JAK PODORLICKO O PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOST PŘIŠLO HOW FOOTHILLS OF ORLICKÉ HORY LOST ITS NATURE SIGHT

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 23/1 2: (2016) 2017 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN JAK PODORLICKO O PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOST PŘIŠLO HOW FOOTHILLS OF ORLICKÉ HORY LOST ITS NATURE SIGHT Hynek Skořepa Gymnázium, Ústí nad Orlicí, T. G. Masaryka 106, Ústí nad Orlicí, upolin@seznam.cz Abstract: During the reconstruction of the railway between Ústí nad Orlicí and Letohrad (East Bohemia) a cave niche was destroyed on the slope above the river Tichá Orlice near the village Dolní Libchavy. It happened at the beginning of the year Klíčová slova: Jeskynní výklenek, slínovec, zničení jeskyně Key words: Cave niche, marlite, destruction of the cave Dosud místy malebná krajina Čech, Moravy a Slezska postupně přichází o své přírodní zajímavosti. Jen zřídkakdy je to důsledek přírodních procesů, většinou za to může lidská bezohlednost. Je to i příklad jeskynního výklenku v Cakli na katastru Dolních Libchav. Jeskynní výklenek se nacházel na lesním pozemku nad železniční tratí Ústí nad Orlicí Letohrad (za řekou Tichou Orlicí naproti známému vodáckému tábořišti Cakle v Oldřichovicích, což je místní část Ústí nad Orlicí). Geologicky se jedná o lokalitu ležící na zvlněném jv. okraji české křídové pánve, respektive na západním křídle litické antiklinály. Skalní výchozy (v jednom z nich se nacházela zničená jeskyně) jsou z opuk zejména slínovců až vápnitých prachovců středního turonu (jizerské souvrství). Soustava skalních srubů (vysokých 3 až 6 metrů) pod hranou pravého svahu údolí vznikla v důsledku erozního zahloubení Tiché Orlice a následnými procesy zvětrávání a odnosu výše uvedených hornin. Z hlediska geomorfologického členění lokalita leží ve východní části soustavy Česká tabule, v podcelku Českotřebovská vrchovina (v západní části okrsku Hřebečovský hřbet). Zničená jeskyně by se dala zařadit do morfogenetického typu jeskynní výklenek. Jeskynní výklenek, respektive jeskyně, byla dokumentována v odborné literatuře, konkrétně v článku Jana Vítka Vývoj skalních a jeskynních forem ve slínovcích východní části české křídové pánve (Sborník Československé společnosti zeměpisné, ročník 1977, č. 4, svazek 82, na str. 286), kde autor píše: V pravém svahu údolí Tiché Orlice asi 0,5 km nad Dolními Libchavami protíná jeskynní výklenek úpatí 6 m vysokého a 10 m širokého skalního srubu (10 m nad řečištěm). Dutina (6,5 m dlouhá a až 2,5 m široká) se vytvořila destrukcí horniny (slínovec stř. turonu) na situaci svislých puklin.

2 Orlické hory a Podorlicko 23/1 2: (2016) Jeskyně byla ve svahu dobře patrná (v době mimo vegetační období) a byla evidována v Jednotné evidenci speleologických objektů (JESO) pod číslem P B J00001 s názvem U Dolních Libchav. Podle údajů v publikaci Jeskyně (Hromas, J. ed. a kol., 2009, edice Chráněná území ČR) měla vchod široký 0,8 m a vysoký 2,8 m, který přecházel do 3,5 m dlouhého a 1,5 a 2,5 m širokého výklenku. Za jeskynním výklenkem následovala 3 m dlouhá plazivka. V prvních měsících roku 2016 ovšem došlo k zahájení stavebních prací souvisejících s rekonstrukcí železniční trati č. 024 Ústí nad Orlicí Letohrad ( Štíty). Kromě vegetace v těsné blízkosti železnice byl vykácen také porost v okolí skalního srubu s jeskyní. Vlastní jeskyně ještě zůstávala nepoškozena. V dubnu 2016 ovšem došlo k odtěžení celého skalního srubu s jeskyní. Autor článku informoval Českou inspekci životního prostředí, neboť podle jeho názoru došlo k porušení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, konkrétně 10. V něm se výslovně uvádí, že ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně je zakázáno. ČIŽP provedla dne terénní šetření, při kterém konstatovala, že při rekonstrukčních pracích byl odstraněn slínovcový skalní útvar, jehož součástí byla i předmětná jeskyně. Zůstalo z ní zachováno pouze torzo 0,5 m široké závěrečné trhliny ( plazivky ). Kromě vlastního zničení jeskyně došlo dle mého názoru v lokalitě také k narušení krajinného rázu v přírodním parku Orlice, přestože příslušný orgán ochrany přírody (Městský úřad Ústí nad Orlicí) před zahájením prací nevyhodnotil plánovanou činnost jako takovou, která by mohla snížit či změnit krajinný ráz. Bohužel lze důvodně pochybovat o tom, že příslušný úředník, který vyjádření sepsal, vůbec tušil o existenci skalního útvaru s jeskyní v dané lokalitě. Inu, v reálném kapitalismu, podobně jako tomu bývalo za reálného socialismu, pokroku nesmí nic stát v cestě. Celá situace je o to smutnější, že skalní srub s jeskyní se nacházel v dostatečné vzdálenosti od vlastního tělesa železniční trati a mohl zůstat neporušen. Stačilo pouze zabezpečit svah pod srubem proti padajícím kamenům, které by mohly ohrožovat železniční trať. ČIŽP při svém šetření shledala důvody k zahájení řízení pro porušení zákona (ustanovení 10). Úřední šiml sice zařehtal, ale další aktivitu již nedokázal vyvinout. Do odevzdání této zprávy k tisku koncem roku 2016 řízení proti konkrétní osobě, odpovědné za zničení jeskyně, nebylo zahájeno (alespoň pokud je mi známo). Inspekce zřejmě neví, kde pachatele hledat, přestože podezření jednoznačně padá na stavební firmu Chládek & Tintěra Pardubice, která zajišťovala stavební práce při rekonstrukci daného železničního úseku. Místním, z nichž leckteří vzpomínají, jak si do jeskyňky coby děti školou povinné chodívali hrát, tak zůstala jen vzpomínka. A z údolí Tiché Orlice zmizel pozoruhodný skalní útvar, nemající v regionu obdoby. Zbytečně! Co k tomu dodat? 84

3 Skořepa H.: Jak Podorlicko o přírodní zajímavost přišlo Obr. 1. Skalní útvar s výklenkem a jeskyní v prosinci Foto Jan Vítek. Obr. 2. Mapa skalního útvaru. Kresba J. Vítka. 85

4 Orlické hory a Podorlicko 23/1 2: (2016) Obr. 3, 4. Ruční čištění od kamenů při dokončování úpravy svahu na místě odstraněné jeskyně 5. dubna Foto Hynek Skořepa. 86

5 Skořepa H.: Jak Podorlicko o přírodní zajímavost přišlo Obr. 5, 6. Zabezpečený svah s torzem jeskyně v říjnu Foto Hynek Skořepa. 87