Fidesz a Evropská unie

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Evropská studia Fidesz a Evropská unie Bakalářská práce Magdalena Dokulilová Vedoucí práce: Mgr. Vratislav Havlík UČO: Obor: MV-ES Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2012

2 Čestně prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Fidesz a Evropská unie vypracovala samostatně výhradně ze zdrojů, jeţ jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně, 21. dubna 2012 Podpis Magdalena Dokulilová 2

3 Obsah 1 Úvod Cíl práce a výzkumná oblast Metodologie a struktura práce Teoretická část Vývoj maďarského stranického systému Současný stranický systém Profily relevantních politických stran Shrnutí Bývalý maďarský volební systém Volební chování Nový volební systém z roku Významné konfliktní linie v Maďarsku Nacionalismus a jeho význam v maďarské politice Svaz mladých demokratů Historie strany Evropská politika Fideszu Shrnutí Vnitřní proměna Fideszu a vzestup jeho volebních preferencí Období do roku Politická scéna v Maďarsku v první polovině devadesátých let Přesun Fideszu do pravicového tábora Počátek sjednocování maďarské pravice Shrnutí Fidesz ve vládě Parlamentní volby roku Politika a vztahy ve vládní koalici

4 5.3 Ovládnutí pravice Postoj Orbánovy vlády a maďarské pravice k Evropské unii během vyjednávání o vstupu Shrnutí Maďarská pravice v opozici Volby a kampaň roku Vstup do Evropské unie a první volby do Evropského parlamentu Parlamentní volby v roce 2006 a rozvoj stranického systému Druhé volby do Evropského parlamentu a nástup Jobbiku Shrnutí Závěr Seznam pouţitých zkratek Seznam pouţitých zdrojů Literatura Novinové články Webové portály

5 1 Úvod 1.1 Cíl práce a výzkumná oblast Předkládaná bakalářská práce se zabývá vývojem maďarské politické strany Svaz mladých demokratů (Fidesz) 1 do pozice nejsilnější pravicové strany v zemi a jejím vztahem k Evropské unii. Straně Fidesz náleţí výjimečné postavení v maďarském politickém a stranickém systému. Původně liberálně orientovaná mládeţnická organizace zaloţená na konci osmdesátých let prodělala v první polovině let devadesátých vnitřní přerod v konzervativní pravicovou stranu hájící křesťanské hodnoty a pod vedením svého předsedy Viktora Orbána dosáhla dominantního postavení v pravé části politického spektra. V roce 2010 pak strana díky drtivému vítězství ve volbách ovládla (v koalici s křesťanskými demokraty) maďarský parlament dvoutřetinovou ústavní většinou. Fidesz v čele s premiérem Viktorem Orbánem představuje nejvýznamnějšího hráče v maďarské politice. Cílem práce je analyzovat vývoj vztahu v současnosti nejsilnější maďarské politické strany Fidesz k Evropskému společenství, Evropské unii a to v období od roku 1990 aţ do posledních parlamentních voleb v roce Snahou je poskytnout komplexní analýzu vývoje strany Fidesz a jejího postoje k Evropské unii (EU) a zhodnocení jejich vzájemného vztahu. Centrálním aspektem výzkumu je otázka, zda Fidesz úmyslně měnil program, resp. postoj vůči EU, aby pohltil elektorát malých stran. Mezi vedlejší výzkumné otázky patří, zda Fidesz pouţívá před parlamentními volbami více nacionalistickou rétoriku charakteristickou pro některé menší pravicové strany (např. Maďarské demokratické fórum, křesťanské demokraty, malorolníky nebo Stranu maďarské spravedlnosti a ţivota)? Byl postoj strany k EU konzistentní, nebo se v průběhu vymezeného období měnil? Jak ovlivnilo první vládní působení mladých demokratů v letech , tedy v období, ve kterém byly vyjednávány klíčové podmínky vstupu Maďarska do EU, jeho vztah k tomuto společenství a evropské integraci? Jaký vliv mají na politiku Fideszu volby do Evropského parlamentu? Práce analyzuje vývoj postoje strany Fidesz od roku 1990 do roku 2010 k Evropské unii s ohledem na volební expanzi formace a její dominantní pozici v maďarském pravicovém spektru, poukazuje na vliv v Maďarsku významné nacionalistické konfliktní linie a specifického supersmíšeného volebního systému na maďarský stranický systém. 1 V roce 1995 došlo k doplnění názvu strany na Svaz mladých demokratů Maďarská občanská strana (Fidesz- MPP), pro zjednodušení je ale v práci uţíváno pouze zkráceného názvu strany. 5

6 1.2 Metodologie a struktura práce Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První, teoretická část, se ve stručnosti zabývá stranickým systémem Maďarska, jeho vznikem a vývojem s důrazem na období po pádu komunistického reţimu. Zahrnuta je také charakteristika všech relevantních politických stran. Následuje kapitola věnovaná maďarskému volebnímu systému. Do jednokomorového parlamentu, zvaného Országgyűlés, se do roku 2010 konaly volby na základě supersmíšeného volebního systému, který měl nemalý vliv na počet úspěšných politických stran a hnutí v zemi. Významnou kapitolu tvoří konfliktní linie a jejich vliv na maďarskou politiku, zvláště pak význam konfliktní linie nacionalismus-universalismus. Nacionalismu v Maďarsku je dále věnována samostatná kapitola. Druhá část, která tvoří těţiště práce, sestává z praktické analýzy vývoje strany Fidesz. Krátká úvodní kapitola se soustředí na historii, programové priority a politiku strany. První období zájmu práce začíná vznikem pluralitního stranického systému na přelomu roku 1989/1990 a končí parlamentními volbami roku V tomto období došlo k proměně strany z původně liberálního generačního hnutí v konzervativní pravicovou formaci s křesťanskými prvky. Změna orientace strany se ukázala jako klíčová pro udrţení přízně voličů a poloţila základy pro spolupráci s pravicí, Maďarským demokratickým fórem, křesťanskými demokraty a později malorolníky. Fideszu stoupaly preference i díky sporům uvnitř křesťanských demokratů a demokratického fóra. Formace ve volbách obsadila o 128 křesel více neţ v roce 1994 a zformovala vládní koalici. Další období ve vývoji Fideszu je ohraničeno léty 1998 a 2002, během něhoţ strana tvořila centrum vlády a kdy byla dokončena defragmentace maďarské pravice. Strana nevyjednávala nekompromisně s EU, jak naznačila ve své předvolební kampani, naopak dosáhla při vzájemných rozhovorech velkého pokroku, jejichţ výsledky pak v následujících parlamentních volbách prezentovala jako pouze vlastní úspěchy. V tomto období došlo k rozpadu malorolnické strany a Fidesz se zaslouţil i o neobnovení parlamentního zastoupení extrémistické Strany maďarské spravedlnosti a ţivota. Následující období datující se od prohraných voleb roku 2002 strávil Fidesz osm let bojem proti vládě socialistů a svobodných demokratů. Svou opoziční fázi partaj nastartovala vyhrocenou volební kampaní před a během voleb, kdy se ve své rétorice posunula aţ ke krajní pravici. V následujících letech Fidesz nepřestával útočit na levicovou vládu a vedl proti ní permanentní kampaň, která se projevila důrazem na národní hesla u obou voleb do 6

7 Evropského parlamentu, během předvolební kampaně roku 2006 a byla doprovázena mnoha demonstracemi a bouřlivými stranickými mítinky. Strana čelila nejen levicové administrativě, ale také růstu popularity radikálního Hnutí za lepší Maďarsko. Práce vychází ze široké zdrojové báze sestávající z odborných knih českých i zahraničních autorů v českém, anglickém a německém jazyce, odborných článků z on-line databází (zvláště EBSCO a JSTOR) a dalších článků relevantních zpravodajů, internetových deníků a webových portálů. V menší míře jsou také vyuţívány primární zdroje sestávající z anglické verze WWW stránek strany Fidesz. Stranickému systému Maďarska se věnují odborné práce Lukáše Bendy (2002), Zsolta Enyediho (2006), Víta Hlouška (2005) a Blanky Hrdličkové (2008). Dosud uţívaný volební systém popisují práce Dalibora Čalouda (2004), Ladislava Cabady a Marka Ţeníška (2003) nebo Jakuba Šeda (2007). Podklad pro kapitolu o novém maďarském volebním zákoně platném od roku 2012 byl čerpán z článků Alana Renwicka (2011) a Roberta Laszla (2011). Těţiště kapitoly o významných konfliktních liniích v Maďarsku tvoří publikace Bendy (2003), Hlouška a Lubomíra Kopečka (2004) a také Pétera Sándora, Anny Stumpfové a Lászĺa Vasse (2009). Nacionalismu a jeho významu v maďarské politice a společnosti se věnuje převáţně Benda (1999) spolu s Casem Muddlem (2007) a Danielem Stankovem (2006). 7

8 2 Teoretická část 2.1 Vývoj maďarského stranického systému Maďarský stranický systém prošel několika vývojovými stádii. První etapa vývoje, protodemokratická fáze, započala na konci 60. let 19. století a skončila s pádem reţimu admirála autoritativní demokracie (Hloušek 2005: 480) Horthyho v roce Druhá fáze vývoje stranického systému v Maďarsku nastala v roce 1945 a trvala pouze do roku Mezi lety 1949 aţ 1988 můţeme hovořit o systému jedné strany, a to komunistické. (Hloušek 2005: ) Od poloviny 80. let 20. století sílila v Maďarsku protikomunistická hnutí. Dvěma hlavními názorovými proudy v rámci tzv. jinak smýšlejících byla liberálně zaměřená demokratická opozice a konservativně a národně zaměřený lidový proud. (Benda 2003: 55) Demokratická opozice vystupovala proti kádárovskému reţimu především ve jménu lidských práv a vytvoření demokratických institucí právního státu. (Benda 2003: 55-56) Z křesťanskokonzervativního směru, resp. intelektuálního lidového tábora vzniklo v roce 1987 Maďarské demokratické fórum (MDF). Liberální proud byl zastoupen od roku 1987 Svazem svobodných demokratů (SZDSZ) jakoţ i Svazem mladých demokratů (Fidesz), který byl ale aţ do roku 1993 spíše mládeţnickou organizací neţ politickou stranou. Na konci 80. let obnovily svou činnost některé maďarské historické strany, např. Nezávislá malorolnická strana (FKGP), Sociálnědemokratická strana Maďarska (MSZDP), která se profilovala protikomunisticky a proti postkomunistické Maďarské socialistické straně (MSZP), a Křesťanskodemokratická lidová strana (KDNP). (Hloušek 2005: 485) Bývalá vůdčí komunistická strana Maďarská socialistická dělnická strana (MSZMP) byla rozpuštěna bez náhrady. Ve stejný den byla zaloţena MSZP. Od zahájení jednání mezi sjednocenou opozicí a MSZMP v červnu 1989 (tzv. jednání u Národního kulatého stolu) do konání prvních svobodných voleb v březnu a dubnu 1990 probíhala krystalizace stranického spektra. (Hloušek 2005: ) Na podzim 1989 skončila také první etapa vývoje maďarského postkomunistického stranického systému, během níţ vznikla převáţná většina dodnes působících partají. Došlo k jasnému ideologickému rozrůznění opozičního tábora, díky čemuţ nebyly první parlamentní volby v roce 1990 redukovány na referendum o odstranění komunistického reţimu. (Benda 2002: 224) 8

9 2.2 Současný stranický systém Stranický systém je od svého vzniku v roce 1989 značně stabilní. V letech 1990, 1994 a 1998 se do parlamentu dostalo vţdy po šesti stranách a s výjimkou KDNP, kterou ve volbách v roce 1998 nahradila Strana maďarské spravedlnosti a ţivota (MIÉP), šlo vţdy o stejné strany. Volby roku 2002 pak přinesly redukci parlamentních stran na čtyři subjekty, jeţ jsou všechny přítomny v parlamentu od roku Změnu v systému stran přinesly aţ poslední volby roku Přestoţe se stranický systém Maďarska stabilizoval relativně rychle, tento proces byl doprovázen nestabilitou stranických preferencí. Časem proběhla jejich konsolidace. Voliči nejprve vyjadřovaly svou podporu politickým blokům, teprve později samotným stranám. Většina voličů si ustanovila stabilní stranické preference do roku Volatilita v roce 2002 naznačuje počet voličů, které velké strany převzaly od menších (zvláště hlasy, které převzal Fidesz od FKGP a dalších menších pravicových stran). Volatilita dále klesala i ve volbách v roce (Sándor, Stumpf, Vass 2009: ) Tabulka 1: Index volatility Kombinovaný 25,8 31,7 18,3 9,00 index volatility Pravo-levá - 12,43 5,34 0,35 volatilita Zdroj: Sándor, Péter; Stumpf, Anna; Vass, Lászĺo (eds.): The Hungarian Political System. Hungarian Center for Democracy Studies Foundation, Budapest 2009, s Je také nezbytné zmínit vznik nových subjektů štěpením parlamentních stran v průběhu jednotlivých volebních cyklů, který měl za následek dočasné zvýšení počtu stran disponujících parlamentním zastoupením, zejména v letech Volební rok 2002 potvrdil bipolární směřování maďarského stranického systému. 3 (Benda 2002: 224) Volby roku 2006 mocenské vztahy z roku 2002 nezměnily. Přestoţe je maďarský stranický systém 2 V letech 1990 aţ 1998 měly zastoupení v parlamentu strany MDF, MSZP, SZDSZ, FKGP, Fidesz a KDNP, kterou v roce 1998 nahradila MIÉP, jak je zmíněno výše. Ve volbách v roce 2002 pronikly do parlamentu jiţ pouze čtyři strany, MSZP, SZDSZ a Fidesz ve volební koalici s MDF. Stejná situace se opakovala ve volbách v roce 2006 s výjimkou MDF, které kandidovalo samostatně. Fidesz ho nahradil ve volební koalici s KDNP. Po volbách v roce 2010 zasedají v parlamentu Fidesz ve vítězné koalici s KDNP, dále MSZP, Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) a Politika můţe být jiná (LMP). 3 Dva hlavní političtí soupeři, MSZP a Fidesz, získaly dohromady přes 80 % všech hlasů. 9

10 velmi stabilní, tato stabilita nevyústila ve sníţení politických konfliktů. Stranický systém se stabilizoval i spolu s širokými ideologickými vzdálenostmi mezi stranami. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 186) To má dopad na strukturu volební soutěţe v Maďarsku, která je uzavřená, strany levice i pravice navzájem odmítají uzavřít partnerství. Politický prostor je polarizovaný bez moţnosti vzniku centristické strany. Odmítnutím koaličních partnerů z opačné části spektra strany posílily bipolární povahu stranické soutěţe, oslabily podporu malým stranám a zredukovaly voličskou volatilitu. (Enyedi 2006: ) Maďarský stranický systém je tedy charakterizován sniţující se fragmentací, vysokou polarizací, bipolární soutěţí a nedostatkem nových hráčů. Existují dvě hlavní dimenze, podle kterých se strany vymezují. První byla zaloţena na klerikalismu, antikomunismu a nacionalismu, oddělovala socialisty od pravicových stran s liberály (SZDSZ a Fidesz) ve středu. Druhá dimenze oddělovala křesťanské demokraty a socialisty od liberálů na základě antikomunismu, trţní orientace a sociálního liberalismu. Na konci devadesátých let se druhá dimenze vytratila, naopak význam první stoupal spolu se sbliţováním svobodných demokratů se socialisty na straně jedné a sbliţováním pravicových stran a Fideszu na straně druhé. Kulturní záleţitosti měly převahu nad socioekonomickými. (Enyedi 2006: 177, 180) Ekonomická témata hrají v maďarské stranické soutěţi sekundární roli. Pravice má své základy v křesťanství a nacionalismu, konzervatismu a antikomunismu, zatímco levice je spojována s dědictvím komunismu a liberálně-kosmopolitní orientací. Nacionalismus zaujímá centrální roli. Levicoví politici opakovaně odmítají nacionální dichotomii nebo obviňují své pravicové oponenty z extrémního nacionalismu, veřejnost naopak chápe nacionálněkosmopolitní polarizaci jako fakt. Nacionalistická dělicí linie má však v Maďarsku dlouhou tradici. Od roku 1989 se nacionalistická agenda soustředí na posílení národní identity a na silnější ochranu práv Maďarů ţijících v zahraničí. (Enyedi 2006: ) Rok 2002 představuje zlom ve fungování systému stran, kdy je kaţdý pól reprezentován jedním hlavním subjektem, přičemţ ostatní aktéři jsou odkázáni na případnou ochotu hlavního hráče ke spolupráci. Většinová sloţka volebního systému upřednostňuje střety dvou hlavních bloků, regionální obvody a s nimi spojená klauzule redukují moţnou relevanci stran, které by sázely na zisk menšího počtu mandátů v určité oblasti bez dostatečné celostátní podpory. Existuje vazba mezi volebním a stranickým systémem v preferenci kooperace před samostatným postupem a také ke zvýhodnění silnějších stran před menšími. Nastavení obou sloţek hlasování blokuje tříštění stranického spektra. (Šedo 2007: ) 10

11 2.3 Profily relevantních politických stran Obrázek 1: Maďarské politické strany v dvoudimenziálním politickém prostoru 4 : Zdroj: Sándor, Péter; Stumpf, Anna; Vass, Lászĺo (eds.): The Hungarian Political System. Hungarian Center for Democracy Studies Foundation, Budapest 2009, s Politické strany jsou trvale hlavním aktérem v maďarské politice. Hrály rozhodující roli v přechodu k demokracii a v jednání u Národního kulatého stolu. (Benda 2003: 96-97) Na rozdíl od západní Evropy je zařazení politických stran na pravici a levici politického spektra v Maďarsku, jak je uvedeno výše, primárně definováno ideologicko-kulturní dimenzí, a teprve sekundárně dimenzí ekonomickou. Maďarská levice a pravice neodpovídá ekonomické pozici stran. Vládní koalice v Maďarsku vznikají na základě ideologicko-kulturní dimenze, ale v ekonomických otázkách si strany často odporují. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: ) Maďarský stranický systém je ve svém regionu neobvykle stabilní. Důvody, které definovaly pravolevou dimenzi v devadesátých letech, se nezměnily. Avšak z původního, slabě fragmentovaného stranického systému se vyvinul silně polarizovaný quasi dvoustranický systém. V první polovině devadesátých let bylo největší stranou MDF, strana ale neuspěla kvůli vnitřním rozporům. Od roku 1997 byl v pravé části politického spektra dominantní Fidesz, konzervativní, kulturně pravicová, ekonomicky centristická strana, která často uţívá populistických, antikapitalistických, antikomunistických a nacionálních sloganů. (Enyedi 2006: 64) 4 MSZP I/II a Fidesz I/II, znamená, ţe strany okupují široké pole politického spektra a nelze jejich pozici jasně vymezit. 11

12 Ve volební podpoře se Maďarsko velmi blíţí systému dvou stran. Svědčí o tom pokles efektivního počtu stran z 6,7 na 2,4. Také počet (efektivních) parlamentních stran klesl z 3,7 na 2,2. Počet hráčů v maďarské politice však byl vţdy větší neţ dva. Povaha stranické soutěţe se stala předvídatelnější. Hlavní otázka během let byla, zda volby vyhraje Fidesz dominující pravému bloku stran, nebo MSZP dominující tomu levému. (Enyedi 2006: 66) Maďarská socialistická strana (Magyar Szocialista Párt, MSZP) MSZP vznikla v říjnu 1989 ve stejný den, kdy byla bez právního nástupce rozpuštěna MSZMP. Většina jejich bývalých členů přešla právě do MSZP. MSZP se přetvořila v nedogmatickou, sociálnědemokratickou catch-all stranu spadající do kosmopolitního, sociálnědemokratického politického tábora. (Höllander 2003: 260) V letech a byla MSZP vládní stranou. Programové zaměření strany odpovídá standardu evropských sociálních demokracií, ovšem s pozitivnějším stanoviskem k trţní ekonomice. Stát má podle MSZP nejen za úkol tradiční sociální péči, ale musí aktivně vystupovat i při modernizaci infrastruktury, podpoře investic atd. Strana podpořila vstup země do EU. Je členkou Strany evropských demokratů (PES). (Hloušek 2005: ) MSZP je hlavní silou levé části politického spektra. Vymezuje se proti nacionalismu pravicových stran. Jejím tradičním koaličním partnerem ve vládě je SZDSZ. (Hrdličková 2008: 82-83) Svaz svobodných demokratů (Szabad Demokraták Szövetsége, SZDSZ) SZDSZ vznikl v listopadu 1988 nejprve jako hnutí liberálů. Pozvolna se hnutí přetransformovalo na politickou stranu. Strana měla sice stálé parlamentní zastoupení, její podpora ale postupně klesá a po roce 2010 jiţ v parlamentu nezasedá. Strana byla součástí všech vládních koalic MSZP. SZDSZ je centristickou, sociálně-liberální partají a je členem Evropské liberální demokratické strany (ELDR) a lze ji zařadit k proevropským formacím. (Hloušek 2005: 491) Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se vyznačovala ostrou protikomunistickou kritikou, jeţ jí zajistila rychle stoupající preference. (Benda 2003: 57) Svobodní demokraté operují s myšlenkou sociální solidarity a nachází se v levé části politického spektra. Před volbami 2002 si změnili název na SZDSZ Maďarská liberální strana. (Hloušek 2005: 492) 12

13 Politika může být jiná (Lehet Más a Politika, LMP) LMP je nová zelená strana povaţující sama sebe spíše za hnutí. Mezi hlavní okruhy jejího zájmu náleţí kontroverzní mediální zákon, integrace Romů do společnosti, změna klimatu nebo financování stran a korupce. Od roku 2010 má parlamentní zastoupení. (Lehet Más a Politika) Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Forum, MDF) MDF původně představovalo opoziční formaci vůči komunistickému reţimu. Bylo zaloţeno v září 1987 a postupně se transformovalo v politické hnutí. V červnu 1989 přijalo podobu politické strany. Na jaře 1993 se od strany oddělilo krajně nacionalistické křídlo a zaloţilo MIÉP. V roce 1994 strana zaznamenala drtivou poráţku v parlamentních volbách. V březnu 1996 ji opustilo její liberální křídlo. Po úspěších na počátku devadesátých let se strana postupně ocitla na hranici volitelnosti. Programově patří na pomezí mezi křesťanskodemokratické a konzervativní strany. MDF je pro sociálně-trţní hospodářství, podpořila vstup Maďarska do EU, ale trvá na podpoře národních zájmů. Jediný zástupce MDF v Evropském parlamentu zasedal v řadách Evropské lidové strany (EPP), od roku 2009 pak ve skupině Evropských konzervativců a reformistů (ECR). (Hloušek 2005: 493) Pro volby v roce 2002 MDF obnovilo koalici s Fideszem. Avšak snaha Fideszu pohltit MDF (Hrdličková 2008: 84) vedla k napjatým vztahům a rozpadu jejich uskupení. Ve volbách v roce 2006 MDF kandidovalo samostatně. Strana překvapivě překročila pětiprocentní hranici a tvořila část opozice vládě socialistů a liberálů. Hlavní prioritou strany zůstávají národní zájmy a tradiční hodnoty. (Hrdličková 2008: 84-85) Přestoţe MDF obhájilo ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 svůj jeden mandát, v roce 2010 strana svůj volební úspěch z roku 2006 nezopakovala a v parlamentu jiţ nemá zastoupení. Svaz mladých demokratů Maďarská občanská strana (Fiatal Demokraták Szövetsége Magyar Polgári Párt, Fidesz-MPP) Historii, vývoji a programu strany je věnována samostatná kapitola v druhé části práce. Křesťanskodemokratická strana lidová (Kereszténydemokrata Néppárt, KDNP) KDNP je pravicová konzervativní strana, která tvořila vládní koalici s MDF v letech Před volbami v roce 2006 vytvořila volební koalici s Fidesz, po neúspěchu ve volbách se ale rozpadla. Hlavním cílem strany je zvýšení vlivu katolické církve v oblastech sociální 13

14 politiky, vzdělávání a kultury. (Hrdličková 2008: 85) Pro volby v roce 2010 byla koalice obou stran obnovena a zaznamenala drtivé vítězství. Nezávislá malorolnická strana (Független Kisgazda Földmunkás és Polgári Párt, FKGP) Strana povaţuje za datum svého vzniku rok 1908, v roce 1989 byla obnovena jako zástupce drobných a středních podnikatelů a venkova. Hlavním programovým bodem FKGP byla reprivatizace půdy podle stavu z roku 1947 a obhajoba zájmů restituentů a soukromých zemědělců proti zemědělským druţstvům. K členství v EU byla strana často kritická. (Benda 2003: 58-59) Jedná se o populistickou agrární stranu (díky čemuţ byla v první polovině devadesátých let vyloučena z Evropské demokratické unie), ústředním principem je nedotknutelnost soukromého vlastnictví a ochrana národních zájmů všech Maďarů. Kvůli vnitřním konfliktům však byla činnost strany paralyzována. Zasedala jako koaliční partner první a třetí maďarské vlády, v roce 2002 se jí jiţ nepodařilo překročit pětiprocentní volební klauzuli. (Hrdličková 2008: 84) Strana maďarské spravedlnosti a života (Magyar Igazság és Élet Partja, MIÉP) Pravicová MIÉP byla zaloţena odtrţením od MDF v roce 1993 jako populistická a nacionální strana. Má protizápadní, antikapitalistickou, antikomunistickou a antiliberální rétoriku se silným protiţidovským akcentem. Je proti jakémukoli vnějšímu ovlivňování země a vystupovala jako jediné tvrdě euroskeptické těleso v zemi. Do parlamentu se dostala pouze jednou, po volbách v roce (Hrdličková 2008: 85) Její programatika se vyznačuje silným nacionalismem, který se projevuje odmítnutím Trianonské mírové smlouvy, antiglobalizačními apely, silným kolektivismem a částečně i antisemitismem. (Hloušek, Kopeček 2004: 120) Lukáš Benda zdůrazňuje, ţe: MIÉP sebe samu označuje za radikální národní stranu, která jako jediná maďarská strana nabízí program vytvoření státu skutečně sloužícího budování národa. (Benda 1999: 115) Současná voličská podpora strany je marginální. Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik Magyarországért Mozgalom, Jobbik) Strana Jobbik je krajně pravicovou euroskeptickou formací s odporem proti nadnárodní integraci a s potenciálem stát se středně velkou stranou, jak potvrdila ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 a v národních volbách následujícího roku. (Antall 2009: 119) Voličská podpora se na přelomu tisíciletí přiklonila více k Jobbiku neţ ke straně MIÉP. Jobbik je na rozdíl od MIÉP mladistvější, profesionálněji reprezentuje ideologii národního 14

15 radikalismu a lépe spolupracuje s médii. Po roce 2006 se strana zaměřila na posílení předsudků proti romské menšině, díky čemuţ získala podporu voličů, jeţ tradičně radikální pravicové strany nevolí. Kontroverzní Maďarská garda (Magyar Gárda) zaloţená Jobbikem se prezentovala jako ochránce národních hodnot. 5 (Sándor, Stumpf, Vass 2009: ) Shrnutí V maďarském stranickém systému je zastoupeno sedm ideologických rodin (konzervativní, křesťanskodemokratická, rolnická, liberální a radikální, extrémně pravicová, socialistická a sociálnědemokratická a komunistická). Problematická je z hlediska celého trvání systému extrémní pravice. Otázka, proč najdeme ve stranickém systému Maďarska tyto strany, se týká událostí před vznikem současného stranického systému v letech Nepřítomnost ekologické rodiny stran odráţí depolitizaci ekologické tématiky v průběhu transformace. 6 Naprostá absence regionálních stran je důsledkem tradiční centralizace maďarské politiky, jiţ nenarušil ani velký ekonomický rozdíl západní a východní části země. Jen okrajovou přítomnost etnických stran lze vysvětlit národnostní stejnorodostí obyvatelstva. (Benda 2002: ) Maďarsko se stabilitou svých pravicových stran odlišuje od ostatních zemí střední a východní Evropy. Existuje zde jednoznačná dominance Fideszu na pravici politického spektra, nikoli ale v rámci stranického systému jako celku. Pravicové MDF si po roce 2002 udrţelo parlamentní zastoupení, avšak pouze díky volební koalici s Fideszem. V následujících volbách pak kandidovalo úspěšně samostatně, v dalších jiţ ne. V roce 2002 se potvrdilo a upevnilo dvoupólové uspořádání systému s dominancí Fideszu na pravici. Ţádný pokus o obnovu historické pravicové strany se v Maďarsku nezdařil. KDNP a FKGP byly kvůli vnitřním rozporům politicky marginalizovány, KDNP uspěla u voličů po roce 2006 pouze díky spolupráci s Fideszem. (Kubát 2003: 83-84) Ve volbách v roce 2010 křesťanští demokraté opět v koalici s mladými demokraty uspěli a získali 36 křesel a tvoří část nynější vládní administrativy. 2.4 Bývalý maďarský volební systém Dosud pouţívaný maďarský volební systém patřil k nejstabilnějším v regionu. (Šedo 2007: 38) Maďarsko bylo první postkomunistickou zemí, která přijala smíšený volební systém. V rámci jednání u Národního kulatého stolu byly malé opoziční strany zastánci systému 5 Maďarská garda byla v roce 2009 na základě soudního rozhodnutí rozpuštěna. 6 Od roku 2010 však v parlamentu zasedá zelená strana LMP. 15

16 poměrného zastoupení s nízkým volebním prahem. Naopak strany a hnutí nově vzniklá spatřovaly výhodu ve svém statutu disidentů, jeţ by společnost ocenila v dvoukolovém systému absolutní většiny. Konečně vládnoucí socialistická strana MSZMP, resp. MSZP byla pro typ systému, ve kterém by vyuţila výhody největší politické strany. (Cabada, Ţeníšek 2003: ) Výsledkem bylo přijetí většinového smíšeného volebního systému s částečnou kompenzací (tzv. super-smíšený volební systém ), který kombinuje většinové a proporční prvky. (Hrdličková 2008: 80) Maďarský parlament, Országgyűlés, který představuje zákonodárnou moc, je jednokomorový a tvoří ho 386 poslanců (do příštích národních voleb) volených smíšeným volebním systémem na čtyři roky. (Benda 2004: 71-72) Specifikem maďarského volebního systému je existence tří složek distribuce mandátů, která se provádí na základě dvou oddělených hlasů odevzdaných voliči. (Šedo 2007: 38) 176 poslanců se volilo v jednomandátových obvodech většinovým, dvoukolovým systémem. Další 152 mandáty se rozdělovaly poměrným způsobem podle hlasů získaných na regionální a celostátní stranické kandidátky a posledních 58 křesel se přidělovalo na základě hlasů, které subjekty získaly oběma výše uvedenými způsoby a které nevedly k zisku mandátu. Pro zisk mandátu na stranickou kandidátku je nutné překročit pětiprocentní volební klauzuli. 7 (Benda 2002: 223) Kandidátům se dovoluje ucházet se o poslanecká křesla současně v obou sloţkách, úspěšný kandidát z většinové sloţky je ale automaticky vyškrtnut z listiny. Na jeho místo nastupuje následující kandidát v pořadí. 176 mandátů se přidělovalo v jednomandátových obvodech na základě kombinace absolutní a relativní většiny. Pokud kandidát nezískal v prvním kole více neţ polovinu hlasů, postupoval do druhého spolu se třemi nejúspěšnějšími z prvního kola a dále s těmi, kteří získali více neţ 15 % hlasů. Ve druhém kole k vítězství postačovala prostá většina. (Čaloud 2004: 155) K přepočtu hlasů na mandáty z regionálních listin byla pouţívána Hagenbach-Bischoffova metoda sčítání hlasů a přerozdělování mandátů s úpravou, která usnadňuje rozdělení mandátů jiţ na regionální úrovni. (Šedo 2007: 39) Maďarsko bylo rozděleno na dvacet volebních krajů, jeţ se kryly s hranicemi ţup. Mandáty se přidělují stranám se ziskem nad pět procent hlasů na celostátní úrovni (pro koalice platí hranice 10 %, pro větší koalice pak 15 %). Mandáty, které nebyly přiděleny v regionech, jsou spolu s 58 předem vyčleněnými mandáty alokovány na 7 V prvních parlamentních volbách v roce 1990 byla hranice pro vstup do parlamentu stanovena na čtyři procenta. 16

17 základě tzv. celostátní kompenzační listiny stranám, které splnily podmínky vyţadované na regionální úrovni. K přidělování křesel byly vyuţity hlasy, které nevedly k zisku mandátu v některé z ostatních sloţek hlasování. Kompenzační listina má zajistit větší proporcionalitu výsledku voleb, ale nízký počet takto rozdělovaných mandátů limituje její vliv na celkový výsledek ve srovnání s ostatními sloţkami. (Čaloud 2004: 155) Přestoţe měl maďarský smíšený volební systém zmírňovat ztráty menším stranám, ve skutečnosti měl spíše většinový účinek. 8 Nejúspěšnějším stranám přiděloval větší podíl mandátů, neţ kolik by odpovídalo jejich obdrţeným hlasům. Dále byly znevýhodněny malé nebo nově vzniklé politické strany podmínkami pro ustanovování kandidátů a kandidátních listin a pětiprocentní vstupní klauzulí. (Hrdličková 2008: 81-82) Volební systém Maďarska tak představuje hráz proti fragmentaci politického systému. (Cabada, Ţeníšek, 2003: ; Benda 2004: 72-73). Potenciál maďarského volebního systému k disproporcionalitě je vysoký. Od počátku devadesátých let ukazuje tendenci k formování bloků a zvyšující se koncentraci. Voliči během let přešli od podpory slabých stran k silným a zvláště ve druhém kole volí silné kandidáty. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: ) V jednomandátových obvodech byl do roku 1998 nadreprezentován vţdy jen jeden subjekt s nejvyšším podílem mandátů. 9 Rok 1998 představuje určitý zlom, kdy byla mírně nadreprezentována i druhá strana. V roce 2002 se nadreprezentace dvou nejsilnějších stran přibliţují, třetí strana jako v předchozích případech je ale podreprezentována. Ve volbách v roce 2006 byly dvě největší strany nadále lépe reprezentovány neţ ostatní. Důleţitá je i pětiprocentní klauzule, partaj se ziskem těsně nad úrovní klauzule získává sice jen minimum mandátů v regionech, ale zajišťuje si další kompenzační mandáty. (Šedo 2007: 137) Volební chování Jednou z hlavních charakteristik maďarského politického systému je popularita strany mezi potenciálními voliči, která se můţe změnit během velmi krátkého období. Výsledky voleb v roce 1990 ukazují, ţe počet přelétavých voličů byl velmi vysoký. V první polovině devadesátých let bylo spojení mezi novými stranami a jejich voliči velmi slabé. Distribuce politických preferencí mezi stranami nebyla jednotná a ovlivňovalo ji sociokulturní pozadí. Situace se liší v jednotlivých stranických táborech. Úspěch MDF v prvních demokratických 8 Zatímco v roce 1990 dvě největší strany (MDF a SZDSZ) získaly pouze 46 % všech hlasů, od roku 1998 se počet hlasů přidělený dvěma nejsilnějším stranám (Fidesz a MSZP) pohybuje mezi osmdesáti a devadesáti procenty. (Enyedi 2006: 185) 9 Volební systém měl spíše většinový účinek a nejúspěšnějším politickým stranám přidělil více mandátů, neţ kolik by odpovídalo jejich zisku hlasů. (Hrdličková 2008: 81) 17

18 volbách v roce 1990 spočíval v její úspěšné transformaci na catch-all stranu. Naopak svůj podíl na neúspěchu Fideszu na začátku devadesátých let měla voličská základna, která byla silně generační a tvořili ji lidé pouze mezi osmnácti a pětatřiceti lety. (Körösényi 1998: ) Strany, které vstoupily po volbách v roce 1990 do parlamentu, se velmi lišily ve své voličské přitaţlivosti. SZDSZ vystupovala jako programová strana, MDF se přetvořila do catch-all strany, mezi sektorové strany patřily FKGP a MSZP; KDNP byla konfesní stranou a Fidesz stranou generační. Podpora socialistů se postupně rozšířila na všelidovou. V roce 1998 se většina voličů KDNP a MDF, částečně i SZDSZ, přesunula do tábora strany Fidesz. Mezi nejvýznamnější faktory, které odlišují voliče stran, náleţí věk, náboţenství, dřívější členství v komunistické straně a bydliště. Tyto faktory konstituují politicky významné konfliktní linie procházející maďarskou společností. (Körösényi 1998: ) Nový volební systém z roku 2012 Nový volební zákon platící od 1. ledna 2012 redukuje počet poslanců Országgyűlés z původních 386 na 199. Volební systém nadále zůstává smíšený, většinově je voleno 106 poslanců jiţ jen v jednom kole, zbylých 93 křesel je rozděleno na základě národních listin. Voličům tedy zůstávají dva hlasy, pro kandidáty v jednomandátových obvodech a pro národní stranickou kandidátku. Kompenzační prvek zůstává, jsou vyuţity hlasy, které nevedly k zisku mandátu ve většinovém kole, ale také hlasy, které jiţ k zisku mandátů nebyly potřeba. Celkově je kompenzační prvek nového systému slabší neţ u předchozího. V jednomandátových obvodech se nyní bude volit větší procento kandidátů (53 % oproti předchozím 46 %) a navíc budou vyuţity i nadbytečné hlasy, jeţ nebyly nutné k vítězství kandidáta ve většinovém kole. (Renwick 2011) K dalším významným změnám patří rozšíření volebního práva na občany, kteří nemají trvalé bydliště v Maďarsku. Změny se dotkly i kandidátů v jednomandátových obvodech. Nyní bude potřeba získat jeden tisíc podpisů k dosazení kandidáta, namísto předchozích 750, doba na získání podpisů byla navíc zkrácena z 37 dní na 21. Ve starém systému mohla strana sestavit regionální kandidátku, pokud měla uchazeče o parlamentní post alespoň v jedné čtvrtině jednomandátových obvodů daného regionu a mohla se zúčastnit národního kola, pokud měla kandidáty nejméně v sedmi obvodech. Nově partaje potřebují nejméně dvacet sedm uchazečů do jednomandátového kola nejméně v devíti regionech (z devatenácti) a podpisů, coţ zvyšuje obtíţnost proniknout na národní kandidátku. (Renwick 2011, Laszlo 2011) 18

19 Parlamentní strany byly v postoji k návrhu zákona ostře rozděleny. Vládní Fidesz a KDNP byly jasně pro jeho schválení, opoziční Jobbik hlasoval proti zákonu a další dvě opoziční formace, socialisté a LMP schůzi bojkotovaly. Shoda panovala pouze na redukci počtu poslanců, zavedení zvláštní reprezentace pro menšiny, zredukování počtu kol v jednomandátovém kole voleb na jedno (nesouhlasila pouze LMP) a na přehodnocení ústavních hranic volebních obvodů. (Renwick 2011) Fidesz si přizpůsobil volební systém svým účelům ve dvou ohledech. Nový systém je více většinový neţ předchozí (vyšší poměr křesel přidělovaných ve většinovém kole a převod nadbytečných hlasů ze stejného kola do národních listin). 10 Fidesz argumentuje, ţe zahrnutím přebytečných hlasů pro vítěze z jednomandátového kola nedojde k jejich plýtvání a budou vyuţity všechny hlasy. Posílení většinové sloţky má zajistit efektivnější a zodpovědnější vládu. Široká shoda na jeho reformě byla vyuţita jako příleţitost pro zabezpečení vlastních zájmů Fideszu. (Renwick 2011) 2.5 Významné konfliktní linie v Maďarsku Podle norského politologa Steina Rokkana a amerického sociologa Seymoura Martina Lipseta politické strany a stranické systémy vznikly jako výsledek vytváření vazeb mezi různými skupinami voličů a politickými stranami, reprezentujícími jejich partikulární zájmy. Západoevropské společnosti se štěpily v průběhu dvou dlouhodobých historických procesů, národní revoluce a průmyslové revoluce. Jejich vliv na politiku je pak moţno pozorovat v dimenzi teritoriální a funkcionální. Národní revoluce dala za vznik hlubokému rozporu mezi centrem a periférií a také zapříčinila spor mezi státem a církví. Průmyslová revoluce vytvořila rozpor mezi městem a venkovem a mezi vlastníky a pracujícími. (Hloušek, Kopeček 2004: 36) 10 Zatímco starý volební systém převedl 53 % hlasů, které Fidesz získal v parlamentních volbách v roce 2010, na 68 % křesel v parlamentu, nový volební systém by mu přidělil jiţ 76 % křesel. (Renwick 2011) 19

20 Tabulka 2: Národní a průmyslová revoluce a konfliktní linie Teritoriální dimenze Funkcionální dimenze Konfliktní linie centrumperiferie Národní revoluce Konfliktní linie církev-stát Konfliktní linie vlastnícipracující Průmyslová revoluce Konfliktní linie město-venkov Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s. 37. Při aplikaci jejich teorie na postkomunistické země střední a východní Evropy se však objevila řada potíţí, např. vysoká volatilita voličů či odlišné chápání pojmu pravice a levice. Dle Hlouška a Kopečka zde v počáteční fázi demokratizace můţeme identifikovat konfliktní linie mezi komunistickým reţimem a antikomunistickou opozicí. V pozdější fázi demokratické tranzice a v průběhu konsolidace nových demokratických reţimů došlo k další diferenciaci konfliktních linií, na socioekonomickou konfliktní linii transformace a nacionalistickou konfliktní linii transformace. (Hloušek, Kopeček 2004: 47-49) V období vzniku stranického systému do podzimu 1989, byla v Maďarsku nejvýraznější dimenze postoje k reţimu státního socialismu a diktatuře jedné strany, štěpící linie probíhala mezi MSZMP a opozičními stranami. Jiţ na konci podzimu 1989 však tato štěpící linie ztratila svůj význam, neboť opoziční strany přestaly postupovat jednotně proti MSZMP a začaly se soustřeďovat na vzájemnou soutěţ. V jejich soutěţi se nejvýrazněji projevila dimenze hodnotová, křesťansko-národní proti universalistické liberální, vůči sobě se profiloval konzervativní, národně a křesťansky orientovaný tábor (MDF, KDNP, FKGP) a liberální tábor (SZDSZ, Fidesz). Existence této tradiční linie byla jedním z faktorů, který způsobil rané rozčlenění opozice do více skupin a tím uspíšil vznik pluralitního stranického systému. (Benda 2003: 100) Od roku 1991 se dostává do popředí dimenze radikalismu v rámci pravice, na jejímţ základě se vytvořila štěpící linie oddělující umírněnou část křesťansko-národního tábora od radikálního nacionalistického proudu. Štěpící linie mezi radikály a umírněnými procházela silně v MDF a způsobila odštěpení nového stranického subjektu MIÉP. Sílící pravicový radikalismus vnímaly jako ohroţení MSZP i SZDSZ, coţ se stalo základem jejich pozdějšího sblíţení a spolupráci. Pro socialisty toto sblíţení znamenalo prolomení dosavadní izolace, pro svobodné demokraty posílení linie, která stranu oddělovala od křesťansko-národního tábora. 20

21 Dimenze pravicového radikalismu se mezi lety 1994 a 1998 projevila i ve vztazích mezi MDF a Fidesz a radikalizujícími se KDNP a FKGP. V období se dimenze pravicového radikalismu omezila na postoj umírněných pravicových stran vůči extrémistické MIÉP. (Benda 2003: ) Benda zdůrazňuje, ţe: Pro další období tak zůstává jednoznačně dominantní štěpící linie rozdělující stranický systém na křesťansko-národní pravici a levici zahrnující MSZP a SZDSZ. (Benda 2003: 101). Tato štěpící linie se jeví jako nepřeklenutelná, coţ odráţí polarizaci stranického systému na základě tradiční hodnotové dimenze. Relevantní strany se v rámci pólů jeví jako spojenci a opakovaně uzavírají tytéţ volební, případně vládní koalice. (Benda 2003: 101) Rozhodující roli při navazování vztahů uvnitř stranického spektra nepředstavovala dle Víta Hlouška témata ekonomická, ale: ( ) spíše témata spojená s kulturně teritoriálními dimenzemi politického soupeření. Základním problémem byla otázka uspořádání maďarského státu, vztah k vlastní minulosti, vztah ke křesťanské tradici, boj o podobu školství a sociální a kulturní politiky a problematika maďarských menšin v zahraničí. (Hloušek 2005: 487) Tu představovala jak při utváření vztahů uvnitř maďarského stranického spektra tak i při utváření preferencí voličů nacionalistická konfliktní linie transformace, vedená sporem mezi zastánci univerzalistického chápání maďarské státnosti a těmi, kteří preferovali tradicionalistická etnocentrická řešení. Nacionalistická konfliktní linie posilovala i díky problému vztahu Maďarska se sousedními státy, kde ţijí početné maďarské menšiny, k Slovensku, Rumunsku, Srbsku a Ukrajině. 11 (Hloušek, Kopeček 2004: 120) Nacionalismus byl součástí programatiky, rétoriky a politiky všech pravicových stran, Fideszu, FKGP, MDF, KDNP a nejsilněji se projevoval u radikálně nacionalistické MIÉP (v současnosti např. Jobbik). Struktura konfliktních linií s dominantní nacionalistickou konfliktní linií transformace se v devadesátých letech měnila jen zvolna. Avšak význam socioekonomické konfliktní linie transformace postupně stoupal. Po volbách v roce 1994 byla utvořena vládní koalice MSZP a SZDSZ. Jádrem opozice se stal Fidesz. Pod vedením Viktora 11 Díky Trianonské mírové smlouvě z roku 1920 má Maďarskou silnou zahraniční menšinu zastoupenou v okolních státech. Po pádu komunistické strany se nová maďarská vláda rozhodla vybudovat konstruktivní vztahy se svými sousedy a podpořit maďarské menšiny ţijící na jejich území. V současné době ţije v sousedních státech 2,4 milionu etnických Maďarů. Nejvíce se nachází v Rumunsku (1,4 milionů) a dále na Slovensku (520 tisíc). K značnému zlepšení vztahu Maďarska s jeho sousedy došlo v letech za vlády levicové koalice. Byly podepsány základní smlouvy garantující hranice a práva pro menšiny. Za vlády Fideszu byl schválen zákon, který nabízel moţnost Maďarům ţijícím v zahraničí přihlásit se o maďarský občanský průkaz. Proti zákonu však protestovalo jak Slovensko, tak i Rumunsko. Pod mezinárodním tlakem byla v rámci zákona nakonec zachována pouze podpůrná opatření týkající se kultury. (Hrdličková 2008: 84-85) 21

22 Orbána se strana posouvala ke konzervativní a národní rétorice. Posun ke křesťanskokonzervativnímu táboru mu umoţnil v roce 1998 volební spojenectví s MDF. Nová orientace strany se ukázala jako úspěšná, Fidesz sbíral hlasy někdejších voličů KDNP a MDF, jeţ se dostávaly do marginálního postavení (Hloušek, Kopeček 2004: ) Tyto procesy ovlivňovaly restrukturalizaci stranického systému. Ekonomické reformy levicové vlády Gyuly Horna v letech doprovázela snaha o zmírnění kulturně a nacionálně orientovaných konfliktů a donutila ke zpětné reakci i ostatní strany, které se také více začaly zaměřovat na ekonomická témata. Strany levice a levého středu v zásadě podporovaly ekonomické reformy, zatímco pravice hájila mírnější varianty reforem. (Hloušek, Kopeček 2004: 123) Do konfliktní linie univerzalismus-nacionalismus se promítaly postoje jednotlivých stran k evropské integraci a Evropské unii, nejvíce před volbami v roce 2002 a v rámci diskuzí o podmínkách vstupu země do Unie. Otázka evropské integrace se překryla s linií univerzalismus-nacionalismus. (Hloušek 2005: ) V současnosti můţeme v Maďarsku nalézt tři významné konfliktní linie. První je štěpící linie náboţenství-sekularismus, jejímţ nejvýznamnějším politickým představitelem je KDNP. Důleţitost této linie však klesá stejně jako podpora KDNP. Druhou významnou konfliktní linií je linie komunismus-antikomunismus, třetí pak konfliktní linie město-periferie. Agrární část této linie byla reprezentována FKGP, nadpoloviční většina jejích voličů pocházela z venkova. Po volebním úpadku FKGP převzal její voliče Fidesz, čímţ strana ztratila hodně ze svého městského charakteru. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: ) 22

23 Tabulka 3: Orientační umístění relevantních maďarských stran na základě významných konfliktních linií v letech univerzalismus levice MSZMP/MP 12 socioekonomická konfliktní linie pravice SZDSZ Fidesz (do roku 1993) MSZP Fidesz (po roce 1995) Fidesz ( ) FKGP MDF nacionalismus MIÉP KDNP Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s Tabulka 4: Orientační umístění relevantních maďarských stran na základě významných konfliktních linií po roce 1998 levice socioekonomická konfliktní linie pravice univerzalismus SZDSZ MSZP MDF Fidesz nacionalismus MIÉP Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s Nacionalismus a jeho význam v maďarské politice Nacionalismus spolu s odkazy na křesťanskou víru je jednou z nejdůleţitějších dimenzí, podle níţ členíme pravolevou dimenzi v maďarském stranickém systému. Příčiny takového významu nacionalismu pro členění politického spektra spočívají v historickém vývoji maďarské státnosti a maďarského politického myšlení. (Benda 1999: 110) Maďarský národ má svůj národní stát, jehoţ hranice se ale nápadně nekryjí s územím maďarského osídlení. Snaha o nastolení zeměpisné shody je ve stranickém systému ovšem okrajovou záleţitostí 12 Zkratka MP označuje krajně levicovou Stranu práce. 23

24 radikálních či extrémně nacionalistických stran. Naopak, pokračuje Benda: Umírněný nacionalismus, který je v maďarském politickém životě zastoupen daleko výrazněji než nacionalismus radikální, není negativně namířen vůči okolním národům nebo národnostním menšinám žijícím na území státu není nositelem exklusivní myšlenky státotvorného národa, nýbrž vystupuje s požadavkem národotvorného státu. (Benda 1999: 118) Po pádu komunismu tak vývoj většiny politických stran směřoval ke zmírnění nacionalismu. (Benda 1999: ) Původ radikální pravice v Maďarsku můţeme nalézt ve straně MDF, od které se v roce 1993 odtrhla skupina Istvána Csurky a zaloţila MIÉP. V druhé polovině devadesátých let začal Fidesz vyplňovat prázdný prostor vzniklý po úpadku MDF, jeho politika však nikdy nebyla hodnocena jako radikálně pravicová. (Muddle 2007: 55) Fidesz během svého prvního vládního období v letech institucionalizoval tzv. maďarsko-maďarské summity, schůzky představitelů zahraničních maďarských menšin a představitelů Maďarska. Za největší problém maďarské společnosti povaţuje Fidesz úbytek maďarského obyvatelstva, kterému se snaţí zabránit např. daňovým zvýhodněním rodin, jiţ odůvodňuje odpovědností za osud národa. (Benda 1999: ) S umírněným nacionalismem se setkáme i u FKGP a KDNP. V otázce hranice Maďarska zmíněné strany na počátku devadesátých let zvaţovaly moţnost změny na základě mírových dohod. Avšak mezinárodněpolitický vývoj ukázal nemoţnost jakékoliv změny a konzervativní subjekty se s tímto stavem smířily. (Benda 1999: ) V podstatě všechny maďarské strany povaţují maďarský stát za ochránce maďarsky mluvících menšin v zahraničí, např. jiţ zmíněný Fideszem navrţený zákon, který nabízel dvojí občanství pro Maďary ţijící v zahraničí. (Muddle 2007: ) Maďarský nacionalismus je odlišný od ostatních zemí střední a východní Evropy díky silné historické tradici a pocitu výlučnosti vůči sousedním zemím. Spolu s pocitem křivdy, ţe země ztratila neprávem po světových válkách velkou část svého historického území, a představou Maďarska jako nositele západních křesťanských hodnot, se tato historická okolnost projevuje i ve vnímání procesu evropské integrace. Daniel Stankov konstatuje: Problém nacionalismu se do maďarského euroskepticismu promítá především ve vztahu k menšinám, sousedním zemím a nedůvěře v nadnárodní principy fungování mezinárodních organizací. (Stankov 2006: 83-84) 24

25 3 Svaz mladých demokratů 3.1 Historie strany Fidesz byl zaloţen mladými intelektuály a studenty v březnu 1988, vznikl jako druhá liberální formace vedle SZDSZ. Popularitu si získal veřejnou prezentací radikálních poţadavků, např. poţadavky na zahájení okamţitého odsunutí sovětských vojsk. (Benda 2003: 58) V dubnu 1993 došlo k jeho transformaci v klasickou politickou stranu. V roce 1995 byl jeho název doplněn na Svaz mladých demokratů Maďarská občanská strana (Fiatal Demokraták Szövetsége Magyar Polgári Párt, Fidesz-MPP). V téţe době strana ztratila svůj generační charakter, neboť původně byl zaloţen jako mládeţnická organizace (Benda 2004: 75). Proměnou prošel i ideologický a programový postoj strany. Fidesz se po zvolení Viktora Orbána do jeho čela v roce 1993 a po prohraných volbách v roce 1994 postupně přeorientoval z klasicky liberální kosmopolitně orientované strany ( ) na středopravicovou konzervativní formaci s křesťansko-demokratickou orientací s prvky nacionalismu a důrazem na obhajobu práv maďarských menšin v zahraniční. (Hrdličková 2008: 83) Strana se začala prezentovat jako alternativa k táboru MSZP. (Höllander 2003: 248) Díky této proměně si Fidesz zajistil stabilitu i růst elektorátu. 13 V letech strana zformovala svou první vládní koalici s MDF a FKGP. Program strany je kombinací konzervativních a klasicky liberálních prvků s umírněným nacionalismem. Ekonomická politika Fideszu je liberální. Obhajuje nutnost ochrany maďarského jazyka a kultury a potřebu silné role církví. (Hloušek 2005: ) Fidesz představuje hlavní sílu pravé části politického spektra. Po volbách roku 2002 Fidesz svou vládní koalici neobnovil. V roce 2003 se strana blíţe posunula k obhajobě konzervativních a národních hodnot. V roce 2005 vytvořil Fidesz koalici pro nadcházející parlamentní volby s KDNP, jeţ se po svém neúspěchu rozpadla. Ve stejném roce naopak Fidesz dosáhl drtivého vítězství v komunálních volbách. (Hloušek 2005: ) Po roce 2010 je Fidesz, opět v koalici s křesťanskými demokraty, vládní stranou s dvoutřetinovou parlamentní většinou. 3.2 Evropská politika Fideszu Fidesz se od začátku svého působení zasazuje za sbliţování se západní Evropou. V letech byla strana členem Liberální internacionály, od roku 2000 naopak působí jako člen 13 V polovině devadesátých let byl Fidesz vedlejší politickou stranou s podporou nedosahující 10 % hlasů a omezeným koaličním potenciálem k MDF i MSZP. O pár let později se pravicová formace propracovala do role vůdčího představitele maďarské pravice. (Hloušek 2005: 492) 25