29 Ca 269/ Odùvodnìní:

Transkript

1 (l,. 1. 0:7.l\t: 29 Ca 269/ ÈESKÁ REPUBLIKA Krajský soud v Bmì rozhodl v senátì složeném z pøedsedkynì senátu JUDr. Jany Jedlièkové a soudcù Mgr. Milana Procházky a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní vìci žalobce NEZÁ VISLÉ SOCIÁLNÌ EKOLOGICKÉ HNUTÍ, místní skupina Brno, IÈ , se sídlem Údolní 44, Bmo, zast. Mgr. Lud'kem Šikolou, advokátem, se sídlem v Bmì, Dvoøákova 13, proti žalovanému Magistrátu mìsta Brna, odboru územního a stavebního øízení, se sídlem v Bmì, Malinovského nám. 3, o žalobì proti rozhodnutí správního orgánu, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu mìsta Bma, odbor územního a stavebního øízení, ze dne , è.j.: OÚSØ U 05/44117IDo, s e z r u Š u j e pro nezákonnost a vìc se vrací k dalšímu øízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradì nákladù øízení èástku 4.150,- Kè do tøí dnù od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lud'ka Šikoly, advokáta se sídlem v Bmì, Dvoøákova 13 Odùvodnìní: Žalobou podanou u Krajského soudu vbmì dne se žalobce domáhal pøezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne , è.j.: OÚSØ U 05/44117IDo, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úøadu mìstské èásti mìsta Bma, Bmo -Královo Pole, odboru územního a stavebního øízení ( dále též "stavební úøad"), ze dne , è.j.: 05/8682/US/1561/lng.Pill. Tímto rozhodnutím nebylo s odkazem na

2 2 pokraèování 29 Ca 269/2005 ustanovení 2 odst. 3 zákona è. 106/1999 Sb., o svobodném pøístupu k inforn1acím (dále též zákon "è. 106/1999 Sb."), a 133 zákona è. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním øádu (stavební zákon), oba v tehdy platném a úèinném znìní, vyhovìno žádosti žalobce o poskytnutí inforn1ací týkajících se stavby hypern1arketu Carrefour -Èervený Mlýn ( dále též "stavba"). V odùvodnìní rozhodnutí stavební úøad uvedl, že zákon è. 106/1999 Sb. je obecným pøedpisem o poskytování inforn1ací, pøièemž podle 2 odst. 3 tohoto zákona se nevztahuje na postup pøi poskytování inforn1ací, který je upraven zvláštními pøedpisy. Vzhledem k tomu, že žalobce nepožadoval obecné inforn1ace o stavbì, nýbrž konkrétní údaje z konkrétního spisu a poøízení kopií konkrétních rozhodnutí, nelze tyto údaje podle stavebního úøadu poskytnout na základì obecného pøedpisu. Stavební úøad dovodil, že ve vìci je nutno aplikovat stavební zákon, který obsahuje speciální ustanovení ( 133), stanovící zvláštní podmínky pro poskytování inforn1ací, a má proto za této situace pøednost pøed zákonem è. 106/1999 Sb. Rozhodnutí stavebního úøadu napadl žalobce odvoláním, které bylo zamítnuto oznaèeným rozhodnutím žalovaného ze dne V odùvodnìní žalovaný zejména uvedl, že zjudikatury Nejvyššího správního soudu, který je nadán pravomocí sjednocovat judikaturu, a jehož závìry mají být nižšími soudními instancemi respektovány, plyne, že ustanovení 23 správního øádu, týkající se nahlížení do spisù, je zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu è. 106/1999 Sb. Doplnil, že problematika vztahu ke stavebnímu zákonu je prakticky zcela totožná s problematikou vztahu ke správnímu øádu. U stavebního zákona je podle nìj vìc ještì markantnìjší, protože správní øád j _Qpecnìjši pøedpis, pø~sto byl shledán pøedpisem speciálním vùèi zákonu è. 1 06/1999 Sb. K tvrzení žalobce o obecnosti nìkterých údajù uvedl, že i tyto údaje jsou údaji, které lze získat pouze z konkrétního spisového materiálu a nepochybnì proto požívají ochrany. Stavební úøad podle nìj mùže dle zákona è. 1 06/1999 Sb. poskytnout pouze informace typu, zda bylo vydáno stavební povolení. Závìrem svého rozhodnutí se žalovaný zabýval otázkou, zda stavební úøad nemìl s podanou žádostí naložit jako s žádostí dle 133 stavebního zákona. Dospìl však k závìru, že stavební úøad musí mít urèitou možnost úsudku o vìci, a nevyboèil z možnosti správního uvážení, když postupoval výše uvedeným zpùsobem. Proti oznaèenému rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu pøedcházejícímu rozhodnutí stavebního úøadu, podal žalobce vèasnou žalobu, ve které tvrdí, že jimi byl ve smyslu 65 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní, ve znìní pozdìjších pøedpisù (dále jen "s. ø. s."), zkrácen na svých právech. Žalobu èlení do ètyø žalobních bodù. V prvním žalobním bodì vyjádøil nesouhlas se závìry žalovaného o vztahu 133 stavebního zákona (a 23 správního øádu) k zákonu è. 106/1999 Sb. Tenje podle nìj obecným pøedpisem upravujícím poskytování informací, pøièemž jeho ustanovení 2 odst. 3 poèítá s možností, že speciální pøedpisy upraví poskytování informací odlišnì. Zjudikatury (odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne , sp. zn. II. ÚS 156/02) podle nìj plyne, že tyto speciální pøedpisy se musí vyznaèovat tím, že upravují poskytování informací komplexnì, tedy obsahují podmínky, za kterých jsou poskytovány, vèetnì zpùsobu a forem jejich zpøístupòování a postupu pøi vyøizování žádostí, a to natolik úplnì, že obecná úprava se vedle nich nemùže uplatnit. Podotknul, že takovým speciálním pøedpisem nemùže být stavební zákon ( 133). Podpùrnì odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , èj. 44 Ca 34/ , a na

3 3 pokraèování 29 Ca 269/ rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 A 158/ , podle kterého takovým speciálním pøedpisem není ani správní øád ( 23). Shrnul, že v neposkytnutí požadovaných informací shledává zkrácení svých práv zaruèených èl. 17 Listiny. V druhém žalobním bodì se žalobce zabýval úèelem a smyslem oznaèených právních úprav.zejména uvádìl, že seznamování se s informacemi podle zákona è. 1 06/1999 Sb. se odlišuje od nahlížení do spisu dle 23 správního øádu. Úèelem zákona è. 106/1999 Sb. je výkon práva zakotveného v èl. 17 Listiny, naopak úèelem správního øádu je zajištìní nestranného a spravedlivého procesu. Stejnì tak uvádìl, že ustanovení 23 správního øádu je ustanovením procesní povahy a nemùže zasahovat do ústavnì zaruèeného práva vymezeného v èl. 1 7 Listiny.Shrnul, že ustanovení 23 správního øádu není možné chápat tak, že by zabraòovalo všem ostatním subjektùm mimo úèastníky v pøístupu k informacím. Správní øád podle nìj pouze rozšiøuje právo úèastníka øízení o to, že se mùže s informací seznámit pøímo nahlédnutím do spisu, zatímco žadatel dle zákona è. 106/1999 Sb. je odkázán na proces tam vymezený. V tøetím žalobním bodì žalobce polemizuje s interpretací žalovaného týkající se rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 A 158/ , kterou považuje za zavádìjící, a to z dùvodu, že v oznaèené vìci žádal stìžovatel o nahlédnutí do spisu, jakož i o informaci dle zákona è. 106/1999 Sb. a Nejvyšší správní soud vytýkal správnímu orgánu právì to, že neposoudil, zda se jedná o žádost dle zákona è. 106/1999 Sb., èi nikoliv. V posledním, ètvrtém, bodì žaloby se žalobce vyjádøil k odùvodnìní obsaženému v závìru rozhodnutí žalovaného, kde žalovaný uvedl, že požadované údaje jsou údaji, které lze získat pouze z konkrétního spisového materiálu a jako takové nepochybnì požívají ochrany a mohou být zpøístupnìny jen pøi nahlédnutí do spisu. Konkrétnì žalobce uvedl, že žalovaný je orgánem veøejné správy fungujícím v prostøedí demokratického právního státu, jehož obèané mají právo oèekávat transparentní, efektivní a zákonné jednání úøadù, jakož i mají ústavnì zakotvené a vymahatelné právo na informace. V podrobnostech odkázal na shora citovaný rozsudek Kraj ského soudu v Praze. Z výše uvedených dùvodù požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu pøedcházejícího rozhodnutí stavebního úøadu, a náhradu nákladù øízení. Žalovaný se k žalobì vyjádøil ve shodì s názory, které uvedl již v odùvodnìní svého rozhodnutí. Zejména vyjádøil obtížnost výkladu pøedmìtné problematiky, jakož i nejednotnost judikatury, kterou podle nìj sjednotilo až rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod è. 5/2004). Žalovaný toto rozhodnutí oznaèuje pouze èíslem Sbírky Nejvyššího správního soudu, kde bylo uveøejnìno, jedná se však pravdìpodobnì o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , èj.5 A 158/ pozn. Krajského soudu v Bmì), z nìhož vyplývá, že ustanovení 23 správního øádu o nahlížení do spisùje zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu è. 106/1999 Sb. a v pøípadech, na nìž se vztahuje 23 správního øádu, nelze postupovat podle zákona è.

4 4 pokraèování 29 Ca 269/ /1999 Sb. Doplnil, že aè se rozsudek týká vztahu zákona è. 1 06/1999 Sb. a správního øádu, je použitelný i pro vyjasnìní vztahu ke stavebnímu zákonu, který je v tomto ohledu se správním øádem totožný; správní øád je navíc obecnìjší pøedpis. Uvedl, že postup žalovaného byl již pøezkoumáván Krajským soudem v Bmì (rozsudek Krajského soudu v Bmì ze dne , sp. zn. 29 Ca 28/ ), který se vyslovil obdobnì jako Nejvyšší správní soud. K argumentaci, že stavební zákon nemùže být aplikován, nebo jeho pøedmìtem není komplexní úprava práva na informace, žalovaný uvedl, že to neøeší otázku speciality a obecnosti právních úprav. Podotknul, že žalobcem požadované údajejsou údaji, které lze získat pouze z konkrétního spisu. Stavební úøad by tak dle zákona è. 106/1999 Sb. mohl vyhovìt napø. žádostem typu, zda bylo vydáno stavební povolení, ale ne žádostem, které vyžadují využívání individualizovaných informací ze spisu. Závìrem uvedl, že za uvedené legislativní nejistoty a neurèitosti nepostrádal postup stavebního úøadu právní podklad a žalovaný proto jeho rozhodnutí nezrušil. Na základì výše uvedeného žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud v Bmì pøezkoumal napadená rozhodnutí správních orgánù, jakož i øízení pøedcházející jejich vydání v mezích žalobních bodù. Ve vìci bylo rozhodnuto bez jednání ve smyslu ustanovení 51 odst. 1 s. ø. s., nebo žalobce vyjádøil s takovým postupem souhlas a žalovaný s takovým postupem v zákonné lhùtì nevyjádøil pøes výzvu soudu nesouhlas. Žalobaje dùvodná. Jádro souzené vìci spoèívá ve vyložení vztahu zákona è. 106/1999 Sb., který upravuje poskytování intormací z oblasti pùsobnosti orgánù veøejné správy, a 133 stavebního zákona, který umožòuje osobám, které prokáží odùvodnìnost svého požadavku, nahlížet do územnì plánovací dokumentace a dokumentace staveb a poøizovat si z ní výpisy, resp. 23 správního øádu, který upravuje nahlížení do správního spisu. Sluší se úvodem uvést, že problematika oznaèeného vztahu právních pøedpisù byla zpoèátku øešena správními soudy nejednotnì. Za všechny viz napø. rozsudek Krajského soudu v Ostravì ze dne , sp. zn. 22 Ca 551/2000, rozsudek Krajského soudu v Èeských Budìjovicích ze dne , èj. 10 Ca 332/ , rozsudek Mìstského soudu v Praze ze dne , èj. 10 Ca 136/ , jakož i rozsudek téhož soudu ze dne , èj. 5 Ca 120/ Nezmínit nelze ani nejednoznaèné vyznìní právní vìty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 A 158/ (viz Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu è. 5/2004, pøístupná i na kterou ve vyjádøení k žalobì citoval i žalovaný. Aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu, napø. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 As 3/ , viz však došlo ke sjednocení výkladu vztahu oznaèených právních pøedpisù. Souèasnì byly tímto rozsudkem vyloženy související otázky týkající se poskytování informací, a Krajský soud v Bmì proto podle nìj postupoval i v souzené vìci. Ostatnì jmenovaným rozsudkem byl zrušen rozsudek zdejšího soudu (ze dne , èj. 29 Ca 159/ ) v obdobné vìci; Krajský soud v Bmì proto postupoval zcela ve shodì s tímto rozsudkem, a to v souladu s principem vymezeným v 12 odst. 1 s. ø. s.

5 5 pokraèování 29 Ca 269/ Oznaèený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 As 3/ , vycházel z tìchto závìrù: Právo na infonnace je zaruèeno èlánkem 17 Listiny. Obecným pøedpisem, který zajiš uje ústavní právo veøejnosti na infonnace o èinnosti státních orgánù je zákon è. 106/1999 Sb. Státní orgányjako povinné subjektyjsou tímto zákonem zavázány pøedevším k tomu, aby podávaly infonnace o své èinnosti. Výjimkou z tohoto pravidla jsou informace, jejichž poskytnutí zákon výslovnì vyluèuje nebo v nutné míøe omezuje. Jde zejména o informace, které jsou na základì zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a soukromí osob. Ve smyslu 2 zákona è. 106/1999 Sb. je tøeba za právní úpravu, která má pøed tímto zákonem pøednost, považovat takovou, která upravuje poskytování informací komplexnì. Takovým ustanovením však není ustanovení 133 stavebního zákona, nebo to upravuje zvláštní podmínky pro poskytování informací týkajících se územního plánování a stavebního øádu formou nahlédnutí do územnì plánovací dokumentace a do dokumentace staveb. Nejvyšší správní soud v oznaèeném rozsudku uzavøel, že pokud žadatel s odkazem na zákon è. 106/1999 Sb. požádá o poskytnutí informací obsažených ve spise jinou formou než sdìlením konkrétního údaje Pro podporu ustálenosti shora uvedených závìrù Nejvyššího správního soudti lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudti z poslední doby, konkrétnì ze dne , èj. 8 As 45/ , viz z nìhož mj. vyplývá, že zákon è. 106/1999 Sb. zajiš uje provedení práva zaruèeného Listinou v èlánku 17 odst. 1, pøièemž pøedstavuje úpravu obecnou, což nevyluèuje, aby urèité otázky byly pro vymezený okruh právních vztahù a subjektù øešeny vjiných právních pøedpisech, napø. v 23 správního øádu. z 23 správního øádu vyplývá, že úèastníci øízení a jejich zástupci mohou získat informace o øízení pøed správními orgány nahlížením do spisu. Citované ustanovení zároveò upravuje maximální možnou šíøi tohoto oprávnìní, tj. právo nahlížet do spisu v celém jeho rozsahu s výjimkou protokolu o hlasování, a aniž by nahlížející osoba musela jakkoliv specifikovat obsah informací, které hodlá ve spisu nalézt. V takto široce koncipovaném oprávnìní pøístupu ke spisu ustanovení 23 správního øádu vyluèuje aplikaci zákona è. 106/1999 Sb. Tento závìr ovšem nemùže vylouèit užší pøístup (podle zákona è. 106/1999 Sb.) k informacím obsaženým ve spise o správním øízení, není-li poskytnutí požadované informace zákonem omezeno. Nejvyšší správní soud v oznaèeném rozsudku dovodil, že žádost stìžovatele o kopii rozhodnutí považuje za jednoznaènou žádost o informace a úvaha o tom, že žádost o kopii urèitého rozhodnutí ze správního spisu není žádostí o informaci o skuteènostech v rozhodnutí obsažených, ale žádostí o nahlédnutí do spisu, není dùvodná. Stìžovatel nepožadoval nahlédnutí do spisu, ale domáhal se informací obsažených v jediném konkrétním rozhodnutí, které ve své žádosti zcela pøesnì specifikoval. Taková žádost ostatnì odpovídá situaci, kdy žadatel nemùže znát detailnì obsah požadovaného rozhodnutí.

6 6 pokraèování 29 Ca 269/2005 Nejvyšší správní soud proto i v tomto rozsudku uzavøel, že žádost stìžovatele považuje za nepochybnou žádost o sdìlení informací dle zákona è. 106/1999 Sb., která není ustanovením 23 správního øádu nijak omezena a doplnil, že zcela obdobné právní závìry lze uèinit i ve vztahu k 133 stavebního zákona, zejména se zøetelem na požadavek zaslání kopie rozhodnutí o kolaudaci. S odkazem na výše uvedené názory Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Bmì shmuje, že právo na informace je právem zaruèeným Listinou a podrobnì rozvedeno v zákonì è. 106/1999 Sb. Podle tohoto zákonajsou povinné subjekty, mezi které patøí i orgány veøejné správy, mj. povinny poskytovat všem fyzickým a právnickým osobám veškeré informace vztahující se k jejich pùsobnosti, s výjimkou informací, jejichž poskytnutí zákon výslovnì vyluèuje nebo omezuje. Jde zejména o informace, kteréjsou na základì zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a soukromí osob. v každém pøípadì se však musí jednat o omezení èi vylouèení vyplývající ze zákona. Takovým omezením však nemùže být ustanovení 133 stavebního zákona, ponìvadž upravuje právo pouhého nahlížení do územnì plánovací dokumentace a dokumentace staveb, a to pro osoby, které prokáží odùvodnìnost svého požadavku, a nikoliv obecnou informovanost dle zákona è. 106/1999 Sb., která pøísluší všem, není-li zákonem stanoveno jinak. Pokud tedy žalobce nežádá o nahlédnutí do územnì plánovací dokumentace a dokumentace staveb dle 133 stavebního zákona, ale s odkazem na zákon è. 1 06/1999 Sb. žádá o poskytnutí informací tam obsažených jinou formou, napø. poskytnutím kopií listin, které se nacházejí ve spise, sdìlením konkrétního údaje apod., je nutné postupovat ve smyslu zákona è. 106/1999 Sb. Øeèeno jinak, za situace, kdy žalobce (žadatel) založil svým podáním právní režim dle zákona è. 1 06/1999 Sb., a požadoval v souladu s ním poskytnutí informací, má povinný subjekt povinnost postupovat v režimu tohoto zákona a požadované informace poskytnout. Optikou výše uvedených názorù Nejvyššího správního soudu proto i Krajský soud v Bmì nahlížel na souzenou vìc. Ze spisu vyplývá, že žalobce dne doruèil stavebnímu úøadu podání nazvané "Žádost o poskytnutí infonnace podle zákona è. 1 06/1999 Sb.", ve které mj.uvedl, že ve smyslu zákona è. 106/1999 Sb. požaduje: 1) poskytnutí infonnací o tom, kdy bylo zahájeno stavební øízení ve vìci vydání stavebního povolení k oznaèené stavbì, ke kterému datu se konalo ústní jednání ve vìci, kdy bylo vydáno prvostupòové rozhodnutí, a pokud nebylo napadeno odvoláním, kdy nabylo právní moci, pokud bylo napadeno odvoláním, kdy a kým bylo odvolání podáno, kdy bylo o odvolání rozhodnuto, jakož i to, kdy nabylo rozhodnutí o odvolání a stavební povolení právní moci; 2) fotokopii zmínìného stavebního povolení; 3) jakož i infonnace o tom, kdy a jakým zpùsobem stavební úøad zareagoval na pøihlášení žalobce jako místnì pøíslušné organizaèní jednotky obèanského sdružení NESEHNUTÍ do správního øízení a na odvolání proti stavebnímu povolení. Jak bylo uvedeno výše, z aktuální judikatury jednoznaènì plyne, že pokud žadatel založil svýrn podáním právní režim zákona è. 106/1999 Sb., a požadoval poskytnutí informací, které zákon z poskytování nevyluèuje, pøièemž takovýrn vyluèovacím ustanovením

7 7 pokraèování 29 Ca 269/ není ani 133 stavebního zákona, mìl povinný subjekt postupovat v režimu této zákonné úpravy a informace žadateli poskytnout. Tento režim, jak vidno, žalobce založil, nebo v žádosti výslovnì uvedl, že informace požaduje "ve smyslu zákona è. 106/1999 Sb." Ostatnì žádost je nadepsána slovy "Žádost o poskytnutí informace podle zákona è. 106/1999 Sb." Za této situace tak s žalobcovou žádostí o informace nemohl stavební úøad nakládat jinak, než jako s žádostí dle zákona è. 106/1999 Sb. Co se týèe druhu infonnací, které musí správní orgány na základì žádosti dle zákona è. 106/1999 Sb. poskytnout, plyne z oznaèené judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétnì z rozsudku ze dne , èj. 5 As 3/ , jakož i napø. rozsudku téhož soudu ze dne , èj. 8 As 45/ , rovnìž jednoznaènì, že žádost o kopii rozhodnutí je jednoznaènou žádostí o infonnace dle zákona è. 1 06/1999 Sb., které je povinný subjekt povinen poskytovat. Stavební úøad tak mìl žalobci zcela evidentnì poskytnout infonnace obsažené v bodì 2) jeho žádosti, neb požadoval kopii stavebního povolení, tedy správního rozhodnutí. Z dùvodu, že tak neuèinil, je tøeba rozhodnutí žalovaného, který takový odmítavý postup stavebního úøadu potvrdil, již z tohoto dùvodu zrušit. Tento výklad není podle názoru Krajského soudu v Bmì ani v rozporu se smyslem zákona è. 106/1999 Sb., kterým je poskytnout žadatelùin o informace pokud možno všechny informace z pùsobnosti orgánù veøejné správy, a pøispìt tak nepøímo ke kontrole veøejné která -právního státu. Poskytování nìkterých dokumentace nebo dokumentace staveb, které tento chránìný charakter nemìly.pokud tedy žadatel požadoval oznaèené informace v souladu se zákonem è. 106/1999 Sb., mìl stavební úøad povinnost postupovat v režimu tohoto zákona a požadované informace žadateli poskytnout. Opaèný postup by byl v rozporu i s imperativem vymezeným v èl. 2 odst. 2 Listiny, resp. èl. 2 odst. 3 Ústavy ÈR, který správní orgánùm pøikazuje postupovat jen v pøípadech, v mezích a zpùsoby, které stanoví zákon. Poskytování informací z územnì plánovací dokumentace ani dokumentace staveb však zákonem omezeno nebylo. Za omezení pøi žádostech o informace dle zákona è. 106/1999 Sb. nelze považovat 133 stavebního zákona, který pamatoval na nahlížení do spisu, a nikoliv na žádost o informaci dle zákona è. 1 06/1999 Sb., jak se vyjádøila i judikatura, viz výše. Poskytování informací dle zákona è. 106/1999 Sb. j e tak ve svìtle oznaèené judikatury tøeba vykládat j ako paralelní režim poskytování informací o èinnosti veøejné správy fungující komplementámì k režimùm poskytování informací upraveným zvláštními pøedpisy. Bez jakéhokoliv právního významu pak zùstává, že díky zákonu è. 1 06/1999 Sb. mùže žadatel obdržet informace, které by v režimu stavebního zákona v pøípadì neprokázání odùvodnìnosti nahlížení do územnì plánovací dokumentace nebo dokumentace staveb obdržet nemohl. Krajský soud v Bmì v souladu s principy právního státu doplòuje, že nejasnosti pøi výk1adu zákonù nelze klást k tíži jejich adresátù. K výkladu dotèených ustanovení právních pøedpisù byl povolán stavební úøad, potažmo žalovaný, a jejich odpovìdnost za správnost rozhodnutí nelze pøesouvat na adresáty tohoto výkladu. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalovaného obsaženém ve vyjádøení k žalobì, že za uvedené legislativní nejistoty a neurèitosti

8 8 pokraèování 29 Ca 269/2005 nepostrádal postup stavebního úøadu, kterým nebyly požadované infonnace poskytnuty, právní podklad, a nebylo zapotøebí ho zrušit. V této souvislostije nutno podotknout, že tzv. nový stavební zákon (zákon è. 183/2006 Sb. ) vychází z èásteènì odlišného principu poskytování infonnací, když v 168 odst. 2 zakotvuje princip, že vedení spisové služby a nahlížení do spisu se øídí ustanoveními správního øádu a zvláštního právního pøedpisu (zákon è. 499/2004 Sb.), a stavební úøad poskytne kopii dokumentace stavby pouze tehdy, pokud žadatel pøedloží souhlas toho, kdo dokumentaci poøídil, pøípadnì souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. Tento pøedpis tak odkazuje na souèasné znìní 11 odst. 2 písm. a) zákona è. 106/1999 Sb., který umožòuje povinnému subjektu infonnaci neposkytnout, pokud jde o infonnaci vzniklou bez použití veøejných prostøedkù, která byla pøedána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdìlila, že s poskytnutím infonnace souhlasí. V e vztahu k dalším druhùin žalobcem požadovaných infonnací, tedy zejména ve vztahu k infonnacím požadovaným pod bodem 1 ) žádosti, ve kterém požadoval infonnace o datu rozhodování správního orgánu, datu právní moci správních rozhodnutí, apod., jakož i pod bodem 3) žádosti, je nezbytné nejprve uvést, že tehdy úèinný zákon è. 106/1999 Sb. na rozdíl od souèasného znìní neobsahoval defílljcj infonnace a povinný subjekt tento pojem musel pøi aplikaci zákona è. 1 06/1999 Sb. vykládat. Pøi tomto výkladu by správní úøady mìly v souladu sjudikaturou Ústavního soudu respektovat ústavnì zaruèená práva a svobody, vèetnì výkladového pravidla pro omezení základních práv a svobod (èlo 4 Listiny). Podle tohoto pravidla musí být pøi používání ustanovení o mezích základních práv a svobod šetøeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmìjí být zneužívána k jiným úèelùin, než pro které byla stanovena. Ostatnì i Ústavní soud v této souvislosti opakovanì judikoval, že rozsah omezení práv a svobod je tøeba i z tìchto dùvodù vykládat restriktivnì, naopak výklad ústavnì zaruèených práv a svobod musí být výkladem extenzivním. Tento závìr Krajského soudu v Bmì ostatnì potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne , è. j. 5 A 119/ , uveøejnìný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu è. 1/2004 pod è. 204), ze které vyplývá, že pøi výkladu pojmu "informace" musí povinný subjekt zvolit takový postup, který ve svých dùsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavnì zaruèených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospìch základních práv a svobod a jednak s pøíkazem šetøení smyslu práv a nezneužívání možných omezení. Krajský soud v Bmì je v souladu s logikou výše uvedeného toho názoru, že za infoffi1ace ve smyslu zákona è. 106/1999 Sb. lze nepochybnì považovat i infoffi1ace uvedené v bodì 1) žádosti, ve kterém žalobce požadoval infoffi1ace o tom, kdy bylo zahájeno stavební øízenf ve vìci vydánf stavebnfho povolenf k oznaèené stavbì, ke kterému datu se konalo ústnf jednánf ve vìci, kdy bylo vydáno prvostupòové rozhodnutf, a pokud nebylo napadeno odvolánfm, kdy nabylo právnf moci, pokud bylo napadeno odvolánfm, kdy a kým bylo odvolánf podáno, kdy bylo o odvolánf rozhodnuto, kdy nabylo rozhodnutf o odvolánf a stavebnf povolenf právnf moci, jakož i infoffi1ace obsažené v bodì 3) žádosti. Tento závìr jednoznaènì vyplývá i ze shora citovaného rozsudku Nejvyššfho správnfho soudu ze dne , èj. 5 As 3/ , ve kterém je výslovnì uvedeno, že "pokud však žadatel s odkazem na zákon è. 106/ 1999 Sb., požádá o poskytnutí informací obsažených ve spise jinou formou než nahlédnutím (poskytnutím kopie listin, ve spise obsažených, sdìlením konkrétního

9 9 pokraèování 29 Ca 269/ údaje apod.), je na místì aplikovat zákonem upravující "právo na informace ", tedy postup dle cit. zákona è. 106/1999 Sb. " Pod pojem "sdìlení konkrétního údaje" lze totiž dle názoru Krajského soudu v Bmì bez dalšího podøadit infonnaci o právní moci, infonnaci o datu rozhodování správního orgánu, datu konání ústního jednání ve vìci, o pøihlášení do øízení, apod., které stavební úøad žalobci rovnìž neposkytl. Lze tudíž shmout, že infonnace uvedené v bodì 2) a 3) žádosti žalobce bylo možné považovat za infonnace ve smyslu zákona è. 106/1999 Sb. Stavební úøad tak mìl žalobci na jeho žádost poskytnout všechny požadované infonnace. Z dùvodu, že je neposkytl, porušil zákon è. 1 06/1999 Sb. a v dùsleïku toho i ústavnì zaruèené právo vymezené v èl. 17 Listiny. Na žalovaném pak bylo tuto nezákonnost napravit, což však neuèinil. Krajský soud v Bmì proto zcela pøisvìdèil žalobci v jeho námitkách obsažených v prvním žalobním bodì, konkrétnì tìch, ve kterých dovozoval zkrácení práv vyrnezených v èl. 17 Listiny tím, že mu nebyly poskytnuty informace, aè na jejich poskytnutí mìl na základì zákona è. 106/1999 Sb. nárok. Stejnì tak mu pøisvìdèil i v tom, že zákon è. 106/1999 Sb. je obecným pøedpisem upravujícím poskytování informací a jeho ustanovení 2 odst. 3 poèítá s možností, že speciální pøedpisy upraví poskytování informací a osobních údajù odlišnì, pøièemž z judikatury plyne, že tyto speciální pøedpisy se musí vyznaèovat tím, že upravují poskytování informací komplexnì. Lze souhlasit s žalobcem i v tvrzeních obsažených ve druhém žalobním bodì, a sice že ustanovení 23 správního øádu je ustanovením procesní povahy a nemùže zasahovat do ústavnì zaruèeného práva vyrnezeného v èl. 17 Listiny. Podpùmì viz shora oznaèený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 As 3/ , viz rovnìž z nìhož mj.vyplývá i to, že nahlížení do spisù ve sprá1jním øízení není realizací hmotného práva, nýbrž právaprocesního; úprava obsažená ve správním øádu se totiž vztahuje pouze na situaci ".fyzického " nahlížení do spisu. Lze souèasnì pøisvìdèit žalobci i ve tøetím žalobním bodì, kde mj. tvrdil, že interpretaci žalovaného ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 A 158/ , nepovažuje za pøiléhající. Ostatnì ve shodì s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 8 As 45/ , který se použitelností oznaèeného judikátu rovnìž výslovnì zabýval, je nutno uvést, že v citovariém roisudku se jednalo o situaci, když žadatel požadoval "veškeré informace obsažené v projektové dokumentaci doložené navrhovatelem k územnímu øízení na stavbu". K poslednímu bodu žaloby odkazuje Nejvyšší správní soud na výše uèinìné závìry o postavení žalovaného a stavebního úøadujako orgánech veøejné správy a mezíchjejich pùsobení. Krajský soud v Brnì proto shledal žalobu ve všech jejích bodech dùvodnou a napadané rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost pøi výkladu zákona è. 1 06/1999 Sb., jak bylo žalobcem namítáno. Krajský soud v Bmì si je vìdom, že toto rozhodnutí je založeno na èásteènì jiném právním názoru, než který byl zastáván v minulosti správními soudy. Žalovanému proto musí Krajský soud v Bmì pøisvìdèit v tom smìru, že judikatura vykládala vztah oznaèených právních pøedpisù zpoèátku rozdílnì, to však nemùže být dùvodem pro nezrušení rozsudku krajským soudem, když soud ve vìci rozhodoval v dobì, když tato judikatura byla pøekonána. Krajský soud v Bmì pøi svých závìrech vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z poslední doby, zejména pak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 5 As 3/ , jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , èj. 8 As 45/ , které jej dle jeho mínìní k výše uèinìným závìrùm opravòují.

10 10 1 pokraèování 29 Ca 269/2005 ~ Z výše uvedených dùvodù proto Krajskému soudu v Bmì nezbylo než rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušit a vìc mu vrátit k dalšímu øízení ( 78 odst. 1 a 4 s. ø. s.), ve kterémje vázán výše vysloveným právním názorem ( 78 odst. 5 s. ø. s.). Výrok o náhradì nákladù øízení vychází z ustanovení 60 odst. 1 s. ø. s., podle nìhož nestanoví-li tento zákon jinak, má úèastník, který mìl ve vìci úspìch, právo na náhradu nákladù øízení pøed soudem, které dùvodnì vynaložil proti úèastníkovi, který ve vìci úspìch nemìl. Žalobce byl ve vìci úspìšný, soud mu proto pøiznal právo na náhradu nákladù øízení v plné výši, nebo souèasnì neshledal existenci dùvodù, které by mìly vést, byt' i jen k èásteènému nepøiznání tìchto nákladù. Náhrada nákladù øízení se sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kè, ze dvou úkonù (pøevzetí a pøíprava zastoupení, žalobní návrh) právní služby po 1.000,- Kè podle ustanovení 7, 9 odst. 3 písm. f), 11 odst. 1 písm. a) a d) a dvou režijních paušálù po 75,- Kè podle ustanovení 13 odst. 1 a 3 vyhlášky è. 177/1996 Sb., o odmìnách advokátù a náhradách advokátù za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znìní platném a úèinném pro projednávanou vìc. P o u È e n í : Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doruèení, lze podat opravný prostøedek (kasaèní stížnost podle ustanovení 102 a násl. s. ø. s.) do dvou týdnù od jeho doruèení k Nejvyššímu správnímu soudu v Bmì prostøednictvím Krajského soudu v Bmì. Podmínkou øízení o kasaèní stížnosti je povinné zastoupení stìžovatele advokátem; to neplatí, má-li stìžovatel, jeho zamìstnanec nebo èlen, který za nìj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdìlám, které je podle zvláštních zákonù vyžagováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 a 106 odst. 2 a 4 s. ø. s.). ;; V Bmì dne Za správnost vyhotovení: Dana Jankù ;1...J.. p JUDf. Jana Jedlièková, V.f. pøedsedkynì senátu