Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Praha 2004 Michaela Klepačová

2 2 Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice z pohledu otců organizovaných v otcovských sdruţeních Vedoucí práce: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Vypracovala: Michaela Klepačová Praha 2004

3 3 Formulář pro projekt bakalářské práce Příjmení a jméno studenta: Michaela Klepačová Fakulta: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze Tutor a vedoucí práce: PhDr. Miloslava Turková, Csc. Pracovní název: Postoj organizovaných otců k otcovství a porozvodové péči o děti Cíl práce: Zmapování názorů, postojů a osobních zkušeností otců organizovaných v Unii otců - Otcové za práva dětí, ve Sdruţení za dodrţování práv dětí a rodičů a ve sdruţení Spravedlnost dětem - Sdruţení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů (polostandardizované rozhovory). Srovnání skupin otců pečujících o děti ve vlastní péči a otců, kteří o získání dítěte do vlastní péče marně usilují. Věcná charakteristika: a) Teoretická část - problematika právní - právní a faktické postavení otce a matky. b) Analýza rozhodnutí opatrovnického soudu o výchově dítěte, výţivném a určení otcovství. c) Otázka návštěv u rozvedeného rodiče. Vhodnost/nevhodnost společné péče. Problematika výţivného. d) Stěţejní částí práce analýza výpovědí respondentů z organizací zaměřených na otcovskou problematiku ( Unie otců - Otcové za práva dětí, Sdruţení za dodrţování práv dětí a rodičů, Spravedlnost dětem - Sdruţení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů ). e) Srovnání skupin otců pečujících o děti ve vlastní péči a otců, kteří o získání dítěte do vlastní výchovy marně usilují. Z pohledu otců se chci zabývat otázkami: Proč jsou děti převáţně svěřovány do výchovy matkám? Proč je otec tak důleţitý? Proč otcové o výchovu dítěte do vlastní péče usilují? Jaký názor mají na roli prarodičů (rodičů matky i otce)?

4 4 f) Statistika dané problematiky na základě Českého statistického úřadu. g) Další část tvořena charakteristikou vzniku organizovaných sdruţení zaměřených na otcovskou problematiku, popřípadě analýza příspěvků v příslušných časopisech (časopis Otec, dítě, rodina). Základní literatura: Warshak, R. A.: Revoluce v porozvodové péči o děti, Portál, Praha, Bakalář, E., Novákovi M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Lidové noviny, Praha, Čermáková, M.: Rodina a měnící se gender role - Sociální analýzy české rodiny, Sociologický ústav AV ČR, Praha, Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Slon, Praha Moţný, I.: Moderní rodina, mýty a skutečnost, Blok, Brno, Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., resp. č. 91/1998 Sb. časopis Otec, dítě, rodina.

5 5 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. V Praze dne Podpis Ráda bych vyjádřila své poděkování vedoucí své bakalářské práce, PhDr. M. Turkové, CSc., PhDr. E. Bakaláři, CSc., panu L. Paterovi a Ing. J. Fialovi za cenné rady, pomoc a čas, které mi při psaní bakalářské práce věnovali, a v neposlední řadě všem tatínkům, kteří se s ochotou a sdílností mého výzkumu zúčastnili.

6 6 Obsah Úvod.9 Cíl, metoda, vzorek 10 Charakteristika souboru.. 12 Hypotézy.. 13 I. Problematika rozvodů a porozvodové péče o děti V České republice Rozvody z hlediska statistiky Struktura rozvodů podle počtu nezletilých dětí Struktura rozvodů podle délky trvání manţelství Struktura rozvodů podle věku muţe a ţeny Struktura rozvodů podle velikostních skupin obcí Struktura rozvodů podle toho, kdo podává ţádost o rozvod Struktura svěřování dětí do výchovy Rozvody z hlediska práva Vývoj právní úpravy zániku manţelství Právní a faktické postavení otce a matky Styk rodiče s nezletilým dítětem Maření styku s nezletilým dítětem Styk dětí s prarodiči a sourozenci Vyţivovací povinnost rodičů vůči dítěti Moţné důvody neplacení výţivného Svěřování dětí do výchovy Vývojový trend svěřování dětí do výchovy Typy svěřování dětí do výchovy po rozvodu Podmínky pro rozhodnutí soudu o svěření dítěte Individuální (výhradní) výchova Střídavá výchova Společná výchova Tradice a tendence ke změnám ve svěřování dětí do výchovy... 45

7 Kult mateřství Konvenční přístup ke svěřování dětí do výchovy Nekonformní otcové Nekonformní matky Matky a otcové s výhradní výchovou Revoluce v porozvodové péči o děti Syndrom zavrţeného rodiče Reintegrační zařízení Shrnutí II. Otcovská sdruţení v České republice Unie otců - Otcové za práva dětí Spravedlnost dětem - Sdruţení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů Sdruţení za dodrţování práv rodičů a prarodičů Sdruţení K Poradna pro rozvodové problémy s dětmi 69 III. Analýza rozhovorů Analýza rozhovorů s organizovanými otci Analýza rozhovorů s otci s dětmi ve výchově Komparace rozhovorů s organizovanými otci" a rozhovorů s otci s dětmi ve výchově Závěr Resumé. 130 Abstract 131 Pouţité zdroje. 132 Seznam příloh 135 I. Reintegrační centrum Sblíţení II. Časopis Otec, dítě, rodina III. Soudní jednání. 141 IV. Tabulky. 146 V. Základní struktura otázek pro rozhovory s organizovanými otci". 160 VI. Základní struktura otázek pro rozhovory s otci s dětmi ve výchově.163

8 8 VII. Přepisy rozhovorů s organizovanými otci". 165 VIII. Přepisy rozhovorů s otci s dětmi ve výchově. 229

9 9 Úvod Vysoká míra rozvodovosti v České republice, kdy se rozpadá přibliţně kaţdé druhé manţelství 1 a současně přetrvávající soudní praxe, kdy jsou děti z rozpadlých manţelství svěřovány ve výrazné většině matkám, 2 staví řadu otců před obtíţně řešitelný problém - jak naplnit otcovství na dálku. A to především v těch případech, kdy matky, kterým bylo po rozvodu svěřeno dítě do výchovy nerespektují rozhodnutí soudu a brání jakémukoliv kontaktu dítěte s otcem. Tento problém, označovaný za diskriminaci otců, u nás 3 existuje jiţ delší dobu, ale teprve v poledních letech 4 se o něm vede výrazná společenská diskuse, a to jak mezi odborníky, tak i na veřejnosti. O aktuálnosti a palčivosti této problematiky svědčí sdruţování a organizování konkrétních otců 5 i současná opakovaná a stále častější mediální prezentace, 6 stejně jako fakt, ţe dlouholeté 7 marné snaţení o soudem stanovený kontakt s vlastním dítětem a neřešitelnost takových situací vedla některé z takto postiţených" otců k vyhledání pomoci u mezinárodního soudu. 8 Vztahy rodičů a dětí po rozvodu a svěřování dětí do výchovy je sloţitá, mnohovrstevnatá a komplikovaná problematika, která lze nahlíţet z mnoha úhlů pohledu. Tematicky jsem se proto ve své bakalářské práci soustředila pouze na dílčí problém 1 Srov. příloha IV., tabulka 1. 2 Srov. příloha IV., tabulka 7. 3 Problém diskriminace otců neexistuje však jen u nás, nýbrţ je mezinárodní, o čemţ svědčí mimo jiné i existence tzv. otcovských organizací v zahraničí, zejména v USA, např. National Center for Fathering ( United Fathers of America ( National Center on Fathers and Families ( American Fathers Coalition ( National Center for Fathering ( 4 Zejména od roku 2002, kdy někteří členové otcovských organizací podali Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku své stíţnosti na Českou republiku kvůli diskriminaci otců v českém opatrovnickém soudnictví. 5 V České republice v současné době existují tato otcovská sdruţení: Unie otců - Otcové za práva dětí", Spravedlnost dětem - Sdruţení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů" a Sdruţení za dodrţování práv dětí a rodičů" (podrobněji v kapitole Otcovské organizace). 6 Např rozhovor s Lubošem Paterou v hlavní zpravodajské relaci Radioţurnálu ve 12.00, diskuse o ţalobách otců k Evropskému soudu pro lidská práva v Událostech komentáře. 7 Srov. analýza rozhovorů s organizovanými otci". 8 Srov. pozn. 4.

10 10 z celé mozaiky porozvodových otázek, a to na zmapování názorů, postojů a osobních zkušeností skupiny otců organizovaných v otcovských sdruţeních a na jejich srovnání s názory, postoji a zkušenostmi skupiny otců, jimţ byly děti svěřeny do výchovy. Cíl, metoda, vzorek Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo charakterizovat základní problémy, s nimiţ se v současnosti v naší společnosti potýkají někteří rozvedení či rozvádějící se otcové dětí, jejichţ výchovu svěřil soud do rukou matek. 9 Přitom se nejedná o otce, které soud zbavil rodičovských práv, naopak soudním rozhodnutím jim byl určen pravidelný styk s dětmi. 10 Přesto řada otců, kteří mají takové rozhodnutí o pravidelném styku s vlastním dítětem černé na bílém, ţije zcela odděleně od svých dětí, vídají je jen sporadicky nebo téměř vůbec a v některých případech je neviděli po dobu i několika let. Řada otců rezignovala či pomalu rezignuje, nicméně někteří z nich se i po opakovaných nezdarech své snahy o oprávněný a soudem určený kontakt s dítětem nejen nevzdali, ale začali se sdruţovat a pokouší se řešit jednotlivé individuální - ale obdobné - problémy za vzájemné spolupráce a podpory. A právě především na tuto skupinu rozvedených či rozvádějících se otců, respektive na jejich názory, postoje a zkušenosti jsem zaměřila svou pozornost. V druhém plánu jsem se z důvodu komparace soustředila i na otce, kteří naopak děti do své výchovy dostali. Cílem bylo zachytit i jejich názory, postoje a zkušenosti a porovnat s názory, postoji a zkušenostmi organizovaných otců". Základní metodou práce se stal kvalitativní terénní výzkum. Nejprve jsem zmapovala vznik, fungování, program a obsah činnosti tzv. otcovských sdruţení, a to sdruţení Unie otců - Otcové za práva dětí, Spravedlnost dětem - Sdruţení 9 Konkrétní počty těchto otců však není moţné zjistit. Tyto údaje nejsou statisticky sledovány. 10 Srov. analýza rozhovorů s organizovanými otci".

11 11 pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů a Sdruţení za dodrţování práv dětí a rodičů, přičemţ jsem pouţila techniku rozhovorů, pozorování a studium dokumentů. Pozorování jsem uplatnila i při osobní opakované účasti na soudních jednáních v opatrovnických záleţitostech. Stěţejní část terénního výzkumu představovaly ovšem polostandardizované rozhovory s organizovanými otci a s otci, kteří mají děti ve své výchově. Základní struktura otázek k rozhovorům s otci je uvedena v příloze VII. a VIII. První kontakty na skupinu respondentů - organizovaných otců - jsem získala v otcovských sdruţeních. Jako formu oslovení jsem volila kontakt osobní, telefonický či písemný. Nejvíce se osvědčilo osobní oslovení jednotlivých otců (např. při účasti na soudním jednání). S odmítnutím jsem se setkala jen výjimečně. Při získávání respondentů do druhé skupiny, tj. do skupiny otců, kterým byly děti svěřeny do výchovy, jsem se setkala se značnými problémy. Bylo velice těţké takové otce vyhledat. Kontakt na otce s dětmi ve vlastní výchově mi umoţnilo aţ setkání s psychology E. Bakalářem a V. Fiedlerem, kteří mi poskytli 23 kontaktů na otce, o kterých se domnívali, ţe jim byly děti svěřeny do výchovy. Tyto otce jsem oslovila písemnou formou. Podařilo se mi však uskutečnit rozhovor pouze s jedním z takto oslovených otců. Pokusila jsem se - mimo jiné 11 - ještě i o další moţnost, jak respondenty vyhledat, a sice opakovaným podáním inzerátu. 12 Tento inzerát však zůstal zcela bez odezvy. V dalším výběru respondentů jsem v obou případech postupovala metodou sněhové koule aţ ke konečnému počtu 22 respondentů ( organizovaných otců" se mého výzkumu zúčastnilo 15, otců s dětmi ve výchově sedm). Rozhovory jsem realizovala v období od března 2004 do srpna V případě souhlasu respondentů jsem výpovědi nahrávala a poté přepisovala. 11 Získat kontakty prostřednictvím otcovských sdruţení nebylo moţné, neboť otcové, kterým byly děti svěřeny do výchovy, nemají důvod sdruţení tohoto charakteru kontaktovat. Kontakty nebylo moţné získat ani prostřednictvím soudu či orgánů sociálně-právní ochrany dětí, neboť údaje tohoto typu poskytovat nemohou. 12 Tento postup jsem uplatnila na radu E. Bakaláře, který si chtěl ověřit, zda je moţné touto cestou vyhledávat respondenty.

12 12 Nesouhlas s pořízením magnetofonového záznamu jsem respektovala a odpovědi pouze zapisovala. 13 Neúspěchy při hledání otců, kterým byly po rozvodu děti svěřeny do výchovy, uţ samy o sobě svědčí o tom, jak málo jich je a jak neobvyklým jevem rodiny tohoto typu jsou. Z těchto důvodů jsem musela ustoupit z původního plánu vytvořit dvě stejně početné skupiny a pracovat pouze se sedmi respondenty ve skupině otců, kterým byly děti svěřeny do výchovy. Pouţila jsem tedy tyto případy spíše ilustračně. Stěţejní, jak jsem si i v původním cíli určila, pro mě zůstaly rozhovory s organizovanými otci. 14 Charakteristika souboru Nejstarší ze skupiny dotazovaných organizovaných otců" se narodil v roce 1944 a nejmladší v roce Průměrný věk respondentů byl čtyřiačtyřicet let. Devět z dotazovaných mělo vysokoškolské vzdělání, tři středoškolské s maturitou a tři byli vyučeni v oboru. Devět respondentů ţilo v Praze, šest bylo mimopraţských. Co se rozvodového řízení týká, byla ukončena mezi lety 1991 a Rozvodové řízení šesti z patnácti respondentů dosud probíhá, nejsou tedy zatím rozvedeni. Nejkratší manţelství trvalo deset měsíců, nejdelší osmnáct let. V patnácti zkoumaných případech se jednalo o jednadvacet nezletilých dětí (čtrnáct chlapců a sedm dívek). Šest respondentů mělo dvě děti, devět jedno dítě. Nejstarší ze skupiny otců, kterým byly děti svěřeny do výchovy, se narodil v roce 1941 a nejmladší v roce Průměrný věk respondentů byl dvaapadesát let. Tři z oslovených otců měli vysokoškolské vzdělání, jeden středoškolské a tři byli vyučeni v oboru. Dva z respondentů ţili v Praze, pět jich bylo mimopraţských. Co se rozvodového řízení týká, ukončena byla mezi 13 Přepisy rozhovorů - včetně rozhovorů zapisovaných - v příloze VII. a VIII. 14 Vzhledem k rozsáhlosti práce a šířce tématu, jsem se rozhodla nezařadit původně zamýšlenou analýzu rozhodnutí opatrovnického soudu. Jednotlivým otázkám, kterými jsem se chtěla zabývat v této analýze, jsem se věnovala v problematice rozvodů z hlediska statistiky a v analytické části práce.

13 13 lety 1982 a Nejdelší manţelství trvalo - a stále ještě trvá 15 - osmnáct let a nejkratší deset let. Jeden z respondentů ţenatý nebyl. V případech těchto sedmi otců se jednalo o patnáct dětí (osm dívek a sedm chlapců). Jeden oslovený otec měl jedno dítě, čtyři děti dvě a dva respondenti měli tři děti. Hypotézy Před vstupem do terénu jsem si vytvořila následují hypotézy: 1. Děti bývají zpravidla svěřovány do výchovy matkám, otcům bývají svěřovány jen v krajních případech, kdy je matka jako rodič zcela nezpůsobilá nebo se dětí vzdá, popřípadě se tak starší děti samy rozhodnou. 2. I přesto, ţe otcům, kteří nemají děti ve své výchově, je soudem určen styk s dětmi, v praxi ke styku často nedochází, ačkoli má o něj otec zájem. 3. Pokud matka maří styk otce s dítětem, ve společenském a úředním povědomí se nic neděje". 4. Bránění matky otci ve styku s dětmi se přenáší i na prarodiče a další příbuzné ze strany otce, kterým bývá styk s dítětem rovněţ odpírán. 5. Soudci i sociální pracovníci bývají ovlivněni předsudky a rozhodují často stereotypně. Otcové bývají v opatrovnickém soudnictví diskriminováni. 15 Ve skupině otců, kterým byly děti svěřeny do výchovy byl tento případ jediný. V ostatních šesti případech jiţ bylo rozvodové řízení ukončeno.

14 14 I. PROBLEMATIKA ROZVODŮ A POROZVODOVÉ PÉČE O DĚTI V ČESKÉ REPUBLICE 1. Rozvody z hlediska statistiky Sledováním různých úhlů pohledu na statistická data, které o rozvodech vypovídají, se dnes nezabývají pouze statistici, ale také manţelští poradci, kriminalisté, představitelé justice, sociální pracovníci, sociologové a lékaři. Ze statistických údajů o rozvodech lze vyčíst i změny v naší společnosti, změny v nazírání na rodinu a na postavení dětí v ní. Naše kultura - ve srovnání s jinými historickými kulturami i ve srovnání s kulturami existujícími v současnosti jinde ve světě - velice zdůrazňuje vliv rodičovské péče na utváření povahy dítěte i vliv rodiny na duševní rovnováhu dospělého. Na druhé straně stále méně poţaduje, aby jednotlivec rodinu zakládal. V dnešní západní kultuře je moţné zakotvit individuální identitu v profesi, zájmech, v rekreačních činnostech - patřit do rodiny uţ není nutnost jako ve středověku. 16 Přesto rodina zůstává základním kamenem společnosti, základním modelem pro výchovu dětí. 17 Důleţitost rodiny jako základní společenské jednotky i jako optimálního prostředí pro výchovu dětí dokumentuje i vyhlášení roku 1994 Mezinárodním rokem rodiny. Postavení rodiny a její stabilitu či nestabilitu ovlivňují nejen společensko-ekonomické podmínky té které společnosti a té které doby, ale také tlak médií a vývoj sňatečnosti a rozvodovosti. 18 Vývojový trend sňatečnosti na území dnešní České republiky vykazuje od poloviny 20. století - aţ 16 Srov. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 1997, s Srov. Český statistický úřad, 2004 ( ). 18 Srov. příloha IV., tabulka 1.

15 15 na výjimky 19 - setrvalý pokles. 20 Současná sňatečnost v České republice se z dlouhodobého hlediska jeví jako nízká. Svědčí o tom nejen statistická data, 21 ale také to, ţe problematika současného poklesu sňatečnosti se stává předmětem celospolečenské diskuse a je - spolu s poklesem porodnosti - opakovaně reflektována i ve sdělovacích prostředcích. 22 V roce 2003 bylo poprvé od první světové války na území dnešní České republiky uzavřeno méně neţ sňatků. 23 V mezinárodním porovnání však Česká republika stále ještě převyšuje sňatečnost západoevropských populací. 24 Rozvodovost je v České republice naopak velmi vysoká a v protikladu ke sňatečnosti ve sledovaném období stoupala. 25 V roce 2003 výrazně vzrostl počet rozvodů, který se po několikaleté stagnaci přiblíţil dosud nejvyššímu počtu z roku Sílící prosazování individuálních zájmů nad zájmy rodinnými, tlak médií a nezralost manţelů vede k častějším rozpadům rodin. Rozvody za sledované období narostly přímo enormně. V roce 1950 se u nás rozvedlo celkem manţelských párů, v roce 2000 to bylo dvaapůlkrát více, Od roku 1920 vzrostla hrubá míra rozvodovosti přibliţně šestkrát. 26 Po roce 19 Výkyvy v míře sňatečnosti souvisí se společenskými událostmi - výrazný pokles sňatečnosti byl zaznamenán v období první světové války, coţ bylo kompenzováno výrazným nárůstem sňatečnosti po jejím skončení, znatelným sníţením počtu sňatků byl poznamenán také rok 1957, kdy došlo ke zrušení tzv. výbavného, naopak zvýšení počtu sňatků bylo zaznamenáno v roce 1990, který byl posledním rokem poskytování novomanţelské půjčky, hranice uzavřených sňatků byla překročena naposledy v roce 1942, pak uţ se míra sňatečnosti z dlouhodobého hlediska s mírnými výkyvy stále sniţovala, dosud nejniţší počet sňatků byl uzavřen v roce Srov. příloha IV., tabulka Srov. příloha IV., tabulka Např. Jandourek, J.: Dětí více nebude, MF Dnes ( ). 23 Ještě počátkem 90. let jich bylo ročně uzavíráno více neţ ( ). 24 Srov. příloha IV., tabulka Srov. příloha IV., tabulka Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byl rozvod poměrně řídkým jevem, na obyvatel tehdy připadalo 0,5 rozvodu poprvé došlo k nárůstu aţ ve druhé polovině čtyřicátých let, kdy oproti první polovině tohoto desetiletí vzrostla hrubá míra rozvodovosti z 0,5 na 1,2 a zvýšila se tedy více neţ na dvojnásobek. Způsobeno to bylo zejména tehdejším zavedením nové úpravy legislativy. Druhým obdobím vzrůstu hrubé míry rozvodovosti pak byla druhá polovina šedesátých (naměřeno 1,9) a první polovina sedmdesátých let (naměřeno 2,5). Nejvyšší tato míra byla naměřena za období druhé poloviny osmdesátých let, kdy na obyvatel připadly tři rozvody. V devadesátých letech pak tato míra poklesla na 2,9. V roce 1984 poprvé překročil absolutní počet rozvodů v České republice hranici 30 tisíc (srov. příloha IV., tabulka 1).

16 se dlouhodobý růst počtu rozvodů ustálil na vysoké úrovni okolo tří rozvodů na obyvatel prakticky po celá devadesátá léta, i na počátku 21. století. 27 V meziročních intervalech nebyl růst rozvodovosti pravidelný, byly roky a dvouletá období, kdy počet rozvodů mírně klesl, pokles byl kompenzován a překonán pozdějším přírůstkem. Dosavadní maximum počtu rozvodů bylo zaznamenáno v České republice v roce Bylo to rozvodů. V tomto roce byla i nejvyšší hrubá míra rozvodovosti (počet rozvodů na obyvatel), nejvyšší rozvodový index (počet rozvodů na 100 sňatků v daném roce) byl zatím zaznamenán v roce Ve srovnání s předchozími lety počet rozvodů v roce 1999 výrazně klesl a to na úroveň roku Náhlý úbytek rozvodů byl způsoben změnou v legislativě. Od 1. srpna 1998 platí v České republice zákon č. 91/1998 Sb., který změnil a doplnil zákon o rodině č. 94/1963 Sb. a tím podmínky pro rozvod upravil. V praxi výši rozvodovosti nejvíce ovlivnilo ustanovení 25 změněného zákona o rodině č. 94/1963 Sb., který určuje, ţe manţelství nelze rozvést, pokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. 30 Toto ustanovení podstatně komplikuje rozvodové řízení v rodinách s dětmi. Novelizace zákona rovněţ neumoţňuje rozvést manţelství, které trvá méně neţ jeden rok. Sníţení počtu rozvodů v roce 1999 způsobené zpřísněním rozvodové legislativy bylo vystřídáno v roce 2000 kompenzačním vzestupem a počet rozvedených manţelství dosáhl opět téměř hranici třiceti tisíc. Zčásti se zřejmě jednalo o rozvody, které byly v důsledku novelizace zákona o rodině pozdrţeny. V roce 2001 počet rozvodů opět vzrostl nad 30 tisíc, coţ vypovídá o tom, ţe intenzita rozvodovosti pokračuje ve svém vzestupu, který byl v období pouze dočasně přerušen. V roce Srov. příloha IV., tabulka Jestliţe v letech připadalo na 100 sňatků 4,6 rozvodů, v období to bylo jiţ 54,9 rozvodů, tedy 11,9krát více (srov. příloha IV., tabulka 1). 29 V roce 1971 však byla hrubá míra rozvodovosti 2,4 na rozdíl od 3,2 v roce 1999 a rozvodový index 25,7 na rozdíl od 61,4 v roce 1999 (srov. příloha IV., tabulka 1).

17 17 se hrubá míra rozvodovosti opět přiblíţila k maximální hranici z roku 1996 a rozvodový index dosáhl zatím své nejvyšší hodnoty. 31 Nárůst rozvodovosti není pouze problémem České republiky, nýbrţ problémem mezinárodním. Např. ve Spojených státech se míra rozvodovosti v letech zdvojnásobila. V současnosti se zde rozvádí přibliţně kaţdé druhé manţelství. 32 Ve stejném časovém úseku se zdvojnásobila míra rozvodovosti také v Dánsku, Německu, Švédsku a Švýcarsku. V Nizozemí se míra rozvodovosti ztrojnásobila a ve Velké Británii vzrostla na šestinásobek. V devadesátých letech se míra rozvodovosti ve Velké Británii a Spojených státech v podstatě ustálila, avšak na vysoké hladině. 33 Faktorem, který působí na rostoucí počet rozvodů, je tempo společenských změn, ale také nezralost manţelů a tlak médií. Ve 20. století platily pro kaţdou další generaci poněkud jiné zvyklosti týkající se výkonu manţelských rolí a fungování rodiny. V ţivotním stylu lidí ve vyspělých společnostech je i mnoho jiných změn: lidé často mění zaměstnání, bydliště. Tyto změny jsou motivovány větším prospěchem. O manţelství a rodině je pak moţné uvaţovat stejně - jako o dočasné smlouvě. 34 Smluvní pohled na manţelství znamená, ţe jakmile jedna strana přestane plnit své závazky, má druhá strana právo přestat plnit závazky své. 35 S rostoucí nezávislostí ţen ztrácí manţelství také svou někdejší úlohu nutného ekonomického partnerství. Celkově větší prosperita umoţňuje oběma partnerům snáze vytvořit samostatnou domácnost, neţ tomu bylo v minulosti. Skutečnost, ţe rozvod dnes uţ nepředstavuje sociální stigma, vyplývá do určité míry z těchto změn. 36 Z toho všeho plyne, ţe v soudobé společnosti nemůţe být málo rozvodů. 30 Choděra, O.: Partnerství, manţelství a paragrafy, Praha, 2002, s Srov. příloha IV., tabulka V České republice je v současné době situace obdobná. 33 Srov. Parke, R. D.: Fatherhood, London, 1996, Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 1997, s Srov. Anderson, D.: Sociální experimenty a rodina. Současný stav politické diskuse, Praha, 1995, s. 10.

18 Struktura rozvodů podle počtu nezletilých dětí Negativním faktorem rozvodu je zejména jeho vliv na děti. Kaţdý rok v České republice ztrácí přes nezletilých dětí rozvodem jednoho z rodičů. Podle údajů z 90. let ţijí nezletilé děti ve více neţ 70% rozvádějících se manţelství. 37 Existují i rozvádějící se manţelství bez dětí. Nicméně počet dětí, které mají zkušenost s rozvodem rodičů, uţ po několik desetiletí stoupá. 38 Od 80. let, kdy statistika sleduje počet nezletilých dětí rozvádějících se manţelů, 39 mívá většina z rozvádějících se manţelství jedno nezletilé dítě a ještě v 70. letech v pořadí druhou nejpočetnější skupinou mezi rozvedenými byli bezdětní. V 80. letech a v první polovině 90. let byli v pořadí druzí rodiče dvou a více dětí a bezdětných bylo zastoupeno nejméně. 40 Bylo to tedy z hlediska rodičovských postojů nejméně zodpovědné" období. Koncem 90. let se však opět zvýšil podíl bezdětných (byli druzí) a párů s více dětmi bylo nejméně. Lze však předpokládat, ţe nejde o zvýšení odpovědného přístupu k rodičovství, ale roli můţe hrát především i to, ţe se rodí méně dětí. 41 Vysoká míra rozvodovosti a velký počet dětí, 42 jimţ rodiče rozvodem narušili dětství, je realitou přelomu 20. a 21. století. Tendence je ve většině západoevropských zemích obdobná - počet rozvodů z dlouhodobého hlediska stoupá a dochází k nim v rodinách se stále menšími dětmi Srov. Giddens, A.: Sociologie, Praha, 1999, s Srov. Bakalář, E., Novákovi, M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Praha, 1996, s Srov. příloha IV., tabulky 2a, 2b. 39 Srov. Český statistický úřad 2004 ( ). 40 Pro srovnání - např. v Rakousku se v roce 1994 rozvedlo 36,8% manţelství bez dětí, 30,2% s 1 dítětem, 24,8% se 2 dětmi (srov. Bakalář, E., Novákovi, M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Praha, 2002, s. 43). 41 Srov. příloha IV., tabulka Srov. příloha IV., tabulka 2a, 2b. 43 Srov. Anderson, D.: Sociální experimenty a rodina. Současný stav politické diskuse, Praha, 1995, s. 10.

19 Struktura rozvodů podle délky trvání manţelství Po celou druhou polovinu 20. století se velká část rozvodových řízení odehrávala v prvních pěti letech trvání manţelství. 44 Procentuální podíl rozpadu těchto krátkodobých manţelství se však sniţoval a v 90. letech 20. století začal v relativních hodnotách nerůstat rozpad déle trvajících manţelství, tj. manţelství po deseti, 15 a dokonce 20 letech. 45 Skutečnost, ţe v České republice bývaly rozvody před rokem 1989 především záleţitostí mladších manţelů, 46 souvisela s vysokým počtem časných sňatků, které se často uzavíraly z důvodů těhotenství partnerky. Tato rychle a snadno uzavíraná manţelství bývala i rychle a snadno ukončována rozvodem. Nízký věk snoubenců provázela i vysoká rozvodovost nejmladších manţelství. 47 V průběhu 90. let výrazně ubyly rozvody manţelství trvajících méně neţ tři roky a naopak se zvýšil podíl rozvodů manţelství trvajících déle neţ 20 let. Úbytek rozvodů mladých manţelství je důsledek toho, ţe sňatky uzavírají starší a vyzrálejší páry. 48 Naproti tomu nadále pokračuje dlouhodobý trend růstu rozvodovosti starších manţelství Struktura rozvodů podle věku muţe a ţeny Struktura rozvodů podle věku muţů a ţen v rozvedených manţelstvích se za posledních patnáct let velmi změnila. Rozvody jiţ nejsou nejčastější u partnerů nízkého věku. V roce 1989 bylo rozvedeno 49% muţů ve věku do 35 let a 59% ţen do 35 let. V roce 2003 je tento podíl u muţů 39,7% a u ţen 48,3%. Tato změna byla 44 Srov. Český statistický úřad 2004 ( ). 45 Srov. příloha IV., tabulka Srov. Český statistický úřad 2004 ( ). 47 V roce 1960 bylo 34,7% rozvádějících se manţelstvích kratší neţ 5 let, v roce 1990 uţ téměř 40%. (srov. Bakalář, E., Novákovi, M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Praha, 1996, s. 38.) 48 Průměrný věk ţenichů v roce 2001 byl 27,1 a nevěst 24,6 (srov ). 49 Srov. Český statistický úřad 2004 ( ).

20 20 způsobena výrazným poklesem rozvedených do 25 let. Podíl rozvedených muţů i ţen ve věkových skupinách let byl bez větších výkyvů. Značně se zvýšil podíl rozvedených muţů ve vyšším věku, ve věkové skupině z 8,7% v roce 1989 na 13,4% v roce 2003 a ve věkové skupině padesátiletých a starších z 8,4% na 15,4% z celkového počtu rozvedených muţů v daném roce. U ţen jsou trendy obdobné, ale podíly niţší. Podíl ţen ve věku let vzrostl z 6,1% v roce 1989 na 10,4% v roce 2003 a u věkové skupiny padesátiletých a starších z 4,8% na 10% Struktura rozvodů podle velikostních skupin obcí Rozvodovost souvisí se sociálním prostředím manţelství, které je tvořeno mnoha faktory. Jedním z nich je i velikost místa bydliště. Hrubá míra rozvodovosti se mění s velikostní skupinou obcí. 51 Hrubá míra rozvodovosti je tradičně niţší ve venkovském osídlení (do obyvatel) neţ ve velkých městech. V roce 1989 byla hrubá míra rozvodovosti nejvyšší ve velkých městech nad obyvatel. Postupem deseti let se rozdíly mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí zmenšují, i kdyţ se hrubá míra rozvodovosti za celou Českou republiku výrazně nemění. 52 Vyšší rozvodovost ve velkých městech je důsledek známých skutečností - niţší společenské kontroly, anonymity městského prostředí a také většího mnoţství příleţitostí k navázání nových intimních vztahů. 50 Srov. příloha IV., tabulka 4a, 4b. 51 Srov. příloha IV., tabulka Srov. příloha IV., tabulky 1 a 5.

21 Struktura rozvodů podle toho, kdo podává ţádost o rozvod V poslední době stále více roste převaha ţádostí, které podaly ţeny. 53 Nápadně mnoho návrhů na rozvod podaných ţenami není důkazem o lehkomyslnosti ţen. Ţeny jsou podle O. Matouška rodinným souţitím stresovány více neţ muţi, jsou v rodině více emočně angaţovány neţ muţi. 54 Zaměstnání ţeny je pro většinu rodin stále ještě ekonomickou nutností. Ţena je přetíţena souběţnými poţadavky práce a domácnosti. Je v rodině častěji nespokojena neţ muţ a častěji také dává podnět k rozvodu. 55 Muţ dnes rozvodem v mnoha případech ztrácí moţnost vychovávat své děti, proto muţi nepodávají tolik ţádostí o rozvod jako ţeny. Většina soudů totiţ končí rozhodnutím, ţe děti jsou svěřeny do výchovy matky. Na druhé straně je však moţné vypozorovat, ţe ve více neţ 80% usmířených rozvodů byla navrhovatelkou ţena. 56 Ţeny tedy sice více rozvody navrhují, ale na druhou stranu častěji neţ muţi podané návrhy berou zpět. Usmířením tedy končí častěji návrhy podané ţenami. Kdyţ podá návrh muţ, v převáţné většině případů svou ţádost zpět nevezme. V případě druhých a dalších rozvodů jsou však počty podaných ţádostí o rozvod ze stran ţen a muţů téměř stejné. 57 Rozdíly podle pohlaví jsou tedy pouze v případech prvních rozvodů. V letech se zvýšil podíl rozvodových řízení ukončených rozvodem ze 76,6% na 86,1%. 58 Tím se stává usmíření jako jedna z moţností vyřešení ţádosti o rozvod stále méně časté. V období podíl řízení ukončených rozvodem mírně poklesl, coţ byl důsledek změny legislativy - změnou zákona č. 94/1963 Sb. o rodině v roce 1998 zákonem č. 91/1998 Sb., o rodině bylo ustanoveno, ţe manţelství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí 53 Srov. příloha IV., tabulka Srov. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 1997, s Ibidem, s Srov. Bakalář, E., Novákovi, M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Praha, 2002, str Ibidem, s. 42.

22 22 pro dobu po rozvodu". 59 Mírný pokles ukončených rozvodových řízení byl v dalších letech kompenzován mírných nárůstem Struktura rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy po rozvodu Po rozvodu by dítě mělo připadnout matce. Tento názor vyvolává negativní reakce u muţů-otců. Pravděpodobně proto s ním souhlasí jen 35% muţů. Ţen s tímto názorem souhlasí 57%. 61 V České republice však stále ještě platí, ţe dítě je po rozvodu aţ na výjimečné případy svěřováno matce. Velkou roli zde jistě hraje věk dítěte. Díky časným rozvodům bývají děti rozvádějících se manţelů většinou velmi malé. 62 Ve sledovaných letech podíl dětí svěřených do výchovy otce nikdy nepřekročil 8%. 63 Můţeme si zde poloţit otázku, zda důvody, podle kterých je dítě svěřováno mnohem častěji matce neţ otci, jsou objektivní a zda se nejedná spíše o tradici a pohodlnost soudů. Od srpna roku 1998 je moţné svěřit dítě do střídavé nebo společné výchovy rodičů po rozvodu. Od srpna 1998 do února 1999 bylo soudy ČR vydáno 60 takových rozsudků. Statistické ročenky ČR z let však tyto druhy výchovy zatím ignorovaly. Statistika ani neeviduje, v kolika procentech případů matky a otcové o svěření dětí do výchovy ţádají. 64 Pokud se jedná o svěření dětí do výhradní výchovy, bývá v současné době před soudem matka většinou ve výhodě. Otci bývá dítě svěřeno pouze ve zvláštních případech. 65 Vţdy by však mělo platit, ţe hlavním kritériem je to, kdo má lepší výchovné předpoklady. V některých případech dochází v dalším období 58 Srov. tabulka Novák, T.: Rodičovské judo, Praha, 2000, s Srov. příloha IV., tabulka Srov. Čermáková, M.: Rodina a měnící se gender role - sociální analýzy české rodiny, Praha, 1997, s Srov. příloha IV., tabulka Srov. příloha IV., tabulka Srov. Bakalář, E.: Průvodce otcovstvím aneb bez otce se nedá (dobře) ţít, Vyšehrad, Praha, 2002, s Důvody ke svěření dětí do výchovy otci jsem se zabývala v analytické části práce.

23 23 k revokaci rozhodnutí, ale poměr - pro otce značně nepříznivý - se mění jen velmi málo, to znamená, ţe i kdyţ se stává, ţe dojde ke změně výchovy a dítě je svěřeno otci, počet takových případů je tak nízký, ţe nedochází k výraznější změně v počtu dětí svěřených otci a dětí svěřených matce. 66 Nejen v České republice, nýbrţ i v mnohých jiných státech jsou v opatrovnických sporech preferovány matky. Např. ve Spojených státech ţilo v 90. letech po rozvodu s otcem jen 10% dětí, ve Velké Británii to bylo jen 7%. Otcům bývají v těchto zemích svěřovány spíše děti školního věku, zatímco mladší děti matkám. S otcem po rozvodu ţije také více chlapců neţ dívek. Na rozdíl od České republiky se ve Spojených státech rychle zvyšuje počet případů, kdy se rodiče dohodli na společné výchově. Např. v Kalifornii bylo koncem 80. let o některé z forem společné výchovy rozhodnuto ve více neţ 75% případů Srov. příloha IV., tabulka Srov. Parke, R. D.: Fatherhood, London, 1996, s. 180.

24 24 2. Rozvody z hlediska práva 2.1 Vývoj právní úpravy zániku manţelství Různé společnosti se od sebe odlišují ve vymezení toho, co všechno musí snášet manţelský partner, neţ můţe začít hledat formální řešení svých manţelských problémů, a liší se také v tom, jaká jsou sociálně a právně přijatelná řešení uţ jinak neřešitelných situací. Velká proměnlivost norem a vzorců chování je doloţena i historicky, a velmi často také platily a někde stále ještě platí jiné normy pro muţe a jiné pro ţeny. 68 Ve všech společnostech, které institucionalizací vztahu mezi rodiči zajišťují sociální jednoznačnost otcovství, jsou ovšem podmínky zániku manţelství přísně vymezeny a rozchod páru je formalizován v platném právu, ať uţ zvykovém, anebo později psaném. 69 Po řadu staletí bylo manţelství na Západě povaţováno za prakticky nezrušitelné a rozvod byl povolen jen ve výjimečných případech. Dnes uţ jsou země, které rozvod nepovolují, v západním světě naprostými výjimkami. 70 Většina známých společností dnes rozvod umoţňuje. 71 Kanonické právo katolické církve, jeţ v prostoru dnešní České republiky po staletí vytvářelo právní rámec manţelství a rodinného chování, je orientováno na stabilitu a posvátnost manţelského svazku. Rozvod v dnešním významu tohoto termínu 72 nepřipouštělo. Principiální nerozlučitelnost manţelství byla však v katolickém kanonickém právu změkčována i obcházena institucí neplatnosti manţelství a institucí rozvodu od stolu 68 Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Ibidem, s Srov. Giddens, A.: Sociologie, Praha, 1999, s S výjimkou společností, v nichţ bylo závazným světonázorem křesťanství. Křesťanská věrouka přikazuje člověku, aby nerozlučoval to, co Bůh spojil (srov. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 1997, s. 117). 72 Tzn. takové rozloučení manţelství, jeţ by umoţnilo zaloţit nový sňatek (Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s. 172).

25 25 a loţe. 73 Manţelé pak mohli mít oddělená bydliště a byli zbaveni manţelských povinností, jejich manţelství však formálně dále trvalo. 74 Nový sňatek umoţňovala pouze rozluka, jeţ měla právní důsledky obdobné dnešnímu rozvodu. Ta však byla povolována pouze zcela výjimečně. 75 Nemoţnost uzavřít nový sňatek a zejména nemoţnost legalizovat rodičovství v novém svazku působilo v dynamizující se společnosti průmyslové revoluce velké obtíţe. Počet rozvrácených manţelství rostl a sociální neudrţitelnost rozvodu bez moţnosti uzavřít nový sňatek se stávala stále zřejmější. 76 Na území dnešní České republiky byl v květnu 1919 přijat zákon, který podstatně liberalizoval moţnosti rozluky. Rozluka byla moţná mj. i z důvodu hlubokého rozvratu manţelství a vzájemného nepřekonatelného odporu. 77 Spory o to, zda je platná zákonná úprava příliš liberální (poprvé soudy braly v úvahu subjektivní vůli zúčastněných) anebo naopak příliš restriktivní, se pak táhly celou první republikou. 78 V jistém smyslu jsou ţivé dodnes. Otázka, nakolik má být zákonem omezována vůle občanů ve věci na jedné straně tak intimní, na druhé straně ovšem pro společnost tak důleţité, jako je zánik manţelství, rodiny a domácnosti, patří k základním tématům moderny a ani s úvahami o jejím konci neztrácí aktuálnost. 79 Počátek tohoto velkého diskurzu musíme hledat v rozkladu tradičních společností, který započal před několika staletími. Radikálnímu tlaku na reformu rodinného práva a jeho autonomii od kanonického práva otevřely prostor uţ první burţoazní revoluce. První úspěšné pokusy o prolomení monopolu církve nacházíme tam, kde burţoazní revoluce uspěly nejdříve. Občanský sňatek byl uznáván od roku 1656 v Holandsku a od roku 1653 v Anglii. Ve Francii bylo manţelství roku 1790 prohlášeno za světskou občanskou smlouvu, která umoţňovala rozvod 73 Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Srov. Klabouch, J.: Manţelství a rodina v minulosti, Praha, 1962, s Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Ibidem, s Srov. Klabouch, J.: Manţelství a rodina v minulosti, Praha, 1962, s Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Ibidem, s. 174.

26 26 manţelství. Muţ sice zůstal hlavou rodiny, ale postavení ţeny se zlepšilo. 80 Toto radikální uvolnění pravidel manţelského souţití a pojetí manţelství jako občanské smlouvy nemělo ovšem velkou naději na rozšíření ve stále ještě polofeudální Evropě. 81 V současné době je v České republice jediným právním prostředkem zániku manţelství za ţivota manţelů rozvod. Není ovšem ani dnes jediným způsobem konce manţelského souţití ţijícího páru. 82 Náš současný právní řád je v regulaci zániku manţelství daleko liberálnější, neţ byly a jsou normy katolického církevního práva. Nezná rozvod od stolu a loţe, rozvedení muţi i ţeny mohou uzavírat nové sňatky (bez limitu počtu opakování), zákon připouští rozvod na návrh jedné strany, a dokonce i proti straně druhé. 83 Zůstává ale restriktivní v tom smyslu, ţe klade překáţky svobodné vůli jedné ze stran - anebo i obou stran - manţelství ukončit. Řízení o rozvodu je svěřeno výlučně soudu a ten má hájit zájem dětí - a zájem společnosti. Předpokládá se, ţe existuje společenský zájem na manţelství jako na svazku co nejtrvalejším. Soud tedy můţe přistoupit ke zrušení manţelství jen ve společensky odůvodněných případech. 84 Dlouhou dobu existoval prakticky ve všech průmyslových zemích rozvod na základě ţaloby. První rozvody bez výroku 80 Srov. Klabouch, J.: Manţelství a rodina v minulosti, Praha, 1962, s Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Goode (1956) uvádí jako další způsoby ukončení anebo dlouhodobého přerušení (dočasného ukončení): opuštění rodiny jedním z partnerů, rodina vyprázdněné skořápky, tedy vznik situace, kdy pár spolu dále bydlí, ale neposkytuje si emocionální podporu, nekomunikuje a spolupracuje jen v nejnutnější míře, dlouhodobá absence jednoho z manţelů pro jeho uvěznění, dlouhodobý pobyt v cizině, v emigraci, v bojující armádě, v ilegalitě atd., zánik některé z hlavních funkcí manţelství pro fyzickou, emocionální anebo mentální patologii jednoho z partnerů. Tento výčet je moţné doplnit o konec manţelství přeměnou v tak zvané rodičovské manţelství. To vzniká, udrţuje-li pár s dětmi manţelství a domácnost ve sdílené odpovědnosti za výchovu dětí, ač ostatní funkce manţelství zanikly anebo byly kriticky oslabeny. Protoţe však svazek, pokud není právně zrušen rozvodem, je překáţkou nového sňatku, manţelství fakticky jiným způsobem neţ rozvodem nekončí (srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s. 171). 83 Srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s Zákon stanoví, kdy je společensky odůvodněný případ zrušení manţelství - jen jsou-li vztahy mezi manţely tak váţně rozvráceny, ţe manţelství nemůţe splnit svůj společenský účel. Společenským účelem je podle zákona zaloţení rodiny, vytváření zdravého rodinného prostředí, výchova dětí a vzájemná pomoc a podpora manţelů. Příčiny rozvratu mohou spočívat v chování manţelů, ale mohou mít i objektivní povahu (srov. Moţný, I.: Sociologie rodiny, Praha, 2002, s. 175).

27 27 o vině, tj. po vzájemné dohodě manţelů, se objevily v prvním řádu několika zemí teprve v polovině 60. let 20. století. 85 Dnes se v České republice vina na rozvodu nezjišťuje, ale soud můţe vyjádřit stanovisko - bez přímých právních následků. Jiný soud rozhoduje o svěření dětí do výchovy. Za současných podmínek je nutno nejprve vyřešit porozvodovou péči o děti a teprve potom je moţné manţelství rozvést. 86 Společnost našeho typu téměř nereguluje výběr partnera pro manţelství. Rozhodnutí zaloţit rodinu je osobní záleţitostí. V mnoha starších společnostech určovala volbu partnera přísná pravidla a v mnoha z nich měli rozhodující slovo rodiče snoubenců. To vytvářelo soubor pojistek proti rozvodu, který však v moderní společnosti nelze ţádným způsobem udrţet. Není-li moţné vnějším zásahem ovlivňovat volbu partnera, pak je logické, ţe jakýkoli pokus ovlivnit přání rozvést se je většinou rovněţ málo efektivní. 87 Vývoj spěje jednoznačně k usnadnění rozvodu. 2.2 Právní a faktické postavení otce a matky Mezi prameny práva, které jsou významné pro danou problematiku, je na prvním místě Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), která stanovuje rovnost všech v právech (čl. 1), zaručenost základních práv a svobod pro všechny bez rozdílu pohlaví (čl. 3), právo rodičů na péči o děti a jejich výchovu (čl. 32, odst. 4) a rovnost všech účastníků řízení (čl. 37, odst. 3). Dalším významným dokumentem je Úmluva o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.), jejímţ primárním účelem je ochrana zájmů dětí. Význam této Úmluvy spočívá především v její nadzákonné síle 88 a v preferenci zájmů dítěte, kterým by se měly podřizovat 85 Srov. Giddens, A.: Sociologie, Praha, 1999, s Srov. Novák, T.: Rodičovské judo, Praha, 2000, s Srov. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 1997, s Jsou-li některá zákonná ustanovení v rozporu s tím, co je řečeno v Úmluvě, přednost má Úmluva.

28 28 i výsledky soudních řízení řešících poměr nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Problematika manţelství a rodiny je upravena Zákonem o rodině (č. 94/1963 Sb., resp. 91/1998 Sb.). Muţ a ţena mají podle zákona v manţelství stejná práva a povinnosti. Zákon o rodině jako celek neobsahuje ţádná diskriminující ustanovení, pokud jde o pohled práva na pohlaví manţelů a důsledků z toho plynoucích. I kdyţ v Ústavě České republiky jsou si občané bez ohledu na pohlaví rovni, stejně jako rodiče v zákonu o rodině, existuje v českém soudnictví stav, ţe při rozvodovém řízení tomu tak není. Odrazem toho je i skutečnost, ţe publikací a poraden pro ţeny a matky existuje dnes jiţ velké mnoţství, publikace pro otce se však objevují jen zcela výjimečně. Manţelství v České republice zaniká nejčastěji rozvodem. 89 Ale ani ustanovení týkající se rozvodu nespecifikují výslovně jednotlivá práva a povinnosti v souvislosti s pohlavím rodičů. Zákon preferuje dohodu manţelů ve všech otázkách, tj. nejen rozvodu jako takového, ale i úpravy vztahů k nezletilým dětem, společnému majetku a bydlení. Tzv. smluvený rozvod pak představuje komplexní a konečné řešení vztahů zaloţených manţelstvím. Pokud však k dohodě nedojde, můţe se uplatnit tzv. sporný rozvod. 90 Od je podle změněného zákona č. 94/1963 Sb., o rodině řízení o úpravě práv a povinností rozvádějících se rodičů k jejich nezletilým dětem odděleno od vlastního rozvodu. Řízení o výchově a výţivném k nezletilým dětem tak předchází vlastnímu rozvodu a manţelství nemůţe být rozvedeno, dokud nenabude právní moci rozhodnutí tzv. opatrovnického soudu o dětech. 91 To znamená, ţe řízení o tom, komu budou děti svěřeny do výchovy pro dobu po rozvodu a jak má kaţdý z rodičů plnit výţivné (případně i o úpravě styku), bylo odděleno od vlastního 89 Srov. Choděra, O.: Partnerství, manţelství a paragrafy, Praha, 2002, s Srov. Králíčková, Z.: Rodinné právo v otázkách a odpovědích, Praha, 2000, s Ibidem, s. 55.

29 29 řízení o rozvod manţelství. Zákon tak alespoň částečně chrání děti v souvislosti s rozvodem rodičů. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. ve věci péče o nezletilé děti preferuje dohodu rodičů, která však ke své platnosti vyţaduje schválení opatrovnickým soudem. Pokud dojde k dohodě mezi manţely a jde o normální osobnosti s dobrým vztahem k dítěti, soud schválí rodičovskou dohodu. Ve sporných případech si soud vyţádá znalecký posudek od znalce - psychiatra nebo psychologa. 92 Soudní znalec zkoumá podmínky obou rodičů. Mezi nejdůleţitější kritéria pro posuzování kvality výchovných předpokladů patří: osobnost rodiče; vztah rodiče k dítěti; charakter, morálka a struktura mravních norem rodiče; respekt k právu dítěte stýkat se s druhým rodičem; vztah dítěte k rodiči; vzor pro vytváření sociální, zejména sexuální role; úroveň vzdělání a inteligence rodiče; kontinuita prostředí pro dítě; šíře rodinného zázemí; biologické důvody 93 a socioekonomický statut. 94 Rodičovská zodpovědnost k nezletilým dětem náleţí oběma rodičům ze zákona. Dojde-li k rozchodu rodičů nezletilých dětí nebo k jejich rozvodu, rodičovská zodpovědnost a práva zůstávají oběma rodičům. Je však nutné se dohodnout nebo určit, jak tato práva budou v situaci odděleného bydlení realizovat. 95 Přesto, ţe formulace zmíněných zákonných ustanovení jsou neutrální, platí stav, kdy soudy v rozhodování o tom, který z rodičů bude mít nadále nezletilé děti ve výchově v období po rozvodu manţelství, přibliţně v 90% preferují matku před otcem. 96 O zbývajících přibliţně 10% se dělí otcové s ostatními příbuznými a různými ne rodinnými výchovnými institucemi. Otci bývá dítě svěřeno do výchovy prakticky jen tehdy, kdyţ se prokáţe, ţe matka je k výchově a péči o dítě mimořádně neschopná, zatímco otec, je naopak mimořádně schopný a má 92 Srov. Novák, T.: Rodičovské judo, Praha, 2000, s Biologické důvody však hrají roli pouze přibliţně v prvním roce ţivota dítěte, kdy je matkou kojeno. Po skončení doby kojení biologické rozdíly roli hrát přestávají. 94 Srov. Bakalář, E., Novákovi, M. a D. a kol.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné, Nakladatelství LN, Praha, 2002, s Srov. Králíčková, Z.: Rodinné právo v otázkách a odpovědích, Praha, 2000, s. 56.

30 30 k tomu i vnější dobré podmínky. 97 Děje se tak především proto, ţe je v české společnosti stále vrcholně neakceptovatelné, aby tomu bylo jinak. Jestliţe dítě není svěřeno matce, hledí okolí - a to paradoxně především ţeny - na matku jako na sociálně patologickou osobu. 98 Existuje ovšem téţ určité procento případů, kdy jsou děti svěřeny otci, i kdy by mohly být jinak svěřeny matce - jde o situace, kdy matky dobrovolně ustoupí ze svých nároků na děti. 99 Celkově však počet dětí svěřených do výchovy otcům v posledních letech dosahoval pouze přibliţně šest aţ osm procent. 100 Zjednodušeně lze tedy říci, ţe pokud ţena děti chce do své výchovy, tak je také dostane. K faktické diskriminaci otců však nedochází pouze soudní praxí při svěřování dětí, ale i před dotyčným soudním rozhodnutím a po něm - přichází-li v úvahu svěření dítěte otci, bývají zpravidla vyţadována prověření ze strany psychologů, lékařů, sociálních pracovnic, posudky z místa bydliště či ze zaměstnání apod., zatímco v případě matek nic podobného běţně vyţadováno není. Zvýšené pozornosti se otcové těší i po skončeném rozvodovém řízení, bylo-li pro ně úspěšné (tzn. jestliţe dostali dítě do své výchovy) - jsou kontrolováni, zda mají čistý a uklizený byt, zda děti nestrádají. Děti jsou sociálními pracovnicemi kontrolovány i ve škole. Není nutno dodávat, ţe u matek k podobným situacím zpravidla nedochází. 96 Srov. Právní postavení ţen v České republice, Ed. Hendrychová, S., Praha, 1998, s Srov. Matějček, Z.: Proč potřebují tatínka?, Otec, dítě, rodina, I, 1994, č. 3, s Srov. Veselá, K.: Trendy rozhodování soudů ve věcech svěření dětí do péče jednoho z rodičů, e-pravo ( ). 99 Srov. Právní postavení ţen v České republice, Ed. Hendrychová, s., Praha, 1998, s Srov. příloha IV., tabulka 7.