Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka. Vyjadřování učitelů a žáků středních škol Bakalářská práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka Vyjadřování učitelů a žáků středních škol Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc. Vypracovala: Eva Mezulianíková 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1

3 Ráda bych poděkovala vedoucí práce doc. PhDr. Karle Ondráškové, CSc., za její trpělivost, ochotu, cenné rady a připomínky, které mi poskytla, velký dík pak patří také pedagogům a studentům Gymnázia Uherské Hradiště, bez jejichţ ochoty a pomoci by tato práce nemohla vzniknout. 2

4 Obsah 1 Úvod Teoretická část Stratifikace národního jazyka Spisovný jazyk Obecná čeština Obecná čeština na Moravě Interdialekty Dialekt Profesní mluva, slang a argot Termíny související se stratifikací národního jazyka Běţně mluvený jazyk Idiolekt Míšení kódů Úzus a jazyková norma Kodifikace Jazyková kultura Jazyková situace Uherské Hradiště Mluvený projev Spisovnost a nespisovnost ve školním prostředí Praktická část Pořízení nahrávek Rozbor materiálu

5 3.2.1 Český jazyk Biologie Zeměpis Fyzika Zeměpis Základy společenských věd Dějepis Dotazník Dotazník ţáci Dotazník učitelé Závěr Resumé Seznam pouţité literatury Seznam příloh Přílohy Seznam grafů

6 1 Úvod Je nesporné, ţe jazyk jako takový hraje v našich ţivotech důleţitou roli. Díky němu jsme schopni vyjádřit své emoce, přání či touhy, je prostředkem dorozumívání mezi lidmi. Neméně je tomu tak se spisovnou podobou českého jazyka, která nás provází celým ţivotem. Otázky, zda ve školním prostředí pouţívat výlučně jen spisovný český jazyk, nebo v něm připustit i vyjadřování doplněné o prvky obecné češtiny a nářečních prvků, spolu se zájmem o současný stav vyjadřování na středních školách, nás vedly k výběru tématu pro bakalářskou práci, kterou jsme nazvali Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol. Pro účely bakalářské práce jsme se rozhodli pořídit nahrávky vyučovacích hodin na střední škole, které jsme následně analyzovali, abychom zjistili, do jaké míry je projev učitelů a ţáků spisovný a jakou měrou do něj zasahují prvky nespisovné a prvky nářeční. Dále jsme se rozhodli pro vypracování dotazníku, který jsme rozdali na stejné škole jak učitelům, tak i ţákům, abychom zjistili jejich postoj ke spisovnému českému jazyku. Materiál potřebný k vypracování naší bakalářské práce jsme získali na gymnáziu, které sídlí v Uherském Hradišti. Toto město leţí jihozápadně od Zlína v samotném středu Slovácka. Gymnázium Uherské Hradiště bylo zaloţeno roku 1884 jako první střední škola Slovácku. Bakalářská práce na téma Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol je rozdělena do dvou částí. První část tvoří část teoretická, ve které se budeme zabývat stratifikací národního jazyka, díky níţ si uvědomíme, z jakých jazykových útvarů mohou učitelé ve svých projevech ve školním prostředí čerpat. V následujících kapitolách se budeme věnovat pojmům, které dále souvisí se stratifikací národního jazyka, vysvětlíme si pojmy jazyková norma, jazykový úzus a kodifikace, přiblíţíme si pojem běţně mluvený jazyk, budeme se také věnovat mluveným projevům a spisovnosti či nespisovnosti ve školním prostředí. Praktická část bude věnována přepisům nahrávek a jejich následné analýze z hlediska spisovnosti a nespisovnosti. Další zkoumanou oblastí pak bude proporce 5

7 verbálního projevu učitelů a ţáků. Praktickou část pak zakončíme vyhodnocením dotazníků získaných na gymnáziu v Uherském Hradišti, které se týkají postojů učitelů i ţáků ke spisovnosti a nespisovnosti a konkrétních jazykových projevů učitelů na výše jmenovaném gymnáziu. V závěru této bakalářské práce se budeme věnovat výsledkům námi provedeného zkoumání, které budeme posléze interpretovat. 6

8 2 Teoretická část Teoretická část této bakalářské práce bude věnována stratifikaci národního jazyka, která nám pomůţe ujasnit si, z kterých útvarů národního jazyka čerpají učitelé i ţáci ve svých promluvách. Vymezíme si zde pojmy, jako jsou spisovný český jazyk, obecná čeština, interdialekty a dialekty, budeme se zabývat i profesní mluvou, argotem a slangem. V následující kapitole se budeme věnovat dalším pojmům, které se stratifikací národního jazyka úzce souvisejí, a to jmenovitě s termíny, jako jsou běţně mluvený jazyk, jazyková kultura, idiolekt či problematika míšení kódů. Vymezíme si pojmy jazykový úzus, jazyková norma a kodifikace. Přiblíţíme si také jazykovou situaci dnešní doby a stručně se zmíníme o historii města Uherské Hradiště. Poslední kapitola se bude věnovat mluveným projevům a problematice spisovnosti a nespisovnosti ve školním vyučování. 2.1 Stratifikace národního jazyka O problematiku stratifikace národního jazyka se začali více zajímat členové Praţského lingvistického krouţku ve třicátých letech minulého století. Dále se také členové Praţského lingvistického krouţku věnovali otázkám jazykové kultury, které dále rozvíjeli v teorii funkčních stylů či v teorii spisovného jazyka. 1 Chloupek a Krčmová zahrnují pod pojmem národní jazyk veškeré regionální, sociální a funkční podoby jazyka, které pokrývají jak z hlediska synchronního, tak i diachronního, všechny komunikační potřeby národa. Český národní jazyk je tedy jazyk domácích obyvatel historických zemí Čechy, Morava a české části Slezska, ale také Čechů ţijících v zahraničí, který v sobě zahrnuje mnoţství výrazových prostředků, na které je moţno nahlíţet z hlediska lingvistického nebo z hlediska komunikačního, stylistického či sociolingvistického. 2 1 NEKULA, M. Praţská škola. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s

9 Český národní jazyk představuje soubor různých podob jazyka, různých systémů jazykových prostředků, které jsou vymezeny územně, sociálně i funkčně. Pojmenováváme je nejčastěji jako útvary národního jazyka. Mezi tyto útvary řadíme spisovný jazyk, obecnou češtinu, interdialekty a dialekty. 3 Hranice mezi jednotlivými útvary národního jazyka nejsou ostré, tyto útvary jsou relativně autonomní. Existenci útvarů je reálné vymezit pouze ve vztahu k jiným útvarům. Při popisu jednotlivých útvarů národního jazyka je také důleţité vzít v úvahu i sféry komunikace, v nichţ se jednotlivé útvary uplatňují. 4 V národním jazyce můţeme nalézt dva typy struktur, první strukturu představují úplné jazykové struktury, tj. strukturní útvary, druhou pak nestrukturní útvary, poloútvary, pro něţ je charakteristické specifické lexikum, avšak v jiných jazykových rovinách strukturu nemají. V českém jazyce tak v dnešní době vedle sebe existuje několik stabilizovaných jazykových útvarů, jeţ jsou v dichotomickém vztahu spisovnost nespisovnost. V dřívějších dobách se jednalo spíše o rozdíl vyjadřování spisovného a nářečního, avšak dnešní doba si ţádá sloţitější stratifikaci. 5 Spisovnou formou národního jazyka je bezesporu spisovný jazyk a jeho mluvená podoba, kterou nazýváme hovorová čeština. Formami nespisovnými pak rozumíme obecnou češtinu, interdialekty a dialekty Spisovný jazyk Jak jsme jiţ zmínili výše, český národní jazyk je tvořen více útvary, z nichţ jedinou spisovnou podobou je spisovný jazyk češtiny. Spisovná čeština je celonárodně uznávanou podobou jazyka, je jazykem oficiálním a má také funkci národně reprezentativní. Její uţití se předpokládá na místech, jako jsou úřady, školy či sdělovací prostředky. Na rozdíl od češtiny nespisovné, která je diferencována územně i sociálně, není spisovná čeština příliš sociálně či územně omezena. 6 3 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s

10 Spisovná čeština je jediným kodifikovaným útvarem, a to v mluvnicích, pravidlech pravopisu a výslovnosti či slovnících. Vůči ostatním útvarům národního jazyka je jazykem prestiţním, který slouţí jazykovým kontaktům s vyšší kulturní funkcí. Je také součástí naší národní kultury a znalost spisovné češtiny v projevech oficiálních je pak znakem kulturního a kultivovaného člověka. Uţijeme-li ve veřejné komunikaci jiných útvarů neţ spisovné češtiny, jeví se pak tyto útvary vůči spisovné češtině jako neprestiţní. 7 Spisovná čeština není homogenní, je bohatě stylově, funkčně i regionálně rozvrstvena. Prostředky stylově neutrální tvoří jádro spisovné češtiny a mají centrální postavení v komunikaci psané i mluvené. Další prostředky, které jsou součástí spisovného jazyka, jsou prostředky kniţní. Můţeme je například nalézt v textech odborných či uměleckých. Dále do spisovné vrstvy řadíme ještě prostředky hovorové, a to zvláště jejich mluvenou podobu, a prostředky expresivní vyskytující se v projevech citově příznakových. Objevují se zde i prostředky zastaralé historicismy a archaismy, prostředky ustupující, které se jiţ přestaly pouţívat, a také slova nová, vyskytující se v jazykovém úzu, avšak stále nekodifikovaná. 8 Funkční lingvistika dvacátých a třicátých let 20. století stála na počátku současného pojetí stylové diferenciace češtiny, která vznikla působením všech komunikačních a stylotvorných faktorů. Rozlišujeme styly primární a styly odvozené, označované také jako sekundární. Mezi styly primární pak řadíme styl hovorový, odborný, administrativní, publicistický, řečnický a umělecký. Ze stylů sekundárních zmíníme například styl učební či styl esejistický, který se nachází na pomezí mezi stylem odborným a uměleckým. 9 Jistý problém, se kterým se potýkáme, je pojem hovorová čeština, jakoţto mluvená podoba spisovného jazyka. Tento pojem zavádí Bohuslav Havránek, který říká, ţe je moţno ve funkci komunikativní, která je doménou jazyka lidového, uţít také jazyka spisovného ve formě hovorové. 10 V průběhu času se ale obsah pojmu hovorová 7 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Ed. Havránek, B. Weingart, M. Praha : Melantrich, s

11 čeština měnil, a i dnes se tohoto termínu uţívá nejednotně. Spisovný jazyk se ve své mluvené podobě omezuje jen na určité komunikační funkce, jako jsou například projevy veřejné a oficiální, v běţné komunikaci však působí nenáleţitě, a proto se mluvčí uchylují k uţití prostředků jak spisovných tak i nespisovných. 11 Ve sféře soukromé komunikace, která je silně emočně diferencována, schází spisovné češtině mnohé výrazové prostředky. Důvodem je fakt, ţe spisovná čeština byla v 19. století obnovena jako jazyk komunikace psané, a to umělecké a odborné, avšak ve sféře soukromých projevů se v té době uţívalo nářečí. Z tohoto důvodu je doménou spisovné češtiny především komunikace kultivovaná a společensky závaţná Obecná čeština V poslední době je obecná čeština často diskutovaným tématem, neboť se stále častěji dostává do povědomí všech obyvatel prostřednictvím sdělovacích prostředků a televize, často se obecné češtiny vyuţívá také při dabingu. Je nesporné, ţe obecná čeština je tedy ve velké míře šířena prostřednictvím médií a ovlivňuje naše jazykové povědomí, přičemţ ztrácí svůj regionální význam. Vymezení pojmu obecná čeština je do jisté míry problematické, neboť pro starší lingvistiku byl pojem obecná čeština synonymním výrazem pro lidový či obecný jazyk, který se uţíval v běţné denní mluvené komunikaci, v projevech soukromých. Havránek pak chápe obecný jazyk ve smyslu interdialektu, obecná čeština je tedy interdialekt vzniklý vývojem nářečí z Čech. Tohoto významu se uţívá hlavně v pracích týkajících se dialektologie. 13 Vývojem významu obecné češtiny jako jazyka obecného či lidového, který začal šířit své výrazové prostředky za hranice původních nářečních oblastí, a to především do měst, pak dostává obecná čeština význam jako spontánní mluvený jazyk soukromé a poloveřejné komunikace, regionálně i sociálně málo příznakový, který se z pozice 11 NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s

12 jedné z nestandardních forem češtiny dostává do postavení jejího substandardu, niţšího standardu. Obecná čeština se nadále rozvíjí a působí i na normu veřejného vyjadřování. Zájem o tuto problematiku narostl v šedesátých letech, kdy se na stránkách časopisu Slovo a slovesnost rozvinula diskuze právě na téma obecné češtiny. Díky sbliţování obecné češtiny a spisovného jazyka pak byly kodifikovány některé dublety, které měly původ v obecné češtině. Zmíníme například sloveso ulítnout a jeho dnes jiţ kniţní variantu ulétnout. Avšak dochází také k ustupování některých prvků typických pro obecnou češtinu, například protetické v- či nekoncové ej, čímţ se nejvýraznější rozdíly mezi spisovnou a obecnou češtinou stírají. 14 Díky působení masmédií je obecná čeština rozšířena po celém území České republiky a mizí tak její regionální příznak, hovoříme pak o obecné češtině jako o české koiné, všeobecně akceptované nespisovné podobě národního jazyka, a nově dokonce jako o druhém standardu, tj. druhé celonárodní funkčně takřka neomezené jazykové normě fungující vedle prvního standardu, spisovné češtiny. 15 Obecné češtiny se uţívá v okruhu komunikátů, pro které byl původně základem spisovný jazyk, a to především v beletrii a ţánrech publicistiky mluvené. Je schopna vyjádřit bezprostřednost a spontánnost, tedy vlastnosti, které se s pomocí spisovné češtiny jeví jako příliš oficiální a strojené. 16 Jako nejvýznamnější hláskoslovné a tvaroslovné rysy obecné češtiny zmíníme například foném í namísto starého é (mlíko, mladýho), protetické v- (vokno, von ), dále pak ej stojící na místě staršího í (pěknej den), zánik koncového l v minulém příčestí sloves ( on si ved dobře), v 7. pádu unifikovaná koncovka ma u mnoţných čísel (se čtyřma rukama) aj Obecná čeština na Moravě Situace na Moravě a ve Slezsku se na rozdíl od Čech liší, existují zde tři interdialekty, a to středomoravský, východomoravský a interdialekt lašský. Nechce-li 14 KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s

13 být mluvčí snadno identifikovatelný dle své mluvy, ve které často uţívá nářečních prvků, uchyluje se nejčastěji ke spisovnému jazyku, neboť na většině území Moravy se obecná čeština jeví jako prvek cizí. Obecná čeština na Moravě není tak rozšířená díky stále existujícímu silnému nářečnímu povědomí, zvláště na Olomoucku, Ostravsku a v celé oblasti lašských nářečí. Obecná čeština se zde chápe jako nepřirozený útvar. Avšak máme zde i výjimky, a to v okolí Brna, kde se obecná čeština velmi silně uplatňuje v mluvě mladé a střední generace. 17 Daneš uvádí, ţe se spisovné češtiny uţívá častěji právě na Moravě, kde je také kladnější postoj ke spisovnému jazyku neţ v Čechách. Na Moravě se pak obecná čeština často jeví jako hrubá a pro mnohé obyvatele jako rys nevítaného pragocentrismu Interdialekty Jak jsme zmínili výše, na území Moravy rozpoznáváme tři interdialekty, interdialekt středomoravský, jímţ se dorozumívají obyvatelé Brna, neuţívají-li obecné češtiny, a obyvatelé Olomouce, kteří jiţ neuţívají hanáčtinu, dále je to interdialekt východomoravský a lašský. 19 Encyklopedický slovník češtiny charakterizuje interdialekt takto je to nestabilizovaná varieta (útvar) národního jazyka představující poslední vývojové stadium tradičních teritoriálních dialektů: ty (v důsledku vzrůstajících společenských kontaktů, sjednocování ţivotních zájmů obyvatel, vlivu prestiţní spisovné češtiny aj.) ztrácejí svou specifiku, postupně se zbavují výlučných, nápadných znaků (uchovávají pouze znaky společné větším oblastem, popř. celým nářečním skupinám) a vzájemně se sbliţují. V dnešní době tvoří interdialekty základ městské mluvy především na území Moravy a Slezska MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s ŠIPKOVÁ, M. Interdialekt. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s

14 2.1.4 Dialekt Studiem nářečí se zabývá odvětví jazykovědy nazvané dialektologie. Nářečí povaţujeme za víceméně ustálenou podobu jazyka. Soubor jazykových prostředků daného nářečí je moţné vymezit zeměpisně. Nářečí je nástrojem komunikace určité části národa v oblasti běţného denního styku. Právě z nářečního základu vznikal spisovný jazyk, převáţně z nářečí oblasti, která byla hospodářským, politickým či kulturním centrem. Hranice nářečí nejsou nijak ostré, často se vyskytují plynulé přechody z jednoho nářečí do druhého, které nazýváme přechodovými pásmy. 21 Bělič rozlišuje čtyři eventuálně pět nářečních skupin, nářeční skupinu českou, středomoravskou, východomoravskou, slezskou a popřípadě nářečí polsko-českého smíšeného původu. 22 K osvojování nářečí dochází přirozenou cestou v rodinách díky mluvě rodičů a prarodičů. Nářečí má natolik rozvinuty všechny jazykové plány, ţe dokáţe pokrýt potřeby mluvčích, avšak má tu nevýhodu, ţe jeho uţitím prozrazujeme svůj geografický původ, a některým lidem se pak nářečí můţe jevit jako znak menší vzdělanosti Profesní mluva, slang a argot Nespisovnou češtinu můţeme diferencovat jak na základě územním, tak i sociálním. Na základě sociálního rozlišení vyčleňujeme slang, profesní mluvu a argot. Nemají specifické prostředky v rovině hláskové ani gramatické, ty přebírají z jiných útvarů češtiny obecné, spisovné i nespisovné, ale jsou specifické svým lexikem. 24 Slang představuje výrazy spojené se zájmovým prostředím. Tyto výrazy jsou značně nespisovné, avšak na druhou stranu jsou plně srozumitelné a výstiţné, často je také doprovází expresivita. Slangové výrazy jsou typické především pro spontánní 21 CUŘÍN, F. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. 4. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s

15 projevy mluvené. 25 Dříve se pro slang pouţívalo označení také jako sociální nářečí či sociolekt. 26 Uţitím slangových výrazů mluvčí ukazuje svou příslušnost k určité skupině nebo zájmové sféře. Můţeme rozlišovat například slang myslivecký (slechy uši, světla oči), slang studentský (biflovat se, koule, šprtat se) nebo slang sportovní (mičuda, faul), jehoţ výrazy přechází do obecného povědomí a stávají se součástí obecné češtiny či spisovného hovorového jazyka. 27 Profesní mluva je mluva, která je společná mluvčím, kteří vykonávají stejnou profesi. Encyklopedický slovník češtiny charakterizuje profesionalismy jako nespisovné názvy terminologické povahy motivované důvody věcnými, zejména snahou o výrazovou úspornost, jednoznačnost a mobilnost v mluvené komunikaci. 28 Často se v profesní mluvě uţívá univerbizace pro její jazykovou úspornost. Z oblasti lékařské můţeme uvést například výraz slepák pro slepé střevo nebo výraz císař pro císařský řez. 29 Jako argot označujeme mluvu, která se pohybuje v oblasti zakázané, škodlivé, charakteristické pro spodinu společnosti vyčleňující se od zbytku národa. Argotu uţívají například ve věznicích, je jazykem zlodějů, prostitutek, podvodníků či narkomanů. Uţíváním argotu se snaţili příslušníci různých skupin zatajit pravý význam výrazu, chtěli znesnadnit porozumění jejich řeči. Mnohé výrazy však zveřejněním ztratili své utajení a přešly do širokého jazykového povědomí mnoha uţivatelů. Jako příklad argotu můţeme uvést výraz káča, který se uţívá pro pokladnu, bachař pro vězeňského dozorce či roští pro marihuanu MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s HUBÁČEK, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s HUBÁČEK, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s

16 2.2 Termíny související se stratifikací národního jazyka V této podkapitole se budeme věnovat dalším termínům, které bezpochyby souvisí se stratifikací národního jazyka. Vymezíme si pojmy, jako jsou běţně mluvený jazyk, idiolekt, jazyková kultura či jazykový úzus aj Běžně mluvený jazyk Pojem běţně mluvený jazyk se od osmdesátých let 20. století stává intenzivně zkoumanou oblastí. Běţná mluva dle Marie Krčmové není stabilizovanou varietou národního jazyka s vlastním hláskoslovím, tvaroslovím, skladbou nebo slovní zásobou: Jde o podobu jazyka, která se uţívá v nepřipravené a nijak nestylizované soukromé komunikaci, o mluvu uţívanou v rodině nebo blízkými přáteli tedy o podobu národního jazyka, která je vymezena na základě své funkce. Nejdůleţitější funkcí běţně mluveného jazyka je tedy fungovat jako nástroj kaţdodenní běţné komunikace. 31 Dříve pro kaţdodenní komunikaci slouţily zejména nářečí, ty však, se vznikem nových komunikačních situací a s proměnou společnosti v průběhu doby, nebyly jiţ schopny nově vzniklé komunikační situace pokrýt, nářečí se stalo nápadným a přestalo dostačovat v běţné mluvě. 32 Krčmová jako typické znaky běţné mluvy uvádí uţívání jazykových prostředků interdialektických, objevují se i prostředky češtiny obecné. Naopak běţně mluvený jazyk neuţívá prostředků kniţných ani úzce spisovných. Lexikální vrstva je omezena sémantickými okruhy, o nichţ se běţně komunikuje. Z tohoto důvodu se v běţně mluveném jazyce nevyskytuje speciální terminologie či nadmíra abstraktního pojmenování. Je pro něj také příznačná otevřenost neologismům, a z hlediska větné 31 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s

17 stavby je pro něj typická uvolněnost, která souvisí se spontánností a plným zakotvením v situaci Idiolekt Idiolekt je termín pocházející z oblasti sociolingvistické. Rozumíme jím soubor vyjadřovacích prostředků, který je vlastní určitému jednotlivci. Idiolekt si jedinec vytváří v průběhu celého svého ţivota a působí na něj všechny vlivy, kterým byl za tu dobu vystaven. Základem jazyka kaţdého jednotlivce je jeho mateřský jazyk, tedy jazyk, který jedinec uţívá v rodině v běţné denní situaci. Na tento mateřský jazyk se poté navrstvují další útvary národního jazyka, jako jsou obecná čeština či interdialekty v závislosti na tom, kde daný jedinec ţije. Marie Krčmová idiolekt chápe jako individuální jazykovou kompetenci ve smyslu schopnosti aktivního uţívání jazyka Míšení kódů Míšení kódů je pojem úzce související s běţně mluveným jazykem. Nazýváme jím stav, při kterém dochází k míšení jednotlivých kódů, které existují uvnitř jazyka národního, tj. ke střídání hláskových podob, tvarů a slov patřících spisovnému jazyku, obecné češtině nebo různým nářečím. Ke střídání kódu nedochází záměrně, děje se tak bez zjevného úmyslu. 35 K míšení kódů můţe docházet dokonce i v průběhu vyřčení jedné věty či slova, je to jev značně rozmanitý a má na něj vliv mnoţství faktorů, jako jsou například místo původu, povolání či okolnosti dané situací hovoru. Výzkum této problematiky je významný i pro moţnosti dalšího vývoje národního jazyka KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s KRČMOVÁ, M. Idiolekt. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s SGALL, P. - HRONEK, J. Čeština bez příkras. Jinočany : H+H, s

18 2.2.4 Úzus a jazyková norma Pojem úzus se uţívá pro soubor jazykových prostředků, které jsou uţívány jazykovým společenstvím ve vţité podobě, nehledě na to, zda jsou tyto prostředky správné či vhodné. Teorie spisovného jazyka úzus hodnotí vysoce, i ty prostředky, které jsou utvořeny nesystémově, lingvisté akceptují, jestliţe jsou přijaty jazykovým společenstvím. 37 Současný spisovný úzus je tvořen jazykem literárních děl za posledních 50 let, dále pak jazykovým povědomím intelektuálních vrstev a jejich ústní jazykovou praxí. 38 Jazyková norma je souborem jazykových prostředků uţívaných pravidelně jazykovým společenstvím, jimiţ jsou tyto prostředky povaţovány za závazné. Časem se obsah pojmu rozšířil také o pravidla vzájemného spojování, dle nichţ se jazykové prostředky většinou pojí dohromady. Vlastností jazykové normy je její variantnost, můţeme říci v jazyku i v jazyce, přičemţ oba výrazy jsou v souladu s normou, ale liší se například četností jejich uţití. Další vlastností jazykové normy je implicitnost, tzn., ţe je uloţena v myslích mluvčích. 39 Čechová a Styblík uvádí, ţe spisovná norma je sice ustálená, ale nikoli statická, je sice jednotná, ale nikoli strnulá, je zvrstvená, pruţně reaguje na vyjadřovací společenské potřeby, a proto je proměnná v čase, a přitom její vývoj je nerovnoměrný, ovlivněný činiteli extralingválními a intralingválními Kodifikace Kodifikací rozumíme uzákoněnou normu, takovou, která je zachycena v příručkách, které jsou povaţovány za směrodatné. Tyto příručky jsou vydávány odpovědnými institucemi, jedná se například o slovníky, pravidla pravopisu a výslovnosti či mluvnice. Norma, jakoţto soubor zákonitostí jazykového úzu, je vlastní 37 NEBESKÁ, I. Úzus. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s NEBESKÁ, I. Teorie spisovného jazyka. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s NEBESKÁ, I. Norma jazyková. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s ČECHOVÁ, M. - STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování: Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství. Praha : SPN, s

19 všem jazykovým útvarům (tj. spisovným i nespisovným), zatímco kodifikace se vztahuje jen k jazyku spisovnému. Norma se neustále vyvíjí a mění, avšak kodifikace je po dobu své platnosti neměnná a jednotlivé změny zachycuje po etapách. Dochází tak k nárůstu rozporů mezi normou a kodifikací, která se nám někdy můţe jevit jako zastaralá. Řešením tohoto stavu můţe být respektování a předvídání pohybu v normě s následným uváděním dublet (tří i třech, husiti i husité, v balíčcích i balíčkách). Kraus uvádí, ţe díky dubletám kodifikace upevňuje nejenom stabilitu spisovného jazyka, ale také jeho funkční diferenciaci, zejména v oblasti vyjadřování vědeckého, odborného, básnického i řečnického a publicistického. 41 Dle Daneše dělíme proces kodifikace na tři etapy. První etapou je zjišťování stavu normy, druhou je pak etapa regulativní, která se dělí na dvě podetapy, a to podetapu vyhodnocovací a podetapu vlastní kodifikace. Závěrečnou etapu tvoří etapa prováděcí. 42 Zatímco první dvě zmiňované etapy jsou záleţitostí lingvistů, důleţitou roli ve třetí etapě hraje škola a učitelé českého jazyka Jazyková kultura Péče o jazykovou kulturu má v naší zemi dlouhou historii. Otázkami jazykové kultury se vědci zabývali jiţ od dvacátých let 20. století a jsou těsně spjaty s Praţským lingvistickým krouţkem, který roku 1932 vydal sborník prací s názvem Spisovná čeština a jazyková kultura. Otázkou jazykové kultury se zabýval i Bohuslav Havránek, který kulturu spisovného jazyka chápal zejména jako teoretické pěstění spisovného jazyka, totiţ snahu a práci vědy o jazyce, linguistiky, usilující o zdokonalení a prospěch spisovného jazyka. Práce jazykovědná můţe prospívat spisovnému jazyku tím, ţe pomáhá vytvářet normu spisovného jazyka a ji stabilisovat a ţe podporuje jazyk v tom, aby měl pohotově dosti bohatých a rozmanitých prostředků pro všechny své potřeby, pro všechny úkoly, které se na něj kladou; zvláště pak tím, ţe podporuje ty sloţky, kterých je třeba pro 41 KRAUS, J. Kodifikace. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s DANEŠ, František. K dvěma základním otázkám kodifikace. Naše řeč. 1977, 60, 1, s Dostupný také z WWW: < 43 ČECHOVÁ, M. - STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování: Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství. Praha : SPN, s

20 speciální úkoly spisovného jazyka, odlišné od jazyka lidového, a ovšem těmto sloţkám nebrání a vůbec se vyvaruje toho, aby sama spisovnému jazyku v něčem škodila. Kultivovaný jazyk a jazyková kultura jsou pak cílem záměrného pěstění spisovného jazyka. 44 V dnešní době pojem jazyková kultura chápeme široce, obsáhne čtyři navzájem spjaté oblasti jevů. První dva jevy se týkají oblasti langue a řadíme sem pojmy kultura jazyka a kultivování jazyka. Kulturou jazyka rozumíme stav jazykového kódu neboli systému znaků slouţících verbální komunikaci. Kultivování jazyka se týká péče o jazyk, je doménou lingvistů a jejich činnosti kodifikační, výzkumu jazyka či popisu norem. Zbývající dva jevy, které zahrnujeme do oblasti parole, jsou kultura řeči a kultivování řeči. Kultura řeči se zabývá stavem konkrétní psané a mluvené komunikace, jejich správností jazykovou, slohovou vytříbeností atd. Kultivování řeči se zaobírá péčí o kulturu řeči, o kultivovanou jazykovou komunikaci. Podílí se na ní jak školní výchova, tak i vliv sdělovacích prostředků nebo různé publikace, které se týkají populárně odborné literatury o češtině aj. 45 Kraus výše zmíněné výstiţně shrnuje slovy teorie jazykové kultury jako jazykovědný obor tak prosazuje vedle aspektu stavového a výsledkového, označujícího úroveň jazyka na určitém stupni jeho vývoje, také zřetelný aspekt činnostní, procesuální, ve smyslu zlepšování, rozvíjení daného stavu Jazyková situace František Daneš specifikuje situaci jazyka jako obecný společenský stav, v němţ se daný jazyk nalézá a vyvíjí v jisté zemi nebo na jistém teritoriu v určitém časovém úseku v daných politických, sociálních a kulturních podmínkách. 47 Důleţitým aspektem jazykové situace je její dynamická povaha, která se neustále mění a vyvíjí. Dalším důleţitým faktorem je také skutečnost, ţe jazyková 44 HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Ed. Havránek, B. Weingart, M. Praha : Melantrich, s MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s KRAUS, J. Kultura jazyková. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s

21 společenství neexistují izolovaně, ale vţdy jsou v kontaktu i s jinými jazykovými uskupeními, jsou součástí širšího celku, ať uţ geografického, politického či kulturního. Česká národní společnost je součástí euroatlantické společnosti, pro niţ jsou typické následující typy sociálních změn, a to modernizace, vznik masové společnosti, která s sebou přináší jistou míru uniformity, a globalizace. Naše společnost byla v minulosti poznamenána svou specifickou minulostí, coţ je důvodem jejího dnešního rozporuplného stavu, kdy na jedné straně dychtivě přijímá nové věci, ale na straně druhé se stále vyrovnává se svou minulostí. Neustálý pohyb obyvatelstva, migrace, přináší stále intenzivnější kontakty mezi lidmi, coţ má v jazykové oblasti za následek stírání dosavadních rozdílů a míšení jazyků, dialektů a jiných subvariet a vnáší tak do jazyků určitou nestabilnost a variantnost. 48 V souvislosti s národními jazyky hovoříme o substandardizaci. Jedná se o vztah standardního neboli spisovného jazyka a variet stojících mezi ním a dialekty. Substandardy se stávají zdrojem jazykových změn a mohou pronikat i do standardu psaného. Substandard je termín pocházející z anglosaského vzoru, měl by být termínem neutrálním, ale jak sám Daneš poznamenává zůstává nejasné, zda jde o standard ve smyslu obecně uznávané, závazné normy, nebo ve smysl hodnotícím, totiţ jako vysoký stupeň kvality (anebo obojí?). 49 Dle Ivy Nebeské došlo ve společnosti ke změně klimatu také díky oslabování funkce autorit a institucí. Neformální chování a vyjadřování tak dostalo větší prostor neţ kdy dříve. Změnily se normy chování, které úzce souvisí s výběrem komunikačních prostředků, a můţeme je proto povaţovat za jednoho z určujících činitelů jazykového úzu. Neformální chování, pod něţ můţeme zahrnout neformální oblečení nebo neformální vyjadřování, v dnešní době proniká do dalších oblastí, které bývaly dříve doménou formálního chování a vyjadřování. Stále více se klade důraz na spontánnost a bezprostřednost, které však nejsou v souladu s vyjadřováním spisovným, coţ je moţné doloţit tím, ţe mluvčí v Čechách, kde spisovná čeština nemá prakticky rodilé mluvčí, musí projevit určitou snahu, chtějí-li se vyjadřovat spisovně, proto spontánnost téměř 48 DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s

22 vţdy spisovnost vylučuje. Nebeská dodává, ţe uplatňování spisovné normy není u značné části společnosti akceptovanými normami chování podporováno Uherské Hradiště Jak jsme jiţ uvedli výše, materiál určený k následnému rozboru jsme pořídili na gymnáziu v Uherském Hradišti, a to jak nahrávky vyučovacích hodin, tak i dotazníky Všichni učitelé i ţáci pochází buď z města Uherské Hradiště nebo z okolních vesnic. V okolí Uherského Hradiště můţeme stále nalézt silné nářeční povědomí. Avšak vlivem médií a jejich mnohdy aţ přesyceností obecnou češtinou i zde nářeční prvky ustupují, coţ je patrné hlavně v městské mluvě. Rozdíly v uţití nářečí můţeme také nalézt u různých věkových skupin. Starší obyvatelé v hojnější míře uţívají nářečních prvků, které se však v mluvě mladé generace jiţ tak často nevyskytují. Antonín Vašek uvádí, ţe lidová mluva v okrese Uherské Hradiště je realizována hlavně tradičním regionálním dialektem tedy východomoravským nářečím, z menší části také jinými útvary národního jazyka. Situace se ale liší na vesnicích, kde se stále místní nářečí uchovává, a ve městě, kde se vedle nářečí objevují také jiné útvary národního jazyka, a to především v Uherském Hradišti a Uherském Brodě. 51 Chtěli bychom se zde dotknout některých zajímavých událostí, které se v historii Uherského Hradiště odehrály, a jeţ měly patrně vliv i na jazyk tamního obyvatelstva. Historie města sahá do hluboko do minulosti také díky příznivým klimatickým podmínkám i úrodné půdě. V devátém století se tato oblast stala centrem Velkomoravské říše, po jejímţ rozpadu však význam tohoto území pominul. Ve století třináctém čelila jihovýchodní Morava vpádům nepřátel, čímţ trpěl hlavně nedaleký velehradský klášter. Z tohoto důvodu tak bylo roku 1257 zaloţeno Přemyslem Otakarem II. město, které později dostalo název Uherské Hradiště, a pyšnilo se řadou výsad. Postupem času se začalo město opevňovat, aby mohlo čelit nájezdům nepřátel, 50 NEBESKÁ, I. Normy a spisovnost. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna ledna Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, s Uherskohradišťsko. 2. upr. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, s

23 za hranice opevnění se město začíná rozrůstat aţ v závěru 1. poloviny 19. století. V rozmezí let 1348 aţ 1860 bylo město sídlem kraje. V období první republiky se pak kulturní i politické centrum kraje postupně přesouvá stále více do Zlína. V dnešní době ţije město bohatým kulturním ţivotem. V Uherském Hradišti sídlí známé Slovácké divadlo, kaţdý rok zde se pořádá celostátně proslulá přehlídka filmů Letní filmová škola a také jedna z největších folklorních akcí v republice - Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště [online] [cit ]. Z historie města. Dostupné z WWW: < 22

24 2.3 Mluvený projev Péče o mluvený projev se datuje daleko do minulosti. V antickém Řecku a Římě řečnictví (rétorika) představovalo důleţitou sloţku výchovy a vzdělání, a byli to právě Řekové, kteří rozvinuli první teorii o rétorice. K rozvoji české rétoriky přispěla nemalou mírou doba Karlova a Václavova a taktéţ zaloţení praţské univerzity. Značnou pozornost věnovali mluveným projevům také členové Praţské lingvistické školy, zejména pak profesor Miloš Weingart, který svou studií nazvanou Zvuková kultura českého jazyka poloţil základ zvukové sloţky jazykové kultury, na tuto studii pak mnohé další práce navázaly či na ni určitým způsobem reagovaly. 53 Brabcová a Vitvar uvádí, ţe mluvené projevy jsou uskutečňovány prostředky zvukovými vnímanými sluchem, probíhají v konkrétním čase, kladou značné nároky jak na mluvčího, tak na posluchače, jsou vázány na konkrétní situaci časovou nebo místní ( ). 54 Mezi typické znaky mluvených komunikátů můţeme zahrnout jejich nepřipravenost v porovnání s komunikáty psanými, mluvčí nemá dostatek prostoru, aby si promyslel, kterých prostředků ve své promluvě uţije. Některé mluvené komunikáty však mohou být předem vytvořeny v písemné podobě a aţ poté druhotně reprodukovány ústně. Jak bylo zmíněno výše, komunikáty mluvené jsou vţdy spojeny s konkrétní situací, během níţ probíhá komunikace. Mluvený komunikát je doprovázen zvukovými prozodickými prostředky, které mohou zvyšovat jeho účinek. Řadíme sem intonaci, tempo řeči, rytmus či zabarvení hlasu. Na mluvené komunikaci se podílí i prostředky nejazykové, tj. mimika a gestikulace, které bezděčně doprovázejí kaţdý mluvený komunikát, a díky nimţ můţeme vyjadřovat svůj emocionální postoj k tomu, co sdělujeme, dokonce i k samotnému adresátovi. 55 Stejně jako má spisovný jazyk svoji kodifikovanou normu mají ji i mluvené projevy, a nazýváme ji ortoepie. Ortoepií tedy rozumíme soubor norem, dle kterých se 53 BRABCOVÁ, R. - VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha : SPN, s BRABCOVÁ, R. - VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha : SPN, s MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, s

25 řídí zvuková podoba mluvených spisovných projevů. Na základě výslovnosti kultivovaných mluvčích herců, řečníků, televizních hlasatelů aj., se výslovnost kodifikuje a je obsaţena v příručkách, např. Výslovnost spisovné češtiny. 56 Do ortoepie zahrnujeme i ortofonii, coţ je nauka o správném tvoření a znění hlásek. Zásady ortofonie vymezují jak postoj k oblastním, nářečním a vrstvovým obměnám hlásek, tak k realizacím individuálním; ty jsou obvykle hodnoceny jako vady řeči. Mluvené projevy učitelů jsou veřejné a téměř vţdy jsou do jisté míry připravené, ať jiţ v podobě osnovy, které se poté učitel při svém výkladu drţí, nebo si svůj projev připraví v duchu sám pro sebe. Svůj projev také učitel přizpůsobuje ţákům, které v dané chvíli právě učí, jinak bude například mluvit k ţákům mladším, jinak k ţákům starším atd Spisovnost a nespisovnost ve školním prostředí František Daneš uvádí, ţe školní vyučování, veřejné, politické, vědecké a podobné diskursy, stejně jako televizní a rozhlasové zpravodajství, hlášení apod. představují doménu spisovnou. 57 Toto tvrzení je podepřeno faktem, ţe spisovná podoba jazyka je jediný útvar národního jazyka, který je kodifikován a funkčně diferencován, a který má celonárodní platnost, coţ o dialektech či obecné češtině tvrdit nemůţeme. Nejenom, ţe je spisovná čeština jazykem uţívaným ve školním vyučování, ale je i jeho předmětem. Ţáci však do školy přináší většinou útvary dialektické či interdialektické povahy, které ve svém okolí dříve poznali, především v rodinném kruhu. Tyto útvary jsou schopny plnit běţné komunikační potřeby, avšak s příchodem nových potřeb (například odborná terminologie u některého z předmětů) se stávají nedostačujícími, a je proto třeba, aby si ţáci osvojili také spisovnou podobu jazyka, která je schopná tyto komunikační situace pokrýt ČECHOVÁ, M. et al. Čeština řeč a jazyk. Praha : ISV, s DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, s HAUSER, P. Spisovný jazyk a nářečí v české škole. In Spisovnost a nespisovnost zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice února Ed. Minářová, E. Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, s

26 Potřeby ukázněné spisovné normy a dostupné kodifikace vyzdvihuje Svobodová především a hlavně pro potřeby současné školy a vzdělávání příští generace Čechů, kteří mají také právo na jednotný a neposmívaný spisovný jazyk v kodifikované podobě, náš kultivovaný spisovný jazyk s národně reprezentativní funkcí. Předmětem bohemistiky by dle Svobodové nemělo být noření se do vlastní výlučnosti, ale měla by se soustředit spíše na přípravu odborně fundované, a přitom srozumitelné moderní mluvnice, důstojné nástupkyně opusu Havránka a Jedličky, a jednak na zpracování a kniţní vydání většího neţ malého aktuálního slovníku spisovné češtiny. 59 Zajímavý fakt přináší Ondrášková, která si všímá skutečnosti, ţe ţáci na prvním stupni se učí spisovnému jazyku nápodobou učitele a pod jeho vedením upouští ve své promluvě od prvků nespisovných. U vyšších ročníků je pak situace komplikovanější, neboť nespisovných prvků přibývá a učitel začíná mít pochyby, zda ţáky častým opravováním neodradí. Zvláštní se můţe jevit situace ve vyučování odborných předmětů. I přesto, ţe jsou učebnice psány spisovnou češtinou, učitelé odborných předmětů mnoho nedbají na uţívání spisovné češtiny, nezajímá je, jak daný obsah sdělují, ale zaměřují se spíše na jeho kvalitu. Své počínání vysvětlují tím, ţe za ním stojí snaha navázat lepší kontakt se ţáky podle starého hesla: Blíţe k masám. 60 Ondrášková také upozorňuje na důleţitý fakt, ţe času věnovanému sloţce jazykové a komunikační (slohu) v hodinách českého jazyka ubývá na úkor sloţky literární. Veškerý čas a veškeré síly vyplýtvají učitelé na střední škole k zvládnutí kvanta faktografických znalostí v podobě neohraničeného mnoţství autorů, jejich děl bibliografických údajů. 61 Tomuto problému se budeme později věnovat také v praktické části naší práce. 59 SVOBODOVÁ, J. Spisovnost a mluvní vzory mládeţe. In Spisovnost a nespisovnost zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice února Ed. Minářová, E. Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, s ONDRÁŠKOVÁ, K. Tvaroslovné odchylky v mluvených projevech ţáků základní školy v Brně a okolí. In Spisovnost a nespisovnost zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice února Ed. Minářová, E. Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, s ONDRÁŠKOVÁ, K. Tvaroslovné odchylky v mluvených projevech ţáků základní školy v Brně a okolí. In Spisovnost a nespisovnost zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice února Ed. Minářová, E. Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, s

27 Analýzou výslovnosti mluvených projevů budoucích učitelů češtiny v nepřipravených mluvených projevech se zabývala Ilona Balkó, která došla k závěru, ţe se učitelé snaţí normu dodrţovat v plánu lexikálním a částečně pak v plánu morfologickém, které mají víceméně pod kontrolou. Rychlá produkce řeči však vede u učitelů ve zvukovém plánu k nedostatkům ve výslovnosti slov, kdy se soustředí více na to, co sdělují, neţ jakým způsobem to sdělují. 62 Radoslava Brabcová naráţí ve svém příspěvku na pochybnosti, zda je spisovný jazyk nástrojem efektivní výuky v kaţdém předmětu. Spisovná komunikace zní někdy příliš škrobeně, někdy aţ nepřirozeně. Ţáci mohou mít dojem, ţe si nejsou s učitelem rovni, ţe učitel je větší autoritou. U některých předmětů můţe spisovný jazyk představovat překáţku, Brabcová uvádí například řešení intimních témat v hodinách občanské výchovy. 63 Jana Svobodová se při svém výzkumu setkala s dvěma typy promluv, tzv. dvojí řečí, kterou učitelé ve své mluvě uţívají. První z nich je řeč oficiální, taková, která se pouţívá ve výukové části komunikace a vyznačuje se téměř vţdy spisovným projevem. Druhou řečí je řeč doplňková, které se uţívá v komunikaci se ţáky při napomínání, pochvalách či usměrňování ţáků. V této řeči můţeme nalézt značný odklon od spisovnosti, který můţe být způsoben určitým citovým zaujetím. 64 K tématu spisovnosti ve škole se vyjadřuje i Marie Čechová, která své poznatky shrnula následovně: Forma komunikace učitel ţák by neměla být zcela unifikovaná, vedená nediferencovaným spisovným jazykem; měla by se realizovat na základě 62 BALKÓ, I. Nespisovnost ve výslovnosti budoucích učitelů češtiny v nepřipravených mluvených projevech. In Spisovnost a nespisovnost zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice února Ed. Minářová, E. Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, s BRABCOVÁ, R. Škola a spisovná čeština. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna ledna Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, s SVOBODOVÁ, J. Mluvená spisovnost ve škole. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna ledna Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, s

28 spisovném, avšak přiměřeně diferenciovaně podle komunikační situace a sledovaného záměru ČECHOVÁ, M. Spisovnost z hlediska školy. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna ledna Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, s

29 3 Praktická část V předcházející teoretické části jsme se věnovali stratifikací národního jazyka a dalším termínům, které se stratifikaci úzce souvisí. Vymezili jsme si tak okruh prostředků a útvarů, ze kterých mohou učitelé a ţáci ve svých projevech čerpat. Okrajově jsme se také dotkli problematiky spisovnosti a nespisovnosti na školách a prezentovali jsme zde několik názorů na toto téma. V praktické části se nyní zaměříme na skutečný stav jazyka na školách. Nejprve se budeme věnovat vlastnímu sběru materiálu, poté přejdeme k analýze samotných nahrávek. Dále se dotkneme také problematiky proporcí promluv učitelů a ţáků měřenou pomocí počtu slov. Na závěr praktické části se budeme věnovat dotazníku, který jsme rozdali na stejné škole, kde jsme pořídili i nahrávky vyučovacích hodin, a budeme získaný materiál hodnotit a komentovat. 3.1 Pořízení nahrávek Jak jsme jiţ zmínili výše, materiál skládající se z nahrávek vyučovacích hodin jsme získali na gymnáziu v Uherském Hradišti. Původně jsme chtěli materiál získat v jiném městě na tamějším gymnáziu, kde nás však odmítli z důvodů ochrany osobních dat studentů i učitelů, proto jsme nahrávky nakonec pořídili v Uherském Hradišti. Nejdříve jsme se svým záměrem seznámili ředitele školy, který souhlasil a ochotně nám pomáhal i při komunikaci s pedagogickým sborem, který jsme posléze seznámili s naší prací a vysvětlili jim, z jakých důvodů a jakým způsobem budeme daný materiál získávat i s jeho dalším zpracováním. Posledním krokem pak bylo uzavření smlouvy mezi učiteli, kterých se nahrávání týkalo, a námi, kdy jsme se zavázali, ţe nahrávka bude pouţita jen pro účely této bakalářské práce a v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů budou všechna jména a příjmení v přepsaném materiálu nahrazena smyšlenými. Nahrávky jsme pořizovali pomocí diktafonu. Jako nejlepší volbou se nám jevilo pořídit nahrávky s asistencí námi pověřené studentky, která hodiny nahrávala. Chtěli jsme tak předejít případné nervozitě jak ze strany učitelů, tak i ţáků. Dalším důvodem pak bylo, aby projev v hodinách působil autenticky, coţ by se s přítomností cizí osoby 28

30 ve třídě s největší pravděpodobností nemuselo zdařit a projev by tak mohl být ovlivněn snahou o větší spisovnost a korektnost. Ţáky jsme s pořizováním nahrávek raději neseznámili, abychom předešli jiţ výše zmíněné situaci. Reakce pedagogů byly smíšené, někteří bez problémů souhlasili a nahrávání jim nečinilo potíţe, jiní však často protestovali a vybírali si hodiny, kdy budou chtít být nahráváni a kdy ne. Někteří svolili jen k jediné nahrávce a poté další moţnosti nahrávek odmítali. Za pomoci námi vybraného studenta jsme pořídili celkem čtrnáct nahrávek. Mnohé z nich však byly ve špatné kvalitě, převáţně díky nevyhovujícím akustickým podmínkám či z důvodů nadměrného hluku ve třídě. Jako nahrávky nevhodné k rozboru se nám také jevily nahrávky, ve kterých velkou část hodiny tvořila samostatná práce ţáků v podobě písemné práce. Pro naše potřeby se nakonec podařilo získat sedm vyhovujících nahrávek, které jsme převedli do grafické podoby. Doba trvání některých nahrávek je zkrácená, neboť učitel se dostavil do vyučování později či musel dříve odejít. V některých případech také došlo ke zkrácení nahrávací doby vinou studentky, která nebyla zvyklá na práci s diktafonem, z tohoto důvodu někdy úvodní či závěrečné části hodin chybí. Všech sedm pouţitých nahrávek v této práci bylo pořízeno v jedné třídě o třiceti ţácích s průměrným věkem kolem osmnácti let, tito ţáci o nahrávání nevěděli. Můţeme tak sledovat jazykové chování stejných ţáků v různě zaměřených předmětech, neboť jsme nahrávali jak předměty humanitní, tak i odborně zaměřené. Nahrávky byly pořízeny v časovém rozmezí od října 2010 do března V naší práci se tedy budeme zabývat rozborem hodin českého jazyka, biologie, dějepisu, fyziky, základů společenských věd a zeměpisu, který se v naší analýze vyskytuje dvakrát. Ve dvou předmětech je vyučujícím ţena, a to v hodinách fyziky a základů společenských věd. Všichni tito pedagogové jsou zkušení a učí na této škole jiţ delší dobu, tudíţ předpokládáme, ţe se tento fakt odrazí i v jejich mluvě a budeme tak moci obhájit tvrzení, ţe škola by měla být místem, kde se českému jazyku nejen vyučuje, ale ţe se ho zde uţívá i jako nástroje komunikace mezi učiteli a ţáky. 29

31 Získané nahrávky jsme převedli do grafické podoby a z důvodů jejich rozsahu jsme je umístili do přílohy. Originální znění nahrávek je přiloţeno na kompaktním disku. V souladu se zákonem číslo 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů budou všechna jména a příjmení v přepsaném materiálu nahrazena smyšlenými. 3.2 Rozbor materiálu Nahrávky pořízené na gymnázium v Uherském Hradišti budeme nyní analyzovat, zaměříme se na především na nespisovné prvky, avšak budeme si také všímat i jiných prvků, které se v přepisech vyskytují. Pro lepší přehlednost jsme se rozhodli analyzovat kaţdou vyučovací hodinu zvlášť, coţ nám umoţní věnovat kaţdé nahrávce dostatečnou pozornost. Před samotným rozborem ještě krátce pojednáme o stylu přepisů nahrávek. Nebylo-li někdy moţné rozumět nahrávce, např. díky špatné akustice, zvolili jsme pro tyto situace symbolu tří otazníků. Poté jsme navázali na přepis v místě, kde byl projev opět srozumitelný. Symbolu tří teček jsme pouţili v místech, kde byla výpověď jednoho mluvčího přerušena jiným. Důsledně jsme také zaznamenávali hezitační zvuky, které se zde v hojné míře vyskytovaly Český jazyk Často se vyskytovaly situace, kdy učitel zopakoval některé výrazy dvakrát, někdy dokonce i vícekrát. Pauza mezi těmito výrazy mu dala čas rozmyslet si, co bude dál říkat a pomohla mu zformulovat myšlenky. Takţe budete budete vědět; podívejte se podívejte se na to plátno; které které Čapek přeloţil; sem vám říkal tu tu scénu; slavných směrů je ještě mnoho mnoho mnoho; podívejte se na tu otázku a ptejte se, ptejte se, ptejte se, ptejte se; jestli se nemýlím, jestli se nemýlím; co dál, co dál. U učitele docházelo k opravám řečeného. Všichni budete vědět hlavně, kteřá, kteří umělci; moderní francouzská poezie nové francouzská poezie nové doby. 30

32 Několikrát se vyskytlo deminutivum, a to v podobách kratičká definice; zkomolení trošku; trošičku interpretovat. Mnohokrát došlo k vypuštění počátečního j u tvarů slovesa být. Sem; ste; si byl blízko; sme; sou. Dvakrát se v mluvě učitele objevil univerbizovaný slangový výraz. Doplňovačka ve významu doplňovací písemná práce a písemka jako zkrácený ekvivalent výrazu písemná práce. Vyskytlo se zde také vybočení z větné vazby, tzv. anakolut. To znamená, bude se vám vlá.., někdo z vás bude zase milionář. Ve dvou případech bylo uţito slova cizího původu. V prvním případě to bylo sloveso dehonestovat ve významu uráţet, pomlouvat. 66 Ona ho bude dehonestovat v Dobrý den Slovácko. Druhým případem je přídavné jméno investigativní, které se v textu vztahuje k novinářské praxi a má původ v angličtině. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. V promluvě učitele se objevily dva hanlivé výrazy, a to mafián a sebranka. Vám bude odpovídat odpovídat mafián nějaký; komunisté nebo podobná sebranka. Objevovalo se vypouštění počátečního j. V těch ménech; velké méno; enom; eště; de. Dvakrát učitel uţil nespisovného tvaru slovesa děkovat v první osobě singuláru prézentu. Děkuju Tak nám o ní něco řekni teda. Poté se jiţ vyjadřoval pomocí spisovného tvaru děkuji. V promluvě ţáka došlo k nenáleţitému uţití tvaru slovesa uhnout a to ve formě uhli. No, potom sme uhli, potom sme uhli aţ tak. U třetí osoby singuláru slovesa být docházelo ke staţení tvaru v koncové s. Vţdyť říkals, ţe to znáš. Dívej se, čeho sis nevšimla. V jediném případě se objevil prvek obecné češtiny, a to u modální částice vyjadřující nejistotu, kdy došlo ke změně ý > ej. A ţe prej ten fonograf byl nedokonalý. 66 LINHART, J. Slovník cizích slov : pro nové tisíciletí. Praha : Dialog, s

33 V promluvě učitele i ţáka byla zaznamenána částice navazovací typická pro moravskou oblast. Toš, ţe je tam moc velká mezera; Toš proč to nefunguje? Dalším prostředkem typickým pro Moravu je v akuzativu singuláru ţenského rodu uţití osobního zájmena ju namísto spisovného ji. Charles Cros tady někde má báseň, on ju taky přeloţil ten Čapek. Často docházelo ke zjednodušování skupin kd - ve výrazech dyby; dyţ; dybychom atd. Učitel pouţil hovorového ukazovacího zájmena tuhle. Všichni tuhletu kníţku měli v ruce a na všechny zapůsobila. Došlo k nenáleţitému uţití sufixu ama v instrumentálu substantiv. To je normálně vytištěné úplně normálníma mezerama. V dalších případech se učitel dále vyjadřoval spisovně. Hlavně film, je tady těmi moderními směry velice ovlivněn. V některých případech se v dativu singuláru první osoby vyskytlo namísto očekávaného tvaru mi zájmeno mně. Rozumíte mně; Ty mně nevěříš? V mluvě učitele se vyskytovala slova expresivně zabarvená, např. To nepíše. Píše, ale blbě; Super, děkuji mé asistentce, sekretářce. Za expresivně zabarvené můţeme povaţovat i citoslovce podivu. Šmarja, co to je? Objevil se jeden výraz kniţní, a to sloveso zřít, který byl ale uţit jako součást citované básně. V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy. Častokrát došlo ke krácení samohlásek ve slovesech. Mysim; tušim; myslim. Při citově zabarvených promluvách docházelo naopak k dlouţení samohlásek u slov nó; né. Pouze ve dvou případech se vyskytla ztráta koncového e u sloves. Dobře, stačí, s takovou se nikam nedostanem; aţ si napíšem písemku. Ke zvláštní obměně došlo u samohlásky slovesa pamatovat, kdy učitel uţil tvaru zapomatovat. A aspoň si zapomatujte tu jeho slavnou báseň. Učitel uţíval i frazémy, a to například: Opravdu mnohým z toho jde hlava kolem; to budete valit zraky. 32

34 V největší míře byla zastoupena navazovací částice tak/takţe na počátcích vět. Tak teď si vemte sešity; tak prosimvás jenom si napište jednu větu; takţe, kdyţ někde uvidíte něco napsáno; takţe, sou, sou-li mezi vámi anarchisté; tak si to kontrolujte, jo? Frekvence uţití navazovací částice byla opravdu častá, v promluvě učitele se během této vyučovací hodiny objevila 28x. Dalším často uţívaným prvkem v promluvě učitele byly přídatné větné prvky ţe jo a prosimvás, oba výrazy se v hodině objevily kaţdý celkem třináctkrát. Od nich sem vám neříkal ţádná díla, ţe jo?; ještě si prosimvás noste chvilku čítanky. Hodina českého jazyka se vyznačuje převáţně spisovnou promluvou. Často došlo k situaci, kdy učitel jednou či dvakrát uţil nespisovného tvaru, ale dále pouţíval tvar spisovný. Nadměrné uţívání navazovacích částic tak a takţe působilo někdy rušivě. Ţáci se nedostali moc často ke slovu, a pokud ano, i u nich bylo moţno nalézt prvky nespisovné. Někdy učitel uţil ve své promluvě spojení, které by do vyučovacích hodin patřit nemělo, moţná ze snahy být o něco blíţe ţákům. Spojení se nenacházela ve výkladové části hodiny, ale byla součástí komentářů k ţákům. Česká realistická próza městská je například Alois Mrštík Rok na vsi, coţ je opravdu hlod; opilci někde ze šantánu, ţe jo. Mnohé výzkumy naznačily, ţe celková délka projevu učitele mnohokrát převyšuje délku verbálního projevu ţáků. Při zjišťování byl jednotkou délky verbálního projevu počet slov. 67 V hodině českého jazyka bylo řečeno celkem slov, přičemţ patřilo promluvě učitele, coţ tvoří 92,28 %. Ţáci vyslovili celkem 294, coţ činí pouhých 7,72 % z celkového počtu řečených slov. Nejdelší replika ţáka v této hodině trvala 47 slov, nejdelší replika učitele 417 slov. Většinou vyţadovaly otázky učitele směřující k ţákům jen krátké odpovědi a poté se zase učitel vrátil ke svému téměř monologickému projevu Biologie Opět se i v této hodině hojně vyskytovala navazovací částice tak / takţe, byla uţita více neţ třicetkrát, a to jak v jazykovém projevu učitele, tak i ţáků. Někdy se 67 GAVORA, P. Učitel a ţáci v komunikaci. Brno : Paido, s

35 zdálo, jako by se ţáci učitelovým častým naduţíváním tohoto prostředku inspirovali a poté jej uţívali i ve svých replikách. Takţe ostatní pak přišli včas; takţe nikdo?; tak první otázka, kolik Nováků v této třídě máme?; tak kdo to má vědět?; tak se vlastně nic nestane. U učitele docházelo k častému opakování výrazových prostředků, pauza mezi slovy mu umoţnila promyslet si dál svoji řeč. Ještě ještě ještě Magda; posledně sme sme dodělali dýchací soustavu; trvalý chrup se tak obvykle uţ uţ víceméně utvoří; to je naprosto naprosto hořký. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry. Docházelo k vypouštění počátečního j u tvarů slovesa být. Sou; sme. V textu se vyskytovala přemíra ukazovacích zájmen, často se jich sešlo v jedné větě hned několik. Ty plíce ztrácí tu svou schopnost té roztaţitelnosti; měli často nějaké angíny, hnisavé angíny, vlasně bolestivost mandlí a rozhodli se prostě, ţe ta ta část těch infekčních nemocí, jako byla třeba ta nějaká forma angíny, sou důvodem, nebo vlasně důvodem těchto nemocí sou mandle, tudíţ se ty mandle prostě odstranily. U sloves a příslovcí se ve výslovnosti projevovalo krácení samohlásek. Omlouvam; nevim; stat; neviš, byt; prosim; uplně. Protoţe se jednalo o hodinu biologie, vyskytovalo se zde mnoţství odborných termínů, probíranou látkou byla trávicí soustava. Pneumotorax; pohrudniční štěrbina; inhalátor; bronchy; antihistamin; láčka; epitel; lyzozin; ptyalin; mucin; premoláry; moláry; linqua; sacharin; Eustachova trubice. U hláskových slupin kd docházelo ke zjednodušování. Dyţ; dybychom; dyby; dybys. Objevovalo se také vypouštění hlásek - tl-, - t -. Jestli; esli; vlasně; jeslipak. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. V jednom případě uţil frazému jet na půl plynu ve smyslu nefungovat na plný výkon. Jede třeba na půl plynu. 34

36 Dva výskyty zaznamenala obecná čeština, první ve tvaru slovesa být, druhý pak u příslovce furt, které má původ v němčině, ve smyslu pořád, neustále. 68 Nejseš tak nemocný; jede třeba na půl plynu, ale furt funguje. Ve větší míře uţíval učitel slov zdrobnělých, tzv. deminutiv. Trošičku; kousíček; orgánků; prstíkem; stařičká; droboučká. Ve třetí osobě singuláru slovesa být docházelo ke staţení s, nejčastěji u sloves, ale také u zájmen a příslovcí. V deseti začlas ztrácet ten mléčný chrup a kdys získala asi uţ ten trvalý, ţes uţ řekla tak, uţ mám všechny zuby trvalého chrupu? Další výskyty tohoto jevu: tos; neřekls; vypustils; třebas. Objevilo se odsouvání počátečního j na začátcích slov. Zatím eště nevíš třeba o tom; Sekret eště někam de. Uprostřed slov docházelo k zániku intervokalického j ve slovech poďme; ňákou; přímat; přídete. V jednom případě došlo i k zániku počátečního v- ve slově všecko. Dybychom se podívali, co šecko patří do trávicí soustavy. Ve svém projevu učitel dvakrát uţil hovorové varianty od slovesa dívat se, a to ve formě koukat. Znáš nějaké ukázky z televize, případy astmatika, lapá po vzduchu, kouká takovým nějakým; jak tak koukám, si vyšší neţ já. Učitel uţil slovesa perlit, a to v přeneseném významu, toto sloveso zde znamená podat dobrý výkon. Dyţ to shrnu, tak první otázka byla pneumotorax, tos nám tady měřil, váţil šílenými přístroji, druhá otázka byla astma, tos taky neperlil. Ţák ve svém projevu uţil nedůsledné výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče. Menší musí byt, pče k té je přitisknuté srdce k té levé. Vyskytovaly se zde opravy vyřčeného na správné tvary. Má jeden otvor, který slouţí jako přijmací, ta trubice uţ to má rozděleno, má na jedné, na jednom konci dutiny, řekněme takovou, řekněme ústa. Ke ztrátě koncového e došlo ve dvou případech, a to u slovesa být a moct. My budem potom pokračovat, budem si kousek po kousku ty jednotlivé části popisovat, takţe si je ještě třeba ani psát nemusíte; vemte si, jaké pestrosti barev můţem 68 FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha : Academia, s

37 rozlišovat. V posledním jmenovaném příkladu došlo také k nesprávnému vytvoření imperativu od slovesa vzít, který měl v mnoţném čísle znít vezměte, avšak učitel uţil z důvodů jazykové ekonomie kratšího tvaru vemte. Bylo uţito i typických moravských výrazových prostředků vytvořených od sloves být a moct, a také od ukazovacího zájmena to. No, nejsu tak nemocný; moţu se zeptat, víš tak asi, kdys o něj přišla?; na jazyku, temu se říká chuť. U učitele byla zaznamenána ve třech případech nespisovná podoba slova, a to u příslovcí pozdě a podrobně, v jednom případě pak u zájmenného příslovce takhle. A k tomu ještě podrobnějc pozdějc; zkuste napsat í třeba takhlenc tak. U slovesa klusat byl učitelem pouţit nesprávný tvar imperativu, který měl znít naklusej, avšak učitel pouţil tvaru nakluš. Bratře Kudličko, prosímtě, nakluš k zrcadlu, a spočti si jednu část svého dolního chrupu. U podstatného jména člověk došlo několikrát vinou nedbalé výslovnosti k zániku l. Toto důvod, proč čověk má tak často, nebo někteří mají tak často třeba záněty středního ucha; vlasně čověk nemůţe dýchat, tak jak by si představoval. V mluvě učitele došlo v jednom případě k uţití hlásky é namísto spisovného í, v následující větě se však jiţ učitel vyjadřoval spisovně. Připomínám enom, ţe zuby mají ňáké kořeny a čím deme dál k těm stoličkám, tím víc mohou být ty kořeny komplikovanější, více větvené, třeba tři, čtyři kořénky. Většinou ty první zuby, jako sou řezáky, mají takový ňáký jednoduchý kořínek. Často se v hodině objevovalo nadměrné uţívání slov vlasně, nějaký a třeba. A odsuď slinivka břišní jako ţlázy s nějakými výţivami nějakých enzymů. Celkový počet slov vyřčený v průběhu hodiny biologie činí slov. Učitel vyslovil slov a ţáci 248 celkem. Promluva učitele tak zaplnila 94,2 % hodiny, zatímco promluva ţáků pouhých 5,8 %. Nejdelší souvislý projev učitele činil 544 slov, nejdelší souvislý projev ţáka tvořil jen 27 slov. I přes to, ţe učitel na počátku hodiny zkoušel, poměr verbálního projevu učitele a ţáků tomu neodpovídá. Učitel se snaţil během výkladu dávat ţákům otázky, avšak téměř vţdy se spokojil s jednoslovnou odpovědí, kterou většinou zopakoval, a poté se opět vrátil ke svému výkladu. 36

38 3.2.3 Zeměpis Hodina zeměpisu byla zkrácena o pozdní příchod učitele, došlo také k pozdnímu zapnutí diktafonu. Opět se zda často objevovala navazovací částice tak / takţe. Takţe já vás poprosim; tak, takţe poď, Mirku, k tabuli; takţe to bylo enom to dokončení té minulé hodiny. U slovesa vzít docházelo ke krácení z důvodů jazykové ekonomie, vznikaly tak tvary - v imperativu mnoţného čísla vemte namísto vezměte, v první osobě plurálu pak vemme namísto vezměme. Vemte si atlasy; dobře, takţe vemme si atlas; poďme se ještě podívat, ještě zpátky. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry; štvrtina. Na straně sedmdesát štyry máte tematickou mapu; v tom severoamerickém makroregionu se produkuje asi štvrtina automobilů. Objevovalo se vypouštění počátečního j, a to u tvarů slovesa být: sou; sme a u slov enom; eště. Uprostřed slov zanikalo intervokalické j. Půčím; poď; poďme; ňák. U slova vlastně byla často vypouštěna hláska t. Ţe vlasně je tam led. Zjednodušování skupin kd-, kt- se objevovalo u slov: keré; kerá; dyţ; dybych. U slova vţdycky došlo ke zjednodušení na dycky. Hojně se v promluvě učitele vyskytovala ukazovací zájmena. Takţe to bylo enom to dokončení té minulé hodiny a teď uţ poďme na to hospodářství. Vyskytly se zde termíny odborné z oblasti geografie. Glaciální činnost; georeliéf; Laurentinská plošina aj. V reakci učitele na ţákovu odpověď došlo k nesprávnému vytvoření imperativu od slova čekat. Počky, to uţ nejsi v Americe. Docházelo ke krácení samohlásek u slov, jako jsou: slyšim; uplně; řikám. U učitele došlo ke zkrácení celého slova z prosím na tvar sim. Simvás, my si to hospodářství budeme charakterizovat tak, ţe si ho rozdělíme do dvou regionů. 37

39 Namísto spisovného tvaru podmiňovacího způsobu v mnoţném čísle plurálu bychom uţil učitel nespisovného tvaru bysme. První, co bysme si mohli říct, je zemědělství. Z prostředků expresivních uţil učitel přídavné jméno hrozný. Z vás něco dostat, hrozné. Učitel ve svém projevu ve dvou případech nedůsledně vyslovil podřadicí spojku protoţe ve formě pče. Takţe plno třeba i amerických společností převádí výrobu z USA, z Kanady do toho latinskoamerického makroregionu, pče je zde levnější pracovní síla; ale pozor, tyto dva státy, především USA, si trochu ty suroviny šetří a proto, a pče sou strašně bohaté a mohou si to dovolit. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka, nespisovné slovo levnějc a také nespisovnou podobu spojky i ve formě moravského aj. Aj z toho důvodu, ţe mají velkou spotřebu. Celkový počet slov vyřčených v hodině zeměpisu byl slov. Z toho slov náleţí učiteli a jen 95 slov ţákům. Procentuální rozdělení promluv je pak 95,52 % pro učitele a 4,48 % pro ţáky. Nejdelším souvislým projevem učitele byl proslov o 300 slovech, ţákův nejdelší projev tvořilo jen 31 slov. Ptal-li se učitel ţáků, opět mu téměř ve všech případech stačila jen jednoslovná odpověď, a poté pokračoval dále ve výkladu nové látky Fyzika V hodině se vyskytovalo mnoţství odborných termínů souvisejících s fyzikálními jevy. Nestacionární magnetické pole; elektromagnetická indukce; Ampérovo pravidlo; indukční čáry; feromagnetické jádro; rezistor; Faradayův zákon; henry. V hojné míře se objevovala navazovací částice tak / takţe a také ukazovací zájmena. Takţe čili máme cívku a zkoumáme ji z hlediska vlastní indukce; to znamená - na začátku bude ten proud malý, ale postupně se ten proud bude, bude? Na počátcích slov docházelo k vypouštění počátečního j-. Eště; de; enom. K vypouštění hlásky t došlo u slov vlasně, vlasní. Krácení samohlásek se objevilo 38

40 u slova prosim a také u slovesa být, namísto něhoţ byla uţita forma byt. Ve výslovnosti slova všechny došlo k vypuštění počátečního v-, tj. šechny. Byly pouţity dva univerbizované výrazy, první je součástí studentského slangu, a to písemka. Takţe prosimvás písemky vám přinesu zítra. Druhým univerbizovaným výrazem je prodluţka neboli prodluţovací šňůra. Často v proslovu učitelky docházelo k opakování celých částí věty, neboť diktovala studentům zápis. Opakování jí také dávalo čas promyslet si svůj další výklad. To znamená, ţe touto cívkou musel procházet, touto cívkou musel procházet, jaký proud musel procházet. Částice navazovací, která je typická pro oblast Moravy, byla zaznamenána v promluvě ţáka. Toţ opačný ne? Ve výslovnosti skupin kd-, kt- docházelo ke zjednodušování ve slovech kerý; dyţ; dybychom. U tvarů slovesa být nebyla na počátku slova vyslovována hláska j-. Sou; sme. Učitelka několikrát během svého výkladu uţila nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. U sloves napsat a zeslabit se učitelka přiklonila v první osobě singuláru ke tvarům napíšu a zeslabuju namísto napíši a zeslabuji. Nenáleţité uţití sufixu ama se objevilo v instrumentálu substantiv ve třech případech, všechny případy byly zaznamenány v promluvě učitelky. Nakreslím dvěma šipkama; je to pořád v souladu tady s těma obrázkama; mezi třeba kontaktama, které vypínáme. V jednom případě došlo k hyperkorektnímu uţití tvaru podmiňovacího způsobu, a to ve formě by jste. Ale jak kdyţ prostě, kdyţ byste měli takto cívku, jak by jste ji chytli? V jazykovém projevu učitelky se často vykytovala slova zdrobnělá, tzv. deminutiva. Barvičku; trošku; trošičku; ţárovička; poznámečka; malinká; jiskřička. Dále se v jejím projevu vyskytla ztráta koncového e, a to u sloves nebudem; zapnem; potřebujem; budem. My potřebujem, aby v rezistoru procházel ten proud opravdu těmi 39

41 závity; Takţe v podstatě, kdyţ by tu nebyla cívka, zapnem proud, a ten okamţitě začne procházet. U výslovnosti číslovky dvanáct set došlo ze strany učitelky k jejímu zjednošení v podobě dvanácet. Tady tato cívka má dvanácet závitů a ty závity jsou daleko víc nahuštěné. V hodině fyziky bylo celkem proneseno slov, přičemţ pronesla učitelka a pouhých 87 slov ţáci. Vyjádřeno v procentech - na učitelku připadá 97,26 % veškeré promluvy v hodině a na ţáky zanedbatelných 2,74 %. Nejdelším souvislým projevem ţáka byla věta o devíti slovech, zatímco nejdelší souvislý projev učitelky čítal 457 slov. Veškerý dialog mezi učitelkou a ţákem se řídil stylem, kdy se učitelka po delší době svého výkladu zeptala na nějakou otázku, která nevyţadovala ţákovo analytické myšlení, ale pouhou jednoslovnou odpověď, a poté opět pokračovala ve výkladu dané látky Zeměpis 2 Učitel uţíval během hodiny oslovení ţáků, které se uţívá převáţně na Moravě, a to děcka, většinou se tak stalo v případě, kdy chtěl upoutat jejich pozornost. Tak dobré ráno, dobrý den. Děcka!; takţe děcka, prosimvás, já bych vás chtěl upozornit, ţe se blíţí čtvrtletí; poďme jaké rasy děcka! Opět se objevovala navazovací částice tak / takţe a také mnoţství ukazovacích zájmen. Teďka opravdu sledujte, ať se potom nevymlouváte, ţe ta orientačka nebude pouze jenom na ty přírodní poměry, keré sou vlasně, ty poţadavky sou tam vypsány, ale taky se tam objeví prosimvás státy, je tam napsané plus státy. V akuzativu singuláru ţenského rodu uţil ţák nespisovného osobního zájmena ju namísto spisovného ji. Třídní si ju odnesl. Ve výslovnosti docházelo ke ztrátě počátečního j - je slovech méno; eště; du; dem; enom; menovali. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry. Eště někdo? Dva, štyry, šest, osm, deset, dvanáct, čtrnáct. 40

42 Dlouţení samohlásek nastalo v nevýkladové části hodiny, v komunikaci učitele a ţáků o třídních záleţitostech. Třicet jedna? Áno, vlastně Radek tu není; Á, kde máte třídní knihu? Krácení samohlásek se vyskytlo u slov prosimvás; poprosim; nevim; uplně. Hláskové skupiny kt-, kd- byly ve výslovnosti zjednodušovány. Kerou; keré; kerými; dyţ. U tvarů slovesa být se nevyslovovalo počáteční j-, a to ve slovech sem; sou; ste; sme. Ve slově vlastně docházelo k vypouštění hlásky t. Vlasně. U spojky jestli došlo k vypuštění hláskové skupiny tl a také k vypuštění počátečního j -. Esi. Učitel během hodiny pouţil dva univerbizované výrazy pocházející ze studentského slangu, a to písemka a orientačka neboli písemná práce a písemná práce zaměřená na orientaci na mapě. Můţe se potom stát, ţe třeba do písemky vám dám, abyste mi určili ňáké hlavní město; hlavní města tam prosimvás nebudou, do orientačky vám nedám hlavní město, abyste mi ho poznali. V promluvě učitele bylo pouţito dvou frazémů - přitlačit na pilu, coţ zde znamená zvýšit odhadovaný počet, a dávat špeky, tj. vybírat do písemné práce záludné otázky. Samozřejmě nebudu tam dávat ţádné malé špeky, ale ty větší státy; Sto tisíc? Přitlačte na pilu! Jediným zdrobnělým výrazem v této hodině byl výraz malinké státečky uţitý učitelem. Ke zjednodušení výslovnosti a následnému zániku intervokalického j došlo u slov ňálé; ňákých; poďme; přídete. Ve dvou případech se v dativu singuláru první osoby vyskytlo namísto očekávaného tvaru mi zájmeno mně. Takţe já se tě zeptám, povrch Severní Ameriky, co bys mně řekl k tomu; takţe, Filipe, prosimtě, povrch a vodstvo Jiţní Ameriky mě charakterizuj. Odborných termínů souvisejících s geografií se vyskytlo během hodiny hned několik. Guyanská vysočina; kambrium; prekambrium; konvergentní rozhraní; subdukce; blizard; campos; megalopole; mestic; zambo; mulat; Inuité. Ztráta koncového e byla zaznamenána u sloves budem a zopakujem. 41

43 V nominativu singuláru podstatného jména vítr se v odpovědi ţáka vyskytl nespisovný tvar větr. Tak to je vlasně chladný větr, vane ze severu, který zasahuje aţ do středu. Ve výslovnosti číslovky sedmdesát došlo k přidání samohlásky u. Odkazuju na stranu osmdesát tři a sedumdesát pět, kde máte hustotu zalidnění. Učitel uţil dva expresivní výrazy v reakci na ţákovu odpověď. L.A. Supr. L.A.; a potom eště nesmíme zapomenout na obyvatelstvo uplně na severu, my jim neříkáme škaredě Eskymáci. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka a pozdě ve formě pozdějc. Teďka prochází vlasně ty domy a počítají kolik kdo má lidí; bílé obyvatelstvo začalo ve větší míře přijíţdět do Ameriky aţ po Kolumbově objevení Ameriky, především v šestnáctém století a pozdějc. Celkový počet slov vyřčených v hodině zeměpisu je slov, z toho slov náleţí učiteli a 236 slov ţákům. Promluva učitele tak zabrala 92,15 % celkového času vyučovací hodiny. Promluva ţáků 7, 85 % hodiny. Nejdelší souvislý projev učitele měl 216 slov, nejdelší projev ţáka 32 slov. Relativně vysoký podíl ţáků na hodině byl ovlivněn ústním zkoušením na počátku hodiny, dále pak také formou výuky. Učitel se snaţil zapojovat ţáky do hovoru, coţ dosvědčuje i délka jeho nejdelšího projevu v porovnání s ostatními hodinami. I přes jeho snahu však ţáci většinou odpovídali jednoslovně, popřípadě krátkými větami. Důvodem opět byly špatně formulované otázky nevyţadující analytické myšlení ţáků, spíše jen očekávaly jednoslovné odpovědi, na které ţáci znali odpověď z dřívějších hodin Základy společenských věd Učitelka uţila příslovce dnes v hovorové variantě dneska. Dneska se budeme bavit o tom, jaký je aktuální stav národního hospodářství. U sloves pak namísto tvarů napíši a zapíši zvolila tvary napíšu a zapíšu. Ve výslovnosti skupin kd-, kt- docházelo ke zjednodušování ve slovech kerý; dyţ; dybyste; keré. Ke zjednodušení došlo i u příslovce vţdycky dycky. U tvarů slovesa být nebyla na počátku slova vyslovována hláska j-. Sou; sme; ste. 42

44 Obecněčeského výrazu bylo uţito ve slově tedy. Prosímvás, naváţeme na příští hodinu teda na příš na příští hodinu, kdy sme mluvili o hodnocení národního hospodářství. Z odborné terminologie byly pouţity následující výrazy: makroukazatele; hrubý domácí produkt; saldo obchodní bilance; inflace; cyklické krize; konjunktura; rekvalifikační kurzy; eurozóna; fiskální politika státu. Hojně se v projevu učitelky vyskytovaly přídatné větné prvky ano a ţe. Tak, potom se těţko můţeme domlouvat, ţe, na něčem; ano, zpomalování, ţe, coţ je špatně, ano? Vypouštění hlásky t se vyskytlo u slov jesli a vlasně. Intervokalické j zanikalo ve výslovnosti u slov ňáký; ňákou; ňáké. Počáteční j- nebylo vyslovováno u příslovce ještě. Eště. Hovorového výrazu holky znamenající dívku nebo ţenu bylo několikrát uţito v promluvách učitelky. Další ukazatel, který holky zmiňovaly, eee, obchodní a platební bilance; holky, já vás poprosím, zhasněte tady to přední světlo, ano, ať na to líp vidíme. Učitelka ve svém projevu uţila nedůsledné výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče. Takţe se na to znova prosímvás podíváme a připomeneme si to, podíváme se na aktuální čísla, údaje, a potom teda jaká opatření, neboli ekonomové říkají nástroje, instrumenty, pče na všechno pouţíváme nějaké nástroje, ţe. Učitelka uţila slovesa vytvořeného od anglické zkratky sms, která v angličtině znamená Short message service, v češtině ji překládáme jako krátkou textovou zprávu. Výsledkem byl poté tvar esemeskujete. To ještě dyţ esemeskujete nebo děláte něco takového jako je uklízení těch karet, co sem zmínila, je pořád lepší varianta, neţ kdyţ v matematice děláte angličtinu, v angličtině něco jiného. Ze slov zdrobnělých se v hodině základů společenských vět objevila tato slova: trošku; malinko; trošičku; chviličku; kapitolka. Několikrát učitelka oslovila ţáky pomocí slova děcka, které je typické především pro oblast Moravy. Děcka, při jaké míře nezaměstnanosti hovoříme o plné zaměstnanosti? 43

45 Dalším typicky moravským výrazovým prostředkem, který se v jednom případě objevil v promluvě učitelky, je navazovací částice toţ. Pozor, toţ co mají ţeny na mateřské dovolené, děcka, myslete. Expresivní výrazový prostředek se vyskytl ve spojení dobrá blbost. Říkáme mateřská dovolená, to je dobrá blbost, ţe, oni sou na mateřské dovolené a mají co? Slovo cizího původu boom bylo v hodině pouţito pro označení náhlého rozmachu, vzestupu 69. Eh, krize ekonomiky, takţe pak můţe být boom, oţivení, to oţivení extrémní, ale o to větší je pak ten propad, ano? Ve výslovnosti číslovek se objevila odchylka v podobě vloţené samohlásky u. Sedumnácté; osum; sedum. V hodině základů společenských věd bylo celkem proneseno slov. Téměř celý verbální projev zajistila učitelka, která uţila slov, zatímco ţáci zbylých 62 slov. Převedeno na procenta, projev učitelky vyplnil 98,24 % hodiny, ţáci se podíleli na hodině zanedbatelnými 1,76 %. Nejdelší souvislý projev učitelky měl 367 slov, nejdelší věta, kterou vyslovil ţák, měla jenom 7 slov. V této hodině se nezkoušelo a prakticky se jednalo o přednášku, do které občas zasáhli ţáci, kteří jednoslovnou odpovědí reagovali na otázky učitelky Dějepis V hodině dějepisu bylo uţito těchto odborných termínů: plebiscit; bonapartismus; sekularizace. K ztrátě počátečního j- došlo při výslovnosti slov: eště; istý; menovali; de; enom; menoval. Intervokalické j zanikalo ve výslovnosti sloves poďme; pudeme; poď. Tvary slovesa být byly realizovány bez vyslovení počátečního j-: sem; ste; sou; sme. U oslovení ţákyně uţil učitel nenáleţitého tvaru jejího příjmení. Kovaříkovic, je tady, dítě? Jo, Jani, 69 LINHART, J. Slovník cizích slov : pro nové tisíciletí. Praha : Dialog, s

46 U výslovnosti číslovek sedm, osm a čtyři docházelo k nedbalé výslovnosti, a to v případech: sednáct; osnácet; osmnácet; štvrtého; osunáct; sedum. Ve větší míře se uţívala navazovací částice tak / takţe a také ukazovací zájmena. Sliboval vlastně, ţe znovu v té Francii nastaví pořádek a samozřejmě to bylo také díky, díky tomu, ţe měl ty Napoleonovy geny trošku. U učitele se často objevoval hezitační zvuk, který je v přepisech zaznamenán jako eh či eee. Hezitační zvuk se vyskytuje při přerušení souvislé produkce hlasu při mluveném projevu. V tomto případě jej učitel vydával v situacích, kdy hledal vhodný výraz, který by ve svém projevu uţil. 70 U slov něco, někoho a někdo došlo vinou nesprávné výslovnosti k utvoření výrazů vyslovovaných: neco; nekoho; nekdo. U zájmen ukazovacích to a tento došlo ve výslovnosti ke změně o > e, namísto spisovných tvarů tomu a tomuto bylo uţito tvarů temu a temuto. Tam vypuklo povstání proti temu neapolskému králi; tím pádem uţ je vlasně k temuto území připojena i, připojen i jih. Tvar slovesa být, v první osobě singuláru jsem, byl nahrazen typickým moravským výrazovým prostředkem ve formě su, a to v mluvě učitele. Su rád, ţe to tady nekoho zajímá; Já su dobrý. Další výrazový prostředek, který je typický pro oblast Moravy, byl v jednom případě zaznamenán jak u učitele, tak i u ţáka. Je jím částice navazovací toţ. Toţ Rakousko?; toţ přesně tak. Obecně českého výrazového prostředku ve významu příjemný, pěkný 71 učitel v reakci na to, ţe se mu podařilo zprovoznit dataprojektor. Já su dobrý. Fajn uţil U mnoha slov se projevilo krácení samohlásek, jmenovitě u slov: uplně; štvat; dobry; vysvětlim; musime; pujdou; prosim; vratim. Učitel ve svém projevu uţil nedbalé výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče. Aby ţádným způsobem nepodporovali politiku současného Italského království, pče on se snaţil vlasně ty katolíky stavit proti tomu nově vzniklému státu. 70 KRČMOVÁ, M. Zvuk hezitační. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha : Academia, s

47 Zánik hlásky t se uplatňoval u slova vlasně. Skupina kt- se ve výslovnosti zjednodušovala u slov kerého; keré; keří. Skupina hlásek kd- se zjednodušovala u slova dyţ. Chybná deklinace nastala v genitivu singuláru podstatného jména tabule, kdy učitel uţil nesprávného tvaru u tabuli namísto u tabule. No a tady, jak uţ jsme říkali, to jsou ty body, které jsme s Martinem u tabuli vypotili. U podstatného jména kněz se v promluvě učitele také projevila chybná deklinace, kdy namísto dativu plurálu kněţím uţil tvaru knězům. Takţe Pius devátý vydal nařízení vlasně všem knězům a tak dále. Ve výslovnosti slova samozřejmě se často objevovala podoba znějící jako samozřejně. U pojmenování příslušníků národa v případě Rakouska a Pruska uţíval učitel označení Rakušáci a Prušáci. V hodině dějepisu bylo celkem učitelem i ţáky vyřčeno slov, přičemţ slov připadá na promluvu učitele, zbylých 785 pak na promluvy ţáků. Učitelův projev tedy vyplnil 73,1 % vyučovací hodiny, projevy ţáků 26,9 % vyučovací hodiny. Nejdelší souvislý projev učitele trval 306 slov, nejdelší nepřerušený projev ţáka čítal 42 slov. Vysoký podíl ţáků na verbální účasti v hodině dějepisu byl dán jak ústním zkoušením u tabule, tak i stylem výuky, který se od předchozích hodin lišil. Učitel poskytnul studentům materiály, které se týkali probírané látky, předem prostřednictvím u, ţáci si pak tyto materiály vytiskly a přinesli s sebou do hodiny. Učitel jim v hodině poloţil několik otázek týkajících se určité oblasti, ţáci dostali několik minut, aby si tyto informace vyhledali v materiálech. Poté učitel vyvolal některého ţáka, který mu měl vlastními slovy sdělit odpovědi na dané otázky. Ţáci tak byli nuceni si dané informace v textu vyhledat, přečíst si je, a následně vlastními slovy formulovat poţadovanou odpověď. Nevyţadovaly se od nich jednoduché jednoslovné odpovědi, na něţ se odpověď naučili v dřívějších hodinách, jako tomu bylo v předmětech rozebíraných výše. 46

48 3.3 Dotazník Praktickou část jsme se rozhodli doplnit o dotazník, který se zaměří na vnímání spisovnosti a nespisovnosti na školách, jak z pohledu ţáků, tak i učitelů. Dotazníkové šetření bylo provedeno na stejné škole, na které byly pořízeny i nahrávky vyučovacích hodin, tj. na gymnáziu v Uherském Hradišti. Nejprve jsme si v rámci přípravy na tvorbu dotazníku nastudovali odbornou literaturu týkající se spisovnosti a nespisovnosti na školách, kterou jsme také částečně vyuţili i v teoretické části naší práce. Názory na výše uvedené téma jsme se rozhodli získat prostřednictvím dotazníku. Po sestavení souboru otázek jsme provedli předvýzkum, ve kterém jsme si ověřili vhodnost a srozumitelnost pokládaných otázek. Předvýzkum byl realizován s pomocí dvou ţáků gymnázia. Po konzultaci jsme podobu některých otázek upravili, aby byly pro ţáky srozumitelné a jednoznačné. Poté jsme dotazníky rozdali ve škole. Po jejich vyplnění a sesbírání jsme dotazníky roztřídili dle kategorií a vyhodnotily je Dotazník žáci Dotazník pro ţáky obsahoval ve svém úvodu krátké seznámení s účelem dotazníku. Následovaly stručné pokyny, jak s dotazníkem pracovat, a také upozornění, ţe je dotazník anonymní. Dotazník byl rozdán ve dvou třídách stejného ročníku, věkově se tedy ţáci pohybují kolem osmnácti let. Celkově dotazník vyplnilo šedesát ţáků, třicet sedm ţen a dvacet tři muţů. Úvodní dvě otázky měly za úkol zjistit, zda je respondentem ţena či muţ, a zda pochází z vesnice nebo města. Získané informace jsme poté vyuţili k porovnání, zda se nějakým způsobem liší názory těchto skupin na spisovnost a nespisovnost ve škole. V dotazníku byly uţity dva typy otázek, většinu tvořily otázky uzavřené, tj. takové, na které ţáci vybírají odpověď z nabídnutých moţností. Zbylé dvě otázky byly otevřené, kde byla ţákům při odpovědi nechána volnost. 47

49 Otázka číslo 1 Přiřaďte body následujícím místům dle míry spisovnosti, která se dle Vás na daných místech uţívá. ( 1 bod - nejspisovnější místo; 5 bodů nejméně spisovné) ÚŘADY ŠKOLA DOMOV TELEVIZE DENNÍ TISK Graf 1: Pořadí dle míry spisovnosti - ţáci Tato otázka byla poloţena s úmyslem zjistit, jak si škola vede u ţáků v porovnání s jinými místy, kde se také uţívá, nebo by se mělo uţívat spisovného jazyka. Výsledky byly zajisté překvapivé, neboť jako nespisovnější místo ţáci nejčastěji označovali denní tisk, který získal 95 bodů. Na druhém místě se značným odstupem 42 bodů skončily úřady, které v součtu získaly 137 bodů. Na třetím místě se umístila škola s 200 body, těsně za ní pak televize s 209 body. Na posledním místě skončil domov jako nejmíň spisovné místo, obdrţel 259 bodů. Výsledné umístění v pořadí denní tisk úřady škola televize domov bylo ve všech kategoriích stejné, nelišilo se v kategorii muţi a ţeny, ani v kategorii vesnice a město. Je alarmující, ţe se škola, jakoţto místo, kde se uţití spisovného jazyka předpokládá, umístila aţ na třetím místě za úřady a denním tiskem, přičemţ ji od čtvrté 48