ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA

Transkript

1

2 Mgr. Vlastimil Novák 2012

3 ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA Vlastimil Novák

4

5 Obsah Bezděčí u Trnávky...10 Bělá u Jevíčka...14 Biskupice...17 Boršov...26 Borušov...34 Březina...35 Březinky...41 Dětřichov...42 Dlouhá Loučka...46 Gruna...48 Hřebeč...51 Chornice...55 Jaroměřice...61 Jevíčko...75 Koruna Křenov Kunčina Lázy Linhartice Ludvíkov Malíkov Městečko Trnávka Mezihoří Mladějov Moravská Třebová Nová Ves Pacov Petrůvka Pěčíkov Přední Arnoštov Radišov Radkov Rozstání Rychnov Staré Město Třebařov Udánky Útěchov Víska u Jevíčka Vranová Lhota Vrážné Zálesí...350

6

7 Úvod Atlas památek, který se Vám dostává do rukou, představuje soubor pozoruhodných uměleckých děl a staveb (architektonických, sochařských i malířských) ve městech a obcích regionu Moravskotřebovska a Jevíčska. Každá památka je představena stručným popisem své podoby a historického vývoje. Fotografie zachycují památky ve stavu, v jakém se nacházely v roce 2011, jejich vzhled v dřívějších dobách představují historické fotografie a kresby. V atlasu zachycené památky jsou pouze výběrem z nesčetného souboru zajímavých a pozoruhodných objektů, které v kraji za posledních tisíc let vznikly. Základní osu výběru tvoří stavby zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek, k nim se přidružují další objekty, které jsou v krajině nepřehlédnutelné ať svou podobou nebo významem. Atlas si však nečiní ambice být dokonalým přehledem všech staveb hodných pozornosti, je spíš návodem, jaké stavby se mohou stát dokumentem své doby, dokladem dobového vkusu, zručnosti místních řemeslníků a umělců a stojí za to o ně pečovat, uchovat je pro příští generace. Atlas by chtěl být odrazovým můstkem pro všechny, kteří se chtějí kulturním dědictvím našeho regionu zabývat hlouběji a podrobněji. Region Moravskotřebovska a Jevíčska byl vytvořen v roce 1999 na jihovýchodním okraji okresu Svitavy. Tvoří jej města Moravská Třebová a Jevíčko společně se svými spádovými obcemi. Zdejší kraj tradičně patřil k Moravě, vládla zde moravská šlechta, tvořili zde převážně moravští umělci. Do Čech se Moravská Třebová a Jevíčko dostaly v roce 1960, při územně správní reformě. Památek ze středověku v popisovaném regionu je nemnoho ostatně jako v jiných krajích v bývalých pohraničních hvozdech, kde do systematického osídlení během velké kolonizace ve 13. století bylo nanejvýš několik osad u obchodních cest. A protože kolonizaci zde financovala šlechta, nevznikly zde ani vznosné gotické hradní a chrámové stavby známé z královských měst. Mnohem více pamětihodností je pozdně gotických a renesančních. Zvlášť Moravská Třebová se tou dobou dočkala velkolepé přestavby v ryze renesanční město (svou výstavností se tehdy mohla rovnat i dnes podstatně větším Pardubicím)

8 Skutečně nesmazatelnou stopu zde zanechalo baroko. Hlavně církevní umění zásadně pozměnilo ráz zdejší krajiny v téměř každé vesnici byl postaven nebo alespoň opraven kostel, na vrcholech kopců se zdvihly poutní kaple a sousoší. V rozmachu vrcholně barokního sochařství paradoxně sehrála pozitivní roli velká tragédie morová epidemie z roku Díky ní vznikla celá řada morových památníků vzdávající dík za odvrácení morové rány. Z baroka pochází též nejstarší památky lidového umění, které v našem kraji vykrystalizovalo do nezaměnitelné podoby absorbující v sobě jak středověkou tradici, tak vlivy soudobých uměleckých slohů. 19. století přichází s romantismem a érou historizujících slohů, na jeho konci se objevuje nový fenomén industriálních památek staveb ryze praktického využití (továren, skladů, plynáren...), které jsou krásné svou účelnou jednoduchostí. Ve dvacátém století se uzavírá kapitola klasických památek (jako staveb pocházejících z minulých dob), nikoliv však kapitola kvalitních uměleckých děl, které si zaslouží naši pozornost. Secese a moderna z počátku století, funkcionalismus ze 30. let své umělecké hodnoty již prokázaly. Objekty ze 2. poloviny 20. století a postmoderní stavby z nového tisíciletí na prověření svých kvalit teprve čekají. Je na nás, abychom nejen u nich rozpoznali ty nejkvalitnější a přičinili se o jejich zachování, aby naše země ve světě neztratila pověst kulturní a umělecké velmoci, kde se snoubí přírodní krásy s krásami umělecký děl v jednom harmonickém celku. Kochejme se tedy půvaby našeho kraje, obdivujme dovednost našich předků, smysl pro harmonii a krásu dřívějších i současných umělců. Stačí jen umět se dívat kolem sebe

9 - 9 -

10 Bezděčí u Trnávky První písemná zmínka o obci je z roku V tomto období byla obec známá pod názvem Mitterdorf a patřila městu Jevíčku. Později byla k obci připojena osada Unerázka a společně tvořily samostatný statek, jež v roce 1408 vlastnil Jan Vojna z Litavy. V roce 1547 byla obec připojena k trnáveckému panství, s nímž pak sdílela osudy po zbytek feudální éry. V roce 1446 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a v roce 1610 rychta. Bezděčí si dodnes zachovalo historický ráz, nepoškodila je novodobá výstavba ani

11 jiné nevhodné zásahy. Většina stavení v obci si i přes některé dílčí úpravy zachovala svou původní tradiční podobu, díky čemuž patří Bezděčí k nejpůvabnějším vesnicím v celém regionu. Zvonice Ve středu obce stojí barokní kamenná zvonice, pocházející z 18. století. V přízemí, které plní funkci kaple, je placková klenba a dřevěný malovaný krucifix. Současný zvon, zasvěcený sv. Floriánu, byl ulit v roce Pilíř Nejsvětější Trojice Pilíř postavili manželé Antonín a Viktorie Langrovi v roce Na podstavci je Panna Marie Bolestná, na pilíři sv. Antonín Paduánský, sv. Florián a sv. Donát. Vrcholové sousoší představuje typ zv. Trůn milosti

12 Statek čp. 7 Velký, pečlivě opravený čtyřkřídlý statek z roku 1828, jak hlásá datace na portálku vstupních dveří, má obytné stavení obrácené na náves. Stodola v zadní části s ozdobnou fasádou byla postavena v roce 1883, jak se dočítáme z letopočtu ve štítě

13 Dům čp. 5 Nejobvyklejší dům v Bezděčí je přízemní čtyřkřídlá zemědělská usedlost v řadové zástavbě. Takový je i dům čp. 5, výjimečný krásně obnovenou historickou fasádou z 19. století. Dům čp. 24 Stavení je dalším hezkým příkladem uzavřeného čtyřkřídlého statku, zvnějšku téměř nedotčeného moderní dobou

14 Bělá u Jevíčka Poprvé je zmiňována jako Alberndorf roku 1258, kdy se stahuje pod soudní pravomoc města Jevíčka. K roku 1396 patří ves Sulíkovi z Radkova, tehdy ji dává jevíčskému klášteru. V roce 1722 byl v obci založen poplužní dvůr, zrušený a rozparcelovaný roku Po zrušení jevíčského augustiniánského kláštera roku 1784 prodal náboženský fond roku 1789 Bělou se Skočovou Lhotou a Roudkou pánům z Freienfelsu, kteří je připojili ke svému borotínskému panství. Dnes k Bělé náleží i sousední obec Smolná. V okolí se podobně jako na mnoha jiných místech regionu dříve těžil lupek, jak dokládá řada starých štol. Nepřehlédnutelnou je také Smolenská přehrada, postavená v roce 1933 na Maloninském potoku. Kaplička se zvonicí V místní části zvané Malonín stojí u statku čp. 124 drobná kaplička v secesně laděné podobě z počátku 20. století. Dnes se pyšní novou zářivě žlutou fasádou. Socha sv. Jana Nepomuckého Krásně obnovená skulptura stojí před statkem čp. 10. Na podstavci s volutovými křídly je reliéf svržení sv. Jana do Vltavy, na pilíři je znázorněna Assumpta (Panna Marie v slunci oděná). Po stranách na konzolách klečí andílkové. Památník postavili manželé Vavřinec a Anna Marie Knödlovi v roce

15 Kaplička se zvonicí ve Smolné

16 Kaplička se zvonicí ve Smolné Dominantu obce tvoří dvouvěží hasičské zbrojnice a zvoničky stojící vedle sebe na návsi. V interiéru drobné zvoničky čtvercového půdorysu je oltářík s Jezulátkem a mariánským obrazem. Vedle zvonice stojí od roku 1904 kamenný krucifix, postavený tehdy na náklady obce. Tělo Krista a portrét Panny Marie na podstavci jsou vyrobeny z biskvitu, nápisová deska z mramoru

17 Biskupice Snad již v desátém století oblast kolem Biskupic získali biskupové. Byla to doba, kdy česká knížata rozdávala statky církvi a klášterům. Stejně tak náležela biskupovi sousední obec Jaroměřice. Roku 1075 papež urovnal spor mezi pražským a olomouckým biskupem, jehož důsledkem bylo odtržení Biskupic od pražského biskupství a jejich začlenění k biskupství olomouckému. Aby olomoucká diecéze na svých statcích co nejvíce vydělávala, došlo někdy ve dvanáctém století ke kolonizaci lesa u Biskupic. Tak vznikly obce Kladky, Březinky a Nectava. První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z roku 1262, kdy olomoucký biskup Bruno daroval obec olomoucké kapitule. Roku 1361 koupil Biskupice markrabě Jan,

18 bratr krále Karla IV. Od roku 1386 se v Biskupicích střídají zástavní majitelé, 1412 se vesnice Biskupice dostala do vlastnictví Erharta z Kunštátu. V době husitské revoluce byly Biskupice vydrancovány, někdy v roce 1424 se jich zmocnil Víček z Opatovic. Po smrti Erharta z Kunštátu připadla obec dědictvím Žofce z Kunštátu. Ta ji prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic. V roce 1446 se Biskupice dostávají, zřejmě na základě dědictví, do držení pánů z Polanky. Roku 1493 je panství prodáno pánům z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se dvorem, pustý hrádek (Plankenberk) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín

19 Během 16. a 17. století se na Biskupicích vystřídala řada majitelů, roku 1713 je získal Vojtěch Liebštejnský z Kolovrat, v roce 1770 panství zdědili Blümegenové. V roce 1810 se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaaffgotsch. Ten dal roku 1833 postavit část vesnice zvanou Flintor. Jeho cílem bylo postavené domky prodávat zaměstnancům, kteří převážně pracovali v jeho lesích. Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil biskupický velkostatek, byli Thurn Taxisové. Zámek v Biskupicích Pravděpodobně někdy v letech postavili bratři Volfart a Jan Planknarovi z Kynšperka tvrz. V písemných pramenech se však jednoznačně poprvé připomíná až v roce 1614, kdy ji koupil Jaroslav Drahanovský z Pěnčína. K tvrzi patřil panský pivovar (stál na místě dnešní staré školy ), ve kterém se vařilo pivo až do roku Na místě staré tvrze dal Vojtěch Libštejnský z Kolovrat v letech postavit nynější čtyřkřídlý zámek. Nad středním průčelím byla věžička s hodinami, které byly později přeneseny a umístěny na kostele. Kolem zámku se rozkládala zahrada francouzského stylu. Tento šlechtický rod nechal v blízkosti zámku také zřídit panskou palírnu, která byla v provozu do konce 19. století. V letech byl zámek v držení Thurn Taxisů. Za těchto majitelů bylo opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a zbořeny domy pod zámkem. Na jejich místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou zdí

20 V roce 1945 přešel zámek do státní správy a sloužil po deset let mnoha účelům (ONV Mikulov, ČSD, KRAS Chornice). Roku 1955 sem byla přestěhována škola z čp. 11 ( stará škola ). Vznikla zde také kancelář a sedm bytů. O deset let později převzal objekt podnik MŠLZ Velké Opatovice, který ho nákladem Kč opravil. Bylo zbudováno 16 bytových jednotek, z konírny vznikl taneční sál. Od roku 1970 byl zámek opět majetkem MNV v Biskupicích. V součastné době je zámek v soukromém vlastnictví a čeká na svou rekonstrukci

21 Kostel sv. Petra a Pavla Kostel se v obci nacházel již ve středověku. Do roku 1775 to byl malý gotický chrám, zasvěcený stejně jako dnes sv. Petrovi a Pavlovi, a obklopoval jej hřbitov. Na hřbitově se údajně nacházela rovněž kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici. Hřbitov byl v roce 1822 z hygienických důvodů zrušen a přemístěn na okraj obce. Kostel dala vystavět Marie Antonie z Blümegen, vdova po majiteli Biskupic Rudolfovi Libštejnskému z Kolovrat, která se roku 1770 podruhé provdala za vlastního strýce Kryštofa z Blümegenu. Protože tento příbuzenský vztah znamenal z hlediska církve těžký hřích, chtěla si Marie Antonie stavbou kostela zajistit odpuštění. V září roku 1776 byl pozdně barokní chrám, postavený stavitelem K. Jelínkem, vysvěcen. Dovnitř byly pořízeny čtyři rokokové oltáře od J. Wintera s relikviemi světců Jana Nepomuckého, Václava a dalších. V následujících letech interiér obohatila socha Panny Marie Lurdské z roku 1890 stojící naproti kazatelně, roku 1918 byly zakoupeny sochy sv. Josefa a Aloise. Dominantou chrámu je obraz sv. Petra a Pavla nad hlavním oltářem, který nechala zhotovit roku 1862 šlechtična Johanna Paccassi, toho času hospodyně u Josefa Schaaffgotsche v Biskupicích

22 Co se týká duchovní správy, fara se dříve nacházela vedle kostela, v místě zvaném Na Spálenisku. Za třicetileté války však duchovní správa zanikla a obnovena byla roku 1782 jako lokální kaplanka, přičemž kaplani bydleli v zámku hned naproti sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle staré školy nová fara. Dnes jsou Biskupice spravovány z Jaroměřic

23 Hrad Plankenberk Roku 1361 území získal moravský markrabě Jan a hned započal se stavbou hradu. Po deseti letech byl dokončen a nazván podle způsobu stavby Plankenberg (Trámová hora). V roce 1386 hrad dostal od markraběte Prokopa v léno Jan Puška z Kunštátu. Ten se ve sporu mezi Prokopem a Joštem přidal na stranu Jošta, pročež mu byl hrad odebrán a přidělen Janovi z Boskovic a Brandýsa. Po jeho smrti hrad získal Erhart z Kunštátu. Toto neklidné období však hrad postihlo natolik, že je v roce 1412 uváděn jako pustý. Roku 1421 se hradu zmocnili husité a o rok později byl pravděpodobně dobyt a vypálen křižáckým vojskem. Obnovil jej královský hejtman Václav Šatný z Ještěda (z této doby pochází vnější opevnění hradu) a v roce 1468 odsud vedl útoky proti uherským oddílům Matyáše Korvína. V roce 1493 byl hrad dobyt a vypálen. Hrad je situován na kopci obtékaném dvěma potoky, které se pod

24 hradem stékají a plynou do říčky Nectavy. Ze samotného hradu se mnoho nezachovalo, jsou vidět valy, nepatrné části zdiva a hradní studna. Celková délka hradu byla 120 metrů, v nejširším místě měl 30 m. Jádro hradu v nejvyšším místě kopce o rozměrech 20 x 18 m obíhala dva metry silná hradba, uvnitř stála palácová budova. Před vstupní branou se rozkládal parkán s dřevěnou hradní kuchyní. Na předhradí se nacházely dřevěné hospodářské budovy, stáje, komory a zbrojnice. Vstup do hradu byl chráněn několika liniemi pozdně gotického opevnění. V nedávné době byla obnovena přístupová cesta na zříceninu hradu. V hradním prostoru se našlo mnoho keramických střepů, krom nádob i gotických kachlů s ornamentální a figurální výzdobou (český lev). Socha sv. Floriána Barokní socha, stojící mezi hlavní branou na zámek a schodištěm vedoucím ke kostelu, pochází z roku Socha sv. Jana Nepomuckého Sv. Jan Nepomucký, stojící na návsi, byl vytesán roku Stojí na podstavci s volutovými pilastry, vpředu je výjev světcova jazyka

25 Během své existence prodělal několik oprav, důkladnější proběhla v roce 1802 (jak uvádí datace na soklu). V poslední době obě díla, sochu sv. Floriána i sochu sv. Jana Nepomuckého, restauroval akademický sochař Martin Kovařík. Dne 25. září 1993 proběhlo v Biskupicích slavnostní svěcení těchto sochařských děl, na kterém se podílel světící biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlička

26 Boršov Již název obce dává jasně tušit, že vznikla v souvislosti s rozsáhlou kolonizací okolí Moravské Třebové, kterou prováděl Boreš z Rýzmburka. Osudy nedaleké Moravské Třebové pak obec sdílela i v následujících stoletích. Kostel sv. Anny Boršovský kostel byl postaven již ve 13. století jako opevněný kostel, poskytující útočiště místním usedlíkům v nebezpečných dobách. Během husitské revoluce kostel značně utrpěl, obnovy se dočkal na přelomu 15. a 16. století nákladem Ladislava z Boskovic. Ten také v roce 1509 pro kostel pořídil zvon. Za Kryštofa z Boskovic byl ke kostelu dosazen luteránský kněz, stejně jako na ostatní fary panství. V roce 1642 kostel vyrabovali Švédové, odvezli si odtud stříbrné bohoslužebné náčiní. Hned po skončení třicetileté války byl interiér kostela obnoven, nový hlavní oltář postavil třebovský řezbář Pavel Goldner, malířské práce provedl Bedřich Strauß. Vymaloval i oltář u kazatelny. Následovaly další opravy: roku 1673 položil mistr pokrývač z Útěchova Jakub Schremmer novou střechu, v téže době řezbáři z M. Třebové Jan Hofrichter a Jiří Presch vyrobili

27 nové zpovědnice a velký krucifix v presbytáři. V 80. letech 17. století postavil tesař Jiří Pink novou báň na věž a zvonovou stolici. Začátkem 18. století věž kostela déšť a sníh natolik poškodily, že byla celá v létě 1726 snesena a postavena znovu. Dnešní podoba báně pochází z roku V roce 1774 byly do kostela pořízeny nové varhany. Postavil je Martin Schmied z Březové nad Svitavou. Na přelomu 18. a 19. století byla stržena zchátralá chrámová loď a nahrazena novou, současnou. Vysvěcení se dočkala roku V roce 1870 se na kostele položila nová střecha, šindel nahradila břidlice a na věži plech. O něj se postaral klempířský mistr Karl Wirt ze Třebové. Dnešní varhany jsou z krnovské továrny Rieger z roku Roku 1885 byl kostel opatřen novou výmalbou, 1897 dodal malíř z Hynčiny František Winkler nové obrazy Křížové cesty. Roku 1912 byla postavena předsíň před vstupními dveřmi, hřbitov se dočkal rozšíření roku Roku 1937 provedli malíři František Felkl a František Tauschinsky novou výmalbu kostela. V tomtéž roce byly celkově renovovány varhany. Jádrem kostela je gotický čtvercový presbytář, sklenutý křížovou žebrovou klenbou, nad nímž se zdvihá barokní věž. V interiéru se zachovalo několik vrstev maleb včetně středověkých, zobrazujících postavy světců. K presbytáři přiléhá

28 patrová sakristie, velkým lomeným obloukem se kněžiště otevírá do lodě s nízkou neckovou klenbou. K severní stěně přiléhá boční kaple, nad níž se nachází oratoř. Nezvykle široká dřevěná kruchta sloužila nejen hudebníkům, ale i věřícím v dobách, kdy se při mších všichni dolů nevešli

29 Vnitřní zařízení kostela je většinou pseudogotické z konce 19. století, krom hlavního oltáře jsou v lodi oltáře Panny Marie Lurdské a Nejsvětějšího Srdce Páně. Varhany jsou vestavěny do neorenesanční skříně. Boční kapli dominuje barokní krucifix, který původně visel v průčelí františkánského kostela v Moravské Třebové

30 Kostel stojí na návrší uprostřed obce, obklopuje jej hřbitov, na nějž vede kryté, z větší části dřevěné schodiště, postavené v roce V jeho vrchní zděné části je nika s goticko-renesančním sousoším Getsemanské zahrady z 2. desetiletí 16. století. Uvažuje se, že by mohlo pocházet od téhož autora, který vytvořil reliéf Nanebevzetí Panny Marie na Bouzově. Umístění tohoto sousoší není původní, chybí figura sv. Jakuba. Socha sv. Jana Nepomuckého Rokokovou sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořil pravděpodobně Fr. Seidel kolem roku Celkovou opravou prošla roku Sv. Jan, u jehož nohou stojí putti, nesoucí kovový kříž, spočívá na mohutném podstavci zdobeném volutovými příporami a rokajovými kartušemi s atributy světce. Immaculata u domu čp. 209 Na jihovýchodním okraji obce stojí socha Panny Marie Neposkvrněné. Vznikla po velkém moru roku 1717 na popud místního učitele Bartoloměje Honische. V roce 1868 byla opravena nákladem Františka a Anny Hollerových

31 Dodnes se památník zachoval jen z části, dříve mariánská socha nepochybně stála na sloupu, také dnes chybí sokl podstavce. Fara Fara je v obci poprvé připomínána v roce 1486, od roku 1555 zde působil luteránský kněz. Po bitvě na Bílé hoře fara zanikla. Vlastního faráře v Boršově měli opět až od roku 1784 (dnes je obec opět spravována z Moravské Třebové). Dnešní farní budova s vysokou mansardovou střechou pochází z roku V roce 1805 na její stěnu namaloval sluneční hodiny třebovský malíř František Horký. V roce 1883 byla šindelová střecha nahrazena břidlicovou. Postavil ji Josef Rotter

32 z Mohelnice. V roce 1911 vyhořela stará dřevěná stodola a byla nahrazena novou, z pevného materiálu. Ve druhé polovině dvacátého století farní budova přišla o svou původní fasádu zdobenou lizénovými rámci a profilovanými římsami (její podobu dnes známe jen ze starých vyobrazení) a dostala utilitární břízolitovou omítku. Usedlost čp. 77 Uprostřed obce stojí nevelká zemědělská usedlost z počátku 19. století. Skládá se ze zděného obytného stavení a roubených hospodářských budov obklopujících malý dvorek. Je jednou z nejlépe zachovalou lidovou stavbou v obci

33 Usedlost čp. 37 Dům je dalším typickým příkladem drobnější zemědělské usedlosti, jejíž budovy (zděná obytná a roubené hospodářské) uzavírají dvůr

34 Borušov V r se objevuje Borušov s lesy mezi třebovským zbožím, které zapsal markrabě Jošt Heraltovi z Kunštátu. V r zapsal další z držitelů třebovského zboží Jiří Kostka z Postupic hrad a město Moravská Třebová a vsi panství, mezi kterým byl Borušov uveden jako ves náležící ke třebovské faře, Janu Heraltovi z Kunštátu a Pulmova. Ten panství ještě téhož roku zapsal Ladislavu z Boskovic. Ves později patřila třebovskému špitálu a byla přifařena ke Starému Městu. Koncem feudálního období v r žilo v Borušově 158 obyvatel. Většina domů ve vsi byla postavena z kamene či nepálených cihel, stodoly byly dřevěné, kryté šindelem nebo slámou. V r se stal Borušov součástí obce Prklišov, od ní se osamostatnil v r Po další reorganizaci v r se stal Prklišov osadou Borušova a od r se stala osadou Borušova obec Svojanov. V letech byl součástí obce Staré Město. Kaple Panny Marie V centru obce stojí neogotická kaple z konce 19. století

35 Březina Březina je poprvé písemně zmíněna roku 1365 jako součást třebovského panství. Místní usedlíci se dříve živili nejen zemědělstvím, ale donedávna i těžbou šamotové hlíny v povrchových dolech Prokop a Anna. Těžařskou tradici obce dodnes drží továrna, ležící hned vedle velkého jezera zatopeného lomu, kde se v šachtových pecích pálí lupek vytěžený v nedalekém lomu Březinka. Těžit se v Březině začalo v roce 1856, kdy podnikatel Ignác Meisel otevřel doly Anna I-II. V dole Prokop se začalo těžit roku 1937 hlubinným způsobem, dotěžen byl později povrchově

36 Od roku 1960 je součástí Březiny obec Šnekov. V obou obcích se zachovala řada původních zemědělských stavení. Březina je krom toho charakteristická i zástavbou městského charakteru v podobě několikapatrových bytových domů a typizovaných rodinných dvojdomků, stavěných pro zaměstnance místního šamotového závodu. Obce se mohou chlubit i četnými sochařskými sakrálními památkami v obci i krajině, většinou z 19. století

37 Kaple sv. Rocha a Šebestiána Barokní kaple svatého Rocha a Šebestiána s hranolovou vížkou a cibulovou helmicí pochází z roku 1715, kdy byla postavena jako poděkování za překonání moru. Upravena byla v r Krucifix stojící před kaplí je z roku

38 Smírčí kříž Monolitický kamenný smírčí kříž vznikl v 17. století, stojí před domem čp. 79. Skutečný důvod jeho vzniku dnes již neznáme, pravděpodobně byl vztyčen na místě, kde někdo přišel o život tragickým způsobem. Kříž měl kolemjdoucí nabádat k modlitbě za spásu jeho duše. Socha sv. Jana Nepomuckého Socha v centru obce byla postavena v roce Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na konzolách se světcovými atributy (palmová ratolest a klíč) původně klečeli andílci. Dům čp. 26 Trojkřídlá zemědělská usedlost vyniká ozdobným, klasicismem inspirovaným obytným stavením se zděnou přední světnicí a dalšími obytnými místnostmi v zadní, roubené části

39 Dům čp. 72 Jedná se o menší zděnou zemědělskou usedlost s harmonickými poměry mezi jednotlivými stavebními prvky, které jsou pro lidovou architekturu charakteristické. Kaple sv. Jana Nepomuckého Centrem obce Šnekov je neogotická kaple sv. Jana Nepomuckého z konce 19. století. Vedle kaple stojí kamenný kříž, který (jak se píše na jeho soklu) s vřelou zbožností nechal se svými sousedy postavit František Schwab v roce Na podstavci má reliéf Dolorosy, na pilíři nástroje umučení Krista. Dům čp. 7 ve Šnekově Zděné stavení, štítem obrácené k ulici, je nepřehlédnutelné díky své kolmo přistavěné dřevěné stodole, opatřené bedněnou pavlačí

40 Statek čp. 13 ve Šnekově Velký statek se skládá ze dvou objektů na půdorysu písmene L uzavírajících mezi sebou dvůr. Větší, starší objekt s obytnými prostory, stodolou a kůlnou je z větší části roubený, mohutný komín naznačuje, kde stála černá kuchyně. Druhý, mladší objekt je zděný

41 Březinky Obec šplhající se po zalesněné stráni Nectavského údolí poprvé se v písemných pramenech poprvé prokazatelně připomíná v roce Byla součástí biskupického panství a s ním v historických dobách sdílela i jeho osudy. Na rozdíl od většiny ostatních sídel regionu vždy byla českou obcí. Nebyla tak zasažena poválečným odsunem. Kaple Drobná kaplička je dominantou obce díky své poloze na vrcholku prudkého svahu nad průběžnou silnicí v centru Březinky

42 Dětřichov Ves vznikla jako součást sítě venkovských osad kolem Moravské Třebové, budované Borešem z Rýzmburka, na rozdíl od jiných zde vznikl zemanský dvůr. Tvrz Uprostřed obce, nedaleko budovy bývalé mlékárny, se zvedal mírný pahorek, kterému se odedávna říká Zámecký okraj. Jednalo se o pozůstatek tvrze, o níž sice nejsou žádné písemné zprávy, ale souvisí nepochybně s dětřichovským lénem, které náleželo k hradu Moravská Třebová. Jeho prvním majitelem byl od roku 1321 Tylo Ziegenkopf. Roku 1408 Dětřichov připadl moravskotřebovskému špitálu, který zdejší tvrz nepotřeboval, a ta tak během doby bezezbytku zanikla. Tvrz měla pravděpodobně dřevěnou konstrukci a chránil ji val a vodní příkop. V roce 1935, když se stavěla mlékárna, bylo na jejím místě nalezeno velké množství keramiky ze století

43 Kaple sv. Anny Kaple byla postavena v empírovém stylu v roce 1895 na místě starší dřevěné svatyně. Interiéru kaple čtvercového půdorysu vévodí neogotický oltář se sochou Panny Marie Lurdské. Krucifix před kaplí Monumentální, bohatě zdobený památník byl vztyčen v roce 1820 Františkem Negerinem. Na podstavci s volutovými křídly je reliéf Nejsvětější Trojice (ikonograficky se řadí k typu Trůn milosti), pilíř zdobí dvě okřídlené andílčí hlavičky a planoucí srdce Páně. U paty pilíře leží lebka obtočená hadem. Krucifix vznikl ve velmi aktivní kamenické dílně Františka Mielnického, která svou produkcí hojně zásobovala kraj od Dobrušky po Olomouc. Statek čp. 69 Velká zděná účelně jednoduchá zemědělská usedlost čtyřkřídlé dispozice s valbovou střechou, získala

44 svou současnou podobu koncem 19. století. Z téže doby jsou i krásné vstupní dveře. Dům čp. 17 Půvabná zemědělská usedlost obvyklé uzavřené dispozice je neobvykle pečlivě udržovaná. Památník obětem nacismu Památník stojí na místě nacistického koncentračního tábora pro těhotné ženy. Tábor byl postaven v létě 1939 pro dělníky pracující na stavbě dálnice u Bílé Studně. Skládal se ze čtyř dřevěných ubytovacích baráků, kuchyně a sociálního zázemí. Dělníci se do něj měli nastěhovat na jaře roku 1940, jenže stavba v tomto úseku byla nejdříve odložena a pak vzhledem k situaci na bojištích nikdy ani nezačala. Od roku 1942 se tábor využíval jako tzv. Porodní tábor pro východní dělnice. Nacistický režim potřeboval nahradit tisíce mužů bojujících na frontách. Využily se k tomu také ženy z okupovaných zemí východní Evropy, které byly přidělovány na

45 práci jak do továren, tak k místním německým sedlákům. V případě, že otěhotněly, byly umísťovány do dětřichovského tábora. Také se zde soustřeďovala novorozeňata, jejichž matkám zaměstnavatelé nedovolili mít je u sebe. K ubytování rodiček a dětí sloužily dva baráky, v baráku s kuchyní byla zřízena porodní místnost. Další dva baráky sloužily jako skladiště a zázemí pro velitelství tábora a dozorce. Režim v táboře byl podobný jako v jiných koncentračních táborech. Ženy zde žily s minimálními příděly jídla, ve špatných hygienických podmínkách. Jejich děti byly často hned po porodu usmrcovány injekční stříkačkou. Další zemřely na různé nemoci či hladem. Mrtví z tábora byli nejdříve pohřbíváni na hřbitově ve Starém Městě, později byli zahrabáváni přímo u tábora. Tábor fungoval až do konce války. Během té doby tu zemřelo asi 206 dětí a 14 dospělých žen. Po válce byly táborové baráky zlikvidovány. Existenci tábora dnes připomíná nápisová deska v místě tábora a kamenný památník s řadou symbolických hrobů na táborovém pohřebišti (na jeho ploše roste borový háj)

46 Dlouhá Loučka Obec je poprvé připomínána v roce 1365 v souvislosti s prodejem moravskotřebovského panství Jindřichem z Lipé markraběti Janovi. Hrad Poměrně rozlehlý dřevěný hrad se rozkládal na konci Dlouhé Loučky směrem k Útěchovu na osamělém zalesněném pahorku zvaném Hrádek. Objekt se skládal z vlastního hradu a předhradí, obklopoval jej příkop a val s palisádou. Přístup k hradu dále chránily tři dnes zaniklé rybníky. O jeho existenci se krom jedné zprávy z roku 1267 nedochovaly žádné písemné záznamy, pouze nálezy keramiky jeho existenci datují do konce 13. a průběhu 14. století. Obýval jej snad nějaký leník podřízený třebovským pánům, mohlo také jít o tzv. kolonizační provizorium postavené hned na začátku osídlování regionu. Statek čp. 20 Těsně u silnice pod prudkou strání stojí velmi dobře zachovalý zděný trojkřídlý statek s patrovým obytným stavením

47 Vedle stojí půvabný neogotický křížek s reliéfy sv. Antonína Paduánského, Panny Marie a sv. Josefa na podstavci

48 Gruna Obec byla založena současně s ostatními vesnicemi ve 13. století, její vývoj se příliš nelišil od ostatních vsí na třebovském panství. Od roku 1960 je součástí Gruny osada Karlín, která vznikla v roce 1787 rozparcelováním poplužního dvora ve Svojanově, další součástí Gruny je Žipotín. Tato obec byla původně mnohem větší, v dobách středověku patřila k cimburskému panství a k Třebové se dostala v roce Kostel sv. Vavřince Kostel uprostřed hřbitova v obci stál již ve středověku, poprvé se připomíná v roce 1406, kdy byl spravován farářem z Městečka Trnávky. V roce 1775 byl již velmi zchátralý, a proto místní rodák Jakub Homma (farář v Brumovicích) založil nadaci na stavbu nového kostela. V roce 1804 na ní bylo zlatých, což umožnilo začít plánovat, jak bude kostel vypadat. K samotné stavbě však došlo až roku Nový kostel v empírovém stylu byl od roku 1863 farní (z téže doby pochází i jednoduchá jednopatrová budova fary). Hřbitov byl po severní straně kostela založen v roce Oltářní obrazy i Křížovou cestu pro kostel namaloval Jan Tittmann

49 V roce 1963 kostel vyhořel a následujícího roku byl zbořen. Krucifix na hřbitově V centru hřbitova stojí mohutný, bohatě zdobený krucifix z poloviny 19. století. Vpředu

50 na podstavci je reliéf Zmrtvýchvstání Krista, římsa podstavce přechází do trojúhelníkového štítu s reliéfem Božího oka. Na konzolách podstavce stojí sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty a vzhlíží ke Kristu. Pilíř, na němž stojí samotný kříž, je zdoben reliéfy sv. Maří Magdaleny, sv. Bartoloměje a sv. Vavřince. Další zajímavý krucifix z konce 19. století stojí u brány na hřbitov, je komponován v neogotickém stylu. Dům čp. 50 Krásná čtyřkřídlá zemědělská usedlost je z větší části roubená. Její počátky sahají až do 18. století. Na obytné stavení obrácené štítem k ulici navazují zděné chlévy, k polím se obrací velká roubená stodola. Vedle obytného stavení je průjezd do dvora a další roubené chlévy. Kaple Panny Marie v Žipotíně Drobná kaple s věží, vrcholící cibulovou bání v hlavním průčelí, má čtvercovou loď a půlkruhový závěr. Po odsunu německého obyvatelstva kaple začala chátrat a dostala se na pokraj zřícení. Nedávno byla pečlivě opravena včetně krucifixu před ní. V Karlíně je obdobná kaple, lišící se od žipotínské věží, která je svou hmotou vtažena do vstupního průčelí, její střecha má jehlancový tvar

51 Hřebeč Nevelká osada leží v místě, kde silnice vedoucí z Olomouce na Svitavy a pak dál do Čech překračuje Hřebečský masiv. Odedávna zde byla formanská stanice, která poskytovala zázemí i čerstvé koně povozníkům, vezoucím své zboží po prudké silnici. Dominantou Hřebče je od roku 1997 silniční tunel dlouhý 354 metrů, který dopravu odvedl ze serpentin staré silnice. Kaple sv. Josefa Kaple byla v neogotickém stylu postavena v letech

52 Hrad Hrádek postavil Fridrich ze Šumburka jako opěrný vojenský bod na hranicích třebovského panství s državami olomouckého biskupa Dětřicha z Hradce a premonstrátského kláštera v Litomyšli. Vedla kolem něho také obchodní stezka z Čech na Moravu. Fridrich se záhy dostal do politických sporů s biskupem, které řešil loupeživými výpravami na jeho svitavské državy. Dětřich soudní cestou požadoval náhradu škody a zboření hřebečského hradu. Následné rozhodnutí soudu o odstranění stavby a náhradě škody Fridrich nerespektoval, pročež král Václav II. poslal na Moravu královské vojsko vedené Závišem z Falkenštejna, které hrad na jaře 1286 dobylo. Fridrich byl jen díky mnoha přímluvám omilostněn. Přesto nepřestal vystupovat proti královské autoritě, takže byl záhy znovu zajat a od vykonání ortelu smrti jej zachránila další milost krále Václava II., kterou byl odsouzen pouze k useknutí prstu na pravé ruce (tento příběh inspiroval Vladislava Vančuru k jeho slavné Markétě Lazarové). Hrad byl v těchto bojích značně poškozen a k jeho obnově již nedošlo

53 Hrádek stál na ze dvou stran prudce se svažujícím výběžku, na okraji osady Hřebeč, dnes přímo nad tunelem hlavní silnice mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. V jeho areálu dnes stojí sloupy vysokého napětí. Při jejich stavbě byla zarovnána část jádra a a zasypána část příkopu. Hrad byl kamenný, jeho dominantou byla vysoká okrouhlá bergfritová věž v severozápadním koutu jádra o vnitřním rozměru 3,5 metru. Po ní však dnes není ani památky. Do nevelkého trojúhelného nádvoří se vstupovalo přes parkán, hradní palác zaujímal jihovýchodní stranu areálu. Hrad odděloval od výběžku 16 m široký a dodnes částečně zachovaný příkop, před nímž byl val, a ještě jeden asi 10 m široký příkop, dnes téměř zničený. Hřebečské doly Mechanická tkalcovna a barvírna bratří Václava a Theodora Steinbrecherových v Moravské Třebové potřebovala pro provoz svých parních strojů velké množství paliva. Proto byla v roce 1863 na Hřebči vyhloubena první štola, která narazila na vydatné ložisko uhlí (tou dobou se uhlí již několik let těžilo i v sousedním Boršově a Útěchově). Nový důl pojmenovaný podle továrníků Václav Theodor zahájil více než stoletou hornickou tradici na Hřebči

54 mezi Hřebčí, Novou Vsí a Mladějovem. Lupek se po ní snadno dostal do Mladějova, kde byl překládán na trať Třebovice Moravská Třebová a odvážen k dalšímu zpracování. Rozrůstající se hřebečský důl se postupně propojil s okolními doly Gerhard (založen roku 1904) a Josefi (jeho první V roce 1904 důl koupil podnikatel Gerhard Mauve a začal v něm místo uhlí těžit žáruvzdorný jíl (lupek). U dolu bylo tehdy postaveno několik komorových pecí na výpal jílu, kterých postupem doby přibývalo, až jich tu po druhé světové válce bylo více jak sto. Surovina se z Hřebče nejdříve odvážela koňskými povozy. Protože tento způsob přepravy byl pomalý a nákladný, vybudovala se v letech úzkorozchodná železnice, která spojila všechny velké doly štoly se začaly razit v roce 1875), na povrchu vznikly nové budovy sloužící potřebám těžby. V 50. a 60. letech 20. století se na Hřebči hloubily nové těžní štoly, které nahradily ty původní. Těžba na Hřebči byla ukončena v roce 1991, následovala likvidace dolů dokončená v roce Budovy se zbytky důlních zařízení v rozlehlém areálu hřebečských dolů zůstaly opuštěné, postupně se mění ve zříceniny a pohlcuje je okolní příroda

55 Chornice Obec Chornice se rozkládá na křižovatce silnic z Trnávky do Biskupic a z Jevíčka do Konic. Vznikla v době německé kolonizace ve 13. století, první písemná zmínka pochází z roku Po roce 1323 náležela ves pánům z Lipé a po dělení majetku roku 1346 ji drželi společně Jindřich, Čeněk a Pertolt z Lipé. Roku 1402 přidělil markrabě Jošt ves

56 Chornice Heraltovi z Kunštátu, jeho nástupce Boček zapsal roku 1418 větší část Chornic a polovinu Vísky u Jevíčka Janu z Boskovic. Dalším vlastníkem obce byl Beneš z Boskovic, který roku 1502 svůj majetek převedl na Ladislava z Boskovic a na Třebové. V následujících letech nejsou o osudu Chornice žádné písemné zprávy, s výjimkou roku 1546, kdy je jako chornický farář uváděn luteránský kněz Jan Sopouch. Kostel sv. Vavřince Ze širokého okolí nepřehlédnutelnou dominantou kostela je mohutná gotická kamenná věž ze 14. století. V dobách ohrožení se stávala útočištěm místních obyvatel, zde se mohli aktivně bránit nepříteli, jak dokládají střílny ve druhém a třetím patře. V roce 1578 byl kostel přestavěn, věž tehdy získala velmi vysokou střechu. V roce 1701 byla nově zaklenuta chrámová loď

57 Roku 1731 prošel kostel celkovou renovací a o devatenáct let později byla k jižnímu boku hlavní lodě přistavěna velká kaple Panny Marie a sakristie. V roce 1908 zasáhl kostel požár a shořela také střecha věže. Do dnešní podoby chrám uvedla firma Mackerle z Jevíčka. Oprava probíhala v letech a věž při ní byla o několik metrů snížena. Hlavní loď s opěrnými pilíři zvenčí je sklenuta třemi poli křížové klenby, o něco užší pětiboký presbytář má valenou klenbu s výsečemi, dosedajícími na pilastry s korintskými hlavicemi. Přízemí věže má křížovou žebrovou klenbu. Dominantou interiéru je netradičně pojatý moderní kříž s barokním tělem Ukřižovaného. Dále je v lodi řada soch světců. Sochy jsou různé velikosti, stáří i kvality. V rohu u vstupních dveří je varhanní pozitiv. Původně stál na dřevěné kruchtě, která byla ve druhé polovině 20. století odstraněna. Hlavní loď se dvěma velkými oblouky otevírá do mariánské kaple (svou velikostí spíše tvořící boční

58 loď). Její vybavení je barokní, naproti mramorovanému portálovému oltáři je namalována freska Naděje nebožtíků (hříšníci v očistci přes mříže vzhlíží k Panně Marii trůnící v oblacích), jejím autorem je Juda Tadeáš Supper. Kostel obklopuje hřbitov. Ten je přístupný z jedné strany širokou branou s moderní mříží, z druhé strany krytým schodištěm, které svou dnešní podobu

59 dostalo po rekonstrukci v roce Ve štítě je nika s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého. Do hřbitovní zdi je vevázána neogotická márnice půlkruhového půdorysu z roku Uvnitř je dnes pseudorománský oltář z konce 19. století, který byl původně hlavním oltářem v kostele. Socha sv. Jana Nepomuckého Barokní monument byl před kostelem vyzdvižen roku Patří k nejkrásnějším nepomucenským sochám v regionu. Kalvárie u školy Velký, pozdně barokní kříž naproti kostelu vedle budovy školy byl postaven v roce Na podstavci stojí sochy plačící Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Autorem monu

60 mentu je některý regionální lidový kameník. Dům čp. 64 V centru obce se zachovala řada původních zděných zemědělských usedlostí obrácených do ulice dlouhou okapovou stěnou obytného stavení. Hospodářské budovy na ně navazují v zadní části. Jedním z nejlépe zachovalých takovýchto domů, který má i původní zdobenou fasádu a střechu pokrytou břidlicí, je dům čp

61 Jaroměřice Ves založil pražský a olomoucký biskup Jaromír (bratr českého krále Vratislava) mezi roky , majetkem pražského biskupství byl Jaroměřický statek v letech Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu. Po nich získal panství Kuneš Naksera z Chotěvic. Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník, po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka. Po jeho smrti přešlo panství na Hynka Smidarského z Újezda. Roku 1510 je dostal Petr Šedík z Kunčiny jako zástavu od krále Vladislava II. Byl pravděpodobně prvním, kdo zvolil Jaroměřice za své sídlo a založil zde tvrz. Závětí z roku 1541 přešel jeho statek na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu a roku 1559 na sestry Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z Rychnova. Roku 1563 se na statku uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan. Od roku 1564 držel statek v zástavě od krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jeho manželkou byla Eliška Šarovcová ze Šarova. Po něm zdědil Jaroměřice syn Jan Blahoslav Bílský. Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl, manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a

62 statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na katolickou víru, byl mu statek vrácen. Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660 panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z Chobyně, komisař lánské vizitace. Tento rod pak vlastnil Jaroměřice až do roku 1756, kdy je koupil Karel Otto Salm-Neuburk. Jeho rodina drží statek do roku 1874, kdy přechází na majitele panství biskupického Thurn-Taxise. Jaroměřice byly zemědělská obec s převahou lesů v mimořádně velkém katastru, krom toho zde od roku 1893 fungovala továrna na zemědělské stroje Vymětal, vyráběly se zde také umělé květiny a cementové zboží. Zámek Na místě dnešního zámku stála původně malá tvrz, kterou pravděpodobně vystavěl na počátku 16. století tehdejší majitel Jaroměřic Petr Šebík z Kunčiny. Za Jana Blahoslava Bílského z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční zámek. Z této doby také pochází vstupní portál s erbem rodu Bílských z Kaříšova a českými nápisy a velmi hodnotná sgrafitová výzdoba. Nad portálem mezi okny prvního patra byly pravděpodobně sluneční hodiny a po jejich stranách malé erby: rodu Bílských z Kaříšova a rodu Lichnovských z Voštic. Přes celé průčelí jsou nad okny přízemí kruhové medailony s portréty v tomto pořadí zleva doprava: Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, Janova manželka Kateřina Lichnovská z Voštic, znak rodu Bílských z Kaříšova s písmeny IBBK (= Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova), znak rodu Lichnovských z Voštic s písmeny KLZW (= Kateřina Lichnovská z Voštic), dále pravděpodobně Petr Bílský z Kaříšova a jedna ze dvou manželek Petra Bílského z Kaříšova. V prvním patře vedla kolem budovy dřevěná pavlač, na niž se vystupovalo dveřmi nad hlavním vchodem. Ve stejném roce jako zámek byl také hned vedle zbudován panský dvůr se sýpkou

63 Zámek sloužil jako panská rezidence (Bílškých z Kaříšova, Zástřizlů, Šubířů z Chobyně) až do roku 1735, kdy si noví majitelé zvolili za centrum panství Velké Opatovice a tamní zámek. Poté sloužila budova k hospodářským účelům a také byla pronajímána do soukromého vlastnictví. Po roce 1945 připadl zámek obci a slouží jako sídlo obecního úřadu a mateřské školy. V interiéru jsou v přízemí křížové hřebínkové klenby, první patro je plochostropé, ve dvou místnostech stropy zdobí štuková zrcadla

64 Poutní místo Jižně od Jaroměřic se vypíná strmý kopec, na němž byl roku 1664 postaven kříž, u kterého se konaly pobožnosti. Podle pověsti tu byl vyzdvižen jako obrana před zlým duchem Kadrmenem, který měl žít v rokli pod kopcem a sužovat kraj rozličnými živelnými pohromami. Roku 1683 byla na témže místě majitelem jaroměřického panství Františkem Juliem Šubířem z Chobyně postavena kaple jako poděkování za odvrácení morové nákazy z roku 1680 (na mor zemřelo 47 osob). Byla zasvěcena ochráncům proti moru: sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Ke kapli ve volných dnech putovali lidé z Jaroměřic a okolí, aby zde konali pobožnosti Křížové cesty a modlitbu Růžence. Zakladatelem dnešního poutního místa byl Šubířův syn, nejvyšší zemský sudí František Michal Šubíř ( ), který chtěl rozšířit stávající kostel jako poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Jany Sakové z Bohuňovic. Na doporučení františkána z Moravské Třebové P. Jeronýma Weitha, poutníka do Palestiny, který v jaroměřickém kopci viděl určitou podobu s jeruzalémskou Golgotou, byl na kopci vybudován areál symbolizující poslední dny působení Krista na Zemi. 4. května 1712 byl položen základní kámen ke stavbě kostela Povýšení Svatého Kříže a již 14. září 1713 byl dokončený chrám vysvěcen. Stavitelem byl brněnský František Benedikt Klíčník. Za autora projektu bývá označován Jan Blažej Santini

65 oltářem také pohřbeni). Centrem interiéru je hlavní oltář s obrazem Vykupitele, vytvořeným a posvěceným v Římě v kostele Svatyně Svatých, kde visí originál tohoto obrazu. Vlevo na bočním oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Feliciána (pro Kalvárii získané v roce 1735), na pravé straně je oltář s podobnou rakví, v níž je vystavena napodobenina Turínského plátna, kolem Krista jsou zde zpodobeny nástroje jeho umučení, nad oltářem visí velký krucifix. Za hlavním oltářem je kaple se sousošími Getsemanské zahrady (spící apoštolové, modlící se Kristus) a sousoším hříšníků v očistci. V kapli je také mariánský oltář a oltář se sousoším Piety. Před kostelem se rozkládá velké nádvoří, obehnané vysokou zdí traktovanou výklenky. Na podélných stranách stojí vždy tři kaple. Vchází se do něj Podle papežského výnosu Klementa XI. mohli poutníci na jaroměřickou Horu Kalvárii získat tytéž odpustky, jaké bylo možné získat při pouti do římské Svatyně Svatých u Lateránské baziliky. V následujících letech přibyla obdélníková kaple Getsemanské zahrady s výzdobou imitující krápníkovou jeskyni, Na nádvoří vznikla Betlémská kaple a hrob Panny Marie. V poslední době celý poutní areál prochází celkovou rekonstrukcí. Jádro chrámu tvoří dva příčně spojité trojlisté útvary, k nimž na východě přiléhá čtvercová kaple a na severu taktéž čtvercová sakristie s oratoří v patře. Na hlavním průčelí jsou ve výklencích umístněny tři kalvárské kříže a pod nimi kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky (oba jsou v kostele před hlavním

66 branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad níž je sousoší Ecce Homo. V podélné ose pak následuje čtvercová hrobní kaple Panny Marie a za ní Betlémská kaple s hrobní Kristovou kaplí v patře, volnou kopií stavby v Jeruzalémě. U kaple je kovovou ohradou obehnaná kopie kamene pomazání těla Kristova - "Lapis Uncti-onis". Je to místo, kde bylo tělo Krista před pohřbením balzamováno. V postranních půlkruhových kaplích jsou výjevy s náměty: Rozdělení roucha Kristova, Věznění Krista, Bičování Krista, Zjevení Krista Maří Magdaleně, Nalezení sv. Kříže, Korunování Krista trním

67 Pozoruhodná je křížová cesta s neobvyklým počtem jedenácti zastavení. Vznikla kolem roku Její začátek je v Jaroměřicích v kapličce zv. Pilátův dům u kostela Všech Svatých kamenný reliéf zobrazuje Ježíšovo odsouzení. Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce kolem sedmi zastavení ve tvaru kamenných pískovcových obelisků od italského sochaře Klementa (s výjevy: Ježíš na sebe bere kříž; Ježíš potkává svou matku; Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž; Ježíš potkává plačící jeruzalémské ženy; Veronika podává Ježíšovi roušku, do níž si utřel tvář; Ježíš padá pod křížem; Ježíš znovu padá pod křížem). Trojice křížů na průčelí kostela je deváté zastavení, poslední dvě zastavení jsou ve formě obrazů a jsou umístěna v chrámu po obou stranách hlavního oltáře

68 Fara Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba na půdorysu tvaru ondřejského kříže - fara a Loretánská kaple. Dne byl položen základní kámen ke stavbě. Když byla roku 1731 postavena část budovy, konalo se 4. listopadu slavnostní uvedení duchovních správců do ní. Ve třetím křídle směrem ke kostelu, přistavěném ke dvěma již stojícím ramenům fary v roce 1742, je Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Na oltáři v Loretě je starobylá soška P. Marie loretánské, dovezené sem roku 1720 z italské Lorety. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští řeholníci z augustiniánského řádu, kteří zde v 18. století vedli duchovní správu, a další obyvatelé fary

69 - 69 -

70 Kostel Všech svatých Takzvaný Dolní kostel, zasvěcený Všem svatým, byl postaven ve středověku jako gotická jednolodní stavba s věží. Zpočátku byl jaroměřický kostel přifařen k Biskupicím. Posléze se stal farním, avšak po husitských válkách v 15. století duchovní správa v Jaroměřicích opět zanikla. V 16. století tu až do Bílé hory roku 1620 působili českobratrští duchovní. Potom byli Jaroměřičtí přiřazeni postupně do Biskupic a do Jevíčka, odkud byli vyfařeni roku Od roku 1714 byl kostel Všech svatých filiálním kostelem nově zbudovaného kostela na Kalvárii. Roku 1809 byla opět zřízena samostatná farnost Jaroměřice. Za Jana Bartodějského z Bartoděj, který vlastnil jaroměřické panství v letech , byl kostel s největší pravděpodobností přestavěn a získal tak dnešní tvar. Svědčí o tom např. zvon z roku 1611 odlitý pro slávu a ke cti Všem svatým i zvon s nápisem O rex gloriae veni cum pace (Ó přijď králi slávy s pokojem). Za této přestavby byly asi sneseny gotické klenby, odsekány opěrné pilíře, zrušena lomená okna a do boků lodi vestavěny dvě boční kaple s polygonálními závěry. Zvonové patro věže je z 18. století, v téže době byl upravován i interiér, jak dokládá jemná štuková výzdoba klenby presbytáře a hlavní oltář. Stavebně upravován byl kostel znovu na začátku 19. století, velké opravy doznal po požáru

71 v roce Roku 1911 musela být kvůli špatné statice zbořena a vystavěna ve větších rozměrech předsíň kostela. Poslední oprava proběhla v letech K nejhodnotnějšímu a nejstaršímu vnitřnímu vybavení patří náhrobní kámen s vyobrazením rytíře Jana z Linhartic z roku 1562, který sídlil na jaroměřické tvrzi. Náhrobník se nachází po pravé straně ve zdi kněžiště a je opatřen reliéfem postavy rytíře s erbem a nápisem: Léta Páně 1562 v pátek před svatým Pavlem na víru obrácení v hodinu 9 na noc umřel jest urozený pán Jan rytíř z Linhartic a na Jaromierzicich a tuto pochován jest. Jan Milici byl mistr na hrob. Kolem nohy rytíře se vine had a je tedy domněnka, že byl uštknut hadem, nebo otráven. Pozoruhodná je také moderní plastická křížová cesta. Okolo kostela se původně rozkládal obecní hřbitov. Dnes se na tomto zhruba trojúhelníkovitém prostranství s parkovou úpravou nachází v rozích socha sv. Jana Nepomuckého (postavená nákladem Jana Pokorného roku 1882), barokní sloup se sochou sv. Floriána a kříž z roku