SKAUTING V CHOT BOŘI. 90 let skautingu v Chotěboři a 20 společných let na skautské stezce. Město Chotěboř ve spolupráci s organizací Junák 2010

Transkript

1 SKAUTING V CHOT BOŘI 90 let skautingu v Chotěboři a 20 společných let na skautské stezce JAN D. BLÁHA A KOLEKTIV 1. oddíl chotěbořských skautů v roce 1924 s vedoucím Bohuslavem Kořínkem (Na přední straně obálky je zobrazen detail pamětního kamene z údolí řeky Doubravy, pocházejícího z roku 1991; na zadní straně je motiv z táboření.) Město Chotěboř ve spolupráci s organizací Junák 2010

2 Vážení čtenáři, milé sestry a milí bratři, Město Chotěboř ve spolupráci s organizací Junák svaz skautů a skautek ČR, střediskem Doubravka Chotěboř, 2010 ISBN je mi ctí a potěšením vepsat do této knížky pár slov úvodem. Tím spíše, že mně v těle koluje skautská krev. Almanach k 90. výročí vzniku skautingu v Chotěboři je významný počin, který osloví bez výjimky nejen celé skautské společenství, ale i širokou veřejnost, jež dlouhá léta sleduje skautské dění v našem městě. Kdo se o tuto činnost zajímá blíže, ví, že skauti jsou lidé, kteří žijí podle skautského desatera, jež bezesporu formuje jejich charakter a udává životní styl. Člověk, který okusí skautský život, nezapomene, i když ho život přesadí jinam a postaví mu do cesty těžká životní rozhodnutí. Ten, kdo prožije neopakovatelné chvíle u svého slibového ohně a obřadního ohně Tří orlích per, opatruje uhlíky ve svém slibovém váčku a v srdci si nese hřejivé plamínky vzpomínek. Pro některé ze skautů již uplynulo hodně vody v našich potůčcích a sluníčko za tu dobu vidělo přemnoho vycházek a výprav do krásného chotěboř - ského okolí, do tichých zasněžených lesů i na rozkvetlé louky. To jsou místa, kde oproštěni od denních starostí, městského hluku a domácího videa vnímáme a poznáváme, jak je příroda moudrá a co vše nám poskytuje. Učíme se v ní chovat, pomáhat jí a chránit ji. Za to se nám odmění krásou a bohatstvím, které skýtá. Světlušky, vlčata, skautky i skauti se na svých pravidelných schůzkách každý týden seznamují se skautskou praxí, učí se žít podle skautského záko - na, zkouší své dovednosti při rukodělných pracích a tříbí své estetické cítění při práci s přírodními materiály. Odměnou jim jsou poznávací, pohybové a zábavné hry, jež si navzájem připravují, a radost z nich potom rozséva jí všude kolem sebe. Skautský život obohacují mimo jiné i vícedenní výpravy, které jsou koře - ním oddílové činnosti. Pěšky, na kolech či vlakem vyrážejí všichni pospolu za dobrodružstvím. Taková výprava s přespáním ve spacáku na seně a bram bo - račka z kotlíku se nedá ničím nahradit a posezení u ohně s písničkou a hvěz - dičkami nad hlavou by skauti nevyměnili za žádný televizní seriál. Vyvrcholením celoroční práce jsou bezesporu letní skautské tábory. To je skautský ráj. Ať už byl tábor na Horním mlýně, u lomů na Lipnici nebo u rybníka Januše, je to to nejkrásnější, co může skautku, světlušku, skauta či vlče potkat. Vlastnoručně postavený stan, vykopaná latrína, vztyčený stožár, celta nad kuchyní i vstupní brána jsou chloubou každého z nich. Krásné letní dny na louce obklopené lesem, koupání v rybníce či potůčku, procházky, hry 5

3 v okolí, výlety na kolech, večerní táboráky, ale i lesní brigády, táborové služ - by, hlídky a nikdy nekončící práce jsou tmelem, jenž spojí skupinku lidí na dlouhou dobu. Společné zážitky upevní jejich přátelství, která je provázejí i v době, kdy už jsou dospělí a vítr je rozeseje po vejškách a zaměstnání či rodina ukotví na rozličných místech naší země. Rádi se vracejí do rodného hnízda k řece Doubravě alespoň na krátký čas, jenž je vrátí do oněch šťastných chvilek. Cestou se určitě zastaví a na známém místě přiloží svůj kámen. Milé sestry a milí bratři, jsem šťastná, že jsem díky skautingu mohla toto vše prožít a najít pár přátel nejvěrnějších, se kterými jsem sdílela a sdílím všech ny radosti i strasti života. 6 Eliška Pavlíková Hini starostka města Chotěboře SLOVO ÚVODEM Když jsme před deseti lety připravovali sborník k 80. narozeninám skau tingu v Chotěboři, dominovaly u starší generace ještě stále vzpomín - ky na všechna období mlčení skautingu. Dnes si, po dalších deseti letech, připomínáme nejen 90 let skautingu v Chotěboři, ale rovněž 20 let nepře - tr žité skautské činnosti. Důkazem, že je to činnost a myšlenka obdivu - hodná, je fakt, že za více než sto let své existence oslovila miliony lidí po celém světě a prokázala i svou nadčasovost. Jak jinak lze totiž vysvětlit to, že skauting odolal právě v posledních dvaceti letech rozmachu masové moderní společnosti, pro niž není už tolik lákavá představa všestranně schopného jedince a jejímž ideálem se postupně stává odborník, specialista, člověk s jednostranně orientovanými výkony a úspěchy. Společ nos ti, která upřednostňuje stále více virtuální komunikaci před osobním setká - ním a v níž spolková činnost budí podezření z nekalosti. To vše navíc v době, ve které není problém koupit blízkému člověku zážitek, případně stanout za několik hodin u moře či v alpské vesničce. Ano, skauting nepřipravuje člověka pro profesionální dráhu houslisty, hokejisty či atleta, zároveň však nic takového nevylučuje. Zde by mohl následovat nemalý výčet jmen těch, kteří prošli skautskou výchovou a zá - roveň se dokázali prosadit ve svém oboru. Je až s podivem, kolik význam - ných osobností společenského života oblékalo pravidelně v dětství skautský kroj. Skauting samozřejmě nezaručí úspěchy, učí však hledat správnou cestu k nim. Přinášíme všem zájemcům o skautskou činnost příběh skautingu v na - šem městě na Vysočině. V první části publikace se čtenáři dozví něco o his - torii skautování v Chotěboři. Toto povídání je navíc doplněno medailon ky významných chotěbořských skautů a skautek, neboť jsou to právě kon - krétní lidé, kteří oslovují děti a mládež, kteří pro ně připravují program a kteří žijí podle skautských zásad. Není bohužel možné uvést všechny ty, jejichž zásluhou fungovaly a dodnes fungují naše skautské oddíly. Těm všem alespoň tuto publikaci věnujeme. Pro zpestření doplňují povídání i zápisy z kronik a deníků, a to víceméně bez jazykových úprav, aby byla za - chována jejich autenticita. Občas jejich aktuálnost čtenáře až překvapí. V další části bychom čtenářům rádi představili chotěbořské skautské hnutí současnosti. Prezentovány jsou předně jednotlivé oddíly a dále je pak popsána vý znamná činnost chotěbořských skautek a skautů včetně skautin - 7

4 gu v okolí Chotěboř. Nechybí ani několik statisticky zajímavých informa - cí (vývoj členské základny, kvalifikace či ocenění práce členů stře diska). Fe nomén míst spojených se skautskou činností v Chotěboři (klubovny a tá bořiště) je kromě povídání představen i formou map v barevné příloze. Tuto část publikace doplňují odpovědi skautek a skautů na prostou otázku Co pro mne znamená skauting? V této části jsou také zmíněny pravi delné akce střediska. Kromě barevné přílohy s mapami, skupinovými fotografiemi členů stře diska, vyobrazením vybraných sběratelských předmětů a s ukázkami kro nik a praporů střediska publikace obsahuje také DVD. Na DVD se nachází filmová a fo to grafická dokumentace skautské činnosti, dále pak digitální podoba ně kte rých kronik a řada dalších materiálů. Je-li k dané problematice k dis pozici více informací na DVD, pak je na příslušném místě v textu uveden symbol. Nejen společnost, ale i samotný skauting prodělal za těch 90 let celou řadu změn, hnutí Junák kupříkladu v posledních letech připravilo nový skautský program, který má reflektovat dnešní společnost. Otázkou však zůstává, zda by nestačilo lépe (tj. aktuálně) aplikovat program, který ve své knize Scouting For Boys z roku 1907 (vyd. 1908) představil zakladatel skautingu Robert Baden-Powell. Vždyť programové body jako spolupráce s druhými lidmi, samostatné myšlení, schopnost postarat se o sebe, ale nemyslet jen na sebe, být připraven na nástrahy světa kolem nás, pomáhat druhému a také chápat, že tento svět nebyl stvořen jen pro člo vě - ka, nýbrž že my jsme jeho dětmi, snad nikdy nezestárnou. Pokud by snad tyto myšlenky v budoucnu opravdu zestárly, pak by patrně skauting zemřel a s ním nejen všechno krásné, na co člověk vzpomíná, ale i činnost, která pomáhá člověku pochopit, jaké je jeho místo ve světě a v přírodě. Chotěboř, 9. ledna 2010 RNDr. Jan D. Bláha Gandalf vedoucí střediska Doubravka a hlavní autor publikace HISTORIE SKAUTINGU V CHOT BOŘI Kalendárium chotěbořského skautingu První kroky chotěbořského skautingu ( ) Předválečné a válečné období ( ) Kulturní činnost chotěbořských skautek a skautů (30. a 40. léta) Poválečná doba ( ) Po Pražském jaru ( ) Sametová revoluce a nový start Období dvou chotěbořských skautských středisek ( ) 8

5 Kalendárium chotěbořského skautingu KALENDÁRIUM CHOT BOŘSKÉHO SKAUTINGU OD 19. DO 21. STOLETÍ července se v Hlinsku v Čechách narodil Jindřich Dře vi - kovský, profesor tělocviku reálného gymnázia v Chotěboři, který stál v roce 1920 u zrodu skautingu v našem městě. Ze - mřel 24. října 1946 v Chotěboři března se v Chotěboři narodil Josef Firkušný (Orion), je - hož zásluhou se dařilo skautingu v Chotěboři růst a přetrvat i v dobách ilegality. Zemřel 29. dubna 1969 v Chotěboři Skautingem bohatý rok ledna se narodil významný továrník strojírenského závodu v Chotěboři, který nesl jeho jméno, Vilém Eckhardt. Jako milovník přírody podporoval všestranně i skauting v Cho tě - boři. Zemřel 5. prosince února se v obci Doloplazy (okr. Prostějov) narodil Karel Gürth, budoucí zakladatel skautingu v Chotěboři. V roce 1922 odešel z Chotěboře. Zemřel 17. září 1972 v Londýně 11. února se v Cařihradě v Turecku narodila Sláva Kohoutová-Krajinová, vůdkyně 1. oddílu chotěbořských skautek. Ze - mřela 17. prosince 1982 v Třeboni, hrob má v Chotěboři 6. července se v Praze-Nuslích narodil významný skautský či - novník a spisovatel Jaroslav Foglar (Jestřáb), který chotěboř - ským skautům v roce 1938 přenechal známé tábořiště ve Slu - neční zátoce. Zemřel 23. ledna V témže roce se narodil i ilustrátor jeho proslulých Rychlých Šípů Jan Fischer (zemřel 8. ledna 1960) na ostrově Brownsea u Anglie proběhl v létě první skautský tábor pod vedením Roberta Baden-Powella, čímž byly položeny základy skautingu 19. září se v Chotěboři narodil Bohuslav Kořínek, který vedl oddíl chotěbořských skautů v letech Zemřel 19. čer - vence

6 Historie skautingu v Chotěboři vznikla píseň Můj rodný kraj, která se stala hymnou cho - tě bořských skautů (hudba: Emanuel Konfršt, slova: František Pátek) 1920 v září nedaleko skal zvaných Koukalky požádal student gym - ná zia Karel Gürth profesora Jindřicha Dřevikovského, zda by se jich jako skautů ujal, a položil tak základ skautingu v Cho - těboři a prvnímu oddílu skautů (25 členů) založen byl i první oddíl chotěbořských skautek pod vedením Slávy Kohoutové-Krajinové (celkem asi 10 členek) Obr. 1. Památná fotografie prvních chotěbořských skautů a skautek z roku 1921, první společný pěší výlet obou oddílů k mohyle Jana Žižky z Trocnova (Uprostřed Jindřich Dřevikovský; vpravo od něj: Karel Gürth, Ladislav Kout - ný, František Mühlfait, Miloslav Nezbeda; vlevo od J. Dřevikovského: An - tonín Musílek, Leopold Bačkovský, Bohuslav Mrkvička; dole vpředu zleva: Jan Holub, Bohuslav Kořínek, Otto Roubíček; stojící zprava: Jindřiška Šulcová, Sláva Kohoutová, Anna Růžičková, zleva druhá Marie Brejšová, Anna Zárubová, Marie Červinková; ostatní skautky nebyly rozpoznány) 12 Kalendárium chotěbořského skautingu 1921 první tábor chotěbořských skautů byl putovní (trasa: Pra ha Plzeň Domažlice Čerchov Černé jezero Vydra Špičák Sušice Písek) pod vedením Vojtěcha Pavlíčka (11 účast níků) 1922 v červenci byla v rámci národního jamboree (setkání skautů) v Praze členům 1. oddílu skautů předána oddílová vlajka v srpnu se konal první stálý tábor poblíž Úhrova u řeky Dou - bravy pod vedením Karla Gürtha (14 účastníků) Karel Gürth odešel z Chotěboře, v listopadu se vrátil Josef Fir - kušný (Orion) a přebírá vedení chotěbořských skautů 1925 na fotbalovém hřišti na Letné byla postavena první dřevěná skautská klubovna ( června) oslav u příležitosti 5. výročí skautingu v Chotěboři se zúčastnil i místonáčelník Junáka Jan Novák ( ) vedení oddílu skautů přebírá Bohuslav Kořínek Josef Firkušný zakládá kroniku chotěbořských skautů 1927 Antonín Benjamin Svojsík ( ) navštívil Chotěboř se svou přednáškou 1928 vzniká středisková (okrsková) vlajka 20. léta tábory chotěbořských skautů se konaly pod vedením Josefa Firkušného u Ledče nad Sázavou, posléze u Jiříkova a u Val - chy pod Dolním mlýnem na Doubravce pod vedením Bohu sla - va Kořínka, konečně na konci 20. let u Velkého Dářka a u Val - chy opět pod vedením Josefa Firkušného (přehled táborů je uveden v kapitole Tábory ) 1930 ( června) Chotěboř přivítala opět místonáčelníka Ja - na Nováka u příležitosti 10. výročí skautingu v Chotěboři 1931 chotěbořští skauti a skautky na svých setkáních poprvé zpí va - jí píseň Můj rodný kraj z roku oddíl skautek začala vést Karolina Pollaková. Narodila se 9. led - na 1917 v Chotěboři, zahynula 24. ledna 1943 v Osvětimi 1935 v Chotěboři vzniklo sdružení na podporu skautingu. Starostou sdružení byl schválen Jan Vorlíček, ředitel chlapecké školy, místostarostou Theodor Brukner, ředitel dívčí školy května byl vůdcem střediska v Chotěboři zvolen Jaroslav Artweger. Narodil se 2. února 1918 v Chotěboři a zemřel 31. října

7 Historie skautingu v Chotěboři 1939 byl zlikvidován skautský domov na hřišti na Letné 30. léta tábory chotěbořských skautů se konaly zpočátku u Jiříkova a u rybníka Valcha pod vedením Josefa Firkušného, v roce 1934 u Jiříkova (vůdce Antonín Holas Mokasínek) a v roce 1935 u rybníka Sykovec u Žďáru nad Sázavou (vůdce Fran - tišek Pírko). V roce 1936 strávili chotěbořští skauti pod vede - ním Jaroslava Artwegera několik dní společně s hlineckými skauty u bíleckého mostu. V roce 1937 se tábor konal ve Smrč - né u Ledče nad Sázavou, v roce 1938 ve známé Sluneční zátoce Jaroslava Foglara (oba vedl Josef Houdek). Skautky tábořily v roce 1938 u Valchy (vůdkyně Míla Lišková-Kejřová) a v ro - ce 1939 u Jiříkova (vůdkyně Karolina Pollaková). Skauti a vlča - ta v roce 1939 tábořili u Zruče nad Sázavou pod vedením Ru - dolfa Krauskopfa Kalendárium chotěbořského skautingu 1940 (6. 7. ledna) uspořádali skauti a skautky výstavku rukodělných prací. Byla to jediná možnost, jak oslavit 20. výročí skautingu v Chotěboři na podzim došlo k rozpuštění Junáka a zabavení veškerého majetku skautů ilegální činnost skautů ve formě setkání v hotelu Firkušný na náměstí v Chotěboři a ve formě odbojové činnosti května došlo ke společnému setkání chotěbořských či - nov níků u Josefa Firkušného. Vůdcem střediska byl zvolen Zde něk Kašpar (Akéla), který byl kromě mnoha skautských vyznamenání členem Svojsíkova oddílu. Narodil se 16. října 1916 v Chotěboři a tamtéž 10. června 1999 zemřel. V Cho tě - boři registrováno v té době celkem 12 oddílů (7 chlapeckých, 5 dívčích) s celkem 360 členy Obr. 2. Slavnost v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě v roce Zá - běr zachycuje vpravo prapor 1. oddílu chotěbořských skautů z roku 1922, vlevo pak střediskový prapor z roku 1928 (viz kapitola Symboly chotěboř - ských skautů) 14 Obr. 3. Skauti na táboře 2. oddílu skautů v roce 1945 u Velkého Dářka 15. července se v Chotěboři konal první táborák po druhé svě - tové válce, kte rého se zúčastnilo mnoho spřízněných skautek a skautů z re publiky, evidováno bylo 525 členů 15

8 Historie skautingu v Chotěboři 1946 ( června) se uskutečnily skautské slavnosti k 25. výročí založení skautingu v Chotěboři Zdeněk Kašpar (Akéla) se stává okresním velitelem Junáka a na místo vůdce střediska se vrací opět jeho předválečný vůd ce Jaroslav Artweger 6. července navštívil Chotěboř prezident Edvard Beneš s cho - tí a skauti byli u toho 23. září navštívila Chotěboř světová náčelní skautek Lady Ola - ve Baden-Powellová ( ) v doprovodu náčelní česko - slovenských skautek Vlasty Koseové ( ) tábory chotěbořských skautek a skautů se konaly pravidel - ně během letních prázdnin. V roce 1945 celkem šest táborů, v roce 1946 čtyři tábory, v roce 1947 čtyři tábory a v roce 1948 tři tábory. Mezi jmény vůdců táborů se objevuje i Josef Uchy - til (Grizzly), narozen 30. ledna 1924 v Chotěboři, dlouholetý aktivní činovník chotěbořských skautů a člen Svojsí kova oddí - lu, a Bedřiška Málková-Trkalová, narozena 20. čer vence 1924 v Chotěboři, členka Svojsíkova oddílu, zemřela 13. srpna 2006 v Havlíčkově Brodě března byl Junák rozhodnutím Ústředního akčního výbo - ru Národní fronty začleněn do Svazu československé mládeže (SČM) začátek likvidace září je v Úředním listě Republiky československé, díl II, č. 214, oznámen zánik Junáka dubna na společné schůzce činovníků došlo k obnovení činnosti skautek a skautů v Chotěboři. Schůzka se konala v bý valém hotelu Modrá hvězda (vedle dnešního obchodní - ho domu Doubravka). Vůdcem střediska byl zvolen opět Ja - ro slav Artweger. Jeho zástupci zvoleni Vladimír Moravec (Vod - ník), narozen 27. dubna 1925, zemřel 5. května 2008, první vůdce střediska po poslední obnově činnosti Junáka v roce 1990, a Milada Horová-Jehličková (20. července úno - ra 1991) V Chotěboři fungovalo v té době celkem 9 oddílů, z toho 3 dívčí (1. 3. oddíl), 5 chlapeckých (4. 8. oddíl) a 1 oddíl old skautů (9. oddíl). Mezi vůdci oddílů se objevují již někteří z pozdějších významných činovníků střediska 16 Kalendárium chotěbořského skautingu 28. října se středisko zúčastnilo vzpomínkové slavnosti u příležitosti 50. výročí vzniku republiky, při níž byla zasazena lí pa Strom republiky. Tento strom byl v roce 2007 skolen vichřicí, 28. října 2008 byl pak na tomtéž místě zasazen nový strom u pří leži tosti 90 let republiky 1970 (6. 7. června) se konaly oslavy 50. výročí skautingu v Cho - těboři. Při té příležitosti se uskutečnilo okresní kolo skaut ských zá vodů a výstava v Panském domě na náměstí tábory chotěbořských skautek a skautů se konaly opět pravi - delně během letních prázdnin. V roce 1968 tábořily pouze ně - které z oddílů (pozdější 4. a 5. oddíl společně), v roce 1969 již na pěti táborech většina oddílů, v roce 1970 na čtyřech tá bo - rech již zase pouze pět oddílů. Oddíly se scházely převáž ně v domech určených k demolici. Registrováno bylo v tom to období kolem 250 členů střediska Obr. 4. Hlídka ze 4. oddílu při závodě na sokolském hřišti (září 1969) října je Český Junák oficiálně zrušen ministerstvem vnitra Rokem 1970 se uzavřela padesátiletá historie skautingu v Cho - těboři. Přišlo dlouhých dvacet let mlčení, během nichž mnoho 17

9 Historie skautingu v Chotěboři ze skautů doufalo, že si snad jednou budou moci opět obléknout svůj skautský kroj. Někteří se toho okamžiku bohužel již nedožili, jiní ano. Oním okamžikem se staly listopadové dny roku ledna se uskutečnilo setkání několika chotěbořských činov - níků a byla obnovena skautská činnost v Chotěboři. Vůd - cem střediska byl zvolen Vladimír Moravec (Vodník) 20. ledna proběhla veřejná schůze příznivců skautingu v1.po - schodí Modré hvězdy (čp. 276) (30. srpna 2. září) se uskutečnil první tábor po 20 letech ( Tábor nových nadějí ) u bývalého Horního mlýna ( října) proběhly oslavy 70 let skautingu v Chotěboři. Při té příležitosti proběhla výstava v Modré hvězdě 16. listopadu byla skauty zasazena Lípa 17. listopadu /1 uskutečnil se 1. ročník závodu Danova zimní stezka, pozdě - ji pojmenovaného po zesnulém Josefu Tichém (Danovi), kte - rý byl prvním tiskovým zpravodajem střediska po sametové revoluci dubna byl při stezce vedoucí u řeky Doubravy poblíž býva - lého Horního mlýna postaven pamětní kámen Všem věrným 1992 členy čestného Svojsíkova oddílu se stali Zdeněk Kašpar (Aké - la) a Bedřiška Málková-Trkalová (Míla) září došlo k rozdělení střediska Doubravka na dvě středis - ka: středisko Doubravka Chotěboř I a středisko Via Cho - tě boř II. Vůdcem střediska Doubravka byl zvolen Josef Uchy - til (Grizzly), prvním vůdcem střediska Via Petr Hájek (Balú) 1994 v červnu došlo k přejmenování původně Pionýrské ulice na Svojsíkovu ulici 1995 (22. září 1. října) se konaly oslavy 75. výročí skautingu v Chotěboři. Proběhla výstava v prostorách rybářského do - mu na náměstí (čp. 206) a ve skautských klubovnách ve Svoj - síkově ulici čp členem čestného Svojsíkova oddílu se stal František Přibil (Vilík) 2000 ( září) se uskutečnily oslavy 80 let skautingu v Cho - těboři. Kromě výstavy, která byla umístěna v klubovnách stře - 18 Kalendárium chotěbořského skautingu disek Doubravka (Svojsíkova ulice) a Via (u hřbitova), byl uspo - řádán koncert a vzdělávací seminář za účasti několika hostů 2001 členem čestného Svojsíkova oddílu se stal Josef Uchytil (Grizz - ly) 2005 během roku proběhlo několik akcí, které připomněly 85 let skautingu v Chotěboři, mimo jiné výlet na Ivančenu, krajské kolo Svojsíkova závodu či koncert klasické hudby ( listopadu) uspořádali v Chotěboři instruktoři LK Gub - bio ve spolupráci s Odborem pro výchovu vlčat a světlušek Poradní skálu (setkání vedoucích vlčat a světlušek z ČR) ledna byla při společném sněmu sloučena chotěbořská skautská střediska pod středisko Doubravka. Vůdcem středis - ka byl zvolen Jan D. Bláha (Gandalf) prosince byla skautka Eliška Pavlíková (Hini) zvolena starostkou města Chotěboře 2010 u příležitosti 90 let skautingu v Chotěboři a 20 let nepřetr - žité činnosti skautky a skauti pořádají několik akcí pro skauty i širokou veřejnost. 19

10 Medailonky chotěbořských skautek a skautů KAREL GÜRTH zakladatel chotěbořského skautingu * Doloplazy Londýn Do Chotěboře se přistěhoval s rodiči ze Skři - van v okrese Hradec Králové dne 18. února Zde se ubytovali v domě čp. 496 (budova v sou - sed ství hotelu Nádraží areál firmy Oseva). Otec byl povoláním strojmistr u firmy Otakar Lí man (*1879), parní pila v Chotěboři. Po odstěhování rodičů v roce 1919 do Ústí nad La bem, Labská 21, přijal Karla Gürtha do podnáj mu ve svém domku čp. 540 v ulici F. X. Šaldy (dříve Stromovka) pan Čeněk Čáslavský (*1876), nádražní zřízenec. Do roku 1922 byl studentem reálného gym - ná zia v Chotěboři. Studoval s vyznamenáním a v zá pisech z porad vedení školy je pravidelně uváděn v kolonce pochval. Byl osvobozen od placení školného. Důvodem byly nepříznivé sociální pomě ry rodiny, měl sedm sourozenců dvě sestry a pět bratrů. Jeho přičiněním vzniká v roce skautský oddíl, v němž aktivně působil ve funkci vůdce až do svého odchodu na podzim roku 1922, kdy opustil Chotěboř a zamířil za svými rodiči do Ústí nad Labem. Tam vedl ur čitý čas oddíl vodních skautů spolu se svým bratrem Gustavem ( ). Pro chotěbořský skauting to byla citelná ztráta, se kterou se těžce vyrovnával řadu let i nástupce Karla Gürtha Josef Firkušný (Orion). V letech studoval na obchodní akademii v Praze-Karlíně. Byd lel u příbuzných, Marie Štillerové v Modřanech, čp Rovněž v Praze byl činný ve skautingu, není však známo v jaké funkci. Letní tábory však vedl nadále s oddílem vodních skautů v Ústí nad Labem. Po ukončení studia na obchodní akademii v Praze-Karlíně se stal úředníkem ministerstva zahraničí v Praze. Od roku 1931 žil trvale ve Francii. Po okupaci českých zemí hitlerovským Německem dne 15. března 1939 se dal Karel Gürth do služeb československého zahraničního odboje ve Francii. Po francouzské kapitulaci v červnu roku 1940 se s česko slo ven - skou samostatnou brigádou přemístil do Velké Británie v hodnosti nadporučíka pěchoty. V září 1943 požádalo československé ministerstvo průmyslu a obchodu v Londýně o jeho uvolnění ze Svazu armády, neboť naléhavě potřebo- 20 Medailonky chotěbořských skautek a skautů valo odborně kvalifikované pracovníky. Během války byl jeho byt v Lon - dýně vybombardován. Po skončení druhé světové války v roce 1945 se stal pracovníkem našeho ministerstva zahraničního obchodu, konkrétně oddělení propagace zahraničního ruchu v Londýně. Po komunistickém převratu v roce 1948 na svou funkci rezignoval a od té doby pracoval v inzertní kanceláři zamě - řené na propagaci evropských turistických cílů v amerických časopisech. Mimo toto zaměstnání byl činný ještě jako publicista v oblasti cestování a turistiky. V roce 1968 Karel Gürth krátce navštívil Československo a zde své nejbližší příbuzné. Návštěvu spojil také s navazováním obchodních kontaktů ve svém oboru. Zaměstnání mu umožňovalo časté cestování, a tak mohl poznat mnoho zemí. V této činnosti setrval až do konce svého života. JINDŘICH DŘEVIKOVSKÝ * Hlinsko v Čechách Chotěboř V Hlinsku navštěvoval obecnou a měš - ťanskou školu. Byl výborným tělocviká - řem. Před první světovou válkou odešel do ruského Petrohradu vyučovat tělesné vý chově na ta mějších školách. V roce 1919 se vrátil do vlasti. Stal se profesorem tělesné výchovy na reálném gym náziu v Cho těboři. Vyučoval do roku 1929, kdy byl ze zdravotních dů vodů penzio - no ván. Spolu se zakladatelem Karlem Gür them stáli u kolébky chotěboř ského skautingu v roce Jindřich Dřevikovský stál oddaně u nelehkých začátků skautingu ve měs tě. Za svůj postoj ke skautskému hnutí v letech byl u značné části veřejnosti, ba i v samotném profesorském sboru gymnázia zesměš ňován. Přes své chatrné zdraví a ústrky, které se mu dostávaly, vytrval. Me zi chotěboř ské skauty se naposledy přišel podívat již velmi nemocný dne 25. května Viděl tehdy na hřiš ti na Letné nastoupené skautské mládí skau tů bylo 360. Jindřich Dřevikovský bydlel na Letné, ve Wurmově ulici čp Po cho - ván byl na městském hřbitově v Chotěboři (hrob byl zrušen v roce 1990). 21

11 O SKAUTINGU V CHOT BOŘI Symboly chotěbořských skautek a skautů Chotěbořské oddíly ( ) Vývoj členské základny ( ) Skauting v okolí Chotěboře Tábory chotěbořských skautek a skautů ( ) Skautské slavnosti, oslavy a výstavy Skautské soutěže a závody Aktivity členů střediska mimo domov Činovníci střediskové rady ( ) Kvalifikace a ocenění práce činovníků Mezinárodní rozměr chotěbořského skautingu Klubovny chotěbořských skautek a skautů ( ) Současné pravidelné akce chotěbořských skautek a skautů

12 O skautingu v Chotěboři V textu následující části publikace je pozornost zaměřena především na současnost chotěbořského skautingu. Některé fenomény, jakými jsou například táboření, klubovny, symbolika, členská základna a podobně, však skautskou myšlenku provází již od začátku (tj. od roku 1907), nebylo by proto vhodné oddělovat od sebe historii a současnost. Zcela účelově proto byly v předchozí kapitole vynechány kromě výše uvedených i další fe - no mény, které jednoduše dělají skauting skautingem, a o nichž se tedy pí - še v této části. Kromě nich se pak následující část věnuje činnosti jednotlivých oddí lů v období , okamžikům, kdy byla v Chotěboři skautkami a skauty připomínána skautská myšlenka (oslavy výročí), aktivitám členů mimo Chotěboř, a nechybí dokonce ani pojednání o mezinárodním rozměru chotěbořského skautingu. 73

13 O skautingu v Chotěboři CHOT BOŘSKÉ ODDÍLY ( ) Když byla v roce 1990 obnovena činnost skautek a skautů v Chotě bo - ři, bylo v Chotěboři a jejím blízkém okolí ustanoveno postupně 12 oddí lů. Některé z oddílů vznikly právě v roce 1990, jiné pak pokračovaly v čin - nosti z 60., resp. 70. let minulého století. Po veřejné schůzi v lednu 1990 byly ustanoveny tři oddíly skautů a dva oddíly skautek. Svou praktickou činnost oddíly obnovily v průběhu měsíců březen a duben převážně vycház - kami do přírody a seznamováním se se skautským zákonem a skautskou stezkou. V červnu bylo v Chotěboři registrováno 145 dětí a 30 činovníků v devíti oddílech. Na konci roku se již k pravidelným schůzkám scházelo kolem 250 členů střediska, a to ve dvanácti oddílech. Tab. 3. Seznam oddílů s jejich vedoucími a zástupci (stav na konci roku 1990) Oddíl Zaměření Vedoucí Zástupci Členové Třetí oddíl skautek a 6. oddíl skautů měly katolické zaměření a byly vy tvo - ře ny v kruhu farního společenství, 11. smíšený oddíl působil ve Svin ném. * Údaje vychází z registrace v roce 1990, kdy ještě 12. oddíl nebyl re gis trován světlušky Dagmar Hájková (Minetaki) Ludmila Salačová skautky Věra Ziklová (Viky) Eva Šimonová katolické skautky Ludmila Hubáčková Václava Cemperová skauti Miloš Fikar (Mauglí) František Šimon (Jezevec) Jiří Pavlas (Šíp) 5. skauti Jiří Tůma (Vlk) Petr Hübner (Unkas) katoličtí skauti Zdeněk Matějka (Man) František Stejskal František Muster 7. vlčata Ota Klos (Orion) Petr Hájek ml. (Sandy) roveři Pavel Zikl (Šaman) Milan Lédl oldskauti František Přibil (Vilík) Josef Dostál (King) Jiří Plíhal 10. skautky Hana Titzová Eliška Pavlíková (Hini) smíšený Marie Vtělenská Dana Janáková skautky Hana Bočková (Samanta) Zuzana Jelínková (Denake) Hana Pecová Celkem * Chotěbořské oddíly ( ) Po počáteční euforii, kterou zaznamenala patrně všechna skautská stře - diska v naší republice, došlo bohužel k postupnému ukončení činnosti některých oddílů. Od začátku roku 2009 tak funguje v Chotěboři celkem pět oddílů, o nichž je více informací na konci této kapitoly. Již v roce 1991 však nebyla registrována činnost koedukovaného 11. oddílu ve Svinném, naopak poprvé se registroval dodnes fungující 12. oddíl skautek. Druhý oddíl skautek v roce 1990 navázal na tradici 2. oddílu z období , který v té době vedla matka vedoucí Věry Ziklové (Viky). Od díl ukončil svou činnost během podzimu skautského roku 1993/1994, po dle zápisů ze střediskových rad ještě existovala snaha o sloučení s 3. oddílem, ale i ten už přestával pracovat. Druhý oddíl skautek úzce spolupracoval při realizaci táborů se 4. oddílem skautů a vzhledem k odrůstání děvčat, jejich odchodu na střední školy a dalším zájmům nebylo bohužel únosné dále činnost udržovat. Řada skautek byla však později registrována v 8. oddí lu, který se tak stal koedukovaným oddílem. Činnost 3. oddílu katolických skautek Pampelišky byla zahájena v břez - nu roku 1990 a sdružoval děvčata z křesťanských rodin. Zpočátku se schůzky konaly u vedoucí doma, později v domě čp. 60 za kostelem a ve Svoj - síkově ulici (více kapitola Klubovny ). Oddíl později převzala do vedení Václava Cemperová. Právě z jejího deníku pochází poznámky o dalších tá - borech v roce 1993 (fara v Uhelné Příbrami) a 1994 (fara v Běstvině), o nichž bohužel nejsou žádné další písemné doklady (hlášenky 14, záznamy v kronice střediska apod.), proto nejsou uvedeny v kapitole o táborech a mapě. V rámci činnosti se uskutečnila řada výprav, vydáván byl i oddílový časo - pis Světýlko. Řada děvčat ve školním roce 1993/1994 nastoupila na střední školy, a pravidelná činnost tak byla ukončena; v roce 1994 oddíl již nebyl registrován. Od září 1993 pracovala v Chotěboři dvě střediska (Doubravka: 4., 6., 8., 12. oddíl a klub oldskautů celkem 5 oddílů; Via: 1., 5., 7. a 10. oddíl celkem 4 oddíly). Označení 9. oddíl oldskautů se změnilo na 8. klub OS. K další redukci počtu chotěbořských skautských oddílů došlo na začátku roku 1996 (9. ledna), kdy středisková rada střediska Via rozhodla o sloučení 7. oddílu s 5. oddílem a 1. oddílu s 10. oddílem, čímž byla de iure ukončena čin nost 1. a 7. oddílu. Vedoucí oddílu Ota Klos (Orion) oznámil zánik 7. oddí lu již v červnu 1995, a to z časových důvodů a odchodu Petra Hájka ml. (Sandyho) mimo Chotěboř; tábor v létě 1995 se ještě usku - 85

14 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) tečnil. První od díl se z důvodu malého počtu členek a vedoucích nemohl v roce 1996 registrovat. První oddíl světlušek v letech vychová - val především mladší děvčata (světlušky), zpočátku ho vedla Dagmar Hájková (Minetaki), později Zuzana Jelínková (Denake). Sedmý oddíl vlčat se tradičně vě noval výchově mladších chlapců (vlčat). V tomtéž období došlo i ke vzniku klubu oldskautů pod tímto středis - kem (bez uvádění jakéhokoli číselného označení a vedeného Petrem Háj - kem Balúem), neboť zvítězila varianta registrovat se jako samostatné stře - disko. 15 Tento stav počtu chotěbořských oddílů vydržel celkem jedenáct let, tj. na konci roku 2006 bylo v Chotěboři registrováno celkem osm oddílů. Na společném sněmu došlo dne 26. ledna 2007 ke sloučení středisek Doubravka a Via. Středisko Doubravka v té době začalo pracovat v sedmi oddílech, neboť klub oldskautů bývalého střediska Via byl v ten okamžik zrušen: Tab. 4. Seznam oddílů s jejich vedoucími a zástupci (stav k ) * Zhruba od roku 2007 existuje pro členy možnost registrovat se přímo pod střediskem, nikoli jen v rámci oddílů, v roce 2007 bylo v Chotěboři registrováno celkem 7 členů přímo pod střediskem. Na sklonku roku 2008 středisková rada rozhodla o přerušení činnosti 5. a 10. oddílu a přejmenování 8. oddílu roverů na Roverský kmen Chotěboř bez uvádění čísla oddílu. Číslo 8 nadále zůstalo oddílu dospě - 86 Oddíl Zaměření Vedoucí Zástupci Členové 4. vlčata skauti Ondřej Čermák (Dan) 5. skauti Vladimír Trčka (Baghýra) 6. vlčata skauti Karel Rykr (Kujú) 8. roveři Tomáš Linhart (Prófa) Ondřej Kozub (Glum) Tomáš Nevole (Jerry) Jakub Hájek (Rys) Zdeněk Karas (Roy) Zdeněk Matějka ml. (Miki) Martin Škarvan (Martini) Petr Ždímal (Shal) Aleš Kysučan (Jowie) 8. OS oldskauti Hana Včelová Anna Kopecká skautky Andrea Pavlasová (Ajka) Helena Melounová světlušky skautky Jana Kafková (Eliška) Dagmar Kozubová Petra Šimonová (Gwen) Celkem ve středisku 143* lých, ovšem oficiálně bývá tento oddíl označován jako Klub oldskautů Chotěboř. Od začátku roku 2009 tedy ve středisku Doubravka funguje celkem pět oddílů: Tab. 5. Seznam oddílů s jejich vedoucími a zástupci (stav v březnu 2009) Oddíl Zaměření Vedoucí Zástupci Členové vlčata skauti vlčata skauti Tomáš Nevole (Jerry) Zdeněk Matějka ml. (Miki) RK roveři Jakub Hájek (Rys) Ondřej Čermák (Dan) Vojtěch Čermák (Mack) Miloš Tuček (Tučňák) Martin Škarvan (Martini) Tomáš Linhart (Prófa) František Šimon ml. (Hogan) OS oldskauti Hana Včelová Anna Kopecká skautky Jana Kafková-Kampová (Eliška) Simona Kaupová (Rozárka) Petra Šimonová (Gwen) Celkem ve středisku 118* * V roce 2009 bylo v Chotěboři registrováno celkem 12 členů přímo pod střediskem. Je paradoxem, že tři výše uvedené oddíly (5., 8. a 10.), jejichž čísla zmi - zela z krojů chotěbořských členů, patřily svého času k oddílům s velice kva - litním skautským programem, proto jim je dále věnováno více místa. 5. oddíl (vlčat a) skautů (Dravci) Vedoucí oddílu Petr Hájek (Balú): , v ile - galitě, Josef Tichý (Dan): , Jiří Tůma (Vlk): , Pavel Prud ký (Mauglí): , Richard Macků (Akéla): , Vla di - mír Trčka (Baghýra): , Zdeněk Karas (Roy): , Vladi mír Trčka (Baghýra): Pokřiky oddílu oddíl: Ke slunci vzhůru draví ptáci, chotěbořský pátý při pilné práci; oddíl krátký: Drrrrrrrrrrrravci!; družina Ostřížů: Vzhůru až do nebes ostříž se vznáší, vidí svět z nadhledu, moudře vše váží; družina Jestřábů: Jestřáb letí výš a výš, až vše zvíš, nad svým tělem, nad svou vůlí zvítězíš; družina Káňat: Výš a výš k oblakům káně se vznáší, vzorem je junákům družiny naší; pokřik vlčat: Slyšící uši, bystrý zrak, z vlčete bude dravý pták, haú, haú hátý, chotěbořský pátý

15 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) Činnost 5. oddílu spadá až do 60. let minulého století (viz kapitola Po Pražském jaru ). Zakladatelem oddílu byl Petr Hájek Balú (*1944). Činnost 5. oddílu byla i po roce 1990 bohatá vedle letních táborů schůzky, vycházky, výpravy, ekologické brigády, mikulášské obchůzky, vánoční besídky apod. Na počátku 90. let hlídka složená z členů tohoto oddílu repre - zentovala chotěbořské skauty až v republikovém kole tradičního Svoj sí ko va závodu (více v kapitole Skautské soutěže a závody). Tradicí nejen 5. oddí - lu se staly upomínkové kartičky na jednotlivé akce, které si mohli skauti a skautky vlepit do svých deníků. Pátý oddíl byl původně oddílem skautů. Od roku 1996, kdy byla ukončena činnost 7. oddílu vlčat, v něm však působila i vlčata. Tradičním tá - bo řištěm bylo místo u zatopeného lomu nedaleko Lipnice nad Sázavou. V ro ce 1993 (30. října) si současní i bývalí členové oddílu připomněli 25 let oddílu výstavou kronik, fotografií a výrobků, uctěním památky zemře - lých skautů, veselou schůzkou jednotlivých generací a slavnostním ohněm u Eckhardtova rybníka. Další vzpomínková akce se uskutečnila 28. října 1998 u příležitosti 30 let oddílu, 5 let střediska Via a 80 let od vzniku ČSR. Ke generační obměně vedení došlo v září 1995, kdy se stal vedoucím oddílu Pavel Prudký Mauglí (*1977). V pozdějších letech ( ) oddíl tábořil výhradně společně s děvčaty z 10. oddílu. V roce 2008 se oddíl skládal ze dvou družin Ostřížů a Káňat, tedy starších a mladších skautů. Vzhledem k časovým možnostem členů družiny Ostřížů, kteří studovali na středních školách velmi často mimo Chotěboř, se již nekonaly žádné pravidelné družinové schůzky, skauti se ovšem účastnili dle svých možností akcí roverského kmene nebo oddílu. Družina Ká - ňat se pravidelně scházela každý pátek. Poslední větší akcí oddílu byl tá - bor VoKo 2008 ( července 2008). Obr. 30. Brigáda na skládce Lapikov (90. léta) 8. oddíl (vlčat, skautů a) roverů (Osmička) Vedoucí oddílu Pavel Zikl (Šaman): , Tomáš Lin hart (Prófa): , Petr Ždímal (Shal): Pokřiky oddílu oddíl: Chotěbořská osmička, Delfíni (Roveři) a Med vědi, nemívají chvíle, kdy si rady nevědí; družina Delfínů: My jsme kluci z přírody, rádi žijem u vody; družina Medvědů: My jsme kluci medvědi, lenost ta nám nesedí; pokřik vlčat: Ničeho se nebojíme, se zlem rádi zápolí me. Bum ta - rata bumtata, jsme z Osmičky vlčata; popěvek: Prázdná jsou už doupata, se - běhla se vlčata, zazpívat umíme, hned se představíme, jsme z Osmičky vlčata. Obr. 29. Na jednom z táborů 5. oddílu (90. léta) (Zleva: Jan Polívka, Josef Kalina, Pavel Bačkovský, Zdeněk Karas, Jan Hüb - ner, Pavel Prudký) 88 Osmý oddíl zvaný Osmička byl založen v roce 1990 (ustavující schůzka byla 18. února) a sdružoval chlapce staršího skautského, resp. roverského věku (družiny Medvědi a Delfíni). Tento oddíl byl velice aktivní zejména 89

16 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) v činnostech zaměřených na zručnost, tábornické a indiánské dovednosti. Oddíl poměrně záhy po zahájení činnosti spolupracoval se zahraničními oddíly (Rakousko, Dánsko, Nizozemsko), s nimiž uspořádal i společné tá - bory, a jako první tábořil výhradně ve stanech typu indiánského týpí a po dobu delší než čtrnáct dní. Klubovnu měl tento oddíl v suterénu domu v Druž stevní ulici čp. 1275, od roku 1993 ve Svojsíkově ulici. O všech ak - tivitách oddílu se podrobně píše v unikátních kronikách 8. oddílu (viz s. V barev né přílohy). S oddílem spolupracoval přes svůj věk také Zdeněk Kašpar Akéla ( ). Oddíl vydával i oddílový časopis s názvem Osmička. Od roku 1994 byl program zaměřen kromě skautského a roverského věku i na vlčácký věk (6 10 let). V roce 1994 oddíl uspořádal výstavu fotografií ze své činnosti a rukodělných výrobků, kterou navštívil starosta Junáka Jiří Navrátil (*1923). Od roku 1995 byly v oddíle registrovány bývalé členky 2. oddílu skautek, oddíl byl tak místem pro vlčata, skauty, rovery a rangers. Zhruba od roku 1995 oddíl úzce spolupracoval s oddílem z obce Jeníkov nedaleko Hlinska v Čechách. Poblíž Jeníkova vystavěli členové oddílu srub, u něhož také v roce 1998 tábořili. Bohužel oddíl za nepříliš vyjasněných okolností o srub přišel. Ke generační obměně vedení došlo v září roku 1999, kdy vedení oddí - lu převzal Tomáš Linhart Prófa (*1980). Od roku 2000, kdy byla na spo - leč ném střediskovém táboře (střediska Doubravka) provedena reorgani - zace oddílové činnosti, byl oddíl opět zaměřen výhradně na roverský věk, později se stal útočištěm pro všechny, kteří pracují v oddílech s mladšími členy a mají zájem i o jiný druh skautské činnosti, nebo prostě chtějí zůstat skauty a naplňovat roverské heslo Služba. V té době oddíl začal použí - vat novou oddílovou symboliku včetně žluté barvy, kterou převzal od roverské družiny 4. oddílu (použita například na tričkách). Vzhledem k tomu, že se zvláště v posledních letech činnosti oddílu účast nili i členové jiných oddílů, bylo na konci roku 2008 rozhodnuto o zru šení označení 8. oddíl a přejmenování na Roverský kmen Chotě - boř, což více odpovídalo skutečnosti. Obr. 32. Na roverské akci Obrok Členové chotěbořského roverského kmene jsou vlevo 16 Obr. 31. Na jednom z putovních táborů 8. oddílu (90. léta) oddíl (světlušek a) skautek (Vlaštovky) Vedoucí oddílu Hana Titzová: květen , Eliška Pavlíková (Hini): , Andrea Pavlasová (Ajka): Pokřiky oddílu oddíl: My jsme vlaštoviček oddíl, není mezi námi rozdíl, máme rádi přírodu, louky, lesy, vzduch, vodu!; družina Vlaštovek: Osm pilných vlaštoviček nikdy lenost nezná, každá z nich je zvídavá a nikdy se 91

17 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) nevzdá; družina Jiřiček: Jiřičky, Jiřičky, jsou správné sestřičky, pomáhají pří - rodě, na poli, ve vzduchu i ve vodě. Obr. 33. Skautky z 10. oddílu na Táboře čistých myslí (1993) Desátý oddíl podobně jako řada oddílů vznikl v roce 1990, a to počát - kem května. Jeho členky se v tomtéž roce zúčastnily střediskového tábora u Horního mlýna. Oddíl v té době vedla Hana Titzová (*1956), později je - ho vedení převzala Eliška Pavlíková Hini (*1954). První družina skautek (Vlaštovky) splnila podmínky nováčkovské zkouš ky a v listopadu 1990 složila svůj skautský slib. V té době vznikla družina Jiřiček, kterou tvořila rovněž děvčata skautského věku. Od roku 1991, kdy měl 17 členek, se oddíl postupně rozrůstal. V roce 1995 vznikla družina Berušek šikovných světlušek. O rok později, v roce 1996, přešly do oddílu i členky 1. oddílu, jehož činnost byla pozastavena. Tím se počet členek oddílu ustálil na počtu kolem třiceti světlušek a skautek. Ke generační obměně vedení došlo v roce 2003, kdy vedení oddílu pře - vzala Andrea Pavlasová Ajka (*1985). Tradičním místem táborů 5. a 10. oddílu se stalo místo u Lipnice nad Sázavou. Na jednom z těchto táborů (Tábor otevřených srdcí, 1992) vznik - la následující píseň, která pak táborníky provázela po dlouhé roky lipnic ké - ho táboření. Zpívala se na nápěv písně Statistika z pohádky Princové jsou na draka autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák: Je statisticky dokázáno, že tábor postavíme ráno a pak se půjdem koupat k lomu a opalovat záda k tomu. Bylo pořád veselo, přitom slunko pálilo, záda máme spálená, indulonou natřená. 2. S budíčkem, rádkyně milá, nás v sedm hodin probudila a pak nás na rozcvičku hnala a pak si s námi zacvičila. Rozcvička nás posílí, pro práci i pro píli, potom rychle snídáme, chleba s máslem kousáme. 3. Dopoledne práce běží, my zůstáváme stále svěží, už vývěsky se k nebi tyčí a bránu večer bratři vztyčí. Obr. 34. Na táboře v roce 2006 Je to prostě pohoda až do chvíle oběda, pak se dobře najíme, polední klid trávíme. 4. Odpoledne jdeme k vodě, plavat, skákat a tak podobně, už vůdkyně nás k práci volá, táborák se sám neudělá. Radost bratrům děláme, když jim hezky zpíváme, oni scénky přidají, pak si s námi zpívají. 5. Náš Tábor otevřených srdcí si každá nese domů v srdci, když s Lipnicí se rozloučíme, tak každá tajně zaslzíme. Byl to nejkrásnější čas, za rok jsme tu všichni zas, Vlaštovky a Dravci již najdou cestu do těch míst. 93

18 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) Následující část této kapitoly je věnována oddílům, které pracují i v roce Více fotografií na. 4. oddíl vlčat a skautů (Kondoři) Vedoucí oddílu Josef Uchytil (Grizzly): období před Pražským jarem, , Josef Doležálek (Čouda): , Miloš Fikar (Mauglí): , František Šimon (Jezevec): , Ondřej Kozub (Glum): , Ondřej Čermák (Dan): , Tomáš Nevole (Jerry): 2007 dosud. Pokřiky oddílu oddíl (z 60. let): Mnoho je nás chlapců zdatných, od - vážných a nebojácných, za ušima také máme, nikomu se nepoddáme, proto žádné zmatky, hoře, my jsme Čtyřka z Chotěboře!; družina Tygrů: Máme rádi lesy, vody, vyrážíme do přírody, v horku, sněhu, špatném čase, Tygrové jdou zas a zase; družina Lišáků: Lišáci jsou chytré hlavy, do všeho jdou bez námahy, vždy a všude pilní jsme, oklamat se nedáme; Lišáci na konci schůzky: Konec schůzky, nebrečíme, zítra zase přifrčíme; družina Rysů: Rysové jsou kluci znalí, do všeho se rádi dají. Bystré oči, svižný krok, vydáme se na pochod. Miloš Fikar Mauglí (*1962), později František Šimon Jezevec (*1960). Od díl byl zaměřen na výchovu skautů ve věku let. Chlapci se učili především obstát v přírodě, samostatnosti, a proto se i řada schůzek konala v přírodě, v klubovně byly pouze v zimě. Vedle schůzek se uskutečnila řada vycházek, vícedenních výprav, brigád či besídek. Na sklonku 90. let došlo ke generační obměně a v roce 2000 vedení od - dílu převzal Ondřej Kozub Glum (*1976) s Janem D. Bláhou Gan dal fem (*1981). Oba absolvovali lesní školu, což oddílu pomáhalo při přípravě programu a v metodice výchovy. Ve stejné době v oddíle vznikla iniciativa tvořit i program pro odrůstající skauty rovery a krátce byla vy tvo ře - na roverská družina Psů, která zanikla po reorganizaci výchovného systé - mu střediska v roce Postupně se jako důležitější ukázala nutnost zavést vlčácký pro gram, neboť v oddíle postupně ubývalo členů a získat nováčky ve skaut ském vě - ku bylo stále těžší. Typicky vlčácká šestka (družina) byla založena z ini - ciativy Aleše Kysučana Jowieho (*1986) v roce 2006, kdy už oddíl vedl Ondřej Čermák Dan (*1987). Tato družina byla do oddílu plně integrována v roce 2007, kdy vedení převzal Tomáš Nevole Jerry (*1986). Obr. 35. Soutěž na táboře v roce 1992 Historie 4. oddílu je spojena s činností Josefa Uchytila ve Svazarmu v 60. letech, proto je oddíl nejstarším dosud pracujícím oddílem v Cho - těboři. Později oddíl působil jako skautský v období V roce 1990, když byla činnost oddílu 4. dubna obnovena, převzal vedení oddílu 94 Obr. 36. Vztyčování státní vlajky na nástupu (tábor 2005). Zleva: Jan Lin - hart, Zdeněk Špitálník, Tomáš Nevole a Aleš Kysučan 95

19 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) V současné době fungují v oddíle dvě vlčácké družiny a z prvních vlčat dorůstá nová generace skautů. Kromě tradičního skautingu, tedy budová - ní osobního vztahu k přírodě a bližním, se snažíme vést také k rozumnému užívání moderních technologií, tak abychom se na nich nestali plně závislý - mi. V našem oddíle je také tradičně kladen silný důraz na samostatnost, zod - po věd nost za vykonanou práci a manuální dovednosti, nejenom tedy věčné hraní si, ale také trocha tvrdší práce. Poměr těchto dvou složek (hra/prá - ce + zodpo vědnost) je přiměřeně rozložen dle věku člena. Vlčata si tedy převážně hrají, skauti už o něco méně. Při vší činnosti se snažíme mít stále na vědomí skutečnost, že nejúčinnější výchova je výchova vlastním vzorem, aneb jaký vedoucí, takový svěřenec. 17 kama ráda, živí, mrštní, hraví, všechno nás tu baví. K dobrým činům vedeni, hele, my jsme Delfíni!; družina Orlů: Prší, sněží, nevadí, Orlové si poradí, do pohody tě vždycky naladí!; družina Bizonů: Zem se chvěje, vítr sílí, všechno ži vé hledá skrýš, Bizon letí po prérii, buď jak on, vždy zvítězíš! Činnost 6. oddílu skautů zaměřeného na křesťanskou výchovu byla za - hájena 16. března 1990 schůzkou vedení, první schůzka 15 členů oddílu se uskutečnila 5. dubna. Oddíl vedl Zdeněk Matějka Man (*1951), který měl zkušenosti ze skautování v letech v Přibyslavi. V té době exis tovaly v oddíle dvě družiny Bizoni a Sokolíci, první skautský slib složili mladší členové 12. října. Důležitým mezníkem v historii oddílu je 14. září 1996, kdy proběhla první schůzka nové družiny vlčat pod vedením Karla Rykra Kujúa (*1979) a Zdeňka Matějky ml. Mikiho (*1978), a rozjela se tak činnost vlčácké smeč - ky oddílu. Odrostlí skauti (roveři) pomáhali při realizaci táborů a dalších větších akcích. Postupně se z 6. oddílu stala vlčácká smečka. Obr. 37. Z výpravy oddílové rady (vedení oddílu) v roce oddíl vlčat a skautů (Sokoli) Vedoucí oddílu Zdeněk Matějka (Man): , Václav Skři - van (Mang): , Karel Rykr (Kujú): , Zdeněk Matějka ml. (Miki): 2007 dosud. Pokřiky oddílu oddíl (90. léta): Mladým patří svět, šestý oddíl vpřed!; oddíl ( ): Šestý oddíl, hoši činu, znají každou skopičinu; oddíl (současný): Hau, hau avijů, avijů, raka taka uvají, Sokoli se nedají, hua dua har, Sokolům, zdar!; družina Delfínů: Modrá šestka vodu ráda, najdi si tu 96 Obr. 38. Výprava k Žižkově mohyle v červenci V popředí Karel Rykr, Jan Lébl, Martin Lefler, Miroslav Tuček, Zdeněk Matějka ml. a další Od roku oddíl vlčat úspěšně reprezentuje chotěbořský skau - ting především v Závodě vlčat a světlušek, na čemž má zásluhu přede vším 97

20 O skautingu v Chotěboři Chotěbořské oddíly ( ) Z. Ma tějka ml. V roce 2006 a 2008 obsadila vlčata opakovaně 3. místo v rám - ci Česka. V roce 2009 postoupili do celostátního kola Svojsíkova závodu i skauti (více v kapitole Skautské závody a soutěže). schůzkách i na táboře, Aloe se jmenujeme a přírodu milujeme!; družina Tabu: Spolu po jedné cestě jdeme, Tabu je vždy připravené; družina světlušek: Wawateisí, Wawateisí, kdo ví, co to znamená. Světluška je bystrá, hbitá, neodře si kolena. Počátky činnosti 12. oddílu je třeba hledat v září roku Oddíl však navázal na tradici 1. oddílu skautek z období Převzal přede - vším jeho symboliku, pokřik, vlajku, kroniku atd. Na jeho vedení se zpočátku podílely Hana Bočková Samanta (*1957), Zuzana Jelínková Denake (*1961) a Hana Pecová-Hofmanová (*1963). Později se však vedení obměnilo, místo Z. Jelínkové (odešla do 1. oddílu světlušek) a H. Pecové, která opustila Chotěboř, přišla Eva Jindrová (*1960). V oddíle pracovaly družiny světlušek i skautek a jejich činnost byla po měr - ně pestrá. V období , kdy v oddíle z dospělých zůstala pouze H. Boč - ková, se na vedení oddílu podíleli skauti z 6. oddílu a dcera Jitka Bočková. Nej kritičtějším obdobím oddílu byl samý konec 90. let. Ve spolupráci se skau ty z Orla u Slatiňan se však podařilo realizovat v roce 1999 tábor, na nějž skautky dodnes rády vzpomínají. Obr. 39. Sestři, pište. Ze scénky vlčat na táboře v roce 2005 (Lukáš Horák a Pavel Pavlas) Vedení oddílu se v roce 2005 rozhodlo zřídit družinu skautů (z vlčác - ké družiny Bizonů) a vytvořit novou družinu vlčat Delfíni. Do roku 2009 měl oddíl název Piráti, ten byl změněn na Sokoli a posléze vytvořen i no vý oddílový pokřik. V současné době má oddíl dvě vlčácké družiny (šestky) a jednu družinu skautů. 12. oddíl světlušek a skautek (Kukačky) Vedoucí oddílu Hana Bočková (Samanta): září , Eva Jin dro - vá: , Hana Bočková (Samanta): , Dagmar Holu bo - vá-kozubová: , Jana Kafková-Kampová (Eliška): 2005 dosud. Pokřiky oddílu oddíl (z 60. let): Kuku, kuku, ozývá se, nechte nás tan - čit, zpívat a skákat, kuku, kuku, Kukačky jsme ; družina Keya: Heya, heya, heya, jsme družina Keya; družina Aloe (1. verze): Aloe jsou nejlepší, ve všem se vždy polepší; družina Aloe (2. verze): Jsme prdlý skautky z Chotěboře, na 98 Obr. 40. Světlušky na táboře v roce 2003 plní cestičku světlušek (skautskou stezku) 99