- Zprávy

Transkript

1 - Zprávy "Řekla nám to Dagmar Lieblová, která přežila koncentrák..." PRACHATICE února :36 - Přízemí i balkony prachatického městského divadla zaplnila ve středu 15. února více než stovka žáků základních a studentů prachatických středních škol. Přišli se svými učiteli na besedu s doktorkou Dagmar Lieblovou, která jako mladá dívka přežila za druhé světové války jediná z celé židovské rodiny několik nacistických koncentračních táborů. Od Terezína přes Osvětim po Bergen-Belsen, kde se dočkala osvobození britskou armádou. Besedu připravil místostarosta Prachatic Robert Zeman ve spolupráci s prachatickým Informačním centrem mládeže a občanským sdružením KreBul Volary. Text a foto: Zdeněk Přibyl Na úvod shlédli studenti krátký film o životě Dagmar Lieblové a osudech její rodiny a příbuzných. Rodačce z Kutné Hory přetrhla ve třinácti letech do té doby poměrně šťastné dětství v roce 1942 deportace s celou rodinou oblíbeného praktického lékaře MUDr. Julia Fantla do Terezína. Odtud vedla jejich cesta do Osvětimi-Březinky, kde její rodiče, sestra a babička zahynuli, ona jen náhodou přežila. Další cesta mladé dívky vedla do Hamburku, kde se na nucených pracích musela podílet na odstraňování následků bombardování. V roce 1945, ke konci druhé světové války, ji spojenci osvobodili v koncentračním táboře Bergen-Belsenu. Po válce se Dagmar Fantlová vrátila zpět do svého českého rodiště a život šel dál. Provdala se za Petra Liebla, vystudovala Univerzitu Karlovu a pracovala jako učitelka češtiny a němčiny a překladatelka. Od 90. let předsedá organizaci Terezínská iniciativa, která je sdružením bývalých terezínských vězňů a rasově pronásledovaných Židů a jejich potomků z českých zemí. Vloni v listopadu propůjčil

2 prezident republiky Václav Klaus paní Dagmar Lieblové Řád Tomáše Garrigue Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv. Na besedy s převážně mladými lidmi jezdí Dagmar Lieblová dost často. "Naším cílem je zachovávat památku těch, kdo nepřežili, a také pomáhat našim členům, kteří se ve

3 stáří leckdy dostávají do obtížné situace. Hlavní je však působit na mladé lidi, informovat je o tom, co byl holocaust. Aby v budoucnu studenti, Češi i Němci, kteří tu budou žít, mohli jednou říct - řekla nám to paní Lieblová, která přežila koncentrák," řekla Dagmar Lieblová. Také při středeční besedě v prachatickém městském divadle Dagmar Lieblová vyprávěla a odpovídala na dotazy mladých lidí. Jak také uvedla, život v terezínském ghettu byl vlastně ještě snesitelný ve srovnání s peklem koncentračních táborů, které následovaly. Studenti se například ptali, zda vězňové mohli psát dopisy. Jak Dagmar Lieblová vysvětlila, povoleny byly pouze německy a hůlkovým písmem psané korespondenční lístky. Do těch se například nesmělo napsat domů, že mají hlad a požádat o zaslání balíčku s jídlem. Proto vězňové psali třeba o tom, že je často navštěvuje paní Nejezchlebová a také nechávali jmenovitě pozdravovat příbuzné, kteří pracovali jako řezník nebo pekař.

4 Beseda s Dagmar Lieblovou opět ukázala, jak je důležité nezapomínat. Myslí si to i její spoluorganizátor Zdeněk Krejsa z o. s. KreBul a Informačního centra mládeže. "Je třeba připomínat mladým lidem to, co se odehrálo před více než 60ti lety, kdy nevinní, bezbranní lidé umírali jen proto, že někdo vydal rozkaz nebo proto, že někomu zabíjení působilo potěchu. Příběh paní Lieblové jsem dnes slyšel již potřetí

5 a opět jsem si uvědomil, jak moc tato životem zkoušená žena studentům dává. Vždyť jen tak si mohou dotvořit obrazy hrůzy, o kterých mohou číst v učebnicích dějepisu, slyšet v televizi. Byl jsem velmi potěšen, když z řad žáků a studentů zazněla celá řada zajímavých otázek," uvedl Zdeněk Krejsa.

6

7

8

9