Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Biodiverzita motýlů v okolí obce Stará Ves (okr. Bruntál) Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vypracoval: Martin Vyhlídal Brno 2011

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Lesnická a dřevařská fakulta 2009/2010 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Martin Vyhlídal Krajinářství Krajinářství Název tématu: Biodiverzita motýlů v okolí obce Stará Ves (okr. Bruntál) Rozsah práce: 25+5 stran příloh Zásady pro vypracování: 1. Samostatně shromáždit údaje o denních a nočních motýlech v okolí obce 2. Ve spolupráci s CHKO Jeseníky provést inventarizaci fauny denních motýlů v MCHÚ v okolí obce 3. Průběžně zpracovávat materiál ze světelného lapače umístěného v obci 4. Zpracovat základní ekologické charakteristiky motýlích společenstev v okolí obce 5. V závislosti na zjištěných charakteristikách stanovit klíčové biotopy v okolí a navrhnout péči Seznam odborné literatury: LAŠTŮVKA, Z. Denní motýli (Rhopalocera) zemědělské krajiny. Metodika hodnocení biodiverzity 1. a zdravého prostředí. 1. vyd. Brno: Biocont Laboratory, s. ISBN LAŠTŮVKA, Z. -- KREJČOVÁ, P. Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, s. ISBN LAŠTŮVKA, Z. Katalog motýlů moravskoslezského regionu : Katalog von Faltern der mährisch- 3. schlesischen Region (Lepidoptera). Brno: AF VŠZ, s. VRABEC, V. -- LAŠTŮVKA, Z. -- BENEŠ, J. -- ŠUMPICH, J. -- MARTIN, K. -- FRIC, Z. -- HRNČÍŘ, J. -- MATOUŠ, J. -- STANISLAV, M. -- KURAS, T. -- HULA, V. -- HEŘMAN, P. 4. Lepidoptera (motýli). In: FARKAČ, J. -- KRÁL, D. -- ŠKORPÍK, M. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, s ISBN SUMPICH, J. -- KURAS, T. -- LAŠTŮVKA, Z. -- LIŠKA, J. -- SITEK, J. Motýli. In: SEJAK, J DEJMAL, I. Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. 1. vyd. Praha: Český ekologický ústav, s ISBN

3 LAŠTŮVKA, Z. -- MAREK, J. Motýli (Lepidoptera) Moravského krasu - diverzita, společenstva 6. a ochrana. 1. vyd. Blansko: Korax, s. ISBN X. 7. BENEŠ, J., DVOŘÁK, J., FRIC, Z., HAVELDA, Z., KONVIČKA, M., PAVLÍČKO, A., WEIDENHOFFER, Z. (eds.): 2002: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I a II. Společnost pro ochranu motýlů, Praha, 856 pp. Datum zadání bakalářské práce: únor 2009 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2010 Martin Vyhlídal Autor práce Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vedoucí práce prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vedoucí ústavu doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Biodiverzita motýlů v okolí obce Stará Ves (okr. Bruntál) vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

5 PODĚKOVÁNÍ Na prvním místě bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi Ph.D. za pomoc při determinaci motýlů, odborné vedení, rady, zkušenosti a drahocenný čas, který mi vždy se vstřícností věnoval. Dále můj velký dík patří prof. RNDr. Zdeňkovi Laštůvkovi, CSc. za zapůjčení světelného lapače pro odchyt nočních motýlů a pomoc při determinaci sporných taxonů, Ing. Jaroslavovi Šafářovi za pomoc s determinací některých druhů, paní Marii Sojkové za možnost umístit lapač na jejím pozemku a vybírání nachytaných motýlů během mé nepřítomnosti. Poděkování patří také mé rodině za finanční podporu během mého studia a přítelkyni za podporu během zpracovávání této práce.

6 ABSTRAKT Název práce: Biodiverzita motýlů v okolí obce Stará Ves (okr. Bruntál) Tato práce se zabývá druhovou diverzitou motýlů vyskytujících se na území obce Stará Ves ležící v podhůří Jeseníků. Na vybrané lokalitě u přírodní rezervace U Slatinného potoka byl umístěn v období od 20. dubna 2009 do 2. září 2009 světelný lapač pro odchyt nočních motýlů Na základě výběrů z lapače bylo zjištěno celkem 3169 jedinců velkých motýlů (Macrolepidoptera), kteří přísluší ke 229 druhům. Zjištěné druhy náleží ke 12 čeledím. K nejvýznamnějším zjištěným druhům patří Dasypolia templi (Thunberg, 1792), Proserpinus proserpina (Pallas, 1772), Crypsedra gemmea (Treitschke, 1825) a Lithomoia solidaginis (Hübner, 1803). Lišaj P. proserpina je druh sledovaný v rámci programu NATURA Díky tomuto výzkumu je možné upravit plán péče pro přírodní rezervaci U Slatinného potoka a zjištěné výsledky výrazně rozšiřují znalosti o fauně motýlů této části Jeseníků. Klíčová slova: noční motýli, Jeseníky, biodiverzita, světelný lapač.

7 ABSTRACT Name of thesis: Biodiversity of butterflies in the nearby village of Stará Ves (district Bruntál) The subject of bachelors thesis is the generic diversity of butterflies occurring in the area of the village Stará Ves, situated at the foothills of Jeseníky. In the period from 20 th April 2009 till 2 nd September 2009, there was situated the light trap determined to capture night moths in the selected area by nature reserve U Slatinného potoka. Based on the selections from the container, a total of 3169 individuals, large butterflies, were found (Macrolepidoptera) that belongs to 229 types. Identified types belong to 12 species. The most significant species include Dasypolia templi (Thunberg, 1792), Proserpinus proserpina (Pallas, 1772), Crypsedra gemmea (Treitschke, 1825) and Lithomoia solidaginis (Hübner, 1803). Proserpinus proserpina is a type pursued under the program of NATURA Due to this research, it is possible to modify the management plan for nature reserve U Slatinného potoka and the results significantly extend knowledge about the fauna of butterflies of Jeseniky. The key words: night moths, Jeseniky, biodiversity, light trap.

8 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED KLASIFIKACE A SYSTÉM MOTÝLŮ EKOLOGIE VE VZTAHU K MOTÝLŮM Biodiverzita Dominance CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ Geologie a geomorfologie Pedologie (dle SPRÁVY CHKO JESENÍKY, 2003) Hydrologie Klimatologie Biogeografie Fytogeografie Obec Stará Ves PR U Slatinného Potoka (dle ŠTENCLA, 2011) CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ SHRNUTÍ NAVRHOVANÁ PÉČE O LOKALITU ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA

9 1 ÚVOD Motýli tvoří druhý největší řád hmyzu, hned po broucích. V současné době bylo nalezeno a entomology popsáno přibližně druhů motýlů a každým rokem přibývá několik dalších (zejména z tropických oblastí). Dle LAŠTŮVKY (2010) je v České Republice doložen výskyt druhů motýlů (Lepidoptera), z toho k tzv. malým motýlům (Microlepidoptera) patří druhů a k tzv. velkým motýlům (Macrolepidoptera) se řadí druhů. Pokud se podíváme na motýly s denní aktivitou (Rhopalocera) tak jich u nás je 161 druhů, zbývajících druhů náleží k nočním motýlům (Heterocera). Životním prostředím motýlů je téměř celá pevnina kromě ledem pokrytých oblastí. Vyskytují se od mořských pobřeží až po vysoké horské polohy. Můžeme je najít v tropických deštných lesích i na zmrzlé tundře. Během svého vývoje se dokázali přizpůsobit životu ve vyprahlých pouštích nebo v rozsáhlých komplexech močálů. Některé tažné druhy jsou schopny uletět i vzdálenost dlouhou stovky kilometrů přes moře. Mezi takové druhy patří např. u nás se vyskytující babočka bodláková Vanessa cardui (Linnaeus, 1758), babočka admirál Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758), vzácnější lišaj smrtihlav Acherontia atropos (Linnaeus, 1758) nebo také lišaj oleandrový Daphnis nerii (Linnaeus, 1758). BENEŠ ET AL. (2002) uvádí, že ze 161 druhů denních motýlů zjištěných v ČR za poslední století 18 druhů (11%) již vymřelo, dalších 16 druhů (10%) je ve stavu blízko vymření a téměř polovina druhů (45%) je v různém stupni ohrožení. Nejvíce ohroženými skupinami druhů jsou jak druhy otevřených lesních stanovišť (pařeziny a střední lesy), tak druhy celé řady nelesních stanovišť, jako jsou písčiny, krátkostébelné stepy, nelesní mokřady a rašeliniště. Stav naší motýlí fauny je tudíž velmi kritický. Je všeobecně známo, že v dnešní době jsou z motýlů nejprozkoumanější právě denní motýli. Nemalý podíl na tom má mapování denních motýlů organizované pracovníky Entomologického ústavu AV ČR. Tato bakalářská práce by měla přispět ke zjištění fauny nočních motýlů v okolí obce Stará Ves ležící v podhůří Jeseníků. Výsledky zjištěných druhů budou poskytnuty Správě CHKO Jeseníky a také Entomologickému ústavu AV ČR jako data k mapovaní velkých nočních motýlů

10 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Klasifikace a systém motýlů Základem současného systému motýlů je ten, který uveřejnil švédský vědec Carl Linné v roce 1758 ve spisu Systema naturae (Soustava přírody). Tento systém za dobu přes 250 let své existence prodělal zásadní změny, které vyplynuly z vědeckého bádání dalších generací a především z nesmírného rozvoje věd ve 20. století. Motýli (Lepidoptera) jsou považování v systému živočišné říše (Animalia) za samostatný řád ve třídě hmyzu (Insecta), který je řazen do vyšší systematické jednotky do kmene členovců (Arthropoda). Základní jednotkou systému je druh, do kterého řadíme jedince, kteří mají shodné morfologické a anatomické znaky a jsou schopni navzájem se pářit a plodit potomstvo schopné další reprodukce. Příbuzné druhy tvoří rody, příbuzné rody řadíme do čeledí, případně dalších kategorií jako jsou triby, série, sekce, podčeledi, nadčeledi, podřády a jiné (NOVÁK & POKORNÝ, 2003). Zařazení jednotlivých druhů motýlů do systému není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Důvodem složitosti systému je právě to, že se zde prolíná vývojový a současný pohled. Systém musí na jedné straně vystihovat fylogenetický vývoj (jak se motýli v průběhu věků vyvíjeli a jednotlivé druhy, rody a čeledi od sebe oddělovaly), na druhé straně musí znázornit příbuznost druhů a ostatních systematických jednotek v současné, na Zemi existující fauně (NOVÁK & POKORNÝ, 2003). Rozdělení motýlů podle způsobu života na motýly denní, tzv. kyjorohé (Rhopalocera), a noční, tzv. různorohé (Heterocera), je již dávno překonané a odborníky neuznávané, ovšem v populárních publikacích se z praktických důvodů stále používá. Podobně nevyhovující je i členění motýlů podle vzhledu na tzv. velké motýly (Macrolepidoptera) a tzv. malé motýly (Microlepidoptera), protože velikost těla v žádném případě nezohledňuje příbuzenské vztahy mezi zastoupenými čeleděmi (MACEK ET AL., 2007). Za zmínku by stálo také dělení motýlů např. podle způsobu spojení předního a zadního křídla na motýly uzdokřídlé (Jugata) a hřebenokřídlé (Frenata), podle počtu a uspořádání žilek na křídlech je můžeme dělit na stejnožilné (Homoneura) a různožilné (Heteroneura), podle počtu pohlavních otvorů na zadečku samic na motýly s jedním otvorem (Monotrysia) nebo se dvěma otvory (Ditrysia) a dále (NOVÁK & POKORNÝ, 2003)

11 Moderní systematika však dělí v současné době řád motýlů podle stavby ústních orgánů do čtyř podřádů. Podřád Zeugloptera zahrnuje druhy s plně funkčními kusadly. Patří do něj i u nás žijící chrostíkovníkovití (Micropterigidae). U podřádu Aglossata jsou funkčními kusadly již opatřeny kukly, patří sem jediná čeleď Agathipagidae z Nové Kaledonie. Zástupci podřádu Heterobathmiina mají podobně utvářené kusadla jako chrostíkovníci, ale jejich housenky vykazují v některých znacích primitivní rysy. Patří sem jen dva druhy žijící v Chile a Argentině. Pro poslední podřád Glossata, který tvoří celkem asi 97% všech známých druhů motýlů, je typický sosák a zakrnělá nebo zcela chybějící kusadla. U hodně druhů však sosák druhotně zakrňuje nebo úplně chybí. Zakrnění ústních orgánů často doprovází i redukce křídel (zvláště u samic) jako je časté u čeledí Lymantriidae, Geometriidae, Psychidae a další (MACEK ET AL., 2007). 2.2 Ekologie ve vztahu k motýlům Biodiverzita Pojmem biodiverzita se rozumí biologická rozmanitost, ať už se jedná o stanovištní pestrost širších územních celků, druhového bohatství daného území nebo rozmanitost na úrovni genetické (LAŠTŮVKA, 2008). Ochrana biodiverzity vychází z Úmluvy o biologické rozmanitosti sjednané na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Rio de Janeiro v roce Cílem celé úmluvy je snížit úbytek biodiverzity na úrovni biomů, biotopů, druhů, populací a genetické diverzity. Klade také velký důraz na udržitelné využívání biodiverzity a zohledňuje hlavní ohrožující činitele. V roce 2002 se smluvní státy zavázali účinněji naplňovat hlavní oblasti úmluvy s cílem dosáhnout do roku 2010 významného snížení rychlosti úbytku biodiverzity na všech úrovních (LAŠTŮVKA, 2008). Tab. 1. Praktické přínosy vysoké biodiverzity (LAŠTŮVKA, 2008) Vysoká biodiverzita Nízká biodiverzita Fungující autoregulační mechanismy Nutné vnější regulační vstupy (= zbytečná ekonomická zátěž) Fungující stabilizační mechanismy Nutné stabilizující zásahy (= zbytečná ekonomická zátěž) Fungující dekompozice a koloběhy Nebezpečí půdní eroze, narušení vodního látek, dostatek humusu režimu (= nutnost nápravných opatření)

12 Stabilizace produkčních vlastností, genetické a jiné zdroje Tlumení klimatických výkyvů Indikace kvalitního prostředí a zdravých produktů Krajina vhodná k rekreaci a dalším požitkům Pokles produkce nebo ztráta udržitelnosti (= nutné kompenzace dodatkovými vstupy) Rozkolísanost mikroklimatu, extrémy Něco není v pořádku, prostředí není kvalitní, produkty mohou obsahovat rezidua toxických látek Krajina monotónní, nehostinná a málo vhodná k rekreačnímu využití Druhová diverzita nezahrnuje jen prosté počty druhů, které lze uvádět absolutní hodnotou, ale také rozložení jedinců (jakožto hodnot významnosti) mezi jednotlivé druhy. Můžeme ji vyjádřit prostřednictvím různých indexů, například nejčastěji používaným Shannon-Wienerovým indexem druhové diverzity, který vypočítáme podle ni ni vzorce: H = log 2, kde n i je hodnota významnosti druhu i (počet, n n pokryvnost, biomasa) a n součet hodnot významnosti všech druhů. Místo obtížně počítatelného log 2 můžeme použít přirozených logaritmů ln (LAŠTŮVKA & KREJČOVÁ, 2000). Druhová diverzita zoocenóz je přímo závislá na prováděném managementu, respektive způsobu, jakým je daná fytocenóza udržována v požadované podobě. Musíme proto brát v úvahu tyto skutečnosti: 1.) Obecně jsou v každém společenstvu zastoupeny druhy rostlin a živočichů v poměru 1:10 (LAŠTŮVKA & KREJČOVÁ, 2000). Proto nepřipadá v úvahu hovořit o managementu společenstva, přestože fytofágové jsou na rostlinách přímo závislí, a přitom brát v potaz pouze jeho fytocenózu (tj. maximálně 10% přítomných druhů). 2.) Živočichové, zvláště bezobratlí, jsou na rozdíl od rostlin pohybliví a v různých fázích svého života mohou vyžadovat odlišné podmínky a prostředí, proto je jejich zapojení ve společenstvu daleko složitější a mnohostrannější

13 3.) Živočichové reagují na každý provedený zásah mnohem citlivěji než rostliny, proto musí být veškeré regulační zásahy prováděny velmi obezřetně a se znalostmi potřeb všech přítomných druhů. 4.) Většina chráněných území zahrnuje jiná než klimaxová společenstva, u kterých můžeme při nedostatku regulačních zásahů očekávat vývoj nežádoucím směrem. Dlouhodobé extenzivní působení člověka, které udržovalo společenstvo v dané fázi sukcese, musíme nahradit umělými zásahy. Tyto zásahy se do značné míry odvíjí od technických a ekonomických možností, jsou rychlejší, ale tím také intenzivnější a často mnohem drastičtější a pro populace mnoha živočichů mohou být zcela destruktivní (např. kosení vegetace v době kladení vajíček na listy rostlin, v době žíru housenek nebo výskytu dospělců vyžadujících květy rostlin (jejich nektar) a další). V každé době je nějaký druh postižen, proto nesmí být zásahy prováděny celoplošně a ve vždy ve stejnou dobu. Takovéto zásahy ve velké míře snižují druhovou diverzitu a vedou k jednotvárnosti společenstva. 5.) Plán péče by měl vždy zajistit udržení nebo nastolení vysoké druhové diverzity, ale současně při vysokém podílu indikačně významných druhů. Pokud je prováděn management směřující převážně k záchraně jediného druhu, je důležité dobře zvážit, jestli daný zásah nebude pro mnohem více druhů škodlivý (LAŠTŮVKA & MAREK, 2002). Při hodnocení stavu biologické rozmanitosti je rozhodujícím východiskem stanovení objektivních ukazatelů indikátorů, díky kterým můžeme vyhodnotit změny mezi jednotlivými roky a v delších časových obdobích. Díky nim můžeme zachytit možné trendy, umožní nám srovnat situaci mezi biotopy, územími i státy (LAŠTŮVKA, 2008). Jeden z navrhovaných indikátorů, vyjdeme-li z mezinárodních úmluv a evropských směrnic, je vývoj početnosti a rozšíření vybraných skupin rostlin a živočichů. Četné skupiny organismů jsou na stav prostředí mnohem citlivější než člověk a jejich výskyt i početnost rychle indikují změny. K nejčastěji sledovaným bioindikátorům poslední doby patří vyšší rostliny, pavouci, z brouků především střevlíkovití (Carabidae) a drabčíkovití (Staphylinidae) a některé skupiny motýlů. Z motýlů jsou nejvhodnější zejména denní motýli (Rhopalocera), kteří jsou nápadní, relativně snadno poznatelní,

14 mají vazbu k určitým biotopům a jejich metodika průzkumu je v celku jednoduchá (LAŠTŮVKA, 2008). Podle cílů bioindikace se požadavky na vlastnosti indikátorů různě rozlišují. Druhy krátkověké s rychlým střídáním generací a s vyšší početností (kde snadno a rychle zaregistrujeme možné změny) nebo naopak druhy dlouhověké (zejména rostliny) jsou vhodné pro sledování přirozených i antropogenních změn. Při studování abiotických podmínek prostředí jsou kromě rostlin vhodnější spíše nespecializovaní masožravci než býložraví specialisté, kteří mohou mít zdánlivou vazbu k určitému stanovišti jen díky pouhé přítomnosti požadované hostitelské rostliny (LAŠTŮVKA & KREJČOVÁ, 2000). Při bioindikaci není vhodné se opírat pouze o pozorování jedinců, jejichž reakce může být atypická nebo do studovaného prostředí mohli proniknout odjinud, nýbrž o studium větších souborů druhů, nejlépe celých taxonomických skupin nebo společenstev (LAŠTŮVKA & KREJČOVÁ, 2000) Dominance Dominance vyjadřuje zastoupení jednotlivých populací v celkovém počtu jedinců biocenózy (taxocenózy). Většinou se nezjišťuje současně dominance všech druhů biocenózy, ale jednotlivých synuzií nebo taxocenóz. Je to způsobeno hlavně kvůli odlišné metodiky stanovení abundance různých skupin organismů a nemožnosti i srovnání výsledků. Dominanci vypočítáme ze vzorce: D 100( %) hodnota významnosti druhu (početnost, pokryvnost, biomasa) a n součet hodnot významnosti všech druhů. Jednotlivé druhy pak řadíme do 5 tříd dominance: - eudominantní >10% - dominantní 5-10% - subdominantní 2-5% - recedentní 1-2% - subrecedentní <1% V málo narušených biocenózách jsou rovnoměrně zastoupeny druhy dominantní, subdominantní a recedentní, převažují druhy subrecedentní a eudominantní druhy obvykle chybí. V silně narušených nebo umělých biocenózách je několik druhů eudominantních, málo druhů dominantních až recedentních a naprostou převahu mají druhy subrecedentní. Kvůli narušení je způsobeno, že populační hustota většiny druhů = n n, kde n i je

15 klesá a tak se tyto druhy přesouvají mezi subrecedentní nebo dokonce v prostředí vymírají. Jen pár druhům narušení naopak vyhovuje, tyto druhy se pak stávají eudominantními (LAŠTŮVKA & KREJČOVÁ, 2000)

16 2.3 Charakteristika sledovaného území Geologie a geomorfologie Geomorfologická regionalizace lokality (CENIA, 2010): Systém: Hercynský Provincie: Česká Vysočina Subprovincie: Krkonošsko-Jesenická soustava Oblast: Jesenická oblast Celek: Hanušovická vrchovina Podcelek: Hraběšická hornatina Okrsek: Kemenecká hornatina Z geologického hlediska patří území Rýmařovska do východní části Českého masivu, a to k oblasti moravskoslezské. Západním směrem v těsné blízkosti od města Rýmařov probíhá ve směru SSV JJZ rozhraní dvou významných geologických jednotek. Západní jednotka je tvořena komplexem metamorfovaných hornin tzv. silesika starohorního a prvohorního stáří a východní jednotka komplexem slabě metamorfovaných až nemetamorfovaných sedimentů maravskoslezského paleozoika (PIŇOS, 1999). Hlavními horninami souboru silesika, který je v této oblasti reprezentován tzv. desenskou klenbou, jsou různé typy rul, migmatitů, svorů a amfibolitů. Obalovou část této klenby pak tvoří horniny vzniklé asi před milióny let v geologickém období devon. V té době existovalo na území Jeseníků moře, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly a vápnité kaly. V nich můžeme nalézt zkameněliny mlžů, trilobitů, korálů a mechovek. Výsledkem vývoje sopečné činnosti a s ní spojených jevů na dně tohoto moře byla nejen pestrá škála vulkanických a smíšených hornin, ale také četné výskyty a ložiska rud železa, zinku, olova, stříbra a mědi (PIŇOS, 1999). Vrbenská skupina tvořená komplexem usazených i sopečných hornin včetně výskytů rud, byla i se svým podložím později zvrásněna a přeměněna mohutným variským horotvorným procesem. Přeměnou vznikly z původních hornin dnešní fylity, kvarcity, různé typy zelených břidlic, vápence a pestrá série méně přeměněných hornin spilit-keratofyrové formace. S touto přeměnou jsou i spojeny různé deformace a přeměny vlastních ložisek rud a vznik zlatonosných žil (PIŇOS, 1999)

17 Na konci devonu a v dalším období prvohor karbonu se v moři, které obklopovalo hory tvořené metamorfovanými horniny silesika, začaly usazovat mohutné komplexy písčitých, prachovitých a jílovitých hornin označovaných souborně jako kulm Nízkého Jeseníku (PIŇOS, 1999). V mladších třetihorách došlo vlivem tektonických činností spolu s alpinským vrásněním k rozčlenění území na řadu bloků s rozdílnými nadmořskými výškami. Zvedání masivu Hrubého Jeseníku zapříčinilo zvýšení eroze a vznik hluboce zařezaných údolí a příkrých okrajových svahů Nízkého Jeseníku (PIŇOS, 1999). Jeden z výrazných zlomů je klepáčovský zlom procházející z okolí Loučné nad Desnou přes Vernířovice, Skřítek, Žďárský Potok, Starou Ves, Rýmařov a dále k jihovýchodu (PIŇOS, 1999) Pedologie (dle SPRÁVY CHKO JESENÍKY, 2003) Na většině ploch CHKO Jeseníky závisí půdní podmínky v lesních porostech na půdotvorném substrátu, jen v malé míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích podél potoků. V nižších polohách (do 6 lvs) se v závislosti na charakteru substrátu a na reliéfu terénu vyvinula mozaika nasycených a nenasycených hnědých půd kambizemí. Ty jsou zastoupeny následujícími subtypy a varietami: Na živných stanovištích převládají kambizemě mezotrofní. Půda je převážně středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, tmavěji zbarvená. Příznivější je nasycenost sorpčního komplexu a sorpční kapacita. Nadložní humus má formu mullového moderu. Poměrně dosti příznivá je i biologická aktivita. Obsah skeletu kolísá mezi 20-40%, půda je čerstvě vlhká, občas vysychavá, půdní reakce mírně kyselá. Na kyselých stanovištích převládají kambizemě oligotrofní až podzolové dystrické. Půdy jsou převážně mělké až středně hluboké, hlinitopísčité až písčité, místy jsou značně skeletovité. Nadložní humus má formu morového moderu až moru. Ostatní části půdního profilu mají větší či menší stupeň podzolizace. Reakce je kyselá až silně kyselá, sorpční kapacita malá. Jedná se o sorpčně nenasycené, ve svršku prosychavé půdy. Ve vyšších polohách (v 6. a částečně 7. lvs) převládají horské hnědé půdy - kryptopodzoly. Na živných stanovištích jsou kryptopodzoly mezotrofní, které bývají písčitohlinité, středně hluboké, rezivě okrově hnědé barvy, středně kyselé

18 s nenasyceným sorpčním komplexem. Na kyselých stanovištích kryptopodzoly oligotrofní, hlinitopísčité, mělké až středně hluboké, značně skeletovité, světle rezavě okrové barvy, silně kyselé se sorpčním komplexem výrazně nenasyceným. Nad nimi se vyskytují humusové podzoly, které vznikly na kyselých horninách v humidním klimatu horských poloh. Jedná se o mělké a středně hluboké půdy s mocnou vrstvou humusu, silně kyselé. Humusová forma je mor. V rozpojených porostech na rozhraní 8. a 9. lvs a v 9. lvs se jedná o humusový podzol drnový. Na kamenitých a skalnatých lokalitách se vyskytují zejména rankery, kambizemě a kryptopodzoly rankerové. Na vlhkých stanovištích a podél toků ve sníženinách se nacházejí kambizemě a kryptopodzoly pseudoglejové, pseudogleje a gleje. Nepatrně je zastoupena organozem na rašeliništích Rejvíz a Skřítek, také v horských sedlech a v terénních prohlubních hřebenové oblasti Hydrologie Vodní toky Hrubého Jeseníku se z hydrologického hlediska řadí ke dvěma hlavním nadřazeným soustavám. Povodí Odry odvodňuje tuto oblast do Baltského moře a povodí Moravy do Černého moře (SPRÁVA CHKO JESENÍKY, 2003). Masív Hrubého Jeseníku, který tvoří centrální část CHKO, patří z hlediska regionů povrchových vod k nejvíce vodným oblastem ČR. Průměrný specifický odtok je v oblasti Keprníku a západně od Pradědu vyšší než 25 l.s -1.km -2, retenční schopnost území je vysoká a povrchový odtok lze označit za vyrovnaný. Odtokový součinitel je vyšší než 0,60. Ve východní části Pradědské hornatiny retenční schopnost území slábne, povrchový odtok je slabě rozkolísaný a odtokový součinitel kolísá mezi 0,45-0,60 (SPRÁVA CHKO JESENÍKY, 2003). Většina všech toků hydrografické sítě CHKOJ pramení uvnitř oblasti a nejsou ovlivňovány přítoky z jiných oblastí. Díky této skutečnosti byla vládním nařízením č. 40/78 Sb. vyhlášena chráněná oblast přirozené akumulace vod Jeseníky (SPRÁVA CHKO JESENÍKY, 2003). Lokalitou, kde je umístěn lapač, protéká Slatinný potok, který ústí do Podolského potoka a ten dále do řeky Moravice. Území tedy náleží k povodí Odry. Řeka Moravice (s nadregionální významem) pramení ve východních svazích Hrubého Jeseníku ve Velké Kotlině a spolu s Podolským potokem má plochu povodí 119,26 km 2. Na této řece jsou vystavěna vodohospodářská díla. První je moderní

19 úpravna pitné vody v Malé Morávce Karlově, která slouží jako skupinový vodovod pro Bruntál s kapacitou 140 l.s -1. Druhé vodní dílo je nádrž Slezská Harta s mnohofunkčním využitím, která zachycuje plaveniny unášené dravou Moravicí od nejhornějších částí jejího toku (VENCÁLEK ET AL., 1998) Klimatologie Pohoří Hrubého Jeseníku leží na rozhraní dvou klimatických oblastí. Západní hranice kontinentálního klimatu se zde setkává s doznívajícími vlivy klimatu atlantického. Vyznačuje se vysokou relativní vlhkostí a převládajícím západním větrným prouděním, které přináší značné množství srážek (SPRÁVA CHKO JESENÍKY, 2003). Tab. 2. Klimatické charakteristiky jednotky CH7 (QUITT, 1971) Klimatická charakteristika CH7 Počet letních dnů Počet dnů s průměr. tepl. 10 o C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu ( o C) -3 až-4 Průměrná teplota v červenci ( o C) Průměrná teplota v dubnu ( o C) 4-6 Průměrná teplota v říjnu ( o C) 6-7 Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více Srážkový úhrn ve vegetetačním období v mm Srážkový úhrn v zimním období v mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných Podle QUITTA (1971) spadá lokalita do oblasti chladné CH7. Tato oblast má krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké. Přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky

20 2.3.5 Biogeografie Dle CULKA AT AL. (2005) se lokalita řadí z hlediska biogeografického členění (individuálního) do provincie středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincie, Jesenického bioregionu Fytogeografie V ČR jsou 3 fytogeografické oblasti: termofytikum, mezofytikum a oreofytikum, které obsahují 99 fytogeografických okresů (SKALICKÝ, 1998). Lokalita spadá do oblasti oreofytika, obvodu českého oreofytika, okresu 97 Hrubý Jeseník Obec Stará Ves Stará Ves leží přibližně 4 km severozápadním směrem od města Rýmařov v okresu Bruntál, který spadá do Moravskoslezského kraje. Obec se nachází v jihovýchodní části chráněné krajinné oblasti Jeseníky (viz Příloha I, Mapa č. 1). Katastr obce má rozlohu ha, počet obyvatel 531. Území obce je charakterizováno svými výškovými rozdíly, od 620 m. n. m. až po hlavní jesenický hřeben s výškou m. n. m. Více jak 80 % území pokrývají lesy (STARÁ VES, 2011) PR U Slatinného Potoka (dle ŠTENCLA, 2011) Překryv území s jinými chráněnými územími: - CHKO Jeseníky - CHOPAV Jeseníky - Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jeseníky Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu: Dle ŠTENCLA (2011) je důvodem vyhlášení rezervace zvláštní ochrana mokřadních ekosystémů podél pramenného úseku Slatinného potoka, v nichž se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin, zejména: zábělník bahenní Potentilla palustris (L.), kropenáč vytrvalý Swertia perennis L., prstnatec májový Dactylorhiza majalis (Rchb.), vachta trojlistá Menyanthes trifoliata (L.), tolije bahenní Parnassia palustris L., škarda měkká čertkusolistá Crepis mollis subsp. hieracioides Domin., kozlík dvoudomý Valeriana dioica L., bertrám obecný Achillea ptarmica L., violka bahenní Viola palustris L.; ropucha obecná Bufo bufo Linnaeus, 1758, čolek horský Triturus alpestris

21 Laurenti, 1768, čolek obecný Triturus vulgaris Linnaeus, 1758, zmije obecná Vipera berus Linnaeus, 1758, chřástal polní Crex crex Linnaeus, 1758, bekasina otavní Gallinago gallinago Linnaeus, Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav 1.) Ekosystémy: - R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště (35% z celkové plochy ZCHÚ) - T1.2 Horské trojštětové louky (10% z celkové plochy ZCHÚ) - T1.5 Vlhké pcháčové louky (20% z celkové plochy ZCHÚ) - T1.6 Vlhká tužebníková lada (15% z celkové plochy ZCHÚ) - T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky (>3% z celkové plochy ZCHÚ) - L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy (15% z celkové plochy ZCHÚ) 2.) Druhy: - rostlinné: bertrám obecný Achillea ptarmica, škarda měkká čertkusolistá Crepis mollis subsp. hieracioides, prstnatec Fuchsův pravý Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii (Druce), prstnatec májový pravý Dactylorhiza majalis subsp. majalis, pětiprstka žežulník pravá Gymnadenia conopsea subsp. conopsea (L)., koprníček bezobalný Ligusticum mutellina (L.), vachta trojlistá Menyanthes trifoliata, tolije bahenní Parnassia palustris, záběhlík bahenní Potentilla palustris, kropenáč vytrvalý Swertia perennis, kozlík dvoudomý Valeriana dioica a violka bahenní Viola palustris. - živočisné: ropucha obecná Bufo bufo, čolek horský Triturus alpestris, čolek obecný Triturus vulgaris, zmije obecná Vipera berus, chřástal polní Crex crex a bekasina otavní Gallinago gallinago. Stručný popis území a charakteristika přírodních poměrů Přírodní rezervaci U Slatinného potoka tvoří mokřadní a rašelinné louky s řadou drobných pramenišť v pramenné oblasti Slatinného potoka v nadmořské výšce asi 720 m. Chráněné území leží na mírně skloněném, severně orientovaném svahu, na pravém břehu Slatinného potoka mezi zástavbou domků pod silnicí E11 (Rýmařov- Šumperk) ve Žďárském potoce a tokem Slatinného potoka. Území je evidovanou

22 lokalitou mokřadů ČR (mokřad lokálního významu), lokálním biocentrem ÚSES a součástí ptačí oblasti Jeseníky. Podle geomorfologického členění ČR leží území v celku Hanušovická vrchovina, podcelku Hraběšická hornatina, okrsku Kamenecká hornatina, geologický podklad je tvořen horninami desenské klenby (převážně fylitické břidlice), z půdních typů převládají organozemě. Podle mapy klimatických oblastí (QUITT, 1971) spadá území do chladné oblasti CH

23 3 CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjištění druhové diverzity motýlů s noční aktivitou přilétajících na světelný lapač, kteří se vyskytují v blízkosti přírodní rezervace U Slatinného potoka u obce Stará Ves, okres Bruntál. Výsledky zjištěných druhů motýlů budou porovnány s inventarizačním průzkumem, který na této lokalitě proběhl v roce 1999 pány BENEŠEM, KURASEM & KONVIČKOU (1999), a budou poskytnuty Správě CHKO Jeseníky, která díky nim může případně upravit plán péče o tuto přírodní rezervaci na následující období. Dále budou data poskytnuty pro mapování motýlů ČR organizované Entomologickým ústavem AV ČR. Pro splnění tohoto cíle je nezbytné: průběžně zpracovávat a následně determinovat nachytané motýly ze světelného lapače na základě zjištěných druhů motýlů stanovit bioindikační druhy vypracovat srovnání zjištěných druhů nočních motýlů mnou a inventarizačním průzkumem BENEŠ, KURAS & KONVIČKA (1999) data poskytnout Správě CHKO Jeseníky a Entomologickému ústavu AV ČR

24 4 MATERIÁL A METODIKA K odchytu velkých nočních motýlů přilétajících ke světlu bylo použito světelného lapače typu Minesota, který byl připojen k elektrické síti (230 V) kabelem o délce 50 m. Lapač byl umístěn na lokalitě u PR U Slatinného Potoka k. ú. Žďárský Potok, jenž je část obce Stará Ves. Přesná lokalizace lapače pomocí GPS je 49 58'15" severní šířky a 17 12'16" východní délky. Poloha Staré Vsi a umístění lapače viz Příloha I, Mapa 1, 2, 3. Popis lapače: V zemi byly zatlučeny dvě trubky o délce 2 m, na kterých byla připevněna stříška kloboukovitého tvaru. Pod stříškou byla zavěšena rtuťová výbojka s luminiforem (typ Tesla 125 W), po bocích výbojky byly ve svislém směru dvě nárazníkové plochy o rozměru cm, které směřovaly do trychtýře o průměru 40 cm. Na hrdle trychtýře byla našroubována sklenice o objemu 5 l, ve které byla umístěna lahvička s chloroformem. Sklenice byla zvenku potažena černou látkou, kvůli nepropustnosti slunečního světla. Detailní pohled na lapač viz Příloha II, obr. 1, 2. Lapač byl v provozu každou noc v období od 20. dubna do 2. září roku Kvůli technickým potížím se nesvítilo ve dnech: , , a Dále lapač nebyl v provozu kvůli špatnému počasí (ať už kvůli bouřkám výpadek elektřiny, tak kvůli zhoršeným povětrnostním podmínkám) ve dnech: , , , , , a Celkem byl tedy lapač v činnosti 136 nocí. Kontrola lapače byla prováděna každý den. Ráno se z odebrané sklenice vzala lahvička s chloroformem, která se následně zavřela, aby chloroform zbytečně nevyprchal, a nachytaní motýli se vysypali do potravinového (papírového) sáčku. Navečer se lahvička s chloroformem doplnila a poté se otevřená umístila zpět do sklenice. Vhodní motýli pro sbírkové účely ( neolítaní ) jsem hned preparoval, ostatní byli uchováni v sáčku v mrazicím boxu. Determinováni byli tzv. velcí (noční) motýli (Macrolepidoptera) z čeledí: Arctiidae, Cossidae, Drepanoidae, Endromidae, Geometridae, Lasiocampidae, Lymantriidae, Noctuidae, Nolidae, Notodontidae, Saturniidae a Sphingidae. Determinaci jsem prováděl na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně dle FAJČÍKA (1998, 2003) případně i dle MACKA ET AL. (2007, 2008). Druhy, které nelze určit podle vnějších vzhledových znaků, jsem genitalizoval. Určený materiál byl revidován Vladimírem Hulou, někteří jedinci Jaroslavem Šafářem a sporné taxony i Zdeňkem Laštůvkou

25 5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Seznam zjištěných druhů Následující seznam obsahuje veškeré druhy velkých motýlů (Macrolepidoptera) chycených do světelného lapače, které jsou zařazeny do jednotlivých čeledí. Nomenklatura je převzata od LAŠTŮVKY & LIŠKY (2010). V případě významnějších druhů je napsaný komentář. Údaje u jednotlivých druhů znamenají: - Datum všude se jedná o rok Číslo v závorce značí počet chycených kusů - písmeno g značí jedince, kteří museli být genitalizováni - * označuje druhy, které byly v území zjištěny při předchozích průzkumech, tedy BENEŠ, KURAS & KONVIČKA (1999) Čeleď: Cossidae Cossus cossus (Linnaeus, 1758) (1), (1), 1.7. (1) = celkem chyceny 3 ks Čeleď: Lasiocampidae Cosmotriche lobulina (Den. & Schiff., 1775) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks - Lokální a nehojný výskyt tohoto druhu je v horských jehličnatých lesích, také v borových lesích s písčitým podkladem. V horách může vystoupat až do 1300 m n. m. (FAJČÍK, 2003). Dendrolimus pini (Linnaeus, 1758) (1), (7), (4), (2), (2), (4), 1.7. (4), 2.7. (4), 3.7. (1), 6.7. (1), 7.7. (2), 8.7. (2), (2), (2), (8), (1), (1), (1), (4), (2), (4) = celkem chyceno 59 ks Macrothylacia rubi (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Trichiura crataegi (Linnaeus, 1758) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks

26 Čeleď: Endromidae Endromis versicolora (Linnaeus, 1758) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks - Lokálně a nehojně se vyskytuje ve světlých listnatých lesích se zastoupením břízy (FAJČÍK, 2003). Čeleď: Saturniidae Aglia tau (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks (samice) Čeleď: Sphingidae Deilephila elpenor (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 kus Deilephila porcellus (Linnaeus, 1758) (1), 1.7. (1) = celkem chyceny 2 ks Hyles gallii (Rottemburg, 1775) (1) = celkem chycen 1 ks - Je rozšířený na otevřených a lesních stanovištích, také v horách. Početnost na jednotlivých lokalitách se každoročně mění (FAJČÍK, 2003). - V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR bezobratlí je uveden v kategorii VU zranitelný (VRABEC ET AL., 2005). Laothoe populi (Linnaeus, 1758) (1), (2), (2), (2), (1), (1), (1), 2.7. (2), 4.7. (1), 5.7. (2), 6.7. (2), (1), (1), (4), (3), (1), (1), (1), (2) = celkem chyceno 31 ks Mimas tiliae (Linnaeus, 1758) (1), (1), 4.7. (1), 5.7. (1) = celkem chyceny 4 ks Proserpinus proserpina (Pallas, 1772) (1) = celkem chycen 1 ks

27 - Rozšířený spíše na jihu Evropy. Ve střední Evropě je lokální a dost vzácný na lesních světlinách, okrajích lesů a luhů. Z mnohých lokalit vymizel (FAJČÍK, 2003). - V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR bezobratlí je uveden v kategorii NT téměř ohrožený (VRABEC ET AL., 2005). Dále je uveden v příloze č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. v kategorii silně ohrožený druh. Ve Směrnici Rady č. 92/43/EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících a planě rostoucích rostlin (závazný podklad NATURA 2000) je uveden v příloze č. IV Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu (druh je zároveň veden jako prioritní). V Úmluvě o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bern, 1979) = Bernská úmluva je uveden v příloze č. II Přísně chráněné druhy živočichů. Smerinthus ocellatus (Linnaeus, 1758) (1), (17), (1), (1), (1), 1.7. (1), 3.7. (1) = celkem chyceno 23 ks *Sphinx pinastri (Linnaeus, 1758) (2), (6), (6), (2), (3), (3), (2), (1), (4), (1), 1.7. (1), 2.7. (2), 5.7. (2), (1), (3), (14), (2), (6), (1), (1), (1), (2) = celkem chyceno 66 ks Čeleď: Drepanoidae *Drepana falcataria (Linnaeus, 1758) (1), 2.7. (1), 1.8. (1), 4.8. (1) = celkem chyceny 4 ks Falcaria lacertinaria (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Habrosyne pyritoides (Hufnagel, 1766) (1), 2.7. (1), (1), (1), (1) = celkem chyceno 5 ks

28 Ochropacha duplaris (Linnaeus, 1761) (1) = celkem chycen 1 ks *Tethea or (Den. & Schiff., 1775) (1), 2.7. (1), 5.7. (1), 6.7. (1), 7.7. (1), (1) = celkem chyceno 6 ks Thyatira batis (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Čeleď: Geometridae Alcis bastelbergeri (Hirschke, 1908) (1) = celkem chycen 1 ks *Alcis repandata (Linnaeus, 1758) (1), 5.7. (6), 6.7. (8), 7.7. (4), 9.7. (1), (1), (4), (3), (7), (16), (2), (1), (4), (2), (19), (3), (9), (2), 3.8. (4), 4.8. (4), 6.8. (3) = celkem chyceno 104 ks Angerona prunaria (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks *Aplocera plagiata (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks *Aplocera praeformata (Hübner, 1826) (1), (1), 1.7. (1), 2.7. (3), 6.7. (1), 7.7. (2), 9.7. (1), (2), (3), (1), (2), (1) = celkem chyceno 19 ks *Biston betularia (Linnaeus, 1758) (1), (4), (1), (1), (6), (2), (3), 1.7. (7), 2.7. (6), 3.7. (2), 5.7. (2), 6.7. (1), 7.7. (1), (1), (1), (4), (4), (3) = celkem chyceno 50 ks Bupalus piniaria (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks

29 *Cabera exanthemata (Scopoli, 1763) (1), 5.7. (1), 6.7. (2), (1) = celkem chyceno 5 ks *Cabera pusaria (Linnaeus, 1758) (1), (1), (1), (5), (1), 1.7. (5), 2.7. (11), 3.7. (1), 5.7. (1), (1), (7), (5), (1), (7), (6) = celkem chyceno 54 ks Campaea margaritaria (Linnaeus, 1767) (2), 2.7. (6), 3.7. (1), 5.7. (4), 6.7. (11), 7.7. (9), 9.7. (3), (2), (1), (5), (2), (1), (1), (2), 1.8. (1) = celkem chyceno 51 ks *Camptogramma bilineatum (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Colostygia pectinataria (Knoch, 1781) (1), (1), (1), 1.7. (2), 2.7. (3), 6.7. (4), 7.7. (3), (1), (1), (1) = celkem chyceno 18 ks Crocallis elinguaria (Linnaeus, 1758) (1), 7.8. (1) = celkem chyceny 2 ks *Dysstroma citrata (Linnaeus, 1761) (2), (1) = celkem chyceny 3 ks *Dysstroma truncata (Hufnagel, 1767) (1), 2.7. (1), 7.7. (2), 8.7. (2), 9.7. (1), (1), (1), (1), (2), (1), (1), (3), (2), 3.8. (1), (1) = celkem chyceno 21 ks *Ecliptopera capitata (Herrich-Schäffer, 1839) (1), (2), 9.8. (1) = celkem chyceny 4 ks - Je rozšířený, ale vyskytuje se dost vzácně na vlhkých místech v lesích (FAJČÍK, 2003). - KUDLA (1970) ji chytal v Karlově Studánce v červnu

30 Ecliptopera silaceata (Den. & Schiff., 1775) (1), 3.8. (1), 9.8. (2), (1) = celkem chyceno 5 ks Ectropis crepuscularia (Den. & Schiff., 1775) (1g) = celkem chycen 1 ks *Entephria caesiata (Den. & Schiff., 1775) (1), (1), 3.7. (1), (1), (7), 3.8. (1) = celkem chyceno 12 ks - Boreomontánní druh. Vyskytuje se hojně v horských oblastech nad 600 m n. m. na lesních světlinách, kde upřednostňuje skalnaté stanoviště (FAJČÍK, 2003). *Epirrhoe alternata (Müller, 1764) (1), 4.8. (1), 9.8. (1) = celkem chyceny 3 ks Epirrhoe molluginata (Hübner, 1813) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks Epirrhoe rivata (Hübner, 1813) (1), (2), 1.7. (1), 2.7. (1), 4.7. (1), 6.7. (2), (1) = celkem chyceno 9 ks - Je rozšířený, ale nehojný. Místy je dokonce vzácný na suchých až svěžích křovinatých stanovištích a ve světlých lesích. Také ve vyšších polohách (FAJČÍK, 2003). - KUDLA (1970) ji chytal v červenci roku 1957 v Karlově Studánce. Eulithis mellinata (Fabricius, 1787) (2) = celkem chyceny 2 ks *Eulithis populata (Linnaeus, 1758) (2) = celkem chyceny 2 ks *Eulithis prunata (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks *Eulithis pyraliata (Den. & Schiff., 1775) (3), 6.7. (1), (1), (2), (2) = celkem chyceno 9 ks

31 Eupithecia succenturiata (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Eupithecia tripunctaria Herrich-Schäffer, (1) = celkem chycen 1 ks Hydrelia flammeolaria (Hufnagel, 1767) (1) = celkem chycen 1 ks Hydria undulata (Linnaeus, 1758) (3), (1) = celkem chyceny 4 ks - Rozšířený, ale nehojný je na vlhčích lesních stanovištích chladnějších poloh. Vystupuje také do horských poloh (FAJČÍK, 2003). - Z Rejvízu ho uvádí POVOLNÝ & GREGOR (1950) *Hydriomena furcata (Thunberg, 1784) (1), (1g), (1), (1), (3), (1), (6), 2.8. (2), 3.8. (6), 4.8. (10), 6.8. (4), 9.8. (3) = celkem chyceno 39 ks Hydriomena impluviata (Den. & Schiff., 1775) (1), (1), (3), 3.8. (1), 4.8. (2), 6.8. (2), 9.8. (1) = celkem chyceno 11 ks Hydriomena ruberata (Freyer, 1831) (1), (1), (1), 9.6. (1), (2), (1), (2), 3.8. (1) = celkem chyceno 10 ks - Jedná se o boreomontánní druh. Je znám z Alp, Karpat a pohoří Čech a Moravy. V Maďarsku chybí. Vyskytuje se lokálně a dost vzácně na vlhkých stanovištích horských oblastí - břehy potoků, prameniště apod. (FAJČÍK, 2003). Hylaea fasciaria (Linnaeus, 1758) (2), (3) = celkem chyceno 5 ks Hypomecis punctinalis (Scopoli, 1763) (1), 1.7. (1), 2.7. (2), 8.7. (1) = celkem chyceno 5 ks

32 Chiasmia clathrata (Linnaeus, 1758) (2), 9.6. (1), (1), 2.7. (2) = celkem chyceno 6 ks *Idaea aversata (Linnaeus, 1758) (1), (1), 4.8. (1) = celkem chyceny 3 ks *Lomaspilis marginata (Linnaeus, 1758) (2), (1), (2), (1), 9.6. (2), (3), (6), (2), (2), (14), (1), (1), (2), (1), (4), 1.7. (4), 2.7. (4), 3.7. (2), 5.7. (4), 6.7. (6), 7.7. (3), (2), (3), (8), (3), (2), (1), (2), (1) = celkem chyceno 89 ks Lomographa temerata (Den. & Schiff., 1775) (2), 1.7. (3), 3.7. (1) = celkem chyceno 6 ks Lycia hirtaria (Clerck, 1759) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks Macaria alternata (Den. & Schiff., 1775) (1g) = celkem chycen 1 ks Macaria brunneata (Thunberg, 1784) (1), (2) = celkem chyceny 3 ks - Rozšířený a hojný je na kyselém substrátě, zejména v chladnějších a vyšších polohách, v borových lesích, na lesních světlinách apod. s výskytem hostitelských rostlin brusnice (Vaccinium spp.) a vrby (Salix spp.) (FAJČÍK, 2003). - POVOLNÝ & GREGOR (1950) ji uvádí z Rejvízu. Macaria liturata (Clerck, 1759) (1), (1), 1.7. (2), 7.7. (1), (1) = celkem chyceno 6 ks Macaria notata (Linnaeus, 1758) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks

33 *Mesotype verberata (Scopoli, 1763) (1) = celkem chycen 1 ks - Jedná se o horský druh, který je známý z Alp, Karpat a pohoří Moravy, Čech a Polska. V Maďarsku nebyl zjištěný, chybí ve Skandinávii. Vyskytuje se místy hojně v řídkých lesích a na horských loukách. (FAJČÍK, 2003). - Z Karlovy Studánky ji uvádí i KUDLA (1970). Odezia atrata (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Odontopera bidentata (Clerck, 1759) (2), (1), (1), (2), (1), 9.6. (1), (4), (2), (2), (2) = celkem chyceno 18 ks Opisthograptis luteolata (Linnaeus, 1758) (1), (2) = celkem chyceny 3 ks Ourapteryx sambucaria (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks Peribatodes rhomboidaria (Den. & Schiff., 1775) (2), 9.8. (1), (3) = celkem chyceno 6 ks Perizoma albulatum (Den. & Schiff., 1775) (4), 8.6. (1), 9.6. (4), (2), (1), (25), (3), 2.7. (3), 4.8. (1), 9.8. (1) = celkem chyceno 45 ks *Perizoma alchemillatum (Linnaeus, 1758) (1), 2.7. (1) = celkem chyceny 2 ks Perizoma hydratum (Treitschke, 1829) (1) = celkem chycen 1 ks - Je rozšířený lokálně na okrajích lesů, na kamenitých svazích a jinde, také v horách (FAJČÍK, 2003)

34 Plagodis dolabraria (Linnaeus, 1767) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks Plemyria rubiginata (Den. & Schiff., 1775) (1) = celkem chycen 1 ks - Rozšířený lokálně na okrajích vlhčích listnatých lesů a při břehových porostech (FAJČÍK, 2003). Pterapherapteryx sexalata (Retzius, 1783) (1) = celkem chycen 1 ks - Je rozšířený, ale vyskytuje se dost vzácně okolo vrbin, na vlhkých až mokrých stanovištích luhy, břehové porosty apod. (FAJČÍK, 2003). - Z Karlovy Studánky ji uvádí KUDLA (1970). *Scopula immorata (Linnaeus, 1758) (1), (2), (3) = celkem chyceno 6 ks *Scotopteryx chenopodiata (Linnaeus, 1758) (1), (1), 1.7. (4), 2.7. (3), 5.7. (1), 6.7. (5), 7.7. (1), 8.7. (2), 9.7. (2), (1), (1), (1), (2), (1), (1), (1), 9.8. (1) = celkem chyceno 29 ks Selenia dentaria (Fabricius, 1775) (1), (1), (2) = celkem chyceno 4 ks *Selenia tetralunaria (Hufnagel, 1767) (1) = celkem chycen 1 ks *Siona lineata (Scopoli, 1763) (1), (1), (2), (2), (8), (9), (1), 1.7. (1), 2.7. (3) = celkem chyceno 28 ks Spargania luctuata (Den. & Schiff., 1775) (1) = celkem chycen 1 ks

35 Thera obeliscata (Hübner, 1787) (1g) = celkem chycen 1 ks *Xanthorhoe biriviata (Borkhausen, 1794) (1), 9.8. (1) = celkem chyceny 2 ks Xanthorhoe ferrugata (Clerck, 1759) (1), 9.8. (5) = celkem chyceno 6 ks *Xanthorhoe montanata (Den. & Schiff., 1775) (3), (1), (5), (5), (1), (1), (6), (2), (2), 1.7. (2), 2.7. (7), 3.7. (1), 5.7. (2), 6.7. (1), 9.7. (2), (1), (4), (1), 9.8. (1) = celkem chyceno 48 ks *Xanthorhoe spadicearia (Den. & Schiff., 1775) (1), (1), (1), (2), 3.8. (1), 4.8. (1) = celkem chyceno 7 ks Čeleď: Arctiidae *Arctia caja (Linnaeus, 1758) (1), (1), (2), (1), (1), (2), (1), 2.8. (1), 3.8. (1), 4.8. (2), 5.8. (1), 6.8. (1), 7.8. (4), 8.8. (1), (5) = celkem chyceno 25 ks Atolmis rubricollis (Linnaeus, 1758) (1), (1) = celkem chyceny 2 ks Callimorpha dominula (Linnaeus, 1758) (1) = celkem chycen 1 ks *Cybosia mesomella (Linnaeus, 1758) (1), (2), (2), 6.7. (3), 7.7. (1), (1), (3), (2), (1) = celkem chyceno 16 ks *Diacrisia sannio (Linnaeus, 1758) (1), (3), (2), (4), (7), 1.7. (7), 2.7. (7), 3.7. (4), 4.7. (1), 5.7. (6), 6.7. (4), 7.7. (4), (1), (1), (2), (2) = celkem chyceno 56 ks