Základní pojmy informačních a komunikačních technologií (ICT)

Transkript

1 Základní pojmy informačních a komunikačních technologií (ICT) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 Obsah Hardware... 3 Základní pojmy... 3 Obecně hardwarové vybavení PC... 3 Výkon PC... 7 SOFTWARE... 8 Operační systém... 8 Aplikační software Softwarové právo Informační sítě LAN a WAN

3 Hardware Informační technologie (IT) - jsou všechny prostředky a technologie používané pro zpracování a přenos dat. Obecně pod tímto pojmem chápeme vše, co zahrnují pojmy hardware, software a komunikační technologie jako takové (datové a telekomunikační sítě). IT v zásadě dělíme na tři hlavní skupiny hardware, software a informační sítě. V následujících kapitolách si je podrobně rozebereme. Základní pojmy Hardware - je veškeré technické vybavení počítače (PC - personal computer) Počítač je univerzální elektronický stroj. Existují také jednoúčelové počítače. Typickými představiteli takovýchto počítačů jsou roboti na výrobních linkách (automobilový průmysl) ale i běžnější využití, např. počítač řídící semafory na křižovatce, počítač v autě, nebo řídící jednotka výtahu, mnoho jednoúčelových počítačů určitě najdete i ve vaší domácnosti. Např. v televizi, DVD přehrávači, mobilů ale i v mikrovlnné troubě, automatické pračce, atd. My se ale budeme dále v tomto textu zabývat převážně univerzálními počítači a to hlavně osobním počítačem (PC) a jeho nejběžnějšími variacemi. Typickým představitelem této skupiny je PDA (osobní digitální asistent). Jde o miniaturní počítač, který se rozměrově vejde do kapsy u saka. Poskytuje sice menší možnosti hlavně výkonové než běžné PC, zato funkcemi se mu určitě vyrovná. Méně funkčně vybaven, je mobilní telefon. Dnešní mobilní telefony toho taky "umí" hodně, stále jsou ale primárně určení ke komunikaci ve veřejné telefonní síti. Většinou jsou vybaveny jednoúčelovým programem bez možnosti jej rozšířit. Tento "neduh" řeší smartphone, který je už vybaven operačním systémem a je možné jej dle potřeby rozšířit o další programy a tedy i funkčnost. Jinými osobními miniaturními zařízeními jsou např. nejrůznější "přehrávače". Dnes už docela běžné ne jen přehrávače hudby ale i filmu. Kdo má doma dítě školou povinné, určitě už nějaký ten požadavek na akvizici podobného zařízení zaznamenal. Ve firemním prostředí, ale tento trend proniká i do prostředí domácího použití počítačů je místo klasických počítačů používat přenosné počítače. Nejčastěji se setkáme s pojmem notebook nebo laptop. Dnes je to již plnohodnotný počítač, výkonem plně nahradí klasické PC a také cena jejich cena je příznivá, porovnatelná s velkými PC. Ve firemní sféře je tento trend nejvíc patrný, protože výhody notebooku jsou hlavně to, že si ho pracovník kdykoli může vzít sebou třeba na služební cestu, nebo domů a dokončit práci v podstatě kdekoli. Hlavně mezi studenty je ale oblíben takzvaný netbook. Je to odlehčená varianta klasického notebooku. Je podstatně menší a tudíž lehčí a má podstatně větší výdrž na baterie. Je však uřčen pro jen pro běžnou kancelářskou práci a hlavně přístup na internet. (pozn. autora: píše se rok léta páně 2010, příští rok bude tento text lehce úsměvný a za další rok se skvěle hodí jako materiál do učebnice dějepisu) Obecně hardwarové vybavení PC Procesor (CPU - Central Processing Unit) je základní součástí počítače. Někdy bývá také přirovnáván k "srdci" nebo "mozku" počítače. Dnes jsou na trhu dva dominantní výrobci procesorů Intel a AMD. Patří k součástkám, které zásadním způsobem ovlivňují výkon počítače. Základním ukazatelem výkonu je frekvence procesoru udávaná v hercích (Hz). Procesor o frekvenci 1Hz by zvládnul jen jednu 3

4 elementární operaci za sekundu. Dnes se ale samozřejmě používají násobky této základní jednotky, a sice GHz (giga-hertze), tedy miliardy. Operační paměť RAM (zkratka z random-access memory) je v informačních technologiích paměť s libovolným přístupem používaná v počítačích a dalších elektronických přístrojích. Je to dočasná paměť počítače a vyžaduje ke své činnosti napájení. Po vypnutí PC je tato paměť prázdná. Na druhou stranu má velkou výhodu v tom, že je velice rychlá a proto se používá na uložení údajů, se kterými právě procesor pracuje. Rychlost a ve velké míře kapacita paměti je taky určujícím faktorem pro výkon počítače. Kapacita OP se dnes měří v GB (giga bytech). O jednotkách počítačových paměti si řekněme dále. BIOS (zkrátka Basic input-output systém) je základní "životabudič" počítače. Je uložen v paměti typu ROM (Read-only memory) tedy paměť pouze pro čtení. Její výhodou je, že k uchování informací nepotřebuje napájení. BIOS na ní uložen se aktivuje hned po zapnutí počítače a má za úkol seznámit procesor se všemi základními funkcemi počítače. Po tomto "úvodním seznamování" odevzdá BIOS řízení procesoru, který v tomto momentě už ví, že na pevném disku má operační systém a ten mu "řekne" co má dělat dál. Pevný disk HDD, anglicky hard disk dříve je zařízení, které se používá k trvalému uchovávání většího množství dat pomocí magnetické indukce, která nepotřebuje stále napájení k uchování údajů. Předchůdci pevných disků jsou magnetická páska a disketa. Jejich současnými největšími konkurenty jsou SSD disky a USB flash disk. Nevýhodou pevných disku je to, že jsou vzhledem k operační paměti docela pomalé. Ukládají se proto na ně data, které potřebujeme uchovat i když počítač vypneme. Je to trvalá paměť. Dnešní pevné disky dosahují velikosti i v TB (terabajty). Pevný disk je obecně součástí počítače a není jednoduché přenášet jen tento disk se svým obsahem. Dnešní doba tento problém řeší přenosnými paměťovými médií. Mají stejně vlastnosti jako pevné disky, obecně ale disponují menší paměťovou kapacitou. Navíc jsou bez pohyblivých částí, kterým škodí otřesy způsobené přenášením. Jejich cena je dnes relativně nízká a jsou velice oblíbené. Vybrat si můžeme že: Kompaktní disk (CD) - typy kompaktních disků - CD-ROM, CD-R, CD-RW, kapacita je 700 MB, v případě, že máte v počítači mechaniků CD-RW (mechanika pro zápis a přepis na speciální přepisovatelná CD), je možno na tato CD zapisovat data. Digitální univerzální disk (DVD) vypadá jako kompaktní disk (běžné CD), ale je schopen pojmout větší množství dat (až 17 GB). Disky DVD se často používají k ukládání filmů a dalšího multimediálního, ale i datového obsahu vyžadujícího velké množství paměti. K jejich používání potřebujeme DVD jednotku, ta je schopna číst disky CD-ROM i DVD a podobně jako u CD se speciální jednotkou i zapisovat na DVD-RW disky. Nástupcem DVD disku je Blue-ray disk. Má stejně rozměry a vejde se na něj až 50GB dat. Univerzálnějším a rozšířenějším přenosným paměťovým médiem je FlashDisk, který se do PC připojuje pomocí USB rozhraní. Kapacitami a velikostmi je dnes trh doslova zaplaven, ale obecně se tyto kapacity pohybují v řádu do 32GB. Další velkou výhodou je, že jsou velice malé, lehké a levné. Bez speciálního zařízení se dá na ně zapisovat i číst a to opakovaně. Navíc některé univerzální flash paměti (např. SD, XD) se dají použít v nejrůznější spotřební elektronice, jako jsou digitální fotoaparáty, mobilní telefony, kamery atd. bez nutnosti kupovat pro každé zařízení speciální paměť. Bajty - jednotka kapacity elektronické paměti. Kapacita počítačové paměti se udává v jednotce zvané byte (značí se písmenem B, odpovídá přibližně jednomu znaku textu) - např. do paměti o kapacitě 100 B se vejde 100 znaků. Dnes používáme násobky této základní jednotky podobně jak to známé z jiných fyzikálních veličin. To by ale nebyl svět IT, aby v tom nebyl malinký háček. Ten spočívá v tom, že předpona "Kilo" neznačí tisíc násobek jak nám praví zkušenost, ale 1024 násobek. Vyplývá to z 4

5 logiky binární soustavy, kterou počítače interně používají. Proto se zavedli nový systém značení jednotek kapacity počítačové paměti. V tomto systému bylo pro původní velké kilo = 1024 B navrženo označení kibibyte a značka KiB, zatímco jednotka kilobyte (se značkou kb) označuje 1000 B. Přehled násobných jednotek Jednotka Značka B kb KiB MB MiB Kilobyte kb ~0,9766 Kibibyte KiB ,024 1 Megabyte MB ~976,6 1 ~0,9537 Mebibyte MiB ~1048, ,049 1 Gigabyte GB , ,7 Gibibyte GiB ~1, ~ ~1073, Terabyte TB ~0, ~ ,3 Tebibyte TiB ~1, ~1,1 109 ~1, ~ Počítač se svým okolím komunikuje prostřednictvím periferních zařízení. Ty dělíme na tři hlavní skupiny: Vstupní (komunikují s počítačem jednosměrné, ze zařízení do PC), výstupní (opět jednosměrná komunikace směrem z počítače) a vstupně-výstupné (kombinující vlastnosti předcházejících skupin). Typickými představiteli periferních zařízení jsou: Monitor výstupní zobrazeni informací pro uživatele Klávesnice vstupní zadávání textu a příkazy Myš vstupní polohové periferní zařízení - ovládání kurzoru myši Tiskárna výstupní tisk textu, obrázků Skener vstupní snímání textu, fotografií, Reproduktory výstupní reprodukují zvuk Mikrofon vstupní pro hlasový vstup (existují i programy reagující na mluvené příkazy) Síťové prvky vstupně výstupní připojení k telefonní síti a Internetu - bude podrobně 5

6 probráno dále v textu externí moduly paměťové vstupně výstupní nahrávání a ukládání dát, externí pevné disky, paměťové karty trackball vstupní polohovací zařízení používané pro notebooky-otáčivý pohyb kuličkou se přenáší na obrazovku touchpad vstupní polohovací zařízení pro notebooky, velmi populární, dotyk a pohyb po dotykové ploše je přenášen na obrazovku webová kamera vstupní kamera používaná pro přenos živého obrazu po internetu digitální fotoaparát, kamera vstupní používá se pro pořizování snímku a videa, spojením s počítačem umožňuje další zpracování dotyková obrazovka vstupně-výstupní funguje jako monitor-výstupní a zároveň jako polohovací zařízení-vstupní, dotyk přímo na obrazovku určuje pozici kurzoru Periferní zařízení se k počítači propojují pomocí takzvaných vstupně-výstupních portů. Dle typu našeho počítače a přítomnosti různých vstupně-výstupních portů bude možné (resp. nemožné) připojit případně dokoupené periferní zařízení, zprovoznit jej a s úspěchem používat. Běžně používané porty jsou: Sériový port - starší port, který postupně mizí z moderních počítačů, ale i navzdory tomu existují ještě aplikace, které tohoto portu s oblibou využívají. Výhodou je poměrně jednoduché uživatelské programování. Komunikace na tomto portu probíhá sériově, tedy v datovém proudu jeden bajt po druhém. V minulosti se k tomuto portu připojovaly polohovací vstupní zařízení, nebo např. faxmodem atd. Paralelní port je na tom s využitelností podobně jako sériový, tedy oba dva porty dnes nahrazuje moderní USB. Komunikace na tomto portu probíhá ale paralelně, tedy v jeden okamžik je tento port schopen komunikovat s více bajty zároveň. Typicky se k tomuto portu připojovaly hlavně tiskárny. USB Universál Seriál Bus je univerzální sériová sběrnice. Moderní způsob připojení periférií k počítači. Nahrazuje dříve používané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, Gameport apod.) pro běžné druhý periférií - tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., využívá se také pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik. Konkurencí k portu USB mělo být rozhraní FireWire. Nakonec se z tohoto portu stal souputník využívající svou hlavní výhodu rychlost pro přenos dat z nejrůznější spotřební elektroniky, která používá velké množství dat. Typicky videokamery. Dnešní vývoj ale ukazuje, že tento způsob připojení 6

7 ustupuje a nahrazuje ho USB se svou verzí 3.0, která rychlostí už předčila rozhraní FireWire a těží hlavně z vysoké podpory, ze strany výrobců spotřební elektroniky. Výkon PC Nejpoužívanější hardware jsme si již představili. Jen pro pořádek si zopakujeme, že osobní počítač by se měl skládat z následujících části: Procesor, operační paměť, pevný disk, rozšiřující karty pro připojení nejrůznějších periférií. To je nejzákladnější výbava počítače. Samozřejmě budeme ještě potřebovat nejzákladnější periférie: Monitor, klávesnici a dnes nepostradatelný pomocník myš. Tyto ani jiné periférie se ale výrazně na výkonu samotného PC neprojevují, ale obecně platí, že kvalitní periférie nám zabezpečují pohodlnější a v neposlední řadě zdravější prostředí pro práci. Toto téma budeme ještě rozebírat dál. Výkon samotného počítače je souhrnem vlastností všech jeho základních součástí. "Povýšením" jedné součástky nemusí hned znamenat závratný nárůst výkonu odpovídající vynaloženým finančním prostředkům. Kdybych měl použít jako příklad vaše auto, bude to, jako když si koupíte pěknou novou karosérií, ale motor zůstane stejný. Výkon auta se moc nezlepší (subjektivně určitě ano, když už to stalo tolik peněz, že?). Na druhou stranu když investujete do motoru a ponecháte starou karosérií, motor se může snažit, jak bude chtít, když zbytek auta nebude moc ochoten spolupracovat. U počítače je to stejné. Lví podíl na výkon má samozřejmě procesor, ale když bude mít k dispozici malou a pomalou operační paměť, stejně bude většinu výpočtového času "zahálet" čekat na operační paměť než mu dodá potřebná data. Rychlá operační paměť bude pomalému procesoru taky málo prospěšná. 7

8 SOFTWARE SOFTWARE je programové vybavení počítače. Do tohoto pojmu spadají všechny vaše oblíbené programy, které vám pomáhají pracovat s texty, tabulkami, prezentacemi, upravovat digitální fotografie, programy pro sledování videa, poslouchání hudby, práci s em, internetem a další speciální programy které používáte v např. v práci a v neposlední řadě počítačové hry (pokud máte doma počítač a děti v teenagerském věku ). Do softwaru ale taky patří i samotný operační systém a také počítačové viry. Vše si podrobně popíšeme v následujících kapitolách. Operační systém Operační systém je jedním, ze základních programů v počítači. Možná si to ani neuvědomujete, ale vždy když zapnete počítač, tak se nejdřív, než začněte pracovat, musí nahrát operační systém počítače. Je to program, který se stará o celý počítač. Má za úkol koordinovat všechen hardware v počítači. Zabezpečuje správnou funkčnost klávesnice, myši, zobrazuje informace na monitoru, tiskne na tiskárně, stará se o správný chod připojení do počítačové sítě, díky které můžete pracovat na internetu atd. Taky spravuje vnitřní procesy v počítači. Příkladem může být, přidělováni operační paměti programům, správný zápis a čtení dat z pevného disku, nebo DVD mechaniky a přiděluje spravedlivě procesorový čas jednotlivým programům. Zkrátka operační systém je v počítači pánem všeho. Běží od okamžiku spuštění počítače až po jeho vypnutí. A protože operační systém je v podstatě program, existuje víc operačních systému, které si navzájem konkurují. Kromě těch, které pracují na osobních počítačích, existují i specializované operační systémy. V podstatě každé složitější elektronické zařízení má svůj "operační systém". Jmenovat můžeme např. vaší televizi (pokud teda máte doma tu modernější), nebo DVD přehrávač, ale taky např. vaše (samozřejmě zase trochu modernější) auto. Je taky docela možné, že váš mobilní telefon obsahuje jeden z modernějších operačních systému určených pro mobilní zařízení. Ale vraťme se zpět k osobním počítačům, kde existuje mnoho operačních systémů. Nebudeme se věnovat těm speciálním, které mají za úkol řídit např. různé vědecké projekty, nebo správu velkých počítačových systémů (tzv. počítačové klastry), které mají obrovský výpočetní výkon, ale existují i takové. Běžné operační systémy, se kterými se můžeme setkat dnes je většinový Mircosoft Windows a jeho dlouholetý konkurent (kterému se dlouhé roky nedařilo pořádně prorazit, ale v poslední době se hodně zlepšuje) je Linux. Firma Microsoft skutečně kraluje trhu a i u nás je víc jak 90% počítačů vybavených právě operačním systémem Microsoft Windows. Následující tabulka nastiňuje přehled verzí operačního systému z dílny firmy Microsoft. verze rok popis MS-DOS 1981 vyvinutí pro počítače IBM, mohl na něm pracovat pouze jeden uživatel a běžet jeden program. Byl 16bitový, zvládnul jen 640kB RAM a 30MB HDD Windows odstraňoval nedostatky MS-DOS, podporoval multitasking a byl uživatelsky přívětivější Windows vylepšena podpora multitaskingu a podporoval procesory 386, což mu 8

9 umožnila práce s větší pamětí RAM a HDD Windows podpora multimedií, propracovanější grafické prostředí a větší podpora periferních zařízení Windows přidaná podpora počítačové sítě a prací v pracovních skupinách Windows vylepšena stabilita OS a hlavně vyšší výkon (nejlepší Windows ze "staré generace") Windows NT 1993 OS určeny hlavně pro náročné uživatele a servery Windows první samostatný OS, který nepotřeboval jako základ MS-DOS, vylepšené uživatelské rozhraní, které v základu známe i dnes, vyšší výkon a částečně 32bitový základ systému (jádro), podpora počítačů v síti jak ji známe dnes Windows NT úspěch grafického rozhraní W95 se promítnul do této verze Windows poslední verze částečně založena na MS-DOS. Vylepšeny výkon a stabilita. Zabudován internetový prohlížeč. Windows pokračování Win NT4.0, ale mnohem vylepšené verze. Podpora multimédii, moderního hardwaru a herní schopnosti. Velice náročný na hardware. Windows XP 2001 nejúspěšnější verze Windows. Mnozí ji používají dodnes kvůli dobré stabilitě a podpoře širokého spektra hardwaru, multimédii a uživatelské propracovanosti. Windows Server určena pro serverové nasazení, vyznačuje se propracovanou bezpečností a lepší správou systému. Je základem pro Serverové OS Windows Vista 2007 převratné zlepšení uživatelských vlastností. Nové nástroje, vylepšena bezpečnost ale nižší stabilita a vysoká hardwarová náročnost. Windows běžná podpora 64bitové architektury, vylepšení výkonu, zvýšení stability a bezpečnosti, zlepšena podpora hardwaru a zrychlený start. Výhodou je vestavěná podpora rozpoznávání řeči a psaného textu. U druhé možnosti je k dispozici i čeština. Windows je komerční operační systém a tudíž si ho musíte zakoupit. Když použijete verzi označenou jako OEM, bude cena za systém Windows podstatně nižší než za takzvanou "krabicovou" verzi. Rozdíl je v tom, že verzi OEM můžete používat jen na nově zakoupeném počítači, ke kterému je takováto 9

10 OEM verze systému dodaná. Tuto instalaci systému již nesmíte použít na jiných počítačích. Pro krabicovou verzi toto omezeni neplatí. Další operační systém, kterému se budeme trochu věnovat, je LINUX. Na rozdíl od Windows je tento operační systém šířen pod licencí "Open Source", tedy s otevřeným zdrojovým (programovým) kódem. Tento operační systém je "zadarmo". Uvozovky jsem použil zcela záměrně. Ono za operační systém jako takový platit nemusíte, ale pokud nejste aspoň trochu znalí tohoto operačního systému, neobejdete se bez odborné pomoci, která si samozřejmě za svoje služby nechá dobře zaplatit. Ale pro uklidnění, uživatelská přívětivost Linuxu je v dnešní době natolik příjemná (a pořád se zlepšuje), že mírně dobrodružným uživatelů by zvadnutí takového systému nemělo dělat žádné problémy. Verzí Linuxu existuje bezpočet a to pravě kvůli jeho licenční politice. V zásadě se Linux rozděluje na tzv. distribuce. Výhodou tohoto řešení je, že spolu s operačním systémem si nainstalujete i příjemné uživatelské prostředí a spoustu užitečných programů pro práci i domácí použití. A to vše "free". A to se vyplatí. :o) Mezi dnes velmi populární distribuce patři Ubuntu Linux, který se snaží orientovat pravě na uživatele, kteří začínají s Linuxem a znají operační systém Windows. Další populární distribuce je Mandriva Linux, nebo pro zkušenější uživatele Fedora Linux. A mnohé další. Existují ještě další operační systémy, ale ty už si jenom vyjmenujme. Pro počítače MAC, dnes velmi populární firmy Apple (známe hlavně telefony iphone, nebo přehrávací ipad), je používán operační systém McOS. Je zajímavý hlavně svým pěkným uživatelským rozhraním a překvapivou svižností. V Americe jsou tyto počítače populárnější než klasické PC, jaké známe my, ale v Evropě se zatím moc neuchytily. Aplikační software Do skupiny softwaru patři i běžné aplikační (programové) vybaveni počítače. Sem patří programy, které např. denně využíváte v práci, nebo doma. Programy pro zvládnutí kancelářské práce si podrobně probereme v rámci kurzu. Patři sem MS Word pro zpracování textových dokumentů, MS Excel pro práci s tabulkovými daty, MS PowerPoint na vytváření prezentací a MS Access pro správu databázových údajů. Další dnes již neodmyslitelnou součástí programového vybavení počítače je internetový prohlížeč. Je to aplikace pomocí, které je možné využívat službu internetu s názvem WWW. Tuto problematiku podrobně rozebereme v části modulu 7 ECDL. Další velice populární skupinou softwaru jsou počítačové hry. Počítače dneska v domácím použití představují hlavně zábavu pro mladší členy rodiny a zdroj informací pro rodiče. Hry na počítači dneska ve velké míře ovlivňuji i jejich vývoj. Herní segment na trhu s počítači je dnes docela velký a proto není divu, že výrobci hardware a hlavně celých počítačových sestav prezentují výkon svého PC hlavně na různých herních aplikacích. Zkuste se například zeptat nějakého náctiletého ve vašem okolí, jak pozná, že počítač je "dobrý". Další popis o počítačových hrách je myslím zbytečný, ono rozhovor s dotyčným vás poučí mnohonásobné víc než nějaký manuál. (Navíc takový výklad bude mnohem aktuálnější a u dotyčného budete určitě "cool", že se o takové věci zajímáte.) 10

11 Softwarové právo Software sebou nese i určitá specifika, zejména ohledně autorských práv. Na následujících řádcích si vysvětlíme co je to softwarová kriminalita. Pod pojmem softwarová kriminalita rozumíme porušování licenčních podmínek užívání počítačových programů tím, že za jejich používání nezaplatíte autorovi (výrobci). Software má nehmotnou podobu stejně jako vynález nebo hudba a patří autorovi díla popřípadě společnosti, u které je autor zaměstnán nebo která vývoj produktu financovala (a autor s ní má uzavřenu smlouvu). Jinak řečeno autor má na takovýto software/dílo Copyright, tedy autorské právo. Cena tohoto produktu odpovídá časové náročnosti vývoje a také tržním poměrům. Pojem krádež je v tomto případě trochu zavádějící, protože není jedno, jestli sousedovi ukradnete auto, nebo si od něho zkopírujete software. Pokud byste si auto dokázali zkopírovat (naklonovat) a sousedovi by auto zůstalo, mohli byste kopii" auta pohodlně používat a sousedovi by nevznikla žádná škoda. V případě software jde spíše o ušlý zisk, protože si jej nekoupíte od výrobce, když už máte kopii od souseda. Příležitost dělá zloděje Na softwarové produkty se toto přísloví hodí. I lidé, kteří by nedokázali ukrást ani tužku z kolegova stolu, mají často k počítačovým programům zcela opačný postoj. Půjčí si z firmy originální CD s programy, které si doma nainstalují, aby mohli dokončit práci doma. Přitom si často ani neuvědomují, že se dopustili trestného činu. Za tuto na pohled nevinnou činnost jim přitom hrozí až dva roky odnětí svobody a finanční pokuta. Zdánlivě se nic neděje, ale je to velmi lehce proveditelný trestný čin, kterého se lidé v mnoha případech dopouštějí. Způsoby porušování zákona Nelegálním kopírováním programu Vícenásobnou instalací zakoupeného software na více počítačích Používání tzv. crack programů, které umožňují instalaci a používání software i bez originálního klíče výrobce, nebo registrace. Koupě nelegálního software Software, který vyžaduje licenční klíč při instalaci, popřípadě prvním spuštění programu, je vždy chráněn licencí, kterou je nutné legální cestou získat. Např. koupí softwaru, nebo jinou formou registrace u výrobce. Pokud jste tento licenční klíč nezískali od výrobce, či autorizovaného prodejce je používání takto nainstalovaného programu trestné i když licenční klíč máte např. od kamaráda/souseda. Trestné je dokonce i síření vámi zakoupeného licenčního klíče. Často se setkáváme s porušováním autorských práv, dochází k nim při kopírování hudebních nosičů a při volném šíření audio, video souborů po internetu. Takové jednání je v rozporu se zákonem č. 121/2000 Sb. Podle tohoto zákona může uživatel vytvářet kopii díla jen pro svoji potřebu (pokud přitom neporušuje ochranu díla proti kopírování). Další šíření těchto kopií je však trestné. Jak se vyhnout problémům Obstarat si software, za který nemusíte platit, např. 11

12 o o o freeware software zadarmo, většinou jednoúčelové programy bez další technické podpory shareware funkčnost je limitována nebo časově omezena až do zaplacení licenčního poplatku Open Source - zde řadíme programy, které jsou volně šiřitelné (freeware), u nichž autoři zveřejnili kompletní zdrojový kód a tak umožnili široké veřejnosti ověřit jejich funkci a podílet se na jejich vývoji. Do této kategorie patří například operační systém Linux ale i mnohé velice zajímavé a použitelné programy. U těchto řešení je potřeba si zvyknout na to, že tyto programy nenabízejí stejné funkce, na které jsme byli zvyklí, a bude třeba se naučit určité odlišnosti. Do počítače instalujte výlučně legálně pořízený software, ke kterému vlastníte licenci, nebo alespoň doklad o zaplacení. Kupujte software u autorizovaných prodejců softwarových produktů. Koupí originálního softwaru dostanete právo používat daný software na základě licence. Podmínky, za kterých můžete program užívat, jsou vždy popsány v tzv. end user licence agrément licenční smlouva koncového uživatele. Zde je přesně nadefinováno, např. počet instalací, které můžete používat, za jakých podmínek můžete software přenášet mezi počítači atd. Zákon na ochranu dat Listina základních práv a svobod zaručuje každému člověku právo na ochranu osobních údajů. V České republice je toto právo realizováno zákonem č. 256/1992 Sb. O ochraně údajů v informačních systémech a zákonem č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů. Podle těchto zákonů se musí každý, kdo shromažďuje osobní údaje a informace za účelem dalšího zpracování, držet následujících zásad: Informovat klienta, za jakým účelem jeho osobní údaje použije Musí mít podpis od klienta o tom, že klienta řádně obeznámil s účelem použití osobních údajů Při změně účelu použití osobních údajů o tom informovat klienta a ten to musí znovu podepsat Neposkytovat informace třetí straně Nakládat s údaji tak, aby klient nebyl poškozen na majetku, zdraví a cti Údaje uchovávat jen po dobu nezbytně nutnou Business Software Alliance Zastupuje od roku 1988 přední světové výrobce z hlediska právní ochrany software. Organizuje akce a vzdělávací programy zaměřené na autorskoprávní problematiku. Aktivními členy BSA v ČR jsou např. společnosti Adobe, Apple, Autodesk, Avid, Bentley Systems, Macromedia, Microsoft, Symantec a Trend Micro. Hlavním cílem BSA je ochrana autorských práv členů aliance, ať už prostřednictvím trestních řízení či prevencí formou osvěty. Užívání nelegálního softwaru poškozuje nejenom výrobce počítačových programů, ale celé hospodářství cestou daňových úniků a omezováním vzniku nových pracovních příležitostí. 12

13 Informační sítě LAN a WAN LAN (Local Area Network) - lokální počítačová síť. Tento druh sítě se používá hlavně pro domácí použití anebo pro kanceláře, ale i budovy. Síť typu LAN se rozkládá na geograficky omezeném území. V takovéto síti můžou komunikovat počítače, tiskárny a různé další zařízení, které zabezpečuji určité funkční informační potřeby dané skupiny uživatelů. Takováto síť muže obsahovat pár počítačů, nebo taky několik sítových zařízení připojených do LAN. WAN (Wide Area Network) - počítačová a komunikační síť, která spojuje geograficky rozlehlou oblast (stovky i více km 2, různé kontinenty apod.). Síť WAN sdružuje větší počet sítí typu LAN. Dá se říci, že propojením dvou sítí LAN vzniká síť WAN. Za síť typu WAN se dá označit i Internet. Klient/server (client-server) tímto termínem označujeme způsob práce v počítačové síti. V zásadě jde o dvě úrovně práce. Základ tvoří server, který obvykle má za úkol sdružovat data a poskytovat služby, informace pro klienty. Klientů může byt jeden ale i několik desítek tisíc. Server je samozřejmě počítač, obvykle výkonnější někdy taky nazýván i mainframe. Klient je obyčejnější počítač, který máte např. doma. Tento počítač mající operační systém je taky nazýván i inteligentní terminál. Přes tento terminál potom uživatel pracuje s daty, a používá služby, poskytované serverem. 13