Toponymické vytváření prostoru nového socialistického města

Transkript

1 24 Toponymické vytváření prostoru nového socialistického města Ve 40. a 50. letech 20. století byla vybudována řada nových socialistických měst, jejichž uliční názvosloví dodnes obráží dobu svého vzniku. Na příkladu lokalit Ostrava-Poruba, Ostrava-Zábřeh a Havířov se článek zabývá tématem ideologického vlivu na zeměpisná jména a současně připomíná otázku památkové ochrany uličních názvů v mladých městech. Toponyma a ideologie Toponyma, zeměpisná jména, fungují ve vzájemné interakci s prostorem krajiny. Obrážejí její povahu a proměny a současně určují prostřednictvím jazykového vyjádření její vnímání. Jedním z aspektů, který rovněž vstupuje do vztahu mezi zeměpisným názvem a prostorem, je ideologický vliv. Jeho výsledkem jsou tzv. honorifikační (oslavná) jména typu Stalingrad, Sztálinváros, Stalinstadt (města), Stalinska Bistrica (řeka) nebo třída maršála Stalina (ulice), abychom uvedli příklady z doby vrcholícího kultu osobnosti J. V. Stalina, jehož byla právě toponymická honorifikace jedním z průvodních jevů. Vzniká tak tzv. státní či politická krajina, která bývá hodnocena jako sterilní a unifikovaná, ke svým obyvatelům i k charakteru místa zcela indiferentní. Honorifikace se v soustavě českých místních jmen významněji neuplatnila, s výjimkou několika obecně známých případů, např. Gottwaldov, Havířov, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová, Sokolov, Švermov, na rozdíl např. od toponymie zemí bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie či Bulharska. Uvedené konstatování však nemůžeme přenést na prostor města, kde honorifikace výrazně poznamenala vývoj uličního názvosloví ve druhé polovině 19., a zejména ve 20. století. Toponymie prostoru budovatelského města Koncem 40. a v průběhu 50. let 20. století byla na území Československa vybudována řada nových měst a sídlišť. Šlo především o lokality v průmyslových oblastech, vázané na těžký a těžební průmysl, např. Handlová, Havířov, Horní Slavkov, Nová Dubnica, Ostrava-Poruba, Ostrava-Zábřeh, Ostrov nad Ohří nebo Švermov. Nejen jejich urbanismus, architektura sorely (socialistický realismus), ale také toponymie utvářela reprezentativní prostor nové společnosti určený pro nového člověka. I když se třeba v případě Havířova a Švermova setkáváme s veřejnou soutěží na název nového města, jejich toponymie nevznikla přirozeně, ale jako celek místní jméno + uliční názvy byla určena ideologickou poptávkou. Třemi příklady, na něž zaměříme svou pozornost, jsou sídliště Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Poruba, a především město Havířov. Ostrava-Zábřeh a Ostrava-Poruba S výstavbou sídliště Zábřeh, původně nazvaného Stalingrad, se začalo již v roce Názvu Stalingrad odpovídalo i uliční názvosloví motivované jmény hrdinů bitvy u Stalingradu, které se vzácně uchovalo až dodnes. Důvodem, jenž zabránil přejmenování ulic po roce 1989, byla nejen úcta k hrdinům druhé světové války, ale i skutečnost, že tak rozsáhlá administrativní změna by zkomplikovala život obyvatel sídliště. S výjimkou ústředního náměstí Slovenského národního povstání tu najdeme ulice pojmenované Asejevova, Čujkovova, Chrjukinova, Pjanovova, Rodimcevova nebo Žoluděvova. Druhým příkladem je ostravská Poruba, která se začala stavět roku 1950 jako Nová Ostrava, i když se nový název nakonec nevžil. Její uliční síť již netvoří tak jednolitý celek, jako je tomu v případě Zábřehu. Je Ostrava-Poruba. Hlavní třída, až do roku 1990 Leninova třída, dodnes lidově Leninka. Foto: J. David kompromisem mezi ideologickým prostorem budovatelské současnosti a odkazy na tradice české kultury, např. Budovatelská, Fučíkova, Komenského, Leninova, nám. Boženy Němcové, Thälmannova, Václava Kopeckého, a dotvářejí ji popisná pojmenování typu Dvorní, Spojů, Školní. Hornické město Havířov Nejzajímavějším příkladem mezi sledovanými lokalitami je bezesporu město Havířov (okr. Karviná), nejmladší nově založené město v Česku, které je badatelsky objevováno teprve v současnosti. Jeho základem se stala rozptýlená sídliště pro horníky a hutníky budovaná od konce 40. let na katastru tří vesnic, Šenova, Šumbarku a Dolních Bludovic. Právě někdejší cesta mezi poli, vroubená alejí a spojující vesnice Šumbark a Dolní Bludovice, se stala osou, dnešní Hlavní a Národní třídou (původně Gottwaldova a Leninova třída), nového města. Návrh na vytvoření samostatného města podal Krajský národní výbor (KNV) se sídlem v Ostravě počátkem roku Následně byla vypsána veřejná soutěž na název nového města, jíž se zúčastnilo na dva tisíce lidí. Z ní vzešlo vítězné pojmenování Havířov, jež bylo spolu s městskými právy městu uděleno 4. prosince Soutěž na název města Skutečnost, že veřejná soutěž byla pojímána jako politická akce, dosvědčuje i text jejího zadání: Název nového města má být český, snadno přeložitelný, vyjadřující průmyslový charakter prostředí i budovatelské úsilí ostravského lidu, má sestávat pokud možno z jednoho slova. Propozice soutěže, stejně jako návrhy, které se v ní objevily, odrážejí dobu plnou budovatelského nadšení. Dobu, jejímiž klíčovými slovy byly výrazy horník, mír, práce, budování a socialismus, srovnej např. návrhy Blahomír, Havířovany, Kovkopy, Lidodar, Průmyslany, Socialov, Stalinov, Technohrad, Uhloruby, Vítězocíle, Zdařilov nebo Železouhlíkov. KNV Ostrava nakonec vybral tři návrhy: Šachtín, Havířov, Cingrov, a to i přes fakt, že nejvíce občanů se vyslovilo pro Bezručov. V užším výběru se potom rada KNV rozhodla pro Šachtín. Konečným verdiktem ministerstva vnitra byl však jako definitivní název zvolen Havířov. Důvodů, proč nebyl vybrán nejčastěji zmiňovaný Bezručov, je několik. Tím nej-

2 25 Ostrava-Poruba. Obytný komplex označovaný jako Oblouk, který je reminiscencí na Palácové náměstí v Sankt Petěrburgu (arch. Evžen Šteflíček). Foto: J. David podstatnějším se stal fakt, že už od dob prvního československého zákona č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic je až na jisté výjimky v podstatě dodnes respektována zásada nepojmenovávat obce či ulice podle žijících osob. Podotkněme, že v roce 1955 básník Petr Bezruč ( 1957), po němž se mělo nové město jmenovat, ještě žil. Naproti tomu název Havířov, utvořený z obecného jména havíř (horník) běžnou příponou -ov, představě ministerstva vnitra vyhovoval. I když hovoříme o době, kdy se Zlín změnil na Gottwaldov ( ) a polské Katowice se krátce přejmenovaly na Stalinogród ( ), při volbě názvu Havířov byla respektována tradice českých zeměpisných jmen. Uliční názvosloví Nedílnou součástí vytváření prostoru nového socialistického města bylo i jeho uliční názvosloví. Dotvářelo společně s jasným a srozumitelným budovatelským názvem Havířov ( město havířů ) jeho prostor. Úloha uličních jmen nového města ovšem byla více ideologická a reprezentativní než orientační. V názvech ulic Havířova v době jeho vzniku najdeme především jména osobností, které byly pro komunistický režim významné, zejména představitelů dělnického hnutí a poli- Ostrava-Poruba. Polyfunkční dům Věžičky. Jeho architektura i sgrafitová výzdoba nezapřou inspiraci jihočeskou renesancí i českou neorenesancí (arch. Boris Jelčaninov). Foto: J. David tického života, nebo alespoň akceptovatelné či ideologicky využitelné, např. jména postav kultury 19. a první poloviny 20. století. Tím jsou jeho uliční pojmenování blízká ostravské Porubě. Dokládají to např. následující uliční názvy, z nichž mnohé již neexistují: třída Antonína Zápotockého, Čajkovského, Gottwaldova, Korčaginova, Leninova, Makarenkova, Marxova, Šmeralova nebo Wolkerova. Další velkou skupinu reprezentují pojmenování odkazující k významným historickým událostem, místům, symbolům apod., např. 2. pětiletky, Jaselská, Mladé gardy, Slovenského národního povstání, Vítězná. Závěr Pro nová socialistická města bylo příznačné vytváření komplexu místního jména a uličního názvosloví, jejichž shodným rysem je honorifikace. Veřejný prostor a jeho prostřednictvím i život obyvatel tak byly zcela podřízeny ideologickému působení politického režimu. Po roce 1989 v souvislosti s politickými změnami došlo sice k přejmenování především ústředních náměstí a tříd, ale vesměs je původní urbanonymie sledovaných lokalit zachována. V současnosti jsou městské celky budované ve stylu sorely předmětem památkové ochrany městská památková zóna Havířov byla vyhlášena roku 1992, Ostrava-Poruba v roce Je třeba zdůraznit, že významný prvek dotvářející dobovou autenticitu poválečných městských lokalit představují právě jejich uliční jména. Ta však, na rozdíl od architektury nebo urbanistického členění, bohužel nejsou předmětem památkové péče a ochrany. Proto se stává aktuální otázka ochrany toponymie daných lokalit, tedy zda a jak ji chránit či konzervovat, ne pouze jako památku, ale také jako součást identity místa a jeho obyvatel. Dodnes totiž nejen příslušníci starší generace hovoří o Hlavní třídě jako o Lenince (Ostrava-Poruba), o náměstí Republiky jako o prostranství U Lenina (Havířov) a v ostravském Zábřehu rozlišují, jestli bydlí ve Starém Zábřehu nebo ve Stalingradě. Jaroslav David, FF OU v Ostravě jaroslav.david@osu.cz Článek vznikl s podporou Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI, Ministerstvo kultury ČR), projekt č. DF11P01OVV022 Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen. The Toponymic Creation of Space in New Socialist Cities. This article focuses on ideological influences in toponymy, primarily in the designation of street names, as illustrated in the post-war cities of Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Poruba and Havířov. Their period urbanonymy should be preserved as an integral part of their authenticity as well as their local identity as young cities. Aplikace do výuky: Literatura a zdroje dat: 1. Zjistěte, zda ve vašem městě došlo po druhé světové válce a po roce 1989 k přejmenování ulic. Jaké důvody k tomu vedly? 2. Prozkoumejte stabilitu názvů ulic a náměstí v okolí vaší školy. Komentujte jejich předchozí pojmenování. Zjistěte, kdo byli lidé, jejichž jména se objevila v uličních jménech. 3. Některá města, jezera či hory mají dva geografické názvy původní a nový, popř. domorodý a koloniální. Vyhledejte příklady takových dvojích pojmenování v Česku, v Evropě i ve vzdálenějších částech světa. 4. Na serveru Mapy.cz porovnejte současnou a historickou mapu Havířova. Zůstalo něco zachováno z původních sídel? Doložte pomocí porovnání map. DAVID, J. (2011): Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie. Academia, Praha. HÁJEK, P. (2008): Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu Praha, Malá Skála. Sänger, J. (2006): Heldenkult und Heimatliebe. Straßen- und Ehrennamen im offiziellen Gedächtnis der DDR. Christoph Links Verlag, Berlin. STRAKOŠ, M. (2010): Nová Ostrava a její satelity. NPÚ-ÚOP v Ostravě, Ostrava.

3 26 Přírodní ohrožení v současném Česku Příspěvek pojednává o rozličných typech přírodních ohrožení, která se vyskytují na území Česka, a to s přihlédnutím ke globálnímu kontextu této problematiky. První část se zabývá hydrometeorologickými ohroženími, jakými jsou povodně, krupobití, vichřice, sucha a požáry. Druhá část příspěvku je věnována ohrožením geologicko-geomorfologickým svahovým pohybům, erozi a zemětřesení. Vše je doplněno příklady z minulosti. Přírodní ohrožení je přirozený přírodní pro ces, který může ohrožovat obyvatelstvo, pokud je v jeho dosahu. Problematika přírodních ohrožení se v posledních le tech dostává do popředí zájmu společnos ti, a to hned z několika důvodů. V důsledku rostoucí celosvětové populace se přírodní ohrožení stále častěji střetávají s lidmi či s jejich výtvory (sídla, komunikace apod.) a v současnosti je potřeba již mluvit o riziku, kdy musíme zohlednit i tzv. zranitelnost společnosti. Musíme si uvědomit, že přírodní ohrožení jsou ve své podstatě procesy, jimiž se planeta Země přirozeně vyvíjí, a je nesmyslné chtít je zastavit. Na druhou stranu je logické, že se společnost potřebuje ochránit. V tom jí pomáhají vědecké týmy, jež mají za úkol tyto potenciálně nebezpečné procesy nejprve dobře poznat a poté navrhnout opatření k ochraně obyvatel. Pojem přírodní ohrožení bývá často zaměňován za pojem přírodní katastrofa. Katastrofou však rozumíme až situaci, kdy je zasažena společnost a zahynou lidé. Přírodní ohrožení v jejich nejširším pojetí lze rozdělit na geofyzikální a biologická (Burton & Kates 1964). Geofyzikální ohrožení se dále dělí na hydrometeorologická a geologicko-geomorfologická (viz níže). Biologická přírodní ohrožení jsou reprezentována především různými typy bakteriálních a virových nákaz, nákaz, jejichž původci jsou houby a plísně, či jedovatými, introdukovanými a nebezpečnými živočichy a rostlinami, a nejsou v tomto článku dále rozebírána. Hydrometeorologická ohrožení Zeptáme-li se na nejzávažnější přírodní ohrožení v České republice, většina lidí s největší pravděpodobností odpoví, že se jedná o povodně. Tento fakt je důsledkem dvou poměrně rozsáhlých katastrof, které zasáhly naše území v letech 1997 a 2002, a jsou tak v povědomí obyvatel. Podle hlavního zdroje vody hovoříme o povodních dešťových, sněhových, smíšených a ledových (Brázdil et al. 2007). Dešťové povodně mohou nastat jako následek dlouhodobě trvajících srážek či extrémních krátkodobých srážek (tzv. bleskové povodně), které však zpravidla nezasahují plošně rozsáhlá území (například povodně na Frýdlantsku v roce 2010). Ke sněhovým povodním dochází při tání sněhu, v našich zeměpisných šířkách tedy nejčastěji na jaře. Smíšené povodně pak v sobě tyto dva typy kombinují a mohou tak umocnit své dopady. Posledním typem jsou tzv. ledové povodně, které vznikají částečným zneprůchodněním koryta řeky bariérou tvořenou nahromaděným ledem při oblevě. Povodněmi nezávislými na hydrometeorologické situaci pak jsou povodně vzniklé náhlým uvolněním vody akumulované v nádržích (přírodních či umělých). Největší ka- tastrofa tohoto typu na našem území se odehrála v roce 1916, kdy si lokální povodeň po protržení hráze přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách vyžádala 62 obětí (Žák 1996), což je pro srovnání více než při povodni v roce Vedle povodní představují v Česku určitou hrozbu také další hydrometeorologické procesy a jevy sucha, požáry, bouřky, krupobití a vichřice. Při podprůměrných srážkách, případně jejich extrémně nevyrovnané distribuci v čase a prostoru může dojít k projevům sucha. To může způsobit významné škody na úrodě a extrémní vlny veder vedou též ke zvýšení počtu úmrtí obyvatel měst. Ve výjimečně horkých a suchých obdobích pak mohou vznikat požáry, většinou zapříčiněné činností člověka. Jedná se však zpravidla o lokální události, které nemají výraznější následky. Oproti tomu krupobití může mít za následek významné škody, a to nejen na úrodě, ale také na majetku (nejčastěji poničená auta, střechy domů). Například krupobití v okolí Mnichova (SRN) z 12. července 1984 poničilo bezmála čtvrt milionu vozů a způsobilo celkové škody přesahující jednu miliardu euro (MünichRE). Výskyt obdobně intenzivního krupobití nelze vyloučit ani u nás. Rovněž extrémně silný vítr může způsobit značné škody. Vichřice Kyrill, která se přehnala Českem v lednu 2007, zdevastovala velké plochy lesních porostů, např. na Klatovsku (Kolejka et al. 2010); dále poškodila elektrická vedení, dočasně zneprůchodnila komunikace a vyžádala si také zraněné a oběti na životech. Geologicko-geomorfologická ohrožení Obr. 1: Ukázka tzv. blokovo-bahenního proudu (známějšího pod názvem mura) na severních svazích Smědavské hory (Jizerské hory). Snímek úseku údolí byl pořízen s odstupem jednoho roku po této události a je z míst, kudy proud proletěl (transportní oblast) již s akumulacemi velkých balvanů (začátek akumulační oblasti). Foto: A. Emmer První skupinu geologicko-geomorfologických ohrožení představují různé typy svahových pohybů. Ty lze klasifikovat podle rychlosti na pomalé a rychlé. Mezi pomalé svahové pohyby, které se vyskytují na území Česka, patří například ploužení a soliflukce. Mezi rychlé svahové pohyby řadíme skalní řícení, různé typy sesuvů a nasycených toků, např. bahnotoky a tzv. blokovo-bahenní proudy (též mury; viz obr. 1). Ty mohou způsobit větší škody než pomalé svahové pohyby. Určujícím kritériem potenciální nebezpečnosti svahového pohybu je vedle rychlosti také objem přemístěné hmoty. V České republice svahovými pohyby nedochází ve srovnání s jinými světovými oblastmi k přemisťování výrazných objemů hmot, jsou ale zaznamenány případy, kdy svahový pohyb způsobil materiální škody (např.

4 27 sesuv v obci Dneboh u Mnichova Hradiště v roce 1926), či dokonce ztráty na životech. Příkladem fatálních dopadů svahového pohybu může být sedm obětí mury v Obřím dole, vyvolané extrémními srážkovými úhrny koncem července 1897 (Pilous 1973). Svahové pohyby způsobí většinou právě mimořádné úhrny dešťových srážek na geologicky predisponovaných svazích (střídání a úklon vrstev, zlomy a pukliny, slabě konsolidované horniny atd.). Tyto předpoklady mají v Česku například flyšové horniny Beskyd či vulkanity Českého středohoří. Ke skalnímu řícení pak dochází v pískovcových skalních městech (např. Český ráj, Hřensko viz obr. 2) a v opuštěných oblastech těžby kamene. Specifickým a poměrně nebezpečným svahovým pohybem jsou sněhové laviny, které se vyskytují na vybraných lokalitách v Krkonoších či Jeseníkách, ale došlo k nim např. i v Krušných horách. Svahové procesy také bývají podmíněny činností člověka. Jedná se především o sesuvy na uměle vytvořených či stavebně upravených svazích, jakými jsou navážky, skládky, haldy, náspy či zářezy pro komunikace (Demek 1988). Další skupinou procesů z řady geologicko-geomorfologických ohrožení je eroze. V Česku se uplatňují dva hlavní typy eroze, a to vodní a větrná, přičemž ohrožení vodní erozí převládá. Nejvíce ohroženým prvkem je zemědělská půda. Odplavení či odvátí svrchní vrstvy půdy znamená ve většině případů její znehodnocení pro zemědělské využití. Vodní eroze se uplatňuje především ve svažitém reliéfu a může být urychlena například nevhodnou orbou po svahu či výsadbou rostlin, které erozi podporují. Oproti tomu větrná eroze postihuje hlavně plochý reliéf bez větších terénních nerovností. MŽP ČR uvádí, že vodní erozí je u nás silně až extrémně ohroženo 46 % zemědělské půdy, větrnou erozí pak 10 %. Vedle svahových pohybů a eroze se v Česku vyskytují také zemětřesení. Ta jsou větši- Obr. 2: Pískovcové bloky ze skalního řícení v roce 2009 zatarasily silnici podél Labe ve Hřensku. Největší z bloků dosahoval objemu 5,3 m3 a hmotnosti přes 10 tun. Oproti situaci na obr. 1 je v tomto případě podstatně vyšší míra zranitelnosti společnosti. Foto: J. Zvelebil nou klasifikována jako zemětřesení tektonická vázaná na litosférické zlomy, respektive pohyby podél těchto zlomů. Nejaktivnějšími oblastmi jsou u nás v tomto ohledu Karlovarsko (Kraslicko) a východní Slezsko, kde byla ve 20. století zaznamenána zemětřesení o maximální intenzitě V. až VI. stupně (padající předměty, praskání omítky, zastavení kyvadlových hodin či opadávání komínů). Pro srovnání v roce 1763 se v oblasti Komárna (Slovensko) vyskytlo zemětřesení, které mělo intenzitu VIII. až IX. stupně a vyžádalo si 63 obětí na životech (Madarás et al. 2008). Slabá zemětřesení mohou být také vázána na činnost člověka, především na těžbu (např. řícení v poddolovaných oblastech). nosti přírodních procesů a jevů mezi méně aktivní oblasti světa, přesto se zde vyskytují procesy, které mají potenciál působit ztráty na životech a velké materiální škody (MünichRE, 2009). V posledních letech nejdiskutovanějšími jsou bezesporu povodně. Ostatní typy přírodních ohrožení se vyskytují spíše lokálně, zřídka, nebo s malou intenzitou. Poznámka: V tomto článku uvádíme tzv. intenzitu zemětřesení (stupnice I XII), jež popisuje účinky seizmických otřesů. Ve sdělovacích prostředcích se většinou setkáte s magnitudem zemětřesení (M), jež udává hodnotu uvolněné energie (Richterova stupnice). Závěrem Střední Evropa a Česko v současné geologické epoše patří z hlediska intenzity a extrém- Adam Emmer, Vít Vilímek, PřF UK v Praze aemmer@seznam.cz vilimek@natur.cuni.cz Natural Hazards in Present-Day Czechia. This article briefly outlines various natural hazards that can be observed in Czechia, with regard to their global context. The first section explores hydro-meteorological hazards, such as floods, hailstorms, windstorms, droughts and fires and provides examples of these events. The second section focuses on geological/geomorphological hazards: slope movements, erosion and earthquakes. Literatura a zdroje dat: BURTON, I., KATES, R. W. (1964): The Perception of Natural Hazards in Resource Management. Natural Resources Journal, 3, 3, s BRÁZDIL, R., KIRCHNER, K., A KOL. (2007): Vybrané přírodní extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 431 s. DEMEK, J. (1988): Obecná geomorfologie, ČSAV, Praha, 476 s. KOLEJKA, J., KLIMÁNEK, M., MIKITA, T., SVOBODA, J. (2010): Polomy na Šumavě způsobené orkánem Kyrill a spoluúčast reliéfu na poškození lesa. Geomorphologia Slovaca et Bohemica, 4, 2, s MADARÁS, J., PAŽÁK, P., KRISTEKOVÁ, M., FOJTÍKOVÁ, L., LABÁK, P., CIPCIAR, A. (2008): Zemetrasenia na Slovensku. Enviromagazín, 13, 5, s MÜNICHRE (2009): World map of natural hazards. MünichRE, München, 8 s. MÜNICHRE pojišťovna, zajišťovna ( ) MŽP ČR Ministerstvo životního prostředí České republiky ( ) PILOUS, V. (1973): Strukturní mury v Krkonoších I. část. Opera Corcontica, 10, s ŽÁK, L. (1996): Katastrofa na Bílé Desné. Povodí Labe, a. s., Hradec Králové, 42 s. Aplikace do výuky: 1. Na základě textu vytvořte schéma přehledně znázorňující členění přírodních ohrožení. Schéma pojednejte jako tzv. strom, na jehož vrcholu bude pojem přírodní ohrožení, vidličkou rozdělený na kategorie geofyzikální ohrožení a biologická ohrožení. Pojmy postupně konkretizujte do nižších pater schématu, až po konkrétní příklad a lokality ohrožení. 2. Vyhledejte informace o přírodních ohroženích, která se na našem území nevyskytují (např. sopečná činnost, vlna tsunami), a doplňte je do svého schématu. Pokuste se vyhledat bližší informace také o biologických přírodních ohroženích. 3. Setkali jste se osobně s přírodním ohrožením? Zařaďte je do svého schématu.

5 28 Mikroformy a mezoformy na pískovcích V tomto článku se pokusíme představit některé formy charakteristické pro pískovcové oblasti, které propůjčují jinak kompaktním skalám roztodivné tvary a umožňují tak porozumět dlouhodobým procesům zvětrávání a eroze, které se podílejí na formování reliéfu naší krajiny. U konkrétních tvarů si ukážeme, jak vznikají a jak se vyvíjejí, a poukážeme na některé omyly, které se bohužel udržují v některých učebních textech a v povědomí laické veřejnosti. Výskyt pískovců Nejvýznamnějšími pískovcovými oblastmi v Česku jsou česká křídová pánev a oblast karpatského flyše, avšak pískovcová města jako specifický typ reliéfu nalezneme jen v první jmenované oblasti (konkrétně na Kokořínsku, v Českosaském Švýcarsku, v Broumovských stěnách či v Českém ráji). Pískovce české křídové pánve vznikly zpevněním (diagenezí) sedimentů, které zde uložilo moře na konci druhohor, přesněji během (zejména v období před miliony let; Chlupáč et al. 2007) geologického útvaru křídy (toto období proběhlo před miliony let), proto se mluví o české křídové pánvi, kde termín křída vyjadřuje stáří, nikoliv typ horniny. Za vznik našich skalních měst vděčíme kvádrovým pískovcům, které svým rozpukáním umožňují vývoj skalních měst na okrajích pískovcových plošin, jaké známe z Prachovských skal či Kokořínska. V oblasti moravských Karpat jsou pískovce spolu se slepenci a jílovci součástí flyšových hornin. Pískovcové a slepencové vrstvy jsou odolnější než jílovce a vystupují na povrch v podobě skalních výchozů, které jsou uspořádány do linií sledujících průběh vrstev (Křížek 2004a). Ostatní oblasti výskytu reliéfu vzniklého na pískovcích jsou plošně malé a objevují se sporadicky, například v okolí bývalých limnických pánví (např. kladenského souvrství) (Adamovič, Mikuláš, Cílek 2010). Tvary vznikající na pískovcích Na pískovcích často vznikají působením zvětrávání a eroze různé tvary neboli formy, které mohou mít velikost od několika centimetrů až po desítky či stovky metrů. Pískovcový reliéf je charakteristický velkou bohatostí tvarů, a proto budeme dále věnovat pozornost jen rozměrově malým tvarům, tzv. mikroformám a mezoformám. Rychlost vzniku jednotlivých tvarů Přehled tvarů vznikajících na pískovcích podle vůdčího procesu vzniku Chemické zvětrávání pseudoškrapy skalní hodiny skalní římsy a lišty tafone voštiny Mechanické zvětrávání skalní okna závisí na mnoha faktorech, např. na druhu pískovce, klimatu, konfiguraci reliéfu, vegetaci atd. Proto je mnohdy obtížné srovnávat stáří jednotlivých tvarů vyskytujících se v odlišných lokalitách. Nicméně u každého tvaru, který vznikne na pískovci, lze zpravidla určit hlavního činitele, jehož působením tento tvar vznikl (tabulka). Těmito činiteli jsou eroze a mechanické (fyzikální) a chemické zvětrávání, které se vzájemně kombinují. Důležitou roli při formování jednotlivých mikroforem má selektivní zvětrávání a selektivní eroze. Oba tyto procesy fungují díky tomu, že každá hornina, pískovec nevyjímaje, je chemicky nehomogenní nebo různě rozpukaná, a tudíž podléhá různou měrou erozi a zvětrávání. Například železité pískovce jsou pevnější a odolnější než pískovce s vápnitým tmelem. Tyto lokální nehomogenity pískovců spolu s jejich schopností vést vodu, která uvnitř pískovcového masivu přenáší rozpuštěné látky, mohou vést ke vzniku skalních hřibů, jejichž horní část, zvaná hlava, překrývá a přečnívá dolní část nohu. Pokud má hlava deskovitý tvar, mluvíme o skalní pokličce. Odolnější vrstvy zvětrávají pomaleji a částečně chrání, podobně jako deštník, podložní, méně odolné vrstvy. Jestliže deska spadne, dochází k rychlé destrukci méně odolného sloupu, původní nohy. Nejznámější jsou zřejmě Kokořínské a Jestřebické pokličky v CHKO Kokořínsko (více Křížek 2004b). V tomto konkrétním příkladu mají pokličky charakter proželeznělé desky tvořené železitým pískovcem. V aridních oblastech se na vzniku skalních hřibů podílí i větrná abraze. Obdobně jako u skalních pokliček stojí přítomnost odolnějších vrstev pískovce, které jsou obohaceny o křemičitý tmel, za vznikem skalních lišt a říms. Tyto tvary se vyvíjejí na skalních stěnách v podobě drobných výstupků až souvislých stupňů, Eroze skalní hřiby skalní mísy skalní převisy Tvary vázané na jiný vůdčí proces tvary vázané na výskyt vrstevních ploch a puklin (jeskyně) tvary vzniklé v důsledku pronikání magmatu do horniny a ohřátí vody v pórech a puklinách (proželezněné desky) Zdroj: Adamovič, Mikuláš, Cílek (2010), Mikuláš in Härtel et al. (2007), Mikuláš in Jenč a Šoltysová (2006), Twidalea (2007). jež jsou dlouhé až několik desítek metrů. Pokud šířka skalních lišt a říms přesahuje na pískovcové skále několik decimetrů, pak se hovoří o skalním převisu, jehož velikost dovoluje, aby člověku posloužil jako improvizované přístřeší. Průlinová činnost vody spojená s rozpouštěním tmelu a v důsledku toho s rozvolňováním pískovce stojí za vznikem asi nejtypičtějších tvarů, které na pískovcích vznikají. Jsou jimi voštiny, které mají podobu drobných dutinek (o průměru od několika centimetrů až po první desítky centimetrů) připomínajících včelí plástve. Dříve se lidé domnívali, že se na vzniku voštin podílel vítr, a proto se ve starší literatuře voštiny nazývají aeroxysty. Dnes však víme, že vítr tyto formy nevytváří. Dokazují to i bohatě vyvinuté voštiny uvnitř labyrintů skalních měst, kde se modelační činnost větru nemohla uplatnit. Jelikož chemické složení tmelu a ani činnost vody nejsou všude stejné, vznikají na pískovcích různé typy voštin (obr. 1c, d; více o typologii voštin viz Adamovič, Mikuláš, Cílek 2010). Při pokročilém vývoji voštin mohou vzniknout i skalní hodiny (obr. 1a), když dojde k destrukci stěn sousedních voštin a zůstane mezi nimi jen sloupek tvarem podobný přesýpacím hodinám. Při rozpouštění a odnosu tmelu velmi často dochází ke zdánlivě paradoxnímu jevu, kdy vnitřek skály je více zvětralý než její povrch (obr. 1b). To je způsobeno tím, že voda, která obsahuje rozpuštěné látky, se při povrchu skály vypařuje a svrchní vrstvy jsou tak obohacovány a cementovány. Takto vznikají dutiny typu tafone, které mají užší vstup a směrem dovnitř skály se rozšiřují. Působením srážek a následným chemickým a mechanickým působením mrznoucí a povrchově stékající vody mohou vznikat na vodorovných a ukloněných skalních površích oválné uzavřené prohlubně skalní mísy a pseudoškrapy drobné hřbítky (obvykle vysoké několik centimetrů), vzájemně oddělené drobnými prohlubněmi po odneseném méně odolném pískovci. Obecně se tvary podobné formám vznikajícím v krasu nazývají pseudokrasové. To znamená, že jsou morfologicky podobné (proto pseudo-) tvarům vznikajícím na krasových horninách, tj. zejména na vápencích a dolomitech. Do kategorie pseudokrasových forem patří rovněž pseudojeskyně, které jsou vázány zejména na puklinový systém pískovců, podél kterého dochází k odnosu zvětralého pískovce a k odsedání jednotlivých

6 29 pískovcových bloků. Takovéto jeskyně jsou charakteristické výraznou tvarovou asymetrií a malou šířkou chodeb v poměru k jejich délce. Posledním z rozměrově menších tvarů (tzv. mikroforem) jsou skalní okna, která vznikají spojením dvou protilehlých dutin, nebo křížením svislých puklin, na nichž snadněji zvětrávají vrstvy pískovce. Kromě selektivního zvětrávání se může při vzniku tohoto tvaru uplatnit i větrná eroze. Závěr Výše popsané mikroformy a mezoformy patří mezi nejčastější tvary vznikající na pískovcích. Vyvinutost těchto forem není závislá jen na čase, ale i na kvalitativních znacích pískovců, charakteristice klimatu a přítomnosti vody. Mnohé z popsaných tvarů nejsou vázané jen na pískovce a vznikají i v jiných skalních horninách. Morfologicky podobné tvary lze najít např. v žulách (skalní mísy), v metamorfitech (skalní okna) nebo ve vápencích (jeskyně, škrapy). Přesto jsou pískovce unikátní bohatostí a proměnlivostí tvarů, které na nich vznikají, a množstvím mikroforem a mezoforem směle konkurují reliéfu na krasových horninách. Pískovce jsou však málo odolné vůči antropogenním zásahům, a proto je nutné na nich vniklý reliéf chránit. Reliéf vzniklý na pískovcích si rozhodně nezadá v nápaditosti a provedení s vrcholnými díly stavitelů a mistrů sochařů, kterým pískovec mnohdy posloužil jako stavební materiál, z něhož vznikly takové památky jako Karlův most, Staroměstská radnice či Svatovítská katedrála. Marek Křížek, PřF UK v Praze krizekma@natur.cuni.cz Klára Krbcová, PřF UK v Praze klara.krbcova@seznam.cz Vybrané tvary vyskytující se na pískovcích. A Skalní hodiny v CHKO Kokořínsko. Foto: M. Křížek. B Odolnější krusta vytvořená na povrchu pískovcové skály v národním parku České Švýcarsko. Foto: M. Křížek. C Kukaňovité voštiny v CHKO Kokořínsko. Foto: K. Krbcová. D Kulové voštiny v CHKO Kokořínsko. Foto: K. Krbcová. Eroze proces, při kterém dochází k rozrušování a odnosu materiálu. Tímto materiálem může být půda, zvětraliny nebo jakákoliv hornina. Tmel hmota, která v pískovci spojuje a při sobě drží jednotlivá zrna písku. Zvětrávání skupina procesů, v jejichž důsledku dochází k rozpadu hornin na zemském povrchu nebo v jeho blízkosti. Příčinou zvětrávání je existence odlišných podmínek při vzniku hornin a následných podmínek panujících na zemském povrchu (Dixon in Goudie /editor/, 2007). Zvětrávání se dělí na chemické a mechanické. Chemické zvětrávání rozrušuje horninu rozličnými chemickými procesy (např. hydratace, hydrolýza, oxidace, redukce). Intenzita chemického zvětrávání narůstá se zvětšující se humiditou a vyššími teplotami. Mechanické zvětrávání rozrušuje horninu fyzikálními silami (termálně, růstem krystalů, bobtnáním atd.), takže nedochází ke změně jejího chemického složení. Mechanické zvětrávání převládá v chladném a aridním prostředí. Small Sandstone Landforms. This article deals with small landforms developed in sandstones. These landforms are characterized by their genesis and development (the geomorphologic processes by which they are formed have been described). The article points out the most common errors related to the origin of such landforms. Aplikace do výuky: 1. Znáte další tvary, se kterými se lze setkat v pískovcovém reliéfu a které v článku nebyly zmíněny? Které to jsou? Charakterizujte je. 2. Na kterých známých památkách u nás byl použit pískovec jako stavební materiál? 3. Je ve vaší obci budova či socha, za jejíž základ posloužil pískovec? Pokuste se zjistit, odkud tento pískovec pochází. 4. Nacházejí se ve vašem regionu přirozené výchozy pískovců? Které z tvarů uvedených v článku jsou na nich vyvinuty? Literatura a zdroje dat: ADAMOVIČ, J., MIKULÁŠ, R., CÍLEK, V. (2010): Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 459 s. DIXON, J. (2004) Weathering. In Goudie, A.S. /editor/ (2007): Encyclopedia of geomorphology, volume 2. Routledge, London, s Härtel, H., et al. (editoři) (2007): Sandstone landscapes. Academia, Praha, 496 s. CHLUPÁČ, I., et al. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha, 436 s. MIKULÁŠ, R. (2007): Microforms of sandstone relief. In Härtel, H., Cílek, V., Herben, T., Jackson, A., Williams, R. (editoři): Sandstone landscapes. Academia, Praha, s MIKULÁŠ, R. (2006): Mezoreliéf a mikroreliéf pískovcových skalních měst a výchozů. In Jenč, P., Šoltysová, L. (2006): Pískovcový fenomén Českého ráje. Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kříţánky, Turnov, s Křížek, M. (2004a): Hostýn a Hostýnské vrchy. Geografické rozhledy, roč. 13, č. 5, s Křížek, M. (2004b): Chráněná krajinná oblast Kokořínsko. Geografické rozhledy, roč. 13, č. 4, s TWIDALE, C. R. (2002): The two-stage concept of landform and landscape development involving etching: origin, development and implications of an idea. Earth-Science Reviews, 57, s

7 30 Migrace obyvatel v důsledku plánovaného využití území v Česku Výstavba vodních děl jako součást protipovodňových opatření a neustávající tlak těžebních společností v severních Čechách na prolomení limitů těžby uhlí jsou v médiích nejčastěji uváděnými případy hrozícího vystěhování lidí z jejich domovů, tzv. plánovaného přesídlení. Které souvislosti provázejí vystěhování těchto obyvatel? Jak se tato problematika v Česku vyvíjí a jaká je současná situace? Příčiny migrace obyvatel je možno rozdělit do pěti základních skupin. Nejčastěji se zmiňují ekonomické a sociální důvody, dále důvody politické a demografické, nověji se hovoří také o environmentálních příčinách (např. změna klimatu). Migrace obyvatel v důsledku změny životního prostředí se nazývá environmentální migrace (podrobněji o tomto konceptu viz Stojanov, Kavanová 2009). Za změny životního prostředí můžeme považovat změny náhlé, projevující se formou přírodních katastrof (tropické cyklony nebo povodně), i takové, které se projevují postupně (změna klimatu). Změny životního prostředí ale často způsobují sami lidé, například realizací rozvojových projektů typu výstavby přehrad. Pokud je dané území obydlené, dochází následně k plánovanému přesídlení obyvatel. Mezi hlavní příčiny plánovaného přesídlení patří urbanizace a výstavba dopravní infrastruktury (až 6 milionů přesídlenců ročně), výstavba přehrad (až 4 miliony ročně) a těžba surovin (Cernea 1996). Plánované přesídlení má zpravidla charakter nucené migrace. Přestože za něj nese zodpovědnost zpravidla vláda daného státu, dochází při přesídlení k řadě nežádoucích procesů. Kompenzace často nestačí pokrýt škody za ztracené živobytí. Jsou obvykle přiznány pouze lidem, kteří přišli o svůj majetek, což vylučuje nemajetné obyvatelstvo (např. domorodé obyvatelstvo nebo etnické menšiny) závislé na přírodních zdrojích, které jsou ale výstavbou rozvojového projektu poškozeny nebo zničeny (WCD 2000). V současnosti dochází k plánovanému přesídlení převážně v rozvojových a rychle se rozvíjejících zemích, tedy tam, kde horečnatě rostou městské aglomerace a kde se stavějí velké přehrady. Příkladem může být Čína, Indie nebo Brazílie. Avšak zkušenosti s plánovaným přesídlením, i když již spíše historické, mají i země rozvinuté. Výjimkou není ani Česko. Plánované přesídlení v Česku V době bývalého Československa docházelo k plánovanému přesídlení především z důvodu stavby přehrad a povrchové těžby hnědého uhlí v severních Čechách. V důsledku povrchové těžby surovin zde zaniklo od 60. let 20. století 116 obcí, ze kterých bylo přesídleno přibližně 90 tisíc obyvatel (Farský, Zahálka 2008). Přesídlení provázela řada nedostatků, což bylo způsobeno i tím, že většina případů přesídlení probíhala za totalitního režimu. Lidem ani obcím nebylo umožněno participovat na rozhodnutích a jejich případné protesty nebyly brány v potaz. Kompenzaci za svůj majetek dostávali přesídlenci především v peněžní formě, která jim ne vždy stačila k zajištění náhradního bydlení na úrovni před přesídlením. Důvodem omezení počtu případů přesídlení obyvatel po r je především vyhlášení územních ekologických limitů těžby v r Tyto limity určují hranice kolem jednotlivých dolů, přes které těžba ani ukládání odpadu nesmějí zasáhnout. Chrání tak před těžbou jednotlivé obce, např. Horní Jiřetín, ze kterého by muselo v případě pro- Obr. 1: Pohled na přehradu Slezská Harta. V těchto místech se nacházela obec Karlovec. Foto: Z. Cahlíková lomení limitů přesídlit 2140 obyvatel (ČSÚ 2012). O zrušení územních ekologických limitů již mnohokrát usilovaly jak těžařské společnosti, tak i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Ačkoliv si zachování územních ekologických limitů těžby dala do svého programového prohlášení v r vláda premiéra Nečase, MPO se tím neřídí. Příkladem je zveřejnění dokumentu Surovinová politika ČR, kde se uvádí, že kroky nezbytné k přípravě využití části uhelných zásob za dnešními územně ekologickými limity je třeba realizovat nejpozději do roku 2016 (MPO 2012, s. 35). K plánovanému přesídlení v Česku může do budoucna docházet nejenom v důsledku těžby uhlí, ale i v důsledku výstavby přehrad. V r proběhlo projednávání Plánu hlavních povodí, ve kterém byl uveden závazný seznam 201 nových přehrad (Beránek 2006). Po výrazných protestech obcí a nevládních organizací byl zpracován návrh nový, ve kterém byl seznam nových přehrad nahrazen seznamem tzv. prioritních oblastí k řešení ochrany území před povodněmi (MZe 2007). Aktuálně se připravuje stavba přehrady v katastru obce Nové Heřminovy v okrese Bruntál, která by měla začít nejspíše v r Již nyní probíhá vykupování majetku, bude nutná demolice přibližně 54 staveb, z toho 23 obytných domů (Moravec 2011). Přesídlení v důsledku výstavby přehrady Slezská Harta Přesídlení v důsledku výstavby přehrady Slezská Harta patří mezi zatím poslední případy plánovaného přesídlení v Česku. Přehrada se nachází v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál v údolí řeky Moravice. Přehrada byla vystavěna v 80. a 90. letech 20. století. Mezi hlavní důvody její výstavby podobně jako u většiny jiných přehrad patřilo zásobení vodou, ochrana před povodněmi a výroba elektrické energie. V její zátopové oblasti se nacházelo celkem šest obcí. Obec Karlovec musela Slezské Hartě ustoupit zcela, po vybudování přehrady po ní zbyl pouze kostel a hřbitov nacházející se na břehu přehrady (obr. 1). Celkem bylo ze zátopové oblasti přehrady přesídleno přibližně 675 osob, přesídlenci nejčastěji směřovali do nově postavených panelových domů v Bruntále a v Leskovci nad Moravicí (obr. 2). Investor projektu chápal výstavbu přehrady pouze jako stavbu a o ekonomickou či sociální situaci přesídlenců a rozvoj

8 31 zasažených obcí se nezajímal. Na druhou stranu musíme kladně hodnotit např. situaci, kdy byla většina obyvatel přesídlena do panelových domů pouze ve třech lokalitách, což zmírnilo nebezpečí zpřetrhání sociálních vazeb. Přehled okolností a důsledků přesídlení je zpracován v tabulce. Závěr Realizace rozvojových projektů, jako je stavba přehrad či těžba surovin, s sebou nese rizika nejen v podobě degradace životního prostředí, ale i snížení životní úrovně obyvatel, kterých se týká, především plánovaných přesídlenců. Přesídlencům proto musí být řádně kompenzován majetek, musí jim být nabídnuta pomoc i po samotném přesídlení (např. při hledání práce), aby si mohli snáze zvyknout na nové podmínky v novém prostředí. V budoucnu můžeme předpokládat zvýšení počtu plánovaných přesídlenců na globální úrovni. Na území Česka v minulosti docházelo k plánovanému přesídlení především z důvodů těžby uhlí a stavby přehrad. Přesídlení často provázela i zde řada chyb (např. Obr. 2: Panelové domy v Leskovci nad Moravicí postavené v 80. letech pro přesídlence. Foto: Z. Cahlíková nedostatečné kompenzace), podobně jako i v případě přesídlení na Slezské Hartě. V budoucnu nemůžeme vyloučit další přípa- Důsledky a okolnosti přesídlení kvůli výstavbě přehrady Slezská Harta Neexistence právního ukotvení pouze obecná vyhláška týkající se kompenzací bez jasného výkladu Špatná komunikace i spolupráce s přesídlenci a představiteli obcí Organizační Přesídlení nebylo bráno jako rozvojový program pro obce, docházelo k zániku služeb a pracovních míst v obcích Nedostatečná kompenzace za ztracený majetek, a to především v případě přesídlenců, kteří žili v zátopové oblasti ve vlastních domech kompenzace nestačila na Ekonomické koupi nebo stavbu nového domu Kompenzace pouze peněžní formou Nedošlo k nárůstu nezaměstnanosti u přesídlenců Nedošlo k vážnějšímu přetrhání sociálních vazeb přesídlenců Sociální Většina přesídlenců přesídlena do nově postavených panelových bytů U některých přesídlenců projev stresu a zhoršení zdravotního stavu, ovšem je Zdravotní nutno posuzovat individuálně Většina přesídlenců přesídlena do tří lokalit v Bruntále, vzdáleném cca 15 km od Geografické Slezské Harty Zdroj: Cahlíková 2011 Legislativní dy přesídlení na našem území. Jejich počet a rozsah bude záviset především na zrušení či zachování územních ekologických limitů těžby uhlí a na volbě vhodných adaptačních způsobů vůči povodním. Ty mohou směřovat k budování přehrad nebo k realizaci přírodě blízkých opatření (např. poldery, změny v užívání krajiny či skladby lesních porostů) nebo zamezení výstavby v ohrožených oblastech. Zuzana Cahlíková, Robert Stojanov Oddělení výzkumu adaptačních strategií Centrum výzkumu globální změny Akademie věd ČR, v.v.i. zuzana.cahlikova@gmail.com stojanov@centrum.cz Text byl vytvořen s podporou MŠMT ČR a ESF v rámci grantů č. CZ.1.05/ / a CZ.1.07/2.4.00/ Migration as the Result of Planned Land Use in Czechia. This article explores environmental migration, resulting from planned changes in land use (development displacement). We focus on development displacement in Czechia, primarily displacement due to the construction of the Slezská Harta dam, during the late 1980s and early 1990s. Literatura a zdroje dat: BERÁNEK, J. (2006): Plán hlavních povodí navrhuje dvě stovky nových přehrad. Enviweb.cz. [cit ]. voda/60656/plan-hlavnich-povodi-navrhuje-dve-stovky-novych-prehrad CAHLÍKOVÁ, Z. (2011): Environmentální migrace v důsledku plánovaného využití území. Případová studie v mikroregionu Slezská Harta. Magisterská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 93 s. CERNEA, M. (1996): Bridging the Research Divide: studying refugees and development oustees. In: Tim Allen (ed.) In Search of Cool Ground: War, Flight & Homecoming in Northeast Africa, UNRISD, Boston, s ČSÚ (2012): Databáze demografických údajů za obce ČR. czso.cz/cz/obce_d/index.htm FARSKÝ, M., ZAHÁLKA, J. (2008): Severočeská hnědouhelná pánev: determinace a disparity vývoje krajiny. Životné prostredie, 42, č. 4, s MORAVEC, D. (2011): N. Heřminovy kvůli plánované přehradě už opouštějí první lidé. Enviweb.cz. [cit ] MPO (2012): Surovinová politika České republiky. 81 s. MZe (2007): Plán hlavních povodí České republiky schválený usnesením vlády České republiky ze dne 23. května 2007 č Praha, 85 s. STOJANOV, R., KAVANOVÁ, K. (2009): Migrace obyvatel v kontextu environmentálních změn. Geografické rozhledy, 18, č. 5, s WCD (2000): Dams and Development: A New Framework for DecisionMaking. The Report of the World Commission on Dams. Earthscan Publications Ltd, London, 404 s. Aplikace do výuky: 1. Tabulka ukazuje jednotlivé okolnosti přesídlení kvůli výstavbě přehrady Slezská Harta, které proběhlo již před 20 lety. Aktuálně dochází k přesídlení kvůli výstavbě přehrady v obci Nové Heřminovy. Zjistěte, jak v tomto případě probíhá proces přesídlení, jak budou kompenzováni přesídlenci a obec Nové Heřminovy. 2. Dokumentární cyklus České televize Zatopené osudy pojednává o osudech obyvatel zatopených obcí v Česku. Vyberte si jeden díl a se spolužáky porovnejte, v čem se jednotlivé osudy přesídlenců a zatopených obcí liší a v čem si jsou naopak podobné. Které z důsledků uvedených v tabulce jsou v dokumentu zmíněny?

9 32 čísla hovoří Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (2. část): První definitivní výsledky Ve druhém článku série věnované vybraným výsledkům Sčítání lidu, domů a bytů 2011 se zabýváme definitivními výsledky, které začal ČSÚ publikovat v listopadu Tyto výsledky jsou zpracovány podle místa obvyklého pobytu, což je jedna ze základních změn současného sčítání. Předmětem článku jsou základní údaje o věkové struktuře, rodinném stavu, vzdělání a národnosti obyvatelstva na území současného Česka sledované ve vývoji od prvního poválečného sčítání (1950). Územní diferenciace bude zpracována, až budou dostupná potřebná data. Místo obvyklého pobytu je definováno jako místo, kde osoba obvykle tráví období svého každodenního odpočinku bez ohledu na dočasnou nepřítomnost. Pro zahrnutí osoby do obvykle bydlícího obyvatelstva je rozhodující kritérium 12 měsíců pobytu na území Česka, případně úmysl dlouhodobého pobytu. Rozhodujícím kritériem pro určení místa obvyklého pobytu byl údaj o faktickém bydlišti, který uvedla sčítaná osoba ve sčítacím formuláři. Potud metodické vymezení, které je základem pro výpočet velké většiny definitivních výsledků sčítání. Podle definitivních výsledků sčítání 2011 mělo v Česku obvyklé bydliště obyvatel, z toho mužů a žen. Ve srovnání s výsledky předchozího sčítání z roku 2001 to znamená přírůstek osob. Věková struktura obyvatelstva se vytváří dlouhodobým vývojem základních demografických procesů porodnosti, úmrtnosti a migrace. Do věkové struktury se promítají především výkyvy porodnosti během celého předchozího století, vliv změn ve vývoji úmrtnosti je menší a v průběhu let více rozložený. Migrace měla vliv na věkovou strukturu především po válce a souvisela s odsunem Němců. Emigrační vlny z let 1948 a 1968 měly na věkovou strukturu menší vliv. Během 20. století se intenzita porodnosti změnila několikrát: v současné věkové struktuře se promítá již jen omezeně zvýšená úroveň porodnosti z kompenzační vlny po první světové válce, patrný je pokles počtu narozených v důsledku snížení porodnosti v období hospodářské krize 30. let i vzestup za druhé světové války, především v letech 1939 a Po válce došlo k opětovnému zvýšení porodnosti, především v letech 1945 až Pak následovalo období poklesu, které bylo vystřídáno významnějším vzestupem až v sedmdesátých letech minulého století. V devadesátých letech minulého století pak došlo k výraznému poklesu, který v menší míře pokračoval i v první dekádě 21. století. Hrubá míra porodnosti, tedy počet živě narozených vztažený ke střednímu stavu obyvatel příslušného roku, poskytuje jen orientační pohled na demografické procesy, které ve společnosti probíhaly a probíhají. Z údajů věkové struktury je patrný růst počtu obyvatel ve vyšším věku, a naopak úbytek počtu dětí. Tento proces je základní charakteristikou populačního vývoje mnoha evropských populací; označuje se jako demografické stárnutí a má zásadní dopad na sociálně-ekonomický vývoj společnosti. Nejvyšší ukončené vzdělání vyplňovaly na sčítacích formulářích jen osoby 15leté a starší. Základem struktury vzdělání byla Mezinárodní klasifikace vzdělání (ISCED-97). Ve srovnání s předchozími sčítáními byla škála stupňů vzdělání rozšířena, údaje v tabulce 3 na třetí straně obálky vypovídají o struktuře osob podle vzdělání, jak je často používána. Jak vyplývá z výsledků sčítání z roku 1950, měla téměř celá dospělá populace žijící na našem území v té době ukončené základní vzdělání. Z hlediska pohlaví pak byly zjištěny ve všech věkových kategoriích vyšší podíly žen se základním vzděláním ve srovnání s muži. Tato výchozí situace se od té doby zásadně změnila. Podíly osob se středoškolským vzděláním bez maturity od roku 1950 nejprve rostly; ve výsledcích sčítání 2011 je však možné ve srovnání s údaji sčítání z roku 2001 pozorovat pokles. Rovněž se zvyšuje podíl osob s ukončeným středoškolským vzděláním nebo se vzděláním vysokoškolským. Podíl středoškoláků s maturitou, resp. vysokoškoláků činí 299, resp. 138 na 1000 obyvatel ve věku nad 15 let. Zajímavá je rovněž měnící se vzdělanostní struktura podle věku. Jestliže v minulosti pro všechny věkové skupiny nad 15 let převažovalo vyšší vzdělání u mužů, v současnosti v nejmladších věkových skupinách toto tvrzení neplatí a ženy dosahují vyššího vzdělání. Národnost je při sčítání zjišťována pravidelně, definice národnosti, metodika zjišťování a zpracování se ale v jednotlivých sčítáních měnily. Národnost ve sčítání 2011 vyplňoval každý občan podle svého rozhod- Tab. 1: Vývoj složení obyvatelstva podle hlavních věkových skupin ve výsledcích sčítání Věková skupina nutí, včetně uvedení dvou národností nebo neuvedení žádné. Údaje o národnosti a náboženském vyznání byly v zákoně o sčítání označeny jako dobrovolné a nebylo nutné je tedy vyplňovat. Tomu odpovídá i počet nezjištěných případů. Národnost dětí do 15 let se řídí podle národnosti rodičů. Česká republika je z hlediska národnosti relativně homogenní stát, nebylo tomu však v minulosti vždy. V době vzniku samostatného Československa byla na území dnešní České republiky národnostní struktura tvořena dominantní národností českou a téměř třetinovým podílem národnosti německé. Zbylé národnosti tvořily naprostou menšinu dvou procent. Po druhé světové válce došlo k odsunu Němců a druhou početně nejvýznamnější národnostní menšinou se na území České republiky staly osoby slovenské národnosti, jejichž podíl v období existence společného státu Čechů a Slováků rostl. K poklesu obyvatelstva slovenské národnosti došlo až po vzniku dvou samostatných republik. Zastoupení dalších národností vzhledem k nepříznivým demografickým charakteristikám (zejména věkové struktuře s vyšším podílem starších osob) většinou klesalo. Novým jevem, který byl zaznamenán již ve výsledcích sčítání 1991, byly relativně vysoké počty osob, které se identifikovaly s národností moravskou. V roce 2001 došlo ke snížení zastoupení této národnosti, avšak ve výsledcích sčítání 2011 se opět vyskytuje více než půl milionu osob, které se k moravské národnosti hlásí. Jaroslav Kraus, ČSÚ Praha a PřF UK v Praze jaroslav.kraus@natur.cuni.cz Podíl obyvatelstva (obě pohlaví v %) ,1 25,4 21,2 23,5 21,0 16,2 14, ,1 7,7 8,5 6,7 8,4 6,7 5, ,0 19,4 22,0 23,2 19,9 23,4 21, ,5 38,0 36,2 33,2 38,0 39,9 42, ,3 9,5 12,1 13,4 12,6 13,8 15,8 Nezjištěno x x x x 0,1 0,0 0,3 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 Population and Housing Census 2011 (Part 2): First Definitive Results The second in a four-part series on the results of the Czech Population and Housing Census 2011, this article focuses on definitive results that the Czech Statistical Office began publishing in November The results are presented according to place of usual residence, one of a number of fundamental changes associated with the current census. This article focuses on data concerning age, family status, education and nationality, all in the context of previous census data.