Kniha: Romeo, Julie a tma. Autor: Jan Otčenášek. Rozbor přidal(a): Miruška. Vloženo na: Studijni-svet.cz. Vypracovala: Miroslava Jeřábková

Transkript

1 Kniha: Romeo, Julie a tma Autor: Jan Otčenášek Rozbor přidal(a): Miruška Vloženo na: Studijni-svet.cz Informace o autorovi Vypracovala: Miroslava Jeřábková Jan Otčenášek, narozen v Praze, byl českým spisovatelem, scénáristou a autorem rozhlasových her. Narodil se v rodině truhláře. Vystudoval obchodní akademii a krátce na to začal pracovat v Německu. Roku pracoval ve společnosti Avia-Letňany, kde se zapojil do ilegální skupiny mládeže Předvoj. V roce 1945 začal studovat estetiku, ale studium musel z rodinných důvodů roku 1947 zanechat, poté pracoval jako exportní úředník ve Společnosti pro chemickou a hutní výrobu. Od roku 1952 působil v sekretariátě SČSS, v roce 1956 tu působil jako první tajemník. Roku 1960 se stal spisovatelem z povolání, a poté roku 1973 dramaturgem Filmového studia Barrandov.[1] Jan Otčenášek vstoupil do literatury na počátku 50 let jako socialisticky angažovaný autor románem Plným krokem (budovatelský román, o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky).[2]dále přispíval do Lidových novin, Hostu do domu, Květů, Plamenu a do Rudého práva. Na začátku 70. let onemocněl oční chorobou, která mu značně ztěžovala práci, avšak se podařila úspěšně odstranit. Záhy na to se dostavila další choroba a Jan Otčenášek předčasně umírá v Praze. Roku 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem.[3] V jeho dílech se setkáváme s několika tématy: budovatelská tématika (Plným krokem, Občan Brych), próza z dob okupace a fašismu (Romeo, Julie a tma), milostné prózy (Když v ráji pršelo).[4] Napsal jednu divadelní hru Víkend uprostřed týdne.[5] Ve všech svých dílech zasáhl do poválečného vývoje české literatury, v dílech hledá smysl života své vlastní generace, centrem jeho jistot zůstává vždy živý člověk.[6] Kromě prózy se věnoval psaní scénářů. Od roku 1958 spolupracoval s režiséry na 20 filmech. Jsou zde zastoupeny filmy na motivy Otčenáškových děl (Občan Brych, Romeo, Julie a tma), tak i na motivy nové (Milenci v roce jedna, V každém pokoji žena), nebo ztvárnil i scénáře k literárním dílům jiných autorů např. Ta třetí od J. Havlíčka. Pro televizi napsal Romeo a Julie na konci listopadu a Byl jednou jeden dům. Řada z nich se dočkala i ocenění na page 1 / 8

2 významných zahraničních festivalech.[7] Dílo: Romeo, Julie a tma Děj se odehrává v Praze roku 1942, začíná krátce před atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha ( ). Novela s rámcem, kde se setkají dva mladí lidé, židovka Ester a student gymnázia Pavel, v době okupace. Kniha je psána v tzv. druhé vlně válečné prózy, autor se nesoustřeďuje jen na holá fakta, ale spíše na psychologii postav, na jejich jednání a uvažování. Kromě příběhu chce autor poukázat i na kruté pronásledování židů.[8] OBSAH Celý příběh začíná v Praze v květnu 1942, kdy se student Pavel prochází městem. Na gymnáziu studuje posledním rokem. V kapse měl lístky do kina, ale jelikož mu zbývaly ještě 2 hodiny, šel se projít do parku, zakouřit si. Posadil se na lavičku k jedné dívce, sednul si na opačný okraj, než seděla ona. Dívka seděla v parku už delší dobu, plakala a v rukou tiskla kufřík. Dívka těžko navazovala kontakt s Pavlem. Pavel se jí začal tedy ptát na otázky, co se jí stalo, ale dívka buď odpověděla, že ať se nestará, nebo jen potřásla rameny, stále plakala a Pavel už nevěděl, jak by jí mohl pomoci, a tak jí řekl, že už jí nechá, že když nechce jeho pomoc, tak ať nechce. Zapálil si cigaretu, ale když ji zapálil, všiml si na kabátě našité žluté hvězdy s nápisem Jude. Po tomto zjištění se dívka s chlapcem už dává do řeči, Pavel pomalu zjišťuje, že dívčiny rodiče jsou v Terezíně a že ona sama se měla dostavit dnes k transportu, ale nedostavila se, měla hrozný strach, neboť se jí rodiče stále neozvali, ale přesto věřila, že jsou ještě naživu. Dívka se jmenuje Ester. Pavel se tedy rozhodne, že jí pomůže, a nabídne jí malou místnost vedle tátovy krejčovské dílny, kde se může ukrývat. Chlapec jí tam nechá, a jde zpátky domů. Rodiče se ho vyptávají, kde byl tak dlouho, Pavel jim řekne, že byl se svým kamarádem Vojtou, ale nevěřili mu, protože Vojta byl u nich doma se zeptat, kde je Pavel. A tím začala růst nedůvěra mezi rodiči a synem. Druhý den odpoledne začaly hlásit všechny stanice, že ráno 27. května byl spáchán atentát na říšského protektora Heydricha. S tím souvisí pozdější zákaz vycházení a i kruté tresty pro ty, kteří schovávají nepřátelé říše. Hned ten den ráno se Pavel vydal za Ester, a tak to dělal téměř každý den, nosil jí jídlo a staral se o ni. Spolužáci, rodiče i učitelé tušili, že je s Pavlem něco v nepořádku, ale nikdo nevěděl, že by ukrýval židovku. Bál se jim cokoliv sdělit, měl strach z jejich reakce, protože doba byla zlá, a neřekl nic ani svému kamarádovi Vojtovi. Ester se mu začne svěřovat, vypráví mu o svém dětství a o rodině, celé hodiny si spolu jen povídali a bylo jim dobře. Pomalu se sbližovali a Pavel za Ester nechodil už jen proto, že jí chtěl pomoci, ale proto, že se do ní začínal zamilovávat. Snažil se ji i nějak zabavit, kromě nošení jídla, a tak s ní hrál například karty. Jejich vztah se prohloubí natolik, že se prvně políbí. Prožívají spolu něco krásného a dobrého v dobách strachu a tmy. Avšak klid jim nevydržel dlouho. Ester stále nic netuší, co se děje venku, protože nemůže chodit ven, aby jí někdo neviděl, a nesmí mít ani otevřená okna, neví, že kdokoliv bude schovávat u sebe žida, bude ihned zastřelen, kdokoliv, kdo má kontakty se židy, bude též zastřelen. Mezitím narůstalo stále u Pavla doma napětí, stále ho vyzvídali, kde se potuluje po nocích, a také mu už tolik nevěřili. Cítil se špatně, i když byl u Ester, nedokázal jí lhát, že se nic neděje. Kdykoliv když šel za ní, četl si po cestě plakáty se jmény zastřelených, plakáty s různými vyhláškami a to ho víc a víc znepokojovalo. Uvědomuje si, že jemu a celé rodině, dokonce i kamarádům a hlavně Ester hrozí velké page 2 / 8

3 nebezpečí. Ester za tu dobu už dům znala dokonale. Často se chodila procházet do krejčovny, která byla hned vedle. Jenže jednou když se tam vypravila, jí načapal tovaryš Čepek (pomocník krejčího), ale nic jí neudělal, byl na ní velice hodný a mlčel o její přítomnosti. V domě, v kterém se ukrývá, žije kromě obyčejných lidí i kolaborant Rejsek. Chce si nechat ušít u Pavlova otce kabát. Když přišel na zkoušku, začal mít podivné řeči, že nechápe, jak lidé mohou ukrývat Židy, a stále se dívá na dveře komůrky, kde byla ukrytá Ester. Pavlovi se to zdálo divné, ale nevěnoval tomu pozornost. Dny ubíhaly, a přihodila se další neštěstí. Byly vypáleny Lidice, a tím se zpřísnily další zákony. Z domu, kde byla Ester, byl odvlečen starý malíř z podkroví gestapem. Pavel začínal mít větší strach, a naneštěstí nic netušící Ester si pustila u sebe v komůrce rádio. Slyšela v něm vše, co se přihodilo, měla strach a chce odejít. Navíc se Pavlův otec dozvěděl o Ester od Čepka. Rozhodne se, že jí pomůže. Pavlovi dá pro ni nějaké jídlo a pokoušejí se vymyslet nějaké řešení, otec mu navrhl, že by mohli s Ester odjet k tetě na venkov. V tu noc se ještě vypraví za Ester, ale všiml si, že na dveře někdo nakreslil židovskou hvězdu. Uvědomil si, že o nich někdo ví. Ester mu pak vyprávěla, že se někdo procházel kolem jejího okna. V tu se přihodilo ještě něco jiného, Ester se mu celá oddala. V tu noc vtrhla do Prahy vojska, protože v kostele byli odhaleni atentátníci na Heydricha, ve městě se střílelo a všude byli vojáci. Pavel měl strach o Ester, nemohl být u ní, byl doma, a Ester se sama bála také. Rejsek, který o Ester jistě ví, začne obyvatelům domu vyčítat, že všichni o Ester věděli a že teď kvůli tomu všechny postřílí, a chce ji z domu vypudit. Všichni se vyřítí do komůrky, ale Ester se schovala v krejčovně, pomohl jí Čepek, který ji ukryl pod dekou, Rejsek a ostatní na Čepka udeřili, aby ji neschovával, ale nedal se, řekl, že tu není. Ester se ale zvedne, nechce už nikomu nadělávat problémy, říká, že musí jít, že už sem nepatří. Vyrazí dveře a vydává se do ulic, je jí už vše jedno, chce za rodiči, všude slyší výstřely, má strach. Dorazí až v parku, najednou vidí svého otce v představách, a už nic neslyšela ani výkřiky, ani výstřely. Upadla na trávník. Střelba ustala a bylo ticho. Už se nepohnula. Přišli k ní vojáci, obrátili jí, a kdosi řekl klidným hlasem: Schau mal, Ernst! Da ist eine junge Jüdin. Kniha končí poslední kapitolou, kdy Pavel vchází do prázdné místnosti, vše je stejné ale cítí, že v něm něco chybí a jako by slyšel něčí hlas v hlavě: Ty musíš žít! (tak to říkala Ester). Přemýšlí, jestli má smysl žít, pak se ale vzpamatuju a vrací se do starých kolejí. [9] KOMPOZICE Kniha je členěna do 13 kapitol, z toho 1 úvodní (prolog) kdy jsme zasazeni do příběhu, ale nechápeme zcela nic, mluví se tam o bolesti, o smutku a jedna koncová (epilog) kapitola kdy už chápeme, že bolest je Pavlova, chybí mu Ester, a kdy se vše vrátilo do starých kolejí, tyto kapitoly tvoří rámec příběhu, protože začínají stejně. ( Staré domy jsou jako staří lidé, plné vzpomínek. ). Na začátku knihy je citována část z díla Shakespeara Romeo a Julie. Knize si také můžeme všimnout Shakespearovského motivu tragické lásky. V díle Shakespearea brání lásce znepřátelení rodin, v tomto příběhu fašismus. Konec je stejně tragický, až na jeden rozdíl, umírá pouze jeden hrdina a navíc končí optimisticky, Pavel se totiž rozhodne žít dál. Děj je chronologický, ale setkáme se i s retrospektivou (v momentech, kdy se Ester vrací do minulosti a vypráví Pavlovi příběhy z dětství). Příběh je krátký a vyskytuje se v něm málo postav. Slovo tma v názvu knihy symbolizuje právě prostředí v době heydrichiády a války. Naopak pokoj, kde se Ester ukrývá, symbolizuje klid a bezpečí. Objevují se prvky existencialismu (prožívání života a hledání jeho smyslu, v příběhu slova jako srdce, page 3 / 8

4 život, dech) i realismu (doba, kdy se příběh odehrává, je popisována tak, jak doopravdy byla, popsány všechny krutosti války).[10] JAZYK A STYL Kniha je psána v er-formě. Jazyk vypravěče je spisovný (vypravěč-pavel), postavy mluví hovorově až obecnou češtinou (např. žrout), použit studentský slang a německé výrazy (Schau mal), přechodníky, časté dialogy, vnitřní monology Pavla (vyjádřeny jeho pocity), převažuje vyprávěcí styl, místy úvahový (Pavel přemýšlí o důsledcích ukrývání židovky) i popisný (popis situace v Praze). Věty jsou jednoduché, ale objevují se i souvětí, ale ne složitá. Často nedokončené věty, které přidávají na napínavosti. Jazykové prostředky: metafory (žebronila s rozhořelou tváří), personifikace (požár do nich vstoupil současně), oxymóron (hladil ji s tvrdou něhou po tváři).[11] HLAVNÍ POSTAVY Pavel student posledního ročníku gymnázia, statečný, obětavý (pro Ester by byl schopen i zemřít), chvílemi nesmělý, čestný, nejprve pomoc Ester bere jako samozřejmost, poté to pro ni dělá z lásky, romantik (představoval si s Ester krásný život), syn krejčího, miloval hvězdy (dokonce chtěl po Ester pojmenovat hvězdu) Ester zpočátku ne příliš komunikativní,milá, upřímná, na nic si nehraje, cítí se méněcenná (v příběhu o sobě říká, že je prašivá), židovka, dcera lékaře, celá její rodina byla odvezena do koncentračního tábora Terezín (pravděpodobně už byli všichni mrtví, neboť ji neodpovídali na dopisy), Pavlovi byla velmi vděčná za pomoc, nakonec se obětovala (pro záchranu Pavla, jeho rodiny i přátel, protože jim hrozila smrt za její ukrývání), cítí se osamoceně, ale díky Pavlovi se cítí šťastně Pavlovi rodiče starostlivý (o Pavla měli velký strach, potuloval se po nocích v dobách, kdy nebylo bezpečno), ztratili důvěry k Pavlovi (stále jim lhal), ale nakonec mu otec pomáhal s Ester, matka byla vážně nemocná (vysoký krevní tlak), a tak se nemohla rozrušovat (nevěděla o Ester, Pavlův otec jí to radši zatajil), otec pracoval v krejčovně tovaryš Čepek pracoval u Pavlova otce, ze začátku příběhu odhodlaný bojovat proti fašismu, na konci už ztrácí naději, pomáhal Ester (snažil se ji ukrýt) Rejsek kolaborant (spolupracoval s němci), jeho syn umřel na bojišti (byl z toho zhroucený) a manželka také zemřela, opilec, jakmile se dozvěděl o Ester, chtěl se jí co nejdříve zbavit (nakreslil židovskou hvězdu na vrata), Ester kvůli němu odešla Malíř z podkroví tichý, v příběhu téměř nevystupoval page 4 / 8

5 Dále: Vojta (Pavlův spolužák), rodiče Ester, ostatní lidé z činžáku MYŠLENKA A TÉMA Myšlenka: boj dobra a zla a boj za lepší svět (popisována hrůza války, která zničí vše, zničí i lásku dvou mladých lidí), odsouzení války (hrůzy fašismu, nacismu, válečné běsnění, smrt nevinných lidí), kontrast války a lásky Pavla a Ester (ve tmě se i tak objevilo něco jasného, ale zanedlouho to zase zmizelo), ještě je tu patrná pomoc Pavla Ester, pomáhal jí, i když věděl, že za to může být potrestám a ohrožoval nejen sebe, ale i svoji rodinu a okolí (autor zdůrazňuje tanečnost lidí za války), na druhé straně tu můžeme spatřovat taky kontrast mezi tmou a láskou, láska je to, co může zničit tmu (láska mezi Pavlem a rodiči a mezi Pavlem a Ester). Je to v tom, že si prostí lidé, chvějící se hrůzou o svůj osud, uvědomují přes svou bezmocnost totožnost svého postavení s druhými. [12] Smyslem tohoto díla je tedy ukázat, že není důležité žít, ale zachovat si svou tvář, čest. Žít a vlastně zemřít za své ideály, lepší svět. Citovaná literatura 1. Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel. 2. Jan Otčenášek. (nedatováno). Načteno z Wikipedie: 3. Online výuka češtiny. (nedatováno). Načteno z tcenasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/: 06/21/jan-otcenasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/ 4. Otčenášek, J. (1984). Romeo, Julie a tma. Práce edice Příliv. 5. Školní četba na dlani. (1993). Praha: nakladatelství Erika. 6. Slovník českých spisovatelů. (2000). Praha: nakladatelství Libri. JAN OTČENÁŠEK ROMEO, JULIE A TMA PRACOVNÍ LIST Ukázka 1 Leč budu vyhnán! Co mi platna moudrost, když nedovede Julii udělat, vévodův ortel zrušit, přenést město? page 5 / 8

6 Čert vezmi moudrost! Neříkej mi nic! SHAKESPEARE-Romeo a Julie 1. Proč se dílo jmenuje zrovna Romeo, Julie a tma? Spatřujete nějakou podobnost s dílem Shakespeara, a zároveň i nějakou odlišnost? 2. Co symbolizuje tma v názvu? Ukázka 2 Táto! Vykřikne mu vstříc, táto!... já už běžím, počkej na mne to ti bylo strašné, táto, ale ne, já vím psst už o tom vždyť vy žijete, ty můj táto proč jste nepsali? Ty vaše dopisy, kde se ztratily? víš, já ho mám strašně ráda, můj táto odveď nás domů! umřela jsem asi strachem ale nedostali mě táto, počkej na mě přece Vyřítila se z průjezdu. Neslyšela už, jak se ze všech stran táhle rozhvízdaly píšťaly. Ani užaslé výkřiky honců, chraplavé povely! Všechno se upjalo k těm několika zbývajícím krokům do bezpečí. Už je tu! Upadla jako podťatá naráz celým tělem na pokraj nepožatého trávníku, rozhozenýma rukama objala zemi, prsty nahmataly chladivou hlínu a vryly se do ní. Kapky ranní rosy třpytící se na rozhoupaných stéblech trávy jí spadly do vlasů. Střelba ustala, nastalo ticho. Ticho po bouři. Nevnímala je. Nepohnula se, ani když k ní dupavým během po dlažbě dorazilo pár těžkých okovaných bot. Zastavily se v trávě v kruhu kolem ní. Chvíli postály: pak ji jedna nacvičeným, pomalým pohybem převrátila naznak, k tváři k slunci. Kdosi překvapeně hvízdl a řekl klidným hlasem už docela beze zloby: Schau mal, Ernst! Da ist eine junge Jüdin 1. Co se přihodilo Ester? 2. Vyhledejte v textu jazykové prostředky. Co symbolizují tečky? Ukázka 3 A co budeš dělat ty? Já? Studovat. Fůru práce před sebou. page 6 / 8

7 Hvězdy? Jako to víš? zeptal se překvapeně. Pozdvihl hlavu. Myslela jsem si to. Hm. Ano. Večer budu chodit do observatoře. Otevřu kopuli a budu pozorovat oblohu 1. Zamyslete se nad slovem hvězdy. Co hvězdy znamenají pro Pavla a co pro Ester? Ukázka 4 Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. Mají svou tvář, svou vůni. Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem. Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka. Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály.. Ty musíš žít, zaslechl v sobě hlas. Zná jej. Leží dosud naznak, pootevřenýma očima civí do okna. Všední den se za ním klube z předjitřních červánků, obyčejný den na konci příběhu. Stokrát se vracel po jeho niti zpět k oné nepochopitelné lavičce v parku a zase vpřed až k nepochopitelnému okamžiku Nic se vlastně nestalo: vzal za kliku, vstoupil. Pokoj byl prázdný! Nic! Vlastně ani potom se nic nestalo. Zbylo jen hledání cesty, hmatání v prázdnotě. Otázky bez odpovědi. Proč všichni mlčí? Lidé i věci mlčí. Proč se nic nestalo? Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha? A srdce stejně tepe v hrudi jako dřív! Tváře, slova, hlas. Hlas zvon! Jen ten stále slyší, když zavře oči. Žít! Žít! Jak? Hádal se s ním, ale ten hlas byl silnější. Byl v něm; umíněně volal do této zlé noci, v níž změřil hloubku zoufalství. A už se vzdal, cesta skončila. Otevřel dokořán okno a vpustil dovnitř pronikavý ohlas vrabčího hašteření. Procítal jakoby z dlouhého snu, objel si dlaní pomačkanou tvář. Pak si uvědomil, že ta svíravá bolet okolo žaludku je obyčejný, zuřivý hlad. Jak dlouho nejedl? 1. Vyjádřete pocit Pavla. Změnilo se něco? 2. Pokuste se určit druhy některých vět. 3. Znáte některá další díla, která se zabývají židovskou tématikou? [1] Slovník českých spisovatelů. (2000). Praha: nakladatelství Libri. [2] Slovník českých spisovatelů. (2000). Praha: nakladatelství Libri. page 7 / 8

8 Powered by TCPDF ( Studijni-svet.cz Romeo, Julie a tma - rozbor díla k maturitě [3] Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel. [4] Jan Otčenášek. (nedatováno). Načteno z Wikipedie: [5] Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel. [6] Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel. [7] Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel. [8] Otčenášek, J. (1984). Romeo, Julie a tma. Práce edice Příliv. [9] Školní četba na dlani. (1993). Praha: nakladatelství Erika. [10] Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel [11]Online výuka češtiny. (nedatováno). Načteno z enasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/: -otcenasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/ [12] RZOUNEK, V. Jan Otčenášek. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, s. 91. page 8 / 8