Vzpomínka na zemřelé

Transkript

1 Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní - E.T. Seton STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15 listopad č. 165 Vychází od března 2003 Slavnost všech svatých Vzpomínka na zemřelé Víra ve vzkříšení těla je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků. Křesťanské Krédo - vyznání víry v Boha - vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a ve věčný život. Křesťané věří, že tak jako Kristus vstal z mrtvých a žije bez časoprostorového omezení navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu původně pohanského chrámu všech olympských bohů Panně Marii a všem svatým mučedníkům Avšak křesťanský Východ slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. V syrském obřadu se slavil v době velikonoční a v byzantském obřadu na první neděli po Seslání Ducha Svatého. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Papež Řehoř IV. ho stanovil závazně pro celou církev na roku 835. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe otevřel. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují 1 Kor 2,9. Památka všech zemřelých - lidově označovaná Dušičky je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi očišťování. Církev - s odvoláním na některé biblické texty - nazývá toto konečné očišťování očistcem.

2 Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Východní i západní liturgie věnuje určitý den zvláštní vzpomínce na všechny zemřelé. Po stanovení slavnosti Všech svatých na se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení zavedl sv. Odilo, benediktinský opat z francouzského Cluny po roce 998. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše svaté za zemřelé. Tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil ho pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. Od roku 1915 bylo toto dovolení rozšířeno na celou církev. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané "dušičky", jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé. Zpracováno podle Misálu a Křesťanství od A do Z vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří. Velká malá Terezie /3 sr. Veronika Barátová Tu noc, kdy se stal slabým a trpícím z lásky ke mně, mě učinil silnou a odvážnou. Terezie v sobě sice do svých čtrnácti roků nosila velké touhy, ale povahu měla tak nesnesitelně přecitlivělou, že šla na nervy i sama sobě. Plakala jsem, že jsem plakala - vyznává. Během Vánoc roku 1886 obdržela podle svých slov milost úplného obrácení. V jednom okamžiku se jí dostalo jasného poznání a síly k rozhodnutí: dost s touto sebestředností! Doslova se odvrátí od sebe a obrátí se k Ježíšovi a k lidem s potřebou zapomenout na sebe, a jak píše, od té chvíle je šťastná. Terezie ví, že dostala milost. Byly Vánoce a Terezie vnímá Boha - všemohoucího a silného, jak se stává dítětem, křehkým a slabým. Zvýrazňováním slov silný - slabý vyjadřuje symbolicky hluboké tajemství podivuhodné výměny, o které píše svatý Irenej. On se stal slabým, aby mě učinil silnou. Terezie však hned vysvětlí, jak se to stalo: Já, slabá, jsem přijala silného a mocného Boha! On se stal její silou! Terezie prožila něco, co prožíváme i my, když se působením Boží milosti rozhodneme odevzdat svůj život pod vládu a moc Ježíše Krista. V některých křesťanských kruzích se toto rozhodnutí nazývá znovuzrození. Nejde o žádný další křest, ale o modlitbu, ve které se vědomě rozhodujeme žít naplno svoji křestní milost, tedy vědomě si den co den připomínáme, že v každé situaci svého života patříme Kristu a zároveň se učíme žít ve světle jeho slova. Samozřejmě je třeba toto rozhodnutí mnohokrát ve svém životě obnovovat, ale nikdy se nedá zapomenout na tu první chvíli, kdy mi Pán dal milost rozhodnout sejít touto cestou. Pádů a vstávání bude také mnoho, ale ve spojení s Ježíšem mi nakonec i ony pomáhají rozumět životu. A ještě je tu jeden úžasný plod života pod vládou Kristovou, o kterém svědčí i Terezie: Ježíš nás stále víc odvrací od sebe a stále víc nás obrací k lidem, ke

3 světu okolo nás. Naplňuje naše srdce Kristovou touhou po spáse všech, mizí lhostejnost a nevšímavost k lidem okolo nás a my poznáváme, že láska nemůže být neplodná. 2 Sam 18 - Absalom přemožen Branný lid vytáhl do boje proti Izraelovi. Bitva se strhla v lese Efraim. Tam byl poražen izraelský lid od Davidova vojska a velmi mnoho jich toho dne padlo - dvacet tisíc. Boj se rozšířil na celý kraj a mnohem více lidí zahubil les, než jich toho dne usmrtil meč. Absalom jel na mezku a střetl se s Davidovými služebníky. Když se mezek s ním dostal pod hustý veliký dub, uvázl za vlasy na dubě a zůstal viset mezi nebem a zemí, když mezek, na němž seděl, proběhl. Jeden muž to viděl a oznámil to Joabovi: Viděl jsem Absaloma, jak visí na dubě. Joab řekl muži, který mu to oznámil: Když jsi ho viděl, proč jsi ho nezabil na místě a nepoložil na zem? Dal bych ti deset lotů stříbra a opasek. On však odpověděl Joabovi: I kdybys mi odvážil do mých rukou tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruku na králova syna. Vždyť jsme slyšeli, jak král přikazoval tobě, Abišajovi a Etajovi: Šetřte mi syna Absaloma. Ale i kdybych to udělal s nebezpečím života, nemohlo by to zůstat utajeno před králem a ty sám bys byl proti mně. Joab řekl: Tak ho probodnu sám před tebou. Vzal tedy do ruky tři kopí a vrazil je Absalomovi do srdce. Když se ještě zmítal, jak visel na dubě, běželo deset Joabových zbrojnošů, ubili ho a usmrtili. Potom dal Joab zatroubit a zastavil lid, aby nepronásledoval utíkajícího Izraele, neboť chtěl ušetřit lidi. Absaloma však vzali, hodili ho v lese do velké jámy a nanesli na něho velikou hromadu kamení. Všechen Izrael pak uprchl domů. David seděl zatím mezi oběma branami. Strážný pak, který byl na střeše brány, nad zdí, zvedl oči a uviděl běžet samotného člověka. Zavolal a oznámil to králi. Král řekl: Jde-li sám, přináší dobrou zprávu. Když on rychle běžel a stále se více blížil, spatřil strážný druhého člověka běžet a zavolal shora a řekl: Vidím druhého, jak běží sám. Král řekl: I to je dobrý posel. Strážný pravil: Vidím, že první běží jako Achimaas, syn Sadokův. Král odpověděl: To je výborný muž. Přichází s dobrou zprávou. Achimaas volal a řekl králi: Ať žije král! Pak se poklonil králi, padl před ním tváří k zemi a řekl: Buď veleben Pán, tvůj Bůh, že vydal napospas lidi, kteří pozvedli své ruce proti mému pánu a králi. Král se tázal: Má se dobře jinoch Absalom? Achimaas řekl: Pozoroval jsem veliký shon, když Joab, tvůj služebník, odeslal mne, tvého služebníka. Nevím však, králi, co se přihodilo. Král mu řekl: Pojď sem a stoupni si stranou! Postavil se stranou a zůstal stát. Tu se objevil Chusi, přišel a řekl: Dobrou novinu nesu, pane můj a králi, neboť Pán tě dnes vysvobodil z rukou všech, kteří povstali proti tobě. Král se tázal Chusiho: Má se dobře jinoch Absalom? Chusi odpověděl: Staň se nepřátelům pána, mého krále, a všem, kdo se pozdvihli proti němu se zlými úmysly tak, jako tomu jinochovi. Král se zarmoutil, vstoupil do horní jizby a plakal. A cestou mluvil takto: Můj synu, Absalome, Absalome, synu můj! Kéž bych byl umřel místo tebe! Absalome, synu můj, synu můj, Absalome!

4 Když bylo Joabovi oznámeno, že král pláče a truchlí pro svého syna, obrátilo se to vítězství toho dne v pláč všemu lidu, neboť se lid toho dne doslechl: král se trápí pro svého syna. A tak se plížil toho dne lid při vstupu do města, jako se plížívá lid, obrácený v bitvě na útěk. Král si zahalil hlavu a velikým hlasem volal: Synu můj, Absalome, Absalome, synu můj, synu můj! Papež: František: Učme se jednat Učme dobře, se jednat nikoli dobře, předstírat nikoliv svatost předstírat svatost Pokud se učíme prokazovat dobro, Bůh velkoryse odpouští každý hřích. Pokrytectví, předstíraná svatost však nepromíjí nic. Pokrytečtí světci mají starost o to, aby se také v nebi zdáli něčím víc; posvěcení hříšníci se i navzdory zlu, kterého se dopustili, učí prokazovat více dobra. Není pochyb o tom, koho preferuje Bůh, řekl papež František, který na tyto dvě kategorie zaměřil svoji promluvu. Slova proroka Izaiáše Iz 1, jsou rozkazem a zároveň pozváním, jež přicházejí přímo od Boha: Přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře, braňte sirotky a vdovy, to znamená ty, na které nikdo nepamatuje, a mezi něž patří také opuštění staří lidé, děti, které nechodí do školy, a neumějí ani znamení kříže. Za tímto rozkazem a pozváním je vlastně neustálá výzva k obrácení. Učte se jednat dobře. Jak se ale mohu obrátit? - Učte se jednat dobře. To je obrácení. Špínu srdce nelze odstranit jako nějakou skvrnu. Jít do čistírny a odejít čistí. Odstraňuje se jednáním, což je cesta, která se liší od té špatné. Učte se jednat dobře - taková je cesta konání dobra. Jak prokazovat dobro? Snadno. Hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Připomeňme, že v Izraeli byli právě sirotci a vdovy těmi nejchudšími a nejpotřebnějšími. Jim prokazujte spravedlnost, jděte tam, kde jsou rány lidstva a kde je mnohá bolest A takto, dobrým jednáním očišťuješ svoje srdce. Příslib obmytí srdce, tedy odpuštění přichází od Boha, který nevede účetnictví hříchů toho, kdo má bližního konkrétně rád. Cesta, na kterou tě zve Pán: Jednáš-li takto, ubíráš-li se touto cestou, na kterou tě zvu říká nám Pán - i kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. Je to nadsázka. Pán zveličuje, ale je to pravda! Pán nás obdarovává svým odpuštěním. Pán odpouští velkoryse. Neříká: Odpustím potud a potom uvidíme dál. Nikoliv! Pán odpouští vždycky všechno. Všechno! Chceš-li však, aby ti odpustil, musíš se vydat cestou konání dobra. Toto je dar! Evangelium Mt 23,1-12 prezentuje skupinu chytráků, kteří mluví právně, ale jednají opačně. Všichni jsme prohnaní a vždycky si umíme najít cestu, která není správná, abychom se zdáli spravedlivější než jsme. To je pokrytectví. Takoví předstírají obrácení, ale jejich srdce je lež, jsou lháři! Je to faleš. Jejich srdce nepatří Pánu, patří otci všech lží, satanovi. Je to předstíraná svatost. Mnohokrát Ježíš upřednostnil hříšníky. Proč? Hříšníci o sobě říkali pravdu: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem hříšný - řekl Petr. Takovíto však nikdy něco podobného neřeknou! Říkají: Děkuji ti, Pane, že nejsem hříšný, nýbrž spravedlivý. mig, v.r.

5 Teologické texty - pokračován Sv. František z Assisi -34 Středověké křesťanské kroniky a také někteří moderní komentátoři tvrdí, že sultán svým vlídným postojem vůči Františkovi porušil islámské právo. Lze si nicméně těžko představit, že by al-kamil, který zakládal islámské školy a který pečoval o památku velkého sunnitského znalce práva imáma al-šafi iho, veřejně učinil cokoli, co by odporovalo islámskému právu. Nemyslel si, že jde za rámec své vlastní náboženské tradice, říká o sultánovi Fareed Z. Munir, profesor religionistiky na Siena College ve státě New York, který zkoumal tuto událost ze sultánovy perspektivy. Sultán se naopak domníval, že tím, že umožňuje sv. Františkovi audienci, sám aktivně působí ve věci islámu. Al-Kamil byl ovlivněn súfismem, a proto byl určitě přesvědčen, že naslouchání křesťanským kazatelům je v souladu s islámským právem ovšem pod podmínkou, že František a Illuminato nebudou kritizovat Boha ani proroka Mohameda. Pod vlivem prominentního súfíjského učence al-farisiho, který působil na jeho dvoře, sultán hleděl na františkány prizmatem súfismu a té muslimské tradice, která hlásá úctu vůči křesťanským mnichům. František a Illuminato dokonce ve svých hrubých a záplatovaných tunikách mohli vypadat jako súfíjové ostatně sám název súfí, kterým se označují muslimští mystikové, pochází z arabského označení pro hrubou vlnu, z níž si súfíjové vytvářeli své oděvy. Podobně jako františkáni se i súfíjové přepásávali spíše provazem než páskem. Františkův styl kázání byl velmi dynamický. František nenapodoboval analytickou argumentaci, na kterou byla zaměřena formace kněží, nýbrž podobal se vášnivým pouličním kazatelům, jejichž promluvy slýchával na náměstích v Assisi. Františkova kázání vyvěrala ze srdce. Sultán al-kamil si nepochybně vyslechl Františka s radostí, s tím, že pravděpodobně se jednalo o skutečnou konverzaci spíše než o Františkův monolog, jak ho popisují křesťanské kroniky. Al-Kamil měl rád takovéto výměny názorů, což dokládá fakt, že každý pátek večer usedal k debatě se skupinou učenců. S největší pravděpodobností se tedy sultán a jeho rádci s chutí pustili s Františkem do učené disputace. Současný koncept mezináboženského dialogu tehdy neexistoval, nicméně při této příležitosti šlo nepochybně o dialog byla to pokojná výměna myšlenek dvou soupeřících náboženství. Ve stanu plném kultivovaných náboženských myslitelů a básníků František představil svoji pozici. Z toho, že Jakub z Vitry uvádí, že diskuse trvaly několik dní, můžeme usoudit, že se jich zúčastnila řada diskutérů. Bohužel nemáme o těchto rozhovorech k dispozici žádné detailní záznamy. Proč odpouštět Odpuštění a jeho pravidla Autor: P. Elias Vella, exorcista Muslim u katolického kněze. Jednou za mnou přišel muslim, který byl zaměstnán na ambasádě na Maltě. Přišel za mnou s velmi zvláštním problémem: Můj život je plný okultismu. Přišel jsem za vámi, abyste mě osvobodil. Položil jsem mu otázku: Ale proč jste přišel ke mně, ke katolickému knězi? - Přišel jsem za vámi proto, řekl mi, protože moje zatíženost okultismem je

6 velmi silná. Můj muslimský kněz je toho názoru, že mě může osvobodit jen katolický kněz. Bylo to pro mne velmi náročné, protože jsem ho mohl osvobodit jen v Ježíšově jménu. Ještě než jsme se začali zabývat problematikou okultismu, zeptal jsem se ho: Máte v životě někoho, nějakého člověka, kterého nenávidíte? Začal se smát a pověděl mi: Samozřejmě, znám velmi mnoho lidí, které nenávidím. Tak jsem se ho zeptal: Pokoušel jste se jim někdy odpustit? Obrátil se ke mně a řekl: Jsem přece muslim, ne křesťan. To jen váš Ježíš požaduje odpouštět, ale ne můj Mohamed. Tak jsem mu odpověděl: Dobře, odložme tedy pro tentokrát stranou vašeho Mohameda i mého Ježíše a hovořme spolu jako dva dospělí lidé. A zeptal jsem se: Neruší vás nenávist ve spánku? Pověděl mi: Abych byl upřímný, nespím vždycky dobře právě kvůli lidem, které nenávidím. Často na ně myslím a zneklidňuje mě to. Na to jsem mu řekl: Já spím vždycky dobře. Spím dobře, protože odpouštím. Odpuštění přináší dobro. Snažil jsem se mu vysvětlit, že když někoho nenávidí, stává se v jistém smyslu závislým na nenáviděné osobě. Když jí však odpustí, osvobodí se od ní. Když někoho nenávidíte, když někomu neodpouštíte, jste k nenáviděné osobě připoutaní a tato osoba vás v myšlenkách neustále pronásleduje a soustavně citově týrá. Když jí však odpustíte, rozvážete negativní pouto, které vás s ní svazovalo a už vás citově nezraní. Když tedy odpouštíte, je to spíše pro vaše osobní dobro než pro dobro osoby, kterou nenávidíte. S lidmi můžete být spojeni pozitivně nebo negativně. Pozitivní závislost nastává tehdy, když milujeme určitou osobu, například přítele. Pozitivní závislost v nás vyvolává pokoj, vyrovnanost a radost. Když je však pouto mezi osobami negativní, závislost vnáší do našeho života smutek a nevyrovnanost. Proto je třeba odpouštět. Když odpouštíme, od dotyčné osoby se odpoutáváme. Proto nám Ježíš říká: Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar Mt 5, Je to velmi zvláštní. Dokážu pochopit, že když udělám něco zlého určitému člověku, půjdu za ním a poprosím ho za odpuštění. Ale Ježíš říká: Když někdo udělal něco špatného, ty jdi za ním a odpusť mu. Ne proto, že bych byl vinen, ale protože jsem na této osobě negativně závislý. A Ježíš chce, abych byl svobodnou osobností. Když člověku odpouštím, dělám něco, z čeho mám větší užitek já než osoba, které odpouštím. Více pomáhám sobě, protože se odpoutávám od něčeho, co bylo v mém životě překážkou. Otec ho spatřil - Lk 15,20 Přednášející P. Daniel Ange - Charismatická konference Prorocký pohled. Znal jsem jednoho sedmdesátiletého pána, který přišel do jedné komunity a zrovna ten den měl narozeniny. Byl přítelem jedné komunity. V jednu chvíli mu všichni mladí z té komunity řekli všechny jeho dobré vlastnosti. Ten člověk začal plakat. Říkal, že za celý život mu nikdo neřekl nic podobného. Dnes začínám žít, dnes začínám existovat. Nedávno jsem jedné dívce řekl: ty jsi tak krásná. Jestlipak jednou za čas poděkuješ Pánu za to, že tě stvořil, za svou krásu? Ona se rozplakala a řekla: nikdy mi nikdo nic takového neřekl. Tento pohled můžeme nazvat prorockým pohledem. Při svátosti smíření, kdy se vlastně vrháme do Otcova náručí, v této chvíli se na nás Ježíš dívá svým pohledem, plným světla. Paprsky jeho pohledu jsou vlastně paprsky Ducha

7 Svatého. V Bibli můžeme číst: Oči Pánovy jsou tisíckrát jasnější než slunce. Uzdravující Ježíš v eucharistii. Vzpomínám si na jednu ženu, která upadla do komatu a bylo to zrovna, když bila svou sestru, byla na ni rozčílena a u toho upadla a přitom si způsobila nějaké zranění, které ji uvedlo do komatu. Její sestra přišla za mými přáteli a prosila je, aby se přišli za ni modlit, protože lékaři řekli, že není možné, aby se z toho komatu probudila. Moji přátelé otevřeli Bibli, a zrovna jim padl zrak na verš: Není mrtvá, jenom spí. Říkali si: Kdo ji probudí? Ježíš? Ale kde je? Přece v eucharistii. Takže přivedli kněze, ten přinesl do nemocnice Ježíše eucharistii. Kněz té ženě říká: Já vím, že mně slyšíš, přestože se nemůžeš hýbat a odpovídat. Vím, že lituješ svého vzteku a hněvu, protože z tohoto hříchu ses často zpovídala. Dávám ti rozhřešení, Ježíšovo odpuštění. Do této doby byl její obličej strnulý s grimasou vzteku. Vypadala hrozně. V okamžiku, kdy jí kněz řekl: Dávám ti rozhřešení, její tvář se rozjasnila. Jako kdyby omládla o dvacet let. Měla 38 let a vypadala na osmnáct. Ježíšovo odpuštění je Boží kosmetickou chirurgií. Ježíšův pohled nám vlastně vrací krásu Božích dětí. Zpověď je svátostí naší věčné mladosti. Otec, který přijímá své dítě, je radostí andělů. A proto se vlastně koná ta oslava jako v tom příběhu marnotratného syna: tančí se, zpívá se, hoduje se, protože syn se vrací do svého rodného domu. V této chvíli dostává všechno a zadarmo. Skrze svátost smíření vstupujeme do tohoto dědictví, které máme od Boha. Kdy prožíváme objetí? Když Jan Pavel II. přijel do Čenstochové, na Světové dny mládeže, kdy vlastně po čtyřiceti letech rozdělení se konečně mladí lidi z východu a ze západu mohli setkat, řekl: Jste ve světě, který vám chce zcizit z rukou vaše dědictví. Já jsem přišel, abych ho vrátil. Vy jste Boží děti. Byl jako otec, který přichází svým dětem vrátit plnost jejich dědictví slávy. A tento krásný hymnus a zpěv mládeže, který bychom měli stále zpívat: Abba, Otče, slova, která patří jen Ježíšovi a které nám dal: Laskavý tatínku. Tato dvě slova každý zpíval ve svém jazyce. Skončím otcovým objetím, kdy vlastně tomu synovi je už prominuto. Nezmohl se ani na jednu větu a otec ho objal, vzal ho do náruče. Stejně jako Marie Magdaléna, ještě než začala Ježíšovi mýt nohy, už v jeho očích viděla, že jí odpustil. Nohy mu umyla vlastně ne proto, aby si získala odpuštění, ale aby vyjádřila díky za to odpuštění. Toto objetí my prožíváme v eucharistii. Je to jako manželské objetí. Ježíš si vlastně bere moji duši, je to jeho Tělo v mém těle. Jeho krev smíchaná s mou krví, která teče v mých žilách - proto, aby jeho Duch byl v mém duchu, aby jeho Tělo bylo v mém těle. Jde o duchovní spojení, ale v prvé řadě se jedná o fyzické spojení. Ten chléb a víno, to je přece láska, to existuje, a mé tělo také existuje, proto je to fyziologické. Je to konkrétně sjednocení Těla a těla. Bůh, který byl dříve jenom Duchem, přišel, aby se dotknul mého těla, aby se dotkl mého těla skrze Mariino lůno. Přišel, aby přijal mé tělo skrze Marii, a tak zbožšťuje mne samotného se vší svou slávou. A proto zde máme ikonu Trojice: Vidíme tam oltář, na kterém se nachází kalich, ve kterém je malý beránek, a Otec říká svému Synovi: Podívej se, čím se staneš, až sestoupíš z toho stromu kříže. Tvá Krev bude v tomto kalichu. Budeš tím obětovaným beránkem. SMS - do života: Kdo nevěří na zázraky, žádný neuvidí Minulost přenech Božímu milosrdenství. Budoucnost svěř Bohu, který ví, co je za zatáčkou. Neznepokojuj se ničím, co nemůžeš ovlivnit Když se ráno probudíš, ať tvá první myšlenka patří tvému Stvořiteli a Spasiteli. Ty mu stojíš za to, že jsi na světě. J.P.

8 Dopis sestry Pavly Dopis nemocným, listopad Převzato z Proglasu Interpret: Magda H. Drazí nemocní! Listopadový všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby jakoby přímo mluvil o situaci většiny lidstva na celém světě. Prosí nás o modlitby: Aby opuštění lidé zakoušeli Boží blízkost a podporu bližních. My si snad všechnu tu hrůzu a zoufalství, které tato prosba vyjadřuje ani nedovedeme představit. Vyhnáni ze svých rozbitých domovů, na útěku neznámo kam před hordou fanatiků, mučeni, vražděni nebo zabíjeni v nesmyslných válkách či hladomorem. Bída a utrpení nevinných lidí a dětí volá přímo do nebe, ale nezdá se, že by snaha potentátů tohoto světa o účinnou pomoc byla co platná. Není přece možné, aby touha po moci a penězích nebo jen po ničení vypudila z kosmu poslední zbytky lidského citu! Co nám opravdu chybí, je Bůh! Jeho láska, jeho pokoj, jeho naděje. Nemůžeme pomáhat tam někde daleko, ale můžeme pomáhat zde. Opuštění lidé jsou všude! Nejdřív je ale nutné zbavit se, co nám v tom brání. I my jsme stále jen plní sebe. Kolik všelijakých starostí, tužeb, přání, netrpělivého očekávání, jako by zítřek byl důležitější, něčím nás obohatil. Jak jsme bláhoví! Ano, je tu něco nového, co pro nás může hodně znamenat, ale je to tady dnes, právě v tuto chvíli! Máme to na dosah, jenže my umíněně čekáme na zítřek. Čas běží a nic z toho, co jsme dnes přehlédli, už se nám nevrátí. Neusmáli jsme se, neodprosili, nezavolali. A někdo je sám, opuštěný, zatímco my jako ten mezek myslíme jen na své plány, na své problémy. Kritizujeme a pomlouváme, přitom chodíme do kostela! Jako farizeové. Je hloupost soudit podle vnějších hledisek! Vidíme jen zevní fasádu a nevíme, co skrývá. Půst sloužil farizeovi jen ke zvýšení namyšlenosti. Půst světců je důsledkem jejich hladu po Bohu. Ale i farizeus se může stát kdykoliv celníkem, stačí, aby své farizejství přiznal před Bohem a ono samo se pak stane branou, kterou může proudit Boží milost. Upřímné přiznání: Pohleď, Bože, jaký jsem byl zákoník a smiluj se nade mnou, učiní z něj celníkova bratra a oba se mohou ruku v ruce vrátit domů ospravedlněni. Modleme se tedy vroucně, moji drazí, za všechny opuštěné, ať už jsou kdekoli. Ne mnoha slovy, ale mnoha prosbami, jak říká sv. Augustin. Mnoho mluvit totiž znamená usilovat v modlitbě o potřebnou věc zbytečnými slovy. Avšak mnoho prosit znamená získávat si toho, koho prosíme, vytrvalým, zbožným a planoucím srdcem. Děje se to tedy spíše povzdechy než slovy, spíše pláčem než oslovením. Vždyť naše slzy shromažďuje před svou tvář a naše vzdychání mu není skryté Moc Vás zdravím Sestra Pavla Přibývá případů posedlosti - říká Mezinárodní asociace exorcistů (mig) Vatikán. Exorcisté zvláštní službou ve společenství s biskupy prokazují lásku a přívětivost církve vůči těm, kdo trpí působením Zlého - píše papež František v poselství zaslaném otci Francescovi Bamontemu, předsedovi Mezinárodní asociace exorcistů - AIE -, kteří se sešli poprvé od svého vzniku. Tato asociace vznikla při vatikánské Kongregaci pro klérus. Tohoto setkání se účastnilo 300 exorcistů z celého světa. Diskutovali zejména o šíření a důsledcích okultismu, satanismu a esoterismu.

9 Vatikánskému rozhlasu přiblížil tuto tématiku oficiální mluvčí asociace, psychiatr Valter Cascioli: Tyto praktiky poněkud otevírají cestu mimořádnému působení démonů. Počet lidí, kteří se těmto praktikám věnují a způsobují velké škody sociální, psychologické, duchovní i morální, neustále stoupá, což nám působí starosti, protože se nám také zvyšuje počet případů mimořádné démonské aktivity, zvláště obsesí a ďábelských posedlostí. Znamená to, že rizika zmíněných esoterických a okultistických praktik jsou podceňována? Někdy ano. Někdy ani běžná démonská činnost, tedy pokušení není brána v úvahu zvláště těmi, kdo mají vlažnou víru. Vybízíme proto k větší bdělosti. Žijeme ostatně v obzvláště kritickém historickém okamžiku, kde se zdá, že shon, povrchnost, vyhrocený individualismus a sekularizace zcela ovládly naši společnost. Boj proti zlu a Zlému se stává stále více naléhavým. Je to zjevně způsobeno kromě přímé činnosti nepřítele Boha, také oslabením víry, nevázaností, tedy bezzásadovostí a dnes rozšířeným kulturním relativismem. Jsme také svědky častých mediálních, televizních, knižních či filmových sdělení, které částečně ze senzacechtivosti a okázalosti podněcují zejména mladé generace k tomu, aby se zajímaly o okultismus a satanismus, popřípadě jej praktikovaly. Co a jak dnes ďábel podle zkušenosti exorcistů napadá? Jeho lstivost spočívá v tom, že nás vede k tomu, abychom uvěřili, že neexistuje, čemuž napomáhá rozšířená laxnost naší společnosti. Slabá místa jsou stále stejná: oslabení víry. Velmi nás také zaráží vliv, jaký mají tyto fenomény démonské aktivity zejména na mladé generace a na rodiny. Víme, že ten, kdo rozděluje - ďábel - nás nejenom odděluje od Boha, ale rozděluje také lidi mezi sebou, i v rodinách. Odděluje také od reality, protože bohužel dochází také k situacím mentálního odcizení, které jsou druhotným projevem mimořádného démonského působení. Říká psychiatr Valter Cascioli, mluvčí Mezinárodní asociace exorcistů. Kněz reprezentuje Krista P. Dismas Tomaštík, Proglas Já jako kněz si čím dál víc citelně uvědomuji, jak kněžství je nezasloužený dar křehkému člověku, nestálým lidem. Tento křehký člověk má reprezentovat samotného Krista a dávat věřícím jistotu Boží lásky. Kněz nestojí jen ve službě, ale ve své osobě zpřítomňuje Božího Syna. Přitom i on má své chyby, své slabiny, chodí se zpovídat. I on se cítí osamělý, neschopný, unavený, a to při všech nárocích, které jsou na něho kladeny. Celá společnost ho sleduje pod ostrým zorným úhlem - každé jeho slovo, každý jeho čin, a přísně posuzuje. A být jako dobrý pastýř, musí podpírat ty, kdo klesají. Nést je na svých ramenou. K tomu všemu přichází ďábel a pokouší tyto Boží oblíbence, protože dobře ví, že když je svede, způsobí velkou škodu na Božím stádu. Vyskytnou se chvíle, kdy srdce kněze křičí: jsem jen člověk. A tohoto ubohého člověka si vyvolil Bůh, aby zprostředkoval Božího Syna. Jako Ježíš je prostředník mezi Bohem a lidmi, tak prostředník mezi Kristem a lidem je kněz. K tomuto poslání dostává mimořádné dary a mimořádnou přízeň od Boha. Na křehkosti kněze se výrazně projevuje Boží moc. Kněz si nemůže stěžovat, že by ke své službě nedostal sílu. Záleží jen, do jaké míry se zamiluje do svého vzoru - Krista. Do jaké míry se mu otevře. Jeho pastorace, jeho duchovní síly hodně závisí na jeho zamilovanosti do

10 našeho Mistra a Pána. K tomuto úkolu potřebuje také vás, zbožné křesťany, abyste se za kněze přimlouvali. Potřebuje vaše modlitby. Modlitby věřících zachraňují kněžskou duši od zkázy. Zato vám patří vřelý dík. Jsou totiž chvíle, kdy prosté ovečky nesou svého pastýře. TV Noe Víra bez skutků je mrtvá - je jalová nebo nepoužitelná či neužitečná. Můžeme si představit, jestli někdy i naše víra není taková, jestli není oddělená od našich skutků. To by možná byla i tragédie, která se může člověku stát, když něco jiného říká nebo vyznává v kostele, a něco jiného potom dělá. Vše se pak jakoby rozdvojuje. Je to duchovní schizofrenie, která hrozí každému z nás. Bylo by dobré si tohoto nebezpečí všimnout a zavčasu je zachytit a reflektovat, vnímat. Víra bez skutků je jakoby nějaká nedobytná pevnost, věž, do které nikdo nemůže, kde se musím skrýt před zlým světem. Je dobře, že apoštol Jakub tak trochu ironicky vyzývá: tak mi ukaž tu svou víru, která je beze skutků. Co to vlastně je? Je to ta věž, ve které jsi tam někde uzavřen, nebo co to je? Co je to za víru, která nevidí, neslyší, že ten, se kterým mluvím, a zároveň ten člověk něco potřebuje, a já mu říkám místo toho, abych reagoval na jeho potřebu: tak s Pánem Bohem, najezte se a zahřejte Evangelium nás obrací ke skutku, který je pro naši víru rozhodující. Ježíš tam říká: Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, nebo co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Čím křečovitěji se něčeho držíme, na něčem lpíme, tím větší je pocit ztráty, když o to přijdeme. Ježíš nás chce osvobodit od této křeče Abychom mohli zažít záchranu, nejdříve musíme něco ztratit. Možná ztratit tu pevnou nedobytnou věž, naší pomyslné víry, která je beze skutků, kde na nás nemůže nikdo. Nebo možná ztratit to, na čem lpíme za každou cenu, a přitom právě od toho potřebujeme být osvobozeni, abychom objevili něco nového. Naše záchrana spočívá v tom, že se ztratíme v lásce nebeského Otce. Katolické školy se v Británii těší velké popularitě Velká Británie. Nová britská premiérka prohlásila, že chce odstranit překážky katolických škol. Theresa May představila reformu středního školství. Velký prostor v ní věnuje konfesním školám, které v Británii tvoří jednu třetinu všech výchovných a vzdělávacích institucí. Každá desátá veřejná škola ve Velké Británii je katolická a evaluace vzdělávacích institucí Ofsted je obvykle hodnotí jako dobré až mimořádné. Mezi rodiči se těší velké popularitě a počet žádostí o přijetí často přesahuje jejich možnosti. Zakládání nových škol bylo nicméně zastaveno, když vstoupil v platnost zákon předepisující konfesním školám, že se alespoň 50% jejich žáků musí hlásit k jinému vyznání. Jsem hluboce přesvědčena, že není správné brát rodičům možnost posílat své děti do školy, která se řídí hodnotami, které sami sdílejí, shrnula tento problém britská premiérka. Teresa May chce změnit dosavadní zákon také s cílem nabízet občanům vzdělání na dobré úrovni. Uvedla proto, že je správné povzbuzovat náboženské komunity zejména takové, které mají ve školství úspěch, jako v případě katolíků aby pracovaly na zvyšování hodnoty britských škol. (job)

11 slavnost Všech svatých, doporučený svátek * z Liturgického kalendáře vzpomínka na všechny věrné zemřelé * Adorační den farnosti Bratřejov a den modliteb za bohoslovce * památka sv. Karla Boromejského, biskupa, první pátek v měsíci * svátek Posvěcení lateránské baziliky * památka sv. Lva Velikého, papeže a učitele církve * památka sv. Martina Tourského, biskupa * památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka * památka sv. Alžběty Uherské, řeholnice * slavnost Ježíše Krista Krále, obnova zasvěcení lidstva * památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě * památka sv. Cecílie, panny a mučednice * památka sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze a druhů, mučedníků * ** ** ** Rakousko: Lidé, kteří se modlí, jsou psychicky zdravější než ti ostatní. K těmto závěrům dospěl psycholog Raphael Bonelli. Poukázal na to, že modlitba vede k sebekontrole, schopnosti komunikace a spolupráce a k sebetranscendenci. Ten poslední bod je podle Bonelliho obzvlášť důležitý. Věřící, který se modlí, pohlíží na své problémy Božíma očima pod zorným úhlem věčnosti a proto jim nepřikládá prioritní hodnotu, což mu umožňuje nadhled - a ten ho chrání před depresemi a zoufalstvím. ** ** ** Máš-li mě rád, nedovol mi všechno. Amedeo Cencini Mše svaté Út/ za stařičky Juráňovy, jejich děti a živ. rod. St/ za rodiče Zádrapovy, jejich syna Josefa, vnuka Jeníka a živou rodinu Pá/ za kmotra Karla Hajdu, jeho rodiče, sourozence, živou rodinu a duše v očistci Ne/ za Františka Hejtmánka a za živou a rod. Hejtmánkovu St/ za Karla Machů a rodinu Ne/ za P. Oldřicha Vinklárka St/ za živé a farníky Ne/ za rodiče a živou rodinu St/ za Jiřího Tkadlece, rodiče a duše v očist. Ne/ za Frant. Straku, dceru Zdeňku a živou rodinu St/30,11,- za sestru, rodiče, za rod. Petrů a Královu a duše v očistci Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 h Středa: 17 h. První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). Dítě dnes stojí ve středu pozornosti možná víc, než by bylo zdrávo. Je tomu tak z více důvodů. V Evropě přibývá jedináčků a děti se stávají vzácným zbožím. Ale narůstá též rodičovský narcismus, který s sebou nese jak přílišnou touhu po tom, aby děti vynikly a byly úspěšné, tak i neschopnost klást na ně zdravé nároky a vést je k zodpovědnosti. Autor hledá rovnováhu mezi rodičovskou autoritou a spontánním růstem dítěte, mezi aktivním výchovným zasahováním a svobodou dítěte, která je nezbytná pro samostatný dospělý život. Jen pokud děti zažijí zdravě položené hranice, budou schopné respektovat pravidla mezilidského soužití. Nakladatel: Karmelitánské nakladatelství Cena: Kč ** ** ** Potěšení pro duši - Ferrero Bruno Nový soubor krátkých duchovních příběhů a zamyšlení známého salesiánského autora dává opět podněty pro osobní rozjímání, společnou četbu nebo jen pro chvíle, kdy potřebujeme potěšit a povzbudit. Moudrost a laskavost každého z povídání ocení všichni, kteří hledají dotek vlídného duchovního poučení a posily. Salesián Bruno Ferrero vydal v Portále řadu knih pro potěchu duše, naposledy např. Hvězdy pro duši, Rosa pro duši, Svítání pro duši. Brož,.88 str. Nakladatel: Portál Cena: Kč

12 Svátost manželství - Nejstarší svátost Manželství je nejtěsnější možný mezilidský vztah. Manželství Jan Pavel II. nazývá nejstarší svátostí, protože byla Bohem ustanovena již na samém počátku v ráji, a Ježíš tuto skutečnost potvrdil výzvou k návratu - jak to bylo na počátku. Víra.cz Tuto svátost přijali z rukou otce Josefa novomanželé Lenka Kamenčákova a Jaroslav Straka. - Proběhlo v neděli Žehnání obnoveného kříže na Lhotsku na pasece pod lesem. Žehnání provedl otec Josef. Kdo se nenechal odradit předzvěstí nevlídného počasí, přišel. Doputovali někteří i naši farníci, jak prozrazují obrázky. Proti dešti, který se přece jen nakonec spustil, vizovští organizátoři postavili stan. Po mši svaté byla možnost nasytit hladové chlebem, tlačenkou a různými koláčky, napojit žíznivé colou, pivem či čirou tekutou dobrotou.

13 Také někteří naši farníci se podíleli na slavení mši svaté. Mezi poutníky se znenadání objevil představený jezuitské komunity v Brně - P. Josef Čunek, Sj - na obr. vpravo. Od zemřeli tito naši farníci: Z nekatolické církve: Svatopluk Olejník Vlasta Jančíková Františka Adamušková - Zlín Věra Vařáková Alois Ščotka - Zlín Ivana Kubíčková Antonín Straka - Vizovice Jan Galetka Josef Sochora Děkujeme Pavlu Kamenčákovi za pomoc dvoudenního pátrání po zmizelých márách, po jejich objevení a dovozu v den pohřbu Josefa Sochory. Velké poděkování těm, kteří provedli v kostele generální úklid, především při odstranění pavučin ze zdí, oken a jiných míst. Smrt je pro věřícího křesťana klesáním do rukou živého Boha O státním svátku Svá se udělují vyznamenání: za vynikající zásluhy o vědu, kulturu, za vysoké mravní kvality, prokázané i v těžkých chvílích. Mají všem svítit svým dobrým příkladem a pozvedat je výš. Jsou všichni svatí, které dnes oslavujeme podobně vzory mravního hrdinství? Příklady, které táhnou? Křesťanský východ se nedívá tolik na morální profil a takové vyniknutí v ctnostech, co až hraničí s dokonalostí, ale na zjevování Ducha Svatého v člověku. A ta se má dít

14 v každém křesťanu, nejen v mimořádných osobnostech. Písmo ukazuje, že ve vlastním slova smyslu je svatý pouze Bůh sám. Apoštol Pavel zde nazývá svatými i své věřící. A dobře víme, jak byli od svatosti a dokonalosti ještě daleko. Nemají tedy svatost jako vynikající mravní úroveň a jako to bytostně ještě důležitější: jsou zasvěceni Bohu, náleží jemu, ne sobě nebo světu. Duch Svatý v nich přebývá a zvolna proniká jejich duši i tělo. Nakolik se mu dávají a vcházejí v součinnost s ním, natolik si je podmaňuje a proměňuje do Boží podoby. Jakoby jeho světlo prosakovalo i skrze skořápku našeho lidství a dávalo se poznat i v tomto světě. Chlapec v gotickém kostele pozoruje, jak ve slunečním světle září v nádherných barvách mnoho pestrých postav v oknech a ptá se: Kdo jsou ti lidé? Maminka odpovídá: To jsou svatí! Zanedlouho se v náboženství katechetka ptá: Děti, kdo jsou to svatí? - Okamžitě letí ruka nahoru: Svatí jsou lidi, přes které svítí slunce! A takovými máme být i my. K. Rahner, Proglas Misericordiae Vultus Bula vyhlašující Mimořádný Svatý rok Milosrdenství - 25 bodů Pokračování Milosrdenství má platnost, která sahá za hranice církve. Vztahuje nás k judaismu i k islámu, které jej považují za jeden z nejvýznačnějších atributů Boha. Izrael jako první obdržel toto zjevení, které proniká dějinami jako začátek nezměrného bohatství nabízeného celému lidstvu. Jak jsme viděli, texty Starého zákona jsou proniknuty milosrdenstvím, protože vyprávějí o dílech, která vykonal Pán pro svůj lid v nejobtížnějších momentech jeho dějin. Islám označuje Stvořitele také přívlastkem milosrdný a milostivý. Tato jména často pronášejí věřící muslimové, kteří pociťují, že jsou ve své každodenní slabosti provázeni a podporováni milosrdenstvím. Také oni věří, že nikdo nemůže omezovat božské milosrdenství, protože jeho brány jsou otevřeny stále. Kéž prožití tohoto Jubilejního roku milosrdenství usnadní setkání s těmito náboženstvími a dalšími ušlechtilými náboženskými tradicemi, učiní nás otevřenými dialogu, abychom se lépe poznali a chápali, odstraní každou formu uzavřenosti a pohrdání a zažene každou formu násilí a diskriminace. 24. Nyní se obraťme k Matce Milosrdenství. Něha jejího pohledu ať nás v tomto Svatém roce provází, abychom všichni znovu objevili radost Boží něhy. Nikdo nepoznal hloubku tajemství Boha, který se stal člověkem, tak jako Maria. Všechno je v jejím životě utvořeno přítomností milosrdenství učiněného tělem. Matka Ukřižovaného Vzkříšeného vstoupila do svatyně božského milosrdenství, protože se niterně podílela na tajemství Jeho lásky. Maria byla vybrána za Matku Božího Syna a od věků byla Otcovou láskou připravována stát se Archou Úmluvy mezi Bohem a lidmi. Střežila ve svém srdci božské milosrdenství v dokonalém souladu se svým Synem Ježíšem. Její chvalozpěv na prahu Alžbětina domu byl věnován milosrdenství, které sahá od pokolení do pokolení (Lk 1,50). Také my jsme byli zahrnuti do oněch prorockých slov Panny Marie. To nám bude útěchou a oporou, až budeme procházet Svatou branou, abychom zakusili plody božského milosrdenství. Pod křížem Maria společně s Janem, učedníkem lásky, dosvědčuje slova odpuštění na Ježíšových rtech. Vrcholné odpuštění tomu, kdo jej ukřižoval, nám ukazuje, kam až může sahat Boží milosrdenství. Maria osvědčuje, že milosrdenství Božího Syna nezná

15 mezí a dosahuje ke všem, aniž by někoho vylučovalo. Obraťme se k ní starobylou a stále novou modlitbou Salve Regina, aby k nám nikdy nepřestala obracet své milosrdné oči a učinila nás hodnými kontemplovat tvář milosrdenství, svého Syna Ježíše. Naše modlitba ať se rozšíří také na mnohé svaté a blahoslavené, kteří své životní poslání naplňovali milosrdenstvím. Zvláště myslím na velkou apoštolku milosrdenství, svatou Faustýnu Kowalskou, která byla povolána vstoupit do hlubin božského milosrdenství. Ať se za nás přimlouvá a vyprosí nám, abychom žili a putovali ve stálém Božím odpuštění a neochvějné důvěře v Jeho lásku. Příště dokončení Raport o náboženské svobodě ve světě USA. Bílý dům zveřejnil výroční zprávu o náboženské svobodě ve světě. Tentokrát se zaměřuje zejména na sílící tendence právně sankcionovat rouhání, odpadlictví či změnu vyznání. Poukazuje rovněž na omezování náboženské svobody pod záminkou boje s extrémismem. Velký prostor věnuje také náboženskému pronásledování, jehož původcem nejsou státy, ale jiné složky, jako například teroristé. V pořadí už 18 americký raport je jako obvykle velmi detailní. Zahrnuje bezmála 200 států, včetně západních. V podrobném souhrnu jsou vyjmenovány země, v nichž se v úvodu připomenuté negativní tendence nejvýrazněji projevují. Jsou to mimo jiné Pákistán, Súdán, Saúdská Arábie, Afghánistán, Sýrie, Irán a samozřejmě Severní Korea, kde - jak se zdůrazňuje - je náboženská svoboda téměř nulová. Americký raport připomíná také neslábnoucí represe křesťanů v Číně. Jako příklad uvádí akci boření katolických a protestantských kostelů, trvající od roku Od té doby byly podle raportu svrženy kříže z více než 1500 kostelů. Američané vyčítají Pekingu také utlačování obránců lidských práv, kteří bojují za dodržování náboženské svobody. Zpráva se zmiňuje také o represích náboženských menšin na Ukrajině, zejména na Ruskem okupovaném Krymu. Ruská vláda diskriminuje menšinové komunity rovněž na vlastním území - čteme ve zprávě. Pod záminkou války z extrémismem odebírá povolení na kultovní činnost a omezuje náboženskou praxi. V dokumentu amerického ministerstva zahraničí nechybějí některé kontroverzní údaje. Za porušování svobody náboženství se označují například slova maďarského premiéra o potřebě obrany křesťanských hodnot Evropy nebo postoj slovenské vlády, která příliv islámských přistěhovalců vnímala jako potencionální ohrožení své bezpečnosti, a proto se vyslovila pro preferenci křesťanských uprchlíků. jag radiovaticana.cz Výsadou věřícího člověka je modlitba.. Člověk je stvořen k životu s Bohem. Proto je opravdu šťastný a spokojený jen tehdy, když s ním žije ve spojení. Žít s vědomím Boží přítomnosti je přirozené a prosté jako dýchání. Měli bychom si uvědomit, že Bůh je stále s námi a zahrnuje nás svou láskou, chrání nás, poslouchá naše prosby, zbavuje nás smutku, dává radost i sílu snášet bolest a utrpení. V dobrém vztahu k Bohu žijeme tehdy, když se pravidelně modlíme. Staří křesťané to vyjádřili slovy: Jaká modlitba, taková víra. V modlitbě můžeme Boha chválit, děkovat mu i prosit. Křesťan potřebuje krátké modlitby během dne, ale i delší modlitbu ráno a večer. Den bychom měli začít křížem a prosbou o Boží ochranu po celý den s předsevzetím jednat podle Boží vůle. Večer je třeba pomodlit se dřív, než budeme unaveni. K večerní modlitbě patří i zpytování svědomí s prosbou o odpuštění toho, co jsme udělali špatného. O modlitbě

16 NE-BEZPEČNÝ VĚK Když víte, co vás může ohrozit, máte větší šanci se bránit. DOPORUČUJÍCÍ RADY PRO SENIORY - Jak zabezpečit majetek * Zamykejte vstupní dveře a zavírejte okna vždy, když opouštíte domácnost, i když jdete třeba jen na chvíli k sousedce nebo na krátký nákup. Pootevřená balkónová okna nebo větrací okénka jsou pro zloděje-bytaře velkým lákadlem. Venkovní, bytové i balkónové dveře v noci zamykejte, i když jste doma. * Bezpečnost bytu zvýšíte instalací bezpečnostních dveří nebo různých mechanických zábranných prostředků jako jsou např. bezpečnostní štít a profilová cylindrická vložka, vrchní přídavný zámek, příčná a celoplošná dveřní závora, pojistka dveřních závěsů jako zábrana proti vysazení dveří. * Okna lze opatřit různými typy mříží apod. Moderní technika nabízí také využití domácího videotelefonu s elektromechanickým ovládáním vstupních dveří např. u rodinných domků, v nové panelové výstavbě. * Opouštíte-li byt nebo dům na delší čas - např. jedete na chatu nebo rekreaci, nezatahujte rolety a žaluzie, nevypínejte přívod elektřiny. Snažte se udržovat dojem, že jste stále přítomni. Vhodná je výpomoc mezí sousedy, mohou vám byt kontrolovat a pravidelně vybírat schránku. * Můžete si pořídit elektronické spínací zařízení, které podle nastavení rozsvítí světla, zapne rozhlasový přijímač, televizi apod. Opět tak vytváříte zdání, že jste doma. * Pro případ, že byste přesto byli vykradeni, je vhodné mít vyfotografovány cenné věci, sepsána výrobní čísla apod. Tyto informace pomohou policii v pátrání a usnadní vaše jednání s pojišťovnami při likvidaci pojistné události. * Stejně postupujte i u zabezpečení rekreačních obydlí. * Nezapomínejte zamykat svůj automobil. Můžete ho vybavit přídavným zařízením pro uzamčení řadící páky nebo volantu. Je možné si opatřit i elektronické alarmy či imobilizéry zapalování. Policie ČR, konec Všechno zlé je na něco dobré. Když se mi něco zlého přihodí sousedé mají radost Promiňte, paninko, spletl jsem si vás se svou ženou. Ona vypadá zezadu stejně hrozně jako vy Jean, co je to za kanonáda? - Lorde, připlouvá k nám ruská delegace. Za chvíli další salva Jean, co je zase tohle? To je druhá salva, Lorde Břídilové, to se neumí trefit napoprvé? Karle, tady čtu, že statisíce lidí jezdí na Kanáry, do Egypta, na Mallorku a my zase nepojedeme nikam Ale drahá, v tom množství si toho nikdo nevšimne, že nejsme mezi nimi Jak vám chutná řízek? Jako odborník vám musím říct, že je to dobrý materiál Pán ráčí být řezník? Ne, obuvník Fero, jak skončila vaše hádka se ženou? Přilezla za mnou po kolenou A co říkala? Vylez ven z pod té postele, zbabělče Dnes budeme obědvat jen chleba se sýrem? Ano, když se mi chytlo maso, musela jsem ho uhasit polévkou.