Rozklad. Tomáš Pecina. Český telekomunikační úřad Sokolovská 58/ Praha 9 ID DS: a9qaats Sp. zn.: ČTÚ-34184/

Transkript

1 Tomáš Pecina Non multa, sed multum. Český telekomunikační úřad Sokolovská 58/ Praha 9 ID DS: a9qaats Sp. zn.: ČTÚ-34184/ Žadatel: Tomáš Pecina, nar Slezská 1668/ Praha 2 ID DS: whehjsc Rozklad žadatele proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. června 2018, č. j. ČTÚ-34184/ , podaný podle ustanovení 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen InfZ ) Elektronicky Bez příloh Slezská /, CZ- Praha, Česká republika Tel. +, + Fax + tomas@pecina.cz ID DS: whehjsc

2 2 I. Rekapitulace [1] Žádostí ze dne 22. června 2018 žadatel povinný subjekt požádal o zaslání seznamu všech základnových stanic (BTS) mobilních sítí na území České republiky, v rozsahu kód operátora, kód CID/LAC, zeměpisné souřadnice, a to v libovolném strojově zpracovatelném formátu (např. XML, spreadsheet, JSON, textový soubor apod.). [2] Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. června 2018, č. j. ČTÚ / (dále jen napadené rozhodnutí ), byla žádost o informace podle ustanovení 15 odst. 1 InfZ odmítnuta. [3] Neboť napadené rozhodnutí je nezákonné, žadateli nyní nezbývá než podat proti němu v celém rozsahu r o z k l a d ve smyslu ustanovení 16 InfZ a navrhnout, aby předseda Českého telekomunikačního úřadu napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc povinnému subjektu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby žadateli požadované informace sám poskytl. II. Rozkladové body II.A Obecně [4] Odůvodnění napadeného rozhodnutí se vyznačuje obecně nízkou právní úrovní i stupněm logické strukturace. Přesto je z něj patrné, že povinný subjekt žádost o informace odmítl cumulative z několika důvodů. Ani jeden z nich však nemůže být dostatečným ospravedlněním pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti, která je oprávněná a mělo jí být vyhověno. II.B Ustanovení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích [5] Podle ustanovení 15 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, povinný subjekt vede databasi přidělených radiových kmitočtů s informacemi zejména o číslech rozhodnutí, kterými byly radiové kmitočty přiděleny, a době, na kterou byly přiděleny. Database je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejný přístup není k údajům o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle 18 a o radiových kmitočtech přidělených v zákoně vyjmenovaným osobám a orgánům.

3 3 [6] Z obsahu žádosti se však podává, že žadatel požádal o zcela jiné informace, než kdo je držitelem individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Toto ustanovení proto nemá pro posouzení žádosti o informace žádný význam. II.C Ochrana identity držitele individuálního oprávnění [7] Povinný subjekt tvrdí, že že za údaj o osobě držitele individuálního [oprávnění] k využívání rádiových kmitočtů (dále jen»držitel«) [povinný subjekt] považuje takové informace (údaje), které jsou způsobilé samy nebo v kombinaci s dalšími informacemi (údaji) osobu Držitele (tj. i žadatele) nebo rádiovou síť identifikovat. Za takové informace se z důvodu možné identifikace považuje například i umístění základnových stanic. [8] To je však naprosto nepřípadný argument, neboť osoby operátorů mobilních telekomunikačních služeb jejichž identitu žadatel svou žádostí vůbec nezjišťuje, spokojiv se s žádostí o numerický kod operátora jsou veřejnosti dávno dávno známy a utajovat s ohledem na požadavek utajení jejich identity i zcela nesouvisející údaje, jako je umístění základových stanic, je zjevným zneužitím práva a šikanosním postupem. [9] Obdobně není zřejmé, proč by měla být utajována identita telekomunikačních sítí, které operátoři provozují a jejichž prostřednictvím veřejnosti poskytují své služby, když jde o informace dávno známé a každému dostupné. II.D Obcházení smyslu zákona [10] Povinný subjekt dále uvádí: Všechny informace, které Úřad považuje za možné poskytnout, jsou zveřejněné na internetových stránkách Úřadu. Žádné další informace nejsou informacemi, na které dopadá povinnost jejich poskytnutí, ať už zveřejněním, nebo způsobem zaslání těchto informací žadateli podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť by tím došlo k obcházení smyslu zákonné úpravy ochrany poskytované Držitelům podle zákona o elektronických komunikacích. [11] K tomu je na místě poznamenat, že InfZ není konstruován jako katalog informací, které mají být poskytovány veřejnosti; té musejí být poskytnuty všechny informace, které se vztahují k působnosti povinného subjektu, se v zákoně výslovně stanovenými výjimkami. Každá taková výjimka musí být doložena odkazem na konkrétní ustanovení tohoto zákona a musí být nadto zdůvodněno, že není dán ani veřejný zájem na jejím poskytnutí,

4 4 resp. že takový veřejný zájem neobstojí v testu proporcionality oproti legitimním zájmu na utajení informace. II.E Nemyslitelnost zveřejnění informací na internetových stránkách Úřadu [12] Nanejvýš pozoruhodná je arci i další argumentace povinného subjektu: Zasláním této informace žadateli o poskytnutí informace v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím by vznikla i povinnost Úřadu uveřejnit tyto informace na internetových stránkách Úřadu, tj. došlo by k jejich poskytnutí široké veřejnosti. Je přitom nemyslitelné, aby se všechna individuální oprávnění včetně statistických přehledů zveřejňovala tímto nebo obdobným způsobem. [13] Proč by mělo být nemyslitelné, aby byl seznam geografických poloh základnových stanic využívaných pro poskytování mobilních telekomunikačních služeb dostupný široké veřejnosti, povinný subjekt nevysvětlil a ani vysvětlit nemohl, neboť takové informace by naopak veřejně dostupné být měly. II.F Ochrana obchodního tajemství [14] Povinný subjekt dále vzal do úvahy ustanovení 125 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, z něhož a contrario vyplývá, že nebudou poskytnuty informace o podmínkách spojených s udílením práv využívat rádiové spektrum, jsou-li tyto informace důvěrného charakteru. Za informace důvěrného charakteru lze považovat takové, které Držitel označil za obchodní tajemství. Úřad má z dřívějších dotazování k dispozici vyjádření Držitelů, že považují znění individuálních oprávnění a statistické přehledy (včetně údajů o umístění základnových stanic) za obchodní tajemství a mají obavu z konkurenčního zneužití takové informace. [15] K tomu žadatel poukazuje na rozsáhlou judikaturu týkající se ustanovení 9 InfZ a jeho výkladu, ze které rozhodně nevyplývá, že by takovou ochranu požívaly veškeré informace, které soukromá právnická osoba, jíž se týkají, za obchodní tajemství označí, nýbrž muselo by být vysvětleno, jaká konkrétní seznatelná újma by byla telekomunikačnímu operátorovi způsobena, kdyby byla informace o poloze jím provozované základnové stanice veřejně přístupná. To však povinný subjekt nekonkretisoval, a s ohledem na povahu takové informace ani konkretisovat nemohl.

5 5 II.G Informace poskytované Úřadu soukromými osobami nad rámec zákona [16] Nepřípadný je rovněž odkaz na 11 odst. 2 písm. a) InfZ: žadatel nepožaduje poskytnutí statistických přehledů, nýbrž žádá o individuální, přesně specifikované informace, které mají telekomunikační operátoři povinnost povinnému subjektu sdělit. II.H Informace o zařízeních nepodléhajících evidenci [17] Argumentu, že kromě rádiových zařízení provozovaných na základě individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, jejichž seznam nelze poskytnout z důvodů uvedených výše, mohou být v dané lokalitě umístěná i rádiová zařízení využívající rádiové kmitočty na základě všeobecného oprávnění. Taková zařízení v některých případech (například zařízení Wi-Fi) nepodléhají žádné evidenci, žadatel nerozumí: o žádné takové informace totiž žadatel a limine nežádá. II.I Účel práva na informace [18] Nad rámec důvodů pro odmítnutí žádosti které nemohou obstát povinný subjekt uvedl: již Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1885/09 judikoval, že smyslem a účelem práva na informace je veřejná kontrola výkonu státní mocí. Žadatel přitom ve své žádosti o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím požadoval poskytnutí identifikačních údajů Držitelů. Z žádosti zjevně vyplývá, že předmětem žádosti není kontrola výkonu státní moci, ale získání informací obsažených ve statistických přehledech, které byly Úřadu zaslané; tj. byly vyplněny jednotlivými Držiteli, Úřad je nevytvářel, nevyplňoval, a tudíž jeho činnost na základě této žádosti nemůže být kontrolována. Informace obsažené v přehledech nejsou výsledkem činnosti správních orgánů, a proto zprostředkování těchto dokumentů nelze chápat jako poskytnutí informace o činnosti správních orgánů. [19] Primárním účelem InfZ je bezesporu kontrola veřejné moci, avšak tento zákon je, inter alia, nástrojem umožňujícím opakované využití informací, jimiž disponuje veřejná moc: ostatně i právní předpisy komunitárního/unijního práva, příkladmo směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru, tento aspekt výslovně zdůrazňují, a to dokonce ještě s vyšší prominencí, než samotný účel kontroly veřejné moci. [20] Zmíněná směrnice, ve znění směrnice 2013/37/EU, v čl. 1 preambule uvádí, že dokumenty, které vytvářejí subjekty veřejného sektoru členských států, představují rozsáhlý, rozmanitý a cenný soubor zdrojů, jejž může ve svůj prospěch využívat znalostní ekonomika.

6 6 Význam má v tomto smyslu i čl. 4 preambule, podle něhož povolení opakovaného použití dokumentů, které jsou v držení subjektu veřejného sektoru, přidává hodnotu pro pravidelné a konečné uživatele a pro společnost obecně a v mnoha případech i pro samotný veřejný subjekt, neboť podporuje transparentnost a odpovědnost a poskytuje zpětnou vazbu od pravidelných a konečných uživatelů umožňující dotčenému subjektu veřejného sektoru zkvalitnit shromažďované informace. [21] Pokud by se právo na informace mělo vyčerpávat poskytováním takových informací, které umožní veřejnou kontrolu povinných subjektů, a tento povinný subjekt byl nadto nadán pravomocí rozhodovat, které informace takovou povahu mají a právo na informace ostatní žadatelům odpírat, předmětné právo by se tak zcela vyprázdnilo a žadatelé by se dostávali do područí povinných subjektů, jež by jim poskytovaly fakticky jen to, co jim poskytnout chtějí, a ostatní informace odpíraly s odůvodněním, že jejich poskytnutí nemůže sloužit ke kontrole výkonu veřejné moci. Tím by byly instituty informačního práva zcela negovány a jejich smysl by tak byl efektivně popřen. III. Závěrečný návrh Ze všech těchto důvodu žadatel navrhuje, aby předseda Českého telekomunikačního úřadu napadené rozhodnutí z r u š i l a vrátil věc povinnému subjektu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby žadateli požadované informace sám poskytl. V Praze dne 28. června 2018 Tomáš Pecina