Hodnocení vývoje krajiny v katastru obce Vysoká Lípa s využitím archivních leteckých snímků BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí Ekologie a ochrana prostředí Ochrana životního prostředí Hodnocení vývoje krajiny v katastru obce Vysoká Lípa s využitím archivních leteckých snímků BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Pavel NOVOTNÝ Vedoucí práce: Ing. Jitka Elznicová, Ph.D. - KIG. Ústí nad Labem 2011

2 Na této straně se v tištěné verzi nachází zadání bakalářské práce

3 Na této straně se v tištěné verzi nachází licenční smlouva

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně. Uvedl jsem všechny literární publikace a prameny, ze kterých jsem čerpal. V Ústí nad Labem Pavel Novotný

5 PODĚKOVÁNÍ Za odborné vedení, poskytnuté materiály a cenné rady při zpracování bakalářské práce děkuji Ing. Jitce Elznicové, Ph.D.

6 ABSTRAKT Předkládaná bakalářská práce se zabývá sledováním a hodnocením časoprostorových změn vývoje krajiny v katastrálním území Vysoká Lípa za pomoci geoinformačních technologií. Pro hodnocení byly využity historické letecké snímky z roku 1938, 1953, 1989 a ortofotomapa z roku Rastrová data byla ručně vektorizována a následně analyzována. V práci byly použity zejména prostorové analýzy a statistická hodnocení. Na základě výsledků Lze pozorovat, že antropogenní vlivy na krajinu se od roku 1938 stále snižovaly. Prostorové změny v krajinné pokryvu na celém katastru byly zanedbatelné, změny byly zjištěny hlavně v okolí obce Vysoká Lípa. KLÍČOVÁ SLOVA: GIS, krajina, vývoj krajiny, Vysoká Lípa, analýza dat

7 ABSTRACT This Bachelor thesis deals with monitoring and evaluating of temporal and spatial landscape changes in land register "Vysoká Lípa" with help of geoinformation technology. The archive aerial photographs (year 1938, 1953, 1989) and an temporal orthophoto (year 2008) were used for own evaluation,. Raster data was manually vectorized and then analyzed. Spatial analysis and static evaluation were used in this work. The result shows that the anthropogenous impact on the landscape has been dropping since Spatial landscape change was insignificant in the whole land register. Changes were identified mainly in the around of the village "Vysoká Lípa" Key words: GIS, landscape, landscape development, Vysoká Lípa, data analysis

8 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Obecně o problematice Krajina Struktura krajiny Vývoj krajiny Geoinformační technologie Geogafický informační systém Dálkový průzkum Země Letecké snímky Hodnocení krajiny pomocí GIS a DPZ Charakteristika území Charakteristika obce Historie obce Šaunštejn Vývoj osídlení obce ZCHÚ na území obce a ochrana přírody a krajiny Chráněná krajinná oblast Labské pískovce Národní park České Švýcarsko Hofberg Ptačí oblast Labské pískovce Památné stromy Projekty Projekt Phare CBC Projekt INTERREG IIIB Projekt TransEconet Projekt CORINE Land Cover Metodika práce Použitá data Vektorizace a interpretace podkladů Analýza dat Výsledky a hodnocení Hodnocení změn krajinného pokryvu Hodnocení vývoje využití krajiny Prostorové změny luk a pastvin Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny Diskuse Závěr Literatura Seznam příloh... 64

9 Seznam použitých zkratek: AOPK ČR CLC CORINE ČÚZK DPZ FŽP GIS GIT CHKO KAO KES NP PO SISTEMaPARC Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Legenda CORINE Land Cover COoRdination of INformation on the Environment Český úřad zeměměřický a katastrální Dálkový průzkum Země Fakulta životního prostředí Geografický informační systém Geoinformační technologie Chráněná krajinná oblast Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny Koeficient ekologické stability Národní park Ptačí oblast Spatial Information Systems for Transnational Environmental Management of Protected Areas and Regions PP TransEcoNet TTP UJEP VM ZABAGED k.ú. Přírodní památka Projekt Transnational Ecological Network in Central Europe Trvalé travní porosty Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Vojenské mapování Základní báze geografických dat Katastrální území

10 1. Úvod Krajinná diverzita je charakteristický rys území daný rozmanitostí prostředí v krajinném měřítku. Do ekosystémové regulace výrazně vstupuje člověk. V počátečních fázích jeho působení měl jeho vliv rozrůzňující účinek zavedením nových elementům do přírodní krajiny. Specializace, koncentrace a racionalizace využívání přírodních zdrojů později vedly postupně k ochuzení rozmanitosti krajiny, jak co se týče přírodních poměrů, tak forem jejich využívání. Zkušenosti a poznání přivedly společnost k potřebě uchránění či zvýšení úrovně rozmanitosti, od které si slibuje úspěšnější vývoj hospodářství i obyvatelstva dotčeného území. V současnosti se k hodnocení krajiny a jejího vývoje ve velké míře využívají geoinformační technologie. Moderní geoinformační technologie umožňují efektivněji a přesněji hodnotit krajinu a ze zjištěných změn vyvozovat důležité podklady pro praxi. Téma bakalářské práce je součástí projektu Transnational Ecological Network in Central Europe, zkráceně TransEcoNet, z programu Nadnárodní spolupráce Střední Evropy, který navazuje na projekty: Projekt Vybudování geoinformační databáze pro příhraniční oblast Česko-Saské Švýcarsko a projekt. Projekt "Spatial Information Systems for Transnational Environmental Management of Protected Areas and Regions in CADSES". Hlavním řešitelem projektu TransEcoNet je Technická univerzita v Drážďanech. Katedra informatiky a geoinformatiky FŽP UJEP je jedním ze spoluřešitelů projektu. Bakalářská práce se zaměřuje na analýzy a hodnocení vývoje krajinného krytu pomocí archivních leteckých snímků a geoinformačních technologií. 10

11 2. Cíl práce Bakalářská práce s názvem Hodnocení krajiny v katastru obce Vysoká Lípa s využitím archivních leteckých snímků si klade za cíl porovnat a zhodnotit vývoj krajiny v katastrálním území obce Vysoká Lípa na základě historických snímků za pomoci metod GIS. V rámci projektu Phare CBC, jehož cílem bylo také vybudování společné databáze základních geodat pro příhraniční oblast Českosaského Švýcarska a Labských pískovců, byly získány archivní i aktuální letecké snímky a geodata. Cíl práce lze rozdělit do čtyř částí: Přípravná část seznámení se s lokalitou a jeho historií a sběr dat o území, získání mapových podkladů, leteckých snímků, ortofota a podpůrných materiálů, terénní průzkum, studium literatury zabývající se danou problematikou. Hlavním zdrojem dat budou historické letecké snímky celého katastrálního území Vysoká Lípa z roku 1938, 1953 a Provést zpracování dat zpracování dat a zpracování mapových podkladů, vizuální vektorizace a interpretace mapových podkladů, leteckých snímků, ortofota a úprava vytvořených dat Povést analýzu dat další zpracování a úprava dat pro analýzy, provedení vybraných analýz Na závěr interpretovat výsledky analýz a zhodnotit vývoj krajiny. 11

12 3. Obecně o problematice 3.1 Krajina Za krajinu lze označit přirozeně nebo účelově vymezenou část zemského povrchu, v níž je ustálený tok energie, koloběh látek a výměna informací. Základní složky krajiny jsou: půdotvorné horniny, půdy, vodstvo, podnebí, rostlinstvo, živočišstvo a člověk. Krajinu lze považovat za geografický systém (geosystém), složený z propojených ekosystémů, například lesů, luk, pastvin, polí a z urbanizovaných ekosystémů. Výrazně ohraničené krajiny lze označovat za základní krajinné celky a ty na základě strukturální a funkční podobnosti dále třídit na krajinné typy s význačnými krajinnými prvky, například tvarem reliéfu, skalními útvary, lesními komplexy nebo rozptýlenou zelení (Sklenička, 2003) Je mnoho definic krajiny. Definici krajiny, také je možno nalézt v zákoně č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny kde krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Základní členění krajin je na krajiny přírodní a krajiny kulturní. Klasifikace podle různých pohledů - v rámci různých vědních oborů, z pohledu praktických potřeb, hledisek účelových apod. (geografické hledisko, ekologické, demografické, historické, ekonomické, urbanistické, hygienické apod.) (Sklenička, 2003) 3.2 Struktura krajiny Krajina má svou vlastní strukturu, kterou můžeme rozdělit na horizontální a vertikální. Vertikální struktura je dána geomorfologií, výškovou členitostí terénu, většinou je výsledkem pouze přírodních vlivů, ale můžou na ní působit i antropogenní vlivy např. likvidace kopců při těžbě kameniva vede ke změně reliéfu, nebo navršení výsypek a hald v těžebních územích. Horizontální struktura je tvořena několika typy krajinných složek, které formují krajinnou matrici, v rámci které se rozlišují útvary plošné a útvary liniové. Tvoří ji tři základní součásti: krajinná 12

13 matrice, plošky a koridory. Krajinná matrice je největší a nejspojitější, dominantní krajinnou složkou (např. v lesnaté krajině je to les, v zemědělské krajině pole apod.), rovněž v matrici dominující druhy převládají zároveň v celé krajině, mají největší výměru a tedy největší vliv na dynamiku krajiny jako celku. Složky převažujícího typu také často řídí procesy v krajině (např. vysoké teploty z matrice pouště ovlivňují oázu apod.). Ploškami se nazývají nelineární časti zemského povrchu, které se nápadně liší od okolí, neboli od matrice. Mohou mít různý počet, různou velikost i tvar, různé uspořádání hranic, různé druhové složení (např. pole s řepou, s obilím apod.) a také různý původ či mechanismus svého udržování. Mohou periodicky mizet a zase se objevovat. Koridory označujeme liniové útvary, lišící se od matrice na obou stranách. Koridory se mohou lišit původem, šířkou i délkou, stupněm propojenosti, počtem zakřivení, někdy i spádem a také schopností tvořit sítě. (Sklenička, 2003) 3.3 Vývoj krajiny Krajina není statický, ale dynamický objekt. Změny v krajině vlivem přírodních nebo socioekonomických impulsů mají vliv i na lidskou společnost a její činnost. V rámci studií, jež se zabývají krajinou a jejími složkami, ať už se jedná o hodnocení krajinného rázu, určování nejvhodnějšího využití území, návrhy revitalizací s e stále častěji přihlíží k historickému vývoji krajiny, zkoumá se její podoba v minulosti a vlivy hospodaření v minulosti na současné krajinné funkce. Pozorováním změn krajiny v čase lze dosáhnout sledováním určitých změn jednotlivých krajinných složek (plošné zastoupení, dynamika, prostorová konfigurace apod.). Naopak ke změně krajinného typu a vlastností krajiny (např. ekologické stability) dochází, když se odlišný typ krajinné složky stane krajinou matricí nebo když se mění velikost zrna krajiny. Na změny území a zvýšený tlak na krajinu má také velký vliv růst populace. Modernizovaná společnost krajinu zatěžuje, krajina je nucena vytvářet stále nové funkce. Celkově se mnění využití krajiny což vede ke změně struktury ploch. V součastné době je ve vyspělých státech pozorován úbytek především orné půdy a nárůst lesních ploch. Krajina, dříve zemědělsky využívaná, mění svoji funkci na produkční, vodohospodářskou, 13

14 rekreační a ochranou. Naproti tomu v zemích hospodářsky se rozvíjejících dochází k úbytku plochy původních přírodních pokryvů, jako jsou pralesy, lesy, lesostepi či stepi. (Lipský, 2000) 3.4 Geoinformační technologie Pro zaznamenání některých změn v krajině stačí i pouhé vizuální srovnání leteckých snímků nebo map z různých let. Tímto způsobem však není možné zachytit detaily, zjistit přesné kvantitativní charakteristiky, postihnout všechny změny a navíc je náročnější kvantifikace zjištěných změn v krajině. V tomto směru lepší možnosti zachycení změn krajiny a pozorování vývoje krajiny nabízejí geoinformační technologie, které umožňují komplexní a rychlou analýzu vstupních dat. Geoinformačními označujeme takové technologie, které umožňují pracovat s prostorovými daty v nejširším slova smyslu, tj. jejich získáváním počínaje a vizualizací konče, samozřejmě při plném respektování jejich prostorových aspektů Vhodné nástroje pro sledování vývoje krajiny a zjišťování změn v krajině poskytují moderní geoinformační technologie (GIT), zejména dálkový průzkum Země (DPZ) a geografické informační systémy (GIS). (Rapant, 2002) 3.5 Geogafický informační systém Pojem geografický informační systém (zkr. GIS, anglicky Geographical Information System, případně v USA běžné synonymum Geographic InformationSystem) je běžně používán pro označení počítačových systémů orientovaných na zpracování geografických dat, prezentovaných v podobě různých map. GIS je významnou geoinformační technologií, která je zaměřena na získávání, zpracovávání a nejrůznější analýzy prostorových dat, ale také umožňuje vizualizaci těchto dat a vztahů mezi nimi. Výhodou GIS je, že umožňuje integraci dat a poznatků z mnoha zdrojů. Základní komponenty GIS jsou: hardware, GIS software, digitální data, zkušení lidé, metody a postupy. Software pro GIS obsahuje sadu nástrojů a operací pro zpracování prostorových dat, které následně umožňuje odvozování nových informací ze stávajících. Po aplikaci analytických funkcí GIS je možné změny v krajině poměrně přesně a efektivně kvantifikovat a rovněž zachytit 14

15 kvalitativní vývoj v čase a v prostoru. Nástroje softwaru pro GIS umožňují zjištěné prostorové tematické informace v závislosti na čase vhodně vizualizovat. (Rapant 2002) 3.6 Dálkový průzkum Země Dálkový průzkum Země (anglicky Remote Sensing) představuje získávání informací o objektech a jevech na zemském povrchu a v dolních vrstvách atmosféry na dálku, bez přímého kontaktu s nimi. Je nutno si uvědomit, že jde také o zkoumání jevů a procesů, které zde probíhají. V současné době dochází k velkému nárůstu využití materiálů DPZ ve všech odvětvích geografie. Data dálkového průzkumu Země (letecké a družicové snímky) tvoří velkou část vstupních dat do geografických informačních systémů (GIS). Metody DPZ jsou velmi příhodné a efektivní právě pro studium dynamiky krajinných objektů a jevů. V dálkovém průzkumu Země představuje vyhodnocování časoprostorových změn hlavně identifikaci obsahové (stavové), tvarové a polohové změny objektů a jevů. Podstatou multitemporální analýzy aerokosmických dat je především stanovení a posouzení kvalitativních a kvantitativních diferencí charakteristických obrazů sledovaných fenoménů z jednotlivých termínů, a to na základě jejich přímých i nepřímých interpretačních znaků. Předpokladem správné interpretace krajinných změn z materiálů DPZ je však nejen znalost podstaty, technických parametrů a potenciálu použité technologie a jí zjištěných údajů, ale i pochopení přirozených zákonitostí v krajině, které tyto změny způsobují či ovlivňují. (Rapant, 2002) 3.7 Letecké snímky V současné době jsou velice často používaným zdrojem informací o zemském povrchu letecké snímky. Zprostředkovávají lidem takovou představu o krajině, jakou by nemohli získat ani z nejlepší mapy. Navíc je možné na snímcích identifikovat nejnovější změny, které ještě nejsou v mapách zachyceny. Proto se letecké snímky hojně využívají také pro tvorbu nových map nebo pro obnovu již existujících map. 15

16 Letecké snímkování České republiky se začalo provádět v letech 1936 až 1938 a v roce Snímky byly pořizovány pro různé účely a v malém rozsahu. Převážně byly používány jako kontrolní podklad pro doplňující údaje při tvorbě map. V letech 1947 až 1956 se započalo s celoplošným snímkováním v měřítku 1:23 000, které sloužilo při tvorbě mapového díla v měřítku 1: Později převažovalo letecké měřické snímkování pro mapování v měřítku 1: Snímkováno bylo v měřítkách 1: až 1: V rámci systematické údržby a obnovy topografických map se celé území státu snímkovalo v pravidelných intervalech cca. 5 až 7 let. Pořízené snímky jsou uloženy v archivu Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu ČR ústavu v Dobrušce. Archivní snímky je možné získat ve formě pozitivní kontaktní fotokopie či kopie negativů. Pro Českou Republiku byly nejprve k dispozici černobílé snímky, nyní se pořizují i barevné snímky. Pro území ČR byla vytvořena první digitální černobílá ortofotomozaika Zeměměřickým a katastrální úřadem v Praze s rozlišením 0,5-0,6 metrů, pořízená ze snímkování realizovaného v letech (PRCHALOVÁ, 2006): Klady použití leteckých snímků při hodnocení krajinného rázu spatřuje (Žallmanová, 2005) v těchto bodech: - výborný podklad při studii vývoje kulturní krajiny a změnách krajinného pokryvu, umožňující srovnání fotografie stejného území v jiném časovém období. - vynikající zdroj informací o prostorovém uspořádání prvků krajiny vhodný referenční podklad pro EIA a hodnocení vlivů na krajinný ráz - výborná první informace o území při plánování terénního průzkumu - jedinečná informace o krajinné mozaice, struktuře, textuře a barevnosti - informace o prostorovém uspořádání sídel a jejich půdorysných typech - odhalují existenci prvků, které nejsou vnímatelné ze země (použití např. v letecké archeologii) - mohou potvrdit někdejší výskyt prvků, které již z krajiny vymizely 16

17 3.8 Hodnocení krajiny pomocí GIS a DPZ Kvantitativně lze vývoj krajinného pokryvu vyhodnocovat z opakovaného mapování nebo pomocí metod dálkového průzkumu Země. K následným analýzám je využíváno leteckého či družicového snímkování, které se zpracovává pomocí geografických informačních systémů (GIS). V současné době jsou analýzy vývoje krajiny aktuálním tématem, které je řešeno na řadě domácích i světových pracovišť. Jsou zde zachyceny přírůstky či úbytky krajinného pokryvu. Následná vizualizace umožňuje časoprostorovou lokalizaci prošlého vývoje za několik let. Lze určit směr i velikost změn, ale i procesy probíhající v krajině, což přispívá k celkově lepšímu vyhodnocení vývoje krajiny. Jedna z častých používaných metod je stanovení kategorie s využitím legendy CORINE Land Cover (CLC), kde se rozlišují plochy změn, podle hierarchické úrovně krajinného pokryvu. Jsou různé způsoby v hodnocení změn využití ploch. Tak např. kvantitativní přístup, který využívá databázi historických změn v českém pohraničí za 160 let. Údaje o rozloze osmi základních kategorií využití ploch ve čtyřech časových horizontech (1845, 1948, 1990 a 2000) poskytly Základní územní jednotky (ZÚJ). Studie se zaměřila na pět nejvýznamnějších anebo nejzajímavějších kategorií jako je orná půda, louky a pastviny (TTP), lesní plochy a zastavěné plochy. Dále byly použity dva agregátní ukazatele využití ploch Index změny (IZ) a Koeficient ekologické stability (KES). 17

18 4.Charakteristika území 4.1 Charakteristika obce Před samotnou analýzou je vždy dobré seznámit se se zájmovým územím. Vysoká Lípa leží v Ústeckém kraji severovýchodně od města Děčína, v nadmořské výšce 270,00 335,00 m n.m. Na jižním okraji katastru teče řeka Kamenice s přítokem Velká Bělá (Jetřichovická Bělá). Zástavba je rozptýlená podél místních komunikací, bydlení individuální. Katastrální území obce náleží do povodí řeky Labe, do Národního parku České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce a CHOPAV Severočeská křída. Na území obce se nachází ochranné pásmo vodního zdroje. Územně správně je Vysoká Lípa jednou z částí obce Jetřichovice. Vesnice je rozložena uprostřed nevelké mýtiny na vyvýšené planině, obklopené ze všech stran lesy prostoupenými četnými pískovcovými skalami. Nad obcí se tyčí Zámecký vrch tvořený pískovcovými skalami. Půdorysným jádrem vesnice je jednostranná řada usedlostí v jižní části dnešní vesnice, stočená do oblouku podle postupně se zhlubující rokle bezejmenné vodoteče. Obrázek 1: Mapa oblasti území (převzato a upraveno z 18

19 4.2 Historie obce Vysoká Lípa je navzdory své odlehlé poloze uprostřed lesů a skal sídlem vrcholně středověkého původu. První zmínka o obci je doložena v písemných pramenech již v roce Obec tehdy patřila k nedalekému hradu Šaunštejn, situovanému na skalním bradle severně od vsi. Německá podoba jména (Hohenleipa) je dokladem toho, že původ vsi sahá ještě do období slovanské kolonizace území. Po zániku hradu Šaunštejna v polovině 15. Století ves připadla k České Kamenici a roku 1634 k Benešovu nad Ploučnicí. Roku 1654 zde bylo celkem 11 usedlostí (z toho 8 selských) a 13 domků na obecní půdě. V 17. století vznikl na mýtině západně od vsi lovecký zámek Aldringenů (poprvé připomínán 166, později upraven na myslivnu, zanikl na počátku 19 století. V 17 století také již tehdy vznikala domkářská zástavba i na méně vhodných svažitých polohách. V 18. století byl na skalnatém vrcholku nad vesnicí postaven Letohrádek. Postupně pokračovalo též zahušťování chalupnické a domkářské zástavby v jádru vsi. Vývojově nejmladším prvkem v urbanismu vesnice je řádka domkářských stavení na jihovýchodním úpatí skaliska s někdejším letohrádkem, která vznikala až před polovinou 19 století. Obrázek 2: Vysoká Lípa dům č. 11 a č. 59. (Pešta,2009) Vysoká Lípa představuje nejvýznamnější celek lidové architektury Českého Švýcarska. Zastoupeny jsou jak velké patrové domy s roubenými světnicemi 19

20 a hrázděnými patry, tak menší domy přízemní a polopatrové. Nejstarší domy pocházejí ze druhé poloviny 18 století. Vývojově nejstarší je patrně dům čp11. Světnice je roubená z nehraněných kuláčů, s obloukovou podstávkou, zadní část byla již přezděna. Patro domu je v celém rozsahu hrazděné. Obdobný charakter má i sousední dům čp. 59. (Pešta, 2009) Po druhé světové válce se obec stala typickou rekreační oblastí. Zástavba díky tomu nebyla narušena novostavbami, demolicemi a ve zvýšené míře ani modernizacemi. Především střední část vsi s vysokou koncentrací památkově hodnotných objektů, ale i zástavba rokliny v dolní části vsi a na úpatí vrchu v horní části vsi si uchovaly prakticky nenarušený, velmi malebný vhled. Roku 1995 byla Vysoká Lípa jako nejcennější a nejlépe dochované vesnické sídlo Českého Švýcarska prohlášena za památkovou zónu. (Pešta, 2009) Ve Vysoké Lípě je evidováno jedenáct nemovitých památek z toho deset venkovských usedlostí a jedna zřícenina. Soupis nemovitých památek je v katastrálním území Vysoké Lípy je v následující tabulce. číslo rejstříku památka číslo popisné 25922/ hrad Šaunštejn, zřícenina 36522/ venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp / venkovská usedlost čp. 97 Tabulka 1 Nemovité památky v katastru Vysoká Lípa (převzat o z MonumNet, online) 20

21 4.2.1 Šaunštejn Nejstarší památkou na katastru obce jsou zbytky hradu Šaunštejna, který stál na protáhlém skalisku asi 1km od vsi. Šaunštejn byl typický skalní hrad, jeho zástavba byla bez výjimky dřevěná, doplněná o prostory vysekané do skalního podlaží. Hrad je v písemných pramenech připomínám v letech , kdy patřil Berkům. Archelogické nálezy dokládají jeho vznik již v průběhu 14. století a možnou existenci ještě po polovině věku patnáctého. Obrázek 3: Plán hradu Šauenštejn, podle R.Klose F. Němečka (Durdík, 2002) Hrad byl vybudován na pískovcovém suku, k jehož patě se přikládalo obslužné osídlení, nejspíše charakteru předhradí, z něhož se dochovaly četné pozůstatky včetně vysekané prostory, kapes, draží a pece. Přístup na horní plošinu začínající asi 4 m nad úrovní paty suku byl veden zatáčející se spárou mezi skalami na malou plošinku s kapsami a dražemi, odkud pokračoval svislým skalním komínem. Dvě odbočky vedly k vysunutým obraným pozicím nejspíše charakteru podsebití. Na horní ploše se nachází obdélný zahloubený objekt, zřejmě podvalí malé obytné věže a rozšířením spáry vzniklá světnička. Další hluboký zaoblený objekt má kruhový půdorys se zúženým hrdlem. Takovéto objekty byly dříve většinou považovány za cisterny, což je však vzhledem k charakteru pískovce těžko možné. Měly zřejmě spíše skladovací funkci, snad na obilí. Na okrajích plošiny kapsy a 21

22 draže dokládají dřevěné ohrazení. Šaunštejn je typickou ukázkou skalního hradu se všemi jeho atributy. (Durdík, 2002) 4.3 Vývoj osídlení obce Největší počet obyvatel ve Vysoké Lípě byl zaznamenán v roce 1869, kdy zde žilo 538 obyvatel. Z hlediska historického vývoje je situace území stejná jako v celých severních Čechách, kdy odsun německého obyvatelstva po II. světové válce znamenal dramatický pokles počtu obyvatel hlavně ve venkovských sídlech. V roce 1970 měla obec 119 obyvatel. Od tohoto roku počet obyvatel klesal. Odrážela se skutečnost, že lidé přesidlovali do měst převážně z důvodů lepších pracovních příležitostí. V roce 1991 měla obec nejmenší počet obyvatel, kdy bylo sečteno pouze 74 obyvatel. Od tohoto roku do současnosti se projevuje lehké zvýšení počtu obyvatel. Obrázek 4 Graf vývoje počtu obyvatel v obci Vysoká Lípa (zdroj dat: ( Podle údajů z katastru nemovitostí stojí v součastné době (rok 2011) v obci 69 domů. Počet trvale osídlených domů je ukazatelem převažujícího charakteru využívání sídla. Pokud počet trvale obydlených domů klesá pod 50 %, ukazuje to na převažující rekreačně - chalupářský charakter území. Podle dat ČSÚ z posledního sčítání lidu (rok 2011) je počet trvale obydlených domů 33. Z těchto údajů lze 22

23 vypočítat, že počet trvale obydlených domů v obci Vysoká Lípa je 47,8%. To dokazuje, že obec má rekreačně chalupářský charakter. Potvrzuje to i historie, kdy již koncem 19. a zač. 20 stol., s postupným objevováním krás tohoto území, vznikaly zde penziony. Poskytování ubytování a občerstvení turistů se stalo jedním ze zdrojů obživy zdejších lidí již v minulosti a je jím i dodnes. Obrázek 5 Graf počet domů v obci Vysoká Lípa a jejich obydlení (zdroj ČSÚ, online) 4.4 ZCHÚ na území obce a ochrana přírody a krajiny Katastrální území obce Vysoká Lípa se nachází na rozhraní dvou zvláště chráněných ných území a to Národního parku (dále jen NP) České Švýcarsko a Chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO) Labské pískovce. Unikátnost geomorfologického členění vytváří neopakovatelný ráz krajiny tohoto území. Pestrá a zajímavá fauna a flóra oblasti je odrazem právě s geomorfologií souvisejících klimatických a mikroklimatických poměrů. Floristická i faunistická jedinečnost nost území je dána velkou lesnatostí, relativním klidem 23

24 a nabídkou celé škály biotopů od vlhkých nížinných přes suché náhorní plošiny až k vlhkým horským stanovištím na dně hlubokých roklí. Teplotní inverse v soutěskách a skalních roklích způsobuje zvrat vegetačních stupňů a následný výskyt montánních a submontánních druhů v nadmořské výšce pod 150m. Významným prvkem území jsou čedičové kupy s výskytem naopak teplomilných druhů. Území je rovněž charakteristické tím, že se zde projevují doznívající vlivy oceánského klimatu v Čechách ovlivňující množství srážek průběh teplot. (PAROHA a kol., 2004) Vzhledem k tomu, že významnou část katastru obce tvoří lesní pozemky, mezi priority ochrany přírody patří vhodné hospodaření v lesích, co nejvíce podporující přirozený vývoj ekosystémů a původní druhovou skladbu. V katastrálním území obce se též nachází přírodní památka Hofberg. Oblast také patří do území soustavy Natura 2000, vyhlášené k ochraně ptáků podle Směrnice Rady Evropských společenství o ochraně volně žijících ptáků (2009/147/EHS). V ČR byla směrnice implementována do zákona O ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb., ve znění 460/2004). Vysoká Lípa z hlediska soustavy NATURA 2000 patří do ptačí oblasti Labské pískovce (CZ ). 24

25 4.4.1 Chráněná krajinná oblast Labské pískovce Chráněná krajinná oblast Labské pískovce byla zřízena v roce 1972 na ploše 324 km 2 s cílem ochrany pískovcové krajiny, rozsáhlých přirozených lesů i kulturních památek, zejména lidové architektury. Sídlem správy CHKO Labské pískovce je město Děčín. Dnešní rozloha je 250 km 2. Oblast CHKO Labské pískovce je členěna do 4 zón. Obrázek 6: Mapa CHKO Labské pískovce (CHKO Labské pískovce, online) Národní park České Švýcarsko NP byl vyhlášen k na celkové rozloze 79 km 2, z čehož více než 97% tvoří lesy. Jednalo se o území tehdy nejcennější části CHKO Labské pískovce. Sídlem Správy Národního parku je město Krásná Lípa. Hlavním předmětem ochrany je unikátní geomorfologie skalního města a na ní vázaná rozmanitost rostlin a živočichů. Typické jsou nesčetné skalní hřbety, kaňony, pískovcové věže a stolové 25

26 hory strmící nad nedohledným mořem lesů. Na nedostupných skalních ostruzích se zachovaly zbytky přirozených lesů. NP je členěn do 3 zón. (České Švýcarsko, online) Obrázek 7 Mapa NP České Švýcarsko, zdroj PAROHA L., TICHÁ M., MRÁZ M. (2004) Hofberg V katastrálním území Vysoké Lípy je možné také nalézt přírodní památku Hofberg. Leží západně od obce v nadmořské výšce m o rozloze 0,8311 ha. Zřízena byla vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č. 1/2002 s účinností od Předmětem ochrany je květnaté luční společenstvo na mělkých půdách s charakteristickými rostlinnými druhy. Jedná se o druhotně bohatou louku s bohatou florou a porosty vřesu obecného na výchozech pískovcových skalek na úbočí Dvorského vrchu (Hofberg). Lokalita je rovněž geologicky zajímavá a je významným estetickým prvkem krajiny. Svahy vrchu Hofberg jsou tvořeny druhohorními turonskými kvádrovými pískovci a čtvrtohorními svahovými hlinitopísčitými sedimenty o nevelké mocnosti. Pískovce na několika místech ve 26

27 svahu vytvářejí skalní výchozy. Bohatá rostlinná druhová rozmanitost této lokality je dána především tím, že kvádrové pískovce a jejich vegetace (skalky s vřesem) je proniknuta čedičovou vyvřelinou, na kterou je vázána bohatší vegetace. Pozoruhodná je především přítomnost rostlinných druhů, jejichž výskyt je v rámci CHKO ojedinělý, například: pavinec horský (Jasione montana), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), starček přímětník (Senecio jacobaea), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), mochna přímá (Potentilla recta). Z důvodu udržení rozvoje lučních druhů rostlin je lokalita každý rok kosena. V minulosti byl z části lokality odstraněn nálet. Druhové bohatství flóry velmi pozitivně ovlivňuje i populace bezobratlých živočichů. Ze vzácných nebo ohrožených živočichů zde žijí například křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) či zmije obecná (Vipera berus). Typickým představitelem rovnokřídlého hmyzu je zde saranče. (CHKO Labské pískovce, online)- Obrázek 8: PP Hofberg foto Novotný Ptačí oblast Labské pískovce Do ptačí oblasti Labské pískovce (CZ ) náleží celé katastrální území Vysoké Lípy. Ornitologická jedinečnost ptačí oblasti je dána zejména velkou lesnatostí, která spolu s velkým množstvím skalních útvarů vytváří unikátní krajinu 27

28 s celou škálou biotopů, jak již bylo popsáno v kapitole CHKO Labské pískovce. To umožňuje výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů v těsném sousedství. Uplatňuje se zde celá řada stenoekních druhů. Důležitý vliv má koridor nezamrzající řeky Labe, který slouží jako významná migrační trasa směr sever jih a také jako zimoviště nebo odpočinkové místo pro tažné druhy. Hnízdění nebo velmi pravděpodobné hnízdění bylo prokázáno u více než 150 druhů ptáků. Předmětem ochrany jsou zde 4 druhy sokol stěhovavý (Falco pereginus), výr velký (Bubo bubo), datel černý (Dryocopus Martius) a chřástal polní (Crex crex). (AOPK, Nature,online) Obrázek 9: Chřástal polní (Crex crex) foto Hromada Památné stromy Na území CHKO Labské pískovce je vyhlášeno v současné době 26 památných stromů, většinou se jedná o jednotlivé exempláře a pouze ve dvou případech o skupinu stromů. Druhově jsou mezi vyhlášenými stromy nejvíce zastoupeny lípy malolisté a duby letní. Stromy jsou rovnoměrně vyhlašovány ve volné krajině i v zástavbě. Veškeré památné stromy jsou pravidelně kontrolovány, je pořizována fotodokumentace a je zajištěna pravidelná péče prostřednictvím odborné firmy. Na katastrální území obce Vysoká Lípa se nacházejí dva památné stromy. 28

29 Jedná se o lípu malolistou (Tilia cordata Mill.), která stojí na lesní louce u bývalé hájovny za rekreačním střediskem mezi obcemi Vysoká Lípa a Mezní Louka. Lípa je let stará, obvod kmene měří 550cm, výška 27m a výška koruny je 23m. Za památný strom byla vyhlášena (AOPK ČR, online) Obrázek 10: Památný strom Lípa malolistá foto Novotný 2011 Druhý památným strom, který se v katastrální území obce nachází je solitérní dub letní (Quercus robur). Roste na kraji obce v pastvinách tvořící významnou dominantu volné krajiny. Jako památný strom byl vyhlášen v Dub je 18m vysoký a obvod kmene měří 443cm. Strom je 220let 29

30 a jeho GPS souřadnice jsou N a E. (CHKO Labské pískovce, online) Obrázek 11: Památný strom, dub letní, foto K. Hrudková

31 5.Projekty 5.1 Projekt Phare CBC Projekt Vybudování geoinformační databáze pro příhraniční oblast Česko- Saské Švýcarsko byl přijat v listopadu 2002 a ukončen byl v červenci roku Projekt byl řešen na Fakultě životního prostředí Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem. Cílem projektu bylo navázání úzké spolupráce v oblasti tvorby, správy a využívání geoinformací na území přírodního prostoru Českosaského Švýcarska a Labských pískovců. Záměrem projektu bylo vybudování společné databáze základních geodat pro příhraniční oblast. Při řešení projrktu byla navázána úzká spolupráce s Technickou univerzitou v Drážďanech. Výsledkem řešeného projektu bylo shromáždění existujících geodat na české straně, které lze propojit s daty na německé straně. Shromážděná data v rámci řešeného projektu: Historické mapové podklady (vojenské mapování, topografické mapy) Archivní letecké snímky (rok 1953, 1968 a 1989) Aktuální geodeta (Zabaged, RZM10, černobílá ortofota, geologické mapy, barevná ortofota řeky Labe, fotoplán města Děčín) Aktuální družicová data ze satelitu SPOT Data z tohoto projektu byla využita v této BP. Na tento projekt navazoval projekt INTERREG IIIB SISTEMaPARC. (Neubert a kol., 2008) 5.2 Projekt INTERREG IIIB Projekt "Spatial Information Systems for Transnational Environmental Management of Protected Areas and Regions in CADSES" byl zahájen v lednu 2004 a byl ukončen na konci roku Hlavním řešitelem projektu je Technická 31

32 univerzita v Drážďanech. Katedra informatiky a geoinformatiky FŽP UJEP je jedním ze spoluřešitelů projektu. Projekt je řešen v přeshraničních chráněných regionech České Švýcarsko/Saské Švýcarsko (DE/CZ), Neusiedler See Seewinkel/Ferto - Hansag (AT/HU), Krkonoše/Karkonosze (CZ/PL) a Triglav/Prealpi Giulie (SI/IT). Data, která byla pořízena v rámci projektu Phare CBC Vybudování geoinformační databáze pro příhraniční oblast Česko-Saské Švýcarko, byla propojena na německé straně. Byly tak vytvořeny příhraniční datové vrstvy se sjednocenou legendou (obr. 12) Obrázek 12: Zobrazení sdílení dat v rámci projektu Phare CBC V rámci řešeného projektu se podařilo prohloubit spolupráci se zahraničními univerzitními pracovišti (TU Dresden a IÖR Dresdenú a navázat aktivní spoluprácí se správními orgány ochrany přírody (správa NP České Švýcarsko, Správa CHKO Labské pískovce). (Neubert a kol., 2008) 5.3 Projekt TransEconet Hlavním cílem projektu Transnational Ecological Network in Central Europe stručně nazvaným TransEconet je především zlepšení územního rozvoje v oblastech se zvýšenou ochranou životního prostředí se zvláštním ohledem na management a ochranu přírodního dědictví. Doba řešení projektu je Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (dále FŽP UJEP) se dlouhodobě zabývá studiem vývoje krajiny a její ochrany s použitím 32

33 Geografického informačního systému (GIS) a Dálkového průzkumu Země (DPZ). Hlavním cílem projektu a zapojení FŽP UJEP je zpracování a úprava dat (např. historických leteckých snímků a starých map) tak, aby bylo možné provádět hodnocení vývoje krajiny. Hlavní oblast zpracování dat je CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. V těchto lokalitách a jejich okolí jsou vybrána modelová území (hot spots), kde probíhá podrobnější výzkum. Pro komplexní hodnocení budou zpracovávána i současná data buď z laserového snímkování či družicových a leteckých snímků se zaměřením na biodiverzitu krajiny. V rámci projektu se FŽP UJEP zapojila především do Work package 4 (Histories history of ecological networks), kde bude provedeno hodnocení a následná analýza historie modelových oblastí s vyhodnocením změn krajiny. Částečně se FŽP UJEP zapojila do Work package 5 (Ecologies ecosystem services and biodiversity), kde budou zpracována současná data. Výsledky z obou Work packages budou dále použity ve Work packages 6 (Identities and strategies - raising awareness) pro vizualizaci krajiny. Tato BP práce byla zpracována v rámci tohoto projektu. (Projekty FŽP, online) 5.4 Projekt CORINE Land Cover Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl zahájen v roce Iniciátorem byla Evropská komise a cílem je sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air, (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy. V roce 1990 tehdejší Československo vstoupilo do projektu mezi prvními státy a od roku 1991 rozběhlo pilotní studii o vhodnosti nomenklatury a metodologie. V září 1993 začaly práce na vektorové databázi, které vyústily v roce 1996 ve 2 oddělené databáze pro každou republiku, zpracované firmou Gisat. Po vytvoření Evropské agentury životního prostřední (EEA) přešla odpovědnost za CORINE do jejích pravomocí. CLC představuje důležitou databázi pro ucelené zhodnocení stavu životního prostředí. Slouží pro prostorové a místní analýzy na různých úrovních. Potřeba aktualizace byla vyjádřena na evropské i národní úrovni, 33

34 a proto v roce 1999 začala EEA spolupracovat s JRC (Joint Research Center) Evropské komise na aktualizaci databáze CLC - projekty IMAGE2000 a CLC2000 (I&CLC2000). Projekt IMAGE2000 představoval databázi satelitních snímků území Evropy z družice LANDSAT s prostorovým rozlišením 25 m, která tvořila výchozí materiál pro aktualizaci databáze CLC a identifikování změn (změnovou databázi), jež nastaly během uplynulých let. Minimální jednotka pro inventarizaci byla 25 ha, minimální šíře 100 m. Identifikovaly se pouze plošné objekty (polygony). Jako změnová plocha byla identifikována pouze souvislá plocha o minimální velikosti 5 ha. Důležitou součástí byla korekce databáze z roku 1990, neboť v ní bylo zjištěno mnoho chyb. V roce 2006 se projekt CORINE Land Cover stal součástí evropského projektu GMES (Global Monitoring for Environment and Security). (Corine Land Cover, online) 34

35 6. Metodika práce 6.1 Použitá data Hlavním zdrojem dat pro hodnocení vývoje krajiny ve sledovaném území byly použity historické letecké snímky celého katastrálního území Vysoká Lípa z a Snímky byly zakoupeny v rámci projektu Phare CBC Vybudování geoinformační databáze pro přeshraniční oblast Česko-Saské Švýcarsko z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu ČR v Dobrušce v podobě negativů a černobílých fotografiích s 60% překrytem. Snímky byly naskenovány s rozlišení 1016 DPI. Dále byl použit letecký snímek části sledovaného území z roku 1938, který byl poskytnut Správou NP České Švýcarsko. Pořízené letecké snímky nemohly být kvůli zkreslení interpretovány přímo, a proto bylo nutné nejdříve provést jejich ortorektifikaci. Postup ortorektifikace leteckých snímků je uveden v práci Elznicové (2008). Pro vektorizaci současnosti byla použita ortofota z roku 2008 poskytnutá ČÚZK v Praze. Jako pomocná data byla využita od ČÚZK: Základní báze geografických dat ZABAGED. Polohopis byl využit pro kontrolu vektorizovaných dat. Jednalo se o soubory ve formátu.shp. 6.2 Vektorizace a interpretace podkladů Po získání potřebných leteckých snímků již bylo možné přistoupit k samotné vektorizaci jednotlivých časových řad. Pro každý rok probíhala vektorizace krajinného pokryvu v jedné vrstvě. Před zahájením vektorizace je nutné založit nový shapefile. Což je v prostředí GIS velmi používaný datový formát firmy ESRI pro ukládání prostorových dat, spolu se kterými jsou ukládána i data atributová. Při tvorbě nového shapefile je nutné zvolit jeho název, typ prvku (bod, linie, plošný prvek - polygon), souřadnicový systém. U každé vrstvy byl prvkem zvolen polygon a souřadnicový systém S-JTSK_Krovak_East_North. Vektorizace byla prováděna ruční digitalizací na obrazovce monitoru pomocí editačních nástrojů programu ArcGIS s typem licence ArcView. Byla využita metoda zpětné vektorizace, kdy se začne vektorizací dat ze současnosti a poté se postupuje do 35

36 minulosti tzv. metodou Backward editing. Nejdříve se tedy započalo s vektorizací celého sledovaného k.ú., kde základem bylo ortofoto z roku Dále probíhala vektorizace celé oblasti, kde byly použity letecké snímky z roku 1989 a poté z roku Na konec následovala vektorizace části k.ú. Vysoká Lípa, protože letecký snímek z roku 1938 poskytnutý správou NP České Švýcarsko zachycoval pouze část sledovaného území. Na obrázku 13 je vizuálně znázorněna ruční vektorizace pomocí modré hranice a snímky jsou seřazeny sestupně podle roků a použité metody Backward editing. Obrázek 13: Ukázka vektorizace snímků Vysoké Lípy

37 Pro využití editačních nástrojů v programu Argis je nutné nejdříve zahájit editaci a vybrat složku s Shapefiles, které se budou editovat. Poté se zpřístupní další nástroje pro práci s polygony. Při vektorizaci leteckých snímků z roku sledovaného území se využívaly především tyto základní funkce: Create New Feature (Vytvoření nového polygonu.) Cut Polygon Features (Rozdělí polygonů podle potřeby.) Merge (Sloučení dvou i více polygonů.) Auto-Complete (Vytvoří hranici nového polygonu podél existujícího a zabrání tím nedotahům nebo přetahům) Následně byl přiřazen atribut k jednotlivým polygonům podle krajinného pokryvu, což je vidět na obrázku 14. Obrázek 14 Ukázka přiřazení atributů nad snímkem z roku 1953 a

38 Klasifikace krajinné struktury vycházela z hodnocení Corine Land Cover. Z důvodu využití jen části klasifikačních tříd z databáze CLC ve sledované oblasti byly při nastavení atribut používány tyto následující kategorie: Městská nesouvislá zástavba Silniční a železniční síť a přilehlé prostory Zařízení pro sport a rekreaci Orná půda mimo zavlažovaných ploch Louky Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace 3.1. Lesy Přírodní pastviny Přechodová stádia lesa a křoviny Vodní plochy Při samotném hodnocení vývoje krajinné struktury byl brán ohled na možnosti interpretace černobílých panchromatických snímků a nižší kvalitu historických leteckých snímků zejména z roku Proto po provedené vektorizaci a přiřazení atributu byla klasifikace ještě upravena a zjednodušena na těchto 6 tříd: 1. Les ( dle CLC 3.1.) 2. Roztroušená zeleň (sloučeny kategorie a ) 3. Louky a pastviny (sloučeny kategorie a ) 4. Pole (orná půda dle CLC 2.1.1) 5. Zástavba (sloučeny kategorie a ) 6. Silnice (dle CLC ) Třída (vodní plochy) byla po sumarizaci ploch vynechána. Z důvodu neidentifikovatelnosti vodní plochy na snímku z roku 1938 a také protože se jednalo o plochu 130m 2, což je oproti celkové rozloze k.ú. Vysoká Lípa zanedbatelná část. 38

39 Po vektorizaci území pomocí snímků z roků 2008,1989, 1953 a 1938 byla provedena kontrola topologie vrstev. Pokud došlo k překrytí některých polygonů, nebo se mezi nimi objevily malé mezery, bylo nutné tyto chyby opravit. 6.3 Analýza dat Na základě zkontrolovaných a vektorizovaných vrstev krajinného pokryvu jednotlivých roků a jejich metrických ukazatelů proběhla analýza vývoje krajiny. V každé vrstvě jednotlivého roku byla zjištěna rozloha jednotlivých kategorií pokryvu a jejich změna mezi vybranými roky. Pro zjištění rozlohy byla použita funkce Calculate Geometry. Po sečtení rozlohy jednotlivých kategorií byla vytvořena tabulka a z ní graf v programu MS Excel. Dále pro sledování časoprostorových změn území bylo využito překryvných operací. Pomocí těchto operací je možné zjistit území, kde došlo ke změně krajinného krytu a kde byl pokryv zachován. Při překryvných operacích byly využity analytické nástroje programu ArcGIS. Zejména funkce Intersect (průnik) a Union (sjednocení). Pro hodnocení krajiny bylo také použito pouhé vizuální srovnání jednotlivých leteckých snímků dané oblasti. Byl také spočítán koeficient antropogenního ovlivnění (KAO) podle, kterého lze vyhodnotit ovlivnění krajiny člověkem (Kupková 2001). Vzorec pro výpočet KAO je: ROP. rozloha orné půdy (kategorie pole) RZaP rozloha zastavěných ploch (zástavba) ROsP rozloha ostatních ploch (silnice) RLo a RPa.ro.rozloha luk a pastvin RLP rozloha lesních ploch a roztroušené zeleně RVP rozloha vodních ploch Interpretace výsledků vektorizace je v přílohách

40 7. Výsledky a hodnocení Všechny analýzy celkového vývoje krajiny v modelové oblasti byly prováděny pomocí programu ArGIS a vizuálním porovnání ortorektifikovaných snímků. Analýzy dat oproti vektorizaci probíhaly vzestupně. Nejdříve se pracovalo s daty z roku 1938 potom 1953,1989 a nakonec s rokem Hodnocení změn krajinného pokryvu Na základě vektorizovaných vrstev krajinného krytu roků proběhlo hodnocení a porovnání změn pomocí překryvných operací na celém území. Na obrázku 15 je vidět, že nejvíce změn krajinného krytu proběhlo v jižní části analyzovaného katastrálního území, hlavně v obci Vysoká Lípa a v jejím blízkém okolí. 40

41 Obrázek 15: Výsledky překryvné analýzy na celém k.ú. Vysoká Lípa Z celkové rozlohy 1501 ha sledovaného území byla za období změna plochy krajinného krytu 14%. Beze změn zůstalo 86% plochy. Protože se jedná o oblast patřící územně většinou do NP České Švýcarsko, kde převažuje lesní pokryv s místy přechodového stadia lesa (řazen do kategorie roztroušená zeleň), byly ještě porovnány lesní plochy ku nelesním plochám. Z provedené analýzy vyplynulo, že na území k.ú. Vysoká Lípa došlo mezi roky ke změně lesní a nelesních ploch pouze na 3 % plochy, což dokazuje stabilnost tohoto území. Výsledek je zobrazen na obrázku 16. Obrázek 16: Výsledek prostorové analýzy změn lesní a nelesní plochy za roky

42 Z důvodu těchto zjištění, byla prováděno další hodnocení pouze v okolí obce Vysoké Lípy. Základem pro rozlohu analyzovaného území byl snímek z roku 1938, rozloha hodnoceného území byla 543 ha. U vytvořených vrstev za roky 1953,1989 a 2008 se musela upravit hranice zájmového území podle roku Po provedení překryvných analýz na vybrané části k.ú. Vysoká Lípa za období , již změny krajinného krytu byly 38% z celkové plochy analyzovaného území viz obrázek 17. Pro další analýzy a hodnocení vývoje krajiny bylo použito již toto modelové území. Obrázek 17: Výsledky překryvné analýzy na vybrané části území mezi roky

43 7.2 Hodnocení vývoje využití krajiny Nejen na základě analýz rastrových dat, ale již pouhým porovnáním leteckých snímků z jednotlivých let je možné sledovat strukturu, mozaikovitost krajiny a změnu složek krajinného pokryvu. Na obrázku 18 lze pozorovat změnu struktury a mozaikovitost krajiny. Obrázek 18: Porovnání snímků z roků 1938, 1953, 1989 a

44 Snímek z roku 1938 ukazuje, na intenzivně využívanou zemědělskou krajinu. Je vidět pestrá krajinná struktura drobných políček ještě před érou socialistické kolektivizace. Na ortofotu z roku 1953 je patrné, jak se jednotlivá políčka v době ě počáteční kolektivizace scelovaly do větších pozemků. Na snímku z roku 1989 lze pozorovat pokračování velkoplošného zemědělství. Ortofoto z posledního sledovaného roku dokládá upuštění od využívání velkých scelených pozemků a přechodu ploch dříve využívaných jako pole na louky a pastviny. Po provedení analýzy krajinného pokrytu lze říci, že největší plochu sledované části území v roce 1938 zaujímaly lesy. Les v tomto roce pokrýval 58,3 % analyzovaného území. Druhou největší složkou byla zastoupena kategorie pole, která zabírala v té době 27,2%. Pole se rozprostíraly hlavně ě na území vsi a v její blízkosti. Jednalo se o zemědělsky intenzivně využívanou část krajiny. Louky a pastviny tvořily 8,9% území a roztroušená zeleň zabírala 5,4% plochy modelového území. Zastavěno bylo v této době 4,1% území. Již v této době ě procházela územím silnice nynější III. třídy Je to jediná registrovaná silnice ve sledované oblasti. Procentuální rozložení ploch krajinného pokryvu lze vidět na obrázku 19. Obrázek 19: Procentuální zastoupení kategorií krajinného krytu v roce

45 Další byla zpracována data za rok I v tomto roce zabíral les největší část sledovaného území, konkrétně 64,7 % z celkové plochy. Les vzrostl oproti roku 1938 o 6,4%. Kategorie pole nezaznamenala výrazný růst. Celkem obhospodařovaná pole v tomto roce zabírala 27,1% plochy z celkové rozlohy území. Nárůst v kategorii les se logicky promítl na poklesu kategorie roztroušená zeleň a dále louky a pastviny. Také se snížil nepatrně podíl zastavěné plochy o 0,3%. Silnice ve sledované oblasti se v roce 1953 nezměnila. nila. Zastoupení jednotlivých kategorií v roce 1953 ukazuje obrázek 20. Obrázek 20: Procentuální zastoupení kategorií krajinného krytu v roce 1953 V roce 1989 došlo k poklesu rozlohy lesa oproti roku 1953 o 4,2%. Také podíl zemědělských ploch výrazně klesl o 6,5%. Orná půda zabírala 20,6% plochy území. Pokles krajinného krytu kategorií les a pole se promítl v nárůstu kategorii roztroušená zeleň ň a louky a pastviny. Zástavba nepatrně ě vrostla a silnice nezaznamenala změnu jak, je vidět na obrázku

46 Obrázek 21: Procentuální zastoupení kategorií krajinného krytu v roce 1989 V roce 2008 (obr 22.), který reprezentuje současnou krajinu, opět vzrostla rozloha lesů o 6,2%. Naopak kategorie pole nezabírá téměř žádnou rozlohu. Velmi výrazně, ale vzrostl podíl rozlohy luk a pastvin o 18,4%. Což ukazuje na přeměnu krajinného pokryvu z polí na louky a pastviny. V součastné době ě roztroušená zeleň zaujímá 1,5% celkové plochy území. U kategorie zástavba a silnice nejsou výrazné změny v rozloze. 46