První výroční srpnové invaze v Liberci

Transkript

1 1 Podještědské gymnázium, s.r.o. Liberec, Sokolovská 328 První výroční srpnové invaze v Liberci (projekt) Zpracoval: Jan Lukeš Ročník: septima 2008/2009 Zadala: PaedDr. Jaroslava Šiftová Konzultant: Vladimír Lukeš Datum odevzdání:

2 2 Obsah str. Úvod 3 1. První výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy Invaze v srpnu Srpen 1968 v Liberci Události roku Srpen Rok 1969 v Liberci Události první poloviny roku Srpen Reakce libereckého Vpředu 8 3. Srpen 1969 očima pamětníků Metodologie Svědectví pamětníků Informovanost občanů Liberce o událostech z 21. srpna Metodologie Výsledky ankety Závěr 13 Závěr 14 Pouţitá literatura 15 Přílohy 16

3 3 Úvod V letošním roce si česká veřejnost připomněla 40. výročí vstupu vojsk Varšavské sm louvy na území ČSSR a následné ukončení snah o společenskou reformu. Zatímco povědomí současníků o událostech srpna 1968 je poměrně značné, málokdo tuší, ţe okupace měla svou dohru ještě v roce následujícím. Přímí účastníci srpnových událostí se ani po roce neuměli a nechtěli smířit se zásahem SSSR a dalších socialistických zemí do vnitřních záleţitostí republiky, nedokázali zapomenout na kruté překvapení a bolest, které 21. srpna 1968 proţívali. Proto docházelo na mnoha místech našeho státu k demonstracím proti normalizačnímu reţimu, k vyjádření protestů proti přítomnosti sovětské armády na československém území. Mezi města, která intenzivně proţívala jak srpnové události roku 1968, tak připomínku jejich prvního výročí, patřil i Liberec. I kdyţ zde byl 21. srpen 1969 velmi bouřlivý, není těmto historickým událostem zatím věnováno tolik pozornosti, kolik by si zaslouţily. Předloţený projekt proto usiluje o přiblíţení tohoto dění. V první kapitole zmiňuje invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a její průběh v Liberci. Podává stručný přehled dění v Československé socialistické republice v roce 1969 a především v srpnu toho roku. Druhá kapitola je věnována událostem v Liberci z roku 1969 se zaměřením právě na 21. srpen Informace byly čerpány z internetových stránek, dostupné literatury a dochovaných novin. Cílem práce je shromáţdit vzpomínky přímých účastníků a zjistit, co o 21. srpnu v Liberci vědí jeho současní obyvatelé. Pro splnění prvního cíle byli vyhledáváni přímí účastníci z řad příbuzných, přátel a známých. Téţ bylo vyuţito informací z besedy s přímými účastníky demonstrací v Liberci, která byla pořádána pro studenty libereckých středních škol v září Informovanost občanů Liberce byla zjišťována anketou v ulicích města.

4 4 1. První výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy 1.1. Invaze v srpnu 1968 V noci z 20. na 21. srpna 1968 začala invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Cílem vojsk, v jejichţ čele stál Sovětský svaz, bylo potlačení tehdejší reformní snahy KSČ a dalších organizací NF o zmírnění socialistického reţimu a demokratizaci společnosti. Nejprve byla obsazena důleţitá města a také letiště, kde přistávala letadla s další technikou. Ze začátku se lidé nebáli projevit nesouhlas s invazí, ale sami toho příliš nezmohli. Hlavní představitelé Československa byli odvezeni do Moskvy, kde museli podepsat tzv. Moskevský protokol. Ten, z pohledu komunistické strany, legalizoval pobyt okupačních vojsk na československém území Srpen 1968 v Liberci 21. srpna v 1,30 hod. se v Liberci objevila první kolona tanků. O dvě hodiny později se ozvala první střelba u liberecké radnice a vyţádala si první zrněné. Zpráva o invazi se rychle rozšířila a uţ v brzkých ranních hodinách je v ulicích mnoho lidí. Někteří protestují, hází kamení, jiní pláčou. Další střelba, která přišla v 7,15 hod., si jiţ způsobila smrt několika lidem. V 11,30 hod. narazil do sloupů podloubí hotelu Radnice tank číslo 314. Pod sutinami zemřeli tři lidé a několik jich bylo zraněno. První den okupace lékaři museli ošetřit více neţ padesát osob. V dalších dnech okupace občané nevolili otevřený boj, ale snaţili se znesnadnit orientaci okupačním vojskům odstraňováním silničních ukazatelů, označení ulic. Významnou událostí byly pohřby obětí invaze, při kterých se shromáţdilo velké mnoţství občanů. Na Liberecku si invaze vyţádala devět lidských ţivotů Události roku 1969 Od 1. ledna 1969 se stala Československá socialistická republika federací. Pravomoci byly rozděleny mezi Českou vládu, Slovenskou vládu a federální vládu ledna se na Václavském náměstí v Praze rozhodl Jan Palach k sebeupálení a tím protestoval proti okupaci a začínající normalizaci. Svým činem chtěl vyburcovat lid k aktivnímu odporu a jeho oběť opravdu vyvolala vlnu protestů a demonstrací. Koncem února došlo ještě k jednomu úmrtí, a ) ) Roman Karpaš a kol.: Kniha o Liberci str )

5 5 to studenta Jana Zajíce, který šel ve stopách Jana Palacha a svým zraněním z popálení také podlehl. 4 Důvodem k demonstracím se však stala i taková událost, jakou bylo koncem března vítězství československých hokejistů nad týmem SSSR. Na plénu ÚV KSČ, které se konalo 17. dubna, bylo na nátlak ÚV KSSS zvoleno nové předsednictvo ÚV KSČ. Do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ byl dosazen Gustav Husák, který nahradil Alexandra Dubčeka. Současně byli odstaveni z funkcí i další reformně smýšlející komunisté. Tímto krokem začala tvrdá normalizace Srpen 1969 Vyvrcholení odporu přišlo v srpnu při prvním výročí sovětské okupace. Tiskly se letáky, které měly připomenout první výročí okupace, tvořily se protistátní nápisy. Jiţ 20. srpna se začali scházet lidé v Praze kolem sochy sv. Václava. Veřejné bezpečnosti se nepodařilo vytlačit dav z náměstí a uţ brzy odpoledne tu bylo několik tisíc převáţně mladých lidí. Došlo k prvním ostrým střetům s Veřejnou bezpečností a členy Lidových milicí. Na nejrůznějších místech Prahy vyrostly barikády. Bezpečnost pouţívala k potlačení demonstrantů slzný plyn a obušky, demonstranti na to odpovídali dlaţebními kostkami. Na některých místech Prahy byly dokonce pouţity i střelné zbraně. Výsledkem byli dva mrtví a desítky zraněných lidí. Podobně probíhaly v Praze protesty i 21. srpna. Zemřel při nich jeden člověk. Nepokoje neprobíhaly jen v Praze, ale i v jiných městech republiky, např. v Brně, Liberci či Plzni. V Brně protesty probíhaly podobně jako v Praze. V ulicích vyrostly barikády, také se střílelo a byly oběti na ţivotech. Byl zde vyhlášen zákaz nočního vycházení, který byl zrušen aţ po třech dnech. Na některých místech republiky nepokoje pokračovaly i 22. srpna. 5 Lidé se při demonstracích nebáli jen obušků, plynu nebo kulek. Také se báli perzekuce, která by následovala po jejich případném zadrţení. Perzekuován mohl být člověk dvěma způsoby, buď okamţitou perzekucí, nebo dlouhodobou. Okamţitá perzekuce znamenala pro člověka vyloučení ze školy nebo propuštění z práce, znemoţnění sluţebního postupu, případně uvěznění. Kdyţ byl někdo perzekuován dlouhodobě, nemohl vycestovat do zahraničí, nemohl studovat on nebo jeho děti. Lidé zadrţení přímo na ulici byli okamţitě zatčeni, byl jim přisouzen v podstatě jakýkoli trestný čin (např. napadení veřejného činitele) a byli posláni do vězení. Tím to ale většinou nekončilo a takový 4 5 ) ) foto&cisloclanku=

6 6 člověk byl v podstatě sledován aţ do pádu reţimu v roce Srpnové demonstrace roku 1969 byly však na dlouhých dvacet let posledními dny, kdy se lidé, kteří nesouhlasili s okupací a komunistickou vládou, postavili proti současnému stavu a politice KSČ. 6 ) Informace poskytnuté konzultantem

7 7 2. Rok 1969 v Liberci 2.1. Události první poloviny roku 1969 Pohřeb Jana Palacha, který se 16. ledna upálil v Praze, byl příleţitostí pro občany znovu vyjít do ulic, a to nejen v Praze, kde se pohřeb konal, ale i v jiných měst. I v Liberci vyšel průvod vysokoškoláků od budovy VŠST, byl to však průvod smuteční mlčenlivý. K vysokoškolákům se přidali nejen akademičtí hodnostáři, ale i středoškoláci a občané Liberce. Smuteční pochod se stal důstojnou tichou demonstrací. Představitelé moci ji však odsoudili. V březnu téhoţ roku to byli to opět liberečtí vysokoškoláci, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s tím, ţe ÚV KSČ nevyslal delegáty na sjezd komunistů do Jugoslávie, prostřednictvím transparentů s nesouhlasnými gesty, které umístili na nejfrekventovanějších náměstích v Liberci. Záminkou k vyjádření nesouhlasu s trvající okupací se pak stalo i dvojnásobné vítězství československých hokejistů nad reprezentanty Sovětského svazu. Ulicemi Liberce projíţděla auta s trikolórami a hlasitě houkala, na náměstí se sešlo několik lidí, provolávala se hesla a zpívala se československá hymna. Dokonce došlo k pokusu umístit na vrchol radnice státní vlajku. K ţádným závaţným střetům ale nedošlo. Straničtí činitelé akci opět veřejně odsoudili a ţádali občany, aby zbytečně neuráţeli SSSR. V květnu provedl OV KSČ anketu, v níţ se 161 osob z celkově 169 dotázaných vyjádřilo k invazi jako k protiprávnímu zásahu. Na vedení strany rezignoval předseda Antonín Kábele, vedoucí tajemník Ladislav Belda a tajemník Václav Pavlovič, novým vedoucím tajemníkem byl zvolen Vladislav Štěpánek Srpen 1969 Lidé byli jiţ předem nabádáni představiteli města ke klidu, ale ukázalo se, ţe v Liberci působila dostatečně silná skupina osob, která si klid rozhodně nepřála. Vedoucí národního výboru a některých podniků měli neustálou pohotovost a likvidovali nevhodná protisocialistická hesla. Letáky zabavovali, nápisy na zdech budov zamazávali barvou. To ale nezabránilo lidem, aby uţ 20. srpna odpoledne nezačali nosit květiny na místa, kde vojska Varšavské smlouvy někoho zabila, a zapalovat tam svíčky. Vše probíhalo klidně a většina lidí se rozešla poté, co je začali k odchodu přesvědčovat funkcionáři zamíchaní mezi ně. Hodinu před půlnocí Veřejná bezpečnost uzavřela náměstí Bojovníků za mír a prostor kolem divadla a vyzvala zbytek lidí, aby se také rozešli. Po třetí 7 ) Roman Karpaš a kol.: Kniha o Liberci str. 476

8 8 výzvě se lidé rozešli, přesto bylo deset lidí zadrţeno a vyslechnuto. Všechny květiny byly přes noc odstraněny. Druhý den, tedy 21. srpna, se na náměstí Bojovníků za mír znovu shromáţdilo mnoho lidí, kteří opět nosili květiny. Vše by moţná proběhlo v klidu, nebýt zaměstnanců Technických sluţeb, kteří začali před zraky lidí nabírat květiny na vidle a házet je na korbu auta, které je mělo údajně převést do krematoria. To přihlíţející dav tak vyburcovalo, ţe se shlukl a zastavil tím dopravu. Veřejná bezpečnost za pomoci armády a Lidových milicí vyklízela prostor před radnicí uţ dopoledne, coţ pouze vyvolalo další protesty. K největším střetům došlo tentokrát v Praţské ulici, kde se v podstatě přetlačovali občané s ozbrojenci. Později odpoledne se vše přesunulo na Soukenné náměstí (v té době Gottwaldovo), kde byly rozbity výlohy obchodního domu Baťa a paláce Dunaj. Při střetech totiţ lidé házeli kameny, které se naskytly u stavby obchodního domu Ještěd. Později byly tyto činy samozřejmě mocí chápány jako vandalství, ale občané to viděli jinak, šlo o přímé střety s mocí, nikoli o ničení majetku. Policisté proti lidem, kteří házeli kameny, pouţili obušky a slzný plyn. Dlouho se jim však nedařilo demonstranty rozehnat. Stalo se tak aţ po příjezdu obrněného transportéru, nepokoje však trvaly aţ do půlnoci. Definitivní klid nastal aţ pět minut po druhé hodině ranní. Škoda byla odhadnuta na Kčs. Zatčeno bylo 129 lidí, z toho 9 bylo obţalováno a 7 odsouzeno k několika měsícům vězení. Největší podíl na vyhrocování situace měly právě samy bezpečnostní sloţky. 8, Reakce libereckého Vpředu Liberecký Vpřed, místní periodikum, které vydával OV KSČ a ONV, reagovalo na srpnové demonstrace velmi negativně. Jiţ před 20. srpnem vycházely v novinách varovné texty, aby se lidé neúčastnili protestních akcí. Ve výtisku, který vyšel 23. srpna, uţ byly sloupce a texty, které odsuzovaly střety s Veřejnou bezpečností. V tomto výtisku bylo hned na titulní straně tučně a velkým písmem napsáno: Nesouhlasíme! Odmítáme! 10 Demonstranti byli označováni za vandaly a výtrţníky. Noviny také napsaly, ţe demonstranti vyrabovali několik obchodů, coţ nebyla vůbec pravda. Další lţivou informací je, ţe lidé házeli na Veřejnou bezpečnost trhaviny nebo lahve s hořlavinou. Jediné, co lidé házeli, byly kameny. V novinách, které vyšly 25. srpna, byla úvodní strana poseta malými sloupky, ve kterých různé ) Roman Karpaš a kol.: Kniha o Liberci str ) Roman Karpaš a kol.: Stalo se na severu Čech str. 127 ) Vpřed, archiv PC31/1969

9 9 podniky či sdruţení, např. ZO KSČ pivovar Vratislavice, vyjadřovaly souhlas s vedením strany a schvalovaly zásah Veřejné bezpečnosti. Také chválily sloţky Veřejné bezpečnosti za jejich připravenost, pohotovost a rozhodné vypořádání se s kontrarevoluční akcí. 11 Ve skutečnosti Veřejná bezpečnost celý den bojovala s demonstranty v jedné ulici a rozehnat se jí je povedlo aţ v nočních hodinách za pomoci obrněných transportérů ) Vpřed, archiv PC31/1969

10 10 3. Srpen 1969 očima pamětníků 3.1. Metodologie Pro dokreslení událostí z 21. srpna 1969 byl veden standardizovaný rozhovor s pěti účastníky. Čtyři z nich jsou muţi, kterým v roce 1969 bylo mezi 17 a 23 lety, a jedna ţena, které bylo 33 let a jiţ měla 12tiletou dceru. Jednotlivé rozhovory jsou v plném znění uvedeny v přílohách stejně jako výchozí text standardizovaného rozhovoru. 12 V textu následující podkapitoly jsou vyuţity také informace prezentované PhDr. Janem Šolcem a Ing. Petrem Mazánkem na besedě s libereckými středoškoláky, konané v září Svědectví pamětníků Všichni dotázaní se demonstrací zúčastnili, kaţdý podle svého. Zatímco mladíci, jako byli v té době např. V. Lukeš a B. Dušek, brali akci spíše jako dobrodruţství, 13 M. Pokorná jiţ přesně věděla, čeho se jde účastnit a proč. Zajímavé je její svědectví o tom, ţe o akcích informoval liberecký tisk a nabádal občany k účasti, stejně jako fakt, ţe mají přijít v černém oblečení. 14 Uvedené tvrzení se nepodařilo v dobovém tisku doloţit a ani nikdo jiný se v tomto smyslu nevyjadřoval. Moţné je, ţe to byly tajné letáky, které nabádaly k podobným akcím. Mladí si moţná ani nevšimli, ţe ostatní jsou v černém. Ani dobové fotografie s komentáři neprokazují, ţe by bylo černé oblečení typické, proto je pravděpodobné, ţe s takovým záměrem se demonstrací zúčastnila jen určitá skupina lidí, mezi nimiţ se pohybovala i M. Pokorná. Téměř všichni dotazovaní se účastnili akcí v samém centru dění víceméně aktivně. Shodně vzpomínají na to, jak Veřejná bezpečnost vytlačovala z náměstí Bojovníků za mír lidi, kteří se zde sešli, aby věnovali tichou vzpomínku obětem invaze z roku Emotivně popisují další boje, které se odehrály v Praţské ulici, příslušníky VB, kteří pouţívali obušky a slzný plyn. 15 R. Gattermann líčí, jak se skrýval v postranních uličkách, jak se později v Praţské ulici přetlačoval dav s příslušníky milice a bezpečnosti, dokonce uvádí, ţe byl svědkem zranění dívky a vystřelování světlic, které zapálily Palác Dunaj. 16 V. Lukeš, kromě jiţ zmíněného přetlačování v Praţské ulici, zmiňuje také zapálení plachty ) viz příloha č. 7 ) viz příloha č. 4,5 ) viz příloha č. 3 ) viz příloha č. 2,4,5 ) viz příloha č. 2

11 11 nákladního vozu a dokonce střelbu ze samopalu, o níţ nikde nebyla ani zmínka. 17 Pouze O. Vávra, který byl sice na náměstí Bojovníků za mír, viděl, co se děje, ale jen z okna svého pracoviště. 18 Všichni, kteří se demonstrací na náměstí a přilehlých ulicích zúčastnili aktivně, se shodli v tom, ţe ohroţeni byli všichni, kaţdý z nich však trochu jinak. Zatímco některým stačilo rychle utíkat, aby se nedostali do přímého ohroţení, jiní, jako například paní Pokorná, se ukryli uvnitř davu, aby se sráţce s bezpečnostními sloţkami vyhnuli. Někdo se demonstrací zúčastnil bez zvláštního důvodu, pro jiné to byl jasný výraz nesouhlasu nejen se sovětskou invazí, ale i s celkovou situací v tehdejším Československu. Mezi ty, kteří odsuzovali invazi vojsk Varšavské smlouvy, patří M. Pokorná i V. Lukeš. 19 Naopak se zdá, ţe R. Gattermann i O. Vávra se tam ocitli v podstatě náhodou. 20 Oba šli ráno jako obyčejně do práce, ale R. Gattermanna poslal stávkový výbor na náměstí a O. Vávra na náměstí pracoval, tak se vlastně nepřímo také zúčastnil. B. Dušek uvádí, ţe se zúčastnil spíše ze zvědavosti. 21 Pocity asi museli mít všichni zvláštní, jednak šlo o pocity osobní, tedy jak se cítili přímo na demonstracích, ale i o pocity obecné, které se vztahovaly k celému národu, k celé jejich vlasti. Všichni cítili jakousi křivdu nebo smutek nad tím, co se stalo. Ale většina z nich byla ještě dost mladá na to, aby si uměli představit, co se vlastně bude dít dál. Nikdo z dotazovaných přímých účastníků nebyl nějakým způsobem postiţen za to, ţe se zúčastnil akcí konaných k prvnímu výročí okupace. Důsledky pro kaţdého byly spíše osobní. Na veřejnosti se nikdo příliš nevyjadřoval, něco jiného slyšeli v zaměstnání, něco jiného se říkalo doma. Bohuţel zjistili, ţe KSČ má vţdycky pravdu a jedinec proti ní nic nesvede. Ztratili mladické iluze, nevěřili v komunistickou stranu, nikdo z nich do ní nikdy nevstoupil. Naopak, později poslouchali zahraniční rozhlas, rozmnoţovali letáky, všechno samozřejmě tajně. Pánové PhDr. J. Šolc a ing. P. Mazánek perzekuováni byli. Jan Šolc nemohl vykonávat povolání učitele a stal se na patnáct let stavebním dělníkem. Petr Mazánek byl přeřazen na jiné pracovní místo v muzeu, na kterém jiţ neměl přístup k fotodokumentaci. Oba shodně uvedli, ţe 21. srpen 1969 proţívali velmi intenzivně a plně si uvědomovali rozdíl mezi 21. srpnem 1968, kdy republiku obsadila vojska Varšavské smlouvy, a 21. srpnem 1969, kdy vystoupili Češi proti Čechům ) viz příloha č. 5 ) viz příloha č. 1 ) viz příloha č. 3,5 ) viz příloha č. 1,2 ) viz příloha č. 4 ) informace z besedy konané v Lidových sadech

12 12 Reakce rodičů a přátel zúčastněných byly vesměs podobné, jako měli aktéři sami, kromě rodičů B. Duška, kteří s demonstracemi nesouhlasili. 23 Ostatní z rodičů se většinou o své děti báli. To se dá vzhledem k trestům, které přicházely pro demonstranty, asi pochopit. Je jasné, ţe reakce mladých lidí a starších budou vţdycky jiné. Není se čemu divit, mladí ještě necítí takovou zodpovědnost a strach musel být v té době úplně jiný, neţ máme třeba teď. Moţná máme strach z toho, ţe nebudeme mít na nové auto nebo ţe ztratíme zaměstnání, ale uvědomujeme si, ţe své osudy ovlivňujeme jen my sami, nikoliv nějaká politická moc a nadvláda jedné strany. Všichni dotazovaní vyprávěli o událostech plní emocí, občas nedokázali najít slušný výraz pro své pocity v té době. Dodnes v nich přetrvává pocit křivdy a vztek, ţe k událostem došlo. Téměř všichni se shodli na tom, ţe se demonstrací zúčastnili spontánně, bez přílišného uvaţování a nebezpečí si uvědomili teprve s odstupem času. 23 ) viz příloha č. 4

13 13 4. Informovanost občanů Liberce o událostech z 21. srpna Metodologie Anketou bylo zjišťováno, zda oslovení byli v roce 1969 v Liberci, zda o srpnových událostech něco vědí, mohou-li je stručně popsat a zda se jich účastnili osobně. Dotazováni byli pouze obyvatelé města. Celkový počet respondentů byl 60, z toho 26 ţen a 34 muţů. Věk dotazovaných se pohyboval mezi 33 aţ 80 lety Výsledky ankety V roce 1969 bylo Liberci téměř jedna polovina dotazovaných. Více neţ polovina oslovených lidí nevěděla, ţe v tomto roce bylo první výročí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Téměř dvě třetiny respondentů z těch, kteří věděli, o jaké výročí se jedná, nedokázaly události popsat. Pětina z dotazovaných se demonstrací osobně zúčastnila Závěr Z ankety vyplynulo, ţe události v Liberci v srpnu roku 1969 nejsou současným obyvatelům Liberce příliš známy. Z toho, ţe se 13 z 60 dotazovaných zúčastnilo demonstrací osobně, lze usuzovat, ţe účast obyvatel Liberce na demonstracích byla velká. Nikdo z dotazovaných o své konkrétní účasti na demonstracích nehovořil. Větší informovanost byla mezi občany ve věkovém rozpětí 50 aţ 80 let. Mladší respondenti měli jen mlhavou představu o tom, ţe se v Liberci v roce 1969 demonstrovalo. Z toho usuzuji, ţe tyto pohnuté události pomalu upadají v zapomnění, nejsou dostatečně připomínány.

14 14 Závěr Rozdíl mezi událostmi z 21. srpna 1968 a z 21. srpna 1969 spočívá především v tom, ţe v roce 1968 to byla vojska Varšavské smlouvy, proti kterým bojovali lidé v ulicích. Ovšem v srpnu 1969 to jiţ byli Češi a Slováci, kteří zasahovali proti vlastním lidem. V roce 1968 stáli všichni občané při sobě a společně nesouhlasili se vstupem vojsk. V roce 1969 se jiţ mnoho lidí obávalo dát svůj názor najevo a protestních akcí se jich zúčastnilo mnohem méně. Důkazem toho je, ţe se nepodařilo navázat osobní kontakt s větším počtem přímých účastníků. I přesto výpovědi zúčastněných dokazují, ţe obyvatelé Liberce nebyli v srpnu 1969 lhostejní k politickému dění a svou účastí na demonstracích dokázali vyjádřit svůj nesouhlas. Současní občané města příliš vědomostí o 21. srpnu 1969 nemají, jen malá část z nich ví, co se toho dne ve městě dělo. Protoţe ale i dnes je moţné setkat se těmi, kteří tyto události osobně proţili, bylo by uţitečné, kdyby byli ochotni podělit se o své záţitky s mládeţí. Neměli bychom dopustit, aby bylo zapomenuto, co se dělo, ale jsem si vědom toho, ţe činnost v této oblasti je velmi sloţitá a časově náročná pro všechny zúčastněné. 24 ) viz příloha č. 6

15 15 Použitá literatura Karpaš Roman a kolektiv: Kniha o Liberci, Dialog, 1996 Karpaš Roman a kolektiv: Stalo se na severu Čech 1900/2000, nakladatelství 555, foto&cisloclanku= Vpřed , periodikum, vydané OV KSČ a ONV v Liberci, vedoucí redaktor E. Ţdárský Vpřed , periodikum, vydané OV KSČ a ONV v Liberci, vedoucí redaktor E. Ţdárský Vpřed , periodikum, vydané OV KSČ a ONV v Liberci, vedoucí redaktor E. Ţdárský

16 Přílohy 16