A život je tu! Pan Nakladatel, 2014 Petr Vurbs, 2014 ISBN

Transkript

1

2

3 Petr Vurbs

4 A život je tu! Pan Nakladatel, 2014 Petr Vurbs, 2014 ISBN

5 Věnováno mému dědečkovi, který maličkou nepoznal, ale jistě by si ji zamiloval a dost možná by ji naučil kopat do míče lépe, než se mu to podařilo se mnou. Dále pak malému Vojtovi a jeho neuvěřitelné mamince Aničce, kteří toho za poslední více než tři roky od života schytali více, než by kdokoliv měl za celý život. A přesto bojují a ještě dodávají sílu ostatním, včetně mě. Rád bych poděkoval Petru Havlovi, který mě v psaní vlastních věcí povzbuzoval, a Rudovi Havlíkovi, jehož skvělé blogy na idnes.cz mě k psaní těchto povídek mimo jiné dovedly.

6

7 Předmluva V záplavě komerčně vykalkulované literatury, která je smutným odrazem současného konzumního způsobu života ve vyspělých společnostech, působí každý literární počin zabývající se každodenním životem běžné populace jako hojivý balzám. Tím spíše, když jde o dílo, které zachycuje emoce otce ve vztahu ke svému potomkovi od prvních okamžiků jeho narození, ba ještě před ním. Mozaika lidského života se přitom z mnohem větší části zcela jistě skládá z maličkostí, které se odehrávají v úzkém okruhu nejbližších lidí zvaných rodina. Stále častěji ale na to zapomínáme a své emoce vybíjíme ve virtuální realitě zprostředkovaných zážitků či sociálních sítí. Skutečná realita nás pak míjí, a pokud nás přece jen někdy dostihne, sahají mnozí z nás po příručkách či odborně se tvářících placených rádcích jako receptu na řešení strastí i slastí obyčejného života. Daleko lepší by ale bylo si v takových situacích přečíst upřímné vyznání někoho, koho možná každodenně potkáváme, jen o tom nevíme. Někoho, Petr Vurbs : A život je tu! 7

8 kdo prožíval a prožívá stejné situace, které prožíváme i my. Někoho, jako je Petr Vurbs. Petr Havel, agrární analytik, publicista a autor dvou sbírek poezie 8

9 Prolog: A život je tu I Ještě mi nebylo 25, když mi do života vstoupila má druhá osudová žena. Maličká se narodila v pátek, přesně čtyři týdny poté, co jsme se s Luckou tou první osudovou spíše z formálních důvodů vzali. Jistě, asi by se hodilo napsat na úvod něco trochu romantičtějšího, třeba že jako nádherné vyústění naší velké, strhující a hory přenášející lásky jsme si před bohem slíbili věrnost, dokud nás smrt nerozdělí, a naše dvě duše i těla tak splynuly v jedno Jenže upřímně řečeno, my jsme si slíbili věrnost před radní Prahy 4, na kterou ten den zrovna padla směna, pro Lucku už to nebyla tak úplně svatební premiéra, a co se splynutí týká, k tomu už došlo o něco dříve, což ten den bylo na Lucce více než patrné. Ať už mluvíme o duších, nebo o tělech. A proto si ten papír a výměnu prstýnků dovolím trochu cynicky nazvat formalitou. Podstatné se prostě odehrávalo jindy a jinde. A to, co se stalo o čtyři týdny později, jakkoliv to bylo o dost méně formální a učesané, bylo pro naše životy důležitější. Původně jsem také chtěl v úplně první větě napsat, že mi maličká vlétla do života jako uragán a totálně ho převrátila naruby. Nebo něco podobně Petr Vurbs : A život je tu! 9

10 bombastického, vyjadřujícího tu ohromnou životní změnu. Revoluci v životě mladého člověka. Jenže když o tom tak přemítám zpětně, nebyla by to tak úplně pravda. Samotný porod, u kterého jsem byl, se samozřejmě slovy jen těžko popisuje a termíny jako uragán a revoluce by se možná daly při snaze o popis využít. Ale celkově pro nás pak ty první dny a týdny po narození maličké nebyly až tak diametrálně jiné, na hlavu postavené. Měli jsme asi i štěstí, že maličká byla naprosto zdravá, dobře spala, příliš neplakala. To pravé převracení života naruby začalo ve skutečnosti přicházet až později. S tím, jak rostla, jak toho více vyžadovala i dokázala, jak se můj i Lucčin spánkový deficit prohluboval a jak pro nás bylo čím dál obtížnější si jej navzájem vykrývat. Jak zvládání pracovních a finančních věcí říznutých jakousi snahou o aktivní sportování bylo stále těžší skloubit s rodinným životem a probdělými nocemi v době, kdy maličké rostly zuby. Tohle všechno a mnoho dalších věcí s sebou teprve přinášelo ten pravý životní chaos, občasné zoufalství a rodičovské kruhy pod očima. Zároveň ale jak šel čas a maličká rostla, přibývalo i těch neskutečně emotivních a nádherných okamžiků. Všechny ty kýče jako první úsměvy, první táta a první máma (šlo to přesně v tomto pořadí), první kroky, všechny pusinky, pohlazení, objetí Bylo 10

11 a je toho čím dál více. Jak těch negativnějších efektů, tak těch pozitivních. Obojí dohromady dnes, více jak dva roky po narození maličké, tvoří zvláštní koktejl našeho života, který jsem dříve neznal a neuměl si jej představit. Všechno to vlastně nejlépe vystihuje opotřebované klišé o tom, že nic není černobílé. Být otcem pro mě za ty (pouhé) dva roky zkušeností znamená mnoho rozdílných pocitů a zážitků. Na jedné straně se potýkám s nepředstavitelně tíživou odpovědností, na straně druhé cítím lásku, jakou jsem dříve nepoznal. Na jedné straně jsem nikdy dřív nebyl tak vyčerpaný a nepadal tolik na hubu, na straně druhé jít v sobotu v půl sedmé ráno s maličkou na tři hodiny ven a být jen s ní, se svojí dcerou, je i přes nevyspání úžasné. Jednou rukou se s prominutím hrabete v hovnech, ale za druhou ruku vás něžně drží nejkrásnější stvoření na světě (dobrá, zde jsem ochoten připustit jistou míru subjektivního hodnocení). Během jedné noci máte nejprve po hodině a půl marného uhoupávání maličké chuť sprostě a pořádně nahlas zaklít (a uděláte to, věřte mi), o několik chvil později, když se vám konečně zadaří, se díváte do její spící tváře, její dech cítíte na své tváři a jste nejšťastnější v životě. To vše a mnohem více jsem v životě našel, když se nám s Luckou narodila maličká. A k tomu jsem našel ještě něco. Vedlejší účinek, dalo by se říct. Našel jsem Petr Vurbs : A život je tu! 11

12 téma pro psaní. Už dlouho jsem chtěl začít psát něco vlastního, jelikož jsem v práci prakticky denně psal texty, pod které se neustále podepisoval někdo jiný (občas díky bohu). A byla to spíše moje zvědavost a touha zjistit, zda by se mohly někomu líbit také texty, které napíšu za sebe, na svoje téma, a pod kterými bude moje jméno. Jenže právě to vlastní téma byl dlouho oříšek. Až maličká a částečně očekávání jejího příchodu na svět takový námět přinesly. A tak jsem před více než dvěma roky začal pomalu a nepravidelně psát články na blog (nejprve Lidovky.cz, později idnes. cz) o tom, jaké to je být v pětadvaceti tátou. A s přibývajícími zážitky a pocity přibývalo také textů. A pak, někdy v druhé polovině roku 2013, přišla nabídka, abych tyto texty vydal knižně. Nabídka, o které se mi dříve jen zdálo a která se neodmítá, pokud máte naprosto přirozenou touhu, aby to, co píšete, četlo co nejvíce lidí. A tak je tu knížka založená především na povídkách, které jsem za ty dva roky psal a zveřejňoval na blogu. Něco jsem přidal, něco ubral, ale příliš jsem ani do těch nejstarších textů nezasahoval. Chtěl jsem, aby jednotlivé texty na sebe časově a vývojově navazovaly, ale zároveň, aby to byly samostatné dílky, které i díky své autenticitě dají dohromady jakýsi obraz o tom, jaké to je být tátou. Bez přikrášlování, bez zbytečných kudrlinek, občas s nadhledem, ob- 12

13 Petr Vurbs Vydal: Filip Čenžák, v nakladatelství "Pan Nakladatel" Filipa Čenžáka Holasova 1134/16, , Ostrava - Hrabůvka jako svou 4. publikaci Korektura: Mgr. Jana Válková Sazba: Filip Čenžák Obálka: Ondřej Žáček Tisk a vazba Finidr, s.r.o., Český Těšín Stran 160 První vydání Ostrava 2014 info@pannakladatel.cz