Pán dá požehnání a pokoj svému lidu.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR SVÁTEK KŘTU PÁNĚ 11. LEDNA 2015 Pán dá požehnání a pokoj svému lidu. Poutníci na místě, kde Jan křtil. Qasr El Yahud, Izrael, Peregrinatio ad Fontes Salutis, 28. února MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, rozpomeňme se na své přijetí za Boží děti a s důvěrou prosme: L: PANE, OBNOV NAŠI VÍRU. Za papeže Františka, aby jeho nadcházející druhá apoštolská cesta na asijský kontinent, přinesla Srí Lance a Filipínám poselství smíření, milosrdenství a soucitu. Za pokřtěné, za rodiče a kmotry, aby s radostí vyznávali víru v Boha Otce, který nás stvořil, v Boha Syna, který nás vykoupil a v Boha Ducha svatého, který nás posvětil. Za pokoj a mír na Ukrajině, v Iráku, Sýrii, Nigérii a všude, kde zuří války a nepokoje. Za věřící naší farnosti, aby pozorným nasloucháním Božímu Slovu živili své křestní povolání, posilovali ho modlitbou a osvědčovali skutky bratrské lásky. Za křesťany, aby slovem i životem vydávali svědectví o Ježíši Kristu, jediném Vykupiteli člověka a Spasiteli světa. Za věrné zemřelé, ať dojdou slávy, jejíž pečeť na křtu přijali. K: Otče, skrze křestní vodu a pomazání Duchem svatým nás voláš k následování tvého Syna. Proměň nás v pravdivé svědky tvé slávy. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

2 POŘAD BOHOSLUŽEB: ledna 2015 DEN LITURGIE SVÁTEK NEDĚLE 11. ledna KŘTU PÁNĚ KONČÍ DOBA VÁNOČNÍ PONDĚLÍ 12. ledna PONDĚLÍ 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ ÚTERÝ 13. ledna STŘEDA 14. ledna ČTVRTEK 15. ledna PÁTEK 16. ledna SOBOTA 17. ledna SV. HILÁRIUS, BISKUP A UČITEL CÍRKVE NEDĚLE 18. ledna 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ STŘEDA 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ ČTVRTEK 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ PÁTEK 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. ANTONÍN, OPAT PANNA MARIA, MATKA JEDNOTY KŘESŤANŮ FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 DRYSICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ PODIVICE 8.00 PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE za + Stanislava KOUTNÉHO, rodiče, živou a + rodinu za farnosti Drysice, Pustiměř a Podivice za +Marii PUČANOVOU, manžela a duše v očistci za + Moniku HAICHLOVOU a duše v očistci za + Kristýnu MAHDALOVOU, manžela, syna, živou a + rodinu za mír ve světě a za pronásledované křesťany za + Hedviku a Vojtěcha ADAMCOVY a dvoje rodiče za + Marii DRBALOVOU, rodiče a sourozence za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice za + Antonína PLISKU, sestru Ludmilu a duše v očistci za dar zdraví a Boží ochranu pro rodinu POLÁCHOVU za + Annu MARÁKOVOU, manžela, dceru, živou a + rod LEDNA: TÝDEN MODLITEB ZA JEDNOTU KŘESŤANŮ PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA ( ) PUSTIMĚŘ: 4.100,-Kč DRYSICE: 3.300,-Kč PODIVICE: 2.200,-Kč PÁN BŮH ZAPLAŤ VÁM VŠEM, KDO PAMATUJETE NA POTŘEBY SVÉ FARNOSTI! ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC LEDEN 1. Za vyznavače různých náboženství a za všechny lidi dobré vůle, aby společně usilovali o mír ve světě. 2. Za řeholníky a řeholnice, aby v tomto roce, který je věnován zasvěcenému životu, znovu objevili radost z následování Krista a s horlivostí se věnovali službě chudým. 3. Abychom plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali Boží vůli. FARNÍ INFORMÁTOR, XXI. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam , GSM: ; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks.. Ve formátu pdf na

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: ledna 2015 DEN NEDĚLE 18. ledna LITURGIE 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ PANNA MARIA, MATKA JEDNOTY KŘESŤANŮ PONDĚLÍ 19. ledna PONDĚLÍ 2. TÝDNE V MEZIDOBÍ ÚTERÝ 20. ledna STŘEDA 21. ledna ČTVRTEK 22. ledna SV. FABIÁN, PAPEŽ A MUČ. SV. ŠEBESTIÁN, MUČEDNÍK PÁTEK 23. ledna PÁTEK 2. TÝDNE V MEZIDOBÍ SOBOTA 24. ledna SV. FRANTIŠEK SALESKÝ, BISKUP A UČITEL CÍRKVE NEDĚLE 25. ledna 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ SV. ANEŽKA ŘÍMSKÁ, PANNA A MUČEDNICE SV. VINCENC, JÁHEN A MUČEDNÍK OBRÁCENÍ SV. PAVLA, APOŠTOLA FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za + Antonína PLISKU, sestru Ludmilu a duše v očistci 8.00 za dar zdraví a Boží ochranu DRYSICE pro rodinu POLÁCHOVU 9.30 PODIVICE za + Annu MARÁKOVOU, manžela, dceru, živou a + rod na poděkování za přijatá dobrodiní PUSTIMĚŘ s prosbou o Boží ochranu a požehnání pro r. PŘIKRYLOVU za + Zdeňka ČERMÁKA, PODIVICE rodiče a duše v očistci 8.00 za + Antonína KOLÁŘE, DRYSICE manželku a děti PUSTIMĚŘ za + Františku KOUTNOU, dvoje rodiče a duše v očistci za + rodiče KLIMEŠOVY, PUSTIMĚŘ JANSKÉ a Boží požehnání pro živou rodinu za farnosti Podivice, PODIVICE Pustiměř a Drysice 8.00 PUSTIMĚŘ za +Marii ŠKAŘOUPKOVOU, dva syny a dar zdraví pro rodinu 8.00 za + Milana RYŠÁNKA, DRYSICE dvoje rodiče a švagrovou 9.30 PODIVICE za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu KROMBHOLZOVU ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC LEDEN 1. Za vyznavače různých náboženství a za všechny lidi dobré vůle, aby společně usilovali o mír ve světě. 2. Za řeholníky a řeholnice, aby v tomto roce, který je věnován zasvěcenému životu, znovu objevili radost z následování Krista a s horlivostí se věnovali službě chudým. 3. Abychom plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali Boží vůli. DENNÍ MODLITBA APOŠTOLÁTU MODLITBY Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce. FARNÍ INFORMÁTOR, XXI. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam , GSM: ; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks.. Ve formátu pdf na

4 FARNÍ INFORMÁTOR 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 18. LEDNA 2015 Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, s důvěrou prosme Boha Otce, aby se sklonil k pokorné modlitbě své Církve: L: PANE, VYSLYŠ PROSBY SVÉHO LIDU. Za papeže Františka, aby jeho nadcházející druhá apoštolská cesta na asijský kontinent, přinesla Srí Lance a Filipínám poselství smíření, milosrdenství a soucitu. Za Církev, aby se na svět utrpení a násilí dívala očima Ježíše, který byl pohnut lítostí, když viděl potulující se zástupy, které byly jako ovce bez pastýře. Za pastýře Božího lidu a jejich spolupracovníky, aby po příkladu Jana Křtitele ukazovali na Ježíše Krista Beránka, který snímá hříchy světa, a přijde soudit živé i mrtvé. Za mladé Církve i za ty s pradávnou tradicí, aby společně rostly a jako sesterské Církve si pomáhaly při výchově nových generací učedníků a apoštolů evangelia. Za všechny pokřtěné, aby odpověď na tíživou situaci světa nejistot nehledali v dění kolem sebe, ale v naslouchání Božímu slovu a jako Samuel poznali k čemu je Prozřetelnost volá. Za pokoj a mír na Ukrajině, v Iráku, Sýrii, Nigérii a všude, kde zuří války a nepokoje. Za věrné zemřelé, ať se na nich zjeví tvá sláva, která světlem víry zářila jejich pozemským krokům. K: Všemohoucí Bože, tys nám skrze svého Syna dal Ducha svatého, který v nás bydlí. Dej, ať máme před očima tuto svou důstojnost a v tichu modlitby dáváme zaznít hlasu tvého povolání. prosíme o to skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. L: Amen.

5 LITURGICKÉ TEXTY SVÁTKU KŘTU PÁNĚ 1. ČTENÍ IZ 55,1-11 Čtení z knihy proroka Izaiáše. "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko! Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." ŽALM IZ 12,2-6 Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy. Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména! Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele. 2. ČTENÍ 1JAN 5,1-9 Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu. EVANGELIUM MK 1,6-11 Slova svatého evangelia podle Marka. Jan kázal: Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým. V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení! 3

6 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Svátost křtu Narození a křest dítěte patří k sobě. Stalo se již letitou praxí v křesťanských rodinách. Stejně tak i liturgická oslava Narození Ježíše Krista (vánoce) vrcholí jeho křtem v řece Jordánu, i když s časovým odstupem asi 30 let. Je to již dávno, co jsme byli pokřtěni. Většina z nás si to nepamatuje, byli jsme nemluvňata. Máme možná fotografie z té události, někteří z vás starších ani to ne. Proč se tedy vracet k tomu, co bylo kdysi a ztrácí na aktuálnosti, stejně jako pro maturanta není aktuální jeho zápis do první třídy? My se dnes nebudeme vracet do minulosti, ani nebudeme připomínat, co křest všechno působí, ale spíše se chceme zamýšlet nad tím, jaký je rozdíl mezi námi, křesťany, a nekřesťany; co naše křesťanství, náš křest, znamená pro můj každodenní život a jak správně vychovávat v křesťanské víře. Na první otázku: jaký je rozdíl mezi pokřtěným a nepokřtěným člověkem je odpověď jednoduchá. I v povědomí lidí však stále přetrvává mínění, že pokřtění to jsou ti dobří a nepokřtění jsou ti špatní. To pak nás vede k určitému elitářství, pohrdání druhými a k naprostému nepochopení, co vlastně křest je. Z pohledu Božího ovšem není rozdíl mezi křesťanem nebo pohanem. Bůh miluje všechny lidi stejně. I svatý Petr to jasně napsal: Bůh se nedívá na to, co kdo je, ale jaký je, co dělá. Tedy křest není pojistka do nebe, jak si to někteří myslí, když si říkají: no raději necháme dítě pokřtít, ať máme klid, co kdyby po smrti něco bylo. To je jistě formální, matrikový křest. A takových křesťanů máme většinu. Bůh nás tedy všechny lidi bez rozdílu miluje stejně. Ovšem aby láska byla úplná, neobejde se bez opětování musí být oboustranná. Křtem si tedy uvědomujeme, že Bůh nás miluje a snažíme se Boží lásku opětovat tím, že usilujeme o šíření Božího království kolem sebe. V tomto smyslu je křest aktuální stále každý den a každou hodinu rozhodovat se pro dobro, varovat se zla to je křestní slib, jenž máme dennodenně naplňovat. A tak začíná velké dobrodružství s našim Pánem, kdy zakoušíme Jeho lásku ve svém životě a odpovídáme na ni. To je štěstí křesťanova života. Jedině v tom se lišíme od nevěřících, kteří toto vědomí nemají. To je také důvod, proč máme být vděční Bohu i všem, kteří toto vědomá nemají. To je také důvod, proč máme být vděční Bohu i všem ostatním (rodičům, kněžím,...), kteří nás k víře přivedli. Podívejme se však dnes také na Ježíšův křest. Pán Ježíš nepotřeboval být pokřtěn, hříchy neměl, ale řadí se mezi hříšníky. I Jan Křtitel je v rozpacích, brání se Božího Syna pokřtít. Ježíš však trvá na svém. V okamžiku křtu sestupuje na něho Duch svatý a z mladého syna tesařova se stává hlasatel Božího království, který je mocný slovem i 4

7 činem. Ne že by jím předtím nebyl, ale teprve po křtu v Jordáně se začal takto veřejně projevovat. Všimněme si dnes více působení Ducha svatého, který se vlastně trojím vstupem projevil i v životě Ježíše Krista. Poprvé to bylo v okamžiku vtělení, kdy archanděl Gabriel předložil Boží plán nazaretské dívce Marii, která se ptala, jak se to všechno stane. Dostává odpověď: Duch svatý na tebe sestoupí. Mariiným souhlasem se Slovo stává tělem. Druhý vstup Ducha svatého si připomínáme dnes; už ne soukromý, ale veřejný, protože všichni slyšeli Boží hlas z nebe. A do třetice Duch svatý sestupuje na apoštoly ve večeřadle a z ustrašených nevzdělaných učedníků se stávají nejen horliví hlasatelé Božího království, ale i autoři novozákonních knih. Duch svatý vstupuje i do našeho života. Sestupme dnes s Ježíšem alespoň virtuálně do Jordánu. Také nám všem Duch svatý říká: Ty jsi můj milovaný syn, milovaná dcera. Mám tě rád Josefe, Vašku, Marie, Karlo a nikdy se to nezmění. Bůh nás všechny miluje, i když zhřešíme a ze správné cesty ustoupíme. Kéž bychom, drazí přátelé, o tom nikdy nepochybovali, denně si to připomínali a tuto Boží lásku opětovali. To je nakonec smysl a náplň života křesťana opětovat lásku Boží. Víra v Boha a křesťanství má být pro nás velkou radostí, nikoliv nějakým chomoutem či povinností. Naše víra nám totiž pomáhá zkvalitňovat naše lidství, formuje nás v lepší rodiče, prarodiče, děti, studenty. Kéž bychom k tomu všichni dospěli a takto víru předávali dětem. Křest je tedy pozvání, povolání, které je možné přijmout, nepřijmout ba dokonce promarnit. Vychovat ve víře, předat víru, je nelehký úkol, který mají především rodiče ke svým dětem. Cílem křesťanské výchovy je vychovat lidsky zralého člověka. Nesprávná křesťanská výchova totiž může vést k pravému opaku. Nejednou si některá maminka povzdechla: tak jsem byla ráda, že si moje dcera našla kluka z dobré katolické rodiny a z něho se vyklubal po svatbě takový darebák. Po válce se svět s úžasem dověděl, že velitel koncentračního tábora v Osvětimi pocházel z dobré křesťanské rodiny byl pokřtěn, přísně nábožensky vychován, doma poslouchal jako hodinky. Nebo známá popová zpěvačka Madona se také netají tím, že byla přísně vychovávána v katolické víře. Rodiče si totiž myslí, že cílem výchovy je vychovat děti poslušné. To však platí u psa, ne u dítěte. U dítěte je cílem výchovy nejen poslušnost, ale především svědomitost. Naučit děti rozeznávat co je dobré a špatné. A naučit je i podle toho jednat, aby se dovedli sami rozhodnout pro to, co je dobré. A tak si pamatujme, že křesťan je člověk svědomitý umí dobro rozeznat a dobro dělat. Pokud se nám to podaří, víru jsme předali. Co to pomůže, když se někdo chlubí tím, že ještě umí Confiteor, když jako kluk ministroval, ale jeho život o tom nesvědčí? Udělejme tedy tečku za dobou vánoční, a to, že Bůh nás miluje, náš křest je toho viditelným důkazem a my máme tuto Boží lásku opětovat tím, že křest žijeme, zla se varujeme, o dobro usilujeme a v něm rosteme. Amen. 5

8 6 LITURGICKÉ TEXTY 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ 1SAM 3,3B Čtení z první knihy Samuelovy. Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: Samueli! On odpověděl: Tady jsem. Běžel k Elimu a řekl: Tady jsem, volal jsi mě. On pravil: Nevolal jsem tě, vrať se a spi. Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: Samueli! Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: Tady jsem, volal jsi mě. On odpověděl: Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi. Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: Hle, tady jsem, volal jsi mě. Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá. Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: Samueli, Samueli! A Samuel řekl: Mluv, tvůj služebník poslouchá. Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar. ŽALM 40 Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru. Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine! 2. ČTENÍ 1 KOR 6,13C-15A Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem. EVANGELIUM - JAN 1,35-42 Slova svatého evangelia podle Jana. Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: Hle, beránek Boží! Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: Co byste chtěli? Odpověděli mu: Rabbi to přeloženo znamená Mistře kde bydlíš? Řekl jim: Pojďte a uvidíte! Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: Našli jsme Mesiáše to přeloženo znamená Kristus a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr (Skála).

9 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Setkání s Ježíšem proměňuje Třikrát dnes zaznělo slyšeli jsme Slovo Boží, a pokud jsme byli dobrými posluchači, snadno bychom našli jednotící myšlenku plynoucí ze všech čtení a ta zní: Bůh volá člověka k následování. Nejprve je to mladičký Samuel, k němuž Bůh promlouvá v noci, tiše, ale přesto zřetelně a jasně. Byl povolán za proroka, abys sděloval Boží vůli izraelskému lidu. Apoštol Pavel nám ve druhém čtení připomněl, že oddanost Bohu má zahrnovat celého člověka.. nejen náš duch, ale i naše tělo má být vtaženo do oslavy Boží. Je třeba i skutků. Evangelium pak líčí povolání mladých mužů apoštolů, jejichž posláním bude hlásat evangelium celému světu. Jinými slovy, Bůh volá také každého z nás do své služby: ať jsi dítě, mládenec či dívka, otec, matka, vdova, vdovec, dědeček, babička, zdravý, nemocný každý má své poslání. Je to velká věc a máme být Bohu vděčni za to, že můžeme pracovat pro Boží království. Někdy ovšem se dá na křesťanech pozorovat jakási bezduchost, zasmušilost, otrávenost životem namísto toho, aby z nás vyzařovala dobrota, srdečnost, laskavost a porozumění na každém kroku. Příčina je v nesprávně žité víře. Víra to není jen znalost desatera, základních článků víry, sedmi hlavních hříchů. Víru nelze chápat jako povinnost, tak jako je třeba chození do školy či do práce. Tak jak se nám časem nechce chodit do práce či do školy, tak se nám chození do kostela stane čímsi nezajímavým, zvykovým, co prostě musí být, ale nic mi to nedává. Víru totiž musíme prožívat jako osobní vztah k Bohu - já a Bůh, já a můj přítel. Nevidím, neslyším, necítím, ale vnímám jeho blízkost, oporu a pomoc ve všech situacích. A stejně jako dva mladí zamilovaní lidé stále myslí jeden na druhého, touží být jen stále spolu a sami, tak je to i se vztahem člověka a Boha. Jestliže Boha miluji, tak toužím po jeho přítomnosti, jak v kostele, tak doma v modlitbě. Čím více času věnuji Bohu, tím se náš vztah prohlubuje, upevňuje a já chci být co nejvíce se svým Bohem. A to je ono. Pak se budu těšit na setkání s Ježíšem a víra se mi stane radostí a já bude schopen vydat i svědectví. Jestliže však přicházím do kostela pozdě, schovávám se za sloupy, dívám se na hodinky, kdy už to konečně skončí, pak jsem si asi spletl dveře. S Bohem se asi nesetkám, takže jsem tu zbytečně. 7

10 Naopak kdo se setká s Ježíšem je proměněn. Ti dva učedníci, kteří šli za Ježíšem, vyhledávají další a vyvolávají řetězovou reakci. Ondřej vyhledal Šimona, Šimon zase Filipa, ten dalšího a tak to pokračuje už 2000 let. Jeden člověk říká druhému, že poznal Mesiáše. Rodiče dětem a vy děti, až budete rodiče, zase svým dětem. Co je základem této expanze víry, prožívané s radostí a s touhou předávat ji dál, stát se svědkem Kristovým? Tímto základem je poslušnost. Ani apoštolové, pokud by neodpověděli na Ježíšovo zavolání kladně, nestali by se apoštoly a nezažili by nic z toho obrovského pokladu, který Ježíš přinesl na tento svět. Vy děti máte poslouchat rodiče, protože oni vám sdělují Boží vůli a oni sami a vůbec my dospělí máme poslouchat Boha tak, jak nám to říká Písmo svaté. Poslušnost je, milé děti, první ctnost. Kdo neposlouchá své rodiče, brzy sejde ze správné cesty. A vy rodiče buďte si vědomi svého postavení a odpovědnosti. Dnes se kolikrát stává, že děcko si všechno vynutí, vyřve, vydupe a rodiče skákají jak jejich ratolesti poručí. Brzy vám přerostou děti přes hlavu nejen fyzicky, ale také svými postoji a chováním. Je nutné stát za svým, dbát na dodržení úkolu a skutečně vychovávat, ne hýčkat. V dějinách církve najdeme hodně příkladů poslušnosti Bohu a jeho volání. Vzpomeňme na Jana M. Vianneye, sv. faráře z Arsu. Nemohl ani dostudovat, ale nakonec ho na kněze přece jen vysvětili. Po vysvěcení žádali kněží v děkanátě biskupa, aby mu zakázal zpovídat. Když měl kázat, trvalo mu to týden než si kázání připravil a posléze naučil. Ovšem pak se všechno změnilo. V jeho životě se začala projevovat Boží síla. Ten, který neměl zpovídat, zpovídal 18 hodin denně celých 30 let. A když vystoupil na kazatelnu dokázal kázat bez přípravy a lidé hltali každé jeho slovo. Před 100 lety žil v Itálii jiný kněz Jan Bosco. Začal působit v době průmyslové revoluce. Po ulicích Turína tehdy běhala spousta dětí bez rodičů, bez přístřeší. Všichni kněží si na ně jen stěžovali, křičeli, že nechodí do kostela. Jan Bosco však na to šel jinak. Přiblížil se k nim, hrál s nimi kuličky a jiné hry a získal davy, tisíce mladých, a jeho duch žije v salesiánech dodnes v mnoha zemích světa. Dále stačí připomenout nedávno zesnulou bl. Matku Terezu. I ona navštívila naši zemi ještě v době totality. Kostely byly k prasknutí ta žena přitahovala jako Kristus. I my všichni nechme se vést Božím slovem. Bůh se nám pak stane štěstím, jako se stal i apoštolům. Vyžaduje to ovšem z naší strany dvě věci: 1) Oprostit se od světa: apoštolové zanechali své práce a šli za ním. Nedělali si starosti co budou jíst, kde budou bydlet, jak se pojistit a zařídit. I u nás to má být podobné. Nelze sloužit Bohu i mamonu. Bůh nebo svět. Kolik času strávíme u televize, sháněním peněz, abychom si mohli koupit to či ono, a stále jsme nenasytní. Zvláště touha po penězích odvádí neustále ve všech dobách lidi od Boha. Mít, užívat si, zajistit se, a to mě stačí. Pána Boha 2) Poslouchat Boha. Neřídit se hloupými horoskopy, názory slavných, ale mnohdy čistě pragmaticky smýšlejících osobností, o kterých čteme na stránkách různých časopisů, ale řídit se Božím zákonem, jeho pravdou, která osvobozuje a vede k plnému štěstí člověka. Amen. 8

11 Povolání učedníků (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Svatý Antonín Poustevník jednou mnoho přemýšlel o tom, co se děje ve světě. Nemohl pochopit, jak se mohou lidé spasit, když žijí tak, jak žijí. Není divu, že ho z toho rozbolela hlava. Ale najednou uslyšel hlas z nebe: Antoníne, starej se sám o sebe! Kolikrát musejí totéž napomenutí opakovat pedagogové ve škole roztěkaným žáčkům. Mají psát úkol, ale oči jim šilhají po všem možném, jenom ne po tom, co mají před sebou. Když pak učitel něco vysvětluje, slyší žáček víc toho, kdo na ulici píská, než učitele. Zahřmí proto občas hlas: Dávejte pozor! V kostele se čte slovo Boží. Diakon nebo kněz, který má číst evangelium, nejdříve lidi pozdraví: Pán s vámi! V byzantském obřadu se užívá slov, která spíš připomínají školu: Čtení sv. evangelia... Dávejte pozor! Odpovídá to ostatně duchu velkého hnutí kontemplativního na východě. Ti, kdo považovali za svůj hlavní úkol modlitbu, si byli dobře vědomi, že toho ideálu nedosáhnou, když se nedokážou úplně soustředit na sebe. Sv. Jan Klimak píše, že dokonalá modlitba předpokládá zapomenutí věcí neužitečných a i užitečných. Namítají ovšem těmto kontemplativním řeholníkům textem evangelia, který je jiného rázu. Kristus neříká učedníkům, aby se starali sami o sebe, ale aby šli do celého světa a nesli jeho poselství všem národům. Dají se tyto dva odlišné směry smířit? Obyčejně odpovídáme takto: Bůh sám určuje každému povolání. Jedny volá k modlitbě v samotě, jiné posílá do světa jako misionáře. Proto jsou v církvi řeholní společnosti dvojího druhu: kontemplativní a misionářské. Na východě se k této otázce stavěli trochu jinak. Sv. Basil předpokládá, že na počátku duchovního života se má každý opravdu starat o sebe. Až se naučil být soustředěným, pak teprve ať se vydá na apoštolskou cestu. Rozhodně však patří misijní činnost k úkolu církve. Římská posvátná kongregace, úřad pro misijní činnost církve, měla před II. vatikánským koncilem název: De propaganda fide. Název se změnil, protože modernímu člověku nezní příjemně slovo?propaganda?. Někdo něco vymyslel a propaguje svou ideu, něco vyrobil a propagandou to chce prodat. Práce pro rozšíření křesťanské víry se naopak jmenuje misie. Jde tu o latinské slovo, které znamená poslání. Vytýkají někdy misionářům, že jsou propagátory cizích evropských idejí, že berou národům jejich starobylou identitu. Kdyby tomu tak bylo, byla by to skutečně neodpovědná činnost. Nikdo totiž nemá právo zasahovat do vnitřního vývoje druhého, není-li si jist, že ho posílá Bůh. Ten stvořil srdce člověka a dává mu směr. Platí-li to pro misionáře, musíme si toho být vědomi i my všichni. Lidé zasahují do života jiných radami, rozkazy, násilím. Takové je složení 9

12 společnosti. A přece se musejí stále ptát: V čem a kam až mě posílá Bůh? Jen tolik autority může mít jeden člověk nad druhým. Zneužití autority má za následek krizi podřízenosti. Propaganda obyčejně předpokládá finanční základ. Obchodní domy, firmy, politické strany věnují na ni velké částky příjmů. Kristus vybízí své apoštoly, aby šli bez peněz. Ale z čeho budou žít a budovat dílo? Předpokládá se, že je vyživí ti lidé, ke kterým jsou posláni. Není to riskantní předpoklad? Je všeobecná lidská slabost, že si dají lidé zaplatit, chce-li je někdo přetáhnout na svou stranu. Naopak sami zaplatí tomu, kdo jim pomůže k dosažení toho, co chtějí sami. Propagandista tedy nutně potřebuje peníze. Misionář však je v docela jiné situaci. Jestliže ho posílá Bůh, vzbudí v srdcích těch, ke kterým má přijít, i touhu po tom, co misionář přináší. Proto si ho váží a hledí si ho u sebe udržet. Vidíme to, názorně na velkých misionářích Evropy na počátku středověku. Co všechno mladé národy udělaly, aby je získaly a aby si je udržely! A jaké oběti dodnes někde přinášejí věřící, aby si zajistili pravidelnou duchovní správu! Na cestu si obyčejně bereme dvojí šaty, protože nevíme, jaké nás překvapí počasí. Může se ochladit, můžeme promoknout. Cesta je obyčejně plná nepředvídaných okolností. Kdo se jich bojí, nerad cestuje. Naopak zkušení cestovatelé předvídají a hledí se zajistit proti tomu, co by se mohlo přihodit. Kristus naopak učí své apoštoly jakési svaté bezstarostnosti. Čím se ta liší od nedbalosti? Předpokládá zase první nutnou podmínku: Boží poslání. Bůh, který posílá, je ovšem Pán přírody, historie, politických a kulturních situací. Není tedy jeho posel závislý na podmínkách. V dějinách najdeme tisícero příkladů, jak se jednotlivci i celé národy obrátili ke křesťanství právě v těch okamžicích, kdy se to zdálo vyloučené, v době velkých pronásledování. Loďka Kristova pluje na druhý břeh za příznivého počasí i za bouří (srov. Mt 8, 24). 10 Mozaika povolání učedníků na sarkofágu Tomáše kardinála Špidlíka S.J. na Velehradě foto Vojtěch Bureš.

13 Hle, beránek Boží (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Kdesi jsem četl, že měli první misionáři u jednoho eskymáckého kmene potíž s přeložením textu: Hle, beránek Boží. Domorodci, nejenom že beránka nikdy neviděli, ale neměli pro něj ani slovo. Prý se užilo slov: Hle, tuleň Boží. To severské zvíře prý je pro ně také symbol mírnosti, podobně jako je beránek v řeči naší. Dnešní děti z měst už také živého beránka nevidí, ale znají ho z tolika zobrazení a z četby. V Bibli je beránek častým tématem. Hlavní jsou čtyři: velikonoční beránek při útěku z Egypta (Ex 12,1nn), služebník Hospodinův přirovnaný k beránku, o kterém mluví Izaiáš (53,7), velikonoční beránek při poslední večeři Ježíšově a nebeský beránek ve zjevení Apokalypsy (Ap 5,9nn). Vyjití Izraelitů z Egypta začíná zabitím beránka. Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu Budete mít beránka bez vady, ročního samce Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka (12,3nn). Vyjití z Egypta, exodus, pochod pouští do zaslíbené země byl největší náboženský zážitek Starého zákona. Je to obraz pouti křesťanské z vyhnanství hříchu do ztraceného ráje. Je pozoruhodné, že tato pouť začíná smrtí starého způsobu života. Izraelité byli kočovníci. Měli stáda. Ve stádě ovcí je beránek, který vede. Beránci jsou nyní zabiti. Je to symbolické. Stádo izraelského lidu povede nyní sám Bůh. Ta zkušenost se stále opakuje. Když ztratíme něco z toho, co dávalo směr naší životní cestě, vstupuje na ni Bůh a ukazuje nám on sám, jak pokračovat dál. Kolik je exodů v dnešní společnosti: Svět je plný miliónů uprchlíků, vyhnanců, vystěhovalců z hladu. Ztratili všecko předcházející. Pozoroval jsem jednou nějakého člověka asijského typu v Kalifornii u benzinové pumpy. Jeho angličtina se omezovala více méně na znalost čísel. Musel totiž umět říci řidičům, kolik mají zaplatit a spočítat, kolik jim má vrátit. Byl jistě rád, že ho na tu práci přijali. Ale jaká je to hrůza, když si uvědomíme, že se jeho život zredukoval jenom na tento styk. Nevstoupí-li do jeho života Bůh, aby ho vedl, stane se z něho ztroskotanec. Na štěstí znám i jiný případ. Je to mladý 11

14 umělec. Rodina žila v Kazachstánu. Všechno ztratili. Rodiče jsou ateisté a nešťastní. On se stal hluboce věřícím a svého exodu nelituje. Následuje zjevení Starého zákona. Židé obětovali každý rok beránka o velikonocích na paměť toho, že opustili Egypt, obraz hojnosti, ale i otroctví, a že v poušti našli Boha, který je od té doby vedl. To, co bylo v beránku velikonočním jenom naznačeno, je daleko názorněji a určitěji řečeno v Izaiášově předpovědi o služebníku Hospodinovu (Iz 52,13-53,12): Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese se a vysoko se vyvýší. Je to proroctví velké moci budoucího Mesiáše, jakých je ve Starém zákoně vícero. Ale ukazuje se cesta, jakou k té slávě dojde. Ta pak je neuvěřitelná. Prorok si je vědom, že říká věci, které se zdají absurdní: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? (53,1). Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost všech Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku (53,6-7). Výsledek toho všeho? Nebude to zánik, ale naopak cesta vítězství pro něho a pro všechny, za které se obětuje. Je to tedy jasné proroctví Krista. Křesťanská tradice tedy vidí v obřadu velikonočního beránka smrt a vzkříšení Ježíšovo. Proto i poslední prorok starozákonní, sv. Jan Křtitel, jej tím titulem označil: Hle, beránek Boží! A sám Ježíš uvádí své umučení těmito slovy: Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že už ho nebudu jíst, dokud vše nenajde naplnění v království Božím (Lk 22,15). 1. list sv. Pavla ke Korintským datují exegeti na léta n.l. Stojí v listě: Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus; proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy (1 Kor 5,7-8). Tvrdí se, že apoštol, když to píše, se inspiruje už prvními velikonočními obřady společnosti křesťanské. Dokončením těchto základních textů Písma o symbolu beránka, je poetické líčení Beránka nebeského v Apokalypse (5,9nn): A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Tu jsem viděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: Kdo je hoden otevřít knihu a rozlomit její pečetě? Ale nikdo na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní (v. 1-3). Kniha tu znamená celé dějiny světa, jeho osudy a smysl. Jsou lidsky nepochopitelné. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by mohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův, on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou. V tom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný.. (v. 4-6). Smysl je jasný. Kristus přijal podobu beránka, ale tím pochopil smysl dějin spásy, logiku, jakou se ubírají a tím také se projevil jako lev, před kterým všecky nebeské bytosti padají na kolna a zpívají: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha a ujmou se vlády nad zemí.. Hoden je Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.. A všecko stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi, dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků (v. 9-13). Beránek je tedy v biblických textech symbol Krista, a tím také dynamismu křesťanského života. Porážkami a neúspěchy se naše pouť stává nepochopitelná, ale promítnutá do osudů Krista je to cesta k definitivnímu vítězství. Je to poselství nové, neslýchané, ale pravdivé. (Foto: Eucharistie s Tomášem kardinálem Špidlíkem S.J. v kapli Salus Populi Romani baziliky Santa Maria Maggiore v Římě: tady sv. Cyril a Metoděj dostali schválení slovanské liturgie. Peregrinatio ad limina apostolorum, 10. června 2007). 12

15 RODINA - 1. Nazaret (katecheze papeže Františka při středeční generální audienci, náměstí sv. Petra, Řím, 17. prosince 2014) Dobrý den, drazí bratři a sestry! Nedávno skončená biskupská synoda o rodině byla první etapou cesty, která skončí v říjnu příštího roku dalším zasedáním na téma Povolání a poslání rodiny v církvi a ve světe. Tuto cestu má doprovázet modlitbou a reflexí celý Boží lid. Chtěl bych také, aby se pravidelné středeční audience staly součástí této společné cesty. Rozhodl jsem se proto uvažovat během tohoto roku spolu s vámi právě o rodině, o tomto velkém daru, který Pán daroval světu hned na počátku, když Adamovi a Evě svěřil poslání množit se a naplnit zemi (srov. Gen 1,28); onom daru, který Ježíš potvrdil a zpečetil svým evangeliem. Blízkost Vánoc začíná osvěcovat toto tajemství velkým světlem. Vtělení Božího Syna otevírá nový počátek všeobecných dějin muže a ženy. A tento nový počátek nastává v lůně rodiny v Nazaretu. Ježíš se narodil v rodině. Mohl přijít okázale jako válečník či panovník. Ne, přišel do rodiny jako dítě. Je důležité nazírat v jesličkách tuto překrásnou scénu. Bůh se rozhodl narodit se v lidské rodině, kterou utvořil On sám. Utvořil ji v odlehlé vesnici na periferii Římské říše. Nikoli v Římě, který byl hlavním městem této říše, nikoli v nějakém velkém městě, nýbrž na téměř neviditelné periferii, která měla dokonce poněkud nedobrou pověst. Evangelia to zmiňují téměř příslovečně: Může z Nazareta vzejít něco dobrého? (Jan 1,46). V mnoha částech světa tak možná ještě mluvíme, když slyšíme zmínku o nějakém periferním místě velkého města. A přece právě tam, v této periferii velké říše se začalo dít to nejsvětější a nejlepší, totiž dějiny Ježíše mezi lidmi! A tam se nacházela tato rodina. Ježíš zůstal na této periferii třicet let. Evangelista Lukáš shrnuje toto období takto: Ježíš je poslouchal (tedy Marii a Josefa). Někdo by mohl říci: Tento Bůh, který nás přišel zachránit, ztratil třicet let na této periferii s nevalnou pověstí? Ztratil třicet let. Tak to chtěl. Ježíšovou cestou byla ona rodina. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí (Lk 2,51-52). Není řeč o zázracích či uzdraveních, kázáních žádné tehdy nepronesl, nemluví se o zástupech, které by za ním proudily. Zdá se, že v Nazaretu všechno probíhalo normálně podle zvyklostí zbožné a činorodé izraelské rodiny. Pracovalo se, maminka vařila, pečovala o všechny domácí věci, žehlila košile to co každá maminka. Tatínek, tesař pracoval a učil pracovat syna. Třicet let. Někdo možná řekne: Ale to je plýtvání, otče! Boží cesty jsou 13

16 tajemné. Důležitá tam ale byla rodina! A to nebylo plýtvání! Byli to velcí světci: Maria, nejsvětější žena, neposkvrněná, Josef, spravedlivý muž. Rodina. Určitě by nás dojalo vyprávění o tom, jak se mladistvý Ježíš účastnil náboženských shromáždění a jak plnil povinnosti společenského života; kdybychom znali, jak jako mladý dělník pracoval spolu s Josefem a jakým způsobem naslouchal Písmu, modlil se Žalmy a jak se choval v mnoha jiných okolnostech všedního života. Evangelia ve svojí strohosti nepodávají o Ježíšově dospívání nic a ponechávají tento úkol našemu láskyplnému rozjímání. Cestou této představivosti se vydalo umění, literatura a hudba. Není jistě obtížné představit si, co mohou maminky chápat z Mariiných starostí o tohoto Syna! A co by si mohli tatínkové vzít z příkladu spravedlivého muže Josefa, který věnoval svůj život opatrování a ochraně dítěte a manželky své rodiny ve svízelných dobách! A nemluvě o tom, jak by mládež mohla být povzbuzena mladistvým Ježíšem v chápání nezbytnosti a krásy péče o svoje nejhlubší povolání a své velké sny! A Ježíš během těchto třiceti let rozvíjel povolání, kvůli kterému jej Otec poslal. Ježíš v té době nikdy neklesal na mysli, nýbrž rostl v odvaze, aby pokračoval ve svém poslání. Každá křesťanská rodina jako to dělali Maria a Josef může v první řadě přijímat Ježíše, naslouchat Mu, mluvit s Ním, opatrovat Jej, chránit Jej a růst spolu s Ním; a tak vylepšovat svět. Učiňme ve svém srdci a ve svých dnech místo Pánu. Tak to dělali také Maria a Josef a nebylo to snadné: kolik jen těžkostí museli překonat! Nebyla to nějaká fingovaná rodina, nebyla ireálná. Nazaretská rodina nás zavazuje k objevu povolání a poslání rodiny, každé rodiny. A jako je tomu během těchto třiceti let v Nazaretu, tak to může být také u nás, totiž činit normálním lásku a nikoli nenávist, činit obvyklým vzájemnou pomoc, nikoli lhostejnost či nevraživost. Není tedy náhoda, že jméno Nazaret znamená Ta, která uchovává, jako Maria, která jak praví evangelium všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom (Lk 2,19.52). Od té doby, pokaždé když nějaká rodina uchovává toto tajemství, byť na periferii světa, působí tajemství Božího Syna, tajemství Ježíše, který nás přichází spasit. A přichází zachránit svět. A to je velké poslání rodiny: dělat místo Ježíšovi, který přichází, přijímat Ježíše do rodiny v dětech, v manželovi, v manželce, v prarodičích Ježíš je tam. Přijímat, aby se v rodině duchovně rostlo. Kéž nás Pán obdaří touto milostí v těchto posledních dnech, které předcházejí Vánocům. 14

17 VÁNOČNÍ SVÁTKY S PAPEŽEM FRANTIŠKEM Narození Spasitele - světlo rozptylující temnoty homílie při půlnoční mši svaté, bazilika sv. Petra prosince 2014 Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům země vzchází světlo (Iz 9,1). Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila (Lk 2,9). Takto nám liturgie této svaté vánoční noci představuje Narození Spasitele: jako světlo, které prostupuje a rozptyluje tu nejhlubší temnotu. Pánova přítomnost uprostřed Jeho lidu odnímá tíhu porážky a chmur otroctví a nastoluje radost a veselí. Také my jsme tuto požehnanou noc přišli do Božího domu procházejíce temnotami, jež obestírají zemi, avšak vedeni plamenem víry, která osvěcuje naše kroky, jsme oživováni nadějí, že nalezneme veliké světlo. Otevřenost srdce nám také umožní rozjímat o zázraku onoho dítěte-slunce, které rozjasňuje horizont shůry. Původ temnot, které obestírají svět, se ztrácí v noci časů. Pomysleme na onu ponurou chvíli, kdy byl spáchán první zločin lidstva, když Kain zaslepený závistí vztáhl ruku proti bratru Ábelovi (srov. Gen 4,8). Tak byl běh věků poznamenán násilím, válkami, nenávistí a svévolí. Avšak Bůh, který vložil svá očekávání do člověka, kterého učinil ke svému obrazu a podobě, čekal. Bůh čekal. Čekal tak dlouho, až se zdálo, že možná rezignoval. Nemohl však rezignovat, nemohl zapřít sám sebe (srov. 2 Tim 2,13). Tváří v tvář zkaženosti lidí a národů tedy stále trpělivě čekal. Boží trpělivost! Jak nesnadné chápat trpělivost, kterou s námi má Bůh. Světlo rozrážející tmu nám během dějin zjevuje, že Bůh je Otec a že jeho trpělivá věrnost je mocnější než temnoty a zkaženost. V tom spočívá zvěst vánoční noci. Bůh 15

18 nezná hněv a netrpělivost; jako otec z podobenství o ztraceném synu neustále vyhlíží v dálce svého vracejícího se syna. Trpělivě celé dny. Boží trpělivost. Izaiášovo proroctví zvěstuje příchod velikého světla, které pronikne temnotu. Rodí se v Betlémě a je přijato milujícíma rukama Marie, Josefovým citem a úžasem pastýřů. Když andělé oznamují pastýřům narození Vykupitele činí tak těmito slovy: To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích (Lk 2,12). Tímto znamením je právě Boží pokora, pokora Boží dovedená do krajnosti; je to láska, s níž na sebe Bůh onu noc vzal naši křehkost, naše utrpení, naše úzkosti, naše touhy a naše omezení. Poselství, které všichni očekávali a které v hloubi své duše hledali, nebylo nic jiného než Boží něha, Bůh, který na nás hledí přívětivýma očima a přijímá naši ubohost, Bůh zamilovaný do naší maličkosti. Tuto svatou noc, když rozjímáme o Dítěti Ježíši právě narozeném a položeném do jeslí, jsme pozváni se zamyslet. Jak přijímáme tuto Boží něhu? Nechám se od Boha dostihnout, obejmout anebo Mu bráním se přiblížit? Já hledám Boha mohli bychom namítnout. Nicméně, nejdůležitější není hledat Jej, nýbrž nechat se od Něho hledat, nalézt a pohladit s přívětivostí. Toto je otázka, kterou nám toto Dítě klade svojí přítomností: dovolím Bohu, aby mne měl rád? A dále: máme odvahu přijímat s jemnocitem svízelné situace a obtíže těch, kdo jsou vedle nás, anebo dáváme přednost neosobním řešením, která jsou možná efektivní, ale postrádají evangelní vřelost? Jak velice dnešní svět potřebuje něhu! Boží trpělivost, Boží blízkost, Boží něha. Křesťanova odpověď se nemůže lišit od té, kterou dává Bůh naší nepatrnosti. Životu je třeba čelit dobrotou a mírností. Když si uvědomíme, že Bůh je zamilován do naší nepatrnosti a sám se stává maličkým, aby se s námi mohl lépe setkat, nemůžeme mu neotevřít svoje srdce a prosit jej: Pane, pomoz mi být jako ty, daruj mi milost něhy v těch nejtvrdších životních okolnostech, daruj mi milost spřízněnosti tváří v tvář každé nouzi, mírnosti v každém konfliktu. Drazí bratři a sestry, rozjímejme v této svaté noci o jesličkách: lid, který chodil ve tmě, uvidí veliké světlo (Iz 9,1). Uviděli jej obyčejní lidé, lidé připravení přijmout Boží dar. A naopak jej neviděli arogantní, pyšní a ti, kteří stanovují zákony podle svých osobních kritérií, ti kteří se uzavírají do sebe. Hleďme na jesličky, modleme se a prosme panenskou Matku: Ó, Maria, ukaž nám Ježíše! 16 Vánoční poselství Urbi et Orbi Drazí bratři a sestry! Požehnané Vánoce! Ježíš, Syn Boží a Spasitel světa se nám narodil. Narodil se v Betlémě jedné panně, čímž splnil dávná proroctví. Panna se nazývá Maria, její manžel Josef. Jsou to

19 prostí lidé, plní naděje v Boží dobrotu, kteří přijmou Ježíše a rozpoznají Jej. Duch svatý tak osvítil i betlémské pastýře, kteří pospíchali k jeskyni a klaněli se Dítěti. Potom Duch svatý přivedl do jeruzalémského chrámu starce Simeona a Annu a tito skromní lidé v Ježíši rozpoznali Mesiáše. Neboť moje oči uviděly tvou spásu zvolal Simeon spásu, kterou Bůh připravil pro všechny národy (Lk 2,30). Ano, bratři, Ježíš je spásou každého člověka a každého národa! Jeho, Spasitele světa, dnes prosím, aby střežil naše bratry a sestry z Iráku a Sýrie, kteří již dlouho trpí probíhajícím konfliktem a spolu s příslušníky jiných etnických a náboženských skupin jsou vystaveni brutálnímu pronásledování. Kéž jim Narození Páně přinese naději stejně jako četným uprchlíkům a utečencům, dětem, dospělým a starým lidem tohoto regionu i celého světa; promění lhostejnost v blízkost a odmítání v pohostinnost, aby ti, kteří jsou nyní zkoušeni, obdrželi humanitární pomoc, která jim umožní přežít tuhou zimu, vrátit se do vlasti a důstojně žít. Pán ať otevře srdce lidí důvěře a daruje svůj pokoj celému Blízkému východu, počínaje zemí, která byla požehnána Jeho Narozením, a podpoří úsilí těch, kteří jsou aktivně zapojeni do dialogu mezi Izraelci a Palestinci. Ježíši, Spasiteli světa, střež ty, kteří trpí na Ukrajině a dopřej oné milované zemi, aby překonala napětí, přemohla nenávist a násilí a zahájila novou cestu bratrství a smíření. Kristus, Spasitel, ať daruje pokoj Nigérii, kde je prolévána další krev a mnozí lidé jsou neprávem odloučeni od svých blízkých a drženi v zajetí nebo masakrováni. Vyprošuji pokoj zvláště Libyi, Jižnímu Súdánu, Středoafrické republice a různým regionům Demokratické republiky Kongo, a žádám, aby ti, kdo nesou politickou odpovědnost za vedení dialogu, překonali rozpory a vytvářeli trvalé bratrské soužití. Ježíš ať zachrání četné dětské oběti násilí, pokoutního obchodování a obchodu s lidmi anebo donucené stát se vojáky. Tolik je dětí zneužíváno! Ať přinese útěchu rodinám dětí zabitých minulý týden v Pákistánu. Ať je nablízku těm, kdo trpí nemocemi, zvláště obětem epidemie eboly, zejména v Libérii, v Sierra Leone a v Guineji. Ze srdce povzbuzuji ty, kteří odvážně pomáhají nemocným a jejich příbuzným, a naléhavě vyzývám k zajištění asistence a nezbytných terapií. Dítě Ježíš. Moje myšlenky zalétají ke všem dětem, které byly dnes zabity a týrány, jak k těm, kterým se tak stalo ještě před narozením, protože se jim nedostalo velkodušné rodičovské lásky jejich rodičů a byli pohřbeni v egoismu kultury, která nemiluje život; tak k dětem, které byly nuceny uprchnout před válkami a pronásledováním, byly zneužity a vykořisťovány před našima očima s naší mlčenlivou spoluvinou a k dětem zmasakrovaným bombardováním i tam, kde se narodil Boží Syn. A stále křičí nevinné mlčení těch, které zahynuly Herodovým mečem. Na jejich krvi dnes spočívá stín nynějších Herodů. Opravdu mnohé slzy se o těchto Vánocích mísí se slzami Dítěte Ježíše. Drazí bratři a sestry, kéž Duch svatý dnes osvítí naše srdce, abychom mohli v Dítěti Ježíši narozeném v Betlémě rozpoznat spásu darovanou Bohem každému z nás, každému člověku a všem národům země. Kristova moc, která je osvobozením a službou, ať se dá pocítit četným srdcím těch, kdo trpí válkami, pronásledováním a otroctvím. Kéž svojí krotkostí tato božská moc odstraní tvrdost ze srdcí mnoha mužů a žen pohroužených do světskosti a lhostejnosti. Kéž Jeho vykupitelská moc promění zbraně v pluhy, ničení v kreativitu, nenávist v lásku a něhu. Tak budeme moci s radostí říci: Naše oči uviděly tvou spásu. Požehnané Vánoce všem! 17

20 Svatý Štěpán nám svým mučednictvím ukazuje, jak v plnosti žít tajemství vánoc Promluva před modlitbou Anděl Páně o svátku sv. Štěpána, náměstí sv. Petra prosince 2014 Dobrý den, drazí bratři a sestry! Dnes nám liturgie připomíná svědectví svatého Štěpána. Spolu s dalšími šesti jej vybrali apoštolové, aby se stal jáhnem, sloužil chudým, sirotkům a vdovám Jeruzalémské obce a stal se prvním mučedníkem církve. Štěpán svým mučednictvím uctil Krále králů, který přišel na svět, vydal Mu svědectví a nabídl Mu dar svého života jako to činil ve službě potřebným. Ukazuje nám tak, jak v plnosti žít tajemství Vánoc. Evangelium tohoto svátku přináší část Ježíšovy promluvy určené učedníkům, kterým svěřuje poslání. Říká jim: Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen (Mt 10,22). Tato slova Páně nenarušují slavení Vánoc, nýbrž snímají onen falešný přeslazený nános, který k nim nepatří. Umožňují nám chápat, že ve chvílích zkoušek přijatých z víry, je násilí přemoženo láskou, smrt životem. A k opravdovému přijetí Ježíše do našeho života a k prodloužení radosti Svaté noci vede právě ta cesta, kterou ukazuje evangelium, tedy dosvědčování Ježíše pokorou a mlčenlivou službou, bez strachu z toho, že jdeme proti proudu a osobně za to zaplatíme. A třebaže ne všichni jsou povoláni prolít krev jako svatý Štěpán, po každém křesťanovi se žádá, aby byl za každých okolností koherentní s vírou, kterou vyznává. A křesťanská koherence je milost, o níž máme Pána prosit. Být koherentní, žít jako křesťané a neříkat jsem křesťan a přitom žít jako pohan. Koherence je milost, o kterou je třeba dnes prosit. Následovat evangelium je zajisté náročná, ale krásná, překrásná cesta, a kdo se po ní ubírá věrně a odvážně, obdrží dar, který přislíbil Pán mužům a ženám dobré vůle. Jako to zpívali andělé v den Pánova Narození: Pokoj!. Tento pokoj darovaný Bohem je s to rozjasnit svědomí těch, kteří přestáním životních zkoušek umějí přijmout Boží Slovo a snaží se jej dodržovat vytrvale až do konce (srov. Mt 10,22). nes, bratři a sestry, se modleme zejména za ty, kteří jsou diskriminováni, pronásledováni a zabíjeni kvůli svědectví vydávanému Kristu. Chtěl bych říci každému z nich: nesete-li tento kříž s láskou, vstoupili jste do tajemství Vánoc a jste v Kristově srdci a v srdci církve. modleme se dále, aby také díky oběti těchto dnešních mučedníků a je jich velice mnoho zesílila v každé části světa snaha uznat a konkrétně zabezpečit náboženskou svobodu, která je nezcizitelným právem každé lidské bytosti. Drazí bratři a sestry, přeji vám, abyste klidně prožili vánoční svátky. Svatý Štěpán, jáhen a prvomučedník ať je nám oporou na naší každodenní cestě, kterou, jak doufáme, nakonec završíme radostným společenstvím svatých v ráji. 18