Územní systém ekologické stability Revitalizace biokoridoru 2010/2011

Transkript

1 Územní systém ekologické stability Revitalizace biokoridoru 2010/2011 ČSOP Spálené Poříčí a kolektiv

2 Specializované environmentální programy pro SŠ Plzeňského kraje realizované na CSOŠ Spálené Poříčí CSOŠ Spálené Poříčí zvolila jako téma vzdělávacího programu Územní systém ekologické stability v zemědělské krajině s podtitulem Revitalizace biokoridoru. Tento vzdělávací program byl zpracován pro studenty 3. a 4. ročníku. Vzdělávací program naplnil žákovský projekt předmětu praxe a monitoring. Podpůrnými předměty byly ochrana a právo životního prostředí, ekologie, botanika, zoologie a hydrologie. Cílem vzdělávacího programu Revitalizace biokoridoru je připravit studenty na konkrétní situace v profesním životě a nanečisto si vyzkoušet povolání, na které jsou v rámci oboru Ekologie a životní prostředí připravováni a přispět tak k formování postoje k životnímu prostředí. Studenti si v rámci vzdělávacího programu vyzkouší jednání s městským úřadem, stavebním úřadem a realizační firmou. Dalším cílem vzdělávacího programu je seznámení studentů s problematikou územních systémů ekologické stability, pochopení významu biocenter a biokoridorů v krajině, především zemědělské. Část programu je zaměřena na plánování, projednávání a následnou realizaci konkrétní části územního systému ekologické stability. V průběhu projektu vznikl konkrétní prvek v krajině (mez, tůňky ). Revitalizovaný biokoridor se stane studijní plochou, na které bude probíhat další monitoring organismů, především obojživelníků. Metodika vzdělávacího programu Revitalizace koridoru Následující vzdělávací program obsahuje nutné kroky pro realizaci revitalizace skladebné části územního systému ekologické stability, konkrétně biokoridoru. Úvodem vzdělávacího programu je motivující přednáška z krajinné ekologie, objasňující problematiku krajiny ovlivněné člověkem, konkrétně zemědělské krajiny. Další kapitoly objasňují pojem, cíle, prvky, typy a plány územního systému ekologické stability. Na začátku vzdělávacího programu se studenti rozdělili do dvou pracovních skupin. Tyto skupiny pracovali odděleně na návrzích revitalizace biokoridoru. Studenti si ve skupině rozdělovali úkoly a vypracovali prezentaci o své práci. Na závěr projektu prezentovali svoje výsledky. Následně jsou v jednotlivých kapitolách hierarchicky seřazeny kroky nutné pro vyhlášení lokálního biokoridoru. Součástí každé kapitoly je doporučená dotace vyučovacích hodin, obecné zdůvodnění konkrétního kroku, postup, metodické přílohy a úkoly studentů. Na závěr kapitol obsahujících úkoly studentů jsou vyplněné metodické přílohy převedené na vybraný revitalizovaný biokoridor. Pro motivaci studentů je vhodné zařadit do vzdělávacího programu odbornou exkurzi zaměřenou na problematiku zemědělské krajiny. V našem případě to byla obnova lokálního územního systému ekologické stability a příklad harmonické, kultivované, zemědělské krajiny. Zpracování: ČSOP Spálené Poříčí ve spolupráci s Církevní střední odbornou školou ve Spáleném Poříčí Učební texty: Ing. Dagmar Dostálová, Ing. Petr Pelikán Grafická úprava: Hana Lehmannová (hanja.eu) Tisk: Dragon Press s.r.o ENVIC, o.s.

3 3 Obsah Metodický list č. 1 Krajina motivační přednáška 4 Metodický list č. 2 Územní systém ekologické stability 6 Metodický list č. 3 Pracovní skupiny 8 Metodický list č. 4 Výběr studijní plochy 9 Metodický list č. 5 Zhodnocení stavu koridoru 10 Metodický list č. 6 Vymezení kostry ekologické stability 13 Metodický list č. 7 Projednání revitalizace koridoru s příslušným úřadem 13 Metodický list č. 8 Odborné exkurze 14 Metodický list č. 9 Projednání revitalizace koridoru s realizační firmou 16 Metodický list č. 10 Návrh revitalizace koridoru 16 Metodický list č. 11 Vlastní realizace revitalizace koridoru 18 Metodický list č. 12 Obhajoba prezentace 20 Přehled praktických činnosti studentů 20 Slovníček 21 Zdroje 22 Pro usnadnění orientace Vás budou celým výukovým programem provázet následující symboly Klíč k poznání aneb Co je důležité vědět? (klíčová slova, nosné informace) Téma pod lupou aneb Chcete se dozvědět víc? (odkazy a literatura k tématu)

4 4 Metodický list č. 1 Krajina motivační přednáška Metodický list č. 1 TÉMA: Krajina motivační přednáška Cíl: Studenti objasní problematiku kulturní krajiny, formulují princip ekologické stability krajiny a územního systému ekologické stability Doporučená dotace: 2 vyučovací hodiny Relativně ekologicky stabilnější území se zachovalo především tam, kde přírodní podmínky omezovaly rozvoj nejintenzivnějších forem hospodaření. V naší kulturní krajině tak zůstaly ostrovy biologické rozmanitosti v moři současné agroindustriální krajiny. Ukazuje se, že i pro ně platí základní zákonitosti biogeografické teorie ostrovů jako pro skutečné ostrovy v moři. Biogeografická teorie ostrovů poskytuje teoretický základ pro návrh účelného rozložení, velikosti a vzdálenosti ekologicky stabilních částí krajiny. Základem této teorie je poznatek, že čím menší a čím vzdálenější jsou jednotlivé ostrovy, tím menší počet druhů organismů zde nachází podmínky trvalé existence. Reálná možnost zvyšování ekologické stability krajiny vychází z předpokladu, že stupeň ekologické stability v kulturní krajině nelze chápat pouze jako vážený průměr stupňů stability jednotlivých částí, ale že je tento stupeň závislý i na jejich uspořádání, na účelném prostorovém rozmístění ekologicky stabilnějších segmentů krajiny. K uchování vysoké a trvalé produktivity a ekologické stability krajiny je třeba izolovat od sebe jednotlivé ekologicky labilní části krajiny soustavou stabilních a stabilizujících ekosystémů. Kulturní krajina a zabezpečování její ekologické stability Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajina je mozaikou rozmanitých ekosystémů (geobiocenóz a hydrogeobiocenóz). Dlouhodobým působením člověka na jednotlivé složky vzniká kulturní krajina. Kulturní krajina je tak vždy mozaikou ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka, s různou strukturou a druhovým složením, vyžadujících ke svému fungování různý přísun dodatkové energie z vnějšku. V kulturní krajině převažují a zřejmě i v budoucnu budou převažovat z ekologického hlediska méně stabilní a nestabilní ekosystémy, záměrně udržované pro vysokou produkci požadované biomasy. Jedná se především o polní kultury a hospodářské lesy, vyznačující se sice vysokou čistou primární produkcí, ale sníženou biodiverzitou. Ještě méně stabilní ekosystémy převládají i v urbanizovaných územích, vyznačujících se vysokým podílem ploch, na nichž je znemožněna primární produkce biomasy (zastavěné plochy, komunikace atd.). Cílem ekologické optimalizace je dosažení stavu harmonické kulturní krajiny, v níž plochy člověkem destabilizovaných ekosystémů jsou vyváženy vhodně rozloženými plochami ekologicky stabilnějších přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Základní význam pro zajištění ekologické stability mají ekologicky významné segmenty krajiny. Jsou to ty části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší vnitřní ekologickou stabilitou. Vyznačují se trvalostí biocenóz a ekologickými podmínkami umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny. Soubor ekologicky významných segmentů krajiny v současné době existujících tvoří kostru ekologické stability. Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladební části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (územní systémy ekologické stability). Jednotlivé prostorově funkční součásti územních systémů ekologické stability nazýváme skladebními částmi územních systémů ekologické stability. Územní systém ekologické stability je tedy takový vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální územní systém ekologické stability. Souhrnně se tedy hovoří o územních ekosystémech ekologické stability. Místní (lokální) územní systém ekologické stability zahrnuje i celý rozsah systémů regionálních i nadregionálních; jeho pozitivní působení na krajinu se uplatňuje nejvýrazněji na místní úrovni, která se stává praktický vyústěním celého procesu územního zabezpečování ekologické stability. Tvorba a ochrana skladebních součástí ekologické sítě neřeší celou problematiku zajišťování ekologické stability krajiny. Rozhodující význam pro ekologickou stabilitu krajiny má celkové snižování destabilizujících antropogenních vlivů.

5 Metodický list č. 1 Krajina motivační přednáška 5 Cílem zabezpečení územních systémů ekologické stability v krajině je: uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny, uchování významných krajinných fenoménů. Ekologická stabilita krajiny Ekologická stabilita Ekologická stabilita je schopnost ekologických systémů uchovat a reprodukovat své podstatné charakteristiky pomocí autoregulačních procesů. Je to schopnost ekosystémů vyrovnávat změny způsobené vnějšími i vnitřními činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Rozeznáváme ekologickou stabilitu vnitřní (endogenní) a vnější (exogenní). Vnitřní ekologická stabilita Vnitřní ekologická stabilita je schopnost ekologického systému existovat při normálním působením faktorů prostředí včetně těch extrémů, na něž jsou ekosystémy dlouhodobě adaptovány. Vnitřní ekologická stabilita je dána pevností a množstvím vnitřních vazeb v ekosystému. Vysokou vnitřní ekologickou stabilitu mají především sukcesně zralé ekosystémy s klimaxovým charakterem. Jsou to takové ekosystémy, které se spontánně vyvinuly v bezprostřední závislosti na trvalých ekologických podmínkách prostředí. Vyznačují se obvykle vysokou biodiverzitou, uzavřenosti biochemických cyklů a složitými energetickými, trofickými a informačními vazbami mezi producenty, konzumenty a dekompozitory. V naší kulturní krajině jsou to jednak ekosystémy s přírodním vývojem (skalní společenstva, společenstva rašelinišť, přírodní a přirozené lesy apod.), jednak člověkem podmíněné ekosystémy s přirozeným vývojem bioty (postagrární lada, louky a pastviny s přirozeně rostoucími druhy, některé rybníky a mokřady). Přírodní a přirozené ekosystémy (geobiocenózy) stabilizují povrch půdy, udržují půdní profil v příznivém stavu, svou životní aktivitou nepůsobí ani nepodporují negativní změny prostředí a vůči faktorům působících zvenčí jsou maximálně vnitřně odolné. Geobicenózy se proto vyznačují relativně vysokou dynamickou rovnováhou biomasy, druhového složení i prostorové struktury. Vnější ekologická stabilita Vnější ekologická stabilita je schopnost ekosystému odolávat působení mimořádných faktorů, na něž není ekosystém přírodním vývojem adaptován. Tyto vnější faktory jsou z hlediska spontánního vývoje ekosystémů cizí a proto nepředvídatelné, takže důsledky jejich působení mohou dosahovat katastrofických rozměrů. Jedná se např. o náhlé extrémní výkyvy teplot, rozsáhlé požáry, zemětřesení, výbuchy sopek apod. V kulturní krajině podobné faktory působí především díky lidské činnosti (např. fytotoxické emise, přehnojování, znečištění vod apod.). Nemůže existovat žádný ekologický systém, který by se vyznačoval absolutní vnější ekologickou stabilitou, tj. odolností vůči všem myslitelným mimořádným cizím faktorům. Proto základním kritériem pro výběr a navrhování skladebných součástí územního systému ekologické stability je vnitřní ekologická stabilita jeho skladebných částí. Vysoká vnitřní stabilita je nezbytnou podmínkou stability vnější, nemůže ji však plně zaručit. Hlavním projevem ekologické stability je ekologická rovnováha. Ekologická rovnováha je dynamický stav ekologického systému, který se trvale udržuje jen s malým kolísáním nebo do něhož se systém po případné změně opět spontánně vrací. Ekologická stabilita (schopnost) i ekologická rovnováha (stav) se udržují přírodními procesy pomocí autoregulačních mechanizmů, jejichž základ je ve vzájemných vazbách rostlin, živočichů a mikroorganismů, tvořících ekosystém. Celková stabilita krajiny je závislá na zajištění vhodného průběhu geobiochemických cyklů a zachování složitých energetických a informačních vazeb mezi producenty, konzumenty a dekompozitory v ekosystémech. Soustav objektivních kritérií, která by umožňovala přesně a bez dlouhodobého výzkumu stanovit stupeň ekologické stability, není doposud k dispozici. Význam jednotlivých typů ekosystémů v krajině z hlediska ekologické stability je stanovován relativně. Přitom vycházíme z předpokladu, že relativní stupeň ekologické stability je nepřímo úměrný intenzitě antropogenního ovlivnění. Čím je vyšší množství dodatkové energie a živin, nutné pro fungování ekosystému v kulturní krajině, tím je nižší jeho ekologická stabilita. Základní význam pro zajištění ekologické stability mají ekologicky významné segmenty krajiny. Jsou to ty části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší vnitřní ekologickou stabilitou nebo v nichž tyto ekosystémy převažují. Vyznačují se trvalostí biocenóz a ekologickými podmínkami, umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny. Soubor ekologicky významných segmentů krajiny v současné době v krajině existujících tvoří kostru ekologické stability. Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES). Jednotlivé prostorově funkční součásti ÚSES nazýváme skladebnými částmi ÚSES.

6 6 Metodický list č. 2 Územní systém ekologické stability Metodický list č. 2 TÉMA: Územní systém ekologické stability Cíl: Studenti vymezí pojem a cíle územního systému ekologické stability, charakterizují jeho skladebné části, typy a plány Doporučená dotace: 2 vyučovací hodiny Vymezení pojmu, cíle ÚSESu Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů. Hlavním cílem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména: vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny, zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev. ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního. (4) Na pozemky nezbytné k uskutečnění opatření, projektů a plánů tvorby systému ekologické stability podle 4 odst. 1 se nevztahují ustanovení o ochraně zemědělského půdního fondu. Skladebné prvky ÚSESu Biocentrum (centrum biotické diverzity BC) Biocentrum je skladebnou součástí ÚSESu, která je, nebo má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Vytváření územního systému ekologické stability se dotýká 4 odst. (1) a 59 Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. 4 Základní povinnosti při obecné ochraně přírody (1) Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření stanoví Ministerstvo životního prostředí České republiky obecně závazným právním předpisem. 59 (1) Zajištění pozemků k tvorbě systému ekologické stability (2) K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány podle 4 odst. 1. (3) Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný Biokoridor (biotický koridor BK) Biokoridor je skladebnou součástí ÚSESu, která je, nebo má být, tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost koridorů podmiňují jejich prostorové parametry, především jejich délka a šířka. Interakční prvek (IP) Kromě biocenter a biokoridorů jsou základními stavebními částmi ÚSESu na lokální úrovni i interakční prvky. Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, která na lokální úrovni zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Interakční prvky mají většinou menší plochu než biocentra a biokoridory, velmi často jsou prostorově izolovány. Čím hustší je síť interakčních prvků, tím účinnější je jejich stabilizační působení.

7 Metodický list č. 2 Územní systém ekologické stability 7 Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých organismů. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, orientační bod. V interakčních prvcích nacházejí prostředí pro život např. opylovači kulturních rostlin, parazité a predátoři omezující hustotu populací škůdců zemědělských a lesnických kultur. Typickými interakčními prvky jsou např. remízy, ekotonová společenstva lesních okrajů, skupiny stromů, solitérní stromy, drobná prameniště, vysokokmenné sady, aleje apod. Prostorové parametry biocenter a biokoridorů (Zdroj: Michal, 1994, s ) Min. plochy BC Typ společenstva Plocha (ha) lokální lesní 3 vodní 1 mokřadní 1 luční 3 stepní lada 1 skalní 0,5 regionální lesní dle vegetačního stupně 1. bukový, 2. bukodubový dubobukový, 4. bukový jedlobukový smrkojedlobukový smrkový klečový, 9. alpínský 30 mokřadní olšiny 10 vodní 10 mokřadní 10 luční 30 Typy ÚSESu Provinciální a biosférický ÚSES Rozlehlé ekologicky významné krajinné oblasti, které reprezentují bohatství naší bioty v rámci biogeografických provincií a celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než ha. stepní lada 10 nadregionální skalní 5 jádrová území celková plocha provinciální jádrová územní celková plocha Nadregionální ÚSES Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s minimální plochou alespoň ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. biosférická jádrová území Délky a šířky biokoridorů lokální Max. přípustná délka 1 2 km Min. nutná šířka m regionální Max. přípustná délka 0,4 1 km Min. nutná šířka m Regionální ÚSES Plošně rozlehlejší ekologicky významné segmenty krajiny s minimální plochou podle typů společenstev ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu.

8 8 Metodický list č. 2 / Metodický list č. 3 Územní systém ekologické stability / Pracovní skupiny Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Místní (lokální) ÚSES Plošně méně rozlehlé ekologicky významné segmenty krajiny (obvykle do 5 10 ha). Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 10 ha. Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. Další úrovní ekologických sítí je pak EECONET (European Ecological Network), jehož kostru tvoří pro území České republiky vybrané skladebné části nadregionálního ÚSES. Plány ÚSESu ÚSES se vymezují v plánech, které mají obsahovat zejména: mapový zákres existujících a navržených biocenter a biokoridorů s vyznačením zvláště chráněných částí přírody v měřít- ku 1: a větším pro nadregionální a regionální ÚSES a v měřítku 1: a větším pro lokální ÚSES tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a prostorové ukazatele bližší odůvodnění včetně návrhů rámcových opatření k jeho zachování a zlepšení. Plán ÚSES je podkladem pro projekty systémů ekologické stability, provádění pozemkových úprav, zpracování územně plánovací dokumentace, lesní hospodářské plány, vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Pomůcky plán lokálního ÚSESu (mapová, tabulková a popisná část, lze získat na příslušném úřadě) Úkoly Studenti vyhledají v mapě skladební prvky místního ÚSESu, v tabulkové části najdou jejich funkční a prostorové ukazatele a návrhy k jejich zachování a zlepšení. Studenti vytipují lokality, které svými parametry odpovídají lokálnímu biocentru nebo biokoridoru nebo jsou vhodné k jejich založení a budou tak nahrazovat skutečné lokální biocentrum nebo biokoridor. Metodický list č. 3 TÉMA: Pracovní skupiny Cíl: Studenti vyjadřují vlastními slovy svoje názory, přiměřeným způsobem je demonstrují a obhajují v pracovní skupině, zaujímají stanoviska k názorům ostatních členů skupiny. Doporučená dotace: 1 vyučovací hodina Studenti 3. ročníku se rozdělí do dvou realizačních týmů (A, B). V každé pracovní skupině si budou studenti rozdělovat pracovní úkoly, proto je vhodné, aby byl v každé skupině zvolen: zástupce skupiny zástupce projektování zástupce pro jednání s příslušným úřadem a realizační firmou zástupce zpracování nasbíraných dat Na závěr projektu proběhne soutěž mezi pracovními skupinami o nejlepší návrh revitalizace skladebné části ÚSESu. Každá pracovní skupina bude prezentovat svoji variantu projektu před odbornými učiteli a studenty 4. ročníku, kteří následně vyberou vítěznou variantu projektu. Projekt je koncipován tak, aby studenti využili svých znalostí a dovedností, spojili je s prací dalších studentů, v diskuzi o problémech prezentovali přijatelným způsobem své názory a společný výsledek prezentovali před širší veřejností. Projekt rozvíjí klíčové i odborné kompetence studentů. Z klíčových kompetencí jsou to kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, kompetence k uplatnění a podnikatelským aktivitám a kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi. Z odborných kompetencí budou v rámci projektu rozvíjeny kompetence vykonávat a organizovat konkrétní činnost v ochraně životního prostředí, ochraně a tvorbě krajiny a rozvoji venkova, kompetence vyhodnocovat výsledky a navrhovat příslušná opatření a kompetence usilovat o nejvyšší kvalitu své práce.

9 Metodický list č. 4 Výběr studijní plochy 9 Metodický list č. 4 TÉMA: Výběr studijní plochy Cíl: Studenti vybírají a posuzují jednotlivé lokality, analyzují jejich vlastnosti a specifika a navrhují nejvhodnější lokalitu. Doporučená dotace: 3 vyučovací hodiny Cílem je výběr studijní plochy, která by byla obdobou některé skladebné části ÚSESu, u které bude reálné navrhnout její revitalizaci. Tato plocha pak bude sloužit ostatním studentům jako studijní plocha k dlouhodobému biologickému a ekologickému monitoringu. Postup pro plynulost projektu je optimální využít obecní pozemky lze využít studenty vytipované lokality (viz Metodický list č. 2, str. 8), které svými parametry odpovídají lokálnímu biocentru nebo biokoridoru nebo jsou vhodné k jejich založení a budou tak nahrazovat skutečné lokální biocentrum nebo biokoridor vytyčení alespoň tří vhodných lokalit výběr nejvhodnější lokality po posouzení všech hledisek (možnost začlenění do ÚSESu, vzdálenost od školy, přístupnost pro realizační techniku, časová, technická a finanční reálnost). Příklad Zástupci pracovních skupin ve spolupráci s odbornými učiteli požádají odpovědné pracovníky městského úřadu o poskytnutí studijních ploch, které mohou být využity k realizaci projektu. Výhody Je k dispozici zpracovaná projektová dokumentace malé vodní nádrže. Nevýhody Horší dostupnost lokality pro studenty a realizační techniku. Lokalita se nachází uprostřed smrkové monokultury s velmi nízkou biodiverzitou. Návrh revitalizace, především nátok a odtok vody, by musel být součástí skutečné projektové dokumentace. Realizace této revitalizace by byla finančně a technicky náročná. Úkol Studenti zhodnotí a vyberou nejvhodnější lokalitu. Lokalita č. 1 Revitalizace jehličnatého remízu Současný stav Zanedbaný jehličnatý remíz uprostřed zemědělské krajiny v těsném sousedství lesního porostu ve stadiu mlaziny v oplocence. Na této lokalitě byla již v minulosti navržena revitalizace vodních poměrů (rybník s tůněmi napájený odvodňovací strouhou). Lokalita č. 2 Revitalizace údolní nivy Současný stav Menší mokřadní pcháčová louka v těsném sousedství údolní nivy regulované říčky Bradavy a intravilánu obce. Cíl projektu Tato lokalita je vhodná pro realizaci malé vodní plochy, které by předcházely probírky zanedbané smrkové monokultury s náhradními výsadbami.

10 10 Metodický list č. 4 / Metodický list č. 5 Výběr studijní plochy / Zhodnocení stavu koridoru Cíl projektu Tato lokalita je vhodná k realizaci malé vodní plochy a revitalizaci koridoru podél říčky Bradavy. Výhody Lokalita má nejlepší dostupnost ze všech navrhovaných lokalit a je součástí naučné stezky Hvížďalka, proto je využívána občany a turisty. To umožňuje řešit polyfunkčnost lokality. Nevýhody Nízká hladina pozemní vody. Projektu by musela předcházet revitalizace říčky Bradavy nebo blízké odvodňovací strouhy. Tato lokalita se nachází v těsném blízkosti naturového toku Bradavy, proto by pro realizaci revitalizace bylo nutné vyjádření odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje. Z tohoto faktu vyplývá časová náročnost projektu. Lokalita č. 3 Revitalizace koridoru Současný stav Koridor v zemědělské krajině (trvalé travní porosty) v těsné blízkosti intravilánu obce. Výhody Lokalita má dobrou dostupnost pro studenty i realizační techniku. Nachází se zde vysoká hladina podzemní vody s hlinitojílovitým podložím (provedena půdní sonda), proto je lokalita vhodná k realizaci malých vodních ploch. Pozemek je geodeticky zaměřen, tzn., že jsou známi vlastníci pozemků. Koridor není skutečnou součástí stávajícího ÚSESu Spáleného Poříčí, ale svými parametry odpovídá lokálním koridoru (viz str. 7) a může tak sloužit jako jeho modelový vzor. Revitalizací koridoru dojde k propojení se stávajícím lokálním koridorem obdobných trofických i hydrických poměrů. Pro výše uvedené výhody byla tato lokalita vybraná pro realizaci projektu. Metodický list č. 5 TÉMA: Zhodnocení stavu koridoru Cíl: Studenti analyzují potenciální (přírodní) a skutečný stav koridoru, provádějí fytocenologické mapování vegetace a určují míru antropogenního narušení koridoru. Údaje zapisují do pracovního listu a aplikují teoretické znalosti v praxi. Doporučená dotace: 5 vyučovacích hodin Diferenciace potenciálního (přírodního) stavu koridoru Přírodní stav geobiocenóz (souborem biocenózy a jejího prostředí) v krajině je takový myšlený stav, jaký by nastal v současných ekolog. podmínkách při vyloučení zásahů člověka. Tento přírodní stav je jediné objektivní východisko pro hodnocení již uskutečněných a budoucích změn bioty v krajině. Základními aplikačními jednotkami jsou skupiny typů geobiocénů (STG), do nichž jsou sdružovány typy geobiocénů s podobný- mi trvalými podmínkami, zjišťovanými komplexním ekologickým průzkumem a znázorňovanými pomocí bioindikace pomocí rostlinných společenstev. STG jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz. Nadstavbovými jednotkami geobiocenologické typizace jsou vegetační stupně (vyjadřují souvislé rozdíly ve sledu vegetace v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu) a ekologické řady (tj. trofické vyjadřují podmínky dané obsahem živin a aciditou půd a hydrické vyjadřují podmínky dané dynamikou vlhkostního režimu půd). STG jako rámce určitých ekologických podmínek a jim odpovídajících potenciálních biocenóz označujeme geobiocenologickou formulí, např. 5 B 3. Tato pak označuje skupinu typů geobiocénů (STG):

11 Metodický list č. 5 Zhodnocení stavu koridoru 11 typické jedlové bučiny (Abieti-fageta typica) v 5. jedlobukovém vegetačním stupni, v mezotrofní trofické řadě B a v normální hydrické řadě. Pomůcky mapa lokálního ÚSESu dotčeného území (příloha č. 1) tabulka výškových geografických stupňů (příloha č. 2) tabulka a mapa lesních vegetačních stupňů (příloha č. 3) tabulka trofických řad (příloha č. 4) tabulka hydrických řad (příloha č. 5) pracovní listy (příloha č. 6a) Úkoly Studenti určí z mapy metodou vrstevnic přesnou nadmořskou výšku. Podle nadmořské výšky stanoví geografický výškový stupeň. Podle výškového stupně odvodí lesní vegetační stupeň a potenciální vegetaci, podrobněji Metodika projektanta místního ÚSESu (dále jen Metodika) str Podle přehledu trofických řad určí trofický stupeň lokality, podrobněji Metodika str Podle přehledu hydrických řad určí hydrický stupeň lokality, podrobněji Metodika str. 95, Údaje studenti zapisují do pracovních listů (příloha č. 6a). Diferenciace současného stavu koridoru Současný stav geobiocenóz v krajině posuzujeme prostřednictvím hodnocení současného stavu jejich vegetační složky. Při typizaci současného stavu vegetace bereme v úvahu rozdíly v její struktuře a druhovém složení, základní funkční a ekologické vlastnosti, a různý druh a intenzitu antropických vlivů. Pomůcky mapa 1 : se zaměřenými pozemky (příloha č. 7a) fytocenologický snímek (příloha č. 8a) pracovní listy (příloha č. 6a) geografické značky (příloha č. 9) Úkoly Studenti zakreslí do mapy 1 : současný stav hydrických poměrů v koridoru a jeho okolí. Určí stav současné vegetace provedením fytocenologického snímku. Určí míru antropogenní narušení, podrobněji Metodika str Zakreslí do mapy cestní síť. Údaje studenti zapisují do pracovních listů (příloha č. 6a). Postup při fytocenologickém snímkování Výběr plochy snímku plocha musí být homogenní homogenita strukturní (výška, patrovitost porostu, pokryvnost, životní formy) homogenita floristická (floristické složení, dominanty) homogenita ekologická (hloubka půdy, zastínění, ovlivnění vodou, disturbance) heterogenní mozaika o velikosti zrna řádově menší než standardní velikost ploch nevadí Standardní velikost plochy snímku 4 m 2 nízká mokřadní vegetace, skalní vegetace, vegetace sešlapávaných míst 16 m 2 většina typů bylinné a keříčkové vegetace 50 m 2 křoviny 200 m 2 lesy menší plochy, pokud je celý porost menší než standardní velikost plochy tvar plochy čtverce (standard) obdélníky (je-li to nutné v liniových porostech) Vertikální stavba Prostorové uspořádání ve svislé rovině (E = etage) E3 stromové patro nad 3 m E2 keřové patro 1 3 m E1 bylinné patro do 1 m E0 mechové patro půdní pokryv semenáčky stromů E1 mladé stromy E2

12 12 Metodický list č. 5 Zhodnocení stavu koridoru Horizontální stavba Braun-Blanquetova stupnice r ( ) pouze jeden jedinec, pokryvnost zanedbatelná + více jedinců, pokryvnost malá 1 pokryvnost nižší než 5 % 2 pokryvnost 5 25 % 3 pokryvnost % 4 pokryvnost % 5 pokryvnost % Určení antropogenního ovlivnění koridoru Na základě srovnání přírodního a současného stavu geobiocenóz, především pomocí stavu vegetace, můžeme určit intenzitu antropogenního ovlivnění i relativní stupeň ekologické stability. Pro kategorizaci intenzity antropogenního ovlivnění jsou používány různé klasifikační stupnice, které vyjadřují odchýlení aktuálních společenstev od přírodního stavu. Pro charakterizování antropického ovlivnění určitého velkého území se využívá koeficient antropického ovlivnění (poměr ploch ekosystémů přírodních až přírodě blízkých k ekosystémům přírodě podmíněně vzdálených až geobiocenoidům). Výsledek se hodnotí dle stupnice, hraniční hodnota (průměrná) je 1 tj. vyrovnaný poměr přírodních a kulturních geobiocenóz. Různým typům aktuální vegetace lze přisoudit jak stupeň intenzity antropogenního ovlivnění (např. nedotčený, přírodní (přirozený) přírodě blízký, podmíněně přírodě blízký, podmíněně přírodě vzdálený, přírodě vzdálený, přírodě cizí, umělý) tak i relativní hodnotu ekologické stability, která je nepřímo úměrná intenzitě antropogenního ovlivnění (čím větší intenzita antropogenního ovlivnění, tím menší je hodnota ekologické stability). Úkoly Studenti určí míru antropogenního ovlivnění a stupeň ekologické stability. Zakreslí do mapy 1 : antropogenní narušení. Údaje studenti zapisují do pracovních listů (příloha č. 6a). Shrnutí současného stavu koridoru Biokoridor se nachází v intenzivně využívané zemědělské krajině. Díky severní expozici svahu, na kterém se nachází, převažují luční porosty nad zorněním. V severovýchodní části se pod tímto koridorem nachází orná půda, která v daném roce je oseta kukuřicí setou (Zea mays). Biokoridor je ve stavu, ve kterém může po menších úpravách dobře plnit svoji funkci, především migrační. Délka i šířka koridoru je optimální pro zařazení do kategorie lokálního koridoru. Ve východní části je 80 m široká mezera, která odděluje koridor od skutečného lokálního koridoru BK Tento lokální koridor navazuje na biocentrum BC 12 (příloha č. 1). Lokální koridor BK sleduje bývalou vodoteč, jeho trasa vede přes zemědělskou půdu, která je z poloviny zorněna. Lokální biocentrum 12 je okrajová část smíšeného lesa. V západní části je biokoridor mezerovitý, vegetace téměř chybí v délce 100 m. Výhodou revitalizovaného koridoru je jeho optimální struktura. V koridoru se nacházejí všechna tři patra dřevin. Biokoridor má tvar vlny a dobře zapadá do krajiny. Na okraji se nacházejí nižší keře, které navazují na nižší a vyšší stromy. Optimální je také druhová skladba dřevin v biokoridoru. Nacházejí se zde dřeviny vhodné do krajinné zeleně v zemědělské krajině a odpovídají i hydrický poměrům na dané lokalitě (příloha č. 8b). Při vymezování ÚSES se pro hodnocení významu současné vegetace z hlediska ekologické stability používá stupnice 0 bez významu, 1 velmi malý význam, 2 malý význam, 3 střední význam, 4 velký význam, 5 výjimečně velký význam. Pomůcky mapa se zaměřenými pozemky (příloha č. 7a) tabulka míry antropogenního ovlivnění stupně ekologické stability (příloha č. 10) pracovní list (příloha č. 6a) Hlavním problémem je izolovaný stav biokoridoru a jeho zanedbaný stav. Na kmenech některých dřevin jsou zarostlé plastové kryty, které sloužily jako ochrana proti vytloukání zvěří. Dále se zde nachází několik černých skládek, tvořených organickými zbytky ze zahrad a zbytky rozpadlé dřevěné chatky.

13 Metodický list č. 6 / Metodický list č. 7 Vymezení kostry ekologické stability / Projednání revitalizace koridoru s příslušným úřadem 13 Metodický list č. 6 TÉMA: Vymezení kostry ekologické stability Cíl: Doporučená dotace: Prvním krokem při vymezování ÚSES v krajině je vymezení kostry ekologické stability, kterou tvoří v současnosti existující ekologicky významné segmenty krajiny. Kostru ekologické stability vymezujeme na základě srovnání přírodního (potenciálního) a současného (aktuálního) stavu ekosystémů v krajině. V první řadě jsou vymezovány zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou. V intenzivně využívané zemědělské krajině nebo průmyslové a sídelní krajině je zbytků přírodě blízkých společenstev s vysokou ekologickou stabilitou málo. Proto zde musíme uplatnit princip relativního vý- běru do kostry ekologické stability zařazujeme i území se společenstvy z hlediska ekologické stability méně hodnotnými. Biokoridor odpovídá požadavkům na zařazení do kostry ekologické stability. Vyšší hodnotou ekologické stability příznivě působí na ostatní složky intenzivní zemědělské krajiny. Svými parametry splňuje požadované funkce biokoridorů, především funkci migrace organismů krajinou. Touto funkcí se může významně podílet na zachování genofondu krajiny, na zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev. Biokoridor je vhodný pro začlenění do ÚSESu. Metodický list č. 7 TÉMA: Projednání revitalizace koridoru s příslušným úřadem Cíl: Studenti formulují a vyjádří vlastními slovy otázky týkající se stavebních zásahů při revitalizaci koridoru. Doporučená dotace: 1 vyučovací hodina Z důvodu návrhu výstavby soustavy tůní se studenti sešli s pracovníkem stavebního úřadu Městského úřadu Spálené Poříčí. Úkol Studenti si připraví otázky týkající se výstavby soustavy tůní, úklidu biomasy, výsadby stromů apod. Pracovník stavebního úřadu předem upozornil studenty na nutnost dodržování Zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v případě stavebních zásahů do krajiny. Studenti položili zástupci odboru výstavby připravené otázky Které pozemky lze využít k revitalizaci? Odpověď: Nejjednodušší je využít pozemky vedené jako ostatní plocha.

14 14 Metodický list č. 7 / Metodický list č. 8 Projednání revitalizace koridoru s příslušným úřadem / Odborné exkurze Co obnáší změna využívání pozemku? Odpověď: Musí být vydáno rozhodnutí o změně využití území. Je třeba stavební povolení na výstavbu soustavy tůní? Odpověď: Stavební povolení je třeba na významné zásahy do krajiny např. výstavbu rybníků, revitalizaci vodních toků. Na výstavbu tůní není třeba takové povolení, protože tůně nejsou zařazeny mezi vodní díla. Kam lze ukládat vytěženou zeminu? Odpověď: Na dotčený pozemek nebo obecní skládku. Je třeba mít stavební povolení na výsadbu stromů? Odpověď: Na výsadbu stromů není třeba mít stavební povolení. Je třeba mít stavební povolení na naučnou tabuli, kdybychom ji chtěli do terénu umístit? Odpověď: Ani na naučnou tabuli není třeba stavební povolení. Metodický list č. 8 TÉMA: Odborné exkurze Cíl: Studenti definují optimální stav lokálního koridoru a charakterizují podstatné vlastnosti vyvážené kulturní krajiny. Doporučená dotace: 2 vyučovací dny Cílem druhé exkurze byla CHKO Třeboňsko a Národní přírodní rezervace Červené blato. Důvodem výběru této lokality bylo ukázat studentům vyváženou kulturní krajinu vysoké ekologické stability a optimální stav nadregionálního biocentra Červené blato (NBC 10). Na Červeném blatu byli studenti seznámeni s ekologií přechodového rašeliniště a s jeho ochranou. Biokoridor a biocentrum Blovice Městský úřad Blovice získal dotaci ve výši 1,5 milionu korun od Státního fondu životního prostředí na vytvoření biokoridoru a biocentra, které jsou součástí místního ÚSESu Blovicka. Součástí projektu byly dvě odborné exkurze. Cílem první exkurze byl nově založený biokoridor a biocentrum u města Blovice, které jsou součástí místního ÚSESu. Důvodem výběru této lokality bylo seznámit studenty s optimálním stavem lokálního biokoridoru a biocentra. Biokoridor sloužící současně jako větrolam má potřebné parametry, především šířku a prostorovou stavbu. Biokoridorem je liniová vegetace, která prostupuje jednotvárnou zemědělskou krajinou zbavenou krajinné zeleně s minimální úrovní biodiverzity. Vznikl lokální biokoridor mezi Hradišťským Újezdem a Blovicemi na ploše několika desítek hektarů a rozdělil tak původní obrovský zemědělský celek na dvě části. V pásu patnácti až dvaceti metrů a v délce téměř jednoho kilometru jsou vysázeny dřeviny lípa malolistá (Tilia cordata), dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus) a křoviny líska obecná (Corylus avellana) a svída krvavá (Cornus sanguinea). Biokoridor plní migrační a protierozní funkci. Práce na projektu začaly v roce 2003 a nyní už jsou dřeviny v takovém stavu, že

15 Metodický list č. 8 Odborné exkurze 15 území obcí a několik lokálních biocenter na orné půdě. V roce 2003 byl zpracován souborný materiál ÚSES CHKO Třeboňsko, který upravil, doplnil a sjednotil starší materiály ÚSES do jednotné podoby generálního plánu ÚSES v CHKO Třeboňsko. Další zpřesňování a schvalování skladebných prvků probíhá v rámci přípravy územních plánů obcí a lesních hospodářských plánů. Národní přírodní rezervace Červené blato Národní přírodní rezervace Červené blato leží na okraji CHKO Třeboňsko jihovýchodně od obce Šalmanovice a je zařazena do Nadregionálního ÚSESu Jihočeského kraje jako nadregionální biocentrum NBC 10. plní funkci lokálního biokoridoru. Koridor svými parametry odpovídá polopropustnému větrolamu, který zpomaluje vítr a zachytává unášené částice. V oblasti Hradišťského Újezdu je založeno vložené biocentrum. Vzniklo na ploše téměř jednoho hektaru na pozemku, který nebyl vhodný k zemědělskému využití. Při výsadbě byly vybrány takové dřeviny, které odolají tamnímu podmáčenému prostředí. Jedná se o zázemí pro zvěř a další živočichy. Na území rezervace se od roku 1774 těžila rašelina pro blízkou sklářskou huť. Těžba rašeliny byla ukončena ve 20. století. V roce 1953 bylo území rašeliniště vyhlášeno rezervací sloužící zejména k ochraně přirozeného rostlinného pokryvu. V roce 1973 bylo chráněné území rozšířeno z původních 39 na 331 ha. Celé území je protkáno sítí kanálů a stružek, které během těžby rašeliny sloužily k odvádění vody. Nyní je odvodňovací systém zahrazován, aby voda zůstávala v území a zůstal tak zachován krajinný ráz tundry. Vegetace území je tvořena zejména borovicí Ekologická stabilita CHKO Třeboňsko Stávající kostra ekologické stability krajiny v CHKO Třeboňsko je vyhovující, což je dáno vysokou lesnatostí a celkově značným podílem přirozených a přírodě blízkých biotopů (rašeliniště, mokřady, vlhké louky, rybniční litorály, biotopy říčních niv atd.). Koeficient ekologické stability vypočtený pro celý Třeboňský bioregion, zahrnující širší území než CHKO o rozloze cca km 2, dosahuje hodnoty 1,9. Pro vlastní CHKO je hodnota koeficientu ekologické stability ještě vyšší, tj. příznivější a činí 2,7. Jedná se tedy o harmonickou krajinu, která se hodnotou KES blíží již krajině relativně přírodní (pro srovnání hodnota KES v sousedním regionu Českobudějovické pánve činí 0,9). Jako téměř optimální lze charakterizovat kostru ekologické stability krajiny v jižní části CHKO, zatímco v severní části CHKO jsou v krajině stále patrné následky intenzivního zemědělského hospodaření v druhé polovině 20. století. Základní koncepce ÚSES je dána územně-technickým podkladem Nadregionální a regionální ÚSES České republiky 1 : Na území CHKO Třeboňsko jsou vymezena celkem 3 nadregionální biocentra, 20 regionálních biocenter a několik set dalších skladebných prvků místní úrovně. Převážná většina skladebných prvků ÚSES je vzhledem k zachovalosti krajiny vymezena jako stávající (víceméně funkční), nově navržených prvků je minimum, převážně se jedná o nefunkční část biokoridorů v zastavěném blatkou, rojovníkem bahenním, suchopýrem pochvatým, borůvkou, vlochyní a brusinkou. Na některých místech roste klikva bahenní a lze zde najít i některé vzácné druhy jako například rosnatka okrouhlolistá. Územím rezervace je vedena naučná stezka informující návštěvníky o zajímavostech území. Na podmáčených a vratkých místech je stezka tvořena podvalovým chodníčkem, který dotváří unikátní atmosféru severské tundry.

16 16 Metodický list č. 9 / Metodický list č. 10 Projednání revitalizace koridoru s realizační firmou / Návrh revitalizace koridoru Metodický list č. 9 TÉMA: Projednání revitalizace koridoru s realizační firmou Cíl: Studenti formulují a vyjádří vlastními slovy otázky týkající se umístění a parametrů tůní. Doporučená dotace: 1 vyučovací hodina Pro výstavbu tůní byla jako realizační firma vybrána místní firma SENEA spol. s.r.o, která má dlouholeté zkušenosti s revitalizacemi vodních toků a malých vodní nádrží. Z důvodu reálnosti návrhu výstavby soustavy tůní se studenti sešli se zástupcem firmy SENEA. Úkol Studenti si připraví otázky týkající se umístění a parametrů tůní. Studenti položili zástupci firmy připravené otázky Kde je nejvhodnější umístit tůně? Doporučení: Tůně je vhodnější umístit na prosluněné nebo jen částečně zastíněné místo. Jaký je nejvhodnější tvar tůní? Doporučení: Tůně mají mít nepravidelný tvar, aby tak zapadaly do terénu a nepůsobily rušivě. Jaká je nejvhodnější hloubka tůní? Doporučení: Hloubka má být s ohledem na životnost tůní a pozvolný sklon břehů alespoň 1 m. Jaký má být sklon břehů? Doporučení: Sklon břehů má být mírný, s dostatečnou hloubkou tůní se bude pohybovat v rozmezí 1:3 1:5. Při mírném sklonu jsou stabilní břehy, rozvinuté litorální pásmo a bezpečné. Jak ovlivňuje umístění tůní podélný sklon terénu? Doporučení: Voda má být z tůní odváděna průlehem ve směru spádu terénu. Kam se bude ukládat vytěžený materiál? Doporučení: Odtěženou zeminu je vhodné odvážet na obecní skládku, aby nedošlo ke změně konfigurace terénu v okolí tůní. Na doporučení studenti provedli měření spádových poměrů lokality nivelačním přístrojem. Metodický list č. 10 TÉMA: Návrh revitalizace koridoru Cíl: Studenti navrhují revitalizační opatření podporující biodiverzitu a migrační schopnost koridoru. Studenti provádějí měření výškových poměrů nivelačním přístrojem. Doporučená dotace: 3 vyučovací hodiny Cíle revitalizace lokálního koridoru lze rozdělit do dvou skupin. Revitalizační opatření zaměřené na podporu diverzity koridoru Pro zvýšení diverzity prostředí a následně i biodiverzity druhové bude vybudovaná soustava tří neprůtočných tůní. Tůně budou navrženy v místech vysoké hladiny podzemní

17 Metodický list č. 10 Návrh revitalizace koridoru 17 vody a s výskytem mokřadních rostlin především chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). Cílem je zvýšení pestrosti prostředí a následně i biodiverzity. Tůně budou sloužit jako biotop především pro obojživelníky, vodní bezobratlé živočichy a mokřadní i vodní rostliny (hygrofyta a hydrofyta). Dalším doprovodným významem vybudování soustavy tůní je zvýšení akumulační a retenční schopnosti lokality a obohacení zásob povrchových vod. Tůně jako mokřad mají nejvyšší koeficient ekologické stability (k ES =1), proto příznivě ovlivňují ekologickou stabilitu dané lokality. Tůně jako mokřady mají příznivý mikroklimatický význam, ochlazují krajinu a zvyšují relativní vzdušnou vlhkost. V době sucha tůně dotují zásoby pozemní vody, naopak v době dešťů stékající vodu zadržují. Mohou tak mít i mírný protierozní význam. V neposlední řadě dojde ke zlepšení estetického vzhledu území. Úkoly Studenti zaměří podélný sklon území nivelačním přístrojem. Vytvoří projekt soustavy tůní (příloha č. 12). Parametry Tůně budou mírně nepravidelného tvaru a budou syceny průsaky a atmosférickými srážkami. Budou mít mírný sklon břehů, který se bude s hloubkou měnit. Mírný sklon břehů zajistí rozvoj litorálního pásma a stabilitu břehů, které nebudou potřebovat opevnění. V zájmu životnosti budou dostatečně hluboké a tím vzhledem k pozvolným břehům i dostatečně velké. Tůň č. 2 bude umístěna na volném prostranství a tůně č. 1 a č. 3 na částečně zastíněných místech, tak aby se co nejvíce omezilo zastínění vodní hladiny. U tůní č. 1 a č. 3 bude stávající zeleň tvořit vegetační doprovod. U prostřední tůně č. 2 bude doprovodná zeleň vysázena ze severní strany, tak aby nedošlo k přílišnému zastínění vodní hladiny. Pomůcky metodika měření nivelačním přístrojem (příloha č. 11) mapa se zaměřenými pozemky (příloha č. 7a) Studenti zjistili zanedbatelné spádové podmínky dané lokality. Svažitost terénu je ve směru východozápad a ve směru jihosever. Díky malému spádu terénu není třeba budovat nízké hrázky u tůní pro vyrovnání terénních podmínek. Revitalizační opatření zaměřené na podporu migrace Pro podporu migrace může být koridor začleněn do sítě stávajících koridorů. Při propojení jednotlivých skladebních částí ÚSESu je třeba brát ohled na příbuznost a komunikovatelnost. V rámci geobiocenologického typologického systému vycházíme z těchto zásad: 1. V rámci trofických řad spolu v zásadě nekomunikují jednak STG řady oligotrofní A a bazické D, jednak STG řady oligotrofní A a nitrofilní C. Mezi ostatními trofickými řadami jsou plynulé přechody (viz meziřady AB, BC, BD a CD). 2. V rámci hydrických řad spolu přímo nekomunikují STG řady suché (1) a omezené (2) na jedné straně a řady zamokřené (4), trvale mokré (5) a rašeliništní (6) na straně druhé. Plynulé návaznosti jsou mezi hydricky blízkými řadami, tedy mezi STG hydrických řad 1 a 2; 2 a 3; 3 a 4; 4 a 5; 4 a 6; 5 a Z hlediska vegetační stupňovitosti lze považovat za málo komunikativní přechod přes jeden vegetační stupeň, za nekomunikativní přechod přes dva vegetační stupně. Mezi jednotlivými navazujícími vegetačními stupni jsou přechody víceméně plynulé, ať už se jedná o normální sled vegetační stupňovitosti nebo jejich výskyty v klimaticky inverzních polohách. V zásadě tedy spolu přímo komunikují STG vegetačních stupňů 1 a 2; 2 a 3; 3 a 4; 4 a 5; 5 a 6; 6 a 7; 7 a 8; 8 a 9.

18 18 Metodický list č. 10 / Metodický list č. 11 Návrh revitalizace koridoru / Vlastní realizace revitalizace koridoru Navržené dřeviny: lípa malolistá (Tilia cordata) javor mléč (Acer platanoines) jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) hloh dvousemenný (Crataegus laevigata) V úseku č. 2 studenti navrhli dosadbu stromů tak, aby došlo k propojení koridoru se stávajícím lokálním koridorem č Navržené dřeviny: lípa malolistá (Tilia cordata) krušina olšová (Frangula alnus) kalina obecná (Viburnum opulus) vrba nachová (Salix purpurea) Tato pravidla nebudou propojením koridorů v místním ÚSESu porušena. V úseku č. 1 studenti navrhli dosadbu stromů, tak aby se odstranila mezernatost koridoru a došlo k jeho úplnému propojení. Pomůcky mapa se zaměřenými pozemky (příloha č. 7a) Úkoly Studenti navrhnou výsadbu vegetace. Metodický list č. 11 TÉMA: Vlastní realizace revitalizace koridoru Cíl: Studenti provádějí výsadbu kontejnerovaných sazenic a používají odpovídající postup výsadby. Doporučená dotace: 3 vyučovací hodiny Vlastní realizace tůní Při výstavbě tůní využila návrh tůně studentů a jejich umístění na lokalitě a podle vlastních zkušeností a terénních podmínek byla vybudována soustava tří tůní v koridoru. Firma SENEA spol. s r.o. provedla výstavbu soustavy tří tůní s terénními úpravami, odvezením přebytečné zeminy a skládky organického materiálu (zahnívající sláma).