Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR 5. NEDĚLE POSTNÍ 21. BŘEZNA 2010 Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost. Votivní svíce pustiměřských poutníků u hrobu sv. Benedikta, Patrona Evropy a farnosti ( ), opatství Montecassino, Anni Paulini Peregrinatio, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, Bůh nás stvořil k životu, nikoli ke smrti. Od něj pocházíme, pro něho žijeme, a v něm budeme žít navždy. Proto s důvěrou prosme: L: PANE, DEJ NÁM ÚČAST NA SVÉM ŽIVOTĚ. Ty, který skrze víru v tvého Syna zjevuješ svou spravedlnost, dej, aby doba postní byla pro každého křesťana časem opravdového obrácení a intenzivního poznání tajemství Krista, který přišel naplnit veškerou spravedlnost. Aby nadcházející Pouť k Turínskému plátnu pomohla lépe pochopit tajemství lásky Božího Syna k nám a stala se výzvou k Jeho následování. Prosme za křesťany, aby se ve všech oblastech svého každodenního života stávali neochvějnými zastánci života od jeho početí až po přirozenou smrt. Prosme za duchovně mrtvé i za ty, kteří po utrpeních nebo kvůli zatvrzelosti v hříchu už nechtějí dále žít, aby skrze víru objevili nový smysl života. Prosme za zemřelé, aby v nebi patřili na tvou božskou tvář. K: Bože, Otče a Stvořiteli, shlédni na naše prosby a dej nám poznat, že máme účast na tvém božském životě. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

2 LITURGICKÉ TEXTY 5. NEDĚLE POSTNÍ 1. ČTENÍ IZ 43,16-21 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu. ŹALM 126 Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: Velkou věc s nimi udělal Hospodin! Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy. 2. ČTENÍ FLP 3,8-14 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše. EVANGELIUM JAN 8,1-11 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty? Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první! A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil? Odpověděla: Nikdo, Pane. Ježíš řekl: Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: března 2010 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + Josefa KRKOŠKU, syna, 8.00 NEDĚLE DRYSICE 21. března 5. NEDĚLE POSTNÍ 9.30 PODIVICE PONDĚLÍ PONDĚLÍ PUSTIMĚŘ 22. března PO 5. NEDĚLI POSTNÍ ÚTERÝ ÚTERÝ VYŠKOV 23. března PO 5. NEDĚLI POSTNÍ 9.00 DRYSICE STŘEDA STŘEDA března PO 5. NEDĚLI POSTNÍ DRYSICE PODIVICE 8.00 ČTVRTEK SLAVNOST 25. března ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ DRYSICE PUSTIMĚŘ PODIVICE PÁTEK PÁTEK PUSTIMĚŘ 26. března PO 5. NEDĚLI POSTNÍ PUSTIMĚŘ SOBOTA SOBOTA 27. března PO 3. NEDĚLI POSTNÍ NEDĚLE 28. března KVĚTNÁ NEDĚLE PŘINESTE SI RATOLESTI PUSTIMĚŘ: LITURGIE ZAČÍNÁ V KAPLI SV. ANNY PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ vnuka, pravnuka, živou a + r. za + Marii SEDLÁKOVOU, manžela a syna za +Marii FRÉLICHOVOU, manžela, syna, zetě, živou a +r. za + Josefa MATOUŠKA a rodinu OTEVŘELOVU za + P. Františka BENÍČKA a za nová kněžská povolání POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + Růženu SPISAROVU, manžela a celou +rodinu za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu BENÍČKOVU, BUČKOVU a MAHDALOVU za + Antonína BRUNCLÍKA, rodiče a syny za + rodiče VLACHOVY a Boží požehnání pro rodinu POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY za + rodinu TAUŠOVU a ZAHRADNÍČKOVU za + rodinu ZBOŘILOVU, VŠETULOVU a Boží ochranu pro živou rodinu za +Františku STĚNIČKOVOU, manžela a duše v očistci za + Theodora MARÁKA, rodiče a bratry VELIKONOČNÍ SV. SMÍŘENÍ /dva cizí zpovědníci/ FARNÍ INFORMÁTOR, XVI. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (zázn , mobil: , josef.benicek@tiscali.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks. Ve formátu pdf na

4 FARNÍ INFORMÁTOR KVĚTNÁ NEDĚLE 28. BŘEZNA 2010 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? La Verna, kaple stigmat sv. Františka, Anni Paulini Peregrinatio, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, při vstupu do Jeruzaléma byl Ježíš oslavován jásajícím zástupem jako Král a Mesiáš. Také my uznejme věčnou vládu našeho Spasitele a volejme: L: POŽEHNANÝ, JENŽ PŘICHÁZÍ VE JMÉNU PÁNĚ. Obyvatelé Jeruzaléma ti na cestu prostírali své pláště, dej, ať i naše generace pozná znamení tvého putování v minulých i současných dějinách. Ty, který skrze víru v tvého Syna zjevuješ svou spravedlnost, dej, aby doba postní byla pro každého křesťana časem opravdového obrácení a intenzivního poznání tajemství Krista, který přišel naplnit veškerou spravedlnost. Aby nadcházející Pouť k Turínskému plátnu pomohla lépe pochopit tajemství lásky Božího Syna k nám a stala se výzvou k Jeho následování. Za mládež naší farnosti, aby skrze poznání lásky, která tě vedla na kříž, došla k setkání s Tebou, který těm, kdo ti uvěřili svěřuješ poslání být světlem světa a solí země. Za naši farnost, ať účastí na liturgii Svatého týdne hlouběji prožije tajemství své spásy. Triumfální vstup do města Davidova byl předzvěstí slavného vstupu do nebeského Jeruzaléma, dej, ať s našimi zemřelými sdílíme tvé věčné vítězství. K: Nebeský Otče, slyš volání trpícího lidstva a učiň naše srdce vnímavým pro porozumění a soucit s utrpením našich bližních, ve spojení s Kristem, naším Pánem. L: Amen.

5 LITURGICKÉ TEXTY KVĚTNÉ NEDĚLE 1. ČTENÍ IZ 50,4-7 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. ŹALM 22 Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou: Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, ať ho zachrání, má-li ho rád! Obkličuje mě smečka psů, tlupa zlosynů mě svírá. Probodli mi ruce i nohy, spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, losují o můj šat. Ty však, Hospodine, nestůj daleko, má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, uprostřed shromáždění budu tě chválit. "Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, slavte ho, všichni z Jakubova potomstva." 2. ČTENÍ FLP 2,6-11 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. EVANGELIUM LK 22,14-23,56 Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše. Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království." A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království." Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá. Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat. Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten,

6 kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů. Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry." Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!" On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš." Dále jim řekl: "Když j sem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?" Odpověděli mu: "Ne, v ničem." Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje." Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí." Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení." Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chcešli, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!" Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?" Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty." Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!" On však to zapřel: "Neznám ho, ženo." Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"

7 Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal. Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud. Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!" Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha." Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!" Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!" Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi. Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!" Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění." Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!" Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě. Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství. Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu. Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován!" Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.

8 Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli. Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!" Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený." Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království." Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji." Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled. C H V Í L E T I C H É M O D L I T B Y V K L E Č E Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly. Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota. Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.

9 POŘAD BOHOSLUŽEB: 28. března 4. dubna 2010 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. NEDĚLE 28. března KVĚTNÁ NEDĚLE PONDĚLÍ 29. března ÚTERÝ 30. března PŘINESTE SI RATOLESTI PUSTIMĚŘ: LITURGIE ZAČÍNÁ V KAPLI SV. ANNY PONDĚLÍ SVATÉHO TÝDNE ÚTERÝ SVATÉHO TÝDNE OD 17H: VELIKONOČNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ /CIZÍ ZPOVĚDNÍK/ STŘEDA 31. března STŘEDA SVATÉHO TÝDNE NÁVŠTĚVA NEMOCNÝCH OD 17H: VELIKONOČNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ /CIZÍ ZPOVĚDNÍK/ ČTVRTEK ZELENÝ ČTVRTEK 1. dubna MŠE SVATÁ NA PAMÁTKU VEČEŘE PÁNĚ PÁTEK 2. dubna SOBOTA 3. dubna NEDĚLE 4. dubna PLNOMOCNÉ ODPUSTKY ROKU KNĚŽÍ VELKÝ PÁTEK DEN PŘÍSNÉHO POSTU SBÍRKA PRO SVATOU ZEMI /POKLADNA U BOŽÍHO HROBU / BÍLÁ SOBOTA VELIKONOČNÍ VIGÍLIE SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ SBÍRKA NA KNĚŽSKÝ SEMINÁŘ 12.00: URBI ET ORBI POŽEHNÁNÍ SVATÉHO OTCE PUSTIMĚŘ 8.00 za + rodinu ZBOŘILOVU, VŠETULOVU a Boží ochranu pro živou rodinu za +Františku STĚNIČKOVOU, manžela a duše v očistci za + Theodora MARÁKA, rodiče a bratry VELIKONOČNÍ SV. SMÍŘENÍ /dva cizí zpovědníci/ DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ za + Karla ADAMCE, rodiče z obou stran a Boží požehnání PODIVICE POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY PODIVICE za živé a zemřelé podivické farníky DRYSICE POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY DRYSICE za + Marii a Karla ALTMANOVY a + rodinu OLOMOUC MISSA CHRISMATIS 9.30 za + P. Františka BENÍČKA DRYSICE za + Jana ŠOCE, sestru, rodiče, živou a + rodinu PUSTIMĚŘ za + Marii SLÁMOVOU, +r JANÁKOVU a SLÁMOVU PODIVICE ADORACE PODIVICE POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY DRYSICE PAMÁTKA UMUČENÍ PÁNĚ PUSTIMĚŘ PAMÁTKA UMUČENÍ PÁNĚ PUSTIMĚŘ za farnosti Pustiměř, Drysice a Podivice PODIVICE za + Rudolfa POSPÍŠILA 7.30 a dvě manželky DRYSICE na poděkování Pánu Bohu za let života a Boží požehnání PUSTIMĚŘ za + Stanislava KLEVETU a rodiče KOMÁRKOVY

10 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Výzva k vyznání hříchů Dnes a denně se dovídáme o mravních skandálech osob, které mají vysoké postavení ve společnosti. Lidé se nad tím sice pohoršují, ale v duchu nad tím mávnou rukou a řeknou s povzdechem: Takový je dnes svět! Bible a tradiční společnosti, které na ní stavějí, jsou naopak přísné. Už ve Starém zákoně je zdůrazněna povinnost manželské věrnosti. Bohužel podle starých semitských zvyků se trestala jenom nevěrná žena, na níž měl muž vlastnické právo. Nový zákon zrovnoprávňuje postavení muže a ženy; manželská smlouva je oboustranná. Žena z dnešního evangelia měla být podle tehdejší zvyklostí ukamenována. V zásadě však nejde v evangeliu o ženu, ale zase jen o příležitost, jak chytit Ježíše za slovo a přivést do úzkých, získat nějaké argumenty, aby se ho mohli židovští předáci zmocnit a sprovodit ho ze světa. Šli na to takticky, ale Ježíš jako vždy jim nenaletěl, ale jedinou větou je všechny usadil. Kdyby totiž souhlasil s ukamenováním, ztratil by pověst dobrého a milosrdného učitele. Pokud by však výslovně nesouhlasil, mohl být nařčen, že porušuje mojžíšský zákon. Ježíš však brilantně pronese, že kamenovat ji mohou jen ti, kteří jsou bez hříchu. A tak není divu, že se najednou začali všichni vytrácet. Podle některých biblistů totiž Ježíš psal do písku právě prohřešky přítomných. Pro nás, bratři a sestry, je tento příběh výzvou, abychom v této fázi, kdy pomalu končí doba postní, ukázali prstem na sebe, vyznali se ze svých hříchů a začali znovu a lépe žít svůj život. Náš nebeský Otec nás čeká s otevřenou náručí, bohatý na milosrdenství, jak jsme slyšeli v podobenství minulé neděle. Proto neváhejme a vykonejme si dobrou svátost smíření, abychom na sobě zakusili dotek milosrdné Boží lásky. ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC BŘEZEN 1. Aby světová ekonomika byla řízena podle zásad spravedlnosti a poctivosti a s ohledem na skutečné potřeby lidí, zvláště nejchudších. 2. Aby církve v Africe byly všude na celém kontinentu znamením a nástrojem usmíření a spravedlnosti. 3. Aby křesťané odolali pokušení konzumního stylu života a znovu objevili hodnotu postní kázně a střídmého způsobu života.

11 Hřích (zamyšlení Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře) Proč nám v kostele pořád mluví o hříchu? Těch vidíme dost na ulici. V kostele chceme slyšet něco povzbudivého, pěkného. Ta námitka není špatná. Ale co na ni má opovědět kazatel? Jeden odpověděl útočně: Za to můžete vy. Nehřešte a já o hříchu už mluvit nebudu. Ale pak se opravil: Musel bych ovšem začít já sám, protože hřešíme všichni. Ale musí se o tom tolik mluvit? Je-li něco skutečnost, o tom se ovšem mluvit má. Ale záleží na tom, jak se to dělá. Dá se i o hříchu mluvit tak, aby to vyznělo povzbudivě? Pokusme se o to! Český výraz hřích má stejný má stejný slovní kořen jako horší. Hřešit tedy znamená dělat něco horšího místo toho, co by mělo být lepší, lepé, pěkné. To přece žádný člověk nedělá rád, leda v případě, že musí, že nemá vyhnutí. Nepojedeme horším vlakem, když na nádraží stojí lepší. Horší příležitosti volíme jenom z donucení a s reptáním nebo z nevědomosti. To ovšem není případ hříchu. O tom morálka učí, že je to skutek vědomý a dobrovolný. Ale jak může normální člověk něco podobného udělat? Sokrates a jiní rozvážní myslitelé o tom pochybovali. Proto říkají, že to, čemu říkáme hřích, nejhorší zlo, pochází z nevědomosti. Dobré poučení a dobrá výchova může prý všecko napravit. Takové dobré idealisty ovšem podporujeme, přejeme jim mnoho úspěchu. Zkušenost je ovšem po staletí opačná. Ocitají se v arestě synové i z nejlepších rodin a z katolických výchovných ústavů. Jsou to jenom výjimky? Bible nám nedá za pravdu. Nejlepším vychovatelem lidstva je sám Bůh Otec. Na počátku umístil syna do nejlepšího ústavu, do ráje. A právě tam už první člověk zhřešil. Jak k tomu došlo? Právě tato otázka nás dodnes všechny znepokojuje. Jak je to možné? Pedagogové, psychologové, sociologové udávají tisíce návodů, jak zlým skutkům předejít. Je to jejich povinnost, ale také jejich slabost. Bible se netají s přesvědčením, že zlo ve světě, a hřích, z kterého to všechno pochází, je velkým tajemstvím lidstva. Bůh a tedy i církev, se je snaží ponenáhlu odhalovat. Z všeobecného církevního učení máme po ruce mnoho rad z morálky, kterých používají zpovědníci. Ale zastavme se nyní jenom u prvního zjevení zla, jak je podává Bible. Hned na prvních stránkách tam čteme o tom, jak Bůh stvořil svět a člověka a jak sám všechno pochválil, že je to dílo dobré. Bohužel hned nato následuje vypravování, jak člověk zhřešil. Je to podané ve formě vypravování. Tak učil i Ježíš v podobenstvích Boží tajemství. Jeví se jako velmi příznačná a pochopitelná, ale on dodává, že jim dobře porozumí jenom jeho věrní učedníci. Ostatní zachytí smysl jenom povrchně. Podobně je tomu i zde. Jaké je tedy postupné pochopení příhody v ráji. Byl to svět, ve kterém bylo všeho hojnost. Byla tam i plnost svobody, až na jedno minimální omezení. Z jednoho jediného stromu nesměli lidé trhat ovoce. Přesto to udělali a stihl je tedy zasloužený trest: ztráta životního štěstí a smrt. Z toho odvozujeme první pojem, jakoby jasnou definici hříchu: přestoupení Božího zákona. Protože z toho plyne tak velké neštěstí, Bible a pak i evangelium i křesťanské morálka se snaží o to, aby vypracovala do podrobnosti seznam všech Božích přikázání, kterými se náš život řídí. Zachovávej všechna a spasíš se! Vypadá to tedy snadně. Ale přesto vznikají různé pohybnosti. Vidíme kolem sebe mnoho lidí, kteří

12 skutečně všechna Boží přikázání zachovávají? Kromě toho se nám zdá, že byl trest za první hřích tuze přísný. Katechismus mluví o hříchu dědičném. Je spravedlivé, aby byly za hřích rodičů trestány i děti, které za nic nemohou? Jak na to odpovíme? Celkem prostě. Přestoupení zákona ukazuje jeden ze znaků hříchu, ale nevysvětluje všecko. Je to potřeba doplnit dalšími vysvětleními. Vraťme se k vypravování Bible! Adam utrhl ze stromu plod, který mu měl dát rozlišování dobra a zla. Ptáme se: Před tím už o dobru a zlu nic nevěděl? Jistě věděl. Ale pozoroval, jak roste na stromu života. Utrhnout je z toho stromu znamená symbolicky vzít si sám do své moci toto rozlišování: Já sám budu rozhodovat o tom, o je dobré a zlé, bez ohledu na život, ke kterému to dobro patří. I v tělesném životě pozorujeme tento úkaz. Když někdo nedbá na dobrou životosprávu, brzy onemocní a urychlí svou smrt. Stvořením a křtem jsme určeni k věčnému životu. Prohřešit se proti němu je věčná smrt. Život a nemoci a tedy i smrt jsou dědičné, hříchy proti mají tedy ráz dědičnosti. Ale naopak zase ze zdravé rodiny vyrůstají zdravé děti. Silou života Božího v nás je Duch svatý, který nás všechny spojuje. Hřích je tedy skutek proti životu na zemi i s Bohem navěky. Ale nakonec si všimněme ještě jednoho prvku, který čteme v biblickém vypravování o prvním hříchu. Dopustil se ho Adam, ale svedla ho k tomu Eva. I to je zřejmě symbolické. Jak to vysvětlit? Začněme všetečnou otázkou: Proč byla vlastně Eva stvořena? První člověk měl všechno, co potřeboval k životu, všeho užíval bez námahy. Ale užíval toho jenom sám pro sebe. Chyběla mu osoba, s kterou by se o vše dělil s láskou. Stvořením Evy vešla do lidského života i lidská láska jako obraz lásky Boží. Cíl lidské lásky tedy je, aby vedla lidi k Bohu. Proto i to, co učiníme člověku, Bůh bere jakoby se to učinilo jemu samému. Naopak lidská láska bez lásky Boží se stává bezbožnou. Co se stalo při hříchu? Eva svedla Adama a Adam přivolil Evě bez ohledu na Boží příkaz. Zapomenutím na Boha ztratila jejich láska svůj dynamismus vedoucí k věčnosti, a tak i to, co je zdrojem života,vede ke smrti. Jaký tedy uděláme závěr z této krátké úvahy o biblickém vyprávění? Otvírají se tu nové obzory. Mluvit o životě, o jeho zachování, je rozhovor velmi užitečný. Dá se tedy i o hříchu mluvit velmi pozitivně, když se snažíme pochopit toto tajemství v jeho celé souvislosti. Neříkejme, že vidíme hříchy na ulici, u zlých lidí. Co je hřích pochopíme nejlépe na těch, kdo se mu dovedou vyhnout. Je známo, že hřích nejlépe chápou světci. Dodnes jsou pamětníci, kteří se chodili zpovídat k sv. Piovi z Pietrelciny. Vypravují nám o tom, že on rozpoznával zlo v duších i na dálku, ale právě proto uměl všem uměl pomoci k očistění života.

13 POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K XXV. SVĚTOVÉMU DNI MLÁDEŽE, KVĚTNÉ NEDĚLI 2010 Mistře dobrý, co musím dělat, aby se mi dostalo věčného života? (Mk 10,17) Drazí přátelé, na letošní rok připadá pětadvacáté výročí zavedení Světového dne mládeže, který si přál ctihodný Jan Pavel II. jako výroční setkávání mladých věřících celého světa. Byla to prorocká iniciativa, jež přinesla hojné plody a umožnila novým křesťanským generacím, aby se setkávaly, naslouchaly Božímu slovu, objevovaly krásu Církve a prožívaly silné zkušenosti víry, které mnohé přivedly k rozhodnutí zcela se darovat Kristu. Stávající XXV. Světový den je etapou k nadcházejícímu Světovému setkání mladých, které se uskuteční v srpnu 2011 v Madridu, kde jak doufám budete v hojném počtu, abyste prožili tuto událost milosti. Abychom se na toto slavení připravili, chtěl bych vám předložit několik zamyšlení nad tématem tohoto roku: Mistře dobrý, co musím dělat, aby se mi dostalo věčného života? (Mk 10,17), vzatým z evangelijního setkání Ježíše s bohatým mladíkem; tématem, o němž už v roce 1985 pojednal papež Jan Pavel II. v překrásném Listu poprvé adresovaném mladým. 1. Ježíš se setkává s mladíkem Když se (Ježíš) dával na cestu vypráví evangelium sv. Marka přiběhl kdosi, poklekl před ním a ptal se ho: Mistře dobrý, co musím dělat, aby se mi dostalo věčného života? Ježíš mu odpověděl: Proč mě nazývá dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Přikázání znáš: Nebudeš vraždit, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš svědčit lživě, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku. On na to řekl: Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí. Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl mu: Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, dej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a

14 následuj mě! On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. (Mk 10,17-22). Toto vyprávění působivě vyjadřuje Ježíšovu velkou pozornost k mladým, k vám, k vašim očekáváním, vašim nadějím, a ukazuje, jak velká je jeho touha setkat se s vámi osobně a otevřít dialog s každým z vás. Kristus vskutku přerušuje své putování, aby odpověděl na otázku svého tazatele a ukázal svou plnou dispozici vůči tomuto mladíkovi, který byl pohnut vroucí touhou promluvit s Mistrem dobrým, aby se od Něj naučil kráčet po cestě života. Tímto evangelijním úryvkem chtěl můj předchůdce povzbudit každého z vás, abyste rozvíjeli vlastní rozhovor s Kristem rozhovor, jenž má pro mladého člověka zásadní a podstatný význam (List mladým, č. 2). 2. Ježíš na něj pohleděl s láskou V evangelijním vyprávění svatý Marek zdůrazňuje, že Ježíš na něj pohleděl s láskou (srv. Mk 10,21). V Pánově pohledu spočívá srdce tohoto jedinečného setkání i veškeré křesťanské zkušenosti. Křesťanství skutečně není na prvním místě morálkou, ale zkušeností Ježíše Krista, který nás osobně miluje, staré či mladé, chudé nebo bohaté; miluje nás i tehdy, když se k němu obrátíme zády. Když papež Jan Pavel II. tuto scénu komentoval, obraceje se k vám, mladým, dodal: Přeji vám, abyste zakusili takový pohled! Přeji vám, abyste zakusili pravdu, že on, Kristus, se na vás dívá s láskou! (List mladým, č. 7). Láska, která se zjevila na kříži tak úplným a bezvýhradným způsobem, že dává s úžasem napsat svatému Pavlovi: On mě miloval a za mě se obětoval (Gal 2,20). Vědomí, že Otec nás od počátku miloval ve svém Synu, že Kristus miluje každého a vždy píše dále papež Jan Pavel II., - se stává pevným opěrným bodem celé naší lidské existence (List mladým, č.7), a dovoluje nám překonat všechny zkoušky: odhalení našich hříchů, utrpení, malomyslnost. V této lásce se nachází pramen celého křesťanského života i základní důvod evangelizace: jestliže jsme se skutečně setkali s Ježíšem, nemůžeme než o něm vydávat svědectví těm, kteří se ještě s jeho pohledem nesetkali! 3. Objev životního projektu U mladíka z evangelia můžeme rozpoznat stav velmi podobný stavu každého z vás. I vy jste bohatí kvalitami, energiemi, sny, nadějemi: vymoženostmi, kterých máte v hojnosti! Samotný váš věk je velkým bohatstvím nejen pro vás, ale také pro druhé, pro Církev a pro svět. Bohatý mladík se ptá Ježíše: Co musím dělat? Údobí života, do něhož jste pohrouženi, je časem objevování: darů, které vám Bůh dal i vašich odpovědností. A je to také čas zásadních rozhodnutí pro budování vašeho životního projektu. Je to tedy okamžik kdy se tážete po opravdovém smyslu života a ptáte se: Jsem se svým životem spokojený(á)? Neschází něco? Jako mladík z evangelia možná i vy prožíváte situace nestálosti, neklidu či utrpení, které vás vedou k prahnutí po životě nikoli tuctovém a k tomu, abyste se ptali: v čem spočívá vydařený život? Co musím dělat? Jaký by mohl být projekt mého života? Co musím dělat, aby můj život měl plnou hodnotu a plný smysl? (Tamtéž, č. 3).

15 Nebojte se čelit těmto otázkám! Vzdáleny tomu, aby vás pohltily, vyjadřují velké touhy, jež máte ve svém srdci. Proto je třeba jim naslouchat. Očekávají odpovědi nikoli povrchní, ale schopné uspokojit vaše skutečná očekávání života a štěstí. Abyste objevili projekt života, který by vás učinil plně šťastnými, naslouchejte Bohu, který má svůj plán lásky s každým z vás. S důvěrou se ho ptejte: Pane, jaký je tvůj záměr Stvořitele a Otce s mým životem? Jaká je tvá vůle? Toužím ji naplnit. Buďte si jisti, že vám odpoví. Nebojte se jeho odpovědi! Bůh je větší než vaše srdce a zná každou věc (1Jan 3,20). 4. Přijď a následuj mě! Ježíš vyzývá bohatého mladíka, aby šel mnohem dál, než jen k uspokojení svých tužeb a svých osobních projektů, říká mu: Přijď a následuj mě! Křesťanské povolání vyvěrá z nabídky Pánovy lásky a může se uskutečnit jen díky odpovědi lásky: Ježíš vyzývá své učedníky k naprostému darování jejich života, bez lidské vypočítavosti a prospěchu, s bezvýhradnou důvěrou v Boha. Svatí tuto náročnou výzvu přijímají a s pokornou poslušností se dávají na cestu následování Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Jejich dokonalost, v logice víry mnohdy lidsky nepochopitelné, spočívá v tom, že už nestavějí do středu sebe sama, ale volí cestu proti proudu, v životě podle evangelia (Benedikt XVI., homílie u příležitosti kanonizací; L Osservatore Romano, října 2009, str. 6). Po příkladu tolika Kristových učedníků, i vy, drazí přátelé, přijměte s radostí tuto výzvu k následování, abyste v tomto světě žili intenzívně a s užitkem. Křtem totiž každého volá, aby jej následoval konkrétními činy, aby jej nade všecko miloval a sloužil mu v bratřích. Bohatý mladík, bohužel, tuto Ježíšovu výzvu nepřijal a odešel zarmoucen. Nenašel odvahu odpoutat se od hmotných dober, aby našel větší dobro, které mu nabízel Ježíš. Zármutek bohatého mladíka z evangelia je tím, který se rodí v srdci každého, když nemá odvahu následovat Krista, učinit správné rozhodnutí. Ale nikdy není příliš pozdě, abychom mu odpověděli! Ježíš nikdy nepřestává obracet svůj pohled lásky a volat k tomu, abychom byli jeho učedníky,. Některým však předkládá radikální volbu. V tomto Roce kněží bych rád povzbudil mladíky a chlapce, aby byli pozorní, zda Pán nevybízí k většímu darování, v cestě služebného kněžství, a aby byli ochotni přijmout s velkorysostí a nadšením toto znamení zvláštního zalíbení, a s knězem, s duchovním vůdcem, se vadli na nezbytnou cestu rozlišování. Nebojte se pak drazí chlapci a drahé dívky, jestliže vás Pán volá k životu řeholnímu, mnišskému, misionářskému či ke zvláštnímu zasvěcení: On umí dát hlubokou radost tomu, kdo odpoví s odvahou! Dle vyzývám i ty, kdo cítí povolání k manželství, aby je s vírou přijali a snažili se položit pevné základy, aby prožívali velkou a věrnou lásku, otevřenou daru života, která je bohatstvím a milostí pro společnost i pro Církev. 5. Zaměřeni k životu věčnému Co musím dělat, aby se mi dostalo věčného života?. Tato otázka mladíka z evangelia se zdá být vzdálena starostem mnoha současných mladých, neboť, jak uvádí můj předchůdce, nejsme generací, jíž svět a časný pokrok zcela zaplňují horizont existence? (List mladým, č. 5). Avšak otázka po životě věčném vyvstává v mimořádných bolestných

16 okamžicích existence, když jsme podrobeni ztrátě blízké osoby nebo když prožíváme zkušenost neúspěchu. Ale co je život věčný, na nějž odkazuje bohatý mladík? Ukazuje nám to Ježíš, když se obrací na své učedníky a říká: Znovu vás uvidím a vaše srdce se bude radovat a žádný vám tuto vaši radost nevezme (Jan 16,22). Jsou to slova, která naznačují povzbudivou nabídku štěstí bez konce, radosti, že jsme navždy zahrnuti Boží láskou. Ptát se na definitivní budoucnost, která čeká každého z nás, dává plný smysl existenci, protože zaměřuje projekt života nikoli k omezeným a pomíjivým horizontům, nýbrž k širokým a hlubokým, jež vedou k lásce ke světu, jenž sám Bůh tolik miloval, věnovat se jeho rozvoji, ale se svobodou a radostí, jež se rodí z víry a naděje. Jsou horizonty, které nám pomáhají neabsolutizovat pozemské skutečnosti, vědomi si toho, že Bůh nám připravuje větší perspektivu, a opakovat se svatým Augustinem: Dychtěme společně po nebeské vlasti, prahněme po ní, tu dole se vnímejme jako poutníci (Komentář k evangeliu sv. Jana, homílie 35,9). S pohledem upřeným k životu věčnému, bl. Pier Giorgio Frassati, jenž zemřel v roce 1925 ve věku 24 let, říkal: Chci žít e ne přežívat! a na fotografii ze zdolávání skal, zaslané jednomu příteli, napsal: K výšinám, čímž měl na mysli křesťanskou dokonalost, ale také život věčný. Drazí mladí, vybízím vás abyste nezapomínali na tuto perspektivu ve vašem projektu života: jsme povoláni k věčnosti. Bůh nás stvořil, abychom byli s Ním, navždy. Ona vám pomůže dát plný smysl vašim volbám a dát kvalitu vašemu životu. 6. Přikázání, cesta pravé lásky Ježíš připomíná bohatému mladíkovi desatero přikázání, jako nezbytné podmínky k tomu, aby se dostalo věčného života. Tato jsou podstatnými odkazy, jak žít v lásce, jak zřetelně rozlišit dobro od zla a vybudovat projekt pevného a trvalého života. Také vás se Ježíš ptá, zda znáte přikázání, zda se staráte o formování vašeho svědomí podle Božího zákona a zda je uvádíte ve skutek. Jistě, jde o otázky proti proudu s ohledem na současnou mentalitu, která nabízí svobodu zbavenou hodnot, regulí, objektivních norem a vyzývá k pohrdání každým omezením momentálních tužeb. Ovšem tento druh nabídky namísto toho, aby vedl k pravé svobodě, vede člověka k tomu, aby se stal otrokem sebe sama, svých bezprostředních tužeb, model jako jsou moc, peníze, bezbřehá rozkoš a svody světa, a tak jej zneschopňuje, aby šel za svým vrozeným povoláním k lásce.

17 Bůh nám dává přikázání, protože nás chce naučit pravé svobodě, protože chce s námi budovat Království lásky, spravedlnosti a pokoje. Poslouchat je a uvádět ve skutek neznamená odcizit se, ale najít cestu opravdové svobody a lásky, neboť přikázání neomezují štěstí, ale ukazují, jak jej nalézt. Ježíš na začátku dialogu s bohatým mladíkem připomíná, že zákon daný Bohem je dobrý, protože Bůh je dobrý. 7. Potřebujeme vás Ten, kdo dnes prožívá mládí čelí mnoha problémům pramenícím z nezaměstnanosti, z nedostatku odkazů na jisté ideály a konkrétní perspektivy pro budoucnost. Tváří v tvář krizi a současným proudům lze mnohdy mít pocit bezmocnosti. I přes těžkosti, nenechte se odradit a nevzdávejte se svých snů! Naopak, pěstujte v srdci velké touhy po bratrství, spravedlnosti a míru. Budoucnost je v rukou toho, kdo dokáže hledat a nacházet silné důvody života a naděje. Chcete-li, budoucnost je ve vašich rukou, protože dary a bohatství, jež Pán uzavřel do srdce každého z vás, utvářené setkáním s Kristem, mohou přinést světu opravdovou naději! Je to víra v jeho lásku, která vás činí silnými a velkorysými a dá vám odvahu čelit s klidem životnímu putování a přijímat rodinné i profesionální odpovědnosti. Usilujte o budování vaší budoucnosti prostřednictvím vážných cest osobní formace a studia, abyste mohli kompetentně a velkodušně sloužit společnému dobru. Ve své nedávné encyklice o integrálním lidském rozvoji, Caritas in veritate, jsem uvedl některé velké výzvy současnosti, které jsou naléhavé a podstatné pro život tohoto světa: užívání zemských zdrojů a ekologický respekt, správné rozdělování dober a kontrola finančních mechanizmů, solidarita s chudými zeměmi v oblasti lidské rodiny, boj proti hladu ve světě, prosazování důstojnosti lidské práce, služba kultuře života, budování míru mezi národy, mezináboženský dialog, správné využívání sdělovacích prostředků. Jsou to výzvy, na něž jste povoláni odpovědět pro budování spravedlivějšího a bratrštějšího světa. Jsou to výzvy, které žádají náročný a zanícený projekt života, do nějž vložíte veškeré své bohatství podle plánu, který má Bůh s každým z vás. Nejde o to dělat hrdinská či mimořádná gesta, ale jednat tak, že zúročíte své hřivny a možnosti tím, že se budete neustále snažit dělat pokroky ve víře a v lásce. V tomto Roce kněží vás vybízím, abyste poznali život svatých, zvláště pak svatých kněží. Uvidíte, že je Bůh vedl a že den co den nacházeli svou cestu právě ve víře, v naději a lásce. Kristus volá každého z vás, abyste se s Ním angažovali a zhostili se svých odpovědností pro budování civilizace lásky. Necháte-li se vést jeho Slovem, pak se i vaše cesta rozzáří a povede vás k vysokým cílům, jež dají radost a plný smysl životu. Ať vás provází svou ochranou Panna Maria, Matka Církve. Ujišťuji vás svou vzpomínkou v modlitbě a s hlubokou oddaností vám žehnám. Z Vatikánu, 22. února 2010

18 Neumývat se (zamyšlení Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře) Hlavní je neumývat se! Divná zásada, kdo to prohlásil? Francouzský žurnalista se pokusil o novinový rozhovor s jedním pouličním povalečem, který se mu zdál inteligentní. Vyptával se ho, jak k tomu svému stavu dospěl. Ten neměl potíže otevřít své srdce. Přišel do Paříže sám, našel dost dobré místo jako úředník, najal si byt a nebál se budoucnosti. Ale ta ho překvapila. Nečekaně místo ztratil, byt musel opustit a první noc spal na nádraží. Samozřejmě se ráno neholil. A pak už to pokračovalo dále svým rytmem. Kde dnes spí, nechtěl říci, ale pronesl tu záhadnou radu o nemytí se. Dokonce ji i vysvětlil: Když jsem měl jednou příležitost vykoupat se a očistit se, přišel na mne velký smutek z toho všeho, co jsem ztratil. Nemýt se znamená nevzpomínat na to, co se nedá napravit. Ten poslední závěr je moudrý. Umývání opravdu patří k nápravě něčeho, co ztratilo svou hodnotu pošpiněním. Umýváme proto své prádlo, tělo, prostor, ve kterém žijeme. Důvody proto jsou hygienické, estetické, sociální. Nemytý je v nebezpečí infekce, nedívá se na sebe do zrcadla, ostatní lidé se ho štítí. Proto se v normálním životě všecko stále čistí. Slovo čistota dostalo i morální význam, čistá duše je svatá. Když mluvíme o nejčistším srdci Panny Marie, označujeme tím svatost Matky Boží. V tradici náboženství se udávají různá rituální očišťování věcí i osob. Známe je i z biblických textů Starého Zákona. Jsou to sice obřady zevnější, ale jejich význam má být vnitřní očištění duše. Od čeho se má mysl a srdce vlastně očistit? Za špínu považujeme to, co k předmětu nebo k osobě nepatří. Zbytky oběda nepatří k čistým šatům, nepěkná kožní vyrážka hyzdí pěknou tvář. Vnitřní tváří člověka je dobré myšlení a chování, pracovitost ve svěřené práci, v povolání. Všeobecně řečeno, že nás mravně čistými činí ctnosti, a naopak že nás znečišťují všecky neřesti a hříchy. Pro každého se tedy klade konkrétní otázka, nakolik se dovede udržet v mravní čistotě a nakolik se od toho, co ho znečistilo dovede očistit. Podle jakého měřítka se to dá posoudit?

19 K tomu je potřeba nejdříve vycházet z toho, jaké kdo má pojetí o lidské dokonalosti. Oceňují-li někteří především výkonnost člověka, pronásledují lenivost a vyhýbají se lenochům. Ti, chválí lidi moudré a znalé, pohrdají těmi, které považují za ignoranty a přihlouplé. Nakonec spořádaný občan je ten, kdo zachovává všecky zákony dobrého chování a ničím se neproviňuje. Je takových mnoho? Na takovou otázku se dá odpovědět jenom povzdychem: Kéž by jich bylo alespoň dostatečně tolik, abychom mohli vůbec na této zemi žít. Proto většina našich institucí slouží k tomu, abychom lidi od všech neřestí očisťovali. K překonání ignorance máme všude povinné školy, výchovné prostředky se používají proti lenochům a k zachovávání občanských pravidel je tu nesmírná armáda administrativních úřadů a policie. Dělá se tedy, co se dá, aby se předešlo proviněním a tam, kde se provinilci vyskytli, aby byli náležitě potrestáni. Kdybychom však všecky viny, co se na světě dějí jenom trestali, lidé by se bratrsky všichni vybili navzájem. Je tedy naprosto nutné mít po ruce prostředky, jak provinění napravit, podobně jako máme zdravotnický systém lékařský k překonání nemocí. Právě nemocnice nám pěkně ukazují, jaká je situace lidí na tomto světě. Tu se udrží a může pracovat, komu to zdraví dovoluje. Ale kdo je opravdově zdravý? Při vojenském odvodu a při pobírání nemocniční podpory to určuje ustanovená lékařská kontrola. Ale odpovídá to úplně reálnému stavu? Ve skutečnosti je každý člověk částečně zdravý a částečně nemocný. Za zdravého považujeme toho, kdo dovede přemáhat nemoci silou svého zdraví. Naopak je nemocný ten, u koho nemoci přemáhají jeho zdraví. Podobně je tomu i v oblasti mravní. Dobrý je ten, u koho vnitřní dobrota stále přemáhá slabosti a poklesky, zlý je ten, koho ovládne vždycky hřích. V obojím případě jsou ovšem různé stupně. Za mravně nejdokonalejší církev považuje svaté, proto je dává ostatním za příklad. Ale byli mezi nimi i takoví, kteří se dopustili vážných hříchů, ale dovedli je přemoci, z duchovního pošpinění se očistit. Mohou to dokázat všichni ostatní? Zapochyboval o tom jeden z nich, velký učitel církve sv. Augustin. Jeho mládí nebylo svaté, dopouštěl se toho, proti čemu pak přísně psal. A když on sám se rozhodl, že se napraví, zapochyboval, je-li to vůbec možné. Ale pronesl slova, která dnes často opakujeme: Mohli to tamhle ti a tamhle oni, proč bys to nemohl i ty Augustine? Křesťanská víra mravní poklesky nezakrývá, hříchy neomlouvá, ale prohlašuje, že se z té ošklivé nečistoty může s pomocí Boží každý omýt. Vstupem do církve, lidu Božího, je křest, a ten má symbolickou formu omývání vodou. Homilie Otců to komentují takto. Bůh nás stvořil ke svému obrazu a podobenství. Je tedy každý člověk v podstatě zásadně dobrý a mravně krásný. Hříchy ten obraz špiní, někdy tak hrozně, že je navenek nepoznatelný, je jako ohavná škraboška. Ale přesto věříme, že křest dovede tu špínu všechnu omýt, aby se původní obraz zaleskl ve své slávě. Sv. Augustin se dal pokřtít v dospělém věku, při plném vědomí toho, co přijímá. Křtil jej v Miláně sv. Ambrož a traduje se, že přitom oba zarecitovali společně slova, která dnes zpíváme v Te Deum, Bože chválíme tebe. Tehdy se křtilo v dospělém věku, a proto se napomínalo přísně, aby se omývání nemuselo opakovat. Ale nás přesvědčuje zkušenost, že síla zla na člověka nepřestane doléhat a že člověk stále chybuje. Ale chce-li se člověk doopravdy zachovat dobrým, musí dělat analogicky to, co se děje v životě tělesném. Čisté ruce má ne ten, kdo se už ničeho špinavého nedotkne, ale ten, kdo si je stále umývá. Duchovně se to děje při zpovědi, svátostně, a denně při každém obnovení dobrého úmyslu. Pouliční povaleč se neumývá, protože mu společnost nedává možnost vrátit se do čistého obydlí. Bůh nás naopak ujišťuje, že nás vždycky a ve všech okolnostech chce přijmout do společnosti svatých.

20 La Parola di Dio l unica forza, il solo conforto, l indispensabile luce che troviamo nelle nostre tenebre, nel nostro dolore, negli enigmi che ci presenta la vita (homílie Giovanniho kardinála Coppy v římské farnosti S. Francesco a Ripa, 23. února 2010) Obětujeme tuto eucharistii za našeho milovaného Gianluigi Marroneho rok po jeho smrti. Tiskneme se kolem Vás, drahá paní Giovanno, která jste mu byla po boku až do konce, hodinu co hodinu, v jeho trýznivém utrpení, a znovu vyslovujeme svou blízkost Vám, Francesce, Tommasovi i celé rodině. Uplynul rok od onoho 23. února, kdy jsme se dověděli, že Pán k sobě povolal Gianluigiho: eventualitu od té chvíle nezvratnou, ale která ve své kruté realitě námi všemi otřásla. Smrt totiž v plné nahotě odhaluje lidskou křehkost, kterou připomněl obřad popelce na začátku doby postní: Pomni, že jsi prach a v prach se obrátíš. Ale smrt byla pokořena Ježíšovým vzkříšením, jemuž byl náš Gianluigi připodobněn v tajemství utrpení, jež přijímal bez naříkání. Smrt nás navždy spojuje s Kristem. A jak řekl Svatý otec při generální audienci o Popeleční středě, člověk je prach, ale je prachem v Božích očích vzácným, protože Bůh stvořil člověka a určil ho k nesmrtelnosti. Abychom setrvali v této atmosféře, sledujeme dnes postní liturgií. První čtení připomnělo moc Božího Slova. V knize Třetího Izaiáše, říká sám Bůh: Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal (Iz 55,10s). Když nás předčasně opustila osoba tak drahá jako Gianluigi,pak Boží slovo je jediná síla, jediná útěcha, nepostradatelné světlo, jež nacházíme v našich temnotách, v naší bolesti, v záhadách, které nám představuje život. Boží slovo je vším, bez něho bychom se stali kořistí nicoty. Benedikt XVI. v nádherné meditaci, kterou přednesl k otcům synodu o Božím slově, 6. října 2008, řekl,