznatelný a nesmí být matoucí. Pozor! U jemného porcelánu zvlášť rušivě působí vylámané kousky originálního materiálu podél lomů. Obr Talíř s odlomeným fragmentem z praporu. Obr Podle dochovaného okraje otisknutá podložka z dentálního vosku. 7

8 Obr Po dosádrování a mechanické retuši výplně do ideálního stavu. Obr Po dobarvení (školní akvarelové barvy) a nasimulování glazury (10 % PARALOID B72 v acetonu). Barevná retuš, tónování ztrát Barevná sjednocující retuš doplněných míst co nejvíce simuluje původní barevný fond zpracovávaného nálezu a to s ohledem na zásadu etického konzervování doplňovaná místa mají být o stupeň, tón světlejší, aby v detailním pohledu náhradní výplně zůstaly čitelné. Zlaté pravidlo: musí být jasně vidět, kam až sahá realita a co bylo doplněno. Doplňovaná, nabarvená, natónovaná, uměle napatinovaná místa musí harmonizovat, korespondovat s původním barevným fondem, s originálem. Důležité je, aby nabarvení působilo přirozeně, harmonicky s originálem a ne jako pěst na 8

9 oko. Barevná retuš nesmí podtrhávat dojem cizorodého, studeného, implantovaného materiálu, jenž byl použit na doplnění ztráty ve hmotě. Dobarvení doplněných ztrát, historizující úprava a nasimulování stárnutí se musí provést bez porušení autenticity objektu. Některé barvící retuše, především nanášení barev stříkáním, mají tendenci zastírat restaurování a mohou klamat diváka. To je stále více považováno za neetický přístup k restaurovaným objektům. Techniky barvení Techniky nanášení barev jsou známé z malby. Na základní barevné vrstvě se dají provádět nejrůznější malířské techniky: promývání barev, lavírování, barevné tónování, domalovávání, stínování, nanášení dalších barev a jejich kombinování, tupování mořskou houbou. Po nanesení základového barevného podkladu je také možné plochu promývat vodou z mechanického rozprašovače (airbrush vzduchový nástroj). Pro oživení doplněného místa a dolaďování jemných barevných korekcí je možné vytvářet ve druhé vrstvě na zabarveném podkladu směs barev přímo z palety. Barevným vrstvením získává zpracovávaná plocha třetí rozměr, hloubku, přirozenost, barvitost. Valéry jemné přechody, odstupňování tónové intenzity barvy od jasnosti do sytosti tmavých tónů. Jemným štětečkem se nanáší namíchaná barva do štětce s vodou navlhčeného podkladu. Dotýkat se jen špičkou štětce, zlehka a nanášet malé množství barvy. Tak lze dosáhnou i plynulých valér na větší ploše. Zásady barevné retuše Při práci s barvami pozor na přesahy! Barva nesmí zasáhnout původní střepy. Pozor na nedomalovaná místa, okraje, hranky bílých doplněných ploch. Na nabarvené ploše nesmí být znát viditelné stopy tahů po štětci. Malované ornamenty, dekory, vzory se doplňují pouze tehdy, je-li 100 % jistota, jak ornament vypadal, jak navazoval. Návrh se provádí čárkovanou retuší. Pozor na stříkané retuše! Obr. 21 Odlité a oretušované výplně před barvením Obr. 22 Výplně talířů po barevné retuši 9

10 Další způsoby doplňování ztrát Obr Pro dolití odštípnutého okraje bylo připraveno podpůrné lůžko z vykrývací pásky. Obr Drobná ztráta z okraje byla dolita lepidlem UHU porzellan. 10

11 Obr. 25, 26 - Stav po dolití a mechanické retuši. Lepidlo samo o sobě imituje vzhled porcelánu, proto nebylo nutné provést barevnou retuš ani imitaci glazury. Obr Rozbitá miska Obr Miska po vyčištění a slepení (Hxtal NYL 1). Obr Ztráta byla dolita výplňovým materiálem Zellan, smíchaným s minerálním pigmentem (siena přírodní) na odpovídající barevnost střepu. 11

12 Obr Miska po mechanické retuši flexibilními brusivy. Obr Imitace glazury syntetickou glazurou za studena. K věrohodnému vzhledu došlo smícháním lesklé a matné GOLDEN Porcelain Restoration Glaze Gloss a Matte KREMER Pigmente. 12

13 Obr Ruční domodelování ztráty epoxidovou plastelínou UHU 7933 Repair all-plastelína. V případě, kdy není zachována předloha, restaurátor musí vymyslet, jak asi doplněk vypadal. Je možné jako v tomto případě, modelovat volně z ruky za pomoci vhodné instrumentace rovnou na chybějícím místě objektu. Pravá domodelovaná nožka ovečky se však neudržela na místě. Po vytvrdnutí byla přilepena 50 % PARALOID B72 v acetonu. Obr Barevná retuš ztrát temperovými barvami Artists Water Colour s přidáním penetračního PA Sokrat Obr Porcelánové střepy Obr Střepy po vyčištění mokrou cestou a vyhledání 13

14 Obr Stav po slepení (30 % PARALOID B72 v acetonu). Obr Drobné ztráty byly dotmeleny epoxidovou modelínou UHU 7933 Repair all-plastelína. Obr Doplněné ztráty byly nazlaceny zlatícím bronzem SCHMINCKE. 14

15 Obr Vzorník zlatých a stříbrných odstínů Rekonstrukce čínské porcelánové mističky z 16. století Stav předmětu před konzervací a restaurováním (obr. 40) Jediný glazovaný, tenkostěnný střep s modrou podglazurní dekorací. U nožky se vykytovaly nánosy hnědých nečistot, ke kterým došlo pravděpodobně v souvislosti s historickým kontextem uložení. Konzervátorský a restaurátorský záměr Dle 14, odst. 10 zák. č. 20/1987 Sb., v platném znění a 10 vyhlášky č. 66/1988 Sb., v platném znění. Zásahy se budou řídit moderními etickými standardy konzervování a restaurování a budoucím uplatněním restaurovaného předmětu. Zásahy musí být dostatečně reverzibilní. Zásahy budou prováděny na základě restaurátorem navrženého postupu, který musí být schválen zadavatelem. K restaurátorskému zákroku na dochovaném materiálu se přistupuje jako k jediné možnosti jeho záchrany. Každý konzervační zásah musí být činěn tak, aby byla zachována veškerá informační, estetická a historická data, která předmět nese. Zásahy nesmí ničit, narušovat ani redukovat komplexní hodnotu sbírkového předmětu. Je třeba dbát na integritu a autenticitu předmětu s minimální intervencí. Záměrem je zachovat pokud možno veškerý nalezený materiál bez jeho narušení. Předpokládaný rozsah restaurování a návrh použité pomocné materiálové báze: Podle výsledků předběžného restaurátorského průzkumu zvolit nejlepší metodiku čištění. Ztráty doplnit sádrou. Doplněk nechat bílý. Při detailním pohledu z blízka musí být splněno konzervátorské zlaté pravidlo, tzn. musí být jasné, kam až sahá realita a co je nově doplněno. Postup konzervačně-restaurátorských prací 15

16 Plán práce byl navržen tak, aby nedošlo k žádnému negativnímu zásahu do ošetřovaného předmětu. Cílem zásahů je zastavit všechny degradační procesy a stabilizovat dochovaný keramický materiál se snahou o jeho minimální narušení. 1/ Fotodokumentace. Zachycení stavu předmětu před, v průběhu a po restaurátorském zásahu. 2/ Odstranění znečištění. Exponát byl zbaven nečistot s maximální opatrností jemným štětcem, několikanásobným čištěním pěnou z detergentu s neutrálním ph. Po čištění v lázni s detergentem bylo nutné zajistit dokonalý oplach. Na podložce z močoviny byl vyčištěný střep ponechán při laboratorní teplotě až do úplného uschnutí. 3/ Vytvoření podpůrného jádra. K dosažení úspěšné rekonstrukce celkového tvaru byla z důvodů značné křehkosti a malého množství dochovaného materiálu vytvořena vnitřní forma - jádro z točírenské hmoty. Jeho tvar byl vytvořen podle otisku do dentálního vosku a ručně přizpůsoben mechanickou retuší do ideálního tvaru (obr. 41). 4/ Dolití ztrát. Na formu, na niž byl nasazen originální střep, byla z vnějšku nanesena dokonale rozdělaná sádrová suspenze. Přes veškerou snahu se nanesená hmota nespojila se základním tenkostěnným střepem. Po dokonalém vysušení sádrové hmoty byl k ní přilepen střep 50 % Paraloidu B 72 v acetonu. Po vytvrzení byl spoj vyretušován a zahlazen řídkou sádrovou suspenzí. Pro vytvoření nožky byla připravena jednoduchá otevřená forma pro lití na hladinu, z licí silikonkaučukové hmoty - Lukoprenu. Šlo o jednoduchý otisk již existujícího tvaru. Lukopren byl nalit na naseparovanou dochovanou nožku. Vzhledem k malému množství dochované nožky byla nožka odlita ze zvulkanizované formy nadvakrát. Části nožky byly slepeny k sobě a k dochované části akrylátovou disperzí a po vytvrzení dosádrovány a oretušovány (obr. 42, 43). 16

17 5/ Mechanická retuš výplně. Po zaschnutí sádry bylo přistoupeno k závěrečné korekci doplněné sádrové plochy zabroušením jemnými flexibilními brusivy do ideálního vzhledu nádobky. V oblasti navazování sádry k okrajům nádobky byly provedeny přesnější korekce hran zbroušením jemným smirkovým papírem a pomocí retušovací tužky. Přetoky sádry byly odstraněny skalpelem, retušovací tužkou a doladěny retuší vodním smirkovým papírem. Mokrou retuší byl předmět zbaven stop po sádrování. Nádobka byla zbavena separátoru a sádrového prachu pomocí houbiček a kohoutkové vody. 6/ Barevná retuš. Na doplněných plochách byla provedena barevná retuš tak, aby doplněná místa co nejvíce odpovídala původnímu barevnému fondu zpracovávané nádoby. Zabarvení bylo provedeno tak, aby byl zákrok v souladu s etikou konzervování, tedy co nejméně viditelný, ale při pohledu z blízka čitelný a splňující žádané estetické vlastnosti. 7/ Závěrečná konzervace, imitace glazury. Nabarvené sádrové tělo bylo z důvodů zvýšení životnosti nakonzervováno jemným postřikem konzervačního roztoku kompresorovým airbrushovým setem (obr. 44). Konzervačním činidlem se uzavírá pórovitý povrch sádry a dochází tak ke konsolidačně hydrofobní úpravě (hydrofobizace). Konzervací se posiluje odolnost vůči vlivům okolního prostředí, zejména působení vlhkosti. Docílí se celistvosti povrchu, konzervační roztok imituje přirozený lesk keramické nádoby. Konzervace v rámci závěrečné povrchové úpravy napodobuje lesk glazury falešná glazura (obr. 45, 46, 47, 48). 17

18 Seznam použitých materiálů Čištění: Pitná voda - vodovodní řád Letenská 123/4, Praha 1 Malá Strana. Detergent: SPOLAPON AOS 146. Vyrábí ENASPOL, a.s., Velvěty 79, Teplice1, ČR. Přibližně 1 % ve vodě. Doplňování ztrát: Podkladová forma: Dentální vosk značky CERADENT. Vyrábí: SPOFA - Dental a.s., Markova 238, Jičín, ČR. Dodává: Hu-Fa DENTAL a.s., Moravní 909, Otrokovice, ČR, Kadlub: Točírenská hlína světlá SB. Vyrábí: Pávek Keramika, spol. s r.o., Na horce 278, Doubravice nad Svitavou, ČR. Separátor značky LUKOPREN. PND Vyrábí: Lučební závody a.s. Kolín, Pražská 54, Kolín, ČR. LUKOPREN N Super. Vyrábí: Lučební závody a.s. Kolín, Pražská 54, Kolín, ČR. IČO: ALAMO S alabastrová, modelářská, přírodní, bílá sádra. Vyrábí: Ernst Hinrichs GmbH. Dental und Gipspräparate. Borsigstraβe 1. D Goslar, Germany. Dodává: Hu-Fa DENTAL a.s., Moravní 909, Otrokovice, ČR, Lepení: Akrylátové lepidlo s obchodním názvem Sokrat 500. Charakteristika výrobku: nízkovizkózní, jednosložkové, vodouředitelné, kopolymerní styren akrylátové disperzní lepidlo. Vyrábí: RSM CHEMACRYL, a.s., Tovární 2093, Sokolov, ČR. Dodává: ARNAUD CESKÁ s.r.o., Eliášova 22/827, Praha 6 Bubeneč. Paraloid B 72 v acetonu (50 % pevné složky v ). Charakteristika výrobku: kopolymer methylakrylátu (MA) s ethyl-methakrylátem (EMA). Vyrábí: Rohm & Haas, GmbH, D. Dodává: ARTPROTECT ex Deffner & Johann, Absolonova 73, Brno 24, ČR. Barevná retuš: Temperové barvy Artists Water Colour, bílá. Dováží: CHEMOPLAST a.s., Karlova 933/7, Brno Maloměřice, ČR. Konzervace sádrových výplní, závěrečná stabilizace: 10 % naředěná disperze penetračního kopolymerního styren akrylátu Sokrat 6492 (HEXION Specialty Chemicals a.s., Tovární 1, Sokolov, ČR. destilovanou vodou. Foto, kresebná dokumentace: Ljuba Svobodová Literatura 1. Ljuba Svobodová: Zásady restaurování slinuté keramiky. Rekonzervační zákroky. Publikováno in: STOP, odborný seminář Restaurování slinuté keramiky, 2010, Národní muzeum, Praha, str