Kam směřuje egyptská společnost? (vnitropolitický vývoj situace)

Transkript

1 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Kam směřuje egyptská společnost? (vnitropolitický vývoj situace) What is the direction of Egyptian society? (internal political development) Interní konzultant: RNDr. Danuše Lhotková Externí konzultant: PhDr. Tarek El Khamissi Obor: 17. Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory Student: Kristina Novotná Škola: Česko anglické gymnázium Třebízského 1010, České Budějovice 5, Kraj: Jihočeský kraj Ročník: Septima Školní rok: 2014/2015 České Budějovice 2015

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracovala samostatně a použila jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ. Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou.shodné. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V Českých Budějovicích dne podpis:

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní ředitelce Česko anglického gymnázia RNDr. Danuši Lhotkové za vedení práce, cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích. Dále bych ráda poděkovala panu PhDr. Tarekovi El Khamissimu za pomoc při.výzkumné.části.práce.

4 ANOTACE Tato práce pojednává o politickém problému Egypta, převážně o Arabském jaru. Cílem práce bylo vyhodnotit situaci pomocí dotazníku a získat tak zajímavé informace přímo z místa dění. Dotazník je tvořen z osmi otázek a byl zaslán přímo obyvatelům tamní země. V práci je nejvíce rozebíraná politika 20. a 21. století, převážně Arabské jaro v roce Popis politické situace v mé práci je založen na internetových článcích a komentářích mého externího.konzultanta. Klíčová slova: Egypt, politika, Arabské jaro, demonstrace, revoluce, budoucnost My seminary paper deals with the political situation in Egypt, mainly about the Arabic spring. The goal of my work was to evaluate the situation by using questionnaire and get authentic information directly from the spot. The questionnaire is made up of eight questions and it was sent to the Egyptians. In my work is mainly analysed the politics of the 20 th and the 21 st century, the most Arabic spring in I gained really interesting facts from the local Egyptian people. The methodology is based on the Internet articles and on.the.commentaries.of.my.external.consultant. Key words: Egypt, politics, Arabic spring, demonstration, revolution, future

5 Obsah Prohlášení... 2 Poděkování... 3 ANOTACE... 4 ÚVOD... 6 OSNOVA SEMINÁRNÍ PRÁCE DĚJINY EGYPTA PRAVĚK STAROVĚK STŘEDOVĚK NOVOVĚK HUSNÍ MUBARAK BĚHEM 20. STOLETÍ MUSLIMSKÉ BRATRSTVO HUSNÍ MUBARAK BĚHEM 21. STOLETÍ ANEB ARABSKÉ JARO MUHAMMAD MURSÍ ABD AL-FATTÁH AS-SÍSÍ NÁZORY OBYVATEL DOTAZNÍK SOUČASNOST AKTUÁLNÍ DĚNÍ VÝROČÍ REVOLUCE POCITY OBYVATEL 4 ROKY POTÉ NYNĚJŠÍ PREZIDENT A REŽIM SPOKOJENOST OBYVATEL HLAVNÍ PŘÍČINA NYNĚJŠÍ NESPOKOJENOSTI NEJVĚTŠÍ PROBLÉMY VZTAHY S OKOLNÍMI STÁTY VÝHLED DO BUDOUCNA ZÁVĚR ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

6 ÚVOD Jako téma své seminární práce jsem si vybrala arabský svět, konkrétně Egypt. Celou práci jsem nazvala Kam spěje egyptská společnost?, jelikož si myslím, že tato otázka je intenzivně prožívaná. Za poslední roky se toho v Egyptě odehrálo mnoho. Tato země si již nemůže dovolit řešit minulost, můžete se jí zabývat pouze tehdy, když budete chtít pochopit, proč se věci v přítomnosti dějí. Souvislost s historií je obrovská, ale arabský svět, konkrétně Egypt, potřebuje udělat krok vpřed, krok do budoucna. Důvodů, proč mám k této zemi tak blízký vztah, je mnoho. Do Egypta jezdím již od mala, máme zde jako rodina mnoho přátel a kontaktů a tuto zemi mám procestovanou od káhirského náměstí Tahrír až po Asuánskou přehradu, včetně všech turistických destinací. Egypt má bohatou historii a plno historických památek. Je to země ne zcela probádaná, s mnoha tajemstvími. I přes tohle všechno má Egypt jednu obrovskou stinnou stránku, a to svou politiku. Arabský svět je jedna z nejzáhadnějších a zároveň nejzajímavějších končin světa. To, co se v něm odehrává, se do našich zemí dostává pouze skrze novináře a spisovatele, ne vždy ve zcela nezaujaté formě. A to je asi ten hlavní důvod, proč chci psát právě o tomto tématu, a jelikož mám v Egyptě mnoho kontaktů, včetně mého externího konzultanta PhDr. Tareka El Khamissiho, mám obrovskou příležitost čerpat ze zdrojů a komentářů přímo od občanů a ne skrze média. Chtěla bych v této práci uvést i pocity místních lidí a jejich názor na politické dění. Téměř veškeré zdroje tvoří internetové články doporučené mým externím konzultantem, egyptským novinářem. Velký důraz kladu na obsah dotazníku, který jsem připravila, a který vyplňovali místní - Egypťané. Slouží jako hlavní zdroj informací a napomáhá vyvodit z nich výhled do budoucna. Snažila jsem se do dotazníku zahrnout důležité otázky, které se týkají Arabského jara, a které mi pomohou pochopit celou situaci z pohledu Arabů. Mohu pak z výsledků vyvodit, jak místní obyvatelé celou věc chápou, a jaké z ní mají dojmy. Údaje z historie jsou čerpány z odborné literatury. 6

7 OSNOVA SEMINÁRNÍ PRÁCE historie a počátky Arabského jara názory obyvatel dotazník současné dění stručný přehled výhled do budoucna, zhodnocení názorů 7

8 1. DĚJINY EGYPTA V této kapitole bych ráda stručně shrnula dějiny Egypta od pravěku po středověk. Pouze novověk popíši podrobněji. S dějinami celého Egypta souvisí plno událostí dnešní doby, a proto považuji tuto kapitolu ve své práci za jednu z nejdůležitějších. V této kapitole budu čerpat informace převážné ze serveru wikipedia 1 a z knihy o Egyptě PRAVĚK Egypt od svého počátku patřil mezi velice úrodné oblasti celé Afriky, protéká zde jedna z nejdůležitějších řek Afriky, řeka Nil. Lidé se proto usídlovali v Nilském údolí, nacházeli zde plno surovin jako například bahno k stavění chatrčí či k výrobě keramiky. Údolí Nilu bylo prospěšné i z důvodu dosahu vody, proto se v údolí Nilu mnohem snadněji pěstovaly některé druhy surovin. Všechny tyto důvody vedly k tomu, že Egypt byl jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Osídlení tvořily různé domorodé kmeny, jejich rozmanitost pak vytvářela nové kultury. Pravěký Egypt se za vlády 1. a 2. dynastie faraonů sjednotil v Dolní a Horní Egypt. Vzniká Stará říše za pomocí faraonů z 3. dynastie. 1.2 STAROVĚK Faraon Džoser, spolu s faraony ze 4. a 5. dynastie, rozšířil území až k jižnímu Asuánu. Po rozpadu Staré říše vznikla pod vládou 9. dynastie Střední říše. V této době se začaly objevovat nové typy zbraní či nová válečná vedení. Kvůli novým vynálezům se rozpadla Střední říše a Faraon Ahmos I. založil Novou říši. Během tohoto období vládli nejznámější panovníci jako Achnaton s manželkou Nefertiti nebo Tutanchamon. Důležitý zvrat v dějinách Egypta provedl Alexandr Veliký. Toto období se nazývá Ptolemaiovský Egypt, který zahrnuje dobu, kdy Alexandr Veliký dobyl Egypt, až do doby, kdy Egypt byl dobyt Octavianem, který ho přeměnil v římskou provincii. Octavian zvítězil nad nejznámější egyptskou panovnicí Kleopatrou. Starověk končí rozdělením římské říše a Egypt se dostává pod byzantskou nadvládu. 1 Srov. cit. dne Srov. Fabio Bourboun, Egypt včera a dnes, Praha 3: Ottovo nakladatelství,

9 1.3 STŘEDOVĚK Středověký Egypt zahrnuje dvě důležitá období, Islámské a Osmanské. Islámští Arabové dobyli údolí Nilu a hlavní město Káhira se stalo centrem muslimského odporu. V roce 1517 Selim I. dobyl Egypt a až do roku 1798 byl pak Egypt součástí Osmanské říše. 1.4 NOVOVĚK Až Napoleonovi se podařilo ukončit nadvládu Osmanské říše. V této době, roku 1805, přebírá vládu v Egyptě dynastie Muhammada Alího. Muhammad Alí po odplutí Napoleona ovládl s pomocí vojska celou zemi. Vyvraždil tehdejší vojenské jednotky a stabilizoval vnitřní politiku. Egypt začal čelit i některým problémům jako byla například stavba Suezského průplavu. Egypt se kvůli tomu velmi zadlužil a největší finanční pomoc Egyptu poskytla Velká Británie. V roce 1888 byl Suezský průplav prohlášen Konstantinopolskou smlouvou za neutrální území, které bude spravovat právě Velká Británie. Po konci první světové války v Egyptě nastal zvrat. Egypt toužil po nezávislosti a za vlády Fauda I. se mu ji podařilo získat. Dne 28. února 1922 byl Egypt prohlášen samostatným královstvím. Během druhé světové války do Egypta zamířily i některé vojenské jednotky, pod velením Erwina Rommela zde bojovala německá a italská armáda, pod velením Bernarda Montgomeryho britská armáda. Britská armáda se stáhla až v roce 1951, až poté, co Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu. Od roku 1952 se poslednímu panovníkovi nedařilo vládnout a zvládat své povinnosti, revolucí byl svržen z trůnu. Slavná dynastie Muhammada Alího tak končí. Dne 23. července 1952 byla vyhlášena Egyptská republika. V této době si můžeme všimnout počátku vojenských jednotek v čele země. První hlavou Egyptské republiky se stal generál Muhammad Nadžíb. Ten se udržel jako hlava státu jen velice krátkou dobu (něco málo přes rok) kvůli neshodám s tehdejším místopředsedou vlády Gamálem Násirem. Prezidentu Nadžíbovi vadila jeho omezená moc a požadoval moc plnou. Jako odpověď od Násira dostal obvinění, že spolupracuje s tehdejší zakázanou organizací Muslimské bratrstvo (viz později). Nadžíb byl vyzván k rezignaci. Rada to odůvodnila slovy, že představuje příliš absolutní autoritu. Ihned na to přišla obrovská reakce občanů. Lidé vtrhli do ulic a začali protestovat. Kvůli protestům se Nadžíb vrátil na post prezidenta, avšak jeho moc byla spíše symbolická, v tutéž dobu se stal novým premiérem Násir. V roce 1954 již Nadžíb odmítl pokračovat ve své směšné roli prezidenta a odstoupil. Po něm nastoupil již zmíněný tehdejší premiér a vůdce tehdejší revoluce Gamál Násir. Ten už se, na rozdíl od svého předchůdce, v čele republiky udržel skoro 20 let. Za jeho vlády se začínaly 9

10 vyskytovat počátky socialistického režimu. Zestátňování podniků bylo pro tento režim velice typické a ani Egypt nebyl výjimkou. V roce 1956 byl zestátněn Suezský průplav. Prezident Gamál Násir uvedl jako důvod potřebu financí k dostavění Asuánské přehrady, plánoval totiž vytěžit peníze z plavebních poplatků. Tento čin vyvolal okamžitou odezvu ostatních států. Francie, Izrael a hlavně Velká Británie povolaly do Egypta svá vojska. Zestátnění Suezského průplavu vyvolalo Suezskou krizi, která byla součástí Studené války. Během Suezské krize se proti sobě postavili Egypt a Velká Británie s Francií a Izraelem. Egypt požádal o pomoc Svaz sovětských socialistických republik - SSSR a ten Egyptu pomohl k vítězství. Výsledkem celé krize bylo posílení egyptského postavení a hlavně posílení vlivu SSSR na východě. V roce 1958 přišel další spor, tentokrát se Súdánem o územích zvané Halaibský trojúhelník a Bir Tawil. Halaibský trojúhelník se nacházel na břehu Rudého moře. Z pohledu Egypta to byl jihovýchodní cíp, z pohledu Súdánu severovýchodní. Hned vedle Halaibského trojúhleníku se nacházelo malé území Bir Tawil. Po dlouhých dohadech, čí území to tedy je, se oba státy dohodly na společné správě. 3 To, že Egypt a Izrael nebyly vzájemnými partnery, se projevilo už v době Suezské krize. V roce 1967 byl Egypt Izraelem napaden a dokonce se mu povedlo obsadit celý Sinajský poloostrov. Během tohoto konfliktu v roce 1970 zemřel prezident Násir a jeho nástupcem se stal tehdejší viceprezident Anvar as-sádát. Boje s Izraelem nabraly velké rychlosti a rozšířily se až k Suezskému kanálu. Situace byla velice napjatá a pro Egypt nepřínosná, a proto prezident Sádát v roce 1977 navrhl mírové jednání s Izraelem. V roce 1979 byla podepsána mírová smlouva a díky tomu se zároveň stáhla veškerá vojska ze Sinajského poloostrova. Prezident Egypta Sádát a izraelský premiér Menachem Begin byli za své počiny na mírových jednáních oceněni Nobelovou cenou za mír. Podepsání mírové smlouvy ale vyvolalo veliký hněv u již zmíněného Muslimského bratrstva. Islamisté z Muslimského bratrstva cítili k Izraeli obrovský odpor. Bývalý prezident Násir se pokoušel o to, aby se z Egypta stal takový stát, jako byl za jeho vlády, ale Sádát v jeho krocích nepokračoval. Naopak, byl i vyloučen z Ligy arabských států, která zaručovala spolupráci mezi jednotlivými arabskými státy. Vše vyvrcholilo dne 6. října 1979 během vojenské 3 Srov. cit. dne

11 přehlídky, která se konala v Káhiře. Na prezidenta Sádáta byl spáchán atentát. Během atentátu byl Sádát zavražděn a společně s ním zemřelo dalších 11 osob a dalších 28 bylo zraněno. Zraněn byl například i tehdejší viceprezident Husní Mubarak. Pachatelé celého atentátu byli ještě v ten den dopadeni a odsouzeni k trestu smrti. Dne 14. října 1981 byl pak Husní Mubarak zvolen prezidentem. 1.5 HUSNÍ MUBARAK BĚHEM 20. STOLETÍ Husní Mubarak se narodil v roce 1928 a vystudoval vojenskou akademii. Měl možnost vyzkoušet si různé vojenské pozice v armádě, v roce 1964 se z něj stal vojenský velitel egyptské mise, která sídlila v Moskvě. Svou vojenskou kariéru ukončil dosažením hodnosti velitel letectva. Velká vojenská záliba byla zřejmá už od jeho brzkého mládí. V roce 1975 slavil svůj první politický úspěch, prezident Sádát si jej vybral za svého viceprezidenta. Po Sádátově atentátu byl Mubarak jmenován novým prezidentem. Z počátku své vlády byl velmi úspěšný a i oblíbený a respektovaný, ve volbách zvítězil hned třikrát v šestiletých intervalech. Přestože měl vládnout ku prospěchu celé Egyptské republiky, všechna práva či zákony se podřizovaly převážně k jeho prospěchu. Podmanil si především politiku vojenskou. Militarismus byl pro něj na prvním místě, vychází to i z jeho minulosti. Už během Mubarakovy vlády se v Egyptě řešil mimo jiné i problém se zmíněnou organizací Muslimské bratrstvo MUSLIMSKÉ BRATRSTVO 4 Muslimské bratrstvo vzniklo v roce 1928 a bylo založeno se snahou omezit zvyky kolonizátorů, které po pádu Osmanské říše značně ovlivňovaly části celého světa, převážně Afriky. Výjimkou tehdy nebyl ani Egypt. Zaměřili se především na situaci v arabských zemích, Muslimské bratrstvo se snažilo navrátit islám a tím pádem i tradice či práva dle koránu. Požadovali nastolení islámské legislativy. V roce 1952 byl svržen egyptský král a novou hlavou, tentokrát již egyptské republiky, se stal již zmíněný Násir. Ten svou vládu vedl v socialistickém duchu, s čímž členové islamistické organizace nemohli nikdy souhlasit. Mezi členy Muslimského bratrstva vypukla obrovská nespokojenost (v té době mělo Muslimské bratrstvo téměř dva miliony členů po celém světě). Situace vyvrcholila, když Muslimské bratrstvo spáchalo na Násira neúspěšný atentát. Přišla tak situace, která organizaci silně popudila. Prezident Násir vyhlásil její zákaz, plno členů nechal umučit k smrti nebo poslat do vězení. Tento čin jen způsobil, že organizace začala neuvěřitelně sílit. 4 Srov. cit. dne

12 Násirův následník Sádát organizaci opět legalizoval, ale s podmínkou, že jejich náboženské aktivity nesmějí zasahovat do politiky. Další spád přišel tehdy, kdy Sádát podepsal již zmíněnou mírovou dohodu s Izraelem. Tím dal vlastně najevo, že uznává existenci židovského státu, což bylo pro Muslimské bratrstvo naprosto nepřijatelné. Rozhodli se tedy pro radikální krok. Muslimští fundamentalisté, kteří byli v blízkém kontaktu s Muslimským bratrstvem, spáchali na Sádáta atentát. Tentokrát již úspěšný. Husní Mubarak, který nastoupil po Sádátovi, opět postavil Muslimské bratrstvo mimo zákon a dokonce ho označil za teroristickou organizaci. Postavení mimo zákon způsobilo to, že Muslimské bratrstvo nemohlo kandidovat ve volbách, ovšem nepolitická aktivita bratrstva byla tiše tolerována. Záměr za tím byl prostý, Mubarak se chtěl vyvarovat jejich pomstám za to, že jsou opět v ilegalitě. U prostého lidu však sympatie k Muslimskému bratrstvu silně rostla. Lidé věřili, že Muslimské bratrstvo je pro ně cestou, která jim může napomoci k lepší budoucnosti. Doufali, že tato organizace bude bojovat za všechna práva egyptského lidu. 1.6 HUSNÍ MUBARAK BĚHEM 21. STOLETÍ ANEB ARABSKÉ JARO Rok 2011 přinesl pro Egypt plno změn a důležitých rozhodnutí. Od 25. ledna 2011 probíhaly v hlavním městě Káhiře demonstrace za účelem svrhnout prezidenta Husního Mubaraka. 28. ledna 2011 proběhla jedna z největších demonstrací. Této demonstrace se zúčastnily desetitisíce lidí, kteří chtěli změnit stereotypní vládu Mubaraka. Demonstrace rozhodně nebyla poklidná. Demonstranti se nebáli projevit svůj názor a pro změnu politického systému ve své zemi byli schopni udělat cokoli. Jako největší důkaz své odvahy pro změnu udělat cokoli, zapálili sídlo vládnoucí Národní demokratické strany. Policie na tuto akci okamžitě reagovala a začala používat vodní děla či slzný plyn. Jak už jsem se zmínila v předchozích řádcích, Mubarak měl velkou zálibu v militarismu a to se zajisté projevilo i při těchto demonstracích. Kvůli velkým obavám se rozhodl vydat policii povolení o používání ostrých nábojů. Nakonec Mubarak nátlak demonstrantů nevydržel a 11. února 2011 rezignoval. Moc za Mubaraka převzala dočasně armáda, která začala ihned jednat. Oznámila, že se uspořádají prezidentské volby, a že plánuje provést reformu nynější ústavy. Jako důkaz toho, že se v Egyptě konečně začíná dít něco pozitivního, byl i fakt, že začalo propouštění politických vězňů. Exprezidenta Mubaraka však nečekalo klidné dožití v ústraní, jak doufal. 2. června 2012 byl Mubarakovi udělen trest doživotí za podíl na zabíjení demonstrantů během protestů v roce Podle rozsudku Mubarak nařídil zabíjení demonstrantů, kteří se postavili proti vládě. Mubarak se samozřejmě odvolal. Soud celý případ opět přezkoumával a v listopadu roku 2014 jeho trest doživotí zrušil. Exprezident je tedy povinen si odpykat trest 12

13 za zpronevěru, a to 3 roky ve vězeňské nemocnici kvůli jeho velmi vysokému věku, a tedy i špatnému zdravotnímu stavu. 1.7 MUHAMMAD MURSÍ V květnu a červnu 2011 se v Egyptě konaly první svobodné prezidentské volby. Zvítězil Muhammad Mursí. Muhammad Mursí byl do roku 2011 členem již zmíněného Muslimského bratrstva. V roce 2011 z něj odešel a přestoupil do strany Strana svobody a spravedlnosti. Přestup do této strany nebyl vskutku nic překvapujícího, tato strana totiž byla ve skutečnosti založená právě Muslimskými bratry. Tato strana si Mursího zvolila jako svého prvního předsedu. V roce 2012 kandidoval na post prezidenta Egypta. Mursí získal 51,73 % hlasů června 2012 složil Mursí prezidentskou přísahu a tímto se stal de facto prvním demokraticky zvoleným prezidentem Egypta. Mursí byl islamista a bývalý člen Muslimského bratrstva. Nikdo netušil, co od něj může čekat. Téměř polovina národa v Muslimské bratrstvo, a tím pádem i v Mursího, skutečně věřila. Ovšem už po roce Mursího vlády přišla další vlna protestů. Lidé, a tentokrát i opoziční vláda, byli nespokojeni s Mursího vládou. Mursí byl islamista a z původních slibů demokracie se pomalu, ale jistě začala vyvíjet nová diktatura. Vládní opozice ho 1. července 2013 vyzvala k odstoupení. Mursí neodstoupil a opozice začala hrozit ultimáty. Když ultimátum dne 3. července vypršelo, Mursího svrhla z postu prezidenta armáda. Ihned pozastavila platnost ústavy a prohlásila, že chce v brzké době uspořádat nové prezidentské volby. Na konci roku 2013 byl proti němu a 14 členům Muslimského bratrstva zahájen soudní proces. Plno stoupenců Muslimského bratrstva bylo odsouzeno k trestu smrti. 1.8 ABD AL-FATTÁH AS-SÍSÍ Abd Al-Fattáh Sísí zastával od roku 2012 funkci ministra obrany Egypta. Právě on nařídil, aby byl Mursí sesazen. Poté se stal prvním místopředsedou vlády. V roce 2014 se v Egyptě konaly druhé demokratické prezidentské volby, kdy už Sísí kandidoval na post prezidenta. Sísí volby vyhrál s obrovskou převahou hlasů a dne 8. června 2014 složil prezidentskou přísahu a potvrdil svoji hlavní prioritu - boj s terorismem pro bezpečnost celého Egypta. Svým projevem odsoudil existenci Muslimského bratrstva a opět skupinu uvedl v ilegalitu. 5 Srov. cit. dne

14 2 NÁZORY OBYVATEL Chci se pokusit nalézt odpověď na otázku, jak se Egypťané skutečně cítí a jaký mají pohled na danou situaci. Co si doopravdy myslí? Jak celou tuto záležitost prožívají? Situaci vzdálených států většinou sledujeme skrze média a málokdy se nám podaří zjistit pravý stav věci. Z tohoto důvodu, jsem vytvořila krátký dotazník o osmi otázkách, který měl za úkol ukázat, jak Egypťané jednotlivé věci cítí a jak se sami vyjádří. 6 Na dotazník mi odpovědělo zhruba 100 obyvatel Egypta. Tuto výjimečnou možnost mi umožnil uskutečnit můj externí konzultant, který v zemi žije. Pomohl mi rozeslat dotazník mezi tamější obyvatele a získat tím jedinečné odpovědi do mé seminární práce. Nejdříve uvádím obsah dotazníku, aby si čtenář mohl případně odpovědi na dané otázky sám promyslet, a posléze vyhodnotím výsledky, které vyplynuly z odpovědí respondentů. 2.1 DOTAZNÍK I. Předpokládali jste, že přijde vlna protestů v roce 2011, zvaná Arabské jaro, když ve Vaší zemi bylo tolik lidí nespokojených s politickým režimem? II. Co považujete za příčinu Arabského jara? III. Měla vlna povstání v Egyptě konkrétní dopad na Vaši rodinu? Pokud ano, jaký? IV. Účastnil jste se osobně či někdo z Vaší rodiny nějakého povstání? V. Přišel jste během vlny povstání o někoho z rodiny či blízkých přátel? VI. Byl jste o dění během Arabského jara dostatečně informován? Pokud ano, jakou formou? Pokud ne, z jakého důvodu? VII. Považujete Arabské jaro v Egyptě za ukončené? VIII. Považujete vlnu povstání v Egyptě za něčím přínosnou? I. Předpokládali jste, že přijde vlna protestů v roce 2011, zvaná Arabské jaro, když ve Vaší zemi bylo tolik lidí nespokojených s politickým režimem? Na tuto otázku odpovědělo zhruba 90 % dotázaných jednoznačné ano. Pár z nich dodalo komentář, že protesty byly očekávatelné, jelikož atmosféra mezi lidmi byla už neúnosná. Lidé z okolí dotázaných mezi sebou často slýchávali, že by se se situací mělo něco dělat, a že by se měl dát najevo jejich názor. 6 Viz přílohy č. 1, č. 2 a č. 3 14

15 II. Co považujete za příčinu Arabského jara? U této otázky se všichni shodli, 100 % oslovených odpovědělo ano. Podle dotázaných za Arabské jaro může především nesnesitelný militaristický režim exprezidenta Mubaraka a jeho totalitní vlády. III. Měla vlna povstání v Egyptě konkrétní dopad na Vaši rodinu? Pokud ano, jaký? Odpovědi na otázku číslo tři byly zcela individuální. Výsledek se tedy nedá nijak shrnout, pouze bych ráda podotkla, že lidé, kteří odpověděli ano, měli i velice zajímavé komentáře (viz vyplněný dotazník v příloze). Dotázaní uvedli jako největší problém dopad na jejich zdraví a to hlavně v psychickém směru. V rodinách často probíhaly nekonečné dohady a výměny názorů ohledně politického dění. Lidé uváděli především nejistotu a dlouhodobý strach o své blízké, kteří se v danou dobu vyskytovali v centru dění protestů. IV. Účastnil jste se osobně či někdo z Vaší rodiny nějakého povstání? Ano u této otázky odpovědělo zhruba 48 % respondentů. Soudím, že ve výsledku se odráží lokalita, ve které se výzkum prováděl. Můj konzultant žije v Sharm el-sheikhu, ve městě na nejjižnějším cípu Sinajského poloostrova. Odhadem 60 % dotázaných žije v okolí tohoto města, 40 % tvoří lidé převážně z hlavního města Káhiry. Vzdálenost mezi Sharm el Sheikhem a centrem dění Káhiry je přes 500 kilometrů. Lidé žijící na Sinajském poloostrově měli podstatně nižší možnost zúčastnit se protestů v Káhiře přímo, někteří neměli dostatečné možnosti dopravit se do Káhiry, některé ovládal strach, další měli obavy před ztrátou zaměstnání v turistickém letovisku. 7 V. Přišel jste během vlny povstání o někoho z rodiny či blízkých přátel? Otázka číslo pět souvisí s otázkou předchozí. Odpovědi u této otázky byly téměř jednotné. Bohužel téměř každý z přímých účastníků protestů znal či měl někoho, kdo během protestů položil svůj život. V Egyptě je tradice velmi početných rodin a velkých skupin přátel, tudíž není divu, že téměř 80 % dotázaných odpovědělo ano. 7 Srov. cit. dne

16 VI. Byl jste o dění během Arabského jara dostatečně informován? Pokud ano, jakou formou? Pokud ne, z jakého důvodu? U otázky číslo šest převažovala odpověď ne, a to téměř u 70 % respondentů. Dotázaní uváděli, že média byla zcela zkorumpována a zcenzurována. Opět soudím, že v této otázce se odráží lokalita výzkumu. Obyvatelé Sinajského poloostrova měli možnost se o dění dozvídat pouze skrze média. Ostatní byli přímo z Káhiry a okolí, dění tedy zažili osobně. Neměli potřebu sledovat informace v médiích, ke komunikaci převážně využívali mobilní telefony či sociální sítě, pokud fungovaly. Dále lidé uváděli, že jako cenný zdroj necenzurovaných informací jim sloužila zahraniční, zejména americká, média. Nejeden dotázaný také uvedl, že americká i ostatní světová média měla obrovský zájem o snímky pořízené během protestů či po nich, novináři využívali především přímé účastníky protestů, ale i zahraniční studenty nebo turisty. VII. Považujete Arabské jaro v Egyptě za ukončené? Také u této otázky byla odpověď jednoznačná. Všichni dotázaní Arabské jaro považují za ne zcela ukončený proces a uvádějí, že je to dobře vidět na ekonomickém stavu, v jakém se Egypt od roku 2011 nachází. Protesty a nespokojenosti se stále v určitých periodách opakují, vývoj pokračuje. VIII. Považujete vlnu povstání v Egyptě něčím přínosnou? U této otázky se téměř všichni dotázaní shodli v tom, že vlna povstání byla přínosná především ve svrhnutí totalitní vlády exprezidenta Mubaraka. Zároveň ale uvádějí, že vlna povstání přinesla i mnoho táhnoucího se zla. Nestabilitu země, snížení bezpečnosti, odliv turistů ze země, rozepře mezi obyvateli, pokračující protesty nebo růst počtu radikálních skupin. 16

17 3 SOUČASNOST V této kapitole bych ráda popsala současný stav v Egyptě. Tuto kapitolu jsem rozložila do pěti základních bodů, které považuji za důležité k objasnění současného stavu Egypta. S pomocí mého egyptského externího konzultanta jsem mohla snadněji udělat náhled do nynějšího stavu a situace celé země. aktuální dění či aktuální novinky výročí revoluce pocity obyvatel 4 roky poté nynější prezident a režim spokojenost obyvatel hlavní příčina nynější nespokojenosti největší problémy vztahy s okolními státy 3.1 AKTUÁLNÍ DĚNÍ Za nejaktuálnější problém současného Egypta považuji především problémy týkající se ekonomiky. Ekonomika se od doby počátků protestů výrazně zhoršila, a to z mnoha důvodů. Jako první důvod lze označit skutečně dramatický pokles příjmů z turistického ruchu, který před revolucí činil téměř 11% celkové HDP Egypta. Egypt byl jednou z nejnavštěvovanějších turistických destinací světa, a to z mnoha důvodů. V Egyptě je téměř po celý rok stabilní teplé počasí, a proto turisté tuto destinaci navštěvují celoročně. Dalším lákadlem pro turisty jsou nejen významné historické památky, jako například pyramidy v Gíze či tolik obdivované Údolí králů a chrámové komplexy v Luxoru a Karnaku, ale i pestrobarevný podvodní svět Rudého moře. Jako druhý důvod poklesu ekonomiky se dá označit výrazný pokles zahraničních investic, a tím i pokles devizových rezerv. Devizové rezervy jsou finanční rezervy centrální banky v cizí měně, které umožňují efektivně pokrýt momentální peněžní deficit banky a zachovat tak její stabilitu. 8 Egyptu se tím narušily vztahy se stabilními zahraničními státy a partnery, naopak přichází nová pomoc od jiných zahraničních států jako je například Rusko, které se rozhodlo Egypt podporovat v situaci, ve které se nachází, zásobováním zbraněmi. O tomto faktu svědčí i to, že Egypt chce výhledově navštívit ruský prezident Putin. Během tohoto 8 cit. dne

18 setkání se mají projednávat především témata rozvoje rusko-egyptských vztahů v politickém i ekonomickém duchu. Jako poslední důvod bych ráda uvedla fakt, který je de facto propojený se vším, co jsem tady už uvedla. Je jím obrovský růst počtu a síly radikálních skupin. Radikální skupiny brzdí jakékoli snahy o rozvoj egyptské společnosti a tím pádem i rozvoj ekonomiky. Mimo jiné radikální skupiny svým působením ohrožují každodenní život obyvatel, obyvatelé žijí v každodenním stresu a strachu o to, co přijde následující den. 3.2 VÝROČÍ REVOLUCE POCITY OBYVATEL 4 ROKY POTÉ Od revoluce uplynuly 25. ledna 2015 už čtyři roky. Během těchto čtyř let Egypťané zažili mnoho dramatických změn. Mimo jiné Egypťané okusili režim radikálních Muslimských bratrů mezi polovinou roku 2012 a polovinou roku Sami Egypťané toto období nazývají černým obdobím Egypta. Egypťané v Muslimské bratry věřili a opravdu doufali, že jim pomohou prosadit jejich boj o základní lidská práva. Po ani necelém roce však Egypťané procitli a zjistili, že Muslimští bratři nejsou takoví, jak si představovali. Došlo ke svržení tohoto režimu, tentokrát i s pomocí vlády. Následně si lidé zvolili nového prezidenta Sísího, který je nyní u moci. Lidé začali opět věřit, že Egypt čeká lepší budoucnost, a že se budou postupně plnit jejich požadavky. Důvodů k oslavě revoluce bylo tedy hned několik, přesto se neslavilo. Radikální skupiny se dodnes nesmířily se svojí prohrou a neuznaly současný režim, který v Egyptě panuje. Radikální skupiny byly velikými příznivci Muslimských bratrů a je pro ně nepřijatelné, že skupina byla opět uvedena do ilegality. Po odsouzení mnoha stoupenců Muslimských bratrů k trestu smrti se radikálové opět na počátku roku 2015 začali bouřit a dávat tak najevo svojí nespokojenost. Bohužel tyto protesty se ani tentokrát neobešly bez ztrát na životech, zemřelo několik desítek lidí. Tyto protesty tak znemožnily oslavu výročí revoluce. K zrušení oslav pak také přispělo úmrtí saudsko-arabského krále Abdalláha, protože téměř všechny arabské státy vyhlásily státní smutek. 3.3 NYNĚJŠÍ PREZIDENT A REŽIM SPOKOJENOST OBYVATEL Nynějšího prezidenta Abdala Fataha El-Sísího si zvolila většina místních obyvatel a dá se říct, že s ním jsou lidé všeobecně spokojeni, zcela určitě více, než s předchozím Muslimským bratrstvem. 18

19 Prezident Sísí začal s pomocí nové vlády realizovat nové ekonomické reformy a nové strategické velkoprojekty. Za největší úspěch poslední doby se dá považovat výstavba nového Suezského průplavu. Staví se souběžně se stávajícím průplavem a stane se novou významnou vodní cestou, která umožní proplout většímu počtu velkých námořních lodí ze Středozemního do Rudého moře. Kdo někdy navštívil tuto zemi, dá mi určitě za pravdu, že silniční síť v Egyptě je v nedostačujícím stavu. Pokud v Egyptě přistáváte za denního světla, máte jedinečnou možnost vidět z letadla jejich dopravní infrastrukturu, jakýsi labyrint v poušti. Většinou vidíte pouze jednu dlouhou úzkou čáru, která jednosměrně spojuje dvě místa, otočit nebo vrátit se do protisměru můžete jen na vyhrazených objezdech. Proto se nový prezident rozhodl prosadit rozsáhlé investice do přestavby a přístavby nových silničních sítí, protože dopravní infrastruktura je klíčovým faktorem podpory ekonomického vývoje. Uzavřely se také nové ekonomické dohody, týkající se především těžebního průmyslu, protože Egypt má vyvinutý energetický trh založený hlavně na uhlí, ropě a zemním plynu. Ekonomickou pomoc přislíbily státy Perského zálivu Saudská Arábie, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. Obyčejní Egypťané oceňují viditelné úsilí prezidenta a vlády o ekonomický restart jejich země. Omezovány a tudíž velmi nespokojeny jsou pak jen radikální skupiny, zejména islamisté. 3.4 HLAVNÍ PŘÍČINA NYNĚJŠÍ NESPOKOJENOSTI NEJVĚTŠÍ PROBLÉMY Obecně jsou tedy obyvatelé z větší míry spokojeni. Nespokojenost se ale samozřejmě nevylučuje. Postavením mimo zákon prezident omezil působení Muslimského bratrstva a dalších radikálních skupin. Přestože toto rozhodnutí chápe většina obyvatel jako pozitivní, zejména s výhledem do budoucna, někteří viní nynějšího prezidenta, že tím nezachoval zcela úplně lidská práva a považují jeho rozhodnutí za omezování lidských práv. Lidé, kteří poukazují na současný ne zcela dobrý stav egyptské ekonomiky, často zapomínají, že Egypt začínal s obnovou stabilní ekonomiky státu téměř od nuly a vzestup je a bude během na dlouhou trať. Stát se jen pomalu vzpamatovává z vleklé krize a reformy v oblasti ekonomiky se projeví až v horizontu dalších let. 19

20 3.5 VZTAHY S OKOLNÍMI STÁTY Vztahy Egypta s okolními státy jsou pozitivní i negativní. Pozitivní vztahy panují především se státy Perského zálivu, o jejichž plánované pomoci jsem se již zmínila. Negativních vztahů je tu ale bohužel mnohem více. Na západě Egypt hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem a na severovýchodě s Izraelem. V Libyi, dlouhodobě zmítané občanskou válkou, je momentálně katastrofální stav. Není zde žádná stabilita, země prožívá anarchii, celý systém vládnutí byl kompletně zničen. Libyjská osvobozenecká armáda se snaží osvobodit zemi, ale ani Národní přechodné radě Libye se nepodařilo vznést do země stabilitu. Dokonce už i mezinárodní humanitární organizace, např. Lékaři bez hranic nebo Amnesty International, opouštějí Libyi kvůli pokračujícímu mučení a vraždění. Z Libye tedy Egyptu hrozí obrovské nebezpečí především v souvislosti s bezpečností a možným přílivem uprchlíků. Stejná situace je i na jižní hranici se Súdánem. Volnější hranice ze strany Súdánu umožňují pašování zbraní pro egyptské radikální skupiny. Egyptský prezident Sísí se sice snaží všeobecně černý obchod se zbraněmi v Egyptě redukovat, v mnoha případech se mu to i daří. Pašování zbraní ze Súdánu, také dlouhodobě zmítaným občanskou válkou a balancujícím na hraně hladomoru, ale ještě nedokázal zcela zabránit. Konflikt mezi Izraelci a Palestinci na východní hranici Egypta je znám téměř po celém světě a některé státy jsou kvůli tomuto tématu v neustálé rozepři. Toto téma dlouhodobě vyvolává plno dohadů a domněnek, polemika o tom, kdo je viníkem násilí a kdo ho může zastavit, je celosvětová. Do dnešní doby ale konflikt vyřešen nebyl, a vyvolává u těchto hranic už pravidelné nepokoje. Tato hrozba asi nejvíce ohrožuje i turisty v Egyptě, především turisty navštěvující Sinajský poloostrov a jeho oblíbená turistická letoviska Sharm El Sheik, Dahab nebo.tabu. 20