Různé. Dagmar Čapková ( ) Filosofický časopis ročník /

Transkript

1 Filosofický časopis ročník / Různé Dagmar Čapková ( ) V rozmezí zhruba jednoho roku ztratila komeniologie tři významné představitele jedné generace. Tentokrát opustila řady svých kolegyň a kolegů prof. PhDr. Dagmar Čapková, DrSc., badatelka, již bylo po dlouhou dobu možno pokládat za první dámu (nejen) české komeniologie. Vedle jiných se významně zasloužila o nový, hlubší pohled na myslitelský odkaz J. A. Komenského, jenž byl dříve vnímán především jen jako pedagog. Absolventka (tehdy D. Votrubová; pod tímto jménem ještě publikovala své první práce) gymnázia J. Vrchlického v Klatovech pokračovala ve studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor bohemistika, anglistika ( ), titul PhDr. získala v r. 1950, v disertační práci K otázkám domácí tradice a světovosti F. Palackého se dotkla i vztahu F. Palackého ke Komenskému. Po pedagogickém působení na středních školách ( ) nastoupila svou odbornou dráhu ve Státní pedagogické knihovně J. A. Komenského v Praze ( ), kde r založila oddělení pro studium života a díla J. A. Komenského. Odtud byla r pozvána do Kabinetu pedagogických věd J. A. Komenského ČSAV, který byl krátce nato přetvořen na Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV. Zde patřila Dagmar Čapková prakticky po celou dobu svého profesního života ke stěžejním členům komeniologického oddělení, jež za tu dobu prošlo několika reorganizacemi a několikerým přejmenováním, začátkem 80. let 20. století byla krátce též jeho vedoucí. Vědecká hodnost CSc. jí byla udělena r. 1963, další vědecké hodnosti a tituly však mohla získat až po r. 1989: r se habilitovala v oboru dějin výchovy a specializace komeniologie jako docentka Univerzity Karlovy v Praze, kde přednášela od r. 1991; profesuru získala r tamtéž. V r byla jmenována čestnou doktorkou Univerzity Komenského v Bratislavě. Dagmar Čapková byla členkou mezinárodní společnosti pro dějiny výchovy ISCHE (několik let též členkou jejího výboru), od založení byla členkou Unie Comenius, jejíž byla devět let předsedkyní a několik dalších let členkou předsednictva. Na půdě této společnosti iniciovala a vedla projekt Encyclopaedia Comeniana. Srov. Steiner, M., K životnímu jubileu Dagmar Čapkové. Studia Comeniana et historica,,, č., s. nn.; Pešková, J., Prof. PhDr. Dagmar Čapková, DrSc., sedmdesátiletá. Studia Comeniana et historica,,, č., s. nn. (zde i výběr z její bibliografie, s. nn.); Skutil, J., K životnímu jubileu prof. dr. Dagmar Čapkové, DrSc., et Dr. h. c. Z Kralické tvrze, XXI,, č., s. nn.; heslo Dagmar Čapková. In: Slovník českých filosofů.

2 Různé Komeniologické působení Dagmar Čapkové se odvíjí od snahy interpretovat Komenského dílo s co nejširším využitím nových komeniologických objevů, s nimiž bylo u nás možno pracovat od druhé poloviny 40. let minulého století; bylo to zejména rozsáhlé sedmidílné dílo o univerzální nápravě lidstva De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských) a tzv. Hartlib Papers, tedy archiv Komenského souputníka Samue la Hartliba, uložený v knihovně univerzity v Sheffieldu. Zpočátku se však věnovala Komenského vztahu k mateřskému jazyku a jeho teorii předškolní výchovy jakožto základu celoživotního vzdělávání (Předškolní výchova v díle J. A. Komenského, jeho předchůdců a pokračovatelů. Praha, SPN 1968; dále dílčí studie ve sbornících a časopisech v Československu i v zahraničí, např. v Anglii: The Significance of Comenius Ideas in the Theory and Practice of Preschool Education. The Durham Research Review, 6, 1969, No. 22, s ). Další cesta D. Čap kové za hloubkami Komenského myšlení vedla přes objasňování jeho celkového pojetí cílů, obsahu a metod vzdělávání a výchovy. Postupně se zcela přirozeně stále více zaměřovala na význam pansofie pro Komenského záměry a projekty pedagogické i všenápravné, a v souvislosti s tím na otázky filosofie dějin, filosofie výcho- Brno, Masarykova univerzita, s. n.; heslo Čapková Dagmar. In: Kdo je kdo v České republice na přelomu století. Praha, Agentura Kdo je kdo, s. (. opravené vyd., Praha ); Hýbl, F., Životní jubileum prof. dr. Dagmar Čapkové, DrSc. Studia Comeniana et historica,,, č., s. nn. vy a zkoumání Komenského antropologie jeho pojetí člověka, zejména lidské aktivity, jež v Komenského antropologii hrála velmi významnou roli jakožto vlastnost přibližující či připodobňující člověka Bohu. Těmto tématům se Dagmar Čapková věnovala z nejrůznějších aspektů; předně jí šlo o zevrubné osvětlení ideových zdrojů, filosofických základů, z nichž tu Komenský vycházel, a o postižení vývoje jeho pohledu na tato témata v různých fázích jeho života. Pansofie zajímala Dagmar Čapkovou jakožto metoda, již chtěl Komenský aplikovat ve výchově a vzdělávání i ve strukturování a zprostředkovávání lidského poznání. Kladla přitom důraz na Komenského celostní pojetí člověka a na to, jaké vytyčoval vychovatelskému působení cesty k tomu, aby vedlo ke kýženému výsledku hotové lidské osobnosti, to znamená ke vzdělanému lidskému jedinci, schopnému kvalitního aktivního života v rámci svého společenského prostředí. Komeniologická studia viděla Dagmar Čapková vždy jako mezioborová; interdisciplinaritu v pohledu na Komenského dílo uplatňovala ve své práci sama a vedla k ní i své mladší kolegyně a kolegy, prosazovala ji v programech konferencí i v badatelských projektech. V komeniologii lze jistě spatřovat těžiště badatelských aktivit Dagmar Čapkové; Komenský však nebyl jejím jediným tématem. Ve spektru jejího badatelského záběru vidíme rovněž dějiny českého reformačního humanismu a pedagogiku osvícenství, zejména slovenského a českého. Sledovala vlivy tradic české reformace a humanismu na myšlenkový svět Komenského, ale naopak rovněž vlivy

3 Filosofický časopis / Komenského na osvícenství. Průběžně se Dagmar Čapková zabývala také otázkou recepce Komenského díla a ideového odkazu, a to zejména v českých zemích a na Slovensku. Své badatelské aktivity opírala Dagmar Čapková samozřejmě vedle systematického studia Komenského spisů a komeniologické literatury také o výzkumy v zahraničních archivních fondech, kde se soustředila především na již zmíněnou Hartlibovu pozůstalost v anglickém Sheffieldu, avšak také na dokumenty uložené v polských a švédských fondech. Výsledkem těchto jejích průzkumů jsou na jedné straně edice nově objevených textů (zejména dopisů) Komenského, na straně druhé nové pohledy na komeniologickou problematiku ve vlastní badatelské a publikační činnosti. S Dagmar Čapkovou je spojen především závažný objev části pracovního deníku Komenského (v r. 1969), kterou Komenský poslal r z Elblągu Hartlibovi: tento fragment se v Hartlib Papers zachoval jako anonymní text týkající se komplexního plánu trojstupňového cyklu pansofických učebnic pro jazykově věcné, filosofické a literárně historické vzdělávání (celý plán ale Komenský nerealizoval), koncepce metafyziky a v oblasti pansofie a všenápravy směřující k pozdnímu Komenského dílu Triertium catholicum. Tento latinský text publikovala Dagmar Čapková s rozsáhlým rozborem jako samostatnou přílohu k časopisu Studia Comeniana et historica, studie o jeho významu ve vývoji Komenského díla uveřejnila mimoto i v několika dalších zemích Studia Comeniana et historica,,, č., příloha Dokumenty a prameny. (ve Velké Británii, v obou tehdejších německých státech, v Polsku, v Jugoslávii). Ve švédských fondech nalezla kromě toho rukopisný překlad učebnice Janua lingvarum reserata do islandštiny, pocházející již z konce 17. stol. Dagmar Čapková je autorkou více než 200 publikací v oboru komeniologie a dějin kultury a výchovy, knižních, sborníkových (hlavně z mezinárodních konferencí) i časopiseckých, v Československu a v České republice i v zahraničí. K významným komeniologickým dílům své doby patří její monografie Některé základní principy pedagogického myšlení J. A. Komenského (Praha, Academia 1977; Rozpravy ČSAV, Řada společenských věd 87, sv. 2.), Myšlenka lidské aktivity v Komenského pojetí dějin (Praha, Academia 1983; Rozpravy ČSAV, Řada společenských věd 93, sv. 3), a zejména Myslitelsko vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského (Praha, Academia 1987), dílo, v němž Dagmar Čapková předložila odborné veřejnosti výsledky svého dosavadního badatelského úsilí na poli interpretace Komenského díla a vývoje jeho pedagogických i všenápravných projektů, své pojetí periodizace myšlenkového vývoje Komenského. Práce s Komenského korespondencí a studium výše zmíněného pracovního deníku tu umožnilo Dagmar Čapkové mimo jiné poukázat na to, jak se vyvíjely Komenského představy o obsahu školního vzdělávání a v návaznosti na to pak i plány na příslušné soubory učebnic pro jednotlivé stupně škol; shromáždila tu tedy nejen informace a interpretace týkající se dochovaných Komenského prací, nýbrž i některých nakonec nerealizovaných autorových záměrů.

4 Různé Monografickou práci pak Dagmar Čapková věnovala ještě 350. jubileu vydání souboru Opera didactica omnia; tento soubor, který Komenský sestavil a vydal hned v počátcích svého amsterodamského pobytu (r. 1657), by neměl uniknout pozornosti nikoho, kdo se chce vážně zabývat Komenského dílem; stal se proto přirozeně i dlouhodobým předmětem badatelského zájmu Dagmar Čapkové. Lze říci, že skoro symbolicky stál v začátcích jejího působení v komeniologii i v období, kdy se její profesní život blížil k završení. Podílela se na přípravě vydání jeho faksimile v r a o padesát let později napsala knihu Opera didactica omnia J. A. Komenského (Praha, Pedagogické muzeum J. A. Komenského Přerov, Muzeum Komenského 2007) a významně přispěla k podobě konference jubileu věnované. Práce Dagmar Čapkové najdeme v časopisech Slovesná věda, Jednota bratrská, Český jazyk, Knihovník, Pedagogika, Jednotná škola, Studia Comeniana et historica, Archiv pro bádání o životě a díle J. A. Komenského, Acta Comeniana, Předškolní výchova, Predškolská výchova, Paedagogica historica, Durham Research Review, History of Education, Gdańskie Zeszyty humanystyczne, Rozpravy z dziejów oswiaty aj. Ve Filosofickém časopise publikovala stati Dílo Komenského a myšlení 17. sto letí (roč. 35, 1987, č. 6, s. 941 až 949) a Některé antropolo- Odkaz Jana Amose Komenského kultuře vzdělávání, v Praze.. XI. ; srov. Chocholová, S. Pánková, M. Steiner, M. (eds.), Jan Amos Komenský: Odkaz kultuře vzdělávání = Johannes Amos Comenius: The Legacy to the Culture of Education. Praha, Academia, s.. gické aspekty Komenského pojetí vědy (roč. 40, 1992, č. 1, s ). Byla vítaným hostem na řadě konferencí a dalších vědeckých akcí doma i v širokém zahraničí, kde obvykle přednášela hlavní referáty. Jen v jubilejním roce Komenského (1992) přednášela v 15 zemích, včetně zámořských Kanada, USA, Mexiko. Soustavně se Dagmar Čapková věnovala vydávání textů Komenského. Byla členkou editorských kolektivů, které připravily faksimile souboru Opera didactica omnia (Praha, Academia 1957) a první vydání latinského textu Obecné porady (tamtéž 1966). V Archivu pro bádání o životě a díle J. A. Komenského vydala v rámci edice spisků petrohradského (leningradského) rukopisu učebnice Geodesia (text roč. 22, 1963, s. 194 nn., poznámky roč. 24, 1970, s. 146 nn.) a Historia profana (text roč. 23, 1965, s. 98 nn., ediční pozn. roč. 24, 1970, s. 187 nn. a poznámky s. 196 nn.). Pro ediční řadu Vybrané spisy J. A. Komenského (Praha, SPN ) připravila několik edic českých spisů Komenského a několik překladů z latiny (ve svazcích 1, 4, 5, 6, 8). Jako autorka a redaktorka se podílela na vypracování komentářů pro ruské dvousvazkové vydání Vybraných spisů Komenského (Moskva 1982). Pro kritickou edici J. A. Comenii Opera omnia Dílo J. A. Komenského zpracovala edici Informatoria školy mateřské (sv. 11), komentáře k edici spisku Geodesia (sv. 12), k předmluvě Opera didactica omnia (sv. 15/I), ke spisům Novissima lingvarum methodus (sv. 15/II) a De cultura ingeniorum (sv. 15/III), nejnověji je spoluautorkou komentáře k úvodní části Obecné porady Europae lumina (sv. 19/I); jako autorka komentářů se podílela i na přípravě svaz-

5 Filosofický časopis / ků dosud nevydaných. Je spoluautorkou úvodů k sv. 9/I a 15/I. Pro jubilejní edici prvního překladu Obecné porady do češtiny (Praha, Svoboda 1992) napsala obsáhlý úvod a komentáře k částem: Europae lumina (Světlům Evropy), k první předmluvě k Pansofii (sv. 1), k Pampaedii a k Panorthosii (sv. 3); tento překlad byl oceněn výroční prémií Obce překladatelů. Dagmar Čapková patřila ke generaci, jež byla nucena prožít ne právě snadná a tvůrčí vědecké práci, zejména v humanitních oborech, příznivě nakloněná období 20. století. Měla na druhé straně podporu a zázemí v rodině, vzorem a inspirací k vlastní práci jí byl zejména manžel, prof. dr. Jan Blahoslav Čapek, český literární historik a myslitel, přední znalec dějin starší české literatury. Zaslouženého, byť často neoficiálního či neformálního, ocenění se jí dostávalo v odborných komeniologických kruzích ve vlasti i v zahraničí, v nichž si zjednala díky výsledkům své badatelské činnosti stálou vážnost a autoritu. Na několika mezinárodních komeniologických konferencích jí byly posléze uděleny pamětní medaile Komenského (v Praze, v Bratislavě, v Prešově, v Přerově, v Uherském Brodě, v polském Lešně). Byla členkou kolektivu, jemuž byla v r udělena cena ČSAV za výsledky komeniologického bádání. V r byla Dagmar Čapková oceněna státním vyznamenáním, Medailí za zásluhy v oblasti vědy III. stupně. Komeniologická obec ztratila v Dagmar Čapkové výraznou badatelskou osobnost, ale také zanícenou propagátorku Komenského myslitelského odkazu. Patřila k těm, kdo usilovali o překonání jednostranných přístupů ke Komenského odkazu, kdo soustavně poukazovali na filosofické ukotvení jeho aktivit, zejména v oblastech výchovy člověka a nápravy lidských věcí. V rámci těchto snah zněl její hlas v souladu s jejími generačními souputníky, s nimiž jsme se rozloučili v posledních měsících, s Klausem Schallerem a s Radimem Paloušem, ale rovněž s dalšími, z nichž připomeňme alespoň filosofku Jaroslavu Peškovou. Dagmar Čapková se do historie bádání o Janu Amosu Komenském zapsala výrazně. Tak jako ona sama navazovala a vyrovnávala se se svými předchůdci (Josef Hendrich, Jan Blahoslav Čapek, Jaromír Červenka a další), bude její dílo patřit k těm, na něž bude možno, ba nutno navazovat. Martin Steiner