Dlouhé Stráně

Transkript

1 Časopis Apoštolské církve DUCHOVNÍ SOUSTŘEDĚNÍ Dlouhé Stráně Ročník 22 Navštivte nás na Číslo 9 / 2010

2 2 Dopis Pavlovi Dolejšímu v Olomouci Omlouvám se Ti, Pavle, za tento nevyžádaný dopis. Dnes ráno jsem se dozvěděl, že jsi včera v nemocnici zemřel. Večer mne ti, kteří k Tobě měli blízko, požádali o těchto pár řádek. Nepřál sis pohřeb, určitě tedy ani nekrolog v církevním časopise. Co s tím? Dovol alespoň pár slov od přítele. Když jsem Evě před čtrnácti dny volal, zda vás můžeme navštívit, dozvěděl jsem se, že jsi na tom špatně. Přesto jsme to zkusili. Až na místě jsem viděl, kolik vás oba naše návštěva stojí sil. Jsem vám moc vděčný za tu hodinku (nebo víc?), kterou jsme s vámi mohli strávit. Jsem rád, že vás Bůh na tento čas připravil a mohl jsem vidět, že se ve vašem životě nic nezměnilo: Stále jste mysleli na druhé, na službu Bohu Naše návštěva vás určitě vyčerpala, ale já na ni nikdy nezapomenu, stejně jako na ty předchozí. Jste mi velikým povzbuzením. I Danka na vás často vzpomíná a je vděčná za vaši pomoc její službě. Bylo to k vám trochu daleko, jinak bychom jezdili častěji. Nevím, Pavle, zda se Eva přestěhuje a bude nám blíž. Tvoji novou adresu známe, takže určitě trefíme, až si nás Bůh zavolá. Do té doby na Tebe budeme s vděčností vzpomínat a číst si knihy, které jste pro nás a další s Evou napsali. Zrovna dnes u nás doma byla na návštěvě naše nová širší rodina. (Víš, že jsme provdali dceru?) Mají děvče, které rádo čte, takže jsme spolu procházeli moji knihovnu. Tak jsem jí vybral komínek tří knih. Víš, která byla nahoře? Přece vaše Každý má svůj Everest. Když jsem se loučil před lety v Praze na Ekumenické radě církví, nakoupil jsem jich víc jako dárek. Opravdu nic lepšího neznám Mohl bych ještě psát dlouho, ale Ty nejsi na dlouhé řeči. Tak Ti alespoň poděkuji za tu krásnou procházku kolem vody (jak jsme u vás byli s Dankou naposledy), za ostatní knihy, které nejmenuji, ale moc se nám a našim dětem líbily. Za Tvůj poslední příběh, který jsi mi vyprávěl nikdy ho nezapomenu. Možná bude někomu scházet zmínka o sboru v Čáslavi, který jste s Evou vybudovali, o vaší další práci ve Veselí. Ale, komu jste sloužili, ten toto ví. Těším se Pavle brzy na shledání. Aleš Navrátil Úvodník 3 Jak mít vyslyšené modlitby Duchovní soustředění Moc synovství 5 Byl jsem na Dlouhých Stráních 7 Svědectví 8 Sobotní uzdravení 9 Očima slovenských sourozenců Izrael 11 Dům modlitby pro všechny národy v Jeruzalémě >>> Studijní materiál Co ve Studijní Bibli nenajdete (Skutky Apoštolské, Římanům) Ze života církve 19 Kristfest >>> Aktuálně 20 Osnovy sexuální výchovy k promiskuitě 20 Rodinný stůl jako oltář Bohu 21 Vyjít z údolí stínů Čtenáři píší 22 Věnujme čas svým dětem 22 To, co vidíme, není vždy takové, jak si myslíme 23 Poslední hodina 24 Bůh chce, abychom se milovali Svědectví 25 Svedectvo od stola Stvoření vs. evoluce Proč vůbec řešit střet zastánců stvoření a evoluce? O B S A H Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc tel.: , zivotvkristu@seznam.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil:

3 Ročník 22, září 2010 Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan. Jak mít vyslyšené modlitby Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan. (L 11,1) Drazí čtenáři Života v Kristu, prázdniny jsou za námi a léto je u konce. Pro ty mladší to znamená začátek školního roku, pro lidi v zaměstnání změna životního rytmu; skončil čas dovolených a odpočinku, život se vrací do starých kolejí. Pro mne osobně byly letní měsíce časem, kdy jsem se více modlil a hledal před Pánem nové nasměrování pro svůj život i pro službu. Všichni čelíme ve svém životě různým výzvám, z nichž některé jsou těžké, jiné vyžadují odvážná rozhodnutí. Takové situace nás, křesťany, vedou k intenzivnější modlitbě a hledání Boží vůle. S tím jsou spojeny i různé otázky například Vyslyší Bůh každou modlitbu? anebo Jak poznám, že ke mně mluví?. Pokusím se v tomto Úvodníku zamyslet právě nad tím, jak má vypadat modlitba, jež pronikne až k Božímu sluchu. Bratr David Wilkerson jednou vyprávěl příběh o tom, jak za ním kdysi přišla jedna žena a prosila jej za modlitbu. Bratře, mohl by ses prosím modlit za mého syna? Má problémy s drogami. David se na ní podíval a slovem poznání skrze Ducha svatého jí řekl: Nebudu se za něj modlit, když ty sama se za něj nemodlíš. Trávíš hodiny u televize a modlitební život je ti vzdálený! Tento příběh ukazuje na několik věcí: za prvé konstatuje, že lidé mají problémy. Téměř každý člověk čelí nějakým problémům, na něž sám nestačí. Potřebuje Boží pomoc. Za druhé (pokud příběh chápeme jako symbolický), lidé mají problémy se modlit a raději vyhledávají pomoc u druhých. A do třetice, jsou lidé, muži i ženy s pověstí Božích služebníků, jež doslova přitahují druhé. Stál jsem jako organizátor u řady konferencí s různými zahraničními řečníky a vím, kolik lidí se snažilo někde v zákulisí je odchytit nebo jim alespoň zaslat dopis s žádostí o přímluvu. Je to přirozená lidská reakce, nicméně říkám si, zda by nebylo lepší naučit se modlit tak, abych nemusel vzhlížet k některým lidem, jakoby oni měli v nebi nějakou protekci. Není nic špatného na tom, když své modlitební potřeby sdílíme s druhými, ale je nezodpovědné, když je házíme na druhé a sami se nemodlíme. Pane, nauč nás modlit se těmito slovy začala služba několika původně bezvýznamných mužů. Vše, co je veliké, začíná v modlitbě. Pojďme společně přemýšlet o důležitých principech úspěšné modlitby. V Bibli nalezneme dva verše, které jsou ve zdánlivém protikladu: Neustále se modlete. (1Te 5,17 B21) Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Mt 6,7) V prvním verši jsme vybízeni k ustavičné modlitbě. V druhém verši jsme varováni před množstvím slov a mnohomluvností. Jak se v tom vyznat? Máme dva rozličné způsoby, jak k textu přistupovat. Mohli bychom říci, že Pán Ježíš je vyšší autorita než apoštol Pavel a proto má pravdu On. Pavlovy názory nejsou pro nás závazné. Ač to zní podivně, někteří křesťané tímto způsobem uvažují. Podíváme-li se na celou záležitost prakticky, pak si musíme přiznat, že není zcela jednoduché modlit se dlouho (řádově hodiny) a vyvarovat se prázdných slov. Člověk se těžko vyvaruje toho, aby se po chvíli nezačal opakovat. Tak to je, všichni s tím máme zkušenosti. Nicméně Boží slovo je inspirované Duchem svatým a platí ať z úst Pána Ježíše či z pera apoštola Pavla. Klíčem k rozřešení celé záležitosti je otázka, jak se modlíme. Ne ve smyslu jak dlouho, ale spíše jakým způsobem. Postoj našeho srdce vyjadřuje rozdíl mezi ustavičnou modlitbou, kterou měl na mysli Pavel, a mnohomluvností, o které hovořil Pán Ježíš. V Bibli je dostatek příkladů toho, jak má vypadat modlitba, v níž je zaangažováno celé srdce. Naproti tomu mnohomluvnost krásně ilustrují tzv. Tibetské modlitební mlýnky, jež jsou běžně k vidění v této himalájské zemi. Jsou to válce popsané modlitbami, které stojí v blízkosti cest a kolemjdoucí je rukou roztočí. Pokud se válec točí, modlitba je vysílána, božstvo je spokojeno. Nic to nestojí, jen zajistit, aby se válce stále točily. Zcela jinak chápe modlitbu Bible. Není zde prostor, abychom se detailněji zabývali jednotlivými příklady, ale alespoň jeden za všechny: Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli. Mohu dosvědčit, že pro vás i pro Laodikejské a Hierapolské vynakládá mnoho námahy. (Ko 4,12 13) Tento verš jen potvrzuje vše, co bylo již napsáno. Jistý muž Epafras se stále modlí. Jeho modlitby však nejsou točením mlýnku, nýbrž zápasem. Čteme zde, že vynakládá mnoho námahy. Modlitba je tedy zápas, námaha. A kde je zápas, tam je i práce. Zdá se mi obtížné podrobně popsat tento fenomén, ale je možné jej objevit a zakusit. Člověk, který se učí na modlitbě zápasit, záhy zjistí, že jen tak lehce nemůže odříkat modlitební seznam o dvaceti bodech. Zakusí zcela jinou bolest, než jsou otlačená kolena. Je to práce duše, silné rozhodnutí vůle modlit se až do vyslyšení, je to skutečný zápas. Zpravidla není mnoho témat, za které jsme schopni takto bojovat, zato však vidíme výsledky. Uznávám, že ne každý je povolán k takovému způsobu modlitby, ale každý se může alespoň něco naučit. Lidé, kteří léta ustavičně bojují s hříchem, jsou těmi, kteří se nenaučili nikdy modlit. Církev i dnes potřebuje muže a ženy jako byl Epafras. Život a růst církve je otázkou jejího modlitebního nasazení. Proměna životů a vysvobození ze závislostí hříchu, to vše je otázkou modliteb. Ovšem v tom tkví nebezpečí mnoho křesťanských slov opakovaných po způsobu pohanů. Prázdná slova a mnohomluvnost. Zkusme se někdy zaposlouchat do vlastních slov při modlitbě. A pak někdy zkusme říci: Budu se modlit, dokud se to nezmění. Jděte na místo, kde budete zaručeně sami a neustaňte v modlitbách, dokud vám Bůh neodpoví. Ať již se modlíte za někoho blízkého, za svůj sbor či za nějaký osobní problém, učte se bojovat. Jak poznám, že je dobojováno? V srdci se rozhostí pokoj (Fp 4,7). Výsledky modlitby nemusíte vidět hned, ale ten pokoj je zárukou, že Bůh modlitbu přijal. Držme ten pokoj a děkujme Pánu tak dlouho, dokud neuvidíme výsledky! Pane, nauč nás modlit se! Martin Moldan, biskup AC Úvodník 3

4 Ž I V O T V K R I S T U 4Duchovní soustředění 2010 Moc synovství Rudolf Bubik Když v devadesátých letech přijel do České republiky dalajláma, dostal otázku, jestli je i v křesťanství moc srovnatelná s tou, kterou mají východní náboženství. Dalajláma odpověděl: Ano, v křesťanství je taky moc, ale křesťané ji nepoužívají. Zamysleme se i my nad touto otázkou. (zvěstování) evangelia o jeho Synu, kte- rý tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. (Ř 1,3 4) Ježíš Kristus byl uveden do moci synovství. V Janově evangeliu 1,12 čteme: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. O moci synovství čteme dvakrát. Nejdřív je dána Ježíši Kristu a pak těm, kteří věří v jeho jméno. Ve třináctém verši pokračujeme: Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. Tady Bible znovu hovoří o moci synovství. To znamená, že v Božím synovství máme zakódovanou určitou moc. A proč ji není vidět? Často v kázáních dávám otázku, jak dlouho je na zemi elektřina. Neptám se ovšem, kdy byla objevena, ale jak dlouho je na zemi. Odpověď je: Od stvoření. Zeměkoule byla stvořena i s elektřinou, jen lidé neznali fyzikální zákon o elektřině. Naši rodiče řezali pilou nebo nosili vodu ručně, a přitom tu byla elektřina. Podobně je tu moc synovství, a přesto mnohdy žijeme jakoby bez ní. Jak je možné, že se neprojevuje? V čem je chyba? Proč církev v této zemi není církví plnou moci, plnou Ducha svatého? Začneme u moci synovství. Proč je napsáno: Ti se nenarodili, jako se rodí lidé, nýbrž se narodili z Boha? Proč je použit v Novém zákoně výraz narodit se? Starý zákon v knize Genesis 2,17 hovoří: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. A my víme, že se to stalo. Adam vzal plod tohoto stromu a zemřel. Fyzicky sice žil dále, ale něco zemřelo. Je třeba, aby se to, co zemřelo v Adamovi, mohlo skrze Boží moc znovu narodit. Ale teď se chci věnovat tomu, jak to vypadá. V tomto bodě totiž vidím velké neporozumění, vidím velké chyby v naší zemi. Nejdříve se podíváme do Starého zákona, kde Bůh prorokovi Ezechielovi namaloval plán, jak bude znovuzrození vypadat. A právě díky tomu, co hovoří Ezechiel, máme dnes možnost zkontrolovat jako v zrcadle, jak to vypadá s námi. Proč ta moc není v našem životě vidět? Proč se neprojevuje v manželství? Proč se hovoří o rozvodech? Proč máme nejrůznější problémy? Proč máme problémy v rodině a s dětmi? Jak je to možné? Někde je chyba. A teď budeme každý u sebe hledat, kde tato chyba je. Ezechiel hovoří o tomto plánu takto: Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. (Ez 36,24) A jak bude vypadat ten proces, vidíme v dalších verších: První bod: Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. (Ez 36,25) Druhý bod: A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26) Třetí bod: Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,27) Čtvrtý bod: Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ez 36,28) Především, celé dnešní kázání vám chci předat jako ten, který ví, o čem mluví. Nekážu dnes nic, co by se opíralo o jakoukoli literaturu, co by se opíralo o jakékoli slavné muže, hovořím o tom, s čím jsem se setkal a co v praxi prožívám. Chci vám ukázat na to, co je reálné. Prosím vás o jedno: Přestaňte mě brát jako nějakého supermana. Jsem stejný člověk jako vy. Vím, že jsem některé pohoršil tím, že se někdy odmítám za lidi modlit. Ani dnes nevím, zda se budu po kázání modlit nebo odejdu, záleží na tom, zda na to budu mít sílu. Jsou tu pastoři, kteří se za vás budou modlit, a jsou to lidé duchovní a kvalitní. Nedomnívej se, že mou modlitbou získáš víc. Vzpomínám si, že mi kdysi jeden pastor nadšeně sděloval, že v jeho sboru je jeden služebník, který má trojí požehnání od samotného Claudia Freidzona. Jsem rád, že mohu nazývat lidi jako Bonnke, Yongi Cho, Freidzon a jiné svými osobními přáteli, a přesto vám řeknu, že to jsou stejní lidé jako my. Mají boje, mají zápasy. Teď půjdeme do Nového zákona. Nejdřív budu hovořit o takzvaných nedělních křesťanech. Pán Ježíš nám všem, kolik nás tady je, dal úkol, abychom mu činili učedníky. V Čechách se spíš snažíme získávat pro Ježíše Krista sympatizanty. Po všechny následující dny vám budu říkat, jaký je mezi tím rozdíl. Abyste pochopili, jak vypadá nedělní křesťan, nejdříve přečtu z Bible o jednom takovém. Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním. (J 3,1 2) Kolik lidí mi už řeklo: Já vím. Já vím, že Bůh je, já vím, já vím Bůh na mně pracuje různými způsoby, a tak mi při jedné příležitosti skrze několik snů ukázal takového sympatizanta. V tom snu jsem najednou nejdřív viděl sám sebe v oblečení, v jakém kdysi malovali poutníka od Bunyana. Šel jsem s holí, unaven cestou a ta cesta končila. Co dál? Na konci cesty stála budova, taková chata pro stavební dělníky. Vešel jsem do ní a byl tam někdo, kdo rozděloval úkoly a práci. Když už všem dal práci, zeptal jsem se, co mám dělat já. On se na mě mile podíval a řekl: Ty už nic. Došel jsi vítězně do konce, teď si

5 Ročník 22, září 2010 sedni a odpočiň. Vešla za mnou i Maňka a říká: Rudku, já jsem tak unavená, mě tak bolí nohy. Říkám jí: Maňko, sedni si. Došli jsme a zvítězili. Po ní přišel muž, takový pravý bavorský turista. Klobouček se sojčím pírkem, hůlčička, podkasané nohavice S ním přišla celá skupina podobných turistů a posadili se. Najednou se dveře kanceláře znovu otevřely a vyšel tentýž člověk se dvěma dekrety, ze kterých přečetl naše jména, a z kanceláře se ozval hlas: Strava a ubytování zajištěno. Ten turista říká: A co my? Muž s dekrety řekl: Já vás neznám. Kdo jste, odkud jste přišli? Jejich jména v seznamu nebyla. Víte, jaký typ křesťanů to je? Co dělá turista? Hůlčička, fotoaparát a hodnotí: to se mi líbí, to má úroveň a tohle je kýč. To pochválí, to odsoudí, to shodí a sám neudělá nic. Jeden takový turista se plavil na lodi, která narazila na útes. Lodníci pumpovali ze všech sil, aby vyčerpali vodu z podpalubí. Kapitán požádal cestující, aby s pumpováním pomohli, protože lodníci jsou na pokraji sil. Tento turista odmítl se slovy, že si zaplatil za cestu a ne za dřinu u ruční pumpy. A jak dopadl? Utopil se spolu se všemi ostatními. Takový křesťan-turista přijde do sboru, zhodnotí, jak pastor kázal a chválící skupina hrála a zpívala, ale to je všechno, co mu shromáždění dalo. Jiný zas přechází z jednoho sboru do druhého a hledá ten dokonalý ovšem podle svých představ. Nejlíp ví, jak má takový sbor nebo křesťan vypadat. I Nikodém věděl a věděl toho hodně. Ale Pán Ježíš s ním začal hovořit a uváděl ho do svého tajemství. Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Nikodém mu řekl: Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit. (J 3,3 4) Ukázalo se, že Nikodém vůbec nevěděl, o čem je řeč. Pán Ježíš zdůraznil, že člověk nemůže uvidět Boží království, pokud se znovu nenarodí, ne však tělesně. Prvním krokem ke skutečnému znovuzrození je pokání. Pamatuji si na jednu starší sestru z žukovského sboru, která po dobrých třiceti letech svého křesťanského života vydala svědectví, že právě prožila znovuzrození. Až po této době pochopila, že číst Písmo, modlit se, vidět vyslyšené modlitby ještě nemusí znamenat znovuzrození. Až když se jí dostalo vysvětlení, že skutečné pokání není jen pouhá lítost nad skutky, mohla prožít znovuzrození. Rád uvádím příklad skutečného pokání. Francouzský král rozhodl, že na počest návštěvy pruského císaře udělí mi- Byl jsem na Dlouhých Stráních Jedeš letos s rodinou na Dlouhé Stráně? Tak nějak se mě týden před pobytem zeptal jeden nejmenovaný bratr. Na Duchovním soustředění jsme byli loni. Velmi se nám tam líbilo, prožili jsme tam velmi zajímavé a nadpřirozené okamžiky, nicméně letos jsme o tomto pobytu ani moc nepřemýšleli. Znáte to, sešlo se více výdajů najednou, a tak jednoduše řečeno, jsme na to neměli. Říkám: No rád bych jel, ale letos mi to nevyjde, zkrátka nemůžu. Bratr však sáhl do kapsy a já měl najednou v ruce celkem tučný obnos peněz s komentářem: Na Dlouhé Stráně můžeš.. S rozpaky jsem poděkoval a odešel. Informoval jsem ženu a začal jsem počítat, 2 dospělí + 1 dítě, 7 x ubytování + plná penze + benzín na cestu rovná se. A dobral jsem se k sumě, kterou jsem z Boží milosti obdržel. Samozřejmě mě napadlo, že bych měl z toho odevzdat desátek ve sboru, ale toto jsem momentálně neřešil. Po příjezdu na místo jsme se šli zaregistrovat a zjistili jsme, že platíme méně, než jsem počítal, pravděpodobně, že nám byl přidělen pokoj bez balkonu, který nebyl v ceníku. Asi po dvou dnech, na večerním shromáždění mi to docvaklo. Ty peníze, o které jsem zaplatil méně, než jsem vypočítal, se rovnaly přesně desátku ze získaného obnosu. Hmm, Pán ví o všem. Vždyť má spočítané dokonce i naše vlasy na hlavě (Mt 10,30). Abych řekl pravdu, v ten moment mě to ani moc nepřekvapilo, při pohledu na ty desítky lidí, pokřtěných Duchem svatým, kteří vyšli dopředu vydat svědectví, mi bylo jasné, že Kristus se stará o svou církev, tak jak my pečujeme o své tělo, které přece nemáme v nenávisti (parafrázovaný Ef 5,29). Ano, byl to požehnaný týden. Po tělesné i duchovní stránce. Sluníčko hřálo, možná víc, než je v tomto období obvyklé. Ze zpráv na internetu jsem se dozvídal o desítkách teplotních rekordů, nicméně v horách je přeci jen snesitelněji. Navíc, vzhledem k tomu, že nám ještě před pár týdny meteorologové předpovídali chladné léto vzhledem k islandské sopce, se to dalo snést No, mezi námi, neberte ty zprávy meteorologů zas až tak vážně, před touto, poměrně tuhou zimou zas strašili globálním oteplováním, raději si přečtěte Gn 8,22. Program byl nabitý stejně jako loni. Ráno v 7:25 venku na hřišti modlitby a po snídani v 9:15 dvouhodinové skupinky. Brněnští pořadatelé namíchali účastníky do skupinek po asi lidech tak, že se málokdy stávalo, že by se na skupince sešli lidé ze stejného sboru, teda samozřejmě kromě partnerů, ti jsou přece jedno tělo a byli spolu. Zajímavé bylo, že i když jsme na naší skupince měli úplně jiné lidi, teda bratry a sestry, než minulý rok, tak mi připadalo (i mé manželce), že máme úplně stejné osazenstvo, co se týče povahy a temperamentu. I když jsme se většinou, neznali, po 20 minutách jsme byli všichni už staří známí. Mohli jsme se sdílet se svými osobními svědectvími, být povzbuzeni svědectvím jiných, vidět, jak řeší podobné situace někdo jiný, a také jsme měli možnost rozebírat slovo z předchozího večera a samozřejmě chválit Pána. Tím, že každý měl mnoho co říci druhým (viděli jsme se poprvé), dvě hodiny utekly jak voda a bylo opravdu nutné sledovat čas, protože bylo nezbytné si vyzvednout ratolesti, které měly po dobu skupinek svůj program. Jeho kvalita byla nejspíš vynikající, neboť náš sedmiletý syn nechtěl zameškat ani jedno setkání. Program pokračoval samozřejmě i po obědě. Od 13:15 do 18:15 bylo pět modlitebních stráží pro všechny (tedy děti měly zase jedno svoje ), kde jsme se mohli modlit a přimlouvat za všemožné potřeby. Vybrat si mohl každý, a to buď podle času, nebo podle vedoucího, který dané setkání vedl. Hlavním bodem dne však bylo večerní shromáždění, ve velkém sále v suterénu hotelu, hned vedle restaurace. Už od 19:00 se sálem začaly ozývat chvály vedené různými skupinami sestavenými z chváličů mnoha sborů. Velký ohlas, samozřejmě mimo jiné, měli slovenští chváliči z Martina, kteří nás svým temperamentem a samozřejmě pomazáním nenechali na pochybách, že Pán přebývá všade tam, kde sú ludia zídený, v méně Ježiš, v láske sjednotený. Po sedm večerů jsme pak měli možnost poslouchat kázání od našich biskupů. A to jak první tři večery od Martina Moldana, biskupa AC, tak následující čtyři večery od emeritního biskupa Rudolfa Bubika. Do pozdního večera pak pokračovaly modlitby vzešlé většinou z výzev na kázáních. Co ještě dodat? Na každém kroku bylo patrné Boží jednání. Lidé vydávali svědectví o mnoha zázracích a hlavně o křtu v Duchu svatém nebo novém naplnění Duchem. Věřím, že všichni (asi 400 účastníků) byli naplnění mocí na další cestu životem. Mimochodem. Příští rok, dá-li Pán, jsou zase Dlouhé Stráně. Neměli byste zájem? Vřele doporučuji. Ing. Jindřich Novák, AC KC Český Těšín Duchovní soustředění

6 Ž I V O T V K R I S T U 6Duchovní soustředění 2010 lost jednomu z galejníků. Vyslechli osudy mnoha z nich, kteří byli podle svých slov odsouzeni nevinně. Jen jeden přiznal, že je právem potrestán za své činy a milost si nezaslouží. Už to, že nemusel zemřít, považoval za milost pro sebe. A právě tento člověk dostal šanci na nový život znovu se narodil. Lítost, kdy člověk obviňuje kdekoho, že může za jeho problémy, však opravdové pokání není. Písmo ukazuje velké nebezpečí, jež nám hrozí. Je to místo z Ezechiele, kde je řečeno: Pokropím vás čistou vodou. To znamená, že člověka se dotkne Boží slovo a naučí se žít jako křesťan. Přijme slovník a chování ostatních lidí ze sboru, ale to ještě není znovuzrození. Pán Ježíš hovoří u Marka 4,5 6: Jiné (zrno) padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Připomeňme si v této souvislosti, že Ezechiel hovoří o první transplantaci srdce, když říká Bůh: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26) Dokud se tak nestane, zrno Božího slova naráží na kámen v lidském srdci. Mnozí lidé zakoušejí velké citové prožitky, mohou přijmout mnohé věci. Zaseté Boží slovo rychle vzejde. Haleluja. Ale pozor. Zůstaneš-li u toho, co jsi dostal, nepečuješ-li o to, přijde čas, kdy ne bouře, ne mráz, ale slunce, to životodárné slunce, je zničí. Mnozí lidé prožijí na evangelizací Boží dotek, povstanou na výzvu, prožijí obrácení, mohou vydávat svědectví, naučí se, jak žít, chovat se, modlit se ale pak přijdou zkoušky a takový člověk končí. V devadesátých letech se mnoho lidí nadchlo pro Boží slovo ale kde jsou dnes? Jakub píše: A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21) Když prožijeme první krok a přijmeme Boží slovo, dovede nás do určitých bojů, do určitých zápasů, protože najednou uvidíme, že něco nehraje. Jsme omyti krví Beránka, jsme čistí, vidíme, co všechno je špinavé a nevíme si s tím rady. To je začátek procesu. Výstižný příklad člověka obráceného bez pokání bychom našli ve Skutcích 8,9, kde je řeč o Šimonovi ze Samaří. Byl to černokněžník, znal moc, lidé ho obdivovali a pak přišlo evangelium. Viděl moc Božího slova, přijal je a čekal, až ji bude moci uplatnit. Boží slovo u něj prudce vzešlo. Později přišli apoštolové, modlili se, Duch svatý sestupoval a činil velké věci. A v té chvíli se projevilo Šimonovo kamenné srdce. Uviděl moc, která byla silnější, než měl do té doby, a on po ní zatoužil. Zatoužil po ní natolik, že byl připraven za ni platit, jen aby ji měl pro sebe, aby s její pomocí získal převahu nad ostatními. A teď půjdeme k dalšímu bodu: Znovuzrozený křesťan, nové srdce. Jan 3,5 píše: Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Už se tu neříká, že nemůže vidět, ale že nemůže vejít. A to je podstatný rozdíl. Na nádraží si můžete prohlížet moderní vlaky, ale pokud nevejdete dovnitř, brzdy zasyčí, dveře se zavřou, vlak jede a vy zůstanete na místě. Takový je rozdíl mezi vidět a vejít. Když nás Boží slovo usvědčuje, že naše srdce ještě není v pořádku a zůstává kamenným, a my v pokání padneme před Bohem, dostaneme nové srdce, ve kterém může Boží slovo růst. Marek 4,7 dále uvádí, co se děje s Božím slovem: Jiné (zrno) zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. Pán Ježíš to vysvětluje takto: U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo (už ne jen vyslechnou, ale slyší) ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. (Mk 4,18 19) Některé překlady říkají: nedozraje, je nezralé, nepoužitelné. Jak to vypadá? Člověk přijme znovuzrození, jeho srdce je už masité, ale najednou musí začít řešit problémy. Přicházejí starosti v rodině, s dětmi, financemi a člověk se v nich ztrácí. Znovuzrozený křesťan: Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. (1P 1,23) A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. (Ga 4,7) Znovu jste se narodili a začínáte být syny. Ale tady se najednou dostaneme k tomu, co předevčírem říkal bratr biskup. Přiznám se vám upřímně, že jsem byl tím kázáním velmi příjemně překvapen. Já bych to tak výstižně neuměl říct. Jenže když jsem na druhý den slyšel dotazy, které dostal, docela mi běhal mráz po zádech. Víte, on je velmi kultivovaný, a tak taky odpovídal. Já jsem z kraje horníků, pracoval jsem na šachtě, a tak si teď dovolím na všechny ty otázky odpovědět jednou větou: Máš-li problémy s poslušností, upřímně prosím tě, necpi se do nebe! Vždyť tam hned z kraje je trůn. Viděl ho Izajáš i Jan. A kde je trůn, tam je kázeň, tam je poslušnost. Chceš-li mít skutečnou svobodu, kdy tě nebude nic omezovat, pak ti ze srdce doporučím ohnivé jezero. Tam můžeš celou věčnost svobodně řvát bolestí a skřípat zuby. Ale chceš-li nebe, pak si odmysli všechny otázky o poslušnosti. Proč? Protože Bible hovoří: a všechno, cokoli děláte, i v poslušnosti, dělejte ne lidem, ale Bohu. Toto je pravdivé a skutečné znovuzrození. Podíváme se na Skutky 9,3 6: Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem

7 Ročník 22, září 2010 něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Saul řekl: Kdo jsi, Pane? On odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat. My někdy letmo přečteme nějaký úsek Písma, aniž si dáme práci promyslet, o čem je řeč. Víte, kdo byl Saul? Špičkový rabín, už v mládí členem synedria, chlap, kterému to pálilo. Vystudoval u nohou Gamalielových. Zastaví ho Boží moc. No dobře. Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Všimněme si několika bodů. Saul neřekl: Dobře, Pane, sedněme si tady na příkop a vysvětlíš mi něco. Co mu řekl Pán Ježíš? Jdi do Damašku. Tak počkej, Pane, a tam v té synagoze jsou nějací špičkoví rabíni? Jsou tam nějací doktoři? Pokud to tam znám, nic moc, Pane. A co říká Ježíš: Já tam mám církev. Církev? Tam těch několik chlapů, kteří sotva umí číst a psát? Pane, a nepopletl sis to? Saule, já tam mám církev a ta ti řekne, co máš dělat. Ježíš Kristus od Saula chtěl poslušnost bez ale. Saul poslechl, šel do Damašku a čekal, koho za ním Pán Ježíš pošle. Aby bylo možné udělat z rabína Saula apoštola Pavla, tři roky s ním na poušti pracoval Duch svatý. Bůh ti vymění kamenné srdce za masité, neboť z lidského srdce pocházejí zlé myšlenky, pomluvy atd. Ale když už ho budeš mít, pak začíná tvrdá práce. Bůh začne na člověku pracovat, aby předělal jeho myšlení a chápání. Vím, o čem mluvím. I v mém životě to Bohu léta trvalo. A pak půjdeme ke třetímu bodu: Duchem svatým naplněný křesťan. Do nitra vám vložím nového Ducha. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. (J 3,6) Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou. (Mk 4,20) Bůh dá nové srdce, nového Ducha a tady zase množství křesťanů ustrne. Když se podíváme do Písma, o křtu v Duchu svatém jako první hovoří Jan Křtitel, když říká, že Ježíš Kristus bude křtít Duchem a ohněm. Jako druhý o tom hovoří sám Pán Ježíš, když ve Skutcích 1,8 říká: ale přijmete moc (poprvé je použito slovo moc) Ducha svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě (přeloženo do češtiny v rodině), v celém Judsku, (přeloženo do češtiny v celém sboru), v Samaří (v okolí), a pak až do nejzazšího konce světa. Přijmete moc Ducha svatého a budete svědky. Mnozí budeme tvrdit, jak veliká to byla moc, když se nás tenkrát Bůh dotkl. Někdy bychom potřebovali tu odvážnou sestru, která v jednom sbo- Svědectví z Duchovního soustředění v Dlouhých Stráních ru v Americe v modlitbě řekla na adresu bratra, který příliš často chodil dopředu na výzvu: Pane Ježíši, prosím tě, nic mu nedávej, vždyť on je děravý. Z něho tvé požehnání hned vyteče. A jak to vypadá s námi? Máme jenom to Tam jsem prožil ó, to bylo tak mocné, když se mě ten bratr dotkl a když jsem byl na té a oné konferenci A je to mocné i dnes? Moc, kterou přijmeme, nemáme pro vyprávění o velkých zážitcích. Mohou být, ale jako průvodní jev. To hlavní je: Budete mi svědky. Zdravím všechny bratry a sestry. Ráda bych se s Vámi podělila o svědectví, které jsem si přivezla z duchovního soustředění. Než jsme vyjeli s manželem na toto soustředění, procházeli jsem dosti těžkým obdobím. Řešili jsme před Bohem náš vzájemný vztah a celkově jsme ztráceli lásku jeden k druhému. Věděli jsme však, že Pán chce, abychom jeli. Byl to nádherný týden, ve kterém Bůh opravdu konal. Nejenže jsme s manželem v našem společném manželství mohli začít nanovo díky milosti našeho Pána, ale také byl pokřtěn Duchem svatým jeden náš kamarád, který se za námi na toto soustředění přijel podívat. Pán nám v mnohém otevřel oči, vytrhl nás opět ze lží toho zlého a znovu nám ukázal, co dál chce dělat s námi jako s rodinou, kam nás chce vést a jak chce rozšířit naši službu, která se začíná rozbíhat v Bílovci. Atmosféra v Jeseníkách byla úžasná, Duch svatý vanul a spousta lidí byla pokřtěna a začala se modlit v jazycích. Lidé byli uzdravování a mládež měla opravdový hlad po Božích věcech. Přijeli také bratři ze Slovenska v počtu asi 30 osob. Dva večery nám posloužili nádhernými chválami plnými pomazání a moci. Také oni byli potěšeni a vysláni do nových dní na Slovensko. A jak to na tomto soustředění probíhá? Ráno se vždy setkáváme venku na hřišti vedle hotelu, kde chválíme Pána a zahajujeme den modlitbou a díkuvzdáním. Poté se všichni odeberou na snídani, kdo nejí, ten jde dále chválit Pána. Po snídani začínají skupinky, kde Pán individuálně mluví ke každému z nás. Čas na skupince je pro mne vždy největším požehnáním. Zde můžeš poznat nové lidi, otevřít své srdce, potěšit a povzbudit ostatní, být také potěšen a povzbuzen a to je výhoda malých dopoledních skupinek, kde se rozebírá vždy kázání z předchozího večera. Po skupince je čas na oběd. Po obědě přichází to nejklíčovější z celého duchovního soustředění, a to jsou Bloky modliteb. Těchto bloků je celkem pět po 55 minutách. Můžeš si vybrat, kdy se připojíš, nebo můžeš být na všech. Je to obrovské požehnání, Pán zde osvobozuje, rozvazuje, povzbuzuje, vysílá do služby, napomíná a uzdravuje. Každý blok vede někdo z autorit naší církve. Prožili jsme zde nádherné chvíle ve společných modlitbách. Večer je pak společné shromáždění. Dovolte mi vzpomenout předposlední večer, kde bratr Rudek Bubik mluvil o Duchu Svatém a poté vyzval všechny, kdo mají žízeň, aby přišli k vodám a zadarmo pili vodu života. Přítomnost Ducha svatého byla tak silná, že se lidé začali tlačit dopředu. Mnozí zpívali v jazycích, jiní se třásli a padali pod jeho mocí. Pán vanul svým Duchem svatým a opět nás napojil a pozdvihl. Takové je mé svědectví z Dlouhých Strání. Mám obrovskou radost, že Ježíš jednal jak v mém osobním životě, tak v životě jiných a také v celé své církvi skrze modlitbu a přímluvu. Chci Tě povzbudit, abys příště jel také. A i když nejsi typ pro jednorázové akce, tato je zcela jistě připravena od Pána pro naši církev v naší zemi. Věřím, že když se církev z naší země schází na jednom místě, aby se společně modlila a posilovala, Bůh jedná. Jedná tím, že nás vystrojuje do posledních časů, ale také tím, že díky našim společným modlitbám může být spousta věcí změněna a vyslyšena. Izajáš 55,1 Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Věrka Adamusová, AC Havířov O křtu v Duchu svatém hovořím dnes okrajově, protože v příštích dnech se mu budu hodně věnovat. Dále Bible píše: Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. (Sk 2,1 2) Od chvíle, kdy mi Duch svatý zjevil, o čem mám kázat, jsem se velmi modlil, aby toto soustředění bylo místem, kde sestoupí Duch svatý. Byl jsem toho několikrát svědkem a mé srdce po tom velmi touží. Ještě o tom budu mluvit v dalších dnech. Co Duchovní soustředění

8 Ž I V O T V K R I S T U Duchovní soustředění bylo výsledkem toho, že Duch svatý sestoupil? Výsledkem bylo to, co čteme ve Skutcích 2,12 14: Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: Co to má znamenat? Ale jiní říkali s posměškem: Jsou opilí! Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je. Lidi, jak tu sedíme, týká se to i nás. Nejzranitelnější jsme, když nás začnou zesměšňovat. Toho se všichni bojí. Jen nebýt zesměšněn, posmíván. A lidé byli udiveni, ale posměvači zabrali. Jaká byla odpověď těch, kteří to prožili? Petr se postavil a začal hovořit. Jestli se nás tu Bůh skutečně dotkne, nebude důležité, zda se to místo zatřese nebo ne, ale to, co to s námi udělá, až se vrátíme domů, do normálních dnů. Teď se dostávám k čtvrtému bodu Ezechiele: V moci Ducha svatého žijící křesťan. Ezechiel: Pak budete sídlit v zemi. Pán Ježíš říká Nikodémovi: Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (J 3,8) Křesťan, narozený z Ducha, začne žít a chodit s Bohem v praktickém životě. Bůh má právo kdykoli mě zastavit, přesměrovat, mluvit a já tam nevkládám žádné ale. Řeknu vám jeden osobní příklad z posledních dnů. Když se mě lidé ptají, jak se cítím, odpověděl bych: Velmi dobře. Velmi mlád. Až na to, že mé tělo mi každé ráno dokazuje, že to není pravda. Co kdysi bylo hračkou, dnes je problémem. Kdysi jsem tvrdíval, že noc je na cestování a den na práci, že škoda tratit čas tím, že budu přes den cestovat. Dnes už to dávno není pravda. Letos na Letnice mě pozvali na celosvětové modlitby, které se konaly v Praze. Vyžádal jsem si čas na modlitbu, volal jsem k Bohu, radil jsem se s bratrem biskupem a oba mi doporučili tam jet. Z programu modliteb jsem se dozvěděl, že se budu modlit čtyři minuty, dvakrát po dvou minutách. A proto mám jet do Prahy? Otče, a ty tam nemáš jiné? Přece tam je tolik velikánů. Vždyť to je přece jedno, kdo se bude modlit. A On mi říká: To není jedno. Já tam potřebuji tebe. Otče, ty víš, jak jsem slabý. Odpověď zněla: Já ti pomohu. Ještě v autě jsem se ptal: Pane, opravdu to děláš pro čtyři minuty? A On mi říká: Ale já tě tam potřebuji. Když mi vydáš svá ústa na ty čtyři minuty, já si z toho už něco udělám, neboj se. Bůh věděl, co dělá. V Betlémské kapli všechno běželo podle programu, modlil jsem se a po modlitbě jsme odjeli domů. Nevím, kdy naposled jsem prožíval tak velikou Boží blízkost jako toho dne v autě na zpáteční cestě. Bůh mi dal velmi jasně najevo, že si cení to, že jsem jel pro ty čtyři minuty. Vítr vane, kde chce. Nemusím vědět proč. Nemusím znát Boží záměry. Potřebuji jenom poslechnout, říci: Ano, Otče. Chodit s Duchem svatým znamená mít stálý kontakt s ním, znamená mít stálé spojení. Na rozdíl od nás má pokrytou celou zeměkouli. Před jeho signálem se neskryješ. Jen měj svůj mobil stále zapnutý. Pak budete sídlit v zemi. Jak vypadá země zaslíbená? Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval šlapáním čerpadla jako zelinářskou zahradu. Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce. (Dt 11,10 12) Život, do kterého tě chce Bůh uvést, život, do kterého tě vede, má sice hory a údolí, budeš prožívat různé boje a zápasy, ale je to země, nad kterou bdí Hospodin, tvůj Bůh. Jsem mu vděčný, že můj Bůh je na trůnu, a proto má vše pod kontrolou. Sobotní uzdravení V sobotu 3. července jsme jeli celá rodina na týdenní duchovní soustředění Apoštolské církve na Dlouhých Stráních v Jeseníkách. Dopoledne před odjezdem bylo nepříjemné vedro, a přesto naše Eliška řekla, že je jí zima. Dostala teplotu. Bojovala jsem, jestli vůbec máme odjet, ale cítila jsem, že to je útok od zlého, abychom tam nejeli, protože nám tam Pán chce požehnat. Tak jsme vyrazili. Díky Bohu za klimatizaci v autě! Elišce bylo i tak zle, při příjezdu na hotel měla 39 C. To nám ta dovolená teda pěkně začíná! Tom s Honzíčkem šli jezdit na čtyřkolkách a já jsem musela zůstat na pokoji s nemocným dítětem. Co když bude mít horečky celý týden? Už to tak víckrát bylo! To bych nešla na žádné kázání, bude tu sloužit tři večery biskup církve Martin Moldan a čtyři večery emeritní biskup Rudek Bubik... Já jsem se tak těšila na duchovní občerstvení... Tolik úsilí mě stálo vše sbalit... Tolik peněz jsme zaplatili... Musíme se Elinko modlit a prosit Pána Ježíše, ať tě uzdraví. Víš co, nejdřív ti přečtu z Bible o uzdraveních. Dnes je sobota. Přečtu ti o uzdraveních v sobotu. Obě nás ta myšlenka nadchla. V Lukášově evangeliu jsem našla rovnou tři příběhy o uzdravení v sobotu uzdravení suché ruky (L 6,6), uzdravení 18 let sehnuté ženy (L 13,10) a uzdravení člověka stiženého vodnatelností (L 14,1). Pak jsem jí ještě četla o vzkříšení dcerušky Jairovy a uzdravení slepého u Jericha. Naplnila nás víra a modlily jsme se, aby Pán Ježíš uzdravil i dcerušku Salamonovu. Večer před spaním jsem přijala ve víře verš: Bohu pak chvála, který vždycky dává nám vítězství v Kristu. (2K 2,14 kralický překlad). Opravdu mě naplnila víra v naplnění tohoto slova. Vnímala jsem Boží moc, když jsem ten verš nad Eliškou promlouvala. Říkala jsem to pořád dokola, až usnula. Druhý den se probudila úplně bez teploty! Mohla jít na besídku, odpoledne si hrát na čerstvém vzduchu a celý týden se radovat s dalšími malými křesťánky. Pán Ježíš je živý a mocný a vykonal další UZDRAVENÍ V SOBOTU! Jemu buď sláva! Veronika Salamonová, AC Olomouc

9 Ročník 22, září 2010 Jednou v zimě jsme byli v Hustopečích. Nenávidím sníh, i když je jen na obrázku, a hlavně když mám cestovat. Dálnice byla tehdy neuklizená, mokrý sníh, hrozně to klouzalo. A já mám jet domů z Hustopečí. Vjeli jsme na dálnici a bylo zle. Třicet, čtyřicet maximum a auto jezdilo, kudy chtělo a ne kudy chtěl řidič. Modlil jsem se: Pane, proč? Copak to nemohlo počkat několik hodin, než bych dojel v suchu domů? Ale On mi chtěl něco ukázat a řekl mi: A já ti teď ukážu, co dokážu. Podívej se na hodiny. Domů dojedete bez jediného problému, až na tu poslední zatáčku na Červenkách, a průměrnou rychlost budete mít sto kilometrů za hodinu. A my jeli sotva třicet a teď tomu uvěř. A tam jsem pochopil, kým On je. Za chvíli se sníh ztratil a my jsme se rozjeli. Když jsem doma sečetl průměrnou rychlost, byla něco přes 101 km za hodinu. A jen v jedné zatáčce nám trochu sklouzlo kolo na štěrku. Bůh nepotřebuje, aby anděl hlídal každou zatáčku, On ví předem. Hospodin je můj Bůh. A On bdí nad touto zemí. On bdí nad životem. Je to však život, kde jsou hory a údolí. Občas procházíš údolím stínu smrti, kde ďábel útočí, ale ty víš, že On je s tebou. Takový je život v zaslíbené zemi. V listu Židům se píše: Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla (Žd 4,9 10) Tady není řeč o nebi, ale už o této zemi. My máme vejít do nové země a žít v ní v odpočinutí od své práce. To znamená: Já mu sloužím, mému tělu se to ne vždy líbí, ale On mě chce uvést do odpočinutí, abych odpočinul v něm. A na závěr bych chtěl ještě přečíst několik slov z listu Židům: A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti. Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; (Žd 4,11 12) A Petr hovoří v 1P 2,9: Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, Haleluja, amen, to je úžasné. Proč to udělal? abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Cílem není, aby ses vyžíval na různých konferencích a prožíval já nevím, co všechno, ale abys hlásal mocné skutky toho, který tě poslal. A jak k nim se dostaneš? Začni žít v té zaslíbené zemi a On tě začne vést. A On vesměs učí tím způsobem, jako mě, když jsem jel z Hustopečí. Na závěr se podívejme ještě jednou na Boží plán. První bod: Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. (Ez 36,25) Přijal jsi Ježíše Krista jako svého Spasitele? Je už tvé jméno zapsáno v Knize života? Druhý bod: A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26) Zjistíš, že Bůh má moc změnit tvé myšlení a tvůj charakter. Třetí bod: Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,27) Budeš žít v moci jeho Ducha svatého, tato moc se bude projevovat a ty půjdeš od vítězství k vítězství. A poslední, čtvrtý bod: Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ez 36,28) (upraveno a kráceno) Zvukové záznamy všech kázání z letošního Duchovního soustředění na Dlouhých stráních je možné stáhnout z webových stránek brněnského sboru Apoštolské církve na adrese: Očima slovenských sourozenců Za poslednú dobu sa v mojom živote začalo meniť veľa okolností. Síce všetko to boli zmeny dlho očakávané a veci, na ktoré ma Pán dopredu upozornil, že sa stanú, predsa však dostatočne náročné na zachovanie si správneho postoja. Jednoducho povedané, bojovala som o prežitie aj fyzické a následne aj duchovné. Vedela som, že sa dostávam blízko ku kresťanskej vlažnosti a vôbec som s tým nebola spokojná. Keď som sa dozvedela o duchovnom sústredení a tom, že sa tam chystajú niektorí z mojich blízkych, bolo to , čiže deň pred posledným termínom prihlásenia. Neváhala som, nič som nepotrebovala viac ako sa týždeň duchovne sústrediť, a to i napriek tomu, že som nemala vybavenú dovolenku a mala len 14 na účte, a aj to požičaných. Urobila som krok viery, a môžem povedať, že sa oplatilo! Nie je možné zhrnúť celý týždeň do pár viet, každá chvíľka bola nabitá prítomnosťou Ducha Svätého, stáli sme v prúdoch živej vody, zdieľali obecenstvo Tela Kristovho, boli vyučovaní služobníkmi pomazanými k tomu, aby viedli Jeho ľud, boli sme okopávaní, orezávaní, prihnojovaní a polievaní, a preto musím vytiahnuť len to najdôležitejšie. Boh počul moju modlitbu, a Duch Svätý odpovedal na môj smäd. Aj skrze prorockú službu emeritného biskupa R. Bubika a pastora P. Bubika mi Pán pripomenul Jeho zmluvu, konkrétne veci, ktoré som Bohu sľúbila, a tiež zasľúbenia, ktoré mi dal On. Boh od svojej zmluvy neodstupuje! A i keď sa v niektorých oblastiach akoby 6 rokov nič nedialo, On nezabudol ani na jedno zo svojich zasľúbení a veci sa začali meniť. Pán nielen povoláva, ale aj uschopňuje. Predsa však asi to najpovzbudzujúcejšie je, že všetci, ktorí sme tam boli, sme prežili nové povolanie a zmocnenie do služby. Uhlíky sa dávajú dokopy a začína horieť oheň. Jedným z konkrétnych výsledkov je, že po návrate domov sa v našom zbore v Martine spontánne rozbiehajú mládežnícke modlitby a ľudia sa pýtajú čo môžu robiť. Keď sme sa začali rozprávať o tom, že sa potrebujeme spolu viac modliť a zistili sme, že všetci túžime po tom istom aby tie rieky mohli prúdiť, a aby sme ten oheň v nás neuhasili, prvá reakcia viacerých bola: A to len jedenkrát za týždeň? Nuž, neviem, do čoho to prerastie, ale začiatok je dobrý! (Aj teraz, keď píšem tieto riadky, sedím na sekretariáte riaditeľa jednej strednej školy, okolo mňa lietajú triesky, na stole mám (vraj svoju) výplatnú pásku a v mysli tri obrovské otázniky o prežitie, jeden človek podáva rezignáciu, druhý, ktorý už dlhé roky nevie pre mňa nájsť vhodné meno, nastupuje na jeho miesto a to bude môj nový šéf. Ovzdušie je napäté tak, že by sa dala vyrábať elektrina, a do toho vrieska nejaký popový spevák z rádia.. A ja mám pokoj vo svojom vnútri, radosť zo spasenia a v hlave mi znejú zasľúbenia do najbližších dní. Snažím sa rátať Božie dobrodenia, nezabudnúť ani na jedno z nich, a ísť ďalej, hlbšie, a bližšie k Trónu. O všetko ostatné sa On až doposiaľ vždy staral. Ježiš Kristus je tá Cesta, cesta z tohto sveta do sveta budúceho.. týmto sa moja zmluva začala, a dnes som zase o jednu zákrutu bližšie k cieľu.) Slávka V mojom živote nastalo obdobie, kedy som zrazu nevedel ako ďalej. Nebolo to preto, že by neboli možnosti, ale práve naopak, naskytli sa mi viaceré alternatívy a ja som sa nevedel rozhodnúť ako ďalej, resp. som sa bál urobiť ďalší krok. Posledné obdobie bolo ťažšie aj vďaka množstvu ďalších okolností, ktoré na mňa silno vplývali. Jednou z nich bola možnosť ísť študovať na biblickú školu. V októbri tohto roku tomu budú tri roky, čo u nás v zbore kázal emeritný biskup Rudko Bubik a ja som prijal povolanie do služby. Tento rok som sa rozhodol, Duchovní soustředění

10 Ž I V O T V K R I S T U Duchovní soustředění že chcem ísť študovať na biblickú školu v Kanade. Posielal som množstvo dokumentov a potrebných informácií a už chýbalo len urobiť skúšku z angličtiny. Moja túžba ísť bola silná, no nevedel som celkom jasne, či to je aj vôľa Pánova. Preto som prosil o Jeho vedenie a vedel som, že On mi môže dvere kedykoľvek zavrieť, čo sa aj stalo, pretože skúšku som neurobil. Ďalšou alternatívou bola biblická škola v Kolíne, (bola to alternatíva, nie zadné dvierka ). Na duchovné sústredenie som išiel s očakávaním, že dostanem odpoveď. Hneď na začiatku pobytu, na jedných poobedňajších modlitbách, brat Rudko vnímal, že v miestnosti je niekto, kto chce slúžiť Bohu, ale nevie, ako ďalej a už nevládze. Srdce sa mi rozbúchalo, pretože som vedel, že je to o mne. No jedna sestra bola rýchlejšia a predbehla ma a ja som ostal stáť a potom som sa už neodvážil, pretože ma zastavila myšlienka, ako to všetko bratovi Rudkovi vysvetlím, keď sa bude pýtať: Jaká je tvá prosba? Takže som premárnil svoju príležitosť. Ďalšie dni som sa s tým nevedel zmieriť. Videl som okolo seba ľudí, ktorých Boh menil, šťastné tváre, zodpovedané otázky, a každý deň niekto hovoril o biblickej škole. Tak v stredu alebo vo štvrtok (neviem presne), som dal hanbu stranou a vyskočil som, keď dal brat Rudko Bubik na svojich modlitbách výzvu a vysvetlil som mu, o čo ide. Čakal som, že bude mať pre mňa nejaké prorocké slovo, alebo že mu Pán niečo zjaví, no on na mňa položil ruky a pomodlil sa a nič viac nenasledovalo. No v tej modlitbe povedal: Pane, Ty ho voláš do služby, do které se mu taaaak velmi nechce. A ja som bol zmätený, pretože v mojom srdci je veľká túžba po službe. Potom neskôr za mnou pribehli aj niektorí z nášho zboru, že sa tešia na moje svedectvo. (Oni mali moju otázku zodpovedanú skôr ako ja ). No ja som si v duchu hovoril, že nemám čo povedať, veď neprežívam nič zvláštne. Zlom nastal vo štvrtok večer, keď brat R.B. kázal o Duchu Svätom a dal výzvu. Ja som túžil po novom naplnení. Vyšiel som dopredu, jeden brat sa za mňa pomodlil a ja som zasa nič zvláštne neprežil. Keď som sa vrátil na miesto, tak som v tichosti rozmýšľal. Keď som videl ako Duch Svätý pracuje, ako sú ľudia krstený v Duchu Svätom a prežívajú nádherné chvíle, v duchu som si hovoril, že ja som niečo také neprežil. Moje obrátenie nebolo veľmi emotívne a krst v Duchu Svätom taktiež prebehol bez nejakých extrémnych prejavov. No zrazu som vnímal, ako mi Pán hovorí, že pocity ma nezmenia, že jedine On ma zmení a že sa mám spolu tešiť so svojimi bratmi a sestrami, ktorým sa teraz menia životy. Zahanbil som sa a uvedomil som si, že som vyšiel dopredu, lebo som chcel mať viac prežitok ako odpoveď. Zrazu som vedel aj odpoveď na svoju otázku. Potreboval som byť k sebe úprimný a prehodnotiť, že to, do čoho sa mi najmenej chce, je zostať a slúžiť na Slovensku aj bez biblickej školy. Celý týždeň som vlastne bojoval s Bohom, lebo niekde hlboko som vnímal, že Jeho odpoveď je NIE, ale snažil som sa Mu vysvetliť, že ako to môže byť zlé, keď každý na duchovnom sústredení hovorí, aké je dobré ísť na biblickú školu. Bolo pre mňa ťažké si to priznať, ale Pán mi dal odpoveď. Skrze jednoduchú modlitbu mi Pán potvrdil, čo som niekde hlboko vo vnútri vnímal, no nechcel som si to priznať. Ďakujem Bohu za to, že je tak trpezlivý a že mi ukázal, čo je Jeho vôľa. Verím, že mi dá silu ju naplniť a aj keď nebudem na biblickej škole, budem v škole Ducha Svätého. Ľudo Grega zo Slovenska Touto cestou chcem poďakovať Bohu za to, čo vykonal počas uplynulého Duchovního soustředění. Nešiel som naň ktovieako radostne a odhodlane (vlastne som bol celkom znechutený zo života bez moci...), ale jasne som vedel, že nechcem, aby toto bola iba ďalšia konferencia, ktorá sa napokon zmení v dovolenku. Počas celého týždňa ma Pán postupne učil, volal k sebe a premieňal ma, až napokon vo štvrtok, po mnohých rokoch od môjho znovuzrodenia, ma pokrstil svojím Svätým Duchom. Chcel by som všetkých čitateľov povzbudiť: áno, Boh naozaj počuje a skutočne odpovedá na volanie úprimného srdca. Nie vždy tak, ako by sme si to predstavovali, ale naše predstavy sú v Jeho diele bezpredmetné. Čakal som zvláštny pocit pri krste Duchom Svätým, ale nič neprišlo. Čakal som, že sa začnem hneď modliť v nových jazykoch nič neprišlo. Stačilo však iba zostať trpezlivým a veriť. Nasledujúci večer, tj. v piatok, som si na vlastné prekvapenie všimol, že už sa nemodlím mne známou rečou. Boh je suverénny. Je originálny. Jeho vôľa je zvrchovaná. Nediktujme Bohu čo, kedy a ako. Dôverujme mu. D.K. Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55,1) Už niekoľko mesiacov som túžil byť pokrstený Duchom Svätým. Teraz si myslím, (keďže ma Pán zachránil iba nedávno), že prekážkou mojej viere boli myšlienky typu: ešte je skoro, nie si dosť hodný, nie si dosť svätý. Na sústredenie som išiel s nádejou, že sa priblížim k Bohu, ale On moje očakávania prekonal. Vo štvrtok podvečer bolo kázané slovo akoby úplne pre mňa....proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno... a...čím spíše dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí. (Lukáš 11,9 13) Aj keď som poznal tieto verše, v ten večer ma zasiahli ako nikdy predtým a všetky pochybnosti boli v okamihu preč. Pri výzve k modlitbám som vedel, že stačí, aby som si po tento dar prišiel. Vpredu sa za mňa modlili pastor s manželkou a neprestali, až kým mi nepomohli prekonať všetky moje predstavy o tom, ako má taký krst prebiehať (typu: niekto mi klepne kladivom po hlave a budem vedieť, že toto je ono ), a kým som neprehovoril aspoň niekoľko slov v nových jazykoch. Vtedy som si uvedomil, že som dostal to, o čo som prosil, že som klopal a bolo mi otvorené a že Duch Svätý naozaj bude vyliaty na každé telo aj na to moje. R.H.

11 Ročník 22, září 2010 Dům modlitby pro všechny národy v Jeruzalémě Jsem misionářkou v Jeruzalémském domě modlitby pro všechny národy, který se nachází na Olivové hoře ve východní části Jeruzaléma obývané muslimy. Takže žijeme v muslimské komunitě, nedaleko místa, kde Pán Ježíš vystoupil na nebesa. Duchovním cílem a vizí jeruzalémského Domu pro všechny národy je příprava cesty pro druhý příchod Pána Ježíše Krista prostřednictvím modliteb, duchovní stráže, duchovního boje, uctívání, vyvyšování Božího jména, půstů a všeho, co nám Boží Duch svěřil jako strategii pro to, abychom duchovně stáli za církví v jednotlivých národech. Jako strážci na hradbách trávíme denně hodiny na stráži v modlitbách a v uctívání, naslouchání Božímu hlasu. To, co duchovně uvidíme, co nám Bůh zjevuje a vkládá do srdce, předáváme dál církvím. Seminář Aleny Krausové pochody kolem Jericha, kdy přijížděli do Moskvy z USA a západní Evropy proroci a přímluvci a konali tam na Rudém náměstí a kolem Kremlu duchovní boj za pád železné opony. Dům modlitby, jehož jsem součástí, je organizací, ale současně i mesiánskou církví smíření a komunitou, kde nás žije průměrně mezi 20 až 40 lidmi. Jsou mezi k pronajmutí, a tak si ho pastor pronajal. Už přes dvacet let v něm sídlí organizace Domu modlitby, zatímco všechny ostatní křesťanské organizace, které vznikly asi před dvaceti a více lety včetně křesťanské ambasády, se už několikrát stěhovaly. My dům nemůžeme koupit, protože z hlediska Arabů se na arabské půdě nedá koupit žádný majetek, můžeme si ho jenom pronajmout. Oni by prodej domu ve východním Jeruzalému považovali za zradu a to se trestá smrtí podle práva šaríja. Právě po mém příchodu na Olivovou horu se taková tragická událost stala. Jeden Arab prodal svůj dům s několika byty ortodoxním židům. Do týdne ho chytli muslimo- Izrael Návrat Židů Jeruzalém je ohnisko, kde dochází k nejsilnějšímu duchovnímu střetu, protože Izrael jako Boží vyvolený národ je středem Božího zájmu a zároveň místem tří náboženství, křesťanství, judaismu a islámu. Mocnosti, které stojí za falešným náboženstvím islámu se tam střetávají s Božím duchem a s Božími plány, které souvisí s místem Izraele v Božím plánu spasení a s jeho použitelností jako národa pro závěrečnou dobu, ve které žijeme. Věřím, že jako Kristova církev rozpoznáváte, a Duch svatý to dává na vědomí po celém světě, že žijeme v poslední době. Naplňují se znamení poslední doby, tak jak nám je Pán Ježíš řekl, a některá z těchto znamení se týkají právě Izraele. Jedním z nich je to, že Bůh slíbil, že na konci věku bude izraelský národ, který byl po dva tisíce let rozptýlený ve světě, shromažďovat do své země. Což i dělá, říká se tomu hebrejsky alija to znamená návrat. Skutečně jsme svědky toho, že od konce 19. a potom zejména v průběhu 20. století došlo k mohutnému pohybu Židů z různých koutů světa, nejvíce to bylo ve 20. století z rusky mluvících národů z oblastí bývalého Sovětského svazu, protože Bůh pohnul komunistickým systémem a nechal ho padnout. Z prorockého hlediska se to jeví tak, že Pán Bůh to udělal proto, aby vyvedl svůj židovský lid, aby mu umožnil návrat do zaslíbené země, protože komunistický systém Židům emigraci nedovoloval. Vím o tom, že než se to stalo, konaly se mnohé tzv. námi svobodní i ženatí, někdy i rodiny s dětmi, a žijeme přímo v domě modlitby nebo v pronajatých bytech vzdálených do pěti minut, takže jsme všichni pohromadě. Historie Náš pastor založil Dům modlitby před více než dvaceti lety. Přišel do Jeruzaléma sám, z Božího povolání na slovo, aby stál na hradbách Jeruzaléma jako strážce. Nejdřív si myslel, že Dům modlitby založí někde v západním Jeruzalémě, v židovské oblasti, ale při jedné procházce na Olivovou horu mu přišli do cesty lidé, kteří mu řekli: Tenhle dům je k pronajmutí. A on prožil od Boha, že to je to místo. Dům byl původně postaven pro nějakou velmi bohatou arabskou vládní rodinu z Jordánska. Po rozpadu rodiny byl dům vé v Jordánsku, kde se chtěl ukrýt, mučili ho, jak mi osobně vyprávěla jedna moje známá, a pak ho zabili. Byl to otec mnoha dětí. Náš vedoucí pastor jednou vyprávěl, jak se majitel našeho domu jednoho dne rozhodl, že by dům rád použil znovu pro rodinné účely. Chtěl dům vrátit a upozornil na to vedoucího. Celý Dům modlitby se modlil a majitel prožil ve snu Boží navštívení. Přestože je to muslim, věděl, že to byl Bůh, kdo mu řekl, že dům bude sloužit Božím účelům. Majitel přišel k vedoucímu a řekl mu: Budeš tady dál, protože já vím od Boha, že mu to má patřit. Takže doteď jsme na Olivové hoře. Vlastně je to taková předsunutá bojová pozice, protože žijeme mezi muslimy a všude kolem nás je velice hustá 11

12 Ž I V O T V K R I S T U Izrael duchovní temnota. Je to i psychicky náročné, protože pětkrát denně se z mešit ozývají hlasy muezzinů. Ze začátku mi to připadalo trošku takové orientální a zajímavé, ale čím déle jsem stála ve stráži, tím více jsem si začínala uvědomovat, jak je to duchovně velmi nepříjemné, protože tím se vlastně vyhlašuje do duchovního ovzduší ta lež, že Alláh je jediný Bůh a Mohamed je jeho prorok, a pořád je tím celé ovzduší prosycené. To je součást atmosféry, ve které stojíme na stráži. 24 hodinová modlitební stráž Hlavním cílem a prioritou naší služby je držet 24hodinovou stráž, která má vzor ve stráži moravských bratří. Moravští bratři poté, co v Herrnhutu činili pokání a byl na ně vylit Duch svatý, byli pokřtěni Duchem svatým a založili duchovní stráž. Byla to stráž chvály, uctívání a modliteb a trvala 120 let. Z této stráže pak vzešla první protestantská misie, která zasáhla všechny kontinenty světa. Je to duchovně-historický předpoklad v tom smyslu, že se opět bude dít to, co už Duch svatý tu a tam v historii dělal. Souvisí to s Božím zaslíbením, že v poslední době znovu vybuduje Davidův stánek. David ustanovil nepřetržitou duchovní stráž, která uctívala Boha Izraele a trvale připomínala jeho vládu. Smyslem duchovní stráže je totiž trvale vyhlašovat do duchovního ovzduší Boží jméno, Boží kralování, vítězství Pána Ježíše Krista, bez přestání uctívat, chválit a vyvyšovat Boží jméno. Spolu s tím jdou ruku v ruce nepřetržité modlitby Božího lidu. Víte, že když si oddělíte nějaký čas pro Pána, a třeba do toho vstoupíte i s půstem a máte takové duchovní osobní soustředění, nějak se to odrazí na vašem duchovním životě, něco se stane. Možná prožijete průlom v nějaké oblasti, kde jste při běžném nasazení nemohli zvítězit. A teď si takové duchovní nasazení představte 24 hodin denně bez přestávky desítky let. Nastavení, kdy je trvale někdo na modlitbě, kdy ustavičně někdo stojí před Bohem v nějaké oblasti. A současně se dějí nepřetržité chvály a uctívání. To zásadně proměňuje duchovní atmosféru. Duchovní atmosféra je vyčištěná, a pak se začnou dít Boží věci. Nebe se spojí se zemí, Bůh mluví a jedná. Je to rozdíl oproti běžnému křesťanskému životu. Nevím, jak to v církvi vypadá s modlitebním životem celkově, ale když to vezmu podle vlastního sboru, tak je to nedostatečné. Když se ale modlitební stráž odehrává nepřetržitě, Bůh má příležitost mluvit. Má příležitost zjevovat věci skryté, které při běžném životě, kdy nemáme dostatečné nasazení k tomu, abychom intenzivně a vytrvale hledali Boží tvář, nemáme šanci slyšet a přijímat. V domě modlitby také přijímáme určitou duchovní strategii pro modlitby za národy. Stojíme ve stráži pravidelně. Když to spočítáte za několik let, jsou to už stovky, tisíce hodin. V naší vizi je celý svět rozdělený do dvanácti úseků podle dvanácti směrů, do kterých bylo před 2000 lety vyneseno dvanácti apoštoly evangelium. To jsou směry, kudy skutečně vyšli, je to historicky doloženo. Takže stojíme ve dvanácti branách, my tomu říkáme brány, ale můžeme si to představit jako duchovní cesty ve směrech k národům, kudy bylo vyneseno evangelium. Jeruzalém je uprostřed jako hlavní město z hlediska dějin spásy národů, hlavní město světa z duchovního hlediska. Každé dvě hodiny se stráž střídá a minimálně tam musíme stát dva. Často máme také hosty, tehdy je stráž početnější. Prakticky ji držíme 24 hodin denně a je hlavní prioritou Domu modlitby pro všechny národy. Z Boží milosti a z Božího povolání jsme tam shromážděni lidé z mnoha koutů země, ze všech možných kontinentů a národů, mluví se tam řadou jazyků. Hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina a ruština, ale jednotlivé skupiny, jako třeba Indové, Číňané, Afričané se mezi sebou občas dorozumívají svými jazyky. Každé dvě hodiny se strážcové vystřídají v jednotlivých branách, za 24 hodin takto pokrýváme celý svět modlitbami a vzýváním Božího jména nad jednotlivými národy. Není to tak, že bychom měli nějaký seznam a za dvě hodiny odmodlili všechny ty národy. Tak to nefunguje. Koncepce stráží je taková, že první hodinu hledáme Boží tvář, čteme Slovo, chválíme, uctíváme, zpíváme, jsou to takové prorocké chvály. Pokud možno máme v každé bráně živé chvály. Pokud je nemáme, pouštíme CD s chválami, přidáváme se ke chvalám na CD a přibližujeme se k Pánu. Brány nesou názvy podle buďto ještě dodnes dochovaných jeruzalémských bran, jako Nová brána, Lví brána, Damašská brána, Zlatá brána, která je uzavřená, a další, anebo jsou to jednotlivé směry ven z Jeruzaléma do jednotlivých národů a kontinentů, které jsou pojmenovány třeba podle sídlišť nebo ulic, které vedou z Jeruzaléma ven tím směrem. Modlitební konvokace Druhou prioritou Domu modlitby je modlitební konvokace svolání národů. Mobilizujeme znovuzrozené křesťany z celého světa, ze všech kontinentů, ze všech národů, aby se jednou za rok na čtrnáct dní shromáždili na určené místo do Jeruzaléma na takové duchovní soustředění. Konvokace je jedinečná v tom, že se jednou za rok sejdou duchovní zástupci jednotlivých národů a kontinentů nebo skupiny přímluvců a stojí v přímluvách a v duchovním boji za národy a za Izrael. Proč se přimlouváme kromě Izraele i za ostatní národy? Protože podmínkou spasení Izraele, jak se dočteme ve slově Božím v 11. kapitole listu Římanům, je, že nejprve musí vejít plný počet pohanů a potom bude spasen celý Izrael. S námi, křesťany z pohanských národů, Bůh jedná individuálně nebo ve skupinách, ale s Izraelem vždy jednal v historii a bude jednat i v závěru historie jako s celým národem. Pokračování na str

13 Ročník 22, září 2010 Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. SKUTKY APOŠTOLSKÉ Sk 5,1 ANANIÁŠ A SAFIRA. Takové drobné provinění a takový trest? Funguje to i dnes v církvi? To bych už měl být asi taky mrtvý, protože jsem se určitě už taky tak nějak podobně provinil. Mnohé věci jsou napsány v Bibli pro naše poučení. Pro nás je to banální přestupek, ale před Bohem strašná věc. Jednou jsem položil svému nebeskému Otci otázku, proč je mu rebelie tak strašně odporná. A On mi odpověděl: Podívej se kolem sebe. Kolik bolestí, problémů je ať mezi lidmi nebo zvířaty, proč? Kvůli rebelii. Proto ji nestrpím. Uvědomme si, že hřích proti Duchu svatému je hříchem nejtěžším, neodpustitelným. A Petr tam říká: Lhali jste Duchu svatému. Kdyby na to křesťané více dávali pozor. Z druhé strany, kdyby Bůh jednal dneska tak, jako tam, bylo by v našich sborech hodně pohřbů. Lidé si někdy neuvědomují, co dělají, ale někdy důsledky bývají těžké a člověk si ani neuvědomuje proč. Současně to byl učebnicový příklad. Bůh je shovívavý, ale ne do nekonečna. A proto bychom měli být na tyto věci, které se zejména díky francouzské revoluci tolik rozbujely, daleko víc bdělí. Nedávno jsem četl jeden článek, který mě dost zaujal. Je z Japonska. Ďábel vždy a ve všem kopíruje Boha. A právě jedna odnož konfucianismu má učení, hodně v Japonsku rozšířené, že rovni si mohou být jen přátelé. A jinak v životě rovnost neexistuje, ať je to na kterékoli úrovni. Ve firmě, v rodině, ve společnosti i v duchovní oblasti. Neexistuje. Když se člověk nad tím zamyslí, vidíme, že ďábel svými líbivými řečmi o svobodě se snaží systém autorit křesťanům ukrást, ale mezi svými lidmi ho naopak tvrdě prosazuje. I zde se ten zlý snaží naplňovat to, co řekl, jak píše Bible: Budu jako Bůh. Čili je to silný systém. Ale křesťané se ho vzdali. Takže proto je třeba na to dávat pozor. R.B. Sk 5,29 BOHA JE TŘEBA POSLOUCHAT, NE LIDI. Kdy neposlouchat lidi ale Boha? Jen tenkrát, když mi k tomu Bůh dá přímo příkaz. Tak jako Pán Ježíš řekl apoštolům: Jděte, zvěstujte evangelium všemu stvoření. To byl jasný příkaz. A proto oni řekli: My víc musíme poslouchat Boha. Ale všímejme si, že Pán Ježíš učedníky nikdy neposílal proti Římanům a proti vládnoucí moci, ale současně jim taky řekl: Na stolci Vítáme vaše komentáře, pro listopadové číslo zpracováváme listy Galatským, Efezským, Filipským, Koloským a Tesalonickým. Na adresu zivotvkristu@seznam.cz nám můžete do 10. října posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu. Mojžíšově usedli farizeové. Je zajímavé, že neřekl saduceové. Cokoli vám řeknou, čiňte, ale na jejich život pozor. Čili tady nám jasně ukazuje, že jsou tu systémy. Když za mnou jezdili faráři a začali u mě hovořit negativně o biskupech a papežovi, zastavil jsem je a řekl jsem jim: Já mohu, ale vy nesmíte. Vy tvrdíte, že vás tam Bůh postavil, a v tom případě musíte papeže a biskupy přijímat. To je zásada, kterou si musíme uvědomit. R.B. Sk 8,13 TU UVĚŘIL I SÁM ŠIMON. Čteme zde, že tento čaroděj Šimon se dal pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu. To, že ve skutečnosti Šimon vůbec neučinil pokání, ale pouze obdivoval moc, kterou viděl, poznáváme o několik veršů dále, kde čteme, že si Šimon chtěl koupit Ducha svatého za peníze. Vidíme tedy, že Filip nepoznal, že Šimon neučinil pokání a pokřtil ho. Nijak tímto nechci snižovat požehnanou Filipovu službu, chci zde jen ukázat na určitý princip. Ve Sk 21,8 je Filip dle překladu KMS nazván evangelistou (EP kazatel evangelia). A jeho služba v Samaří svědčí o tom, že tuto služebnost skutečně zastával. Vidíme, že Filip určité dary měl, ale jiné potřebné dary neměl, a k tomu, aby se církev v Samaří zdravě rozvíjela dál, bylo potřeba dalších služebností, uvedených v Ef 4,11. Vidíme, že teprve apoštol Petr odhalil tento nedostatek Filipovy služby a rozpoznal Šimonovu neupřímnost. Vidíme, že aby dílo nebylo ohroženo následující činností Šimona, evangelista Filip potřeboval práci předat apoštolům. Díky Bohu, byl Filip natolik pokorný, že to udělal. Nenadouval se slovy: Podívejte se, kolik zázraků se stalo a kolik lidí se obrátilo, to je mé dílo, já vás sem nepustím. Tak i dnes si evangelisté potřebují uvědomit, že i když jejich služba může být požehnaná podobně jako Filipova, stejně tak jim ale určité podstatné věci scházejí, podobně jako Filipovi. Proč? Protože Bůh se rozhodl, že církev není sbor supermanů, ale tělo údů vzájemně se podpírajících (viz Ef 4,16). Kéž by se tedy evangelisté nestavěli do role apoštolů a vedoucích církve, kéž by dokázali přijmout autoritu apoštolů a předat nově obrácené pastýřům a učitelům, podobně jako to udělal Filip. Kéž by si evangelisté dokázali uvědomit, že potřebují církev k tomu, aby jim dílo neshořelo. Církev potřebuje evangelisty a má jim dát prostor ke službě a evangelisté potřebují církev, mají sloužit pod autoritou apoštolů a mají umět včas předávat nově obrácené pastýřům a učitelům. red. Sk 8,14 POSLALI K NIM PETRA A JANA. Neměli by se za křest Duchem svatým modlit jen apoštolové? Toto je jedno z problematických míst, které jakoby nahrávaly katolické verzi, že vkládat ruce může jen biskup, ale z druhé strany najdeme i místa, která hovoří jinak. Ale zároveň jsem tvrdě proti, aby se modlil kde kdo. Takže tady je třeba hlídat vyváženost. Ne každý. A proto já osobně budu tvrdit: Nedovolím, aby na mě vkládal ruce kdekdo. A hlavně jsou-li to cizinci, které neznám. Tady je třeba být velmi opatrný. Ale ohledně křtu v Duchu svatém se přikláním k tomu, že by to měli být lidé, za nimiž stojí ovoce života, lidé, kteří skutečně mají pomazání. Ale přímo apoštolové, tam pak dojde k hádanici, kdo je tím apoštolem a kdo ne. R.B. Sk 13,2 ODDĚLTE MI BARNABÁŠE A SAULA K DÍLU, K NĚMUŽ JSEM JE PO- VOLAL. Jde o povolání do apoštolského úřadu? I toto může být pravdou. Protože někde se to stát muselo. Ale ta práce s Pavlem trvala čtrnáct let. Už jsem několikrát řekl, že přeprogramovat rabína na apoštola nebylo jednoduché. On musel být nejen tři roky v Arábii, ale i v třetím nebi, aby šlo to staré myšlení vyměnit. To není tak jednoduché. A proto bychom si měli uvědomovat i tyto věci. Když se mě ptají, jaké služebnosti vnímám u sebe, vnímám dvě: prorockou a apoštolskou. Ale u té apoštolské to nejspíš bylo až v Argentině, když se mi Pán Ježíš ukázal. Ukázal mi své rány, a pak mi řekl: Pas mé ovce. R.B. Sk 15,29 ZDRŽUJTE SE VŠEHO, CO BYLO OBĚTOVÁNO MODLÁM, TAKÉ KRVE, PAK MASA ZVÍŘAT, KTERÁ NE- BYLA ZBAVENA KRVE Jak to platí dnes pro nás? Mohu jít do vegetariánské restaurace, když tuším, že jídlo pochází z farmy Buddhistů? Mám rád játra, ale trošku krve z nich za syrova vždycky vypláchnu tam to prostě nejde zbavit krve 100%, nesmím to jíst? K otázce masa z farmy Buddhistů se řídím tím, co je napsáno v Písmu: Mějte v ohavnosti i šat poskvrněný hříchem. Čili pokud mám podezření, jdu od toho. Zadruhé vegetariánství. Já toho masa až tak moc nesním, někdy mi lidé říkají: Když jíš maso, tak máš v žaludku zdechlinu. Já jsem jim odpověděl: Když jsi vegetarián, tak máš v žaludku hnůj. Nebudeme rozebírat, co kdo má v žaludku. Zůstanu u Písma. Bůh dal Noemu příkazem: A jako zeleninu i maso jíst budeš. Že bych já až tolik masa snědl, v porovnání s množstvím, o kterém čtu ve Starém zákoně, to ne. Například když Abraham nachystal jídlo pro své tři hosty, měli chleba z třiceti šesti kilo mouky a jednoho býčka. Takový mladý býček váží sto padesát až dvě stě kilo, znám to, protože jsem ho z krávy vytahoval, takže zhruba vím, co to znamená. Abych na posezení snědl to, co třeba nabídl Samuel Saulovi, celou kýtu i s tím, co je na ní, tak to asi sotva. Já ani ne z králíka, natož z mladého býčka. S vegetariánstvím ale nechci mít nic společného a to proto, že je to proti tomuto Božímu rozkazu. Ale budu jíst přiměřeně. Další věcí jsou játra. Nejen játry, ale veškerým masem procházela krev. Nechoďme do extrémů. Když jsme měli jakoukoli zabíjačku, řešili jsme to tak, že krev se vypustila do kanálu a hotovo. Pak se maso propralo vodou a tím to končilo. A krvavá jelita jsem Studijní materiál 13

14 Studijní materiál 14 tím pádem odmítl nejen jíst, ale i vyrábět. Maximálně jsme dělali zabíjačku nekrvavou. R.B. Sk 15,37 40 ROZDĚLENÍ KVŮLI JANU MARKOVI. Jak může vzniknout taková neshoda, když jsou oba vedení jedním Duchem? Rozdělení v církvi je špatným svědectvím podle lásky přece poznají křesťany. Toto místo nám ukazuje, že ani tito lidé nebyli svatí s kolečkem nad hlavou. Rozumím tomu tak, že oba dva byli vedeni Duchem, jenže každý měl jinou prioritu a nejspíš i jiné pomazání. Pavel jako apoštol viděl něco jiného a Duch svatý ho vedl do jiné věci. Všimněme si, že během cesty se k Pavlovi připojili Timoteus, Lukáš, a další. Čili Bůh potřeboval Pavla bez Barnabáše. První otázka: Modlili se oba dva, když Pavel řekl Barnabášovi, ať jdou na druhou misijní cestu? Měl mu to Pavel říct? Anebo to byla síla zvyku? Barnabáš věděl, co byla jeho služba. On vychoval Pavla, on mu pomohl, ale přišel moment na první cestě, kdy najednou vidíme ne Barnabáš a Pavel, ale Pavel a Barnabáš. Barnabáš ustoupil a dále se věnuje výchově a vychovává Marka. Marek byl v Božím plánu. Pavel si ho později pochvaluje, ale Bible nám ukazuje: Nedělejme z takových věcí vědu. I apoštolům se to stalo. Oba vedeni Duchem, v obou případech jim Bůh požehnal, a pohádali se. Ale stávat by se to nemělo, to je jasné. R.B. Sk 16,16 18 SVĚDECTVÍ VĚŠTKYNĚ PA- VEL ODMÍTAL. Máme taky ve službě odmítat pomoc každého, kdo není s námi, i když dělá dobrou práci? I v osobním životě to bych nemohl ani do autoservisu Podívejme se na příklad v běžném životě. Máme doma žumpu. Každopádně do žumpy nejdu nabírat močůvku hrníčkem. Z hrníčku piju, ale měl jsem nádobu, kterou jsem nabíral obsah žumpy a zrovna tak kýbl, do kterého jsem pak močůvku lil. Nikdy bych v něm nenesl čistou pitnou vodu. Takže chci-li pitnou pramenitou vodu, což je Boží slovo, tak pozor, v čem to nesu. Ale pokud potřebuji močůvkou zalít rajčata a zeleninu, no tak si vezmu přiměřenou nádobu. Totéž platí i tady. Ovšem dnes mám na to téma věštkyně ve Filipech ještě jeden, trošku jiný výklad. Při psaní knih jsem se nedávno setkal s názorem jednoho z apoštolských otců, který píše: Duch svatý pracoval ve Starém zákoně na prorocích, Mojžíšovi atd., pracoval s Židy. Ale tentýž Duch pracoval i na řeckých filosofech. A on píše: A už tam připravoval filosofy a představoval jim Boha Otce, Syna i Ducha svatého a teď v církvi se tyto dva směry sjednotily. A já jsem najednou ustrnul, když jsem právě toto místo četl. To je poprvé, kdy apoštol Pavel vstoupil na území Řecka. A tento duch řeckých filosofů ho vítá ústy téhle věštkyně. Není náhodou v těch slovech věštkyně totéž, co napsal tento výše citovaný církevní otec později? Čili ten duch chtěl Pavlovi říct: Vítej doma, my dva jsme jedno. Ve Starém zákoně, když chtěli Židé stavět chrám, přišli Samařané a řekli: Vítejte doma, my taky budeme stavět. Židé řekli: Ne., a Pavel tady stejně tak. Ti za to pořádně dostali a Pavel za to pořádně dostal. Toto si vždy potřebujeme uvědomit v širším kontextu. Proto tyto věci nikdy nemohu přijmout. A teď uvedu příklad velmi kontroverzní. Vím, že mnozí s tím budou mít problém. Zjevení Mohamedovi, Whiteové a katolíkům, kterým se zjevuje Marie, třeba řekněme Fatimská. Jaký je mezi tím rozdíl? Žádný. Ve všech třech případech to nebyl Duch svatý. Pak je třeba uvědomit si, jaký duch to byl. R.B. Sk 19,12 UZDRAVOVÁNÍ A ŠÁTKY. Máme v dnešní církvi také používat posvátné předměty? Fungovalo to trvale nebo jen 1x? A naopak, zasvěcené či prokleté předměty, máme je spálit, nebo stačí očistit modlitbou? Otázka první: To byl výjimečný případ, který můžeme výjimečně použít, ale jsou to jednohubky. Stejně jako takový papírový kapesník. Ten už nevypereš. To znamená, že když Pavel nemohl dojít osobně, poslal tyto věci, byly jednou použité a tím to skončilo. Pamatujme, že žádný předmět není svatý ani posvátný. Totéž platí i pro vkládání rukou a dotýkání se svatých lidí. To není běžné. Ani u Pána Ježíše to nebylo běžné. Pán Ježíš jednou řekl: Vyšla ze mě moc. To znamená, že to nebylo běžné. Odmítl jsem jít k papežovi podat mu ruku, abych tím získal nějakou svatost. A na ekumenické radě mi jeden blízký bratr řekl: Jó, to když jsem se vrátil, tak mi jeden člověk řekl: Tak tu ruku po podání papežovi bych si nejmíň půl roku nemyl, aby ta svatost tam zůstala. Já jsem takovou svatost odmítl. Druhá věc je, co udělat s předměty znesvěcenými. Už jsem mluvil o močůvce. Ten kýbl jsem nevymyl čistou vodou, abych v něm pak mohl nosit pitnou vodu. U nás na Slezsku bylo jedno pořekadlo, kterému teď už lidé moc nerozumí: V hrnci, ve kterém vaříš kyselé zelí, už nikdy neuvaříš mléko. Taková byla praxe. Zkrátka to kyselé zelí natolik proniklo tím smaltem, že mléko se v tom okamžitě srazilo. Čili si potřebujeme uvědomit, že Bůh o určitých věcech jasně říká, že jsou nepoužitelné. A proto vše, co bylo vědomě zasvěceno, je nepoužitelné. Proto je nepoužitelná voda, která se protřepává u homeopatie. Je to normální voda, ale tím protřepáváním to je zasvěceno a proto nepoužitelné. A totéž platí pro mnohé další věci. Uvedu konkrétní příklad nepoužitelnosti: Naši první studnu nám našel proutkař. Táta nevěděl, co to je. Byl věřící, ale ne všemu rozuměl. Proutkař našel vodu, my jsme vykopali studnu, voda tam byla. Jenže život běžel dál, a já jsem zjistil, že kdykoli jsme měli duchovní akci, včetně rodinných rekreací, byli jsme bez vody. Přitom jinak tam bylo pět šest metrů vody. Dokonce voda přetékala vrchem. Ale jakmile přišla duchovní akce, démon vodu nedal. Jediným řešením bylo obnovit starou studnu a z ní přitáhnout vodu domů. Takže tak je tomu s tou použitelností. Proto prosazuji názor: Vše zničit. Boží slovo říká: Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys klatbě jako ona. (Dt 7,26). Takže to nejde očistit Ž I V O T V K R I S T U ani modlitbou, ani ničím jiným. Je to ohavné. Je něco jiného dům plný démonů. Pokud jsem ho koupil, tak se tam budu modlit a vymítat. Ale něco jiného jsou amulety a různé předměty. Protože ti lidé v Efezu spálili jenom ty knihy (viz Sk 19,19). Ale už nepálili sebe a oděvy. R.B. Sk 20,9 12 MRTVÝ EUTYCHOS. Můžeme na Bohu vymodlit změnu údělu zemřel, ale my to nechceme? U vzkříšení mrtvých platí totéž, co u uzdravení: Musím mít potvrzení od Boha. Pán Ježíš dle toho, co čtu, vzkřísil jen tři mrtvé. Ale to neznamená, že kolem něj těch mrtvých nebyla pěkná řádka. Jednou jeden kazatel, a s tím jsem mohl souhlasit, řekl, že když byl Pán Ježíš u Lazarova hrobu, tak musel hodně nahlas říct jméno toho, kdo má vstát: Lazare, vstaň. Jinak by vstali všichni, kteří leželi v těch hrobech. Čili On volal jen jednoho. Proto i my si musíme uvědomit, že Bůh jedná jednou tak, jindy jinak. Podobně tomu bylo i v případě s Pavlem Motykou. Já jsem mu předtím ve shromáždění řekl: Ještě tě čeká jedna operace a ta bude natolik těžká, že se přiblížíš až k bráně smrti, ale do ní nevstoupíš. On to řekl primáři, a lékař mu pak řekl: No ale my jsme vás už prakticky vytrhávali z toho druhého břehu. Čili Bůh předem řekl: Až potud. A proto ti lékaři měli úspěch. R.B. Sk 28 PAVEL A HAD NA MALTĚ. My jsme také neustále pod takovou ochranou, nebo jen na misii, kam nás Pán posílá? Jak je to s modlitbami za cestu autem? Já osobně se modlím vždy před cestou autem, a Pavel Zvířecí jako řidič to už teď i vyžaduje. Osobně bych toto bral jako ochranu tam, kde mě On pošle. Ovšem, pokud si myslím, že půjdu do zoo mezi hady, pak bude lepší si hned napsat závěť. Protože tak to nefunguje. R.B. O VÝZNAMU LISTU ŘÍMANŮM List Římanům je možná pro běžného čtenáře těžší, protože nejde o čtení na jedno posezení, při kterém bychom hned viděli smysl všeho a nemuseli si klást žádné otázky. Jde o list, který posloužil k obrácení mnohých Božích mužů. Jako příklad nám mohou posloužit tři. Prvním z nich je rétor a filosof z konce 4. století Augustin, který při svém hledání Boha a přemítání o Bohu prožil zlomovou situaci ve chvíli, kdy při procházce v zahradě uslyšel hlas volající: Vezmi a čti. Výzvu vztáhl na Písmo. Po ruce měl svitek listu Římanům, jenž mu posloužil k ujištění při jeho hledání Boha. Jeho život a známost Božích skutků ovlivňují církev dodnes. Další takovou osobou byl Martin Luther. Přednášel Bibli na wittenberské univerzitě a při svých přípravách dlouho zápasil s textem z Ř 1,17. Nerozuměl té spravedlnosti z víry. Při opětovném čtení a modlitbách jej Bůh oslovil a on porozuměl. Zažil sám toto ospravedlnění a byl posléze připraven k dílu reformy církve. Dalším z nich je John Wesley, který své obrácení prožil při poslechu úvodu k listu Římanům od Martina Luthera.

15 Jak tedy vnímat list Římanům? Tato epištola jest v pravdě hlavní částka Nového zákona a nejčistější evangelium. Kteréž netoliko hodno jest, aby je člověk křesťan netoliko slovo od slova zpaměti znal. Nýbrž denně se jím jako vezdejším chlebem duše obíral. Nikdy totiž nemůže být dosti mnoho a dosti dobře přečteno nebo rozjímáno a čím více se koná, tím vzácnějším se stává a lépe chutná. (Martin Luther, úvod Předmluvy k listu Římanům) M.K. Ř 1,2 4 JAKÝ MÁ VÝZNAM, ŽE JE ZDE JEŽÍŠ NAZVÁN POTOMKEM Z DAVIDO- VA SEMENE? NENÍ TO V ROZPORU SE ZÁVĚREM TOHOTO VERŠE? Zcela určitě není. Synovství Davidovo je odkaz na lidství Mesiáše. Nazvání Synem Božím pak odkazem ke Kristovu Božství. Zde se tedy jedná o základní důkaz Ježíšova lidství a Božství (použito na koncilu v Chalcedonu 451). Ježíš je člověk, prošel pokušeními, zná problémy a rozumí nám a je Bůh, a proto to má jeho oběť trvalou platnost. M.K. Ř 1,9 BŮH, JEMUŽ SLOUŽÍM SVÝM DUCHEM. Sloužím lze přeložit konám Bohoslužbu, uctívám (CSP má v poznámce). Pro apoštola je jeho služba lidem vyjádřením vztahu se svým Spasitelem a Pánem. Služba neslouží jen mně samotnému a lidem, ale službou lidem vyvyšuji i Boha samotného. Službu lidem konám ne jen jim, ale Bohu (Ko 3,23). Je to jednak povolání ke zodpovědnosti Bohu přece náleží to nejlepší, a zároveň platí, že ocenění služby je nutno hledat u toho, komu se slouží. M.K. Ř 1,19 27 POZNALI BOHA, ALE NE- VZDALI MU ČEST JAKO BOHU Jak se tento úsek Písma naplňuje prakticky dnes? Darwinismus, homosexualita... Už jsem mnohokrát hovořil, že jsou to teorie z pekla. A nemám k tomu co dodat. Je proto potřebné, abychom si na to dávali veliký pozor. Já to čtu tak, jak to tam je napsáno: a Bůh je vydal (verš 26). Čili Darwinova teorie napadá Boha v jeho podstatě. My si musíme uvědomit, že Boha nejde pochopit. Nejde pochopit stvoření. Nejde pochopit mnoho věcí, protože On je jiný. Vždyť vezměte si jenom takovou věc, jako je mobil. Normální pevná linka, to je telefon. Ale tohle není telefon. Máme fotoaparát, ale tohle není fotoaparát. To není ani kalkulačka, co to je za zvíře? Čili technika jde kupředu. A jestli člověk tohle vymyslel a zvládl, co teprve dokáže vymyslet Bůh? Proto vás prosím, nepoměřujme ho lidskými schopnostmi. Veškeré poměřování je vedle. Proto je vedle Darwin, proto jsou vedle i ti další. Včetně těch, kteří tvrdí, že Bůh tvořil delším postupným procesem. Já věřím, že vše stvořil za sedm dnů. Pouze upozorňuji: Pozor na ty první čtyři dny. Byly to dny, ale nevím, jak byly dlouhé, protože ještě nebylo slunce a měsíc, které byly stvořeny, aby měřily čas. Ale byly to dny, protože stojí psáno, že byly ohraničeny večerem a jitrem. Takže toto je potřebné si uvědomit. R.B. Ročník 22, září 2010 Ř 1,19 20 CO LZE O BOHU POZNAT, JE JIM ZŘEJMÉ; BŮH JIM TO ZJEVIL. Tyto verše popisují zjevení Boha. Je dostačující pro život s ním? Jestliže ne, jakou roli má toto zjevení? Dá se říci, že se jedná o poznání Boha, které je přístupné každému člověku, aniž by se setkal s evangeliem o Ježíši Kristu. Vede k porozumění, že Bůh je, ale neříká, jaký je. Toto všeobecné zjevení vede k rozhodnutí, zda Boha budu hledat, nebo ne. Důsledky tohoto rozhodnutí vidíme v dalších verších a kapitolách. M.K. Ř 1,23 SLÁVU NESMRTELNÉHO BOHA VYMĚNILI ZA POUHÉ OBRAZY SMRTEL- NÉHO ČLOVĚKA, PTÁKŮ, ZVĚŘE I PLA- ZŮ. (B21) Citovaný verš lze přeložit i následovně: A zaměnili slávu neporušitelného (nezkorumpovatelného) Boha za (v) podobu obrazu smrtelného (porušitelného, zkorumpovaného) člověka a ptáků a čtvernožců a hadů. Takový doslovný překlad není sice jednoduchý pro čtení, dává však proniknout do hloubky rozsahu zkázy, kterou přináší nesklonění se před živým Bohem. Člověk je tvor stvořený k uctívání. Neuctívá-li Boha, ctí někoho či něco jiného. M.K. Ř 1,25 VYMĚNILI BOŽÍ PRAVDU ZA LEŽ A KLANĚJÍ SE A SLOUŽÍ TVORSTVU MÍSTO STVOŘITELI. Tato Pavlova slova se velmi výrazně naplňují v dnešní době. Lze tedy říci, že je to Pavlova prorocká předpověď dnešního humanismu. Lidé poznali Boha, ale odmítli ho a místo toho se začali klanět a sloužit člověku. Naše euro-atlantická civilizace (zahrnující Evropu a Severní Ameriku) má křesťanské kořeny, Bible je zde všeobecně známou knihou, lidé se nemohou vymlouvat, že jim je Bible nedostupná nebo že je zakázaná. Přesto však je humanismus uctívání člověka a odmítání Boha právě na tomto území stále více na vzestupu. Povšimněme si, že poznání Boha a jeho následné odmítnutí je příčinou výskytu mnoha zvráceností a špatných vlastností mezi lidmi, homosexualitu nevyjímaje viz verše Tyto verše začínají slovem proto tudíž předchozí verše ukazují, proč se lidem toto děje. Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme, že právě ve vyspělých zemích vzrůstá výskyt špatností. Například hnutí homosexuálů má nejpevnější pozice právě v těch nejvyspělejších zemích, a Bible nám zde vysvětluje, proč tomu tak je. Bůh miluje všechny lidi včetně homosexuálů a chce je vysvobodit z jejich zvrácených žádostí. Otázkou je, zda oni jsou ochotni přiznat svou vinu a přijít k Bohu s pokáním, anebo zda ze své zvrácené žádosti budou vinit Boha a zatvrzovat svá srdce víc a víc. red. Ř 2,1 SOUD A POSUZOVÁNÍ. Jak je to dle Bible se soudem a posuzováním? Především si vysvětleme pojem soud. Soud znamená, že někoho odsoudím. A já skutečně nemám právo říct: Toho už Bůh zavrhl. To nechám na Bohu. Z druhé strany je soud i ta všeobjímající láska: Bůh nemůže nikoho vhodit do pekla. To je soud, já nemám právo takto mluvit. Já vždy budu říkat: Tohle a tohle řekl Bůh, že potrestá peklem. A je na něm, zda On tomu člověku před smrtí dá nebo nedá milost. Proto já nemohu tvrdit o nikom, že je v pekle. To by byl soud. Ale současně budu tvrdit, že Bible říká: Nenarodí-li se znovu, nevejde. Mohu citovat, co Bůh říká ve svém slově. Proto katolík, tak dlouho, jak dlouho se modlí k Marii, nevejde. To říci mohu, protože Boží slovo říká: Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu (Lv 20,6). Takže já mohu citovat Boží slovo, a ten zbytek nechávám na Bohu. Čili já mám rozsuzovat, ale nemám soudit. R.B. Ř 2,6 10 BOŽÍ SOUD. Někdy je Bůh nevěřícími představován jako svéhlavý soudce. Apoštol však při svém líčení Božího soudu představuje v našem oddíle čtyři zásady, podle nichž se Boží soud odehrává. Je podle skutků (v. 6), podle pravdy (v. 8), platí pro všechny (v. 9) a jedná se o nestranný soud (v. 11). Bůh soudí na základě svého charakteru. Mé soudy odráží můj charakter. Při čtení těchto veršů si vždy kladu otázku, jaké jsou mé soudní zásady. M.K. Ř 3,1 2 CO MÁ TEDY ŽID NAVÍC? Možná se ptáte, na co potřebuje společenství Ješuových učedníků v Brazílii svitek Tóry? Svitek Tóry je ručním opisem pěti Mojžíšových knih. Písaři jej přepisují se stejnou úzkostlivou péči, s jakou Židé opisují Boží slovo již více než let. Jen díky této nesmírně úzkostlivé péči při přepisování Božího Slova máme dnes k dispozici jeho věrnou kopii. Svitek je spolehlivý a důvěryhodný písaři přepisovali knihy ručně, písmenko po písmenku, slovo od slova, větu po větě. Pavel o tom hovoří ve velmi zajímavém kontextu v listu Římanům 3,1 2, kde říká: Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky. Pavel píše, že jim byly svěřeny Boží výroky. Říká, že Boží slovo bylo dáno Židům a že je to významná výhoda. A pro Židy je hlavní a nejdůležitější součástí Božího slova Tóra (Pět knih Mojžíšových). Pokud společenství nemá Tóru, nemůže být považováno za židovské společenství a pokud místo, kde se setkávají k bohoslužbám, nemá Tóru, nemůže být považováno za místo konání židovských bohoslužeb. Teď si můžete říct: Dobře, ale nejsou snad tito lidé křesťany? Proč chtějí, aby bylo místo jejich setkání považováno za místo konání židovských bohoslužeb? Věří v Ješuu jako Mesiáše a Božího Syna, byli pokřtěni na odpuštění hříchů, modlí se ve jménu Ješuy Mesiáše, přijímají Večeři Páně na památku Pánovy oběti a návratu, tak co ještě potřebují? Skutečně nepotřebují nic víc než tyto věci ke svému spasení ale pocházejí z židovského prostředí a chtějí se se svým prostředím ztotožnit jako Židé. Chtějí být dobrým svědectvím pro Židy ve svém městě, a proto se chtějí ztotožnit s židovskou komunitou a chtějí vyjádřit svou víru v Ješuu stejným způsobem, jako to činila církev v prvním století v Jeruzalémě. Z tohoto Studijní materiál 15

16 Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 16 důvodu je vlastnictví svitku Tóry téměř nezbytné (Josef Šulam mesiánský Žid myslím, že lze stěží najít zajímavější komentář k těmto veršům) M.K. Ř 4 ZÁKON A MILOST. To je další peklem zneužívaná doktrína. Zákon v každé oblasti hovoří: Musíš. Milost znamená: Můžeš. Jaký je v tom rozdíl? Já manželku miluji a proto nemusím myslet na jiné ani se po nich dívat. Protože ji miluji a nejsem pod zákonem. Pod zákonem to vypadá: No, šel bych za jinou, ale nesmím. To je pod zákonem. Ale já nemusím, já jsem svobodný. A tak je tomu v každé jedné věci. K tomu, že Starý zákon přikazoval a Nový nás vysvobodil: Ano, ale na základě toho, že miluji Boha. A protože ho miluji, určité věci nebudu dělat. Často jsem vzpomínal v kázáních polystyrén. Nikde, v žádné příručce o manželství není napsáno: Doma netři o sebe polystyrénem. Ale Maňka to nesnáší, a proto to dělat nebudu. Protože ji miluji. Čili v tom je milost, že já určité věci nedělám ne proto, že je to zakázané, ale proto, že Bůh to nesnáší. Protože mu je z toho těžko. On mě miluje, On toho pro mě tolik udělal a já mu přece nebudu dělat věci, které mu jsou nepříjemné, které mu smrdí. Takže to je rozdíl mezi zákonem a milostí. Že jsem vytržen ze zákona, to znamená: už nemusím. Ale to neznamená, že všechno mohu. R.B. Ř 4,18 21 VÍRA PROTI NADĚJI. Těchto několik veršů shrnuje Abrahamův životní boj. Držel se Božího zaslíbení, které přijal (Gn 12:1-3) a jež mu Bůh potvrdil (Gn 15 a 17). Uctíval Boha, sloužil mu a dával desátky. Žil zaslíbení. My jsme voláni k témuž. Je výzvou, zda přijmu skutečnost, že stojí zato poslouchat Ježíše Krista a očekávat na jeho příchod, i když kol mne nepravost vládne a vítězí. Abrahamovou pomocí bylo, že vzdal slávu Bohu. Jak to vypadalo? Myslím, že slávu Bohu vzdal tehdy, když poslechl Boží zjevení. S námi by to mělo být stejně. M.K. Ř 6,13 NEVYDÁVEJTE. VYDÁVEJTE. Celá šestá kapitola je návodem pro spravedlivý život. Pavel shrnuje a aplikuje pravdy, k nimž dospěl svou argumentací v předchozích kapitolách. Vede nás k tomu, co dělat a co nedělat. Nejedná se o jednorázové rozhodnutí. Podle slovesných tvarů, které apoštol v tomto verši používá, jde o stále se opakující proces. Je na mně, komu se každý den vydám. Mohu se podřídit hříchu nebo Ježíši Kristu. M.K. Ř 6,16 STÁVÁTE SE SLUŽEBNÍKY TOHO, KOHO POSLOUCHÁTE. Jak si můžeme být jisti, že není nějaká třetí cesta? Duchovní neutrální zóna? Už Pán Ježíš řekl, že nejde sloužit dvěma Pánům. Takže Pavel jen cituje Pána Ježíše, že buď sloužíš jednomu nebo druhému. Ale vždy si musím uvědomit, že to je se závazkem. To znamená, že když jsem jednou byl pokřtěn, zavázal jsem se Bohu, a proto každé porušení toho závazku je hříchem. A na to musím dávat pozor. Čili buď budu žít hříchu anebo Bohu. A protože jsem se rozhodl žít Bohu, poslouchám ho a vnímám, že mě Bůh miluje a chce pro mě všechno dobré. R.B. Ř 7,5; 7,15; 7,20 PAVLŮV BOJ S HŘÍ- CHEM. Tedy, když už nejsme pod mocí hříchu, už by vášně neměly působit, ale stále působí kde je chyba? Jak to, že ve mně přebývá hřích, když tam má být Duch? Proč to nejde 100% při obrácení a pokání vyřešit to by bylo svědectví! Chyba je v jedné věci. Že nás Bůh nestvořil na baterky. My potřebujeme být zapojeni v elektrické síti, být spojeni s Bohem. A proto: Ty jsi při svém obrácení rozsvítil světlo. A ta elektřina tu předtím nebyla? Byla. Ale byla přerušena. Bylo to třeba spojit. Proto ďábel především hledá cestu, jak mi spojení s Bohem narušit. A pak mám problémy. Pak mám tmu. Díky Bohu za to, že On je ochotný spojení kdykoli opravit. Ale vždy je to skrze pokání. Naším úkolem má být chodit ve světle. Ne v šeru ani ve tmě. Čili žijme v této výsadě. To nám bylo dáno. A právě kontrola je, že spojení vždy svítí. Je-li tma, tak to žádným filosofem neoddiskutuji, žádnou diskuzí, že tma je jenom relativní pojem a že ona je ve skutečnosti světlo. Někteří křesťané shánějí různé typy brýlí pro noční vidění. Nedoporučuji. Protože já mám být světlem, a ne abych se ve tmě orientoval. Já to nepotřebuji. Nepotřebuji psychology, filosofii a věci jiné. Toto si musím uvědomit. Pavel tady hovoří o svých problémech. Protože jsem to prožil, vím, o čem mluví. Jako mladý chlapec po obrácení, jsem se ve svých třinácti letech dostal do tohoto problému. Vím, co to je. Já jsem věděl, že už nejsem dobrý. Já jsem věděl, že hřeším. Já jsem se večer pod peřinou na internátě modlil a plakal, že ráno už budu jiný, ale ráno jsem byl stejný. Já jsem se musel vrátit a nechat si opravit vedení. To se často může lidem stát. Ale opravit to nejde žádným jiným způsobem. Současně jsem se po svém obrácení dopustil těžké chyby. Nikomu jsem o tom neřekl. A v Bibli je napsáno: Uvěříš-li v srdci a ústy vydáš svědectví. Další chybou bylo, že jsem se nenechal pokřtít. To jsou některé základní chyby dle Písma, no a pak se dostaví problém. Takže Pavel píše: A bylo zle. Ovšem Pavel tady nejspíš popisuje svůj stav ještě před svým obrácením, ještě před Damaškem, kdy jako rabín řešil tento problém. R.B. Ř 8,13 ŽIJETE-LI PODLE SVÉ VŮLE, SPĚJETE K SMRTI. V čem spočívá jistota spasení? Jistota spasení je v tom: Zůstávejte ve mně a já ve vás. To si musím hlídat. Nikde není řečeno, že když mi světlo pohasne, že už je konec a navždy tma. Ale je řečeno: Rychle si to oprav. Nezůstávej v té tmě. Protože kdo chodí ve tmě, rychle zakopne a může se zranit. Chození ve tmě ti může způsobit pád a ztracení všeho. Příklad žití podle své vůle: Bratře, ale já to vidím tak. Taktéž mně řekl kdysi jeden bratr: No ale bratře Rudku, já tě musím hlídat, jestli to, co říkáš, je pravdivé. Říkám: A ty jsi normou? Ty se skutečně nikdy nespleteš? Toto jsou právě některá taková chození podle svého já. R.B. Ř 9,16 NEZÁLEŽÍ NA TOM, KDO CHCE, ANI NA TOM, KDO SE NAMÁHÁ. Otázka determinismu. Je už všechno předurčeno? Tato otázka je zneužívána. Bůh mi to zeširoka vysvětlil, takže dneska se s tím netrápím. Jsou dvě věci pro naše lidské smýšlení obtížně pochopitelné. Zaprvé termín, běžně užívaný humanisty: Smrt nevinného dítěte. Je dítě někdy nevinné? My nevíme, kdy dítě přijde poprvé k hříchu. Ale v Bibli čtu, že Jákob úskočně jednal už v lůně matky. Takže pozor na tu nevinnost. Protože Bible mi to ukazuje trošku jinak. Člověk není hříšníkem proto, že poprvé zhřešil, on poprvé zhřešil proto, že se narodil jako hříšník, že byl počat jako hříšník. Takže nikdy ne nevinné. I proto mi Bůh na otázku: Jak budeš teda Otče soudit ty nevinné děti?, odpověděl takto: Já nikoho nebudu soudit za to, co udělal, ale za to, kým je. Současně mi poukázal na druhou obtížně pochopitelnou věc: Člověk má absolutní svobodu, a přitom On mi řekl: To dítě už přede mnou ten život prožilo, a já vím, že je nepoužitelné. Čili On už dopředu vidí, na čem se dá pracovat a na čem se pracovat nedá. Čili není tomu tak, že by Bůh něco předurčil. Bůh mi v souvislosti s tím položil otázku: Já ten svět řídím, nebo usměrňuji jeho pád? Je jasné, že jsem řekl: Řídíš. A měl jsem odpovězeno. Pokud On svět řídí, tak musí přesně vědět, kdy se mu Hitler narodí. On nemůže tápat: A co když se náhodou obrátí? On ví, že Hitler toho není schopen. Proto taky najdeme v Novém zákoně: Ti, kteří toho byli hodni. To znamená: U kterých byla naděje, že to zvládnou. My si musíme uvědomit, že jenom Bůh dokáže dát člověku absolutní svobodu, nenaprogramovat ho, ale pak na něm makat. Ale ten člověk se musí svobodně rozhodnout žít pro něj. Já mohu dělat kotrmelce, mohu mít přešlapy, ale vždy znovu je otázka, zda jsem ochotný rychle se na tu křižovatku vrátit a postupovat dál za Bohem. Ano, On jako Otec mě vychovává. Můj táta mi to řekl tak: Nejdřív tě napomene, pak si klepneš kladívkem po prstě, On tě klepne, no a pak si zlomíš nohu. Však jednou se zastavíš. A to dělá jenom proto, že nás miluje. A když ani to nepomůže, pak tě už nechá být. Ale nikdy to není tak, že On předurčil. R.B. Ř 13,1 KAŽDÝ AŤ SE PODŘIZUJE VLÁD- NÍ MOCI. Jak je to s poslušností vůči dobrým a zlým autoritám? Kdy neposlechnout? Když ta autorita mi dává příkaz v rozporu s Bohem. Tam řeknu ne, ale bez ducha vzpoury. Měl jsem takový návod, jak to dělat. I já jsem začínal pod autoritami. Když ti bratři měli takový, takový, takový názor, modlil jsem se: Otče, změň mě nebo je. A buď mi dal jiný pohled, anebo po roku, dvou změnili názor oni. Ale nikdy ne v duchu rebelie. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik R.B., Martin Kop M.K., redakce red.

17 Ročník 22, září 2010 Pokračování ze str. 12 Sjednocení Jeruzaléma Dalším z důležitých znamení poslední doby je rok 1967, kdy po šestidenní válce došlo ke znovusjednocení Jeruzaléma. Jeruzalém byl od založení státu Izrael rozdělený, protože Židům se nepodařilo ve válce o nezávislost dobýt celé město, takže polovina patřila pod jordánskou správu. Hranice byla rozdělena ostnatými dráty a Židé po čtyřicet let neměli přístup na své nejsvatější místo ke Zdi nářků. V šestidenní válce Egypt, Sýrie a Jordánsko vystoupily ve vojenské alianci a chystaly se přepadnout zemi. Izrael však zaútočil preventivně a tyto znepřátelené země porazil. Hned v prvních dnech války se mu podařilo zničit asi tři čtvrtiny veškerého letectva a kromě celého Sinajského poloostrova a oblasti Judeje a Samaří dobyl a anektoval připojil východní Jeruzalém. Vláda Izraele později vyhlásila Jeruzalém za jednotné nedělitelné věčné hlavní město Izraele. Několik ambasád se přestěhovalo do Jeruzaléma, ale většina jich zůstala v Tel Avivu. Křesťané se v té době rozhodli, že když se oficiální vlády států bojí uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele, že oni založí v Jeruzalémě křesťanskou ambasádu. Tím budou reprezentovat křesťanský svět pod vládou Ježíše Krista, pro který je Jeruzalém hlavním městem Izraele. Založili křesťanskou službu Křesťanská ambasáda, která pořádá každý rok v Jeruzalémě zase něco trošku jiného. My máme modlitební konvokaci, oni jsou časově hned po nás a pořádají oslavy Svátku stánků, kdy se lidé z různých národů celého světa rovněž sjíždějí do Jeruzaléma, aby slavili spolu se Židy jejich svátek. Volný den v Ramat Rachel Křesťané a Židé My máme konvokaci těsně před nimi, kde se modlíme za probuzení v národech, aby se doplnil počet pohanů, aby bylo evangelium zvěstováno ve všech národech, protože proroci z apoštolskoprorockého celosvětového hnutí rozpoznávají, že stojíme v poslední době před příchodem Pána Ježíše Krista, že stojíme v závěru dějin, kdy se završuje období pohanů. Technika už nám umožňuje velmi rychlé šíření evangelia a zbývá jen málo etnických skupin či národů, které ještě neslyšely evangelium. Jakmile to bude doplněno, tak se vlastně uzavře období, které Pán Bůh vyměřil v historii pro to, aby do Božího království vešly pohanské národy, a pak nastane čas pro spasení Izraele. A to je, věřím, jeden z Božích důvodů, proč je v Jeruzalémě Dům modliteb. Věřím, že v tom je Boží záměr. My, křesťané z pohanů, jsme dlužníci, protože jsme přijali evangelium z rukou Židů, přijali jsme ho od Ježíše a od židovských apoštolů. Od nich bylo před dvěma tisíci lety evangelium vyneseno do pohanských národů. Součástí vize Domu modlitby a apoštolsko-prorockého hnutí je vrátit evangelium zpět Židům, zpět do Jeruzaléma. Proto se také křesťanští zástupci jednotlivých národů shromažďují jednou za rok do Jeruzaléma. Jednak, aby tam před těmi padlými nebeskými mocnostmi reprezentovali celosvětovou jednotu Kristova těla, což má obrovskou sílu a moc, a také, aby se evangelium do Izraele touto cestou vracelo. Abychom se jako křesťané z pohanů skrze svoje modlitby a svoji osobní účast postavili do mezery mezi Boha Izraele a Izrael jako vyvolený národ. Protože Izrael dnes nezná Pána Ježíše Krista jako svého Mesiáše a je hodně sekulární a odpadlý od Boha. Ani ta věřící část Izraele ve své velké většině nezná Pána Ježíše Krista jako Mesiáše. Ortodoxní Židé vlastně očekávají Mesiášův první příchod. My křesťané už očekáváme jeho druhý příchod a oni ještě nevědí, že to je ten jejich Mesiáš. Během minulého Svátku stánků jsem se bavila s jedním ortodoxním Židem, který mi řekl: Ježíš nemůže být Boží Syn, protože Bůh je jenom jeden. To je pro Židy bez diskuzí, protože oni nechápou, že to je stále jeden Bůh ve třech osobách. A pokračoval: Jestliže vy říkáte, že věříte v Boha Izraele, tak my víme, jak to s vámi dopadne. Vy se časem vzdáte Ježíše a přidáte se k nám, vrostete do judaismu. Ale já na to: Kdepak, my se Pána Ježíše Krista nikdy nevzdáme, protože zaprvé je to Boží Syn, zadruhé prolil za nás svoji krev a zatřetí nás vykoupil z hříchu. Chci vidět, jak ty se vykoupíš ze svých hříchů. Pro mě tekla Boží krev, pro tebe taky, ale když to nepřijímáš, tak chci vidět, s čím ty se postavíš před našeho Boha. My věříme ve vašeho Boha, ale s čím ty se před něj postavíš? Já mám odpuštěno skrze krev Pána Ježíše Krista, my se ho nikdy nevzdáme, protože je to Boží Syn, naopak: vy poznáte, že Ježíš je váš Mesiáš, že to je ten, na kterého čekáte. Vy to ještě nevíte, ale vy to poznáte a budete plakat a naříkat, protože jste ho probodli. Ale bylo to všechno v takovém velmi přátelském duchu, on se neurazil, prosil mě, abych studovala nějaké jejich věci z Talmudu, nějakých 12 zákonů Noeho, které jsou pro pohany. A já jsem říkala: Dobře, já se na to podívám, jestli to najdu na internetu, a na oplátku já tě zase prosím, abys studoval 53. kapitolu proroka Izajáše, aby sis tam odpověděl na otázky, kdo je tím trpícím služebníkem, kdo je ten, o kterém se tam píše. Protože je historicky doloženo, že řada rabínů uvěřila na základě opravdu hloubkového poctivého studia jak Písma svatého, tak Talmudu tomu, co je tam o Pánu Ježíši napsáno. Duch svatý jim to při tom poctivém studiu zjevil a oni takhle přišli ke zjevení, že Ježíš je ten Mesiáš. Povolání do služby V roce 2001 jsem po pětiletých modlitbách a spoření po malých částkách dostala šanci. Hlídala jsem v Jeruzalémě děti jedné křesťanské rodiny. Během prvního půlroku jsem neměla jinou možnost komunikace s lidmi než na ulicích, neměla jsem tam žádné přátele, takže jsem veškerý volný čas trávila na soukromých modlitebních procházkách Jeruzalémem. Tím mě Pán Bůh už vlastně uváděl do modliteb za Izrael a za muslimské národy. Během prvního roku zkušebního pobytu, který jsem si vyprosila po třinácti letech Izrael 17

18 Ž I V O T V K R I S T U Izrael 18 služby na plný úvazek v církvi a později i v Křesťanské misijní společnosti, jsem prožila povolání ke službě národu Izraele. Povolání jsem prožila velmi silně. Pán Bůh vložil do mého srdce Boží oheň, obtížil mě svým břemenem za Izrael. V tu chvíli jsem věděla, že už nikdy nenajdu nic silnějšího, nic závažnějšího, nic, co by mému životu dávalo hlubší smysl. Myslím si, že Bůh silně jedná v srdcích misionářů, když je povolává do služby v jiném národě. Pro misionáře to znamená, že ztrácí všechno, dává na oltář svůj jazyk, svoji zemi, všechna svoje přátelství, svoji církev, děti, domov, zajištěnost, a to žádný člověk neobětuje dobrovolně. To nevychází z lidské přirozenosti, nikdo není schopen to vše opustit a vyjít, to může udělat jenom moc Ducha svatého. Kdysi jsem kdesi četla, že nějaký kazatel řekl: Bože, dej mi Skotsko, nebo zemřu. A přesně tohle jsem prožila: Bože, dej mi službu Izraeli do konce mého života, anebo si mě odtud vezmi, potom už tady nemám co dělat. Přitom jsem měla svůj život v podstatě velmi bezpečně zajištěný, měla jsem zaměstnání, které mě dobře uživilo, byt, ve svém sboru Maranatha Praha v Apoštolské církvi jsem byla velmi šťastná, cítila jsem se tam velmi dobře. Takže to nebyl únik z něčeho nesnesitelného, ani touha po dobrodružství, prostě Bůh mi vložil do srdce takovou svoji zvláštní pečeť pro tento národ. Použil si k tomu samozřejmě mnoho věcí, které jsem tam prožívala. Rok 2001 byl rokem palestinského ozbrojeného odporu, kdy byli do Izraele na různá místa cílevědomě vysíláni sebevražední útočníci, každý týden tam vybuchovaly bomby. Navštívila jsem také muzeum holocaustu a poprvé v životě hlouběji viděla a prožila, co to znamená být Židem. Tyto a jiné skutečnosti si Bůh použil k tomu, aby mě pro svůj národ povolal a aby mě do Izraele ve svůj čas znovu přivedl. On mi i předem řekl, že mě přivede za čtyři roky zpět natrvalo a ukázal mi i službu, ve které budu stát, takže jsem potom už jen dělala kroky víry. Jedna věc je, když máte něco zjeveného, je to prostě ve vás, a druhá věc je, když potom Bůh skrze okolnosti skládá věci dohromady jako puzzle. Pak vidíte, že skutečně Duch svatý potvrzuje, že to zjevení bylo od Boha a že do toho můžete ve víře vstoupit. To se mi potom stalo o čtyři roky později, kdy jsem přijela do Jeruzaléma na celosvětovou modlitební konferenci, na kterou mě Pán Bůh povolal. Odebírala jsem časopis Strážci. Nemá to nic společného s jehovisty, jedná se o službu strážců na hradbách Jeruzaléma. Dvanáct let jsem tento časopis dostávala a každý rok tam psali o této modlitební konferenci. Zúčastnila jsem se řady konferencí ještě v době komunismu a i potom i organizačně v postkomunistické době v rámci Křesťanské misijní společnosti, takže jsem měla konferencí dost. Netoužila jsem po žádné další, a proto, když ve mně Duch svatý začal po čtyřech letech probouzet touhu jet na tuto modlitební konferenci, byla jsem si jistá, že Bůh otevírá cestu a že mě opravdu volá. Dokonce nadpřirozeně doplnil moje finanční zabezpečení, aniž bych komukoliv něco řekla. Takže jsem jela. Na konferenci mi Pán řekl, abych tam už zůstala, že mě tam potřebuje, abych se nevracela zpět. Pomazání, které tam na mě sestoupilo, bylo tak silné, že jsem věděla, že to je Bůh, kdo ke mně mluví. Měla jsem v tom naprostou jistotu i vzhledem k tomu, že mi už dříve řekl, že mě tam za čtyři roky povolá znovu natrvalo. A skutečně to potvrdil. To byl pro mě obrovský skok víry, protože jsem v té době studovala teologický seminář jako přípravu na svoji budoucí misii pro Izrael, protože jsem měla před sebou ještě rok studia. Ale Bůh si mě tam prostě oddělil. Můj pastor, který znal moji vizi a moje modlitby, mi to potvrdil, a tak jsem tam zůstala. Pro nás, nové misionáře modlitby, byla pro přijetí do služby podmínka, že musíme svoje potřeby uhradit půl roku dopředu. První platba je půl roku dopředu, aby organizace měla jistotu, že nás tam bude mít z čeho uživit, protože to je nevýdělečná organizace. Tak jsem se modlila a do dvou měsíců jsem ty tři tisíce dolarů měla. Dala jsem na oltář Pánu, co bylo z mé strany možné, a Bůh začal jednat neuvěřitelným způsobem. Prvních šest týdnů jsem přebývala v domě přátel, kde jsem při svém předchozím pobytu hlídala děti, a pak jsem nastoupila do Domu modlitby. Musím říct, že jsem byla přijata během dvou dnů po vyplnění papírů, což běžně není standardem. Většinou proces přijímání trvá od několika měsíců do půl roku nebo i rok. Ale já jsem byla přijata během dvou dnů, bylo to rozhodnuto na základě osobního rozhovoru a řekli mi, že když budu mít první z těch tří tisíc dolarů, můžu nastoupit do služby. Ten jsem měla do měsíce, poté, co jsem prodala jeden obraz. Do dalšího měsíce přišly zbývající dva tisíce a byla jsem zajištěna na půl roku. Každý misionář se musí spolehnout na Boha, že jestliže je tam z Božího povolání, pak Bůh také pokryje jeho finanční potřeby. A já musím říct, že moje víra v Boha od té doby nesmírně vzrostla, protože Pán Bůh opravdu udělal ten zázrak, nejenže pokryl první půlrok, ale pečuje o moji službu doposud. Pro mě je finanční zajištění mé služby jedním z ujištění, že skutečně jde o Boží povolání. Stojí za mnou dvě misijní společnosti, Nehemia a Nadace Křesťanské misijní společnosti, a potom moji osobní přímluvci a přátelé. Mám s Pánem takovou úmluvu, že pokud vyschne zdroj peněz z české církve, jako misionář v Izraeli končím, že to budu vnímat jako znamení, že On to dopustil a že se mám vrátit zpátky. Ale věřím, že mám toto povolání na doživotí, proto si myslím, že to nevyschne. Jeden každý z nás z Domu modlitby tam stojíme z Božího povolání. Duchovní i lidské podmínky jsou natolik nesnadné, že lidé, kteří tam nepřijdou z Božího povolání, většinou nevydrží a utečou po několika týdnech nebo měsících. Stalo se nám to vícekrát, prostě ti lidé tam přišli z nějakých romantických důvodů a pak z toho vycouvali. Proto říkám s jistotou, že tam stojíme z Božího povolání, jinak bychom nemohli obstát. V současné době je dost obtížná situace s vízy pro dobrovolníky. Vyšel persekuční zákon, který dovoluje tento druh pobytu pouze na dva roky namísto původních pěti. To otřáslo mnohými křesťanskými organizacemi do základů. Důvodem je strach ortodoxních Židů z nezákonné křesťanské misie. Proto se modlíme za průlom a za možnost obdržení dlouhodobých víz jiného druhu. Pokud vás k tomu Pán povede, modlete se s námi.

19 Ve dnech července proběhl prý 14. ročník festivalu Kristfest, akce určené převážně pro mládež, konané tentokrát ve středisku Immanuel Dlouhý u Ždírce nad Doubravou. Proč prý? Přemýšlím, jestli je lépe mluvit o 14. či o 1. ročníku. Po dvou letech pauzy se zúčastnilo více lidí, kteří na festivalu byli poprvé. Skalní příznivci minulých ročníků přijeli v minimálním počtu. Tomu také odpovídá počet návštěvníků, kterých bylo 140, s misijními týmy z USA a dalšími hosty pak 170. Ať už budeme mluvit o 1. či 14. ročníku, důležitější otázkou je, zda s námi pobýval Duch Kristfestu, lépe řečeno Duch Boží tak, jak jsme byli zvyklí. Z ankety jsme se dozvěděli, že 49% účastníků obnovilo své rozhodnutí pro Krista, 36% mělo silnou osobní zkušenost s Duchem svatým, 9% bylo uzdraveno a 9% přijalo křest Duchem. Přestože byl festival prezentován především mezi křesťany, přijeli i ti, kteří ještě s Kristem nežijí, a šest z nich se rozhodlo mu svůj život vydat. Hlavním řečníkem byl Jackie Holgate, pastor indián z kmene Navajo, který velice horlivě kázal o vydání celého našeho života Kristu. Zajímavostí byl hudební tým, který vedl Jeremy Perigo a Dave Ročník 22, září 2010 Kristfest Patton se svými ženami, kteří s našimi 14 českými hudebníky připravovali chvály v průběhu týdne. Prvními dny nás provázela kapela Deep Inside. Po celý týden probíhala řada workshopů a seminářů s dalšími hosty nejen z Čech. Zmíním alespoň dva misijní týmy z New Yorku a Denveru, které vedly English camp a polskou skupinu Teatr Pantomimy Dar, která vedla noční představení. Na několikametrových chůdách proběhlo představení boje dobra se zlem. Druhý den jsme se ocitli ve světě pantomimického představení, v jehož průběhu byli zapojeni i samotní diváci, a byla to asi ta nejhumornější část festivalu. Ve čtvrtek a pátek proběhla Talent show v několika oblastech hudební výkony, art kategorie, drama a tanec. Zde nejvíce překvapil Tomáš Řehák alias Uli Puli, který všem přítomným ukázal, kdo je tady řečnický talent a bavič. Vítězové kategorií dostali cenu Velkého Kvída. Čtvrtek večer proběhl ve znamení koncertů skupiny R.E.J, jazzového uskupení Jeremy Periga a rapové show v podání K-4 z Brna. Andreas&Jasmine Nebdal z Jesus Revolution cvičili evangelizační tým na páteční misijní výjezd Impact Hlinsko. To byla další z novinek Kristestu, abychom o křesťanských tématech nejenom mluvili, ale také činili. V pátek se 110 lidí naskládalo do autobusů a vyjelo do nedalekého městečka sdílet víru, kterou jsme v předchozích dnech budovali. Modlili jsme se na ulicích za potřeby lidí, koncertovali, tancovali, dělali ankety o víře a pro děti proběhlo představení Kidsquest drug free ve spolupráci s místní církví. Celým festivalem nás provázel maskot Kvído v nadživotní velikosti, který každodenně komentoval všechno dění i svůj vlastní duchovní posun, který byl od začátku velice nejistý. Speciální dík patří Radku Hejretovi a prezentacím projektu ICEJ, který s sebou přivedl dva zajímavé hosty. Nejvíce zaujala paní Kottová, přeživší pamětnice koncentračního tábora v Terezíně a Osvětimi, jejíž silné příběhy o lázních Terezín a dalších se dotkly všech přítomných. Naším cílem bylo motivovat lidi k vydanému životu v Kristu, naučit se v několikadenních workshopech něco nového, čím mohu obohatit svůj domácí sbor a sblížit naše mládežníky z různých koutů Čech, Moravy i Slezska. Mám naději, že se nám cílů podařilo dosáhnout a že nový tým, který festival připravoval, udělal svou práci dobře. Společně se těšíme na další (15. či 2.? ) ročník. Za organizační tým Martin Penc Foto a další na Ze života církve 19

20 Ž I V O T V K R I S T U Aktuálně Osnovy sexuální výchovy k promiskuitě aneb Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé Určitě jsem nebyl jediný, kdo dostal výzvu podpořit petici proti navrhovaným osnovám pro sexuální výchovu na škole. Z těchto osnov je patrné, jak odborníci uvažují. Stručně řečeno, mládeži hrozí, že se nakazí pohlavními nemocemi, mnoho z dětí prožívá výčitky svědomí, děti jsou dezorientované z partnerských vztahů, mají poraněné nitro, roste počet sebevražd z nezvládnutých vztahů Řešení, které nám odborníci vnucují, lze ovšem charakterizovat asi takto: Když dospělí stejně žijí v bahně, je nejlepší děti do bahna strčit co nejdříve také. A nedělat jim iluze o morálce a čistotě života. Mé myšlenky pokračovaly dále a mohu vám říci, že jsem za chvíli sám sebe přistihl, jak vnitřně zuřím. Šel jsem se proto modlit. Když jsem se ptal Boha na celou záležitost, přišla mi odpověď: Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ano, skutečně lidé v bahně své děti uvrtávají do bahna, pohřbívají je zaživa. Slovy pojď za mnou mi Bůh ukazuje směr kudy a kam jít, abych mohl mít zachovaný pokoj. Z předešlé informace pokoj rozhodně nedýchá. Jinými slovy: Připrav se na to, že takových informací a věcí bude přibývat! A pokoj, který nám Bůh dává, vyplývá z následování Ježíše a z jeho moci. Toto slovo je v Bibli v osmé kapitole Matoušova evangelia a Ježíš v těchto místech přikazuje učedníkům, aby se přeplavili na druhou stranu jezera. Pojď a následuj mne na loď říká i učedníkovi, který chtěl pochovat svého otce. Následuje situace s náhlou bouří a spícím Ježíšem v lodi. Učedníci svými schopnostmi zvládnout bouři nedokáží a budí Ježíše, až když si jsou jistí, že umírají. Ježíšovi stačí jediné slovo a je klid. Nejbezpečnější místo na světě je v těsné blízkosti Ježíše, být v lodi, ve které je Ježíš. Onen učedník se mohl zúčastnit pohřbu a vyrazit za hodinu v jiné lodi. Je ovšem otázkou, zda by se jeho loď nepotopila dříve, než Ježíš zklidnil celé jezero! Rodinný stůl jako oltář Bohu Lidstvo si ve své pýše zadělává na stále větší problémy, ničí sebe a v zárodku i následující generaci. Způsobuje to a způsobí nárůst nepokoje, vzedme to vlny nacionalismu, svévole, sobectví, sebe prosazování, hnané větrem strachu o přežití, důsledkem bude zároveň apatie, útěk k drogám, k nihilismu, násilí a nevázanosti. Narostou zlé emoce, nevraživost a obviňování. Ježíš říká, že to bude, a vede nás na loď k němu. Nenechme se strhnout okolnostmi, i v dobré snaze pomoci se můžeme opozdit a nebýt v těsné blízkosti Ježíše. Myslím tím princip, že člověku v jámě nepomůže, když za ním skočíme. Jedinou možností je přimknout se k Ježíši na jeho lodi. Ježíš má moc to rozbouřené moře uklidnit. Ale učedníci přes všechny své schopnosti nezvládli sami nic (a místo námořnických schopností si můžeme doplnit schopnosti teologické, psychologické, vlivné, výřečné ). Rozbouřené jezero bude a bouře přijde náhle. Osobně vidím naději v tom, že Ježíš po vzbuzení dále ležel v lodi a ještě ležící se ptá učedníků: Proč se bojíte, malověrní? Ježíš celou dobu ví o všem. Myslím, že určitě bude mít radost z toho, když jej vzbudíme dříve, než půjde o holý život, a nebudeme spoléhat sami na sebe. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem diaspora Planá nad Lužnicí 20 Po mnoho generací se křesťanské rodiny shromaždovaly kolem rodinného stolu k společným bohoslužbám. Někdy se tomu také říkalo rodinný oltář. Tento oltář měl svou vážnost a byl důležitou částí každodenního života rodiny. Otec, coby hlava rodiny, přečetl část z Písma a modlil se. V mnoha případech také vyzval ostatní členy rodiny, aby se přidali v modlitbách za sebe, své milované a také za zemi a národ. Mnohé rodiny tímto způsobem povzbuzovaly jednotlivé členy domácnosti k osobnímu modlitebnímu životu a k návštěvě bohoslužeb uprostřed týdne. Tento zvyk pocházející zvláště z Ameriky můžeme najít i v jiných zemích. S nástupem televize, a dnes spíše počítačů, byl tento rodinný oltář odstraněn. V mnoha křesťanských rodinách již tento zvyk ve skutečnosti neexistuje. Není se pak co divit, že se křesťanské rodiny rozpadají a nemohou být více považovány za bezpečný základ západní společnosti, jak to kdysi bývávalo. Já i moje manželka jsme vyrostli v rodinách, kde se Bible četla spolu s modlitbami obvykle na konci večeře. My v tomto zvyku pokračuje- me již přes 46 let, co trvá naše manželství, až do dneška. Během té doby se ukázalo a stále ukazuje, že to přináší do našeho domova sjednocení, dobrou pohodu, klid a bezpečí. Jen Bůh ví, jak moc to potřebujeme v těchto dnech velké nestability. Ke čtení většinou používáme knihu nazvanou Daily light, která obsahuje ranní a večerní čtení na dané téma z různých Biblických knih. Kvůli ranním povinnostem a tlaku na vstávání čtu nahlas ranní zamyšlení ke konci snídaně a modlím se za celou rodinu. Večer, když skončíme s jídlem a všichni ještě sedí u stolu, čtu večerní část. Pak následují otázky. Následně se každý z nás pomodlí. Často se stává, že se u stolu lidé zapojují do modliteb více, než na některých modlitebních setkáních v církvi. Na závěr každý poděkuje matce za její úsilí při vaření úžasného jídla. Takové poděkování cítí matka (žena) jako výraz vděčnosti a požehnání za svou mateřskou péči o rodinu. Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. (Žalm 34,7) Rodinný oltář ukazuje naši bázeň a důvěru k našemu Pánu. Celou noc můžeme odpočívat s vědomím, že andělé Boží nad námi bdí a vysvobozují nás z útoků nepřítele. Kromě modliteb za náš národ žádáme také ostatní členy rodiny, aby se modlili i za jiné národy. Nikdy bychom neměli podceňovat moc, která je v modlitbách sjednocené rodiny. Je to místo, kde jsou naše modlitby, díky tomuto sjednocení, velmi silné. Tím svazujeme skutky satanovy, ale také rozvazujeme pouta, která mohou jednotlivci nebo i národy mít. Modlící se rodina může výrazně zasáhnout národy světa od svého rodinného stolu. Nedávno jsem se dozvěděl, že v Číně je 25 milionů vysokoškolských studentů (jen v Bejingu jich je milion), ze kterých budou povstávat noví vůdcové národa. Jedna křesťanská