rozhodnutí: Odůvodnění:

Transkript

1 se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 poštovní přihrádka 02, Praha 025 Praha Čj. ČTÚ-7 624/ Na základě rozkladu podaného dne panem Janem Ernestem, podle ust. 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím ) a podle 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru správy kmitočtového spektra, čj. ČTÚ-3 119/ , ze dne , vydanému ve věci žádosti pana Jana Ernesta, ze dne , o poskytnutí informací ohledně počtu udělených individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro radiolokaci a radionavigaci v pásmu MHz (bod žádosti), vydaných dle ust. 17 a 18 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a dále zaslání kopií formulářů 13K Žádost o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů radionavigační a radiolokační služby včetně případných příloh, mimo údajů o žadateli, doručených jako podklad pro vydání individuálního oprávnění pro radiolokaci v pásmu MHz (bod 3. žádosti), vydávám podle 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s 108 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, a po projednání v rozkladové komisi ustavené podle ust. 152 odst. 3 správního řádu, toto rozhodnutí: Podle ust. 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru správy kmitočtového spektra, čj. ČTÚ-3 119/ , ze dne , se potvrzuje. Odůvodnění: Český telekomunikační úřad, odbor správy kmitočtového spektra (dále jen správní orgán I. stupně ) obdržel dne podání pana Jana Ernesta, (dále jen žadatel ), označené jako Žádost o informace o vysílacím rádiovém zařízení ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. IČO:

2 V žádosti žadatel v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím konkrétně žádal o poskytnutí následujících informací: 1) Počet udělených individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro radiolokaci v pásmu MHz, dle 17 a 18 zákona o elektronických komunikacích, ke dni podání žádosti. Vyjma individuálních oprávnění vydaných pro účely bezpečnosti státu a pro vojenské účely (v návaznosti na 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích). Tyto informace nebylo možno z veřejné databáze vedené úřadem odlišit od jiných druhů služeb. 2) Počet udělených individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro radionavigaci v pásmu MHz, dle 17 a 18 zákona o elektronických komunikacích, ke dni podání žádosti, vyjma individuálních oprávnění vydaných pro účely bezpečnosti státu a pro vojenské účely (v návaznosti na 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích). Tyto informace nebylo možno z veřejné databáze vedené úřadem odlišit od jiných druhů služeb. 3) Zaslání kopií formulářů 13K Žádost o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů radionavigační a radiolokační služby včetně případných příloh tohoto formuláře, mimo údajů o žadateli, doručených žadateli jako podklad pro vydání individuálních oprávnění pro radiolokaci v radiolokačním pásmu MHz, vyjma podkladů k individuálním oprávněním vydaným pro účely bezpečnosti státu a pro vojenské účely (v návaznosti na 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích (dále jen formulář 13K ). Správní orgán I. stupně vydal dne rozhodnutí čj. ČTÚ-3 119/ , kterým žádost o poskytnutí informací požadovaných žadatelem v bodu 3) odmítl, ve zbylých bodech sdělil požadované informace (dále jen napadené rozhodnutí ). V odůvodnění správní orgán I. stupně uvedl, že právo na informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím je právem hmotným a platí pro ně omezení daná 7, 8a, 9 až 11 tohoto zákona. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že ustanovení 15 zákona o elektronických komunikacích je nadepsáno jako Povinnosti Úřadu a kromě veřejného přístupu k předmětné databázi je zde upravena i výslovná restrikce vztahující se k držitelům individuálních oprávnění obecně (dle ust. 18 zákona o elektronických komunikacích) a k určitým kmitočtům, a tato restrikce musí být považována za všeobecný zákaz poskytnutí takových údajů, nikoliv jako příležitost získat informace jiným způsobem. Správní orgán I. stupně v souladu s ustálenou rozhodovací činností dovodil, že údaje o osobě držitele individuálního oprávnění dle 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích je potřebné vykládat tak, že se za takovýto údaj považuje jakákoliv informace způsobilá sama nebo ve spojení s dalšími informacemi osobu držitele individuálního IČO: /7

3 oprávnění nebo rádiovou síť identifikovat s tím, že všechny informace, které Český telekomunikační úřad (dále jen Úřad ) považoval za vhodné zveřejnění, byly zveřejněny na internetových stránkách Úřadu. Správní orgán I. stupně poukázal na skutečnost, že po případném poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím je Úřad povinný zveřejnit tuto požadovanou informaci i na svých internetových stránkách, kde by tato informace byla volně přístupná komukoliv a toto by dle mínění správního orgánu I. stupně vedlo k obcházení smyslu zákonné úpravy ochrany poskytované držitelům individuálních oprávnění podle zákona o elektronických komunikacích, potažmo k porušení práv držitelů individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a mohlo by vést k narušení rádiové komunikace sloužící pro zajištění bezpečnosti státu, zdraví a majetku. Proti tomuto rozhodnutí podal odpůrce dne rozklad, ve kterém nesouhlasil se závěry, ke kterým došel správní orgán I. stupně. V první řadě napadl skutečnost, že správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí neuvedl, podle jakého ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím rozhodl. Dále tvrdil, že výrok napadeného rozhodnutí nebyl dostatečně určitý, neboť formulace žádost se odmítá bez dalšího mohla vést k úvaze, že se jednalo o postup dle 14 odst. 5 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Z těchto důvodů považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žadatel dále nesouhlasí s extenzivním výkladem ustanovení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, který aplikoval správní orgán I. stupně a odkázal se na rozsudek NSS čj. 3 Ads 33/ Žadatel dále uvádí, že kdyby i přesto Úřad měl za to, že některé informace z žádostí nemůže poskytnout, má postupovat dle ust. 12 zákona o svobodném přístupu k informacím, dle kterého má možnost některé informace začernit. Žadatel uvádí, že z textu žádosti, již vyloučil subjekty uvedené v ust. 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, proto se nemůže jednat o informace vyloučení ze zveřejnění dle ust. 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, nejedná se v žádosti ani o informace označené jako obchodní tajemství. Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup dle ustanovení 87 správního řádu (tzv. autoremedura) a dle ustanovení 88 odst. 1 správního řádu postoupil správní spis odvolacímu správnímu orgánu spolu se svým stanoviskem. Podle ustanovení 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady (v tomto rozhodnutí jen jako správní orgán II. stupně ). Na základě podaného rozkladu byl v souladu s ust. 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. K rozkladu navrhovatele správní orgán II. stupně uvádí následující. IČO: /7

4 Po posouzení předmětné věci s ohledem na rozklad navrhovatele, je třeba konstatovat, že rozklad není důvodný, napadené rozhodnutí se potvrzuje a rozklad se zamítá. Správní orgán II. stupně konstatuje, že se plně ztotožňuje se závěry, argumentací a s rozhodnutím správního orgánu I. stupně a to z následujících důvodů uvedených níže. K rozkladové námitce nepřezkoumatelnosti správní orgán II. stupně uvádí, že zde nepřezkoumatelnost nespatřuje. Správní orgán I. stupně v tzv. návětí (výroková část rozhodnutí před zvýrazněným slovem rozhodnutí ) uvedl, na základě jakého ustanovení zákona toto rozhodnutí vydal, tj. na základě ust. 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 3 Ads 96/2011 uvedl, že ve výrokové části rozhodnutí je označen orgán, který jako věcně příslušný ve věci rozhodl; poté jsou v ní označeni účastníci řízení podle 27 odst. 1 správního řádu, kterým správní rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti nebo o nichž, se prohlašuje, že práva nebo povinnosti mají nebo nemají, a jejich zástupců; poté je v ní uvedena vlastní právní otázka, která je předmětem řízení; dále jsou uvedena příslušná ustanovení právních předpisů, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí a samozřejmě samotný výrok rozhodnutí. Právě samotný výrok rozhodnutí náležitě vyjadřuje, jakým způsobem příslušný správní orgán rozhodl o předmětu řízení. Výrok rozhodnutí musí být přitom jasný, srozumitelný, přesný a určitý, neboť pouze ten (na rozdíl od ostatních částí správního aktu, jako je označení orgánu, který rozhodl, návětí, odůvodnění, poučení) v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností. Je tedy třeba odlišit výrok jako nejdůležitější součást správního aktu (většinou i vhodně graficky oddělený, zpravidla mezi slovy rozhodl takto a odůvodnění ) od výrokové části rozhodnutí, která vyjadřuje, jakým způsobem bylo rozhodnuto v dané věci a nabude-li právní moci představuje překážku věci rozhodnuté a v případě nepravomocného rozhodnutí překážku litispendence a umožňuje řádné právo na obhajobu (obdobně viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , sp. zn. 6 A 168/1995). Uvedenou námitku správní orgán II. stupně odmítá jako nedůvodnou s tím, že napadené rozhodnutí ve světle zákonné právní úpravy jakož i uváděné judikatury nevykazuje nedostatek, jež by zakládal jeho nepřezkoumatelnost. Nadto ze správního spisu ani z napadeného rozhodnutí zjevně neplyne, že by k odmítnutí žádosti došlo z důvodu, že žádost vykazovala nedostatky (byla nesrozumitelná, nebylo z ní zřejmé, jaká informace je požadována, či byla formulována příliš obecně) a že žadatel k výzvě správního orgánu I. stupně tuto nedoplnil, proto nezbylo jinak, než ji ve smyslu 14 odst. 5 písm. b) odmítnout. Žadatel dále ve svém rozkladu uvádí, že v komentáři k zákonu o elektronických komunikacích (Z. Vaníček, Linde Praha 2008) jsou z veřejně přístupné databáze jasně vyloučeny jen kmitočty subjektů citovaných v 15 odst. 5 zákona o elektronických IČO: /7

5 komunikacích. Správní orgán II. stupně zde uvádí, že ustanovení 15 zákona o elektronických komunikacích mělo v době vydání tohoto komentáře tři odstavce, nikoliv pět, jak je tomu nyní. Nynější odstavec 5 byl v té době uváděn jako odstavec 3. Novelou zákona o elektronických komunikacích, konkrétně zákonem č. 468/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke změně ustanovení 15 a nynější odstavec 5 (tj. podle komentáře odstavec 3) byl rozšířen do stávající podoby, podle které zní následovně Pro účely výkonu správy rádiového spektra a státní kontroly elektronických komunikací, vyhledávání a odstraňování zdrojů rušení rádiových kmitočtů a pro kontrolu a vyhodnocení plnění podmínek, které byly uloženy držiteli přídělu rádiových kmitočtů podle 22 ve výběrovém řízení podle 21, Úřad vede databázi přidělených rádiových kmitočtů s informacemi zejména o číslech rozhodnutí, kterými byly rádiové kmitočty přiděleny, a době, na kterou byly přiděleny. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejný přístup není k údajům o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle 18 a o rádiových kmitočtech přidělených institucím zde vyjmenovaným. Zde hrubě zvýrazněna část 15, o kterou správní orgán I. stupně opřel své rozhodnutí, nebyla součástí 15 v době, kdy byl komentář vydaný, proto ji nemohl tento ani reflektovat. Ustanovení 18 zákona o elektronických komunikacích upravuje vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Z výše citovaného aktuálního znění ustanovení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích tedy vyplývá, že Český telekomunikační úřad není oprávněn zveřejňovat údaje o osobě držitelů individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Za údaj o osobě držitele individuálního opatření přitom správní orgán II. stupně, totožně se správním orgánem I. stupně, považuje jakoukoliv informaci (údaj), která je způsobilá sama nebo v kombinaci s dalšími informacemi (údaji) osobu držitele (tj. i žadatele) nebo rádiovou síť identifikovat. Za takovou informaci se považují např. i schválené značky/kódy, pokud nejsou veřejně přístupné, dále předpokládaná území využívaní daného kmitočtu, apod. Všechny informace, které ČTÚ považuje za vhodné zveřejnění, jsou zveřejněné na internetových stránkách úřadu. Žádné další informace úřad nepovažuje za informace podléhající povinnosti zveřejňování, a to ani způsobem zaslání těchto informací žadateli podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť by tímto došlo k obcházení smyslu zákonné úpravy ochrany poskytované držitelům individuálních oprávnění podle zákona o elektronických komunikacích. Zasláním této informace žadateli o poskytnutí informace v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím by vznikla i povinnost Českého telekomunikačního úřadu uveřejnit tyto informace na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu, tj. došlo by k jejich poskytnutí široké veřejnosti. Je přitom IČO: /7

6 nemyslitelné, aby se všechny obdržené a vyplněné formuláře 13K zveřejňovaly tímto nebo obdobným způsobem. Nadto správní orgán II. stupně uvádí, že již Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1885/09 judikoval, že smyslem a účelem práva na informace je veřejná kontrola výkonu státní moci. Ta je z logiky věci realizována, a tím i způsobilá podléhat legitimní kontrole nejen v rozhodování o veřejnoprávních věcech, ale i v rozhodování ve sporech soukromoprávních. Žadatel přitom ve své žádosti o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím požadoval poskytnutí kopií formulářů 13K včetně případných příloh, které byly Českému telekomunikačnímu úřadu doručeny jako podklady pro vydání jednotlivých individuálních oprávnění. Z formulace této žádosti zjevně vyplývá, že předmětem žádosti není kontrola výkonu státní moci, ale získání informací obsažených v jednotlivých formulářích 13K, které byly úřadu zaslané; tj. byly vyplněny jednotlivými žadateli, úřad je nevytvářel, nevyplňoval, a tudíž jeho činnost na základě těchto žádostí nemůže být kontrolována. Informace obsaženy v žádostech nejsou výsledkem činnosti správních orgánů, a proto zprostředkování těchto dokumentů nelze chápat jako poskytnutí informace o činnosti správních orgánů. Ochrana údajů držitelů (a potažmo i žadatelů) o udělení individuálních oprávnění je upravena v ust. 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích a proto žádosti o poskytnutí kopii těchto žádostí podle zákona o svobodném přístupu informací nelze vyhovět. S tímto je spojeno i poskytování informací, neboť ochranu údajů není možno zajistit v případě, že se tyto údaje zprostředkovávají dál třetím osobám a zveřejní se na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu. K argumentaci žadatele, že správní orgán I. stupně má povinnost poskytnout žadateli kopie požadovaných listin a v případě, že některé z informací obsažených na listině podléhají zákazu zveřejnění, má poskytnout tyto kopie listin s překrytými informacemi, kterých se zákaz dotýká, správní orgán II. stupně sděluje, že v tomto případě by se ve své podstatě jednalo o poskytnutí blanketních formulářů. Závěrem správní orgán II. stupně uvádí, že v případě předmětných individuálních oprávnění se jedná o primární radiolokaci (a radionavigaci). Sekundární radiolokátory, jimiž žadatel argumentuje ve svém rozkladu, využívají rádiové kmitočty ve zcela jiném úseku rádiového spektra. Co se týče bodu rozkladu ohledně bodů 1 až 2 žádosti, u kterých správní orgán I. stupně požadované informace poskytl, správní orgán II. stupně uvádí, že toto nelze posoudit jako rozklad proti rozhodnutí dle ust. 16 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť žadateli bylo v těchto bodech Žádosti vyhověno. Z výše uvedených důvodů správní orgán II. stupně dovodil, že napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně je správné, a proto na základě svého oprávnění podle ust. 123 IČO: /7

7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení 91 odst. 1 ve spojení s ustanovením 152 odst. 4 správního řádu nelze odvolat. v. r. Ing. Mgr. Jaromír Novák předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu IČO: /7