OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ

Transkript

1 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA LUCIE OLŠOVSKÁ STUDIJNÍ OBOR: INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ OSTRAVA 2003

2 Publikace je součástí projektu Mediální výchova na pedagogické fakultě, který je řešen pod záštitou Vzdělávací nadace Jana Husa. Recenzovali: Mgr. Michal Najbrt Ing. Libor Mihalka Mgr. Lucie Olšovská ISBN

3 MÉDIA A KOMUNIKACE LUCIE OLŠOVSKÁ

4 OBSAH 1. ÚVOD KOMUNIKACE Teorie komunikace Základní schéma komunikačního procesu Masa Masová komunikace MASOVÁ MÉDIA Druhy masových médií Význam a funkce masových médií Vybrané vlastnosti mediálních institucí Financování a kontrola mediálních institucí PUBLIKUM Příjemci v masové komunikaci Zpětná vazba OBSAH MÉDIÍ Sémiotika, Sémantika Základní kategorie sdělení šířených masovou komunikací Význam a výstavba mediálních textů ÚČINKY MASOVÉ KOMUNIKACE Účinky masových médií Předpoklad mediálního účinku VYBRANÉ PROBLÉMY MASOVÝCH MÉDIÍ Zpravodajství o reálném násilí Televize a životní styl Děti a televize Média a moc Média a globalizace ŽÁNRY V MÉDIÍCH Zpráva Publicistika ZPRAVODAJSTVÍ Zpravodajství jako žánr Zpravodajské hodnoty Objektivita, etika Žurnalista...27

5 10. TISK Charakteristika tisku jako masového média Základní historicko-technické mezníky ve vývoji novin Předchůdci novin a prvopočátky tisku ve světě Stručný přehled počátků a dalšího vývoje tisku na našem území Současnost: ROZHLAS Charakteristika rozhlasu jako masového média Základní historicko-technické mezníky ve vývoji rádia Prvopočátky rozhlasu ve světě Stručný přehled rozvoje rozhlasu v České republice Současnost TELEVIZE Charakteristika televize jako masového média Základní historicko-technické mezníky ve vývoji televize Prvopočátky televize ve světě Stručný přehled rozvoje televize v České republice Současnost REKLAMA Reklama v jednotlivých médiích Cíle reklamy PUBLIC RELATIONS Vztahy s veřejností Obsah příbuzných pojmů...39 Použitá literatura...40

6 Cíle Po prostudování textu budete znát základní pojmy, vybrané komunikační teorie, průběh komunikačního aktu a definice jeho dílčích částí, vlastnosti a specifika masové komunikace, typologii a charakteristiku jednotlivých masových médií, znaky a chování publika v masové komunikaci, obsah a účinky médií, jak a proč média fungují. Získáte základní mediální gramotnost, konkrétní teoretické i praktické zkušenosti z oboru masové komunikace a žurnalistiky, schopnost orientovat se na českém mediálním trhu. Budete schopni interpretovat obsah médií a posoudit jejich kvalitu, poučeně analyzovat mediální návyky a preference. Čas potřebný k prostudování základního učiva textu 11 hodin.

7 1. KAPITOLA ÚVOD 1. ÚVOD Tato práce je koncipována jako textová opora k přednáškám předmětu Média a komunikace. Pokusila jsem se shrnout dle mého soudu nejdůležitější pojmy, definice a teorie, přičemž podrobnější a obsáhlejší výklad bude náplní přednášek. Ve své práci jsem usilovala o maximální jednoduchost a srozumitelnost tak, aby celý text byl přístupný i laikům v oboru mediálních studií. Text je rozčleněn do třinácti kapitol tematicky kopírujících zaměření a obsah jednotlivých přednášek. Závěr každé kapitoly tvoří okruhy k opakování teorie obsažené v dané kapitole Zopakujte si a Cvičení jednoduchá zadání směrující studenta k praktickému procvičení uvedené teorie. Vypracování některých z těchto cvičení vyžaduje samostatnou práci studenta s tištěnými médii, eventuelně poslech či sledování elektronických médií. Tato vybraná cvičení budou lektorem definována a zadána jako korespondenční úkoly. Předmět Média a komunikace studentům nabídne např. úvod do teorie komunikace, charakteristické znaky komunikace masové, historický vývoj a specifika fungování tisku, rozhlasu, televize, účinky masových médií, poznatky k problému násilí v televizi, děti a televize a řadu dalších zajímavých témat. Součástí předmětu jsou rovněž teoretické i praktické základy jednotlivých žurnalistických žánrů. Smyslem existence této práce je usnadnit studentům vyhledávání a přístup k základním principům a východiskům předmětu, a tím jim umožnit alespoň prvotní orientaci v problematice teorie masové komunikace. Jak již bylo řečeno, tento text shrnuje vskutku jen základní pojmy a teze, nezbytnou podmínkou úspěšného zvládnutí předmětu je proto absolvování přednášek a studium doporučené literatury. Při přípravě studijního textu jsem vycházela především z knihy Greame Burtona a Jana Jiráka Úvod do studia médií, jejímž deklarovaným cílem je posílení mediální gramotnosti české společnosti. A právě z této potřeby vznikla také myšlenka na nový předmět na pedagogické fakultě. Jeho záměrem je vychovat mediálně vzdělané pedagogy, kteří budou aktivně působit také na své žáky. Z pasivních konzumentů mediálních sdělení se pak stanou poučení příjemci, kteří dokáží s odstupem a nadhledem interpretovat obsah médií a posoudit jejich kvalitu. Proč je dobré stát se poučeným právě v této sféře? Žijeme ve společnosti, pro kterou se vžil přívlastek informační, masová média neboli hromadné sdělovací prostředky jsou všudypřítomné. Bezesporu žijeme stále více skrze média, která jsou pro nás zdrojem záplavy informací, zábavy, doplňují naše povědomí o světě, ovlivňují témata rozhovorů s přáteli Ať se nám to líbí nebo ne, média do jisté míry formují naše názory a myšlení. Jsme také svědky častých útoků, kdy jsou masová média obviňována z úpadku jazyka, morálky i vkusu, nárůstu kriminality a násilí mezi dětmi, zpochybňování tradičních hodnot Jaký je však skutečný dosah a vliv médií, to je předmětem zkoumání a studií vědců hned několika oborů, jejichž závěry jsou bezesporu zajímavé, nikoli však jednoznačné. Ještě jeden důvod, proč je dobré porozumět médiím: Sociologické průzkumy dokazují, že právě televize, rozhlas, video, internet tedy elektronická média jsou našim nejčastějším společníkem při trávení volného času. A přitom o nich tak málo víme. 7

8 KOMUNIKACE 2. KAPITOLA 2. KOMUNIKACE V této kapitole se dozvíte definice základních pojmů objevujících se v teorii komunikace, jak probíhá jednoduchý komunikační proces, o vlastnostech masy v souvislosti s masovou komunikací, co je masová komunikace, její charakteristické rysy a funkce. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly 60 minut Teorie komunikace Komunikace (communis=společný) smyslem, účelem a funkcí komunikace je sdílení něčeho společného, vlastní náplní a obsahem procesu komunikace je přenos a výměna informací. Proces komunikace je nezbytnou podmínkou a předpokladem existence a fungování všech organismů a soustav, které se skládají z jednotlivých, relativně samostatných prvků. Informace vše, co podává nebo předává zprávu o existujících věcech, jevech, událostech minulých, současných i budoucích. Typy komunikace: Intrapersonální (člověk komunikuje sám se sebou) Interpersonální komunikace (osobní, tváří v tvář) Skupinová komunikace Veřejná komunikace Masová komunikace 2.2. Základní schéma komunikačního procesu kanál zdroj >>>>>> sdělení >>>>>> příjemce <<<<<< <<<<<<< (zpětná vazba) Zdroj = komunikátor (ten, který cosi sděluje) Sdělení = komunikát (sdělení, které je předáváno) Příjemce = komunikant (ten, který sdělení přijímá) Kanál = prostředí, které umožňuje jakýmkoli způsobem materializované sdělení přenést od zdroje k příjemci 8

9 2. KAPITOLA KOMUNIKACE Jednoduchý příklad jednosměrného komunikačního aktu rozhovor dvou osob: Osoba č. 1 (zdroj) má potřebu osobě č. 2 (příjemce) cosi sdělit. Zamýšlený obsah (sdělení) vyjádří osoba č. 1 v jazykovém projevu (zakóduje jej do systému jazyka) a prostřednictvím kanálu (fyzikální prostředí, které přenáší zvukové a světelné vlny) je sdělení přeneseno k osobě č. 2. U osoby č. 2 následně dochází k dekódování a zaregistrování sděleného obsahu podmínkou je však použití stejného jazykového kódu a absence komunikačních šumů). Komunikační akt jako základní akt komunikačního procesu lze pokládat za dokonaný, pokud příjemce sdělení nejen vnímal, ale vnitřně je akceptoval účinek komunikace. Pokud osoba č. 2 na toto sdělení reaguje (nejčastěji formou odpovědi, která přijímá, odmítá nebo dále rozvíjí obsah sdělení) a tento komunikační akt je dovršen, došlo k uskutečnění zpětné vazby a dvousměrnému komunikačnímu aktu Masa Za masu bývá označováno větší množství lidí, ve kterém se ztrácí osobnost jednotlivce. Charakteristické rysy: Masa není diferencovaná, postrádá pořádek, podléhá moci slov, nezná pochybnosti ani nejistotu (vládnou jednoduché city), dává přednost iluzi před pravdou, nezná pocit zodpovědnosti, množství jejím členům dodává pocit nepřemožitelnosti. Zkoumání chování, struktury a psychologie masy příjemců masové komunikace je určující pro definování skutečných účinků masové komunikace. Určité podskupiny se vyznačují stejným, případně podobným chováním ve vztahu k médiím, přičemž tyto podskupiny jsou definovány určitými sociálními kategoriemi, jako je např. stáří, pohlaví, příslušnost ke společenské vrstvě apod. Publikum v masové komunikaci je však lépe popsatelné, identifikovatelné a diferencované Masová komunikace Masová komunikace je proces, při kterém jsou předávána sdělení (informace) veřejného charakteru prostřednictvím technických prostředků (médií) publiku, které představuje množinu časově nebo prostorově rozptýlených jedinců. Masová komunikace je: nepřímá, využívá technické prostředky, která mají multiplikační účinky (masová média), jednosměrná (zpětná vazba je zpravidla zpožděná, nepřímá a zprostředkovaná), komunikátor je kolektivní, sdělení má veřejný charakter, příjemcem je publikum. Sdělení v masové komunikaci je vystavěno na systému znaků. Znak může u každého příjemce nabývat individuální významy. Znak vždy odkazuje k něčemu jinému a příjemce musí poznat, že jde o znak. 9

10 KOMUNIKACE 2. KAPITOLA Znak = označující Všechny možné významy = označované Význam, který dává znaku komunikátor = označení Význam, který znaku přisoudí příjemce = interpretace Realizace masové komunikace: 1. Profesionální komunikátoři formulují určité sdělení, informaci. 2. Sdělení je zprostředkováno a předáno dále rychlým a kontinuálním procesem (tisk, film, rozhlas ). 3. Sdělení se musí dostat k relativně velkému a různorodému publiku. 4. Jednotliví členové publika se snaží sdělení přijmout a interpretovat (sdělení musí být formulováno tak, aby bylo správně pochopeno). Funkce masové komunikace: Proces masové komunikace má ve společnosti homeostatický a integrující charakter (působí proti živelnosti, nahodilosti) a umožňuje tak existenci a přežívání společnosti jako sociálního organizmu a struktury. Komunikace je nezbytná pro zdravý a přirozený vývoj společenských celků. Zopakujte si Vysvětlete pojem komunikace a informace. Definujte jednotlivé složky komunikačního aktu. Vysvětlete rozdíly mezi jednotlivými druhy komunikace. Podrobněji vysvětlete, jakými vlastnostmi se vyznačuje masová komunikace. Cvičení Na příkladu rozhovoru dvou lidí popište dvousměrný komunikační akt. 10

11 3. KAPITOLA MASOVÁ MÉDIA 3. MASOVÁ MÉDIA V této kapitole se dozvíte jak jsou rozlišeny jednotlivé druhy masových médií, jaké jsou funkce a význam masových médií, definici pojmu mediace, základní informace o fungování a vlastnostech mediálních institucí (zdroje v masové komunikaci), o financování a kontrole mediálních institucí. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly 60 minut Druhy masových médií Média tištěná: tisk Média elektronická: rozhlas, televize, film, zvukové záznamy, video. Tzv. nová (telematická kombinují telekomunikaci a informatiku) média: internet, kabelové rozvody, družicové vysílání, teletext, videotext, videonahrávky, počítačové hry, virtuální realita, CD ROM Význam a funkce masových médií Masová média jsou: zdrojem moci, zdrojem informací o událostech a dění na národní i mezinárodní úrovni, zdrojem výkladů sociální reality a představ o ní, podmínkou k všeobecné popularitě a slávě známých osobností, zdrojem veřejně sdílených a akceptovaných významových soustav, které určují, co je ve společenském kontextu normální a naopak, zdrojem zábavy a nejběžnější výplní volného času. Funkce masových médií: zábavní (média poskytují publiku zábavu a rozptýlení), informační a vzdělávací (média nabízejí informace o světě), kulturní (média předkládají publiku produkty odrážející národní kulturu), sociální (média informují o životě společnosti, jejím jednání, napomáhají společenské interakci), politická (média zpravují publikum o politických událostech, tématech a aktivitách). Mediace (zprostředkování) média příjemci zprostředkovávají realitu, určitými způsoby ji přitom mění Stupeň mediace míra zprostředkování, a to, jak zprostředkování proběhlo a jak může ovlivnit naše chápání konkrétního sdělení 11

12 MASOVÁ MÉDIA 3. KAPITOLA Komunikátor (zdroj) v masové komunikaci je vždy kolektivní, je proto třeba zkoumat: 1. soubor lidí, kteří produkují, zpracovávají, rozmnožují a přenášejí sdělení masové komunikace (podrobněji viz. Téma č. 12), 2. strukturu dané organizace, do níž jsou tito lidé při své činnosti zapojeni, její statut a postavení v rámci celé společnosti a její vztahy k dalším institucím dané společenské struktury Vybrané vlastnosti mediálních institucí tendence k monopolizaci, rozrůstání a vytváření konglomerátů, diverzifikace (rozšiřování oblastí podnikání např. o jiné druhy médií), nadnárodní charakter, vzájemná spolupráce, snaha ovládnout celý proces od výroby přes financování až k distribuci a prodeji, sdílení určitých hodnot (např., že nejvyšší prioritou je zisk) Financování a kontrola mediálních institucí Podstatou financování médií z prodeje tištěné plochy či vysílacího času inzerentům je obchod s předpokládanou pozorností příjemců. Rozhlas a televize Duální systém příjemcům nabízejí své vysílání mediální organizace, jejichž existenci stanoví zákon, jejich příjem pochází především z koncesionářských poplatků (veřejnoprávní televize a rozhlas) a mediální subjekty, které vysílají na základě přidělené licence, příjem získávají zejména z prodeje vysílacího času inzerentům (komerční, soukromé televize a rádia). Tento systém existuje např. v České republice, Německu, Velké Británii. Noviny a časopisy jsou financovány z prodeje vydaného nákladu a z prodeje reklamních stránek inzerentům. Film základním finančním zdrojem jsou prostředky získané od producenta, peníze z nejrůznějších grantů (např. ze státního rozpočtu, fond na podporu kinematografie). Knihy, nahrávky jsou financovány především z přímého prodeje, popřípadě z grantových prostředků nebo tzv. sponzorských peněz. Regulace a autoregulace činnosti mediálních institucí Omezení: dobrovolná a vnucená (legislativní) interní a externí 12

13 3. KAPITOLA MASOVÁ MÉDIA Interní (autoregulační) orgány v České republice: Rada pro reklamu, profesní sdružení (např. Syndikát novinářů ČR), podnikatelská sdružení (např. Unie vydavatelů denního tisku), redakční profesní kodexy. Externí (regulační) orgány v České republice: Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, rady veřejnoprávních médií (Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, Rada České tiskové kanceláře), stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zopakujte si Definujte jednotlivé druhy masových médií. Jaké vlastnosti a cíle jsou pro masová média typická. Jak jsou masová média v České republice financována a kontrolována. Cvičení Pokuste se identifikovat mediální instituce působící na českém mediálním trhu, např. vydavatele zdejších novin a časopisů. 13

14 PUBLIKUM 4. KAPITOLA 4. PUBLIKUM V této kapitole se dozvíte jak je definováno publikum (příjemce) v masové komunikaci, charakteristické znaky a chování publika v masové komunikaci, možná rozlišení jednotlivých druhů masového publika, o publiku jako zboží na reklamním trhu, o zpětné vazbě fungující ve směru od příjemce ke zdroji v masové komunikaci. Čas potřebný k prostudování kapitoly 40 minut Příjemci v masové komunikaci Publikum není stabilní množinou jedinců, je to souhrn recipientů, kteří jsou vázáni společným komunikátorem a konkrétním sdělením a využívají některý z prostředků masové komunikace. Základní charakteristické rysy příjemce v masové komunikaci (publika): jeho velikost, různorodost, disperzita (prostorová, časová rozptýlenost). Publikum přijímáním sdělení produkovaných masovými médii uspokojuje např. následující potřeby: potřebu informací a rad, potřebu udržet si pocit vlastní totožnosti (z médií si ověřuje modelové role chování), potřebu společenské interakce, potřebu nechat se bavit a rozptylovat, potřebu strukturovat si čas v každodenním životě. Masové publikum je možné dále rozlišit na několik různých specifických masových publik, které je možné popsat pomocí jejich charakteristických rysů. Příjemce masových médií proto lze rozlišovat např. následujícím způsobem: 1. Publikum je určeno konkrétním deníkem, časopisem, filmem, nahrávkou či pořadem, které preferuje (např. čtenáři časopisu Týden, diváci Televizních novin, posluchači stanice Vltava, publikum skupiny Olympic ). 2. Publikum je vymezeno konkrétním typem produktu (např. publikum časopisů o vědě, publikum populární hudby ). 3. Publikum je definováno jeho charakteristickými rysy (např. demografickými a sociálními faktory věk, pohlaví, příjmy, vzdělání, životní styl ). Jednotliví příslušníci určitého publika se od sebe liší mírou individuální aktivity či pasivity. Publikum v masové komunikaci je tedy popsatelné. Mediální instituce (jako zdroj sdělení) mají rámcovou představu s kým komunikují, mohou tedy svůj mediální produkt zacílit tak, aby komunikace byla úspěšná. Jednotlivá média si utváří svá publika např. těmito postupy: 14

15 4. KAPITOLA PUBLIKUM zaměření se na konkrétní sociodemografické skupiny (děti, ženy v domácnosti, obyvatelé velkých měst atp.), zaměření se na určité žánry, druhy programů (zpravodajství, sport, akční dobrodružství, hudba atp.), vlastní prezentace a předběžná propagace, přizpůsobení načasování a rozvržení programů režimu publika. Publikum je především produkt, který médium prodává na reklamním trhu inzerentům. V tomto ohledu jsou zásadní informace o sledovanosti (údaj o tom, kolik lidí z těch, kteří mohli sledovat rozhlas či televizi, konkrétní pořad apod., ho skutečně sledovalo, sleduje, a tedy pravděpodobně i bude sledovat), podílu na trhu (údaj o tom, kolik lidí, kteří skutečně rozhlas nebo televizi sledovali, se dívalo na příslušnou konkrétní televizní stanici nebo poslouchalo konkrétní televizní kanál), čtenosti (údaj udávající počet lidí, kteří dané číslo novin nebo časopisu skutečně vezmou do ruky toto číslo bývá podstatně vyšší než náklad) a nákladu (ověřený nebo prodaný počet výtisků novin či časopisů) Zpětná vazba Zpětná vazba je reakce publika na sdělení šířená médii, její existence a konkrétní forma je ovlivněna charakteristickými vlastnostmi každého masového média. Druhy zpětné vazby: zpětná vazba vyvolaná médii, která se z obchodních důvodů snaží poznat a identifikovat svá publika (např. tzv. peoplemetry), jménem publika hovoří různé nátlakové skupiny, zpravidla brojí proti neetickým aktivitám médií (u nás např. kampaň umělců proti násilí prezentovanému na televizních obrazovkách), spontánní zpětná vazba, individuální reakce čtenářů, posluchačů či diváků ve formě dopisů, telefonátů, ů atp. Zopakujte si Jaká jsou očekávání masového publika ve vztahu k médiím. Definujte publikum v masové komunikaci. Co je to zpětná vazba v masové komunikaci. Cvičení Podrobte sledování a analýze své každodenní návyky a preference při nakládání s masovými médii. Zařaďte sám (sama) sebe do konkrétní skupiny publika, např. podle kategorií navržených v této kapitole. 15

16 OBSAH MÉDIÍ 5. KAPITOLA 5. OBSAH MÉDIÍ V této kapitole se dozvíte více o mediálním obsahu jako produktu (sdělení) v masové komunikaci, jeho členění a charakteristické rysy, základní informace a pojmy týkající se výstavby mediálních textů, včetně kódování a dekódování sdělení, jaké jsou metody mediální analýzy. Čas potřebný k prostudování kapitoly 50 minut Sémiotika, Sémantika Sémiotika věda o znakových systémech Znak základní jednotka sémiotického systému Sémiotický systém systém libovolných znaků, který má určitou strukturu a plní dvě základní funkce: funkci odevzdávání informací nebo vyjadřování smyslu, funkci dorozumívání. Jazyk je systém znaků. Druhy znaků: Ikony znak, který se něčím podobá tomu, co označuje. Indexy (signály) znaky, které mají skutečnou souvislost se svým objektem, např. smích je znakem veselosti, mokrá ulice znakem deště. Symboly slova Některé znaky mohou mít vlastnosti více kategorií. Sémantika věda o významu, definuje vztah znaku k jevu, který označuje (zastupuje) Základní kategorie sdělení šířených masovou komunikací informace (zpravodajství, publicistika, vzdělávání), umění (kultura v tradičním slova smyslu), zábava (oddechové, nenáročné programy). Vybrané charakteristické rysy mediovaných sdělení: opakování textů a témat (obzvláště obchodně úspěšných), stereotypizace žánrů (ustálený, opakující se typ nebo kategorie mediálních produktů vyznačující se společnými tematickými, formálními, kompozičními rysy např. detektivka, horor ), vytváření stereotypů (média konstruují různé reprezentace různých sociálních skupin ve společnosti tím, že vytvářejí charakteristické typy, které pak opakovaně používají), k navázání kontaktu s příjemci často slouží známé osobnosti. 16

17 5. KAPITOLA OBSAH MÉDIÍ Reprezentace Média konstruují různé reprezentace různých sociálních skupin opakovaným vytvářením a zobrazováním jistých typů postav s charakteristickým vzhledem, chováním, mluvou, vztahem k okolí Publiku je signalizováno, zda má postavu hodnotit kladně či záporně. Reprezentace typů lidí zobrazované médii současně vypovídají o konkrétní kultuře a mohou ovlivňovat určitá přesvědčení, která jsou pro ni typická. Druhy reprezentace: typy (do hloubky prokreslená postava zpravidla nemající otisk v reálném světě, např. typ lakomce), stereotypy (zjednodušená reprezentace lidského projevu, rysu či postoje s typickými detaily, např. Ostravan zpravidla hovoří kratce ), archetypy (v kultuře hluboce zakořeněný typ, např. Superman). Realističnost (opravdovost) mediovaných obsahů posuzujeme na základě: věrohodnosti, uvěřitelnosti, možnosti, přijatelnosti, pravděpodobnosti, fakticity (věcné pravdivosti), životnosti, pravdivosti. Posuzování realističnosti mediálních sdělení je však individuální odvíjí se od osobní a kulturní zkušenosti, každého člena určité společnosti, i od sekundární zkušenosti zprostředkované médii. Žádný způsob zpracování není zcela realistický, vždy jde o určitou konstrukci (i ve zpravodajství viz. kapitola č. 9) Význam a výstavba mediálních textů Vyprávění (narace) určuje stavbu příběhu a vývoj děje u všech mediovaných obsahů (fiktivních i nefiktivních), definuje místo a čas, kde se děj odehrává. Dva základní druhy narace: 1. vyprávění o událostech (referování) o tom, co se stalo, jak to šlo za sebou, 2. vyprávění o dramatech klade větší důraz na postavy a vývoj jejich vztahů. Proces kódování, dekódování mediovaných obsahů: Každý text nese významy, které jsou do něj prostřednictvím použitých znaků zakódovány. Významy, které lze dekódovat, příjemce interpretuje jako sdělení. Ta sdělení, která podavatel zamýšlel do textu vložit, jsou poselství (poselství však mohou být i skrytá, nezáměrná). Mediální produkt poskytuje vždy více než jedno sdělení. Nejběžnější sdělení vysílaná médii se týkají životního stylu, skupinové identity, sebeprezentace a našich představ, hodnot a přesvědčení. 17

18 OBSAH MÉDIÍ 5. KAPITOLA Mediovaná sdělení jsou sestavena tak, aby v příjemcích vzbuzovala dojem, že významy v nich obsažené jsou přirozené a správné média pro své příjemce definují, co je v dané společnosti normální a co je nepřijatelné, nevhodné či deviantní. Základní metody analýzy mediálních sdělení: obrazová analýza, obsahová analýza, výpovědní analýza. Zopakujte si Vysvětlete pojmy sémiotika a sémantika. Jaká sdělení jsou šířena masovými médii. Vysvětlete pojem narace. Co zahrnuje proces kódování a dekódování. Cvičení Zamyslete se nad vybranými charakteristickými rysy mediálních sdělení obsaženými v této kapitole a zkuste je doložit konkrétními příklady z produkce libovolného masového média. 18

19 6. KAPITOLA ÚČINKY MASOVÉ KOMUNIKACE 6. ÚČINKY MASOVÉ KOMUNIKACE V této kapitole se dozvíte jaké jsou předpokládané účinky masové komunikace, o obecně platných závěrech definujících procesy krátkodobé i dlouhodobější změny. Čas potřebný k prostudování kapitoly 30 minut Účinky masových médií 1. veškeré individuální, skupinové nebo celospolečenské procesy, činy, reagování vyvolané masovou komunikací, 2. změny v osobnostní struktuře recipientů, které vyplývají ze sledování masových médií (změnou se rozumí posílení, zeslabení nebo úplná změna postoje, určitého názoru nebo způsobu chování). Mediální účinnost výkonnost médií při dosahování daného záměru. Média mohou (na úrovni jednotlivce, společnosti, instituce, kultury): způsobit záměrnou změnu, způsobit nezáměrnou změnu, způsobit méně významnou změnu, usnadnit změnu, posílit existující stav, zabránit změně Předpoklad mediálního účinku Vliv masových médií je obtížně objektivně změřitelný a zjistitelný, existuje však několik obecně uznávaných zjištění: Rozhodující pro utváření postojů a názorů je konkrétní, reálné prostředí, ve kterém člověk žije (rodina, škola, pracoviště, životní zkušenosti ). Na změny v postojích a názorech má větší vliv komunikace interpersonální než komunikace masová. Masová média neovlivní příliš to, co si myslíme, do značné míry však určují, o čem přemýšlíme. Masová komunikace spíše posiluje existující postoje nežli zásadně mění veřejné mínění. Výraznější vliv je masové komunikaci připisován spíše v těch případech, kdy podává informaci či názor o tématu, ke kterému si recipient postoj či názor zatím nevytvořil. Mezi vzdělanějšími lidmi vede ke změně postojů spíše prezentace obou stránek problému. Obecně přístupnější ovlivňování jsou ženy, mladší lidé, s menší inteligencí. 19

20 ÚČINKY MASOVÉ KOMUNIKACE 6. KAPITOLA Masová komunikace je účinnější, jestliže: obsah i forma klade větší důraz na události nežli na názory, útočí na opačné názory nepřímo, působí více na emoce než na rozum. Některé teorie označují za účinnější ta sdělení, která se k příjemci dostávají nepřímo, prostřednictvím tzv. názorových vůdců (Dvoustupňový model toku masové komunikace): Sdělení je šířeno masovými médii nejprve k názorovým vůdcům (obecně respektované osoby) a od nich teprve k ostatním, méně aktivním členům společenských skupin masovému publiku. Za dlouhodobé účinky médií můžeme obecně označit socializaci, definování a konstrukci reality. Zopakujte si Jaké účinky mohou mít masová média. Cvičení Analyzujte své vlastní mediální návyky a poznatky v souvislosti s tvrzením, že masová média neovlivní příliš to, co si myslíme, do značné míry však určují, o čem přemýšlíme. 20

21 7. KAPITOLA VYBRANÉ PROBLÉMY MASOVÝCH MÉDIÍ 7. VYBRANÉ PROBLÉMY MASOVÝCH MÉDIÍ V této kapitole se dozvíte Vybrané teze týkající se problémů: zpravodajství o reálném násilí, děti a televize, televize a životní styl, média a moc, média a globalizace. Čas potřebný k prostudování kapitoly 120 minut Zpravodajství o reálném násilí Informace o brutálních zločinech či tragických autonehodách jsou pravidelnou součástí zejména televizního zpravodajství, objektivní statistické informace o skutečné výši nebo míře objasnění registrovaných zločinů však média přinášejí podstatně méně často. Mezi příjemci mediovaných obsahů je o zpravodajství o kriminalitě jednoznačně velký zájem. Informační a výchovná hodnota zprávy tohoto druhu však bývá zcela podřízena spektakulární podívané. Zpětný efekt účinek samotného média na reálnou událost. (Např. je-li na demonstraci přítomen televizní štáb, demonstranti při pohledu na kameru cítí, že účinkují před obrovským publikem a mohou měnit své chování např. vyvolat mediálně zajímavou akci) Lavinový efekt dojmy recipientů ze zpravodajství o určité události mohou vést ke zkreslené představě o realitě, zcela odlišné od skutečného průběhu události, jak jej vnímal očitý svědek 7.2. Televize a životní styl 7.3. Děti a televize Účinky určitého programu s násilnými scénami jsou zásadně závislé na obsahu celého programu (např. dramaturgickém zpracování, kontextu děje, způsobu předvádění násilí atp.) a především na osobnosti daného diváka (např. na jeho věku, pohlaví, inteligenci, agresivitě, výchově, sociálním prostředí ve kterém žije atp.) a na podmínkách, ve kterých televizi sleduje (např. sám, s rodiči nebo spolužáky). Podle některých odborníků však média skutečně mohou vést k násilnému chování, fungují jako inspirace, spouštěč agresivního jednání, prezentace násilí na obrazovce může také způsobit znecitlivění vedoucí k toleranci skutečného násilí. To vše u jedinců s určitou psychickou deformací. Médii prezentované násilí neohrožuje a neovlivňuje děti a mladistvé žijící ve spořádaném sociálním prostředí. Zdroje, ze kterých se dítě učí agresivní chování: 1. bezprostřední rodinné prostředí 2. subkultura, popř. společnost 3. symbolické agresivní vzory nabízené masmédii 21

22 VYBRANÉ PROBLÉMY MASOVÝCH MÉDIÍ 7. KAPITOLA 7.4. Média a moc Monopolizace jev typický pro současnou mediální scénu, kdy velkou část mediální produkce v různých druzích médií ovládá jen několik málo vlastníků, institucí (např. italský magnát Silvio Berlusconi). Odborníci se shodují, že obsah médií vždy odráží zájmy těch, kdo tato média financují. (Redaktoři například mohou být vystaveni nepřímým tlakům v určitých otázkách či problémech, na nichž vlastníkům z určitých důvodů např. obchodních nebo politických záleží.) Kontrola nad médii přináší značný společenský a politický vliv. Média do značné míry určují o čem přemýšlíme (viz. Téma č. 5 Účinky masové komunikace) a stávají se tak potenciálním prostředkem vlivu, ovládání a prosazování moci či určitých zájmů ve společnosti Média a globalizace Předpoklady internacionalizace masové komunikace: elektronická média mohou přenášet s poměrně malými náklady zvuky a obrazy přes hranice států, překračují omezení daná prostorem a časem, rozvoj mediálního podnikání v nadnárodní úrovni. Existují obavy, že globalizace mediálních obsahů povede k vytlačení kultur cílových zemí, které budou nahrazeny univerzálním modelem. Optimisté naopak hovoří o potenciálním kulturním obohacení. Skutečné účinky však zatím nelze přesně definovat, jsou individuální, závislé na místě a čase. Cvičení Všechna tato témata jsou východiskem k další diskusi. Jaký je váš názor na některý z vybraných problémů? 22

23 8. KAPITOLA ŽÁNRY V MÉDIÍCH 8. ŽÁNRY V MÉDIÍCH V této kapitole se dozvíte definice zprávy jako žánru, její druhy a stavbu, definice vybraných publicistických žánrů. Čas potřebný k prostudování kapitoly 90 minut Zpráva Zpráva věcná informace o aktuální události bez emocionálního zabarvení. Aby se událost stala zprávou, musí splňovat alespoň některé z následujících aspektů (musí překonat tzv. práh pozornosti): událost je jasná a jednoznačná, významná pro příjemce, je překvapivá, zajímavá, negativní (špatné zprávy jsou dobré zprávy), je pokračováním již zveřejněného, má vztah k elitám, je příjemci zeměpisně, kulturně, sociálně blízká. Dělení zpráv např.: 1. Podle obsahu: hard news (novinky) důležité, bezprostřední, nové události, soft news doplňující informace k předcházející události nebo méně aktuální zprávy, spot news (trháky) bezprostřední, okamžité zprávy, developing news vyvíjející se zprávy, další informace nebo nové skutečnosti navazující na původní událost, continuing news průběžné zprávy. 2. Podle způsobu zpracování: news story klasická zpráva, má ryze informační charakter, vázána na aktuální události, používá tradiční postupy, feature story snaží se zachytit smyslově vnímatelné aspekty události, věnuje pozornost aktérům událostí a jejich problémům, investigativní story pátrací, odhalující žurnalistika. 3. Podle zaměření: lokálka zpráva ryze lokálního zaměření, denička krátká aktuální informace bez titulku, označená zpravidla jen grafickou značkou, noticka zpráva jejíž obsah odkazuje do budoucnosti, skládaná rozsáhlejší zpráva zaměřená k jednomu významnému tématu s použitím různých zdrojů, úhlů pohledu. Stavba zprávy: čelo zprávy tvoří odpovědi na základní otázky: kdo, co, kdy, kde, proč, jak, informace obsažené ve zprávě musí být seřazeny od nejdůležitějších po méně 23

24 ŽÁNRY V MÉDIÍCH 8. KAPITOLA podstatné do převráceného trojúhelníku tak, aby zpráva mohla být krácena od konce Publicistika cílem není informovat, ale aktuální společenské či politické události komentovat a hodnotit, autor zveřejňuje svůj názor, přesvědčuje. Tradiční žánry: Úvodník zdůrazňuje názor, mínění autora nebo celé redakce, autor bývá uznávanou novinářskou osobností, zpravidla se zabývá domácí nebo zahraniční politikou, společenskými problémy, bývá umístěn na první straně novin. Komentář od úvodníku se liší prakticky jen umístěním uvnitř novin s výraznější vazbou k aktuálním politickým událostem. Reportáž autor se vydává do terénu, aby objektivní realitu zachytil jako očitý svědek, dynamické vyprávění s prvky napětí, vývoje, autentická svědectví. Recenze odborné hodnocení, posouzení konkrétního literárního, výtvarného, hudebního, filmového, divadelního, televizního, rozhlasového díla, informuje o aktuální tvorbě. Esej krátké zamyšlení nad fakty a souvislostmi, veřejná forma osobní výpovědi. Sloupek důvěrná promluva autora ke čtenáři, autor upozorňuje, namítá, zdůrazňuje, vyjadřuje se k závažným dobovým problémům, subjektivní zobrazení objektivní skutečnosti, delší glosa. Fejeton zevšeobecnění v konkrétních faktech, které autor doplňuje uměleckým obrazem, časový, vtipně psaný útvar. Glosa autor glosuje aktuální událost, používá beletristické prvky (metafory, přirovnání) rozvíjí jednu myšlenku a zpravidla končí vtipnou pointou, má vlastní titulek a podpis autora. Poznámka připodotknutí, autorova krátká reakce na aktuální událost, má jednoduchou kompozici, nemusí mít vlastní titulek. Beletristicko-publicistické žánry: Črta (přírodní, portrétní, vzpomínková, poetická, cestopisná ) moderní žánr s prvky reportáže, používá stručné, výstižné, dynamické a konkrétní vyjadřování, subjektivně reprodukuje zajímavé události, skutečnosti. Soudnička založená na konkrétních faktech a doložená rozsudkem, beletristickým postupem blízká povídce. Medajlon, portrét, nekrolog podávají obrazy významných osobností z nejrůznějších skupin společnosti, důraz není kladen na přesnou faktografii, spíše na emocionální vztah, přínos, význam pro společnost, používá uměleckou zkratku, analytický pohled. 24

25 8. KAPITOLA ŽÁNRY V MÉDIÍCH Feature dramatizovaný příběh, emocionálně vnímaný průběh události, za jakých okolností probíhala, co jí předcházelo, v jakém prostředí se odehrála, jací jsou aktéři události Causerie tlachání, besednice vtipná úvaha nad společenským problémem, používá beletristické postupy. Enterfielt nejmenší beletristicko-publicistický žánr, mezi čarami, obsahuje hodnotící prvek, pohled z netradičního úhlu, s neobvyklými souvislostmi, používá odlehčenou formu. Zopakujte si Vyjmenujte a definujte některé z druhů zpráv. Stručně charakterizujte vybraný publicistický žánr. Cvičení Napište zprávu na zadané téma. Vyberte si některý z publicistických žánrů uvedených v této kapitole a s použitím charakteristických znaků vytvořte odpovídající text. 25

26 ZPRAVODAJSTVÍ 9. KAPITOLA 9. ZPRAVODAJSTVÍ V této kapitole se dozvíte o fungování a přípravě zpravodajství, o hodnotě zprávy, více o pojmech objektivita, vyváženost a etika. Čas potřebný k prostudování kapitoly 40 minut Zpravodajství jako žánr Zpravodajství mediální produkt, který je pro většinu příjemců významným zdrojem informací o světě. Především prostřednictvím zpravodajství se média snaží vytvořit dojem důvěryhodnosti u příjemce (vnímáme-li určité médium jako důvěryhodné, může nás snáze ovlivňovat). Zpráva je konstruována stejně, jako všechna ostatní sdělení. Výběr událostí a způsob jejich zpracování je dán pravidly obecně platnými a sdílenými v každém jednotlivém médiu. Média si vybírají, o čem, jak a kdy budou informovat tzv. nastolování agendy (agenda setting) důležitost jednotlivých zpráv posuzuje editor, vedoucí vydání, redaktor a jeho výběr nemusí být vždy objektivní, ve zpravodajství se vždy projevuje určitá předpojatost. Média tak spoluurčují veřejnou agendu (rejstřík témat obecně považovaných za důležité), vytvářejí určitý obraz světa. Zdroje zpráv: Z hlediska získávání: 1. vlastní (produkty vlastní žurnalistovy praxe, rešeršování, účast na oficiálních akcích, setkáních, prezentacích, tiskových konferencích ), 2. zprostředkované (tipy pocházející z nejrůznějších zdrojů, produkce tiskových agentur, jiná média, odposlech vysílacích frekvencí hasičů či policie, oficiální tiskové zprávy a prohlášení atp.) Zpravodajské hodnoty (pravidla, jimiž se obecně řídí výběr témat i zpráv) výskyt (frekvence), blízkost, jasnost (jednoznačnost), jednoduchost, smysluplnost, novost, průběžnost (kontinuita), možnost dalšího vývoje, personalizace, vztah k elitním národům, osobám, celebritám, negativita, souznění, překvapení, předvídatelnost, variace, možnost dramatizace, konflikt, možnosti zpracování, obrazová stránka atd. 26

27 10. KAPITOLA TISK Pro různé druhy masmédií jsou typické zprávy různé hodnoty např. bulvární média se orientují především na negativitu, jednoduchost, jasnost, celebrity a blízkost, tzv. seriózní média zajímá spíše relevance(důležitost zprávy pro příjemce), aktuálnost a pravdivost zprávy Objektivita, etika Objektivita vypodobnění skutečnosti tak, jaká je. Vnější objektivita: Objektivní zpravodajství je pravdivé, věcné, neutrální, úplné, ověřitelné, nepředpojaté, prosté pocitů Vnější objektivity lze dosáhnout dodržováním několika zásad, např. zveřejnění názorů obou stran v konfliktu, používání doslovné citace, důsledné oddělování zprávy od komentáře, ověřování informací alespoň ze dvou nezávislých zdrojů atp. Vnitřní objektivita: Výběr zpráv, výběr faktů, řazení informací podle důležitosti, zpracování zprávy, volba výrazových prostředků to vše je do značné míry ovlivněno osobností novináře, jeho zkušenostmi, názory, předsudky, životními postoji atp., takže vnitřní objektivita je v tomto smyslu neuskutečnitelná. Žurnalistická etika: Existuje celá řada etických kodexů, souborů norem a zásad, které korigují práci novináře. Ve stručnosti lze shrnout, že všechny vyžadují od žurnalisty úctu k pravdě a zákonům, pečlivé a spolehlivé informování veřejnosti, při kterém se prověřují zdroje zpráv a chybné informace se opravují. Etika novinářské práce se dotýká také morálních aspektů fungování masmédií, např. nezávislosti novináře na majitelích a vydavatelích, nezávislost vůči vládnoucím politickým stranám, nadřazení obecného zájmu nad osobním atp Žurnalista Komunikátor okruh jedinců z organizací produkujících masmediální obsahy, kteří mají možnost tyto obsahy ovlivňovat. Žurnalista (součást skupiny komunikátorů) člověk, který se v hlavním nebo vedlejším zaměstnání zabývá sbíráním, tříděním, ověřováním a distribucí zpráv nebo komentováním aktuálních událostí. Zopakujte si Co znamená agenda setting. Jaké vlastnosti musí mít informace nebo událost, aby se stala zprávou. Cvičení Nahrajte si hlavní zpravodajské události České televize, TV Nova a TV Prima ve stejný den. Porovnejte gestikulaci, mluvu, vzhled moderátorů, řazení nejdůležitějších událostí dne, jejich zpracování a množství obsažených faktů, vystupování reportérů, délku jednotlivých bloků, celkové množství zpráv, jejich zaměření, závažnost, řazení atd. Na základě tohoto srovnání formulujte obecnější závěry týkající se zpravodajství nastolování reality ve sledovaných televizích. 27

28 TISK 10. KAPITOLA 10. TISK V této kapitole se dozvíte definici tisku jako masového média, stručný nástin vývoje tisku. Čas potřebný k prostudování kapitoly 30 minut Charakteristika tisku jako masového média Tisk lze označit za periodickou publikaci masové povahy sloužící k informování, zábavě a poučení veřejnosti. Oproti elektronickým médiím média tištěná nabízejí větší přehlednost, trvalost (nepomíjivost) čtenář se může k určité informaci vrátit, vystřihnout si ji atp., jeden výtisk novin nebo časopisu často koluje mezi větším počtem čtenářů, tiskovinu lze jednoduše (bez použití technických záznamových prostředků) archivovat, rozsah sdělení je omezen velikostí periodika, podstatně nižší aktuálnost (ve srovnání s televizí a rádiem) mohou noviny kompenzovat větším prostorem věnovaným vybranému problému či události. Vnímání textu pouze zrakovým kanálem vyžaduje větší soustředění a pozornost, může mít proto pro příjemce trvalejší charakter, větší význam. Noviny periodické publikace vycházející zpravidla denně (častěji než jedenkrát týdně), slouží k aktuálnímu informování veřejnosti; shromažďují třídí a komentují aktuální zprávy o vnitrostátních i zahraničních událostech nejrůznějšího druhu a charakteru. Časopisy tiskovina s určitým specifickým zaměřením, vydávaná periodicky (nejméně dvakrát ročně). Neslouží dennímu aktuálnímu zpravodajství Základní historicko-technické mezníky ve vývoji novin Vynález knihtisku (r. 1456, Gutenberg). Vynález strojů levně vyrábějících papír (namísto drahého pergamenu nebo ručního papíru, konec 18. st.). Vynález rotačky (r. 1846). Vynález telegrafu (r. 1844) Předchůdci novin a prvopočátky tisku ve světě Nejstarší vývojový proud pochází už ze středověku vzájemná korespondence mezi univerzitami, obchodníky, církevními hodnostáři Součástí osobní korespondence se staly zvláštní přílohy (tzv. aviso, cedulla, nova) obsahující informace veřejného zájmu, určené pro více čtenářů. V polovině 16. st. začali tzv. novelanti psát tyto přílohy za peníze a na objednávku. Informace se stala zbožím. Psané noviny existovaly vedle tištěných až do 18 st., protože cenzura jim věnovala méně pozornosti. Prvními zdroji tištěných informací byli tiskaři, kteří kromě knih, úředních 28

29 10. KAPITOLA TISK oznámení, karet, kalendářů atd. vydávali také tzv. jednorázové tisky Zeitungy (Novina o objevení nových světů, Zpráva o konci válečné bitvy ), které prodávali např. na poutích (počátek 15. st.). Rozvoj poštovní sítě znamenal možnost periodického vydávání novin (vydavateli bývali sami poštmistři, 2. pol. 15. st.). První anglický týdeník Weekly News (r. 1622), první francouzský týdeník La Gazzete (r. 1631), první americké noviny Public Occurences (r. 1690) Stručný přehled počátků a dalšího vývoje tisku na našem území Vznik tzv. říšské pošty (1. pol. 16. st.). Nejstarší psané noviny Noviny leta božieho 1495 (tzv. Jindřichohradecké noviny), dva listy se čtrnácti politickými zprávami úřední povahy. První německy psané noviny na našem území Ordinari Postzeitungen (vydával Jan Arnolt, r. 1719). První česky psané periodické noviny Pražské noviny, které od r vydával vzdělaný pražský tiskař a vlastenec Karel Fr. Rosenmüller, vycházely dvakrát týdně na čtyřech stranách. 15. června 1789 začaly vycházet Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny, od r pak pod názvem Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny. Kramerius byl velký vlastenec a zdatný redaktor, jeho noviny měly pravidelné rubriky, přispěvatele z venkova, zahraniční zpravodajství přebíral z německých novin, objevují se první dialogy (rozhovory), povídky, kritiky divadelních představení a knih, válečné a politické zpravodajství. Používal spisovný jazyk, čtenáře vychovával, popularizoval nové způsoby hospodaření v zemědělství, řemeslné techniky atp. Později např. politický list Pražské noviny (1796) s literární přílohou Česká včela, společenský časopis Květy české. V r je císařským patentem zrušena cenzura a zavedena svoboda tisku, vznikají nové noviny a časopisy (v té době vychází 66 listů, z toho 37 politických), např. deníky Národní noviny (K. H. Borovský), Pražský večerní list, Noviny lípy slovanské, týdeník Pražský posel (J. K. Tyl) časopisy Svornost, Rovnost, Rychlík z Čech, České muzeum. Po revolučním roce 1849 je zavedena inzertní daň a kauce pro politické listy, což vede k jejich zdražení a následnému zániku většiny z nich, zůstávají pouze dvoje politické noviny: Pražské noviny a Moravské noviny. V období tzv. Bachova absolutismu nevychází žádný nezávislý politický tisk, pouze např. literárně-beletristický časopis Lumír, výchovně-vzdělávací časopis Obrazy života nebo odborný týdeník Hospodářské noviny. Struktura a charakteristika českého tisku v letech Politický tisk: Národní politika (Národní strana, tzv. staročeši), Národní listy (Národní strana svobodomyslná, tzv. mladočeši), Venkov, Lidový deník (Agrární strana), Čas (Česká strana lidová), Právo lidu (Čs. sociálně demokratická strana dělnická), České slovo (Národně sociální strana), Časopis pokrokového studentstva. Vědecký tisk: (snahou českých učenců byla kritická revize české vědecké práce, její srovnání se světem, do této doby spadá tzv. spor o pravost rukopisů) např. časopis Atheneum (T. G. Masaryk), časopis Čas (Jan Herben), měsíční revue Naše doba. 29

30 TISK 10. KAPITOLA Kulturně-literární tisk: Literární listy, Rozhledy (zveřejněn manifest České moderny v r. 1895), měsíčník Moderní revue, Nový kult Roste počet titulů, jejich náklady a především kvalita tisku. Přechod od květnatého jazyka a stylu k věcnosti, v denících se objevuje původní parlamentní zpravodajství, fundované ekonomické zpravodajství, tradiční žánry jsou aktualizovány. Struktura a charakteristika českého tisku v letech Deníky politických stran: Národní listy (Čs. národní demokracie), Stráž říše (Národní obec fašistická), Venkov, Lidový denník (Agrární strana), Lidové listy (Čs. strana lidová), Právo lidu (Čs. sociálně demokratická strana dělnická), České slovo (Čs. národně socialistická strana), Národní práce (Národní strana práce), Rudé právo, Haló noviny (KSČ). Nezávislý tisk: Národní politika, Lidové noviny, Přítomnost, Národní osvobození, Tribuna, A Zet, Telegraf atd. Velké tiskové koncerny vydávaly řadu společenských, zábavních, politických i bulvárních časopisů. Např. největší koncern Melantrich: odborný měsíčník Naše věda, společenský Pražský ilustrovaný zpravodaj nebo oblíbený týdeník Hvězda československých paní a dívek. O roku 1918 začala své agenturní služby poskytovat Česká tisková kancelář. S demokratizací a komercializací tisku se mění jeho celkový charakter, patrný je také vliv rozvíjející se vědy, kultury a techniky. Kromě politické problematiky se stále více zabývá problémy ekonomickými a sociálními, zkvalitňuje se zpravodajství a odborně fundované rubriky. Po roce 1918 vzrostl počet titulů i výše nákladů novin a časopisů, především odpoledních a večerních vydání. Struktura a charakteristika českého tisku od r Deníky politických stran: Rudé právo (KSČ), Právo lidu (sociální demokracie), Svobodné slovo (strana národně socialistická), Lidová demokracie (strana lidová), Národní osvobození (deník československých legionářů). Listy vydávané Sdružením kulturních organizací: Svobodné noviny (dříve Lidové noviny), Dnešek (dříve Přítomnost). Nové deníky: Práce (tiskový orgán Revolučního odborového hnutí), Mladá fronta (Svaz české mládeže), Zemědělské noviny (Jednotný svaz čs. Zemědělců), Obrana lidu (Čs. Armáda). Týdeníky: Tvorba, Hospodářské noviny, Květy, Dikobraz, Svět techniky atd. V obrodném procesu před srpnem 1968 vznikaly nové tiskoviny, řada periodik změnila své dosavadní názvy, které připomínali předchozí politickou linii (např. z časopisu Pionýr se stal Větrník), celkovému uvolnění atmosféry ve společnosti odpovídalo také zaměření a obsah tisku, novelizovaný tiskový zákon označil cenzuru za nepřípustnou Konec demokratizačního procesu v české žurnalistice přinesl aktiv novinářů komunistů v červenci 1969 po kterém následovaly redakční čistky a později také zavedení cenzury. 30

31 10. KAPITOLA TISK Oficiální česká žurnalistika se od začátku 70. let přizpůsobila novým politickým poměrům ve svém obsahu, jazyku i stylu plném demagogie a zkreslování faktů Současnost K současným vývojovým trendům patří komercializace a monopolizace tisku. Lehce se stírá rozdíl mezi bulvárními a seriózními periodiky, v obou typech tisku se objevují stejné, dříve rozlišující, typické znaky (volba témat, preference zpravodajských hodnot, grafická úprava, krátkost a obsah titulků atp.) Bulvární deníky (především deník Super) pak reagují přitvrzením překračováním hranic dosud respektované novinářské etiky. Důvodem je pochopitelně snaha dosáhnout maximálních zisků. Dalším současným trendem je skutečnost, že naprostou většinu českých novin a časopisů vydávají zahraniční vydavatelství, jeden majitel pak často produkuje hned několik titulů (např. vydavatelství Ringier, Europress, Passauer Neue Presse atd.) Velké celostátní deníky do značné míry zatlačují regionální či odborně zaměřené tiskoviny, a to rozšiřováním vlastního regionálního zpravodajství a zavádění nových specializovaných příloh. Zopakujte si Jakými vlastnostmi se tisk liší od dalších masových médií televize a rozhlasu. Cvičení Vyberte ze současné produkce denního tisku na našem trhu jedny noviny, které jsou podle vašeho názoru tzv. seriózní a jedny bulvární. Porovnejte je a zkuste definovat na jedné straně univerzální prvky a na straně druhé znaky, kterými se liší (např. cena, velikost písma, titulky, fotografie, řazení zpráv, obsahová stránka atp.) Proveďte totéž s dvěma produkty z nabídky časopisů. Na konkrétním případě doložte rozdíly mezi časopisy a novinami. 31

32 ROZHLAS 11. KAPITOLA 11. ROZHLAS V této kapitole se dozvíte definici rozhlasu jako masového média, stručný nástin vývoje rozhlasu. Čas potřebný k prostudování kapitoly 30 minut Charakteristika rozhlasu jako masového média Jde o hromadný sdělovací prostředek, který může zprostředkovat jen obsahy, které lze přetransformovat do zvukové podoby. Rádiové vysílání je šířeno na dlouhých, středních, krátkých nebo velmi krátkých vlnových délkách, z jednoho místa, na dálku, pomocí elektronických signálů. Rozhlasová specifika: operativnost, pohotovost, autentičnost, aktuálnost, nepřetržitost vysílání, snadná přístupnost, kontinuálnost, tzv. příslechovost (rozhlas je poslouchán často při vykonávání jiné činnosti), všudypřítomnost (miniaturizace rozhlasových přístrojů), působení i přes hranice států. Rozhlas nabízí relativně jednodušeji realizovatelnou zpětnou vazbu (např. diskusní pořady s telefonáty posluchačů, některé pořady jsou připravovány přímo na veřejnosti). Technické vybavení nutné k rádiovému vysílání je oproti televizi podstatně levnější a méně náročné, rozhlas proto nabízí maximálně aktuální a pohotové přímé přenosy (pouze zvukové) z místa události nebo možnost okamžitého zařazení informace o aktuální události do vysílání. Kapacita sluchového vnímání je menší než kapacita zrakového vnímání. Sdělení šířené rozhlasem i televizí je pomíjivé, nelze se k němu vrátit. Podstatné informace je proto nutné opakovat (redundance) Základní historicko-technické mezníky ve vývoji rádia Vynález telefonu (r. 1876, Bell). Vynález uhlíkového mikrofonu (r. 1877, Edison). Zavedení první veřejné telefonní sítě (r. 1878, USA). Objev elektromagnetického vlnění (r. 1886, Hertz). Vynález reproduktoru (Edison) r toto zařízení umožnilo první veřejný přenos hudby z Metropolitní opery. První bezdrátové vysílače a přijímače (r. 1897, Marconi) Prvopočátky rozhlasu ve světě obrovský rozvoj rozhlasu jako sdělovacího prostředku nastal už po 1. světové válce, první veřejné rozhlasové vysílání (USA, r. 1920), rozhlasová stanice BBC v Anglii začala vysílat v r