HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC

Transkript

1 HISTORY OF WEATHER AND CLIMATE IN THE CZECH LANDS VOLUME VII RUDOLF BRÁZDIL ET AL. HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC Masaryk University in Brno Czech Hydrometeorological Institute in Prague Brno Prague 2005

2 HISTORIE POČASÍ A PODNEBÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH SVAZEK VII RUDOLF BRÁZDIL A KOLEKTIV HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE Masarykova univerzita v Brně Český hydrometeorologický ústav v Praze Brno Praha 2005

3 Recenzenti: Ing. Josef Hladný, CSc. Český hydrometeorologický ústav, Praha prof. RNDr. Ing. Vladislav Kříž, DrSc. Katedra fyzické geografie a geoekologie, Ostravská univerzita, Ostrava Autorský kolektiv: prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno doc. RNDr. Petr Dobrovolný, CSc. Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno Ing. Libor Elleder Český hydrometeorologický ústav, Praha RNDr. Vilibald Kakos Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha PhDr. Oldřich Kotyza Oblastní muzeum, Litoměřice RNDr. Vít Květoň, CSc. Český hydrometeorologický ústav, Praha Mgr. Jarmila Macková, Ph.D. Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno Mgr. Miloslav Müller Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha RNDr. Josef Štekl, CSc. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha RNDr. Radim Tolasz Český hydrometeorologický ústav, Praha PhDr. Hubert Valášek, CSc. Moravský zemský archiv, Brno Rudolf Brázdil, Petr Dobrovolný, Libor Elleder, Vilibald Kakos, Oldřich Kotyza, Vít Květoň, Jarmila Macková, Miloslav Müller, Josef Štekl, Radim Tolasz, Hubert Valášek, 2005 ISBN

4 PŘEDMLUVA Ve volné publikační řadě Dějiny počasí a podnebí v českých zemích (History of Weather and Climate in the Czech Lands) bylo dosud publikováno 6 svazků: Sv. I: R. Brázdil, O. Kotyza: Period Zürcher Geographische Schriften 62, Zürich 1995, 260 s. Sv. II: R. Brázdil, O. Kotyza: The earliest daily observations of the weather in the Czech Lands. Masaryk University, Brno 1996, 177 s. Sv. III: R. Brázdil, O. Kotyza: Daily weather records in the Czech Lands in the sixteenth century II. Masaryk University, Brno 1999, 228 s. Sv. IV: R. Brázdil, O. Kotyza: Utilisation of economic sources for the study of climate fluctuation in the Louny region in the fifteenth-seventeenth centuries. Masaryk University, Brno 2000, 350 s. Sv. V: R. Brázdil, H. Valášek, Z. Sviták, J. Macková: Instrumental meteorological measurements in Moravia up to the end of the eighteenth century. Masaryk University, Brno 2002, 250 s. Sv. VI: R. Brázdil, P. Dobrovolný, J. Štekl, O. Kotyza, H. Valášek, J. Jež: Strong winds. Masaryk University, Brno 2004, 378 s. Sedmý svazek této publikační řady je věnován problematice povodní v českých zemích a jejich dopadům v posledním tisíciletí. Publikace byla zpracována a vydána díky finanční podpoře Grantové agentury České republiky v rámci mimořádné soutěže s námětem komplexní ochrany proti nepříznivým změnám klimatu pro řešení grantu č. 205/03/Z016 Historické a současné povodně v České republice: příčiny, sezonalita, trendy, dopady, řešenému v roce Na jejím sestavení se podíleli jak pracovníci přímo řešící tento grantový projekt, tak i další dlouhodobě spolupracující kolegové. Vyžádala si to především šíře a komplexnost zpracovávané tematiky prezentované v této publikaci. Její dovedení do konečného stavu překročilo rámec jednoročního grantu a bylo umožněno i díky finanční podpoře pro řešení dalšího grantu č. 205/03/0211 Geografie vybraných přírodních extrémů, jejich dopady a kartografická vizualizace na Moravě a ve Slezsku v roce V roce 2005 pak byly práce na této publikaci finančně podporovány z výzkumného záměru MŠM (INCHEMBIOL). V souvislosti se zpracováním předkládané publikace vyslovují její autoři srdečný dík: prof. RNDr. Ing. Vladislavu Křížovi, DrSc., Ostravská Univerzita, Ostrava, a Ing. Josefu Hladnému, CSc., Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), Praha, za pečlivé prostudování práce, její kritické zhodnocení a mnohé inspirující recenzní připomínky Archivu města Brna, Královské kanonii premonstrátů Praha-Strahov, Muzeu hlavního města Prahy a Povodí Labe, státní podnik, Hradec Králové, za laskavé poskytnutí vybraných obrázků PhDr. Bořivoji Herzlíkovi (Brno) za anglický překlad shrnutí a Tonymu Longovi (Svinošice) za jazykovou korekci anglických překladů shrnutí a popisků k obrázkům a tabulkám Vladimíru Ludvovi (Brno) za provedení počítačové sazby rukopisu a grafického návrhu titulní strany publikace Mgr. Kateřině Chromé (Geografický ústav MU, Brno) a Mgr. Olze Prosové (ČHMÚ, Hradec Králové) za přípravu databáze zpráv o povodních z dokumentárních pramenů PhDr. Kamilu Boldanovi, CSc. (Národní knihovna ČR, Praha), Mgr. Janě Čihalíkové-Čermákové (Archiv města Brna), Mgr. Janu Daňhelkovi, Ph.D. (ČHMÚ, Praha), dr. Mathiasu Deutschovi (Erfurt), Zvonimíru Dragounovi (Praha), doc. RNDr. Milanu Drápelovi, CSc. (Geografický ústav MU, Brno), RNDr. Vladimíru Herberovi, CSc. (Geografický ústav MU, Brno), PhDr. Ladislavu Hrdličkovi (Archeologický ústav AV ČR, Praha), RNDr. Ladislavu Juránkovi (ČHMÚ, Brno), Ing. Ladislavu Kašpárkovi, CSc. (Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha), RNDr. Karlu Kirchnerovi, CSc. (Ústav geoniky AV ČR, Brno), Mgr. Petru Kopičkovi (SOA Litoměřice, pobočka Žitenice), PhDr. Anežce Merhautové, DrSc. (Praha), Mgr. Janu Pařezovi, Dr. (Královská kanonie premonstrátů, Praha-Strahov), RNDr. Tomáši Řehánkovi, Ph.D. (ČHMÚ, Ostrava), Mgr. Pavle Státníkové (Muzeum hlavního města Prahy), Ing. Zlatě

5 4 Šámalové (Povodí Labe, státní podnik, Hradec Králové), Josefu Ščotkovi (Muzeum Kroměřížska), Ing. Otakaru Špecingerovi (Kralupy nad Vltavou), Josefu Šmoldasovi (Zlaté Hory), dr. Peteru Wernerovi (Potsdam-Institut für Klimafolgenforschung, Potsdam) a mnoha dalším nejmenovaným kolegům za přátelskou radu nebo pomoc při vzniku této publikace. Brno, listopad 2005 PŘEDMLUVA Rudolf Brázdil

6 OBSAH 1 ÚVOD POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY POVODEŇ CHARAKTERISTIKY POVODNĚ DRUHY POVODNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU SYNOPTICKÉ PŘÍČINY POVODNÍ POVODNĚ ZIMNÍHO TYPU POVODNĚ LETNÍHO TYPU KLIMATOLOGIE EXTRÉMNÍCH DENNÍCH ÚHRNŮ SRÁŽEK NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY Absolutní denní maxima srážek N-letost maximálních jednodenních až sedmidenních úhrnů srážek CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ HISTORIE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ POVODNĚ NA VYBRANÝCH TOCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE Řeka Vltava v Praze Historie vodoměrných pozorování Základní hydrologické charakteristiky řeky Vltavy v Praze Chronologie pražských povodní v období Synoptické příčiny povodní na Vltavě v Praze Řeka Ohře v Lounech Historie vodoměrných pozorování Základní hydrologické charakteristiky řeky Ohře v Lounech Chronologie lounských povodní v období Řeka Labe v Děčíně Historie vodoměrných pozorování Základní hydrologické charakteristiky řeky Labe v Děčíně Chronologie děčínských povodní v období Řeka Odra v Bohumíně Historie vodoměrných pozorování Základní hydrologické charakteristiky řeky Odry v Bohumíně Chronologie bohumínských povodní v období Synoptické příčiny povodní na Odře v Bohumíně Řeka Morava v Kroměříži Historie vodoměrných pozorování Základní hydrologické charakteristiky řeky Moravy v Kroměříži Chronologie kroměřížských povodní v období Synoptické příčiny povodní na Moravě v Kroměříži... 76

7 6 OBSAH Srovnávací analýza povodní na vybraných tocích České republiky Typizace povětrnostních situací ve vztahu k povodním Vztahy mezi povodněmi na Vltavě a na Labi Sezonalita povodní Kumulace hydrometeorologických extrémů KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH KATASTROFÁLNÍCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE Povodeň z března roku Povodeň z února roku Povodeň z května roku Povodeň ze září roku Povodeň z července roku Povodeň z července roku Povodeň ze srpna a září roku Povodeň z července roku Povodeň ze srpna roku VARIABILITA POVODNÍ A GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ CHRONOLOGIE HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH PŘED ZAČÁTKEM PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ SVATOVÁCLAVSKÉ LEGENDY A NEJSTARŠÍ POVODEŇ V ČECHÁCH PRAMENNÁ ZÁKLADNA ÚDAJŮ O HISTORICKÝCH POVODNÍCH Prameny narativní povahy Denní záznamy počasí Osobní korespondence Speciální tisky Úřední hospodářské záznamy Noviny Obrazová dokumentace Kramářské a trhové písně Vědecké práce a sdělení Epigrafické prameny Značky velkých vod na Vltavě v Praze Značky velkých vod v povodí Vltavy Značky velkých vod na Labi v Děčíně Značky velkých vod v povodí Labe PERCEPCE HISTORICKÝCH POVODNÍ A OCHRANA PŘED NIMI HISTORIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRO VYBRANÉ VODNÍ TOKY Řeka Vltava Řeka Ohře Řeka Labe Řeka Odra Řeka Morava ANALÝZA NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Povodeň ze září roku Povodeň z ledna února roku Povodeň z července roku Povodeň ze srpna roku Povodeň z března roku Povodeň ze srpna roku Povodeň z února roku Povodeň z června roku

8 OBSAH Povodeň z února roku Povodeň z února roku HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE SYNTÉZA PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ A DOKUMENTÁRNÍCH ÚDAJŮ INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE DOKUMENTÁRNÍCH PRAMENŮ INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH A SOUČASNÝCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE DLOUHODOBÉ KOLÍSÁNÍ POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH EVROPSKÝ KONTEXT ZÁVĚR LITERATURA PRAMENY A POUŽITÉ ZKRATKY SUMMARY

9 1 ÚVOD Meteorologické a hydrologické extrémy způsobují každoročně ztráty na lidských životech a vyvolávají značné materiální škody. V souvislosti s pozorovaným globálním oteplováním se klade otázka, zda nedochází k nárůstu četnosti a intenzity takovýchto extrémů (Karl, Easterling, 1999), tedy k růstu variability klimatu. Modelové odhady budoucího vývoje klimatu se opírají především o průměrné hodnoty, přičemž odhad změn extrémů stojí spíše mimo současné možnosti klimatických modelů. Přitom změny variability klimatu mohou mít pro budoucnost podstatně závažnější důsledky než jen pomalá změna průměrných hodnot (Katz, Brown, 1992; Houghton et al., eds., 1996, 2001). Jak ukázala statistika mnichovské zajišťovny (Munich Re, 1999), vzrostl počet velkých přírodních katastrof mezi léty a asi čtyřikrát, ekonomické ztráty asi čtrnáctkrát a ztráty pojišťoven (od 60. let) asi patnáctkrát. Jak plyne z tab. 1, zaujímají ve statistice ekonomických škod vedle zemětřesení zvláště významné místo povodně a vichřice. Pokud jde o Českou republiku, jsou povodně nejvýznamnějším přírodním extrémem, neboť jiné, rozsahem ničivější přírodní katastrofy jako např. velká zemětřesení se zde nevyskytují a silné větry nedosahují ničivých účinků známých z jiných částí světa. Povodně jsou výsledkem komplexního působení příčinných faktorů, a to meteorologických (např. srážky), fyzickogeografických (např. vlastnosti povrchu) a antropogenních (např. změny ve využití ploch). Ty pak výrazně ovlivňují časovou a prostorovou variabilitu četnosti výskytu povodní, jejich extremitu, velikost a rozsah dopadů. V živé paměti je ještě katastrofální povodeň na horní a střední Moravě a Odře z července roku 1997, nemající v České republice ve 20. století obdoby co do kulminačních průtoků, délky trvání, rozsahu postiženého území, ztrát na životech (52 osob) a materiálních škod (62,2 miliard Kč). Po ní přišla v červenci roku 1998 katastrofální povodeň ve východních Čechách, při níž bylo zmařeno 6 lidských životů a materiální škody se pohybovaly kolem 2 miliard Kč. Při následující povodňové pohromě v Čechách na Vltavě, Labi a dalších vodních tocích v srpnu roku 2002 zahynulo 19 osob a materiální škody dosáhly zhruba 73 miliard Kč (obr. 1). Obr. 1. Povodeň na Labi u Litoměřic po kulminaci dne 16. srpna V popředí vpravo zaplavená obec Mlékojedy, vlevo část Litoměřic. Přibližně uprostřed je téměř zaplavený litoměřický most (foto V. Šafránek) Fig. 1. Flooding of the River Elbe near Litoměřice after the peak on 16 August Foreground, right: the flooded village of Mlékojedy; left: part of Litoměřice. The Litoměřice Bridge, flooded, is visible at centre (photo V. Šafránek)

10 10 ÚVOD V souvislosti s pokračujícím procesem globálního oteplování tak vyvstává otázka, do jaké míry budou tímto procesem ovlivněny meteorologické a hydrologické extrémy, včetně povodní. I když dosavadní pozorování nedávají při značné časové a prostorové proměnlivosti těchto jevů jednoznačnou odpověď na tuto otázku, předpokládá se, že četnost a intenzita extrémů by mohla narůstat (Houghton et al., eds., 2001). Chceme-li ovšem tento předpoklad seriózně analyzovat, je třeba poznat přirozenou variabilitu extrémů v dostatečně dlouhém časovém intervalu. Tyto možnosti nabízí studium odpovídajících řad povodní, založených nejen na poměrně krátkém období přístrojových pozorování, ale i na dokumentárních údajích z období před začátkem systematických hydrologických měření. Předložená publikace začíná v kapitole 2 definičním vymezením povodní, výčtem hydrologických charakteristik, které je popisují, uvedením druhů povodní a hodnocením faktorů přispívajících k jejich vzniku. Následující 3. kapitola je věnována přehledu dosavadních poznatků o povodních v České republice i v evropském kontextu. Na ni navazuje ve 4. kapitole analýza synoptických příčin vzniku povodní a klimatologické hodnocení extrémních denních úhrnů srážek. Chronologie povodní v období přístrojových měření pro pět vybraných toků v České republice (Vltava Praha, Ohře Louny, Labe Děčín, Odra Bohumín, Morava Kroměříž), včetně podrobného popisu největších povodní, je analyzována v 5. kapitole. Následující 6. kapitola podává přehled dokumentárních pramenů obsahujících informace o povodních, prezentuje chronologie historických povodní pro zmíněné toky a podle dokumentárních pramenů hodnotí nejkatastrofálnější historické povodně. Porovnání povodní na základě vodoměrných měření a dokumentárních údajů včetně evropského kontextu historických a současných povodní v České republice je předmětem kapitoly 7, na niž navazuje závěrečné shrnutí dosažených výsledků, literatura a použité prameny. Tab. 1. Statistika velkých přírodních katastrof na Zemi (%) v letech (Munich Re, 1999). Velkou přírodní katastrofou se rozumí extrém s takovými škodami, že schopnost postižené oblasti pomoci si sama je významně ohrožena a je nezbytná mezioblastní nebo mezinárodní pomoc Table 1. Worldwide statistics of great natural disasters (%) in the years (Munich Re, 1999). To be classified as great a natural disaster must be an extreme event leading to such damage that the afflicted region s ability to help itself is considerably threatened and inter-regional or international help is indispensable Charakteristika Zemětřesení Vichřice Povodně Ostatní počet oběti ekonomické ztráty ztráty pojišťoven

11 2 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY 2.1 POVODEŇ Pojem povodeň může být definován z různých hledisek. V České republice měl tento termín svůj určitý vývoj. Tak podle ČSN (1975) se povodní rozumělo přechodné výrazné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým zvětšením průtoku anebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou). V poznámce k této definici se dodávalo, že povodeň zpravidla působí na některých úsecích toku hospodářské škody podle stupně vybudované ochrany. Vedle toho uváděla norma i pojem velká voda jako všeobecné označení pro průtoky za povodně, v užším slova smyslu pro kulminační průtoky. Pozdější norma ČSN (1983) definovala povodeň jako fázi hydrologického režimu vodního toku, která se může vícekrát opakovat v různých ročních obdobích; vyznačuje se náhlým, obvykle krátkodobým zvětšením průtoků a vodních stavů; je vyvolána dešti nebo táním sněhu z oblevy. Definice byla doplněna stejnou poznámkou jako u ČSN (1975). Pro účely vodního zákona č. 254/2001 Sb. se v 64 povodněmi rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod. S ohledem na praktické činnosti se ve stejném paragrafu definuje začátek povodně vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity a konec povodně jejich odvoláním. 1 Vedle vlastní povodně definovala ČSN (1983) ještě pojmy historická povodeň ( významná povodeň známá z historických pramenů ), největší známá povodeň ( největší povodeň, která se vyskytla 1 Stupně povodňové aktivity charakterizují míru povodňového nebezpečí a určují rozsah opatření prováděných při řízení ochrany před povodněmi. První stupeň (stav bdělosti) nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Druhý stupeň (stav pohotovosti) se vyhlašuje v případě, že nebezpečí přirozené povodně přerůstá v povodeň. Poslední třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při nebezpečí vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území (blíže viz 70 zákona č. 254/2001 Sb.). na toku za dobu pozorování ) a katastrofální povodeň ( povodeň mimořádné velikosti a dlouhé doby opakování, obvykle způsobující oběti a mimořádné škody ). Poslední definici lze doplnit vyjádřením odboru OSN pro humanitární záležitosti (UNDHA), který charakterizoval povodňovou pohromu (katastrofu) jako událost s rozsáhlými lidskými a materiálními ztrátami nebo škodami na životním prostředí, které překračují možnosti postižené části společnosti vypořádat se s nimi z vlastních zdrojů (Matějíček, Hladný, 1999). 2.2 CHARAKTERISTIKY POVODNĚ Průběh odtoku je popisován průtokovou vlnou, která podle ČSN (1975) představuje přechodné zvětšení a následující pokles průtoků a vodních stavů, vyvolaný dešti, táním sněhu nebo umělým zásahem nebo časový průběh popsaného jevu v určitém profilu toku nebo v trati toku v daném okamžiku. S menšími odchylkami od tohoto vyjádření byla průtoková vlna definována také v ČSN (1983). Pojem průtoková vlna se však používá souhrnně pro všechny vlny na toku bez ohledu na původ jejich vzniku (přirozený nebo umělý). Prvky průtokové vlny jsou blíže objasněny na hydrogramu v obr. 2. Zvláštním případem průtokové vlny je Obr. 2. Hydrogram průtokové vlny a její prvky (upraveno podle ČSN, 1975, 1983) Fig. 2. Hydrograph of discharge wave and its elements (adapted according to ČSN, 1975, 1983)

12 12 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY vlna povodňová, kterou ČSN (1975, 1983) definovala jako průtokovou vlnu s charakterem povodně. Ta vzniká při překročení průtočné kapacity koryta, kdy se voda začne přelévat přes břehové hrany do okolí a stává se potenciálně škodlivým živlem. Povodně lze charakterizovat kulminačním průtokem, což je největší vrcholový průtok u průtokové vlny. Z hodnot kulminačních průtoků při jednotlivých povodních se pak stanovuje N-letý kulminační průtok (též N-letý průtok) Q N, který je v uvažovaném profilu dosažen nebo překročen průměrně jednou za N-let (ČSN, 1975, 1983). Je-li např. na daném toku v určitém profilu Q 100 = 150 m 3.s -1, znamená to, že v průměru jednou za sto let bude takovýto kulminační průtok dosažen nebo překročen. Reálně se ale takovýto průtok může vyskytnout i vícekrát než jednou za sto let nebo dokonce i vícekrát než jednou v daném roce. S ohledem na to, že hodnoty Q N jsou odvozovány proložením teoretické křivky konkrétními měřeními, jsou poplatné např. délce a časové volbě pozorovacího období, reprezentativnosti zvoleného teoretického rozdělení či homogenitě pozorování (blíže k této otázce viz např. Kříž et al., 1964; Čermák et al., 1970; Gabriel, Nacházel, 1997). 2 Další důležitou charakteristikou průtokové vlny je její objem (zpravidla uváděný v milionech m 3 ), takže se stanovují i N-leté povodňové objemy. Obecně však neplatí, že kulminačnímu průtoku s jistou pravděpodobností překročení odpovídá objem vlny se stejnou pravděpodobností překročení. Důvodem je složitost vzájemného působení příčinných faktorů, kdy při jejich mimořádné souhře může nastat povodeň s větším kulminačním průtokem než by v průměru odpovídalo objemu průtokové vlny či naopak. 2.3 DRUHY POVODNÍ Podle příčiny vzniku povodně uváděla ČSN (1975, 1983) bez definičního vymezení povodně dešťové, 2 Srpnová povodeň roku 2002 v České republice se stala impulzem pro budoucí přehodnocení N-letých průtoků a pro revizi některých historických měrných křivek v povodí Labe. V blízké budoucnosti tak mohou být změněny nejen některé dosavadní hodnoty stoletých kulminačních průtoků Q 100, ale i dříve vyhodnocené historické průtoky (viz projekt Ministerstva životního prostředí České republiky VaV 650/6/03 Vliv, analýza a možnosti využití ochranné funkce údolních nádrží pro ochranu před povodněmi v povodí Labe, řešený Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka v Praze v letech ). Hodnoty N-letých průtoků a kulminačních průtoků historických povodní použité v této publikaci však vycházejí z dosud platných údajů Českého hydrometeorologického ústavu. sněhové a smíšené. Pod pojmem dešťová povodeň se zde rozumí případ vzniklý jen z dešťových srážek, sněhová povodeň je zapříčiněna jen táním sněhu a smíšená povodeň vzniká kombinací tání sněhu a dešťových srážek. Zvláštním případem jsou ledové povodně, způsobené dočasným zmenšením průtočnosti koryta v důsledku ledových jevů (např. ledovou zácpou). Vznik dešťových, sněhových, smíšených či ledových povodní je zpravidla způsoben několika meteorologickými příčinami, které lze stručně charakterizovat následovně: a) Dešťové povodně (obr. 3) Jsou vyvolány kapalnými srážkami a podle způsobu vzniku, doby trvání a intenzity deště je lze dále rozdělit na povodně z trvalých srážek a povodně z přívalových srážek: Dešťové povodně z trvalých srážek jsou vázány zpravidla na jedno- až vícedenní trvalé srážky (někdy i přerušované časovými úseky bez deště), které jsou spojené s některými vybranými srážkově významnými synoptickými situacemi. Jsou vesměs vázány na výskyt tzv. srážkotvorné cyklony 3 v blízkosti nebo přímo na území České re publiky. Významnou roli přitom hraje poloha, rychlost a směr postupu cyklony vzhledem k postiženému území a pozice s ní spojeného frontálního rozhraní, stejně jako orografické zesílení srážek. Vzhledem k omezenému plošnému rozsahu intenzivnějších srážek nepostihují nikdy současně převážnou část území České republiky. Dešťové povodně z přívalových srážek souvisejí se srážkami s krátkou dobou trvání (zpravidla v řádu hodin), avšak s velkou intenzitou (desítky milimetrů, výjimečně i přes 100 mm za hodinu), zpravidla doprovázenými bouřkami. Tyto povodně se vyznačují náhlým nástupem (označují se též jako bleskové povodně 4 ), ostrou povodňovou vlnou s rychlými vzestupy hladin a krátkým trváním. Jejich vznik souvisí s intenzivní konvekcí, často i organizovanou, při tvorbě bouřkové oblačnosti. Lokálně mohou působit velmi značné škody i v důsledku velké kinetické energie tekoucí vody. V některých výjimečných případech mohou mít 3 Tento termín vystihuje existenci cyklony v blízkosti území České republiky s výskytem déletrvajících vydatnějších srážek. 4 Pojem blesková povodeň pro označení povodně vznikající z přívalových srážek je převzat z anglického flash flood (viz Matějíček, Hladný, 1999).

13 DRUHY POVODNÍ 13 Obr. 3. Povodeň na řece Vltavě v Praze v srpnu roku 2002 byla typickým příkladem dešťové povodně (foto L. Elleder) Fig. 3. The August 2002 flood on the River Vltava in Prague was a typical example of a rain flood (photo L. Elleder) takovéto povodně i větší územní rozsah (např. povodeň z května 1872 na řece Berounce viz kap ). b) Sněhové povodně Vznikají náhlým táním sněhové pokrývky při kladných teplotách v zimním a v jarním období. Mohou být doprovázeny i ledovými jevy. Kulminační průtoky při sněhových povodních zpravidla nedosahují na území České republiky větších N-letostí. c) Smíšené povodně Jsou zapříčiněny kombinací tání sněhu a dešťových srážek. Mohou být rovněž doprovázeny ledovými jevy. Jsou vázány na dosti rozdílné povětrnostní situace přinášející v zimě a na začátku jara oteplení s kladnými teplotami, doprovázené často i silnějším větrem. Tání sněhu je rovněž urychlováno vypadávajícími kapalnými srážkami, které zároveň samy přispívají ke zvětšení průtoků. Tyto povodně mohou mít v České republice větší územní rozsah než povodně z trvalých srážek. d) Povodně ledové (obr. 4) Vznikají zpravidla po období déle trvajících mrazů se zámrzem řek, kdy následné náhlé oteplení může způsobit odchod ledu. 5 Pokud dojde ke tvorbě ledových zácp a nápěchů (zatarasení průtočného profilu nahromaděním ledu), může dočasné zmenšení průtočnosti koryta způsobit výrazné vzdutí vodní hladiny (viz např. Matoušek, 1980, 1989, 1998, 2000, 2001; Votruba, Patera, 1983). V následujícím textu se nebudou rozlišovat oba druhy dešťových povodní. Studiem některých velkých povodní z poslední doby bylo totiž zjištěno, že existuje řada případů, kdy bouřkové přívalové deště přecházejí v trvalé srážky a naopak, nebo kdy trvalé srážky jsou prokládány alespoň v některé části postiženého povodí přívalovými dešti, což lze prokázat pomocí radarových měření. Oba typy srážek se mohou také vyskytovat v časovém sledu za sebou po intervalu bez deště apod. Kombinace obou typů jsou rovněž četnější se zvětšující se plochou zasaženého území. Kromě uvedených příčin vzniku se mohou v České republice vyskytnout i specifické povodně bez přímé vazby na meteorologickou situaci (Matějíček, Hladný, 1999). K nim dochází především 5 Ucelené názvosloví týkající se problematiky ledových jevů na řekách je uvedeno např. v práci Matouška et al. (1984).

14 14 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY Obr. 4. Dlouhý most přes řeku Svratku v Brně s nahromaděnými ledovými krami při povodni v březnu roku 1830 po extrémně tuhé zimě 1829/30 (reprodukce kolorované kresby Františka Richtra Archiv města Brna, fond Sbírka grafik, tisků a reprotisků, č. 255R). Vpravo kostel sv. Leopolda s klášterem milosrdných bratří Fig. 4. Long Bridge across the River Svratka in Brno accumulated ice floes during the flood of March 1830 after the extremely severe winter of 1829/30 (reproduction of a colour drawing by František Richter; Brno City Archives, Graphics, Prints, and Reprographics Collection, no. 255R). Right: Saint Leopold s Church with the Monastery of the Merciful Brothers při náhlé změně průtočnosti koryta při přehrazení toku sesuvem půdy nebo spadlou lavinou uvolněné horniny či masy sněhu a stržených materiálů (povodně lavinové). Do této kategorie však patří také ucpání mostních otvorů, propustků či koryta s průtočnými překážkami unášeným splávím (kmeny, keře, dřevo a jiné spláchnuté předměty). Dalším typem jsou záplavy ze zpětného vzdutí, vznikající vzdutím vody v dolních tratích přítoků v důsledku vyšší hladiny na hlavním toku. V případě intenzivních srážek či tání sněhu se na nezalesněných příkrých svazích v horských oblastech může vytvořit ničivý proud vody, bahna, štěrku a kamení, označovaný jako splaveninové povodně. Jako synonymum se pro tyto proudy používá i pojem mury nebo blokovobahenní proudy (Gába, 1992). Vedle přírodních impulsů by k povodni mohlo nahodile dojít i při poruše nebo poškození některého z ovládacích prvků vodního díla, kdy by byla vynuceně utlumena nebo zcela vyřazena jeho ochranná retenční funkce a musela by se nouzově vypustit nádrž (Matějíček, Hladný, 1999; viz také Kovář, 2004; Kulasová et al., 2004). 2.4 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ Vznik a průběh povodně je ovlivňován především meteorologickými faktory, a to předběžnými a příčinnými. Předběžné faktory působí několik dnů až měsíců před vznikem povodně. Patří mezi ně zejména nasycenost povodí, výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota, promrznutí půdy aj. Z hydrologických předběžných faktorů hraje důležitou roli míra naplnění koryt vodních toků před začátkem povodně (viz např. vysoké vodní stavy některých toků po první povodni v srpnu 2002 před další velkou povodní v jeho druhé dekádě). Příčinné meteorologické faktory působí několik hodin až několik dnů před vznikem povodně jako její spouštěcí mechanismus (např. trvalé či přívalo-

15 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ vé dešťové srážky, kladné teploty vzduchu, rychlost větru ovlivňující rychlost tání sněhové pokrývky). Kromě meteorologických faktorů, jimž je samostatně věnována pozornost v kap. 4, jsou povodně podmíněny také fyzickogeografickými a antropogenními faktory v povodí. Matějíček a Hladný (1999) uvádějí v souvislosti se vznikem a průběhem povodně jako rozhodující zejména tyto vlivy: intercepci, tj. zadržující účinek vegetace na padající srážky, daný druhem, hustotou a vývojovým stavem porostu, který může navíc zpomalovat pohyb vody na povrchu a tím prodlužovat dobu možného vsaku (k vlivu lesa na povodně s obsáhlým soupisem literatury viz např. Kantor et al., 2003) detenci, tj. schopnost zpomalovat odtok ze spadlých srážek naplňováním depresí terénu, což může vést k dočasné akumulaci většího množství vody v rovinném než ve sklonitém terénu infiltraci, tj. vsak vody do půdních vrstev a zvodní podzemních vod, který závisí na typu půdy, její mocnosti, pórovitosti, obsahu humusu, jejím nasycení vodou atd. objemu říční sítě, tj. plnění koryt toků včetně množství vody vtlačené do přilehlých podpovrchových částí břehové zóny v důsledku hydrostatického tlaku, a objemu inundací, tj. rozlivů do inundačních území podél toků. Uvedené vlivy jsou podmíněny různými fyzickogeografickými faktory (viz např. Čermák, 1968), k nimž patří některé charakteristiky povodí jako je jeho plocha a tvar, sklon terénu, nadmořská výška a délka toku. Např. tvar říční sítě ovlivňuje souběh vrcholů průtokových vln z dílčích povodí. Působení některých faktorů může být proměnlivé v průběhu roku (např. vegetační pokryv). V samotném vodním toku pak jde o průtočnost koryta, danou jeho morfometrickými charakteristikami (šířka, hloubka, sklon, zakřivení, břehová a doprovodná vegetace), ale i o průtočnost inundačního území. Mnohé z těchto přirozených faktorů však byly s postupem času stále více pozměňovány činností člověka. Změna odtokových podmínek v důsledku lidské činnosti je podle Vithy (1975) zapříčiněna 15 následujícími vlivy: nenávratnou spotřebou vody v průmyslu, zemědělství a v komunálním hospodářství, intenzifikací zemědělství, změnami v lesním hospodářství, výparem z nádrží a rybníků, růstem zastavěné a odkanalizované plochy a konečně jinými změnami v životním prostředí. Různorodé ekonomické aktivity se promítají zejména v charakteru využití ploch, které je v měřítku celé České republiky dobře dokladováno pro století. Jak plyne z práce Bičíka et al. (2001), mezi léty poklesl podíl zemědělské půdy z 66,9 % na 54,3 %, přičemž tento pokles se promítl do nárůstu rozsahu lesních ploch z 28,8 % na 33,4 % a ostatních ploch ze 4,3 % na 12,3 % (tab. 2). V daném období autoři rozlišili tři časové úseky: a) : nevýznamné změny, pokles podílu orné půdy, pomalý nárůst lesních ploch, malý nárůst u ostatních kategorií využití ploch b) : výrazný pokles podílu orné půdy, luk, pastvin a dalších zemědělských ploch, nárůst rozsahu lesa a ploch s permanentními kulturami (např. sady, zahrady, vinice) c) : pokles rozsahu orné půdy jako v předchozích letech, nárůst ploch se stálými kulturami a zejména stálých travních porostů. Dalším významným faktorem ovlivňujícím průběh povodně jsou vodní díla a úpravy vodních toků. Mnohé technické zásahy člověka do přirozených vodních toků a jejich příbřežních zón (obr. 5) souvisely jednak se snahou o jejich využívání jako dopravních cest a zdrojů energie, pitné a užitkové vody, jednak se snahou eliminovat nebo snížit účinky povodní. Proto byly budovány vodní nádrže s vymezenými retenčními prostory a regulovány řeky, oddělované od využívaných území ochrannými hrázemi. V rámci regulací docházelo také často k likvidaci přirozených meandrů, tj. k napřímení a zkracování vodních toků (viz např. Langhammer et al., 2004). Přitom se dbalo na to, aby přilehlá inundační území byla dobře průtočná pro hladké odvádění povodňových průtoků. Toto úsilí však vedle pozitivních skutečností mělo i některé negativní důsledky z hlediska protipovodňové ochrany, jako bylo např. zrychlené šíření povod- Tab. 2. Podíly (%) vybraných typů využití ploch na území České republiky v letech (Bičík et al., 2001) Table 2. Proportion (%) of selected land use types in the Czech Republic in the period (Bičík et al., 2001) Plocha zemědělská 66,9 67,3 65,5 64,7 57,9 56,6 54,4 54,3 lesy 28,8 28,9 30,0 30,2 32,7 33,0 33,3 33,4 ostatní 4,3 3,8 4,5 5,1 9,4 10,4 12,3 12,3

16 16 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY Obr. 5. Dolní Labe u Velkých Žernosek v první polovině 19. století (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV H 3875) Fig. 5. The Lower Elbe near Velké Žernoseky in the first half of the 19th century (Regional Museum, Litoměřice; catalogue no. SV H 3875) ňových vln přehradními nádržemi a regulovanými úseky toků. Výstavba povodňových ochranných hrází řeší ochranu pouze v daném úseku řeky a nebezpečí záplav z takto zkoncentrovaného objemu vody se pouze přesouvá do dolních úseků v trati vodního toku. Škodlivě pak zapůsobila postupná zástavba inundačních území a jejich využívání pro stavební, rekreační a jiné účely (zejména ve městech a jejich okolí), jejich zarůstání vegetací z náletů, odnášení plovoucích předmětů a stromů z inundačních území při povodních s následnou tvorbou zátarasů v zúžených, zejména mostních profilech (k problematice inundačních území blíže viz Gabriel, 1995). V řadě případů se tak vytvořila situace, kdy se podmínky odvádění velkých vod vzhledem k minulosti podstatně zhoršily, jako např. na Vltavě v Praze v jejím zastavěném, popř. zdevastovaném inundačním území (Gabriel, Nacházel, 1997; Malý, 1999). Mezi základní vodní díla používaná ke vzdutí vod patří jezy a přehrady. Hlavní funkcí přehrad a jimi vytvořených nádrží je dlouhodobé vyrovnávání přirozených, časově nerovnoměrně rozložených průtoků, a optimální hospodaření s akumulovanou vodou. K tomu slouží větší část celkového objemu nádrže zásobní (akumulační) objem, zatímco menší část je vyhrazena k účelům ochranným ochranný (retenční) objem (obr. 6). Protože ale vodní nádrže jsou zpravidla víceúčelové, mohou být mnohé požadavky na jejich využívání protichůdné. Priority a další pořadí v jejich saturaci určuje v těchto případech manipulační řád. Naproti tomu výstavbou jezů se dosahuje vzdutí hladi ny v toku i za malých průtoků za účelem zabezpečení odběru vody pro různé uživatele, celoročního splavnění toku, stabilizace režimu podzemních vod apod. V jezových zdržích se udržuje zpravidla konstantní hladina bez vymezení ochranného objemu. Zatímco v případě přehrad jsou povodňové vlny či jejich část zachycovány v ochranných objemech nádrží, jezem a jím vytvořenou zdrží jsou propouštěny povodňové průtoky prakticky bez ovlivnění. Mnohé jezy jsou pak přelévány nebo obtékány, přičemž hladina vody může

17 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ přesahovat úroveň normálního vzdutí (Gabriel, Nacházel, 1997). Snahu omezit rozsáhlé škody při rozlití vod výstavbou několika přehradních nádrží vyvolal např. v oblasti Jizerských hor případ extrémních srážek z konce července roku 1897 s následnými katastrofálními povodněmi (Bláha, 1997; blíže k této události viz kap ). V dalších letech bylo vybudováno v severních Čechách a v přilehlém dnešním polském území celkem 18 přehrad. Na našem území byly dokončeny převážně již v první dekádě 20. století přehradní nádrže Bedřichov, Bílá Desná (protržena v roce 1916), Fojtka, Harcov 6, Labská, Les Království, Mlýnice a Mšeno (Vodní díla, 2001). Výstavba vodních nádrží pokračovala velkým tempem i v následujících letech. Zvláště známá je soustava vodních děl tzv. Vltavské kaskády (Kredba, ed., 1969), která měla Prahu ochránit před ničivými povodněmi (blíže viz kap ). Matějíček a Hladný (1999) uvedli soupis vodních nádrží v České republice s objemem větším než 10 miliónů m 3 nebo s významnou protipovodňovou funkcí pro povodí zpracovávaná v této publikaci. Tak celkový objem nádrží a jejich retenční prostor činí 6 U příležitosti stého výročí vybudování vodního díla Harcov byl v roce 2004 publikován sborník příspěvků (100 let od kolaudace přehrady Harcov v Liberci. Sborník příspěvků vydaný u příležitosti odborného semináře dne 2. září 2004 v Liberci. Povodí Labe, státní podnik, Liberec, 50 s.). 17 Obr. 6. Zásobní a ochranný prostor vodní nádrže (Gabriel, Nacházel, 1997) Fig. 6. Reserve and emergency spaces of a water reservoir (Gabriel, Nacházel, 1997) v povodí Vltavy 1805,5, resp. 172,1 miliónů m 3, v povodí Labe (bez Vltavy a Ohře) 149,4, resp. 35,8 miliónů m 3, v povodí Ohře 497,3, resp. 41,7 mi - liónů m 3, v povodí Odry 380,9, resp. 55,8 miliónů m 3, a nakonec v povodí Moravy 524,5, resp. 83,7 miliónů m 3 (podrobněji k přehradám v povodí řeky Moravy viz Bilík, 1978). S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je tedy třeba současné vodní toky považovat vesměs za více či méně ovlivněné, což má vliv jak na utváření odtoku, tak na samotné povodňové situace a jejich dopady. Proto jsou také zpracovávané dlouhodobé průtokové řady na některých vodoměrných profilech po vybudování větších nádrží nehomogenní, a to zejména v případě extrémně malých nebo naopak povodňových průtoků (k antropogennímu ovlivnění vybraných toků v České republice viz např. Kaňok, 1997; Sochorec, 1997; Řehánek, 2000; Kříž, 2003).

18 3 DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU Povodně a problematika s nimi související patří k mimořádně frekventovaným tématům jak v české, tak i v zahraniční odborné literatuře. Proto si následující rešerše i s ohledem na šíři tématiky přesahující záběr této publikace nemůže činit nárok na její úplnou prezentaci. Nejčastěji byly studovány a popisovány příčiny, průběh a dopady největších povodní na českých a moravských tocích, a to jednak bezprostředně po těchto událostech, jednak s větším či menším časovým odstupem od nich, zpravidla s cílem jejich novodobého hodnocení nebo porovnání s novějšími katastrofami. Tak velká povodeň a jí způsobené škody v březnu roku 1845 v Čechách byly ještě v tomtéž roce bezprostředně hodnoceny Krolmusem (1845). U příležitosti 150 let od této události byl vydán sborník z odborného semináře na téma Povodňová ochrana na Labi (1995), v němž se podrobným rozborem této katastrofální povodně zabývali zejména Kakos a Kulasová (1995), přičemž Kremsa a Šámalová (1995) popisovali průběh této povodně výňatky z Krolmusovy práce. Další katastrofální povodeň z května roku 1872 na Berounce byla hodnocena nejen ve své době (např. Bernat, 1872; Kořistka, 1872; Purkyně, Vogel, 1872; Zhoubná povodeň, 1872; Anonym, 1873; Harlacher, 1873), ale byla vzpomenuta po sto letech Kakosem (1972) a brána v úvahu při stanovení N-letých vod na Litavce (Kašpárek, 1984). Nověji se Křivková (2001) pokusila o rekonstrukci průtoků při této povodni v povodí Berounky a Blšanky na základě dochovaných značek velkých vod. Extrémní denní srážky, které ji způsobily, pak byly využity pro stanovení pravděpodobné maximální srážky na území České republiky (podrobněji viz např. Štekl et al., 2001). Analýze konvekčních bouří, které způsobily zmíněné extrémní srážky ve dnech května 1872, se věnovali Müller a Kakos (2004). Stoleté výročí ničivé pražské povodně ze září roku 1890 (Povodeň v Čechách, 1890; Augustin, 1891a, 1897; Benešovský-Veselý, 1891) se stalo impulzem pro svolání konference Povodňová ochrana Prahy (Kubát, 1990), z níž byl publikován mimo jiné podrobný hydrometeorologický rozbor této povodně (Kakos, Kulasová, 1990) a hodnocení vlivu Vltavské kaskády na povodňový režim Vltavy v Praze (Kašpárek, Bušek, 1990). Mimořádná povodeň v severních a severovýchodních Čechách v červenci roku 1897 (Povodeň, 1898) byla dále hodnocena Kakosem (1997a) a Vašátkem s Kakosem (1997) se zřetelem na dosud nejvyšší denní úhrn srážek v českých zemích, v další práci v kontextu s předchozí pražskou povodní a povodní z července roku 1997 na Moravě (Kakos, 1997b) a nejnověji pak se zřetelem na povodeň z roku 2002 (Müller, Kakos, 2003). Kapitola věnovaná povodním se objevila také ve třetím díle Hydrologických poměrů ČSSR (Čermák et al., 1970). Byly v ní uvedeny pro 181 stanic z České republiky s nejméně 25 lety pozorování do roku 1965 mimo jiné dosud nejvyšší kulminační průtoky a hodnoty N-letých velkých vod pro N = 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 let. Podstatně menší pozornost již byla věnována povodním v díle Podnebí a vodní režim ČSSR (Červený a kolektiv, 1984). Zásadní studií týkající se povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně je práce Novotného (1963b), který uvedl pro tato místa informace o průtocích od začátku měření až do roku Na jeho práci navázaly později studie V. Kakose, který analyzoval výskyt povodní v Praze ve vztahu ke klementinským meteorologickým pozorováním (Kakos, 1977, 1978b, 1990b) a podal komplexní hydrometeorologickou analýzu povodní v Praze v období (Kakos, 1983). Pro období pak zhodnotil povodně na Labi v Děčíně (Kakos, 1985), přičemž pro léta studoval labské povodně i z pohledu kolísání podnebí (Kakos, 1996a). Také povodním z jiných částí České republiky byla ve 20. století věnována řada hydrologických studií. Tak v povodí Odry byla popsána katastrofální povodeň s obrovskými škodami z července roku 1903 (např. Zeman, 1961; Polách, Gába, 1998;

19 DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU 19 k této a starším letním povodním na Odře v bývalém Prusku viz také Hellmann, von Elsner, 1911). Kříž (1959) analyzoval povodeň z 29. června 1958 v povodí Ostravice. Opakování velkých vod v povodí Odry bylo předmětem studie Kříže et al. (1964). Povodně na Odře byly dále analyzovány na případech z července 1960 (Kříž, Sochorec, 1963), ze srpna 1972 (Doležel et al., 1976), ze srpna 1985 (Hošek et al., 1988) a v souhrnu pro všechny nejvýznamnější případy v období přístrojových pozorování (Řehánek, 2003). Mihola (1976) studoval režim velkých vod na řece Bečvě, přičemž se zabýval i rozborem srážkových situací při povodních z července 1970 a srpna 1972 (Mihola, 1974). Stoleté srpnové povodni na Jizeře v roce 1978 se věnovali např. Kremsa a Novák (1978), Balatka (1979), Balatka a Sládek (1980). Extrémní srážky, které spadly před touto povodňovou epizodou ve východním Německu, hodnotil Marx (1980). Velmi obsáhlá je skupina prací, kdy v souvislosti s výskytem povodní byly studovány jejich příčinné srážky, včetně synoptických příčin vzniku. Tak Kocourek et al. (1926) zpracovali případ přívalových dešťů mimořádné intenzity ze dne 11. srpna 1925, jejichž důsledkem byly náhlé povodně na menších tocích, zejména v povodí Otavy a Berounky (k podrobnému popisu škod při této události viz Naxera, 1925). Čerkašin (1959) analyzoval povodeň z přívalových srážek na Zrzávce a Jičínce dne 19. srpna Brádka (1967) se zabýval studiem meteorologických příčin povodní ve Slezsku. Burkhardt (1973) popsal průběh povodně na Jedovnickém potoce v Moravském krasu dne 23. července 1972 se zřetelem na výjimečné krasově hydrografické a geologické jevy. Barbořík a Chamas (1974) studovali meteorologické situace vyvolávající povodně v povodí Lužické Nisy a Smědé. Průtrž mračen na Plzeňsku dne 30. dubna 1975 s velkými škodami a rozvodněním Nebílovského potoka byla analyzována Balatkou a Sládkem (1975, 1977) a Bartákem a Kakosem (1981). Kakos (1979a, 1979b) a Kremsa (1979) hodnotili meteorologickou situaci a katastrofální povodeň na Stěnavě a Metuji ve dnech června Několik prací se zabývalo také srážkami, jejich synoptickými příčinami a povodní v červenci roku 1981 (Kakos, Vrabec, 1981; Kakos, 1982; Seifert, 1982). Povodeň podmíněnou vydatnými srážkami ve dnech května 1985 v povodí Dyje a ve dnech srpna 1985 na Bečvě a na Moravě zpracoval Matějíček (1986). Hrádek a Ondráček (1986) popsali bleskovou povodeň na Besénku na Tišnovsku ze dne 19. června Přívalový déšť na Příbramsku dne 21. června 1986, který vyvolal povodeň na horním toku Litavky a několika jejích přítocích, byl studován Johanovským et al. (1986). Povodeň na Jílovském potoce dne 1. července 1987 po mimořádné průtrži mračen byla zpracována Chamasem a Kakosem (1988) a Kašpárkem et al. (1989). Vavruška (1989) studoval extrémní trvalé a přívalové srážky v souvislosti s analýzou meteorologických příčin povodní na Otavě a Lužnici. Polišenský (1990) analyzoval povodeň na Dřevnici způsobenou přívalovými srážkami při bouřce večer dne 26. června Vývojem meteorologické situace při extrémních srážkách ve dnech 31. července 4. srpna 1991 a následné povodni na Železnorudsku se zabýval Sulan (1992). O povodni na Otavě v důsledku tání sněhu a srážek ve dnech prosince 1993 se zmínili Baloun a Marhan (1995). Cvalín (1995) stručně popsal povodeň v poslední dekádě ledna 1995 po předchozím tání a následných silných deštích v povodí Berounky. Soukalová (2002) hodnotila přívalové srážky a bleskovou povodeň na Blanensku a Žďársku dne 15. července 2002, která si mj. vyžádala i dva lidské životy. Brázdil et al. (2000) a Štekl et al. (2001) podrobně analyzovali srážkové epizody s denním úhrnem 150,0 mm v období na území České republiky, včetně jejich dopadů na vznik povodní. Poukázali na skutečnost, že extrémní srážky byly podmíněny synoptickými situacemi souvisejícími především s postupem srážkově extrémně bohatých cyklon z oblasti Středozemního moře do střední Evropy. Statistické charakteristiky takovýchto cyklon pro vybrané případy vysokých denních úhrnů srážek na Milešovce a Lysé hoře v období byly studovány Hanslianem et al. (2000). Tyto práce potvrdily význam cyklon postupujících po klasické van Bebberově dráze Vb [pět bé] (van Bebber, 1881, 1883) i po drahách ležících od ní západněji (obr. 7). Právě o využití synoptických poznatků o cyklonách postupujících po této dráze pro předpověď povodní na Odře v Bohumíně se již dříve pokusili Kakos (1974) a Koblihová (1989). Na Slovensku se aplikací synoptických poznatků v hydrologické prognóze zabýval zejména Panenka (1979a, 1979b, 1985). Vlnu nebývalého zájmu o problematiku povodní v České republice zvedla katastrofální povodeň na Moravě a ve Slezsku v červenci roku 1997 (obr. 8 viz např. Povodně a krajina 97, 1997; Soukalová et al., 1997; Kolektiv autorů, 1998a; Matějíček,

20 20 DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU Obr. 7. Dráhy cyklon v Evropě v období podle van Bebbera (1883) Fig. 7. Cyclone trajectories in Europe in the period according to van Bebber (1883) Obr. 8. Červencové povodně roku 1997 nadělaly mnoho škod také v povodí Odry: zaplavená ulice Krnova rozvodněnou Opavou (nahoře) a pobořený dům při Bělé v Mikulovicích (dole) (Archiv ČHMÚ Ostrava) Fig. 8. The July 1997 floods also did much damage within the Odra catchment: a street in Krnov flooded by the swollen River Opava (top) and a damaged house by the River Bělá in Mikulovice (bottom) (CHMI archives, Ostrava branch) 1998; Matějíček, Hladný, 1999). Vedle hydrologických analýz této události (např. Kakos, 1997c; Řehánek, Kříž, 1997; Březina a kol., 1998; Dostál, 1998; Munzar, Ondráček, 2000; Dostál et al., 2002; Řehánek, 2002) či porovnání s jinými katastrofálními povodněmi (např. Kakos, 1997b; Ungerman, 1998), byly studovány její příčinné srážky (např. Květoň et al., 1997; Tolasz, 1997) včetně jejich synoptických příčin (např. Pavlík, Sandev, 1997; Řezáčová et al., 1997, 1998; Šálek, 1998), ale i dopady a ekologické aspekty této povodně (Krajina a povodeň, 1998; Vaishar, ed., 1999; Vaishar, Munzar, eds., 2000, 2001; Vaishar et al., 2002). Pod dojmem této události se věnovali zhodnocení čtyř povodní v jihočeském regionu mezi léty 1993 a 1996 Baloun a Matějovská (1997). Katastrofální červencová povodeň vedla k zahájení řešení grantového projektu Ministerstva životního prostředí České republiky VaV/510/3/97 Vývoj metod pro stanovení extrémních povodní ( ), v rámci něhož byla studována i problematika stanovení pravděpodobné maximální srážky a pravděpodobné maximální povodně (viz např. Květoň et al., 2000; Řezáčová et al., 2000; Kakos, 2001b). Stejnou pozornost jako v České republice vyvolala červencová povodeň roku 1997 i v sousedním Polsku (např. Lorenc, 1997; Malinowska-Malek, 1997; Olszowicz, 1997; Niedźwiedź, Czekierda, 1998; Kundzewicz et al., 1999; Kundzewicz, 2002a). Protože na toku Odry zasáhla povodeň i východní Německo, stala se tématem mezinárodního setkání v Postupimi (Bronstert et al., eds., 1998) a byla analyzována i v několika pracích (např. Grünewald, Schümberg, 2000; Horlacher, 2000). Zvýšený zájem o povodně v České republice byl umocněn další tragickou povodní ve východních Čechách v červenci roku 1998 (např. Jirásek, 1998; Kolektiv autorů, 1998b; Hančarová et al., 1999). V návaznosti na extrémní srážky, které vedly k této povodni, se problematikou přívalových srážek podrobněji zabývali Kakos a Řezáčová (1999). Šálek (2000) hodnotil tuto srážkovou epizodu z hlediska metod dálkové detekce a výsledků numerických prognostických modelů a Metelka (2000) s ohledem na možnosti statistické korekce radarových odhadů srážek pomocí neuronových sítí. Souhrnné hodnocení povodní z let 1997 a 1998 prezentoval Kubát (1999a). Celá řada dalších studií byla motivována katastrofální povodní v Čechách v srpnu roku 2002 (obr. 9). Tak hydrologický popis průběhu této události lze nalézt např. v pracích Kubáta a kol. (2002)