Scénář Drama Milan Ondrík, (jméno a heslo: guest) Anikó Vargová,

Transkript

1

2 Slovensko, Česko 2015 / 106 minut Režie Marko Škop Monopol Od Objednat David Huspenina Do do kina program@acfk.cz Scénář Marko Škop Doporučená Od 15 let Kamera Ján Meliš přístupnost Trailer Hrají Emília Vášáryová, Žánr Drama Materiály Milan Ondrík, (jméno a heslo: guest) Anikó Vargová, Typy kopií DCP, Blu-ray Žofia Martišová Web Formát 1:1,85 Ocenění MFF Toronto 2015: Cena mezinárodní Jazyk Slovensky federace kritiků FIPRESCI Titulky Bez titulků

3 Vyjádření distributora Film Eva Nová se k nám dostal na konci června 2015, kdy jsme takřka nonstop pracovali na přípravách Letní filmové školy, ale přesto jsme si na něj našli čas a celému týmu doslova vyrazil dech. Brilantně vysoustružené drama bez jediného slabého momentu s jedním z nejsilnějších závěrů se pro nás stalo okamžitě distribuční povinností. Alkohol je stále aktuální téma naší společnosti, esence, bez níž se neobejde žádná oslava či takřka jakékoliv setkání přátel či rodiny. Následky, ke kterým tato společenská norma směřuje, můžeme vidět v tomto filmu. A přesto Eva Nová není pouze o alkoholové závislosti, daleko důležitější jsou v ní obecné lidské hodnoty, dnes často vágně pojímané pojmy jako rodina či láska, ke kterým se velmi silně vyjadřuje. Film je one-woman-show Emílie Vášáryové, na níž celý příběh doslova visí a která podává jeden z nejkomplexnějších výkonů své bohaté herecké kariéry. O tom, že jsme se snad ve výběru tohoto snímku nemýlili, svědčí prestižní ocenění mezinárodní federace kritiků FIPRESCI na MFF v Torontu. Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK

4 Slovo režiséra Kdysi známá herečka Eva (Emília Vášáryová), která se vrací z protialkoholního léčení, by udělala cokoliv, aby znovu získala přízeň člověka, kterého v životě ranila nejvíce svého syna. Velikost očí, tvar rukou nebo barva hlasu To všechno dědíme po rodičích a předáváme zase dál, svým dětem. Opakujeme své rodiče a naše děti opakují nás. Z generace na generaci přenášíme také mentální spojení, vzorce chování. Právě toto téma rodinných přenosů a dědičné viny mě zajímá. Snažil jsem se o ponor do intimity rodiny. Věřím, že navzdory všem chybám, kterých se dopustíme, tu vždy zůstává možnost odpuštění, objetí. Protože jen láska a to říkám bez zbytečného sentimentu nás dokáže opravdu očistit. Marko Škop

5 O filmu Snímek vypráví příběh ženy, která bojuje o svého syna. Před lety ho opustila kvůli kariéře. A dnes je připravená udělat to, na co celá léta neměla odvahu. Eva Nová (62) kdysi patřila mezi známé herečky socialistické kinematografie. Na začátku filmu se vrací z protialkoholního léčení, kde jí lékaři vysvětlovali, že život má smysl avšak je potřeba si ho uspořádat. Eva má sice strach, zda to zvládne, ale je odhodlána bojovat. Přichází zpět do svého malého bytu se starým plakátem na zdi, který jí připomíná časy největší slávy. Narychlo uklidí nepořádek a hned odjíždí navštívit svého syna, který žije na malém městě, kam ho ještě jako dítě odložila na výchovu ke své rodině, protože její exmanžel, filmový režisér, si ho nechtěl osvojit. Syn Dodo (40) a starší nemocná sestra Manka (70), která se o Doda starala, však Evu odmítají. Dodo matku z domu dokonce vyhodí. Má už svou rodinu, manželku Helenu (37) a dvě malé děti. Eva k nim nepatří. Podle jeho slov se z ní stalo hovno. Každý si prý zaslouží druhou šanci. Otázka je, jestli na ni někdy už není pozdě

6 Režisér Marko Škop, který ke snímku zároveň napsal scénář, rozehrává příběh ženy, která jen těžko hledá, pro co žít. Život je krásný dar i ve stáří, hlásá nápis v domově důchodců, kde Eva beseduje, ale skutečnost je přece jen o trochu složitější. Hrdinka od počátku bojuje s touhou napít se. Lákadel, omluv i výmluv je dost. Odmítavý syn, bývalý manžel, který si na stará kolena pořídil potomka, ačkoli ve svém svazku s Evou o tom nechtěl ani slyšet, minimální pracovní příležitosti, kdy jediné pořádné zaměstnání, jenž Eva sežene, je doplňování regálů v supermarketu Láhev se jeví jako jednoduché a pochopitelné řešení. Někdo si dělá docenturu, někdo sedí doma na zadku. Všem jde o to stejné zabít čas, posteskne si Evina kamarádka. Když se pak hrdinka skutečně napije, je to klopýtnutí, ale ne pád. Škop se vyhýbá klišé o osudové skleničce, po které by si postava zničila jakékoli šance na normální život. Z léčebny se Eva vrací plná nových předsevzetí a pouček o tom, jak zacházet se starými nepříjemnými vzpomínkami a křivdami. Jenže aplikovat pravidla, jež se za bezpečnými zdmi psychiatrie jeví prostě, je bolestivé a výsledek se nedá odhadnout. Na co začínat znovu? Na psychiatrii říkali, abych odpustila. Pak se prý teprve posunu dál. Odpustila jsem, ale nijak se mi neulevilo, svěřuje se Eva. A divák ji v tu chvíli chápe jak dlouho vydrží člověk prorážet hlavou zeď? Její vztah se synem však nakonec dospěje k momentu tiché katarze, která je v soudobé československé kinematografii poměrně vzácná. Obě postavy mají konečně šanci vykročit dál. A nepotřebovaly k tomu plačtivé dialogy ani hlasité scény. Kromě ústředního motivu vztahu matka-syn se Škopovi daří komentovat také přístup společnosti ke starším lidem. Eva se cítí na obtíž, stará, nemoderní. Diktatura mládí a krásy nabízí jalová hesla o pozitivním myšlení a sebezdokonalování, ale praktickou pomoc žádnou. K jedné z nejsilnějších scén snímku tak patří již zmíněná beseda v domově důchodců, kde jedna z klientek, která má problémy s pamětí, dokola opakuje otázku Jaké jsou vaše herecké sny?. Eva už nemá žádné sny její okolí má pocit, že na ně nemá nárok, protože svou šanci žít jako slušný člověk přece vyčerpala. Nabídnout někomu opakovaně pomocnou ruku však není slabost, ačkoli se nás současné tendence v mezilidských vztazích snaží přesvědčit o opaku.

7

8 Rozhovor s režisérem Marko Škopem Čím jste se inspiroval při tvorbě příběhu Evy Nové? Ještě jako student na VŠMU jsem měl na festivalu za úkol udělat rozhovor s francouzskou herečkou Annie Girardotovou. Ráno v hotelové restauraci mě požádala, abych jí objednal pivo, ale číšníci mi taktně řekli ne alkohol jí nesměli dát. Girardotová působila velmi křehce, ale jakmile jsem jí položil první otázku, změnila se z uzlíčku nervů v lavinu. Mávala rukama, vyskočila z křesla, aby lépe ilustrovala, co říká, smála se, dávala ze sebe to nejlepší; zkrátka hrála svou roli. Hrála sama sebe. Byl to velmi intenzivní zážitek. Jakmile jsme však natáčení přerušili, zlomila se. Bylo to jako sledovat znovuzrození a shoření ptáka Fénixe během několika minut. Nikdy na to nezapomenu. To byl jeden z mnoha podnětů, proč jsem chtěl snímek Eva Nová natočit. Každá země ostatně má takovou svou Evu Novou. Každá profese má lidi, kteří se dotkli pomyslného vrcholu a propadli se na dno. Je to univerzální příběh pokusu o návrat. V případě Evy Nové nejde až tak o návrat kariérní, ale soukromý, nejosobnější. Bylo těžké vytvořit nepříliš sympatickou, mírně afek-

9 tovanou postavu, která v divácích přesto vzbuzuje empatii a zájem? Charakter Evy se loupe jako cibule a podobně postupně bychom měli odkrývat i tajemství jejího života. Obě roviny spolu souvisí a žádná z nich nejde odvyprávět v několika úvodních sekvencích. Jsou to podstatné, komplikované věci a chtěl jsem, aby se divák vciťoval do Eviny motivace a důvodů, proč odložila svého syna, proč začala pít, kým kdysi byla a co se vlastně nakonec pokazilo Chtěli jsme divákovi nabídnout pohled na Evu jako člověka, kterého nelze jednoznačně zařadit. Šlo nám o to, aby byl divák stále s hrdinkou a vytvořil si k ní pouto, ale aby pochopil také postoj Evina okolí, které ji nevítá zrovna s otevřenou náručí, a má pro to své důvody. Eva se objevuje v každé scéně. Jak to ovlivnilo formální stránku? Společně s kameramanem Jánem Melišem jsme se ve filmu snažili najít vizuální klíč, který by co nejvíce

10 přiblížil psychické prožívání hlavní postavy a zároveň nabízel svébytný kinematografický přístup k postavě, která se dlouhá léta živila jako herečka. Chtěl jsem se dotknout zobrazení tenké hranice mezi okamžiky, kdy je Eva Nová sama sebou a kdy hraje své malé hry a divadélka. Používali jsme tak často dlouhé užší záběry na obličej, což umožňuje hlubší prožívání s postavou a zároveň odkrýt ty nejjemnější nuance herecké performance. Dlouhé detaily tváře Emílie Vášáryové jsou hlavní vizuální charakteristikou filmu. Jak se vám s Emílií Vášáryovou pracovalo? Byla úžasná a otevřena nápadům, čehož si nesmírně vážím. Spolu s maskéry Zuzanou Paulini a Jurajem Steinerem jsme hledali základní filmovou vizáž, která by se velmi výrazně odlišovala od toho, jak Emíliu Vášáryová běžně známe. Maskéři tak přispěli k dotvoření hlavní postavy zásadním způsobem.

11 Marko Škop Emília Vášáryová Absolvoval žurnalistiku na Filozofické fakultě UK (1996) a dokumentární tvorbu na bratislavské VŠMU (2001). Točil dokumentární filmy pro Slovenskou televizi, televizi Markíza a italskou televizi RAI. S Českou televizí spolupracoval na dokumentech Slávnosť osamelej palmy (2005) a Iné světy (2006). První jmenovaný byl oceněn na festivalu v italském Bergamu, Iné svety pak získaly Zvláštní uznání poroty a Diváckou cenu deníku Právo na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, cenu na festivalu Dok-Leipzig a slovenskou národní cenu Slnko v sieti za nejlepší dokumentární snímek. V roce 2009 uvedl Škop dokument Osadné. Ten se dostal do výběru na festival dokumentárních filmů v Amsterdamu, dále získal nominaci na Griersonovu cenu na britském filmovém festivalu BFI London a odnesl si také Cenu pro nejlepší dokument na festivalu v Karlových Varech. V roce 2013 režíroval Škop osmnáct dílů chorvatského televizního seriálu In Treatment (Na terapiji). Hraný film Eva Nová, který přichází do kin v roce 2015, je Škopovým celovečerním hraným debutem. Hlavní roli ztvárnila Emília Vášáryová. Narodila se v roce 1942 a bývá často označována jako první dáma slovenského filmu a divadla. Během své kariéry získala mnoho ocenění včetně Ceny Alfréda Radoka (1996), Českého lva (2005), cenu za nejlepší herečku na festivalu v Šanghaji (2008), medaili Za zásluhy (2003), kterou ji udělil Václav Havel, nebo čestný doktorát (2010). Výběr z filmografie: Půlnoční mše (1962), režie: Jiří Krejčík Až přijde kocour (1963), režie: Vojtěch Jasný Pelíšky (1999), režie: Jan Hřebejk Horem pádem (2004), režie: Jan Hřebejk Václav (2007), režie: Jiří Vejdělek

12 Produkce AČFK Nábřeží 950/12 Olomouc acfk.cz