SYNANTROPNÍ PAVOUCI MĚSTA ŠUMPERKA TEPLOTNÍ OSTROV UPROSTŘED HOR
|
|
- Milan Ševčík
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV ZOOLOGIE, RYBÁŘSTVÍ, HYDROBIOLOGIE A VČELAŘSTVÍ SYNANTROPNÍ PAVOUCI MĚSTA ŠUMPERKA TEPLOTNÍ OSTROV UPROSTŘED HOR Bakalářská práce VEDOUCÍ PRÁCE: ING. VLADIMÍR HULA, PH.D. VYPRACOVALA: ALEXANDRA PROTOPAPASOVÁ BRNO 2012
2
3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Synantropní pavouci města Šumperka teplotní ostrov uprostřed hor, vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne Podpis studenta..
4 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D., za odborné vedení, pomoc při determinaci a za rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat panu Rudolfu Mackovi za poskytnutí fotografií pavouků. Dále děkuji všem, kteří mi při řešení mé bakalářské práce jakkoli pomohli.
5 ABSTRAKT Název práce: Synantropní pavouci města Šumperka teplotní ostrov uprostřed hor Tato bakalářská práce zahrnuje dvě části. První zahrnuje teoretickou část, kde jsou shrnuty informace z odborných textů zabývající se synantropními druhy především pavouků. Druhá část bakalářské práce zahrnuje vlastní výzkum, ve kterém byl prováděn pravidelný sběr pavouků vyskytujících se na různých veřejně přístupných stavbách. Mezi veřejné stavby jsem zahrnula poštu, školu a exekutorský úřad. Sběr pavouků probíhal jeden den v měsíci od dubna roku 2011 do ledna roku U nasbíraných pavouků jsem určila výskyt, zastoupení druhů a pohlaví. V rámci práce jsem potvrdila, že i v oblasti podhůří Jeseníků funguje město jako teplotní ostrov a že se zde vyskytují vysloveně teplomilné synantropní prvky, především snovačka Steatoda tiangulosa (Walckenaer, 1802). Nejhojnějším druhem byl křižák Zygiella atrica (C. L. Koch, 1845). Klíčová slova: teplotní ostrov, synantropní druhy, pavouci.
6 ABSTRACT Name of thesis: Synantropic spiders of the Šumperk city heat island in the middle of the mountains This thesis include two parts. The first include a theoretical part, which summarize the information from scientific works dealing with particular types of synanthropic spiders. The second part of this thesis include its own research, in which there has been regular collection of spiders occurring in a number of publicly accessible buildings. Among the public buildings I've included the post office, school and office of executor. Collecting spiders took place one day a month from April 2011 to January The collected spiders I determine the incidence, species and sex. The work I have confirmed that even in the foothills town works as a thermal island and that there exist explicitly synanthropic thermophilic elements, especially therdiid spider Steatoda tiangulosa ( Walckenaer, 1802). The most common spider wasorb weaver Zygiella atrica (C. L. Koch, 1845). Key words: heat island, synanthropic species, spiders.
7 OBSAH 1 ÚVOD A CÍLE Cíle bakalářské práce LITERÁRNÍ PŘEHLED Městský teplotní ostrov Dynamika Synantropie Přehled synantropních druhů pavouků v České republice dle jednotlivých čeledí Agelandie Pokoutníkovití Amaurobiidae Cedivkovití Araneidae Křížákovití Dictinidae Cedivečkovití Dysderidae Šestiočkovití Gnaphosidae Skálovkovití Linyphiidae Plachetnatkovití Liocranidae Zápředkovití Miturgidae Zápřednicovití Nesticidae Temnomilovití Oonopidae Vzokanovití Pholcidae Třesavkovití Salticidae Skákavkovití... 27
8 Scytodidae Lepovkovití Theridiidae Snovačkovití Uloboridae Pakřižákovití MATERIÁL A METODIKA Popis sledovaného území Klimatické poměry Metodický postup Popis budov VÝSLEDKY Vyhodnocení výsledků na poště Vyhodnocení výsledků na škole Vyhodnocení výsledků na exekučním úřadě DISKUZE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 50
9 1 ÚVOD A CÍLE Mnoho lidí trpí různými fobiemi. Mezi nejrozšířenější fobie zařazujeme arachnofobii, proto lidé řadí pavouky mezi nenáviděné tvory a to nejen díky jeho vzhledu. Neuvědomují si, že jsou pro nás velmi významní a to především pro naši přírodu. Hrají zde významnou roli při uchování přirozené rovnováhy mezi rostlinami a bezobratlými živočichy. Pavouci jsou predátoři a podstatnou částí jejich potravy tvoří býložravý hmyz. Tento hmyz škodí pěstovaným plodinám jak na polích, tak i na zahradách. Škodlivý hmyz zachytává do svých obdivuhodných sítí. Se sítěmi pavouků a samotným pavoukem je spojen i bájný příběh, který se odehrával v Lýdii, kde žil Idmón, jehož povoláním bylo barvení látek na rudo. S ním žila i jeho dcera Arachné, tkadlena jemných tkanin a gobelínů. Protože byla nejdovednější v tomto umění mezi smrtelníky, dostala nepochopitelnou odvahu a vyzvala k soutěžení Athénu (bohyně ženských umění a řemesel). Bohyně tehdy bývaly žárlivé a temperamentní. Gobelín, který Arachné utkala, byl tak dokonalý, že ho závistivá bohyně roztrhala na kousky. To připravilo nebohou tkadlenu o rozum, takže se oběsila. Athéna, jata soucitem, proměnila provaz, na němž mrtvá dívka visela, v síť a dívku proměnila v pavouka, ve tvora, jenž všechny přesvědčí v umění, které Arachné dobře ovládala (Lamburn, 1950). 1.1 Cíle bakalářské práce Seznámit se a prostudovat literaturu na dané téma a vypracovat rešerši o synantropních pavoucích žijících v České republice Vybrat si různě veřejně přístupné stavby, ze kterých budu pravidelně odebírat vzorky Následně determinovat pavouky s pomocí, jejich vyhodnocení a porovnání vlastních výsledků Doplnit znalosti České arachnologické společnosti o rozšíření pavouků v dané oblasti Zjistit zda je možné úpravou podmínek jako je např. osvětlení, typ omítek a rozmístění budov ovlivnit faunu bezobratlých -9-
10 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Městský teplotní ostrov Je to městská zástavba, kde člověk svojí činností ovlivňuje její klima. Od okolí se vyznačuje znatelně vyšší teplotou. Každé město je tvořeno směsicí ulic, jednotlivých budov a používaných materiálů. Jejich podoba a rozmístění jsou velice spletité a tvoří jeden velký komplex, který je ovšem v detailech jedinečný. Neexistují dvě města ani dvě ulice, které by byly naprosto stejné. Mnoho faktorů, zejména povětrnostní podmínky, orografie a socio-ekonomické podmínky, ovlivňují strukturu a konkrétní podobu města, a tím i městské klima. Klima města je dáno sérií vlivů různých měřítek. Jsou to např. regionální klima dané synoptickými faktory, vliv okolní orografie a změny způsobené zastavěnou oblastí (Beranová, 2002). Proces urbanizace podstatně mění přirozené vlastnosti zemského povrchu a atmosféry. Tyto změny mají vliv na radiaci, teplotu, vlhkost a aerodynamické vlastnosti. Například růst znečištění vzduchu má za následek změnu přenosu záření, dále zásobuje vzduch novými kondenzačními jádry, kolem kterých mohou vznikat oblaka. Materiály používané na stavbu budov ve městech mají udržovat teplo a nemají propouštět vodu. Blokové stavby vytvářejí možnost pro zachytávání záření a stagnaci vzduchu. Soubory městských staveb tvoří hrubý a nerovný povrch. Energie a voda uvolňovaná jako odpad produkovaný lidskou aktivitou působí jako dodatečný zdroj vody a energie k přírodním zdrojům v městských systémech (Beranová, 2002). -10-
11 2.1.1 Dynamika Tepelný ostrov se neprojevuje vždy stejně. Jeho intenzita je největší za vysokého atmosférického tlaku (anticyklonální situace) a bezvětrného počasí. Tepelný ostrov také bývá výrazněji patrný v zimním období než v létě, rovněž ve večerních, nočních či brzkých ranních hodinách je intenzivnější než během dne. Běžné teplotní rozdíly mezi městem a krajinou se pohybují mezi 1-5 C, za jasných klidných zimních nocí u velkých měst mohou být rozdíly mezi centrem města a okolní krajinou i výrazně větší (Bednář, 1985). Maxima denních teplot jsou ve městě vlivem tepelného ostrova posunuta do pozdějších hodin, než je tomu ve volné krajině (Bednář, 1985). 2.2 Synantropie Úzké spolužití nedomestikovaných živočichů s člověkem; takto žijící živočichové se nazývají synantropy. Spolu s člověkem a jeho domácími zvířaty tvoří antropocenózu. Motiv spolužití s člověkem je pro ně především vhodná potrava na člověkovi samotném, na jeho domácích zvířatech, na odpadcích a zásobách, na jiných synantropech (Jasič a kol., 1984). Synantotropní znamená způsob života vázaný na místa lidského obydlí, např. hmyz žijící v domácnostech (Jasič a kol., 1984). 2.3 Přehled synantropních druhů pavouků v České republice dle jednotlivých čeledí Agelandie Pokoutníkovití Tato čeleď zahrnuje kolem 500 druhů. Významným znakem čeledi je tvar zadních snovacích bradavek. Jsou vždy dvoučlánkové a zpravidla mnohem delší než přední snovací bradavky. Na tarzálních článcích noh je přítomna řada trichobotríí. Směrem ke konci nohy nabývají vlásky jednotlivých trichobotrií na své délce. Tělo je porostlé peříčkovitými chloupky. Hlavohruď je mohutná a téměř tak dlouhá jako zadeček. Pokoutníci obývají pavučinovou rourku, na kterou často navazuje vodorovná, hustá -11-
12 plachetkovitá siť. Pavouk pobíhá při lovu po jejím svrchním povrchu. Vlákna sítě nikdy neobsahují lep. Většina druhů žije na severní polokouli. Rod Tegenaria je hojný v lidských příbytcích (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově je 508 druhů ve 41 rodech. V Evropě žije 128 druhů ve 12 rodech. V České republice žije 10 druhů v 6 rodech (Macek, 2012). Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804) Pokoutník stájový Pokoutník stájový patří k pestřejším pokoutníkům. Na jeho zadečku se objevují i červené a žluté barvy a nohy má pokryté tmavými skvrnami. Celkově je světlejší než většina pokoutníků. Dorůstá asi 1,5 cm a staví si poměrně velké vodorovné sítě s pavučinovou rourkou, ve které číhá na kořist. Na rozdíl od p. domácího či tmavého na síť příliš nevstupuje a vylézá teprve při útoku na kořist (Schwarz, 2010). Tegenaria agrestis (Walckenaer,1802) Pokoutník stepní Velký druh pokoutníka, délka těla je proměnlivá 7-15 mm (hlavohruď 5-8 mm). Celkové zbarvení je světle hnědé až šedohnědé. Hlavohruď poměrně mohutná, hruškovitého tvaru s dvěma nevýraznými tmavšími pruhy. Na sternu široký světlý pruh. Zadeček oválný s výrazně dlouhými snovacími bradavkami a nevýraznou kresbou. Nohy dlouhé (zvláště u samců) světle hnědě zbarveny. V ČR hojný druh, zejména v nižších polohách. Tento pokoutník se vyskytuje na různých kamenitých xerotermních biotopech. Najdeme ho nejčastěji na skalnatých stepích, suchých stráních, písčinách a okrajích světlých lesů. Druhotně v pískovnách, lomech a vzácně také v budovách. Ukrývá se mezi kameny, kusy dřeva a vegetací. V okolí svého úkrytu si staví hustou plachtovitou síť, která je často pokrytá kusy detritu a zbytků potravy. Samotný pavouk je ukryt v pavučinové trubici obvykle pod kamenem. Páření probíhá v letních měsících, poté samice ve svém úkrytu chrání velký kulovitý kokon (Machač, 2010). Tegenaria atrica C. L. Koch, 1843 Pokoutník tmavý Charakteristika: 12-18mm, dlouhonohý nápadně chlupatý. Zbarvení šedožluté s tmavě hnědým nádechem; zadeček s nepříliš zřetelnými lomenými příčnými proužky. Nohy jednobarevně šedohnědé. Výskyt: Převážně v budovách, zvláště ve sklepních prostorách; rovněž ve volné přírodě. Téměř všude hojný. Pozoruhodnosti: Tento -12-
13 dlouhožijící druh (může se dožít asi čtyř let) si buduje v koutech místnosti, za skříněmi a na podobných místech vodorovné plachtovité pavučiny, které na jedné straně vybíhají do obývací rourky. Při nedostatku potravy opouští v noci svou pavučinu a někdy zabloudí do nějaké nádoby, z které pak nemůže vylézt (Bellmann, 1994). Tegenaria domestica (Clerck, 1757) Pokoutník domácí Pokoutník domácí má své jméno zcela oprávněně. Žije prakticky ve všech domácnostech a ani o něm nevíme. Často bývá schovaný v síti za skříní nebo kuchyňskou linkou, a pokud má dost potravy, ani ji neopouští. Setkáme se s ním nejčastěji ve vaně, kde uvízne, jako ostatně většina pokoutníků. Zde bych rád upozornil, že tito pavouci nejsou člověku nebezpeční, přestože mají poměrně účinný jed. Neprokousnou lidskou kůži a lidem naopak pomáhají, neboť nepřenáší žádné nemoci a jsou schopni zlikvidovat velké množství škodlivého hmyzu. Vzhledem se tento druh podobá pokoutníkovi tmavému, je ale znatelně menší a nepatrně světlejší. Dorůstá jen asi 1 cm (Schwarz, 2010) Amaurobiidae Cedivkovití Několik desetiletí se používalo pro tuto čeleď a pro následující čeleď cedivečkovití (Dictynidae) společného názvu cedivkovití. Cedivkami bylo možno nazvat všechny čeledi kribelátních pavouků, protože je spojuje přítomnost významného snovacího ústrojí kribela. Cedivkovití se liší od pokoutníkovitých jednak poměrně krátkými zadními snovacími bradavkami, jednak nápadně kratšíma kráčivýma nohama. Vše vyplíváno z odlišného způsobu života. Zatímco pokoutníkovití žijí na prostorných vodorovných sítích, všechny druhy našich cedivek se tísní ve velice úzkých úkrytech. Coelotes terrestris (Wider, 1834) buduje podzemní úkryt; jakousi pavučinovou punčošku. Jsou asi 1 cm široké a vytapetované pavučinou. Některá vlákna přesahují okraj otvoru a poskytují pavoukovi signály k útoku, když se jich dotkne. Jediný rozdíl je v tom, že vlákenka vybíhající od vchodu do doupěte jsou u rodů vlastnících kribelum opatřena namodralým kribelovým vlášením, na němž tak dokonale ulpívají za chloupky končetin kolem přecházející brouci, stonožky a další (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 679 druhů v 71 rodech. V Evropě zije 75 druhů v 7 rodech. V České republice žije 8 druhů ve 4 rodech (Macek, 2012). -13-
14 Amaurobius ferox (Walckenaer, 1830) Cedivka domovní Charakteristika: Krátkonohý mohutný pavouk dlouhý 16 mm; zbarvení téměř černé, s nevýraznými světlejšími skvrnami na zadečku. Výskyt: Převážně ve sklepních prostorách, v teplejších oblastech také volně; především v jižní části střední Evropy. Pozoruhodnosti: Tento druh si staví (např. ve výklencích zdí) nálevkovité pavučiny, které si jako zástupce kribelátních pavouků (Cribellatae) pokrývá jemnou vatou. Tato modravě se lesknoucí tzv. kribelátní vlákna, jsou tvořena v sítku umístěném před snovacími bradavkami a vyčesávány do vláken hřebínkem tvořeným silnými brvami na zadním páru nohou (Bellmann, 1994) Araneidae Křížákovití Křižákovití žijí leckde, i v nehostinných krajinách dalekého severu, ve vysokých pohořích, pouštích atp., ale nejvíce žije v tropech. Křižákovití mají mohutné chelicery, jež jsou době vyzbrojeny zoubky (většinou po 3-4 na každé straně žlábku). Klypeus je nízký výškou se rovná průměru hlavního oka. Střední oči tvoří čtverec uprostřed čela, postranní jsou od nich nápadně oddáleny. Nohy mívají mnoho různých ostnů. Zadeček je nejčastěji vejčitý až kulovitý a dosti často mnohem větší než hlavohruď. Do čeledi náleží drobní až značně velcí pavouci (2-38 mm), kteří předou charakteristické kolové sítě, zpravidla vysloveně dvojrozměrného charakteru a krásných geometricky dokonalých tvarů. Křižák sedí ve středu sítě, nebo ve speciálně upraveném úkrytu v její blízkosti. Samci jsou zpravidla menší až mnohem menší než samice. Křižáci za normálních okolností, předou novou síť každý den. Starou odstraňuje, ponechávaje alespoň původní rám a prvé tři paprsky tvořící základní Y. Všechna ostatní vlákna sbalí do klubíčka, které rozpustí stejně jako tělo kořisti a vysaje. Když ale trvá nepříznivé deštivé počasí, nepřede nic. Je schován v pavučinovém pelíšku a čeká. Samečci mají povinnost splnit svůj jediný úkol - vydat se na cestu a vyhledat tu pravou síť. Jakmile sameček svůj úkol splní, začne nová a nesnadná etapa jeho života: uvědomit vyhladovělou samici po několikadenním půstu, že se do sítě nedere kořist, ale zcela bezbranný sameček. Na zrak ani na chemický dojem samice spoléhat nemůže. Jakmile samec zatáhne za její vlákna, samice se v naději na kořist vyřítí přesně zjištěným směrem. Je známo, že rytmus, kterému sameček podřizuje svoje cukání za vlákno, je zcela specifický jen pro jeho vlastní druh. -14-
15 V těch případech, kdy se sameček se samičkou prostřednictvím signálů zprostředkovaných sítí domluví, proběhne vlastní kopulace velice rychle. Někdy dokonce tak rychle, že sameček ještě stačí utéci. Často však svému osudu neujde. Po kopulaci ještě během září nebo počátkem října naklade samice několik set vajíček, která v podobě několika kokonů upevní na okolní vegetaci. Hlavní část kokonu je tvořena vlákny z tubuliformních žláz a na jejich povrchu jsou upevněny rozmanité částice detritu. Žádná samice, tím méně sameček, nepřežije následující zimu. Zato mláďata přežívají v kokonu velice úspěšně a na jaře se s nimi můžeme setkat, jak právě opustila kokon; než prodělají první ekdyzi mimo jeho stěny, vytvářejí shlukem svých tělíček žlutohnědý útvar připomínající malinu. Definitivně se rozcházejí, když stráví poslední zbyty vaječného žloutku ve svých útrobách. Pak začnou příst stejné sítě jako jejich rodiče menší rozměry. Dospívají až v dalším roce svého života (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově známe druhů ve 167 rodech. V Evropě žije 136 druhů v 25 rodech a v České republice žije 43 druhů v 18 rodech (Macek, 2012). Araneus diadematus Clerck, 1757 Křižák obecný Znaky: Délka těla asi 1,7 cm. Příslušnost k čeledi křižákovitých (Araneidae) je zjevná podle světlé kresby na hřbetě ve tvaru kříže. Křižákovití zahrnují však stovky nesnadno rozlišitelných druhů. Jsou nejznámějšími a typickými představiteli řádu pavouků. Stanoviště: Křoviny, stromy, zahrady. Rozšíření: Evropa, Asie až na Sibiř. Výskyt: Hojný, místy velmi hojný. Potrava: Hmyz a jiní drobní živočichové. Poznámka: Kousnutí křižáka není tak nebezpečné jak se traduje. Způsobuje u člověka zčervenání a lokální opuchnutí. Křižáci staví kruhové sítě, které zavěšují mezi listy dřevin nebo mezi byliny. Stavba probíhá vždy stejně. Nejprve pavouk natáhne pomocná vlákna, která později, když už jsou nepotřebná, sežere. Potom následuje napnutí nosných vláken ve tvaru Y a několika podpůrných spirál, na něž pak připevní lapací spirálu. Vlákna lapací spirály opatří kapičkami lepu, který během dvou dnů ztvrdne, a proto musí být lepivost neustále obnovována. Křižák sedí buď uprostřed sítě, nebo v blízkém úkrytu. Chycenou kořist omotá vlákny a usmrtí jedem z chelicer (Reichholf-Riehmová, 1984). -15-
16 Larinioides ixobolus (Thorell,1873) Křižák rudohnědý Areál rozšíření tohoto pavouka je Palearktický areál. Areál druhu leží na území Palearktis. Východopalearktický areál zasahující z Asie do střední, extramediteránní Evropy, nikoliv do západní Evropy. Vyskytují se v nadmořské výšce od 200 do 500 m n. m. na vertikálních površích. Šikmé, svislé a převislé povrchy skal, skalních bloků, převisy na březích vodních toků či v zářezech strží a cest, stěny budov, ploty, mostní konstrukce a podobně (Buchar a Růžička, 2002). Larinioides sclopetarius (Clerck, 1757) Křižák mostní Charakteristika: Podobá se křižáku jarnímu, i velikostí, má však bělavou kresbu tvořenou světlými chloupky na svrchní straně hlavohrudi. Zbarvení je světle nebo tmavě šedohnědé, rámování klínovité skvrny se dozadu nerozšiřuje. Období dospělosti: samci jsou zralí převážně v létě, samice po celý rok. Rozšíření: Ve střední Evropě značně hojný, na místech výskytu většinou početný. Stanoviště: Pravidelně na mostech a budovách, bezprostředně u tekoucích vod, také na skalách. Způsob života: Pavouk si staví velkou kolovou síť (v průměru až 70 cm), obvykle nad volnou vodou a často v blízkosti světelných zdrojů. Je aktivní v noci. Zůstává rovněž aktivní ještě za chladného počasí až do pozdního podzimu (Reichholf a Steinbach, 2003). Nuctenea umbratica (Clerck, 1757) Křižák podkorní Charakteristika: Křižák s kožovitým povrchem těla, nápadně plochý, dlouhý mm (samci menší). Zbarvení tmavě hnědé až téměř černé se světle lemovanou listovitou kresbou na zadečku. Výskyt: Na vnějších stěnách budov ve štěrbinách, rovněž na plotních kůlech a pod uvolněnou kůrou stromů; všude je velmi hojný. Pozoruhodnosti: Pavouk si spřádá mělkou, většinou nápadně excentrickou síť, od jejíhož středu vede jedno signální vlákno ke skrýši pavouka. Zatímco pes den číhá v úkrytu, za soumraku se vydává do středu sítě. Dospělí pavouci jsou aktivní téměř po celý rok (Bellmann, 1994). -16-
17 Zygiella atrica(c. L. KKoch,1845) Křižák stříbřitý Samec: Makadla velmi dlouhé, jeho holeň je 5x delší než široká, přednártí krátký, téměř kulovitý. Epigynas široce srdčitým, slabě vypuklým hrbolem. Hlavohruď 2-3,5 mm, světle žlutohnědá s podélnou tmavou linkou, která vzniká u hřbetní rýžky, avšak nedosahuje až k očím. U tmavěji pigmentovaných jedinců je celá hlava tmavší. Vyskytuje se na keřích, nižších rostlinách, v oknech chlévů, stodol atd. (Daniel a Černý, 1971). Zygiella x-notata (Clerck, 1757) Křižák okenní Charakteristika: Dlouhý 7-11 mm, samci menší. Základní zbarvení hnědé, zadeček bělavý se zřetelným perleťovým leskem. Hřbetní strana zadečku s tmavší listovitou kresbou. Výskyt: Na vnější straně budov a na plotech velmi hojný. Pozoruhodnosti: Tento druh si přede velmi charakteristickou kolovou síť. Poznáme ji podle prázdné výseče (což možno přirovnat k dortu, jemuž kousek chybí) a v tomto prázdném sektoru běží od středu sítě jedno signální vlákno ke skrýši pavouka (ten může být ukryt např. štěrbině zdi). Číhající pavouk je tak tímto signálním vláknem informován o všech událostech v síti. (Bellmann, 1994) Dictinidae Cedivečkovití Druhy této čeledi se vyznačují drobnými rozměry (1,0 5,0 mm) a také přítomností kribela a kalamistra. Nemají vyvinuty trichobotrie na tarzech noh. Tracheální dýchací soustava zasahuje i do hlavohrudi. Tato skutečnost vede ke snížení významu cévní soustavy při zásobování mozkových zauzlin kyslíkem, a tím i k redukci počtu srdečních ostií. Část druhů žije na půdním povrchu, část na keřích a listech stromů, několik druhů rodu Dictyna je dominantních na okolících rostlin na úhorech. V centru okolíku má samička pavučinovou komůrku, z níž vybíhá množství vláken všemi směry (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově známe 563 druhů ve 48 rodech. V Evropě žije 71 druhů v 17 rodech. V České republice žije 21 druhů v 10 rodech (Macek, 2012). -17-
18 Dictyna civica (Lucas, 1850) Cedivečka zední Areál rozšíření je Palearktický areál. Původnost stanoviště je umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Nadmořská výška: (Buchar a Růžička, 2002). Cedivečka zední je pavouk malých rozměrů, samec dosahuje velikosti 3,0-3,5 mm, samice 2,5-3,0 mm. Lze ji pozorovat na jaře a v létě. Tento drobný pavouček se vyskytuje na zdech a jsou pro něj charakteristické kruhovité pavučiny ve velkých kvantech (Lissner, 2008). Nigma walckenaeri (Roewer, 1951) Cedivečka zelená Charakteristika: Tuto 4-5 mm velkou šedivečku poznáme snadno a na první pohled podle zeleně zbarveného zadečku. Hlavohruď a nohy jsou žlutavé. Na hřbetní straně těla se nacházejí četné bílé chloupky. Sameček je nápadný zřetelně zdviženou hlavovou částí hlavohrudi. Kribelum je příčně rozdělené. Období dospělosti: v přírodě od srpna do října, uvnitř staveb ještě i v prosinci. Rozšíření: Převážně v teplejších oblastech střední Evropy, nechybí však ani v severním Německu. Stanoviště: Především na fasádách domů, hlavně porostlých popínavými rostlinami; také uvnitř budov ve výklencích oken. Způsob života: Pavouk si spřádá jednoduchou pavučinu obvykle na svrchní straně větších, mírně spuštěných čepelí listu. Tvoří ji stříška, pod níž se pavouk zdržuje, a vodorovně rozprostřená klikatá vlákna povlečená kribelovým vlášením. Rozmnožování. K páření se sameček přibližuje k samičce zepředu; ta uchopí poté svými klepítky chelicery samce. Při zavádění samčího makadla do pohlavního otvoru samičky pak zaujímají oba partneři pozici břišními stranami proti sobě. Později samice utká několik plochých okrouhlých kokonů o průměru 6-7 mm, každý obsahuje asi 30 vajíček. Kokony umísťuje na skrytých místech, např. ve štěrbině kůry nebo ve výklencích zdí na omítce (Reichholf, Steinbach, 2003) Dysderidae Šestiočkovití Podle jedné z nejuznávanějších koncepcí o vývoji dvouplicných pavouků náleží šestiočky mezi nejpůvodnější naše labidognátní pavouky. Chelicery jsou vkloubeny šikmo kupředu, samice nemají pohlavní destičku, u samců je vyvinut velice jednoduchý bulbus. Šestiočky nemají kribelum, na jeho místě mají kolulus. Zajímavým způsobem -18-
19 jsou vyvinuté dýchací orgány. Na břišní straně zadečku můžeme pozorovat dva páry štěrbinovitých průduchů. Jenom první pár vede k nevelkým plicním vakům, druhý pár vede k mohutným trachejím. Tracheje zásobují i hlavohruď včetně mozku. V důsledku toho má srdce jen dva páry ostií, což je na rozdíl od stavby jejich pohlavních orgánů jev velice odvozený. Mají snížený počet očí (scházejí přední střední). U některých jeskynních rodů žijících mimo naše území dochází k úplné redukci očí. U šestiočkovitých a segestrovitých byl zjištěn u pavouků nejmenší počet chromozomů (u něterých druhů jen 7-9). Zadeček šestioček je podlouhle válcovitého tvaru, většinou světlého zbarvení. Rovněž hlavohruď je dosti dlouhá a zpravidla pokryta jednotně dosti tmavě zbarveným karapaxem. Většina druhu obývá pavučinový zámotek jen ve dne, zatímco v noci aktivně vyhledává potravu. Čeleď šestiočkovitých je rozšířena po celém světě (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 494 druhů ve 24 rodech. V Evropě žije 297 druhů ve 20 rodech. V České republice žije 8 druhů ve 3 rodech (Macek, 2012). Dysdera crocata C. L. Koch, 1838 Šestiočka velká Šestiočka velká je podobná Šestiočce rudé (Walckenaer,1802). Je o něco větší a má ještě delší chelicery (delší než polovina hlavohrudi). Vyskytuje se ve střední Evropě takřka výhradně v domech nebo v jejich bezprostřední blízkosti, ve Středomoří pravidelně i ve volné přírodě. Podobně jako šestiočka rudá se může dožívat více let (Reichfold a Steinbach, 1998) Gnaphosidae Skálovkovití Spolu s následujícími a s několika vzácnými, výhradně cizokrajnými čeleděmi náleží skálovkovití do nadčeledi Clubionoidea. Všechny druhy této nadčeledi mají jen dva drápky na konci tarzálních článků noh, žádný druh nemá kribelum ani kolulus. Většina jich má oči uspořádány ve dvou příčných řadách po čtyřech (výjimku tvoří tropická podčeleď Prodidominae). Velice charakteristickým znakem druhů čeledi skálovkovitých je uspořádání snovacích bradavek. Přední pár těchto bradavek je nejmohutnější, jejich tvar je válcovitý a jsou od sebe oddáleny nejméně o svoji šířku. Nezvyklým tvarem se zpravidla vyznačuje zadní střední pár očí. Jejich obrys bývá oválný a mají redukovanou čočku. Délka jejich těla měří od 2 do 24 mm. Zbarvení mají -19-
20 většinou tmavé, často vysloveně černé. Hlavohruď bývá veliká a podobně jako zadeček dosti plochá. Jsou to typičtí obyvatelé epigonu (prostředí na povrchu půdy, obývané velikým množstvím členovců). Přes den se ukrývají pod kameny a dřevem, kde si též vytvářejí tenkostěnné pavučinové komůrky. V komůrce dochází ke svlékání kutikuly i k páření. Dospělý sameček obvykle vyhledá v tomto úkrytu ještě nedospělou samičku a ke kopulaci dochází záhy po ukončení její ekdyze, kdy ještě samička není schopna na samečka zaútočit. V pavučinovém zámotku pak samička hlídá plochý kokon, připředený k podkladu (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově je 1990 druhů ve 114 rodech. V Evropě žije 372 druhů ve 13 rodech. V České republice žije 71 druhů v 17 rodech (Macek, 2012). Scotophaeus quadripunctatus (Linné, 1758) Skálovka čtyřskvrnná Hlavohruď s černou okrajovou linkou. Jamka epigyny velká, po stranách ostře ohraničená, bez předního vtisku. Hlavohruď u samců 3,8-4 mm u samic 4,5-5 mm. Vyskytují se pod kůrou stromů a v bytech (Daniel a Černý, 1971). Původnost stanoviště: Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka. Druhotná, polopřirozená stanoviště. Umělé prostředí lidských sídel. Vlhkost stanovišť: vlhká, mírně vlhká a suchá. Osvětlení stanovišť: částečně zastíněná a stinná. Typ stanoviště: stavby a lesní stanoviště. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 600 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Scotophaeus scutulatus (L. Koch, 1866) Skálovka domácí Samice: Jamka epigyny v předu trojlaločná, vzadu trochu užší, otevřená, s okraji téměř rovnoběžnými. Hlavohruď u samců 2,6-4,4 mm, u samic 4,3-6 mm. Vyskytuje se pod kameny, kůrou, v štěrbinách zdí a v bytech (Daniel a Černý, 1971). Původnost stanoviště: Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka. Druhotná, polopřirozená stanoviště. Umělé prostředí lidských sídel. Vlhkost stanovišť: vlhká, mírně vlhká a suchá. Osvětlení stanovišť: částečně zastíněná a stinná. Typ stanoviště: stavby a lesní stanoviště. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 600 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). -20-
21 Sosticus loricatus (L. Koch, 1866) Skálovka štítová Jamka epigyny je podélně oválná, po straně ohraničená obloukovitě dozadu sbíhavými okraji. Hlavohruď u samců 2,6-4,6 mm, u samic 4,3-5,6 mm. Vyskytuje se pod kameny, v mechu a listí (Daniel a Černý, 1971). Původnost stanoviště: Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka. Druhotná, polopřirozená stanoviště. Umělé prostředí lidských sídel. Typ stanoviště: skalní stepi, xerotermy kromě písčin a stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 400 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002) Linyphiidae Plachetnatkovití Plachetkami jsou vesměs malé, a štíhlé, mají však poměrně velké chelicery s ostrými zuby a na nohou silné štětinky. Samečkové mají podivné výrůstky na štítě, na němž mají očka. Zbarvení je proměnlivé, od světle žluté až po černou, a některé druhy mají světlé skvrny nebo pruhované nohy. Mnohé druhy si vytvářejí na rostlinách sítě, které nemají lepkavou spirálu. Kole běžící hmyz srážejí do sítě a pak se do něj zakusují chelicerami a zatahují jej pod plachetku. Samičky často sežerou samečka během páření. Své vaječné kokony různého tvaru upevňují na rostliny, kameny nebo jiný podklad. Vyskytují se celosvětově, převážně v mírných pásmech; mezi rostlinstvem a kameny, v lesích, stepích, křovinách i bažinách. Mláďata často cestují na velké vzdálenosti jako babí léto. V ČR tvoří plachetky téměř třetinu všech druhů pavouků (McGavin, 2000). Celosvětově druhů v 7 podčeledích. V Evropě žije 1168 druhů v 194 rodech. V ČR žije 303 druhů v 5 podčeledích (Macek, 2012). Lepthyphantes leprosus (Ohlert, 1865) Plachetnatka skalní Lamella charakteristica je téměř polokruhovitá, na spodním okraji zoubkovaná, vpředu rozeklená, ve 2 nestejné cípky. Nohy zpravidla kroužkované. Vyskytuje se ve sklepích, prádelnách, sklenících chlévech, dutých stromech atd. (Daniel a Černý, 1971). Původ stanoviště: klimaxové stanoviště, která jsou minimálně narušená činností člověka. Umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Druhotná, polopřirozená stanoviště. Vlhkost stanovišť: mírně vlhká a vlhká. Stanoviště jsou osvětlená nebo temná (částečně má charakter mikrobiotipu: -21-
22 skalní výklenky, podzemní prostory). Typ stanoviště: holé kamenité sutě a stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Lessertia dentichelis (Simon, 1884) Pavučenka dlouhonohá Areál rozšíření. Evropský areál. Atlantský areál druhy s tímto typem areálu se vyskytují hojněji v západní Evropě, v České republice jen ojediněle. Druh zjištěný v rámci České republiky pouze v Čechách. Původnost stanoviště: umělé prostředí lidských sídel. Stratum: půdní povrch. Typ stanoviště: stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce 250 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Megalepthyphantes nebulosus (Sundevall, 1830) Plachetnatka domácí Areál rozšíření: Holarktický areál. Extramediteránní areál. Původnost stanoviště: umělé prostředí lidských sídel. Stratum: půdní povrch. Typ stanoviště: stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 400 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Neriene montana (Clerck, 1757) Plachetnatka velká Charakteristika: Nápadně tmavě zbarvená, značně velká plachetnatka (6-8 mm délka) je největším druhem čeledi. Výskyt: V zahradách a lesích dosti hojná. Pozoruhodnosti: Na rozdíl od většiny ostatních plachetnatek není tento druh na hřbetní straně těla zbarven světleji než na spodní (takové opačné zbarvení je typické pro pavouky, kteří číhají v pavučině hřbetní stranou dolů, pak se tmavou spodní stranou pozorovateli proti tmavé zemi ztrácí, naproti tomu proti nebi se jeví světlí). Tento jev je možno vysvětlit způsobem života: Neriane Montana číhá nikoliv břišní stranou nahoru v síti, nýbrž se zdržuje vedle své pavučinky v úkrytu (Bellmann, 1994). Ostearius melanopygius (O. P. - Cambridge,1879) Plachetnatka novozélandská Areál rozšíření: Kosmopolitní areál. Původnost stanoviště: pravidelně narušovaná stanoviště s vysokým stupněm disturbance. Umělé prostředí lidských sídel. Stratum: půdní povrch. Fytogeografická oblast: západní část českého Termofytika a celé moravské Termofytikum a také Mezofytikum. Vlhkost stanovišť: suchá a mírně vlhká. -22-
23 Osvětlení stanovišť: otevřená. Většinou stanoviště bez vegetace či s nízkou vegetací, kde osvětlení zasahuje až k půdnímu povrchu. Typ stanoviště: pole, haldy a výsypky, skládky a stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 500 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002) Liocranidae Zápředkovití Naše druhy žijí poměrně nenápadným způsobem v lesní opadance, v travním podrostu, nebo na kamenitých sutích. Zápředka zvonečková vytváří nápadný kokon ve tvaru zvonku na krátké stopce zavěšený na vegetaci (Macek, 2012). Celosvětově 160 druhů ve 29 rodech. V Evropě žije 50 druhů v 9 rodech. V ČR žije 10 druhů v 5 rodech (Macek, 2012). Liocranum rupicola (Walckenaer, 1830) Zápředník domácí Holeň vespod s 4-5 páry trnů. Epigyna tak dlouhá jako široká, s trojlaločnou jamkou, její dva přední laloky jsou odděleny jazýčkem. Hlavohruď a zadeček jsou žlutavé s kresbou. Hlavohruď 2,5-3,5 mm. Vyskytují se pod kůrou, kameny a zejména v příbytcích (Daniel a Černý, 1971). Původ stanoviště: klimaxové stanoviště, která jsou minimálně narušená činností člověka. Umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Vlhkost stanoviště: velmi suchá. Osvětení stanovišť: otevřené (stanoviště bez vegetace nebo s nízkou vegetací, kde osvětlení zasahuje až k půdnímu povrchu), otevřená s vysokou bylinnou vegetací nebo částečně zastíněná. Typ stanoviště: holé kamenité sutě a stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 800 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002) Miturgidae Zápřednicovití První pár nohou je delší než čtvrtý pár. U příbuzné čeledi Clubionidae je tomu naopak. Samičky mají také zavalitější zadeček. Zápřednicovití jsou rychlí a mrštní dlouhonozí lovci. Jsou to pavouci s noční aktivitou, většinou vzácní. Přes den se ukrývají v pavučinových zámotcích, některé druhy na vrcholcích bylin, jiné vzácněji pod kameny. Druhy žijící na půdním povrchu mají o poznání kratší nohy než druhy -23-
24 žijící na vegetaci, těm slouží větší délka předního páru noh k snadnějšímu přelézání z listu na list či oddálených stébel trav (Macek, 2012). Celosvětově 152 druhů ve 12 rodech. V Evropě žije 8 druhů ve 2 rodech. V České republice žijí 4 druhy rodu Ero (Macek, 2012). Cheiracanthium mildei L. Koch, 1864 Zápřednice Mildeova Velikost okolo 10 mm (hlh. 4-5 mm). Zbarvení je žlutavé až šedavé, hlavohruď a nohy jsou nazelenalé. Zadeček je oválný s nevýrazným nebo zcela chybějícím středovým pruhem. Nohy jsou poměrně dlouhé, zvláště u samců. Rozšíření: Holarktický druh - Evropa, Asie, Severní Amerika, zjištěna i v Argentině. V ČR poměrně běžný druh, zejména v nížinách. V oblastech výskytu je to hojný druh (střední a východní Čechy, jižní Morava ad.). V ČR objevena nedávno, šíří se (Machač, 2010) Nesticidae Temnomilovití Čeleď má velice těsné příbuzenské vztahy ke snovačovitým. Mají totožné vyzbrojení tarzů 4. Párů noh ozubenými brvami ke stírání lepu ze snovacích bradavek a stejný typ sítí. Hlavním rozlišovacím znakem je tvar labia, které má na rozdíl od snovaček na předním okraji nápadný lesklý val. Chelicery mají větší množství zoubků. Hodně přes 100 druhů o velikosti těla od 3 do 10 mm žije ve všech světadílech, a to především v jeskyních a na silně zastíněných místech (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 204 druhů v 9 rodech. V Evropě žije 42 druhů v 5 rodech. V České republice žije 1 druh rodu Nesticus (Macek, 2012). Nesticus cellulanus (Clerck, 1757) Temnomil sklepní Charakteristika: Pavouk s kulovitým zadečkem a dlouhýma nohama o délce těla přibližně 5 mm. Zbarvení žlutavé nebo světle hnědé s nepravidelnou tmavší skvrnitou kresbou; hlavohruď s tmavým, dvakrát zúženým podélným proužkem. Výskyt: Ve vlhkých sklepních prostorách, rovněž v jeskyních a důlních štolách; široce rozšířen, ale nikde hojný. Pozoruhodnosti: Tento zástupce druhově chudé čeledi si přede nepravidelnou plachtovitou pavučinu, z níž se táhnou dolů lapací vlákna pokrytá -24-
25 lepivými kapkami. Po vykladení vajíček nosí samice vaječný kokon připevněný ke snovacím bradavkám (Belman, 1994) Oonopidae Vzokanovití Mezi vzokanovité náleží 430 druhů nanejvýš šestiokých pavouků, rozšířených po všech kontinentech, zejména však v tropech. U nás, ale i severněji žijí výhradně druhy schopné obývat budovy a sklady s dostatečně teplým prostředím, například skleníky botanických zahrad. Vozkovití nemají kolulus a oční pole vyplňuje celou šíři přídě karapaxu, neboť karapax je vpředu zúžen. Častěji než u šestiočkovitých se setkáváme u vzokanů s různými kutikulárními destičkami na zadečku. Svými vlastnostmi upomínají karapax. Nejnápadnějším rysem všech vzokanovitých jsou miniaturní rozměry, délka jejich těla nepřesahuje 3 mm (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 487 druhů v 72 rodech. V Evropě žije 27 druhů v 10 rodech. V České republice žijí 2 druhy ve 2 rodech (Macek, 2012). Tapinesthis dermis (Simon, 1882) Vzokan domácí Geografické území je Evropa může i v USA. Původnost stanoviště je umělé prostředí lidských sídel. Stanoviště jsou stavby. Tento druh se vyskytuje vzácně a najdeme ho v nadmořské výšce 250 m n. m (Česká arachnologická společnost, 2012) Pholcidae Třesavkovití Žijí po celém světě mimo Austrálii a Nový Zéland. Nejvíce druhů žije v tropech, a to především v jeskyních. Tělo pavouků této čeledi je spíše menších rozměrů (3-15 mm), nicméně vždy jsou nápadní neobvykle dlouhýma nohama. Jejich tarzy mají nepravé článkování, umožňující ohýbání chodidel. Na první pohled proto třesavky připomínají svým vzhledem spíše sekáče než pavouky. Při pozorném prohlédnutí těla však zjistíme přítomnost tenké stopky mezi hlavohrudí a zadečkem a na čele karapaxu napočítáme 8 nebo 6 očí. Pokud jsou oči v kompletním počtu, jsou seskupeny do tří skupin. Po stranách po třech, uprostřed dvě. Právě tato prostřední dvojice u šestiokých třesavkovitých schází. Třesavkovití mají kolulus, velikou jedovou žlázu a zcela jim schází tracheální dýchací ústrojí. -25-
26 Pozoruhodné jsou jejich chelicery, na nichž můžeme pozorovat jakoby náznak přítomnosti nepohyblivého prstu někdejšího klepítka pavoučích předků. Má ovšem vzhled jen nevelkého zubu na konci základního článku chelicery, tj. v místech, kam přibližně dosahuje špička chelicerového drápku. Tento jev je vidět i u některých dalších poměrně primitivních čeledí. Zvláštní je též kopulační ústrojí samců, jehož komplikovaná struktura není v řadě ohledů srovnatelná se situací u ostatních skupin pavouků. U samic je vyvinuta epigyne, ale mají stále ještě jen jediný pohlavní vývod. Pavučinová síť třesavkovitých je tvořena velice řídce a nepravidelně uspořádanými vlákny. V lidských příbytcích jsou zpravidla umístěny při okrajích stropu. Třesavky jsou na nich zavěšeny za koncové drápky svých noh hřbetem dolů. Když je třesavka v nebezpečí, rozkmitá tělo na dlouhých nohách a vláknech sítě tak rychle, že se stane prakticky neviditelná. Když v síti uvázne kořist, omotá ji pavouk nově vyprodukovanými vlákny pomocí 4. páru noh. Kořist je usmrcena jedem a vysávána velice charakteristickým způsobem, svědčícím o výtečné výkonnosti svého žaludku třesavek. Otvorem na chodidle jediné nohy pakomára vysaje pavouk všechny tkáně hmyzího těla. Je to proces dosti zdlouhavý, trvající až 24 hodin. Samice třesavek nosí vajíčka spojena navzájem ani ne tak několika málo lepkavým sekretem vylučovaným při jejich kladení. Tento kokon drží v chelicerách před tělem až do vylíhnutí mláďat (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 969 druhů v 81 rodech. V Evropě žije 83 druhů ve 13 rodech. V České republice žijí 3 druhy ve 2 rodech. Pholcus opilionoides (Schrank, 1781) Třesavka sekáčovitá Areál rozšíření: Holarktický areál. Původnost stanoviště: Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka. Umělé prostředí lidských sídel. Druhotná, polopřirozená stanoviště. Stratum: Půdní povrch a vertikální povrch. Vlhkost stanovišť: velmi suchá a částečně zastíněná. Osvětlení stanovišť: otevřená. Typ stanoviště: holé kamenité sutě a stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 500 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). -26-
27 Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775) Třesavka velká Charakteristika: 8-10 mm dlouhý, díky svým mimořádně dlouhým a tenkým nohám se však zdá být větší. Zbarvení šedožluté s nepříliš zřetelnou tmavší kresbou. Výskyt: Téměř výhradně v budovách, především v suchých a poměrně teplých prostorách; pravidelně také v novostavbách. Téměř všude hojný. Pozoruhodnosti: Pavouk si staví ve sklepích nepravidelné pavučiny s hrubými oky, většinou v rozích pod tropem. Samice nosí v létě růžový hrozen vajíček, ovinutý jen několika vlákny. Nehledě na subtilní vzhled přemůže tento druh často i velké pavouky (pokoutníky) a stráví je (Bellman, 1994) Salticidae Skákavkovití Skákavkovití se vyznačují protáhlým tělem, vysokou hlavohrudí a poměrně krátkýma, silnýma nohama, z nichž oba zadní páry slouží ke skákání. Osm očí je uspořádáno do 3 řad. Čtyři největší jsou umístěny na svislé čelní straně hlavohrudi. Následují dvě menší na bocích hlavohrudi. Na zadním kraji poněkud vystouplé hlavové části snadno nalezneme poslední pár očí, tvořící tzv. třetí řadu. Oči skákavek umístěné ve třetí řadě vnímají jenom pohyb změnu v uspořádání skvrn v nejbližším okolí. Avšak jakmile skákavka něco za sebou zahlédne, okamžitě se celá otočí, aby se na věc podívala předníma očima. I funkce předních očí je diferencována. Postranní oči mají široké zorné pole, a co zachytí do jeho centra, to současně vidí velice ostře párem největších očí středních, jež jsou teleskopické. Sítnice teleskopických očí je ovládána četnými svaly, které umožňují posun zorného pole, aniž by se pavouk musel natáčet. Skákavka rodu Evarcha vidí mouchu na vzdálenost 8 cm právě tak dobře, jako člověk ze vzdálenosti 75 cm. Vnímá ji již ve vzdálenosti cm, kdy se k ní začne přibližovat. Jakmile zjistí, že jde o vhodnou kořist, tak v přibližování pokračuje. Ze vzdálenosti 4 cm se pak začne plížit. Posledních 15 mm (trojnásobná délka těla) překoná skokem, při němž málokdy mine. Aktivní způsob života ovlivnil i vývoj vnitřních ústrojí. Zejména to platí o mohutně větvených vzdušnicích, zasahujících až do hlavohrudi. Sítě k lovu předou především skákavky tropického rodu Portia, ostatní druhy si vytvářejí jenom zámotky, v nichž odpočívají, svlékají kutikulu, přezimují a hlídají kokony s vajíčky. Samci jsou menší, mívají však nepoměrně delší chelicery. Jsou pestřeji zbarveni a na předních nohách mívají rozmanité útvary z různě dlouhých -27-
28 chlupů. To vše má zpravidla význam při složitých zásnubních tancích, při nichž je využito dobrého zraku (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově druhů v 560 rodech. V Evropě žije 309 druhů ve 46 rodech. V České republice žije 68 druhů ve 27 rodech (Macek, 2012). Hasarius adansoni (Audouin, 1826) Skákavka skleníková Areál rozšíření je Kosmopolitní areál. Areál druhu zasahuje kromě Palearktis i do jiných zoogeografických oblastí. Původnost stanoviště: umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Stratum: Vertikální povrch. Šikmé, svislé a převislé povrchy. Typ stanoviště: Stavby. Nadmořská výška je m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Pseudeuophrys Langera (Simon, 1871) Skákavka zední Charakteristika: Délka těla 4-5 mm. Zbarvení u samic šedé se světlejšími a tmavšími, do úhlu zahnutými proužky na zadečku. Samci téměř černí s červeně orámovanýma předníma očima a bílými pedipaldy. Výskyt: ponejvíce v budovách a na stěnách domů, místy hojný. U nás velmi vzácný. Pozoruhodnosti: Tato malá skákavka se zřejmě do střední Evropy přistěhovala poprvé před několika lety; ve starší arachnologické literatuře o ní není žádná zmínka. Přitom dnes patří v mnoha krajinách, například v rozlehlých oblastech jižního Německa, již k nejhojnějším obyvatelům domů. U nás byla zjištěna i volně v přírodě (Belman,1994). Sitticus pubescent (Fabricius, 1775) Skákavka okenní Holeň veliká, široce lžicovitá, odstálá. Stylus má podobu krátké špičky. Jamka epigyny velká, černá, mělká, oválná nebo příčně ledvinitá, často uprostřed přerušená, od zadního okraje políčka epigyna velmi vzdálená. Vyskytuje se na osluněných zdech. Velmi hojný druh (Daniel a Černý, 1971). -28-
29 Salticus scenicus (Clerck, 1757) Skákavka pruhovaná Charakteristika: Délka 5-7mm. Tento druh má jako typická skákavka nápadně zvětšené oči na široce seříznutém předním okraji hlavohrudi. Zvláště velký je střední pár, připomínající svým vzhledem reflektory; postranní oči jsou o něco menší. Další pár oči sedí po stranách a poslední velmi malé oči asi v poloviční vzdálenosti mezi předníma a zadníma postranníma očima. Tělo je velmi kontrastně černobílé pruhované. Bílé zbarvení způsobují šupinovité chloupky, které se v průběhu života částečně otírají, takže staří jedinci vyhlížejí velmi tmavě. Čelo a postranní okraje hlavohrudi jsou bílé ochlupené; nahoře za očima tvoří šupinovité chloupky vzorek, který většinou připomíná písmeno X. Na zadečku dosahují příčné bílé pruhy přibližně stejné šířky jako černé meziprostory; končí nahoře těsně před středem. Nohy jsou zřetelně světlé a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery. Období dospělosti: duben až říjen. Rozšíření: Všude velmi hojný, především v blízkosti lidských sídel. Stanoviště: Především na fasádách domů a na zdech, také na skalkách, plotních kůlech a příležitostně i na stromech. Rozmnožování: Při námluvách využívá samec svých dlouhých chelicer, kterými dává optické signály. Tančí před samicí sem a tam s široce roztaženými chelicerami a zvednutýma předníma nohama; nato se samice obvykle stáhne zpět do své pavučinoé rourky, kde pak dojde k páření (Reichfold a Steinbach, 1998) Scytodidae Lepovkovití Vzhled všech druhů je značně jednotný a zcela nezaměnitelný. Hlavohruď má zcela opačný tvar než je obvyklé. Vpředu je nízká a směrem dozadu se silně zvyšuje. Navíc je široká a stejně jako zadeček pokrytá drobnými tmavými skvrnami na světlém podkladě. Očí je šest. Jsou rozmístěny ve třech dvojicích na přídi Karpat. Nohy jsou tenké a nápadně dlouhé. Vždy je vyvinut zřetelný kolulus. Kopulační ústrojí samců silně upomíná svou jednoduchostí. Pozoruhodný je způsob, jakým lepovky loví kořist. Nepoužívají žádných sítí, ale přiblíží se ke kořisti pomalými pohyby, aby na ni ze vzdálenosti 6-20 mm vychrlily z chelicer obsah žláz produkujících silně lepkavá vlákna. Těmi je překvapený hmyz přichycen k podkladu a pak následuje přímé kousnutí chelicerami. Tentokrát je použit jedový sekret z jiného páru žláz, mnohem menších než ty, které umožnily počáteční znehybnění oběti. Snovací žlázy produkující lepová vlákna vyplňují podstatnou část hlavohrudi. Aby chelicery co nejpřesněji plnily funkci při -29-
30 vystřikování svého obsahu, jsou jejich bazální články částečně srostlé. Snovací žlázy lepovek, vyúsťující na snovacích bradavkách, poskytují mimo jiné materiál na zámotky, sloužící za úkryt, ale i na tenkostěnný kokon s vajíčky, který samička nosí neustále s sebou pevně přitištěný ke sternu (Buchar a Kůrka, 1998). Celosvětově 192 druhů v 5 rodech. V Evropě žije 7 druhů rodu Scytodes. V ČR žije vzácně jeden druh rodu Scytodes (Macek, 2012). Scytodes thoracica (Latreille, 1802) Lepovka jižní Charakteristika: Pavouk dlouhý 4 6 mm; barva žlutá až světle hnědá s tmavými skvrnami (na hlavohrudi charakteristický vzorek). Hlavohruď se směrem dozadu šikmo zdvihá; jen 6 očí. Výskyt: Ve střední Evropě téměř jen v domech, v jižní Evropě pod kameny. Nehojný, ale bez pochyby často jen přehlížený. Pozoruhodnosti: Lepovka tvoří v části svých jedových žláz lepivá vlákna, která zvrací ze svých chelicer a vrhá jako laso na svoji kořist. Pohybuje se značně pomalu po stěnách místností a loví během své noční obchůzky a jiný drobný hmyz (Bellman, 1994) Theridiidae Snovačkovití Tito sítě spřádající pavouci jsou obvykle hnědí až černí, někdy s výraznými kresbami a silnými štětinami na zadních nohách. Zadeček mají nápadně kulatý. Většina druhů je čilá v noci, kdy loví kořist na zemi. Jejich nepravidelné sítě jsou na listí, v puklinách a štěrbinách, mezi odpadky a také ve spodních částech budov. Samičky kladou vajíček do kokonu upevněného v síti. Po prvním svlékání si mladí pavouci spřádají vlastní sítě. Vyskytují se celosvětově; na rostlinstvu, pod kameny, v opadance a kolem budov i v nich. V ČR žijí desítky druhů neškodných snovaček (George C. McGavin, 2000). Celosvětově druhů v 112 rodech. V Evropě žije 222 druhů ve 40 rodech. V České republice žije 66 druhů ve 25 rodech (Macek, 2012). -30-
31 Nesticodes rufipes (Lucas, 1846) Snovačka ryšavonohá Výskyt: v roce 1990 v Entomologickém ústavu, Praha, kde se vyskytovali termiti. Determinoval B. Knoflach-Thaler (Buchar a Růžička, 2002). Parasteatoda tabulata (Levi, 1980) Snovačka stolová Výskyt v Holarktickém areálu. Původnost stanoviště je umělé prostředí lidských sídel. Stanovištěm jsou stavby. Výskyt tohoto druhu je středně hojný a najdeme ho v nadmořské výšce m n. m. (Česká arachnologická společnost, 2012). Parasteatoda tepidariorum (C. L. Koch, 1841) Snovačka skleníková Areál rozšíření: Kosmopolitní areál. Původnost stanoviště: umělé prostředí lidských sídel. Stratum: vertikální povrch. Šikmé, svislé a převislé povrchy. Typ stanoviště: stavby. Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od 200 do 500 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Sardinidion blackwalli (O. P. - Cambridge, 1871) Snovačka Blackwallova Areál rozšíření: Evropský areál rozprostírající se poze v Evropě. Areál expanzivních mediteránních druhů, které pronikají i do střední Evropy. Areál druhu zasahuje do severní afriky. Původnost stanoviště: Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka. Umělé prostředí lidských sídel. Stratum: Vertikální povrch. Kmeny stromů a silných stromových větví, prostory pod kůrou, dutiny stromů. Vlhkost stanovišť: Suchá, mírně vlhká, vlhká. Osvětlení stanovišť: Částečně zastíněná a stinná. Typ stanoviště: Stavby a lesní stanoviště (lužní lesy a podmáčené olšiny). Tento druh se vyskytuje v nadmořské výšce od do 00 m n. m. (Buchar a Růžička, 2002). Steatoda bipunctata (Linnaeus,1758) Snovačka pokoutní Charakteristika: Dlouhá 5-7 cm, samec o něco menší. Tělo značně lesklé, zbarvené tmavě hnědě. Zadeček nahoře o něco světlejší (většinou červenohnědý), po stranách kolemdokola s žlutobílým pruhem. Výskyt: V budovách, jak ve sklepech, tak i obývacích místnostech, velmi hojný. Pozoruhodnosti: Snovačka pokoutní staví -31-
ČLENOVCI nejpočetnější skupina živočichů. PAVOUKOVCI pavouci, sekáči, roztoči, štíři KORÝŠI VZDUŠNICOVCI mnohonožky, stonožky, hmyz
ČLENOVCI nejpočetnější skupina živočichů PAVOUKOVCI pavouci, sekáči, roztoči, štíři KORÝŠI VZDUŠNICOVCI mnohonožky, stonožky, hmyz PAVOUKOVCI PAVOUCI SEKÁČI ROZTOČI ŠTÍŘI PAVOUCI zadeček stopka hlavohruď
Více2. Doplň: Pokožka členovců vytváří na svém povrchu pevnou.., která tvoří vnější. těla. Obsahuje a někdy i uhličitan.
Třída: Jméno a příjmení: TEST ČLENOVCI A PAVOUKOVCI (správná je vždy pouze jedna odpověď, pokud není uvedeno jinak) 1. Název členovci je odvozen od: a) nestejnoměrně článkovaného těla a článkovaných končetin
VíceJméno autora: Mgr. Hana Vlková Datum: 16. 2. 2012 Ročník: 6. A Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Tematický okruh:
Jméno autora: Mgr. Hana Vlková Datum: 16. 2. 2012 Ročník: 6. A Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Tematický okruh: Třídění bezobratlých živočichů Téma: Pavoukovci Metodický
Vícečlenovci Obr. 1 Pavoukovci
členovci Obr. 1 Pavoukovci ZÁKLADNÍ SKUPINY PAVOUKOVCŮ sekáči roztoči štíři pavouci Stavba těla Ze dvou částí 1. přední- hlavohruď 2. zadní - zadeček 1. pavouci Nejpočetnější skupina Zadeček připojen k
Vícekřižákovití ARANEIDAE křižákovití Araneidae
křižákovití Araneidae ARANEIDAE křižákovití Malé až středně velké druhy, samci jsou obvykle menší. Hlavohruď plochá, nízká, u samic nápadně menší a užší než zadeček, se zřetelnou hlavovou oblastí. Klypeus
Vícejsou poměrně početný řád třídy ptáků obsahujícím více než 200 druhů jsou to většinou samostatně žijící noční živočichové, kteří se živí malými savci,
Sovy jsou poměrně početný řád třídy ptáků obsahujícím více než 200 druhů jsou to většinou samostatně žijící noční živočichové, kteří se živí malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků, některé, např. ketupy,
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Prameny 6. 7. třída (pro 3. 9.
VíceČLENOVCI ARTHROPODA Živá a neživá příroda III. 3. přednáška
ČLENOVCI ARTHROPODA Živá a neživá příroda III. 3. přednáška Jedná se o nejpočetnější živočišný kmen Žijí ve vodě,, na souši i ve vzduchu Tělo je složeno z nestejných článků (nestejných jak tvarem, tak
VíceObr. č. 36: Fotografie Scytodes thoracica 16 Obr. č. 37: Fotografie Steatoda triangulosa 16 Obr. č. 38: Fotografie Tegenaria atrica 17 Obr. č.
PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Obr. č. 1: Zvýraznění faunistických čtverců 4 Obr. č. 2: Turistická mapa s vyznačením obou obcí 4 Obr. č. 3: Fotografie budova nádraží Rajhrad 5 Obr. č. 4: Fotografie budova kostel
VíceMENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 LUCIE HAVLOVÁ Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Druhová diverzita,
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3149 Šablona: V/2 č. materiálu: Jméno autora: VY_52_INOVACE_008 Irena Prexlová Třída/ročník: IV.(4.)
VícePstruh obecný velikost cm. Kapr obecný velikost cm
Kapr obecný velikost 30-70 cm Pstruh obecný velikost 40-100 cm Kapr se za potravou vydává po setmění a je všežravec. Pojídá měkkýše a rostlinnou potravu, kterou nabírá svými vychlípitelnými ústy z bahna
VíceCZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE_85_PR7 ČLENOVCI. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace
CZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE_85_PR7 ČLENOVCI Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace Ing. Ladislav Straka Kmen členovci se třídí na třídy Kmen: ČLENOVCI Třída: PAVOUKOVCI
VíceŘád: Měkkozobí (Columbiformes) Čeleď: Holubovití (Columbidae)
Řád: Měkkozobí (Columbiformes) Čeleď: Holubovití (Columbidae) COLUMBIFORMES - MĚKKOZOBÍ zobák zrohovatělý pouze na špičce, báze je měkká a krytá na horní čelisti kožovitým ozobím COLUMBIFORMES - MĚKKOZOBÍ
VícePorovnání synantropních druhů pavouků veřejně přístupných budov ve venkovské krajině Bakalářská práce
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav Zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Porovnání synantropních druhů pavouků veřejně přístupných budov ve venkovské krajině Bakalářská práce
VícePorovnání synantropních druhů pavouků různých biotopů
MENDLOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Bakalářská práce: Porovnání synantropních druhů pavouků různých biotopů Roman Paclík Obor: Krajinář, III. ročník Prohlášení
VíceVY_52_INOVACE_ / Obojživelníci Obojživelníci ve vodě i na souši
1/5 5.2.02.6 ve vodě i na souši Cíl - popsat vnější a vnitřní stavbu těla obojživelníků - pochopit způsob rozmnožování a jejich vývin - vysvětlit přizpůsobení obojživelníků vodnímu prostředí - odvodit
VíceORLÍ PERO Urči v přírodě 3 druhy našich plazů. O-21
ORLÍ PERO Urči v přírodě 3 druhy našich plazů. O-21 Vítězslav Čermák Atana Definice: PLAZ Plazi jsou obratlovci, jejichž tělo je pokryté tuhými šupinami nebo štíty, a kladou vejce. Patří ke studenokrevným
VíceChráněné rostliny a živočichové Květnice
Chráněné rostliny a živočichové Květnice Oměj vlčí Zvonek boloňský Roste ve vlhkost zadržujících, avšak dobře odvodňovaných půdách na horských loukách. Jeho tmavě zelené listy postrádají palisty. Tyto
VíceČlenovci. Vědecká klasifikace Říše: živočichové Kmen: členovci Podkmeny nohatky trilobiti klepítkatci korýši
Členovci představují největší kmen živočišné říše se značným hospodářským významem. Mimo hmyz k nim patří také například korýši, pavoukovci a další důvěrné známé skupiny bezobratlých. Stavba těla Tělo
VíceNázev projektu: ŠKOLA 21 - rozvoj ICT kompetencí na ZŠ Kaznějov
Název projektu: ŠKOLA 21 - rozvoj ICT kompetencí na ZŠ Kaznějov reg. číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3428 DUM: VY_32_INOVACE_4/56 jméno autora DUM: Tomáš Korelus datum (období), ve kterém byl DUM vytvořen
VíceŘád: Zajíci (Lagomorpha) Čeleď: Zajícovití (Leporidae)
Řád: Zajíci (Lagomorpha) Čeleď: Zajícovití (Leporidae) Zajíc polní (Lepus europaeus) čeleď: ZAJÍCOVITÍ (Leporidae) obývá téměř celou Evropu; na severu se vyskytuje až v jižní Skandinávii, má tendenci pronikat
Vícenápadní pavouci národního parku podyjí přehled vybraných skupin pavouků
nápadní pavouci národního parku podyjí přehled vybraných skupin pavouků 1 Přestože nejsou tak populární jako jiné, známější skupiny bezobratlých živočichů, mají pavouci vzhledem k pozoruhodnému způsobu
VícePozorování vnější stavby těla pavouků
BIOLOGIE Pozorování vnější stavby těla pavouků V rámci následujícího laboratorního cvičení studenti pozorují, určí a popíší některý z běžných druhů pavouků, s nimiž se běžně setkávají ve svém okolí a procvičí
VíceRozlišovací znaky vybraných zástupců našich obojživelníků. (pomůcka k přípravě na poznávačku )
Rozlišovací znaky vybraných zástupců našich obojživelníků (pomůcka k přípravě na poznávačku ) Třída: OBOJŽIVELNÍCI Na území České republiky žije celkem 21 druhů obojživelníků ze dvou řádů. Řád ocasatých
VíceRozlišovací znaky vybraných zástupců našich plazů. (pomůcka k přípravě na poznávačku )
Rozlišovací znaky vybraných zástupců našich plazů (pomůcka k přípravě na poznávačku ) Třída: PLAZI Na území České republiky žije celkem 11 druhů plazů ze tří řádů. Z řádu želvy je u nás původní jen jediný
VíceObojživelníci a plazi list č. 1
Obojživelníci a plazi list č. 1 1/ Doplňte chybějící text: Život obojživelníků je vázán na prostředí. Mají... tělní teplotu, která je závislá na teplotě prostředí, ve kterém žijí. Larvy obojživelníků (pulci)
VíceVY_32_INOVACE_19_VRABEC DOMÁCÍ_26
VY_32_INOVACE_19_VRABEC DOMÁCÍ_26 Autor:Vladimír Bělín Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název projektu: Zkvalitnění ICT ve slušovské škole Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2400
VíceTygr Indický. Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm.
Marek Hák 25.1.2013 Popis Tygr indický je kočkovitá šelma (Panthera tigris tigris) také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, Indii a Bangladéši.
VíceTvorba trvalého preparátu
BIOLOGIE Tvorba trvalého preparátu V rámci následujícího laboratorního cvičení se studenti seznámí s technikou tvorby trvalých preparátů členovců. Gymnázium Frýdlant, Mládeže 884, příspěvková organizace
VíceZákladní škola a Mateřská škola, Moravský Písek
Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: Využití ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky Název DUM: Obojživelníci (prezentace)
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3149 Šablona: V/2 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření: č. materiálu: VY_52_INOVACE_014
VíceTento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0459
Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0459 VY_32_INOVACE_1.20.Bi.Obojzivelnici Autor: ing. Tkáč Ladislav Datum vytvoření: 18.
VíceARTHROPODA (ČLENOVCI) I
ARTHROPODA (ČLENOVCI) I Inovace výuky terénních zoologických cvičení a exkurzí Robin Kundrata CHELICERATA (klepítkatci) SCORPIONIDA (štíři) Rumunsko, Svatá Helena řád: štíři (Scorpionida) čeleď: Euscorpiidae
VícePrvoústí coelomoví článkovaní heteronomně opakování
Prvoústí coelomoví článkovaní heteronomně opakování 1. Ke které skupině živočichů vykazují členovci vývojové vztahy? 2. Jaký význam má vnější kostra členovců? Jaké látky obsahuje kutikula členovců? 3.
VícePracovní list č. 8 Plazi šupinatí - starší
Pracovní list č. 8 šupinatí - starší Věková skupina: 4. 5. třída Počet stran: 5 Časová náročnost: Vzdělávací cíl: Postup při vypracování: Zpracovala: Ilustrátor: 15 minut Děti budou znát základní informace
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Prameny 6. 7. třída (pro 3. 9. třídy) Základní
Víceželva žlutohnědá želva obrovská želva bahenní želva sloní
Plazy rozdělujeme do čtyř řádů: Plazi - druhy želvy asi 300 druhů krokodýli krokodýli a aligátoři asi 23 druhů šupinatí asi 7 600 druhů hadi ještěři hatérie 2 druhy ŽELVY Krátké tělo je kryto krunýřem,
VíceDomácí zvířata. Pro 1.stupeň ZŠ
Domácí zvířata Pro 1.stupeň ZŠ Máte doma nějaké domácí zvířátko? Jaké? Jak o něj pečujete? Nejobvyklejší domácí zvířata Pes domácí Kočka domácí Morče domácí Křeček Králík domácí Andulka vlnkovaná Pes domácí
VíceZávěrečná zpráva o projektu
KVK11_hadi_ZZ_790_w.doc str. 1 Závěrečná zpráva o projektu Grantový program Karlovarského kraje Údaje o projektu název projektu: Podpora populace užovky stromové Evidenční číslo smlouvy: D 790/2011 program:
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3149 Šablona: V/2 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření: č. materiálu: VY_52_INOVACE_007
VíceTŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu
TŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu netvoří bičíkatá stádia. Mají specifický způsob pohlavního
VíceTŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu
TŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu netvoří bičíkatá stádia. Mají specifický způsob pohlavního
VíceZákladní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Plazi Jméno a příjmení: Tomáš Vyhnal Třída: 5 Školní rok: 2013/14 Garant / konzultant:mgr. Marcela Sasková Datum odevzdání: 31. 3. 2014 1 ČESTNÉ
VíceZvěřinec na dvorku, aneb brouci, hmyz a členovci: kdo je kdo? Shrnutí
Zvěřinec na dvorku, aneb brouci, hmyz a členovci: kdo je kdo? Shrnutí Úloha je zaměřena na pozorování a pochopení stavby těla a systému členovců a reaguje na skutečnost, že mnoho žáků a studentů (ale i
VíceProjekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM
ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3149 Šablona: V/2 č. materiálu: VY_52_INOVACE_006 Jméno autora: Irena Prexlová Třída/ročník: IV.(4.)
VíceChrobák. Víte, že? Brouci. Znaky. Stanoviště
Chrobák Chrobák velký má vysoce klenuté tělo. Zbarvený je do černa až černomodra. Spodní strana je modrá nebo modrofialová. Jeho nohy jsou ochlupené. Na konci tykadel se nachází trojčlenná palička. Chrobáci
VíceEragrostis N. M. Wolf - milička
Eragrostis N. M. Wolf - milička Cca 350 druhů. Kosmopolitně, převážně v subtropech. V Evropě cca 8 původních druhů + několik zavlečených. V ČR 1-2 původní druhy + několik vzácně zavlékaných. Drobné až
VíceGymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav. Zeměpis II. ročník KUBA. referát. Petra REŠLOVÁ Jana ŠVEJDOVÁ
Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Zeměpis II. ročník KUBA referát Jméno a příjmení: Karolína RÝDLOVÁ Petra REŠLOVÁ Jana ŠVEJDOVÁ Třída: 6. O Datum: 10. 12. 2014 Kuba 1. Obecná charakteristika ostrova
VíceČeský svaz ochránců přírody. Záchranná stanice a Ekocentrum Pasíčka
Český svaz ochránců přírody Záchranná stanice a Ekocentrum Pasíčka Obojživelníci a jejich funkce v přírodě Ukazatelé čistoty vod a prostředí Jako první reagují na změny životního prostředí Patří do potravy
VíceOdchytové metody bezobratlých živočichů
Odchytové metody bezobratlých živočichů při odběrech je nutno zaznamenat co nejvíce údajů: datum název lokality (faunistický čtverec, coordinates) nadmořská výška metoda sběru aktuální meteorologickou
VíceVíte, že? Orel skalní. Ptáci
Orel skalní Délka těla: 80 až 95 cm Rozpětí křídel: 195 až 230 cm Orel skalní patří k největším ptákům dravcům vůbec. Nejčastěji ho můžete zahlédnout letícího. Orel představuje velmi elegantního letce,
VíceNebojte se pavouků. Využité přístroje: binokulární lupa, smýkací síť. Cílová skupina/náročnost: 1. a 2. ročník SŠ a odpovídající ročníky gymnázií
Nebojte se pavouků Pavouci patří k členovcům, kteří nejvíce budí respekt či přímo panickou hrůzu. Čím je způsobeno, že mnoho lidí u nás trpí arachnofobií? Možná nedostatkem informací o těchto zajímavých
VíceObojživelníci České republiky
Obojživelníci České republiky Přehled hlavních skupin Ocasatí Bezocasí V dospělosti s vyvinutým ocasem V dospělosti bez ocasu Čeleď: Mlokovití (Salamandridae) Mlok obecný (Salamandra salamandra) Poznávací
VíceEKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS. Ročník: 6. Téma: Ročník: HMYZOŽRAVCI, 6. LETOUNI, HLODAVCI. Autor: Mgr. Martina Kopecká
Základní škola Jindřicha Matiegky Mělník, příspěvková organizace Pražská 2817, 276 01 Mělník www.zsjm-me.cz tel.: 315 623 015 EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS EKOLOGICKÝ Tematický celek: PŘÍRODOPIS LES Tématický
VíceVY_32_INOVACE_05_SPLEŠŤULE BLÁTIVÁ_25
VY_32_INOVACE_05_SPLEŠŤULE BLÁTIVÁ_25 Autor:Vladimír Bělín Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název projektu: Zkvalitnění ICT ve slušovické škole Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2400
VíceJAK HODNOTIT PLEMENNÁ ZVÍŘATA VE VLASTNÍM CHOVU?
JAK HODNOTIT PLEMENNÁ ZVÍŘATA VE VLASTNÍM CHOVU? Posoudit si vlastní zvířata je obtížný, ale nezbytný úkol. Ať už prodáváte svůj dobytek v dražbě nebo přímo chovateli, je důležité, abyste vaše zvířata
VíceAž 4 x větší než přední
Jonáš Richard 14.2.2014 Vzhled Tarbíci svým vzhledem připomínají klokany. Jejich tělo je dlouhé 10 cm a váhově se pohybují okolo 60g, jejich ocas je ještě o něco delší než tělo a na konci je zakončen bíločernou
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Prameny 6. 7. třída (pro 3. 9.
VíceChov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra)
Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) Obsah Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra)... 1 Obsah... 1 Historie... 1 Zoologické zařazení... 2 Rozšíření... 2 Legislativa... 3 Zoologie... 4 Ekologie...
VícePodnebí, rostliny a ţivočichové. 5. třída ZŠ BŘEŢANY
* Podnebí, rostliny a ţivočichové 5. třída ZŠ BŘEŢANY Podnebí Podnebné pásy Jak uţ víte z učiva přírodovědy, planeta Země nemůţe být Sluncem ohřívaná stejně po celém povrchu. Podle mnoţství dopadajících
Vícepásmo cejnové dolní tok řek (velmi pomalý tok řeky) pásmo parmové střední tok řek pásmo lipanové podhorské potoky a řeky
Ryby sladkovodní Sladkovodní ryby žijí jak ve stojatých, tak i tekoucích vodách, které podle rychlosti proudu, teploty a obsahu kyslíku rozdělujeme do čtyř pásem, které jsou pojmenovány podle typického
VíceUniverzita 3. věku. samčí samičí květy. šišky 6-10 cm dlouhé. šupiny na špičce zubaté. Semena 2-3mm dlouhá mm dlouhé křídlo
samčí samičí květy Univerzita 3. věku šišky 6-10 cm dlouhé Semena 2-3mm dlouhá + 5-7 mm dlouhé křídlo šupiny na špičce zubaté letorosty žlutavé, lysé, lesklé, rýhované jehlice zploštělé, 1,5-2,5 cm dl.,
VíceDUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země
DUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země Jméno autora výukového materiálu: Mgr. Lenka Bělohlávková Škola: ZŠ a MŠ Josefa Kubálka Všenory Datum (období) vytvoření: únor 2014 Ročník,
VíceMENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 PEŠAN VOJTĚCH
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 PEŠAN VOJTĚCH Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Tropické pavilony
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 6 Makroskopická stavba
VíceObojživelníci. rekonstrukce života v karbonském močálu fosilní krytolebec
OBOJŽIVELNÍCI Obojživelníci stará skupina obratlovců(známí od prvohor - devon, asi 350 mil. let), která se vyvinula z lalokoploutvých ryb první obratlovci, kteří osídlili souš - nejstaršími obojživelníky
VíceO O B J O ŽIV I E V LNÍC Í I
Základní škola a mateřská škola Lázně Kynžvart NÁZEV: VY_32_INOVACE_01_CJS_03 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Ročník: 5. Autor: Pavlína Sedláková NÁZEV: VY_32_INOVACE_01_CJS _ 09 Vzdělávací oblast:
VíceGepard. Popis. Rozmnožování
Martinů Lenka 16.1.2011 Popis Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Na krátké vzdálenosti může běžet rychlostí přes 100 km/h Hmotnost: 38-43
VíceAnotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Klíčová slova
Anotace Pavouci Pracovní list k procvičení plynulého čtení s porozuměním, schopnosti Anotace k zapamatování si podrobností, výběr správných odpovědí v kvízu Autor Mgr. Martina Kolářová Jazyk Čeština Očekávaný
VícePlazi II. VY_32_INOVACE_3.14.Bi._Plazi_II. Škola: Střední odborné učiliště Valašské Klobouky. Autor: Ing. Tkáč Ladislav
VY_32_INOVACE_3.14.Bi._Plazi_II. Škola: Střední odborné učiliště Valašské Klobouky Autor: Ing. Tkáč Ladislav Datum vytvoření: 3.prosinec 2013 Ročník: první Předmět a tematická oblast: Biologie III. Tento
Vícemlok Rozmnožování : Zvlášť aktivní a pohybliví jsou mloci skvrnití v období páření. Na jaře se objevují během března a dubna. Samečkové pobíhají při
1 Popis Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) - mlok skvrnitý Syn.: Salamandra maculosa (Laurenti, 1768), mlok černožlutý, m. obecný, m. zemní, ohnižil Čeleď: Salamandridae - mlokovití Status: SO, VU,
VíceKATEGORIE STARŠÍ (1) Jaký živočich je symbolem Světového fondu na ochranu přírody?
(1) Jaký živočich je symbolem Světového fondu na ochranu přírody? a) lední medvěd b) panda velká c) slon indický d) kosatka dravá (2) Kde v současné době najdeme stromové kapradiny? a) převážně v tropických
VíceKos černý velikost 25 cm. Drozd zpěvný velikost 23 cm
Kos černý velikost 25 cm Drozd zpěvný velikost 23 cm Za ranního šera přináší kos hvízdavě flétnový zpěv, který je velmi bohatý na motivy. Pokud je kos vyrušen, vydává (varuje) velmi pronikavým,, tix tix.
Více6. Tzv. holocenní klimatické optimum s maximálním rozvojem lesa bylo typické pro a) preboreál b) atlantik c) subrecent
1. Ekologie zabývající se studiem populací se nazývá a) synekologie b) autekologie c) demekologie 2. Plocha lesa na planetě dle statistiky ročně: a) stoupá cca o 11 mil. ha b) klesá cca o 16 mil. ha c)
VíceAutorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je L. Sinkulová
1/8 3.2.02.14 Členovci nejpočetnější skupina živočichů cíl - popsat stavbu těla a životní funkce dané skupiny - uvést zástupce pavoukovců, popsat jejich způsob života, výskyt - odvodit způsob života sekáčů,
VíceSpojte správně: planety. Oblačnost, srážky, vítr, tlak vzduchu. vlhkost vzduchu, teplota vzduchu Dusík, kyslík, CO2, vodní páry, ozon, vzácné plyny,
Spojte správně: Složení atmosféry Význam atmosféry Meteorologie Počasí Synoptická mapa Meteorologické prvky Zabraňuje přehřátí a zmrznutí planety Okamžitý stav atmosféry Oblačnost, srážky, vítr, tlak vzduchu.
VíceMalé a ještě ne zcela osrstěné mládě klokana dama, v této době ještě samo neopouští vak samice
Malé a ještě ne zcela osrstěné mládě klokana dama, v této době ještě samo neopouští vak samice Klokan dama obývá pobřežní oblasti v jižní a západní Austrálii, žije i na některých okolních ostrovech. Patří
VíceSOUSTAVA SMYSLOVÁ Informace o okolním světě a o vlastním těle dostáváme prostřednictvím smyslových buněk Smyslové buňky tvoří základ čidel Čidla jsou
SOUSTAVA SMYSLOVÁ Informace o okolním světě a o vlastním těle dostáváme prostřednictvím smyslových buněk Smyslové buňky tvoří základ čidel Čidla jsou vybavena vždy pro příjem a zpracování určitého podnětu
VíceVÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ ZVÍŘAT ZVÍŘATA JSOU VŠUDE KOLEM NÁS!
VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ ZVÍŘAT ZVÍŘATA JSOU VŠUDE KOLEM NÁS! Zvířata žijí na souši, ve vzduchu i ve vodě. Chodí, plazí se, běhají, skáčou, létají a plavou, ať je den, nebo noc. SAVCI Na planetě žije více
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 16 Ostatní jehličnany
VíceDUB ZIMNÍ (Quercus petraea)
DUB ZIMNÍ (Quercus petraea) Velmi statný strom dosahující 30 35 m výšky, s nepravidelnou korunou se silnými větvemi, kmen má válcovitý s hrubou, šedohnědou, podélně a hluboko trhlinatou borkou. Listy má
VíceNa následujících stranách budou pro rychlou orientaci použity následující ikony. Časová osa období květu udává, v jakém období tyto rostliny obvykle
1 Na následujících stranách budou pro rychlou orientaci použity následující ikony. Časová osa období květu udává, v jakém období tyto rostliny obvykle kvetou. Tyto rostliny ale nemusí kvést po celou vyznačenou
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 13 Jedle Ing. Hana Márová
VíceBrouci - poznávačka. Identifikuj brouka podle fotografie a zařaď ho do čeledi. Uveď k němu základní informace - v jakém prostředí žije, čím se živí
Brouci - poznávačka Identifikuj brouka podle fotografie a zařaď ho do čeledi Uveď k němu základní informace - v jakém prostředí žije, čím se živí 1? 1 hrobařík obecný mrchožroutovití - dospělci jsou draví-
VíceVARIABILITA ČLOVĚKA AFRIKA KOLÉBKA LIDSKÉ CIVILIZACE
VARIABILITA ČLOVĚKA Lidé se navzájem od sebe v mnoha faktorech liší (barva pleti, výška, stavba těla, barva a struktura vlasů,.), ale vždy tomu tak nebylo. Důvodem těchto změn je neustálá nutnost se přizpůsobovat
Více2) Povětrnostní činitelé studují se v ovzduší atmosféře (je to..) Meteorologie je to věda... Počasí. Meteorologické prvky. Zjišťují se měřením.
Pracovní list č. 2 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část. 1 Obsah tématu: Obsah tématu: 1) Vlivy působící na rostlinu 2) Povětrnostní činitelé a pojmy související s povětrnostními činiteli 3) Světlo
VíceŽivočichové. Všichni živočichové mají jednu věc společnou živí se jinými živými organismy. Téměř všichni se mohou pohybovat z místa na místo.
Živočišná říše Živočišná říše Živočišná říše je obrovská. Skládá se z pěti skupin obratlovců, zvaných savci, ptáci, plazi, obojživelníci a ryby. Kromě nich však existuje velké množství živočichů, které
VíceAutor: Veronika Dvorská
Roztoči a štíři Obsahový cíl: - Žák je schopen stručně popsat tělo roztoče - Žák zná několik základních zástupců řádu roztočů a je schopen je stručně popsat - Žák je detailněji obeznámen s životem a chováním
VíceTento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Šablona III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146
VíceNázev materiálu: Ptáci - vnitřní stavba
Základní škola Nový Bor, náměstí Míru 128, okres Česká Lípa, příspěvková organizace e-mail: info@zsnamesti.cz; www.zsnamesti.cz; telefon: 487 722 010; fax: 487 722 378 Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3267
VícePoznámky k určování snůšek obojživelníků ČR
Poznámky k určování snůšek obojživelníků ČR Jaromír Maštera AOPK ČR, středisko Havlíčkův Brod listopad 2008 (aktualizace 2013) Autor většiny fotografií: Jaromír Maštera, 2006-2008 Obecné poznámky na úvod
VíceTÉMA: Stromy. (listnaté) Vytvořil: Mgr. Aleš Sucharda Dne: 30. 10. 2011 VY_32_inovace/7_402
TÉMA: Stromy (listnaté) Vytvořil: Mgr. Aleš Sucharda Dne: 30. 10. 2011 VY_32_inovace/7_402 1 Anotace: Výukový materiál prezentace seznamuje žáky s listnatými stromy Jazyk: Český jazyk Očekávaný výstup:
Více135 str., 70 barevných fotografií, 3 pérovky, 52 druhů nejohroženějších mexických kaktusů, fotografie z naleziště, množení, pevná vazba, anglicky,
135 str., 70 barevných fotografií, 3 pérovky, 52 druhů nejohroženějších mexických kaktusů, fotografie z naleziště, množení, pevná vazba, anglicky, 890,- Kč. 315 str., druhé vydání dobré příručky sloužící
VíceČLENOVCI V LIDSKÝCH PŘÍBYTCÍCH. 1. moucha domácí
ČLENOVCI V LIDSKÝCH PŘÍBYTCÍCH 1. moucha domácí 1. moucha domácí Třída : hmyz Oči mouchy jsou složeny z tisíců čoček jednotlivce a jsou velmi citlivé na pohyb. Ústní ústrojí je sosák se sacími polštářky.
VíceVY_32_INOVACE_03_POTÁPKA ROHÁČ_26
VY_32_INOVACE_03_POTÁPKA ROHÁČ_26 Autor:Vladimír Bělín Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace Název projektu: Zkvalitnění ICT ve slušovské škole Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2400
VíceHodnocení lokálních změn kvality ovzduší v průběhu napouštění jezera Most
Hodnocení lokálních změn kvality ovzduší v průběhu napouštění jezera Most Ing. Jan Brejcha, Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., brejcha@vuhu.cz Voda a krajina 2014 1 Projekt č. TA01020592 je řešen s finanční
VíceLETOUNI Mgr. Jaroslav Víšek II. pololetí 2011/2012 Přírodopis 7. ročník Základní škola, Chrudim, Dr. Peška 768
; LETOUNI Mgr. Jaroslav Víšek II. pololetí 2011/2012 Přírodopis 7. ročník Základní škola, Chrudim, Dr. Peška 768 Charakteristika řádu letouni: - jediní létající savci, což značně pozměnilo jejich morfologii,
Více