Rybenská antiklinála. Karel Režný

Transkript

1 Karel Režný Karel Režný 15 Rybenská antiklinála Za jasných dnů má Orlické podhůří s vrcholů Orlických hor, případně i s Rampuše, Zmrzlíku nad Kunvaldem či s jiných vyhlídkových míst podobu rovnoběžných pruhů oddělených navzájem kulisami většinou zalesněnýchstrání, které se sklánějí místy strmě, jindy mírněji k severovýchodu,.k horám. Odvrácené povlovné svahy klesající k jihozápadu, do kraje, jsou ukryty za nimi. Nejnápadnějšíz těchto kulis je Chlum nad Liticemi s Kletnou a Bohousovskou hůrkou, na jihu pak táhlý, do dálky se již ztrácející Hřebečovský hřbet nad Moravskou Třebovou. Při vhodném osvětlení objevíme podobné členění povrchu i na polské straně v Bystřických horách, které tvoří východně od Šerlichu také několik souběžných ker stoupajících mírně od rašelinišť Topieliska mezi prameny Divoké Orlice a Bystřice Dušnické k severovýchodu a za hřbetem srázně spadajících k úpatí kry další. Touto kulisovitou stavbou se podhůří Orlické liší od Krkonošského i Jesenického. Všechna tři pohoří sice patří do jedné horské soustavy s vývojem vcelku shodným, v důsledku odlišného horninového složení a tektonického vývoje však přece v podrobnostech různým. Pásma vrchů a s nimi souběžné úvaly, probíhající většinou kolmo na směr říčních toků a jejich údolí, vytvořily v průběhu posledních třiceti miliónů let horotvorné pohyby. Geologicky se označují jako antiklinály (opočenská, potštejnská, litická) a synklinály (ústecká, kyšperská a další).' V okolí Litic se horotvorné pochody, kterými vznikly výrazné výškové rozdíly, uplatnily nejsilněji. Vyzvedly žulové podloží mladších usazenin do výše přes 600 metrů a spolu s ním kromě krystalických břidlic také souvislý

2 Orlické hory Podorlicko 6 16 pruh červenohnědých permských pískovců, jenž pokračuje od Bohousové a České Rybné daleko k jihovýchodu. Také osa antiklinály se tu nápadně prohýbá a stáčí ze severojižního směru k východojihovýchodu. A právě v tomto prohybu vznikla ještě druhotná, celkem krátká záchlumská synklinála a nad ní rybenská antiklinála mezi vlastní litickou antiklinálou a kyšperskou synklinálou. Rybenská antiklinála vystupuje mezi východním úpatím litického Chlumu a souběžným úvalem od Helvíkovic a Dolního dvora ke Slatině nad Zdobnicí jako rozlehlá plošina u samoty Ve dvorku (478m n. m.) a na Kopečku (485m n. m.) omezená údolími Zdobnice ve Slatině (387m n. m.) na severu a Divoké Orlici u Dolního dvora (383m n. m.}na jihu o rozloze přibližně 3 X 6 km. Její žulové, přesněji řečenovgranodioritové jádro odkryly obě tytó řeky na počátku svých průlomových. údolí. Na Divoké. Orlici se občas používá granodioritu z nevysoké skalky na pravém nárazovém břehu avtaké ve Slatině byl v něm založen lůmek pro místní potřebu. I chata Na Havlově stojí přímo pod navětralým výchozem tzv. žuly. Toto krystalické jádro antiklinály lemují naše nejstarší ~ asi 100 miliónů let staré - křídové usazeniny, cenomanské pískovce a lupky s ojedinělými vložkami zuhelnatělýchrostlinnýchzbytků. Na ně nasedá a celou plošinu buduje nejběžnější usazenina spodního turonu opuka, přesně zvaná písčitý slínovec. Středněturonskérozpadavé slínovce vystupují v sousedních synklinálách. V záchlumské tvoří nakloněnou plošinku s nápadnějšími zalesněnými svahy na západním okraji Rybné nad Zdobnicí. SloženLa stavbu rybenské antiklinály donedávna 'ukazovaly pouze opukové skály u železniční trati východně od bohousovské zastávky a ve stěně nad Divokou Orlicí, silniční zářezy a drobné lomy v Záchlumí, u Rybné a u Slatiny jakož i pod velkým zákrutemžamberecké silnice. Teprve rekonstrukce tohoto silničního úseku odkryla v slínovcová souvrství v délce několika set a výšce průměrně deset, místy až dvacet metrů. Vrstvy mají v tomto rozsáhlém odkryvu směr severoseverozápad-jihojihovýchod(h 9-10) a sklon k východoseverovýchodu. Zapadají zde na helvíkovické flexuře (ohybu) pod středněturonské slínovce kyšperské synklinály (obr. č. 1.). Tyto horniny, které se kdysi usazovaly na mořském dně.a tedy vodorovně, byly při tektonickém zdvihu nakloněny a silně porušeny. Na čerstvě odkryté stěně se projevují účinky těchto poruch, nejen pukliny a trhliny, ale místy i skutečné dislokace.

3 Defílé: Směr a sklon slínovcového souvrství

4

5 Roubíková odlučnost -<c Dislokace a část zrcadla ~ Porušení vrstev -<c Dislokace ~

6 Antonín Slavíček: Zamberecká silruce, oie] (nedokončený obraz z 9. srpna 1909)

7 Především tu lze pozorovat několik druhůvodlučnosti. Kromě běžné deskovité až lavicovité formy se projevuje také kvádrová a roubíková. Usnadnily sice postup práce, takže nebylo nutno používat trhavin, vyžadovaly však zvýšené opatrnosti při odklízení suti. Jednotlivé kvádříky a jiné úlomky váží až několik desítek kilogramů a sesouvaly se jich naráz celé krychlové metry, tedy mnoho tun materiálu. V dolní polovině odkryvu, rozdělené dvěma suchými zářezy, jež sem sbíhají se zalesněné stráně, se objevuje poměrně vzácný roubíkový rozpad, a to ve svrchní tence deskovité, I-2m mocné vrstvě; husté pukliny rozčlenily jednotlivé desky na tyčovité, 2-3 dm dlouhé úlomky o průměru jen několika centimetrů (obr. č. 2.). Suť složená z nevelkých, tenkých, nepravidelně omezených plátků, příznačná pro snáze rozpadavé slínovce, jež dala pod- nět k vzniku názvu opuka, je tu celkem vzácná. Poněvadž zdvih rybenské antiklinály a tedy i šikmé vzpříčení a rozpukání slínovcových souvrství probíhalo v mladších třetihorách, pravděpodobně v pliocénu, tedy před milióny let, zanechal pozdější vývoj na puklinách a mezivrstevních spárách další stopy. Prosakující voda obohacená zpravidla kysličníkem uhličitým z ovzduší i organickými kyselinami z humusu rozpouští, přenáší, přeměňuje a konečně zase při odpařování sráží sloučeniny vápníku, železa i jiných prvků. V úzkých puklinách vytváří bílé žilky vápencových krystalu, na stěnách trhlin a na povrchu úlomků usazuje hnědel. Pevná opuka, zvaná modrák, si proto uchovává šedomodré zbarvení jen uvnitř větších bloků kamene, kdežto na povrchu je zpravidla již šedožlutá až šedohnědá. Účinky tohoto chemického zvětrávání se přirozeně projevují nejsilněji na místech tektonicky nejvíce porušených, zejména v horní polovině silničního odkryvu nedaleko pod koncovou zatáčkou (obr. č. 3.). Drcením, tlakem, posunem a opětovným tmelením zde vznikla nápadná hladká, šikmá, nepravidelně omezená plocha o rozměrech zhruba 2,5 X 4,6 m. Geologicky se tento úkaz označuje jako tektonické zrcadlo. Na jeho původně hladkém povrchu se ovšem projeví i krátkodobé působení povětrnostních vlivů, takže po několika letech a zimách se přestane výrazněji odrážet od svého okolí. Od jeho pravého okraje odděluje svislá trhlina, vyplněná hnědavou jílovitou drtí, sousední Iavicovítě členěné souvrství. Průběh jeho vrstev je zde zřetelně porušen (obr. Č. 4.), takže v severnější, pravé části stěny pokračuje tatáž lavice zhruba o 5 cm výše než v dolní levé části se "zrcadlem". Ještě výš, ve vzdálenosti dvou a devíti metrů od právě Karel Režný 17

8 Orlické hory Podorlicko 6 18 zmíněné trhliny u okraje "zrcadla", probíhají další dvě, vyplněné tence rozpukanými špalíky slínovce. V jejich sousedství se výškové posunutí vrstev neprojevuje (obr. č. 5.). Místo dvou polozarostlých lomů, z nichž brali silniční kámen na štět i štěrk stavitelé. někdejší císařské silnice před 150 lety, ukazuje nyní zřetelně stavbu helvíkovícké flexury ve východním křídle rybenské antiklinály nad kyšperskou synklinálou celé půlkilometrové defilé. Otvírá také nové pohledy k Orlickým horám. Kromě granodioritového jádra a slínovcového tělesa rybenské antiklinály stojí za zmínku ještě jedna její zajímavost, slatinská Vápenka. V korytě potůčku pramenícího v zalesněné stráni jihozápadně od chatového tábora se sráží uhličitan vápenatý v podobě travertinových povlaků na kamenech, větvičkách, stoncích trav atd. Dešťová voda tvořící vlastně zředěnýroztok kyseliny uhličité reaguje při prosakování opukovými vrstvami s uhličitanem vápenatým, který v nich tvoří podíl %. Podle zvratné chemické rovnice I ;1 &IR vzniká kyselý uhličitan vápenatý, který se ve vodě snadno rozpouští. Jakmile se však při výstupu vody na povrch sníží koncentrace kysličníku uhličitého, ať už jeho vyprcháváním nebo tím, že jej z vody odnímají rostliny, poklesne' i rozpustnost kyselého uhličitanu vápenatého. Zvratná rovniée vstoupí do opačné fáze a po' vypaření odpovídajícího podílu vody se z kyselého uhličitanu sráží normální jako travertin, pórovitý, zpravidla nažloutlý vápenec. Vytvořilo se ho tu tolik, že se kdysi pálil na vápno a název Vápenka místu zůstal. Není to v Orlickém podhůří jev zvlášť ojedinělý. Podobným způsobem vzniklo i rozsáhlé' ložisko u Bolehoště, před léty většinou vytěžené a nyní opět rekultivované, menší ve Skořenicích, Křivicích, Vyhnánově nebo u Vápenky pod Hrklicí u Letohradu. Průlomová údolí Divoké Orlice a jejích přítoků, prorážející jednotlivé antiklinály Orlického podhůří, byla od pradávna komunikačními překážkami. Teprve železniční stavitelství je v minulém a tomto století zdolalo pomocí tunelů, zářezů a mostů. Silnice se jim vyhýbaly, byť i za cenu překonávání velkých výškových rozdílů. Zvlášť je to patrné na naší žamberecké silnici. Místo pozvolného stoupání údolní nivou vede od Častolovic přes Kostelec, Doudleby a Vamberk vícekrát do kopce a s kopce. Sídla se totiž od pravěku zakládala na terasách, kde byla mi M

9 spraši úrodná hnědozem a ve štěrkopíscích pod spraší spodní voda na nepropustném slínovcovém podloží. Boční údolí však terasu rozčlenila, takže průběžná komunikace přes ně musí klesat a zase stoupat. Mohutnou překážku Chlumu zdolává silnice po severním úbočí již podstatně níže; než stará, pískovcem dlážděná cesta do Rybné nad Vyhlídkou. Poměrně široká rozloha rybenské antiklinály přimělaprojektanty bývalé císařské silnice vést ji zdlouhavým stoupáním téměř přes vrchol a pak složitými, dvěma ostrými a dalšími nepravidelnými zákruty s nerovnoměrným sklonem k Dolnímu dvoru. To, co kdysi ani příliš nevadilo koňským potahům, bylo pro motorovou dopravu tak velkým a někdy i nebezpečným zdržováním, že bylo nutno přikročit k rekonstrukci plánované sice již před r. 1938, ale tehdy neuskutečněné. Výsledkem důkladnépráce pardubických silničářů je nejen zmodernizovaná vozovka, ale i příležitost k pohledu do struktury rybenské antiklinály a rozhledům s cesty přes ni. Kromě bližšího okolí - Chlumu, Kletné, Hůrky a dalších lesnatých vrchů směrem k Žamberku - vidíme zejména jižní část Orlických hor od Zakletého přes Adam k Suchému vrchu a Bukové hoře. Za dobré viditelnosti 'vystoupí mezi Haničkou a Adamem i skupina Králického Sněžníku a za zcela výjimečné doh1ednosti dokonce i nad zářezem Tiché Orlice u Mladkova Praděd. Tyto blízké i daleké výhledy přivedly před více než šedesáti lety z Kameniček do tehdejší Německé Rybné spolu s farářem Selicharem Antonína Slavíčka. V zatáčce Orlické hory, namaloval Mistr prvou část své Žamberecké silnice. Bylo to dopoledne 10. srpna 1909; slunce prapod vrcholem, kde se už mezi jeřáby začínaly ukazovat žilo, jeřabiny rudly ~ Slavíček namalova1vysoká oblaka, modrou oblohu mezi nimi, pokřivené kmeny a ořezané koruny jeřábů i vzdálené lesy. Spodní část obrazu a samu silnici jen načrtl, aby se k ní odpoledne nebo zítra vrátil. Ale záchvat mrtvice v chladné tůni u rybenského mlýna nechal Žambereckou silnici již navždy nedokončenou. Karel Režný 19 1 Výrazu antiklinála se v geologii používá pro horní, vrcholovou část vrásy, česky zvanou sedlo, kdežto synklinálou se rozumí její spodní část, česky koryto. Společně tvoří celou vlnu vrásy. V širším smyslu slouží oba výrazy také k označování vzájemně se střídajících vyvýšenin a skleslín, které vznikly i jinými horotvornými pochody než vrásněním, v našem případě střídajícími se poklesy a zdvihy. Název kyšperská synklinála byl zaveden před přejmenováním Kyšperka Poznámky

10 Orlické hory Podorlicko 6 20 na Letohrad. Další geologický pojem flexura.znamená ohyb vrstev na přechodu z vyšší do nižší polohy. 2 Rybenská antiklinála je zakreslena v příloze k publikaci Svoboda, J. - Chaloupský, J.: Vysvětlivky k Přehledné geologické' mapě ČSSR 1 : , list Náchod, Praha 1961, jež podává souhrn geologických poznatkú o Orlických horách a jejich podhůří,