Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Milčice CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Milčice CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Milčice Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5352 Rozloha (ha): 3,8604 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany připravuje se vyhlášení PP Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 3,8604 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Milčice Dotčená katastrální území Milčice u Peček 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Na podloží křídových hornin nasedají pleistocénní štěrkopískové sedimenty, na kterých se během holocénu vytvořily slatiny. Geomorfologie: Lokalita náleží okrsku Sadská rovina v rámci celku Středolabská tabule. Průměrná výška činí 191 m n. m.

3 Reliéf: Velmi plochý reliéf v oblasti pleistocénních labských teras, mělké údolí Milčického potoka je z jihu ohraničeno mírným svahem. Lokalita zahrnuje vodní nádrže a navazující břehy. Pedologie: Půdní profil není na části lokality vytvořen, na povrch vystupují přímo pleistocénní písky, na zbytku plochy se vyskytují organozemě. Krajinná charakteristika: Lokalita se nachází v asi 400 metrů dlouhé mělké depresi kopírující tok Milčického potoka. Vznikla pravděpodobně vytěžením humolitu či písků. SV část depresí je zaplněna vodou, v břežní linii na JZ okraji nádrží vyvěrají silné prameny. Biota Flóra a vegetace, předmět ochrany: Nejvýznamnějším biotopem a předmětem ochrany jsou luční pěnovcová prameniště s ojedinělými tůněmi s porosty parožnatek. Dominantami pramenišť jsou sítina slatinná (Juncus subnodulosus), bezkolence (Molinia spp.) a ostřice rusá (Carex flava agg.). Ze vzácných druhů se zde vyskytují kromě výše zmíněné sítiny slatinné např. ostřice Davalova (Carex davalliana), zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) a ostřice pozdní (Carex viridula) (Jírová 2004, Hájek 2014, Kotilínek 2014, Pipek - úst. sd.). Možný je i výskyt prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata), který však recentně nebyl potvrzen. Mimo hlavní prameniště dostávají porosty charakter vápnitých slatin, popřípadě bezkolencových a pcháčových luk. V okolí vodních ploch bez makrofytní vegetace se maloplošně vytvořily porosty vysokých ostřic. Velkou část EVL zaujímají nevyhraněné náletové a z části též nejspíše vysazené porosty s převládajícími druhy bříza bělokorá (Betula pendula), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), topol osika (Populus tremula) a hybridní kultivary topolů (Populus spp.). Část náletů dřevin je však možné řadit k mokřadním vrbinám či olšinám. Na okraji vstupují do okolních polí některé invazní a expanzní druhy jako celíky (Solidago spp.), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) či kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Dále do EVL však nepronikají a pro předmět ochrany prozatím nepředstavují žádnou hrozbu. Fauna: Vodní prostředí v EVL může být využíváno některými obojživelníky, zaznamenán byl kupříkladu výskyt skokana štíhlého (Rana dalmatina) (Zavadil 2008). Cílený zoologický průzkum však zde dosud nebyl prováděn.

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 0,3878 Relativní rozloha (%): 10,05 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování v rozloze odpovídající době vyhlášení; zlepšení struktury oproti době vyhlášení * označuje prioritní stanoviště 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Předmětné stanoviště se zde objevuje ve formě lučních pěnovcových pramenišť (biotop R1.1). Obvykle se jedná o svahová, často extenzivně kosená prameništní slatiniště v lučních porostech. Voda je silně zásaditá a velmi bohatá na minerály, charakteristický je vysoký obsah vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů. Hojně se vytváří vápencové inkrustace. Biotop je ohrožen především v důsledku odvodnění, poklesu vydatnosti pramenů nebo jejich svedení do studny, nadměrného přísunu živin, absence nebo naopak intenzifikace hospodaření, mechanického narušování intenzivní pastvou nebo pojezdem těžkou technikou. Přirozená stanoviště bez nutného managementu. Je ale potřeba přizpůsobit lesní hospodaření v okolních lesních porostech eliminovat pojezdy těžkou technikou, svážnice vést mimo prameniště i jejich těsné (podmáčené) okolí, neodvodňovat, neukládat potěžební dřevní materiál, zejména větve, kůru po asanaci, apod. V okolí pramenišť je třeba zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při obhospodařování pramenišť může nastat konflikt s ochranou některých ohrožených druhů rostlin, včetně kupř. vstavačovitých. Termín seče by měl zohledňovat výskyt těchto druhů. Na místech, kde se šíří konkurenčně silné druhy, by však pozdní kosení bylo spíše na škodu - zde je nutno brát v potaz, že potlačení expanzního druhu je ku prospěchu jak předmětnému stanovišti, tak slabším druhům, které se zde vyskytují. Při kosení rákosin nebo při vyřezávání náletů je také vhodné zohledňovat možné hnízdění vodního ptactva. Rákosiny by měly být koseny pouze tam, kde ohrožují předmět ochrany, jinde je možné je ponechat bez zásahů. Náletové dřeviny je možné vyřezávat mimo hnízdní a vegetační sezónu. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Zemědělství Lokalita se rozkládá v tradiční zemědělské oblasti. Podmáčené pozemky v mělké sníženině podél Milčického potoka byly využívány jako louky, okolo je obklopovala rozsáhlá orná půda. Ještě v polovině 20. století zaujímaly většinu plochy současné EVL travní porosty. Následně však bylo obhospodařování luk ukončeno. Travní porosty za hranicemi EVL byly přeměněny v ornou půdu, prostor samotné EVL byl pravděpodobně uchráněn díky těžbě nerostných surovin.

5 Pěnovcová prameniště se na lokalitě pravděpodobně nacházela i v minulosti (před odtěžením sedimentu viz níže; přesné rozšíření stanoviště tedy nelze určit) a bývala nejspíše kosena spolu se zbytkem trávníků. Obhospodařování nejspíše zajistilo přežití slatinných a prameništních druhů, čímž byl zajištěn zdroj diaspor pro pozdější rekolonizaci území, neboť vzhledem k intenzivnímu využívání okolní krajiny byl přenos z okolí prakticky vyloučen. Hnojení okolních polí s sebou nese i eutrofizaci povrchových i podpovrchových zdrojů vody a skrze ně i samotných mokřadů. V důsledku toho se ve vegetaci snáze uplatňují již zmíněné dominantní druhy a druhy preferující větší množství živin (některé vysoké sítiny aj.). Těžba nerostných surovin EVL má podobu mělké, ale v terénu dobře patrné deprese. Je pravděpodobné, že tato deprese vznikla při těžbě písků nebo humolitu nejdříve ve druhé polovině 20. století. Bližší podrobnosti o těžbě však nejsou známy. V katastru nemovitostí není pozemek, na němž se EVL nachází, uváděn jako těžební prostor, nýbrž jako trvalý travní porost. Těžba pravděpodobně zcela zničila původní slatinnou louku s lučními prameništi, samotné pramenné vývěry však zůstaly zachovány a po ukončení těžby se zde mohla opět vyvíjet odpovídající vegetace (na níž se možná podílely i pozůstatky původní semenné banky). Vlivem tohoto zásahu jsou dnešní prameniště druhově relativně chudá a postrádají výraznější vrstvu humolitu. To však nijak nesnižuje význam lokality, neboť se stále jedná o jeden z poslední výskytů předmětného stanoviště a většiny zdejších ohrožených druhů v širokém okolí a předmětné stanoviště má při odpovídající péči dobrou perspektivu do budoucna. Vysoké zamokření v místě vývěrů sice zajišťovalo vyšší resistenci stanoviště, ale i tak se zde projevily negativní jevy jako postupné (třebaže pomalejší) zarůstání nálety a místy též v rámci sukcese výrazně převládly silné dominantní druhy, kupř. bezkolence. Naprostá většina ostatní plochy EVL zarostla sukcesními porosty, část byla také zjevně osázena kulturními dřevinami (zejména jehličnany). Zástin z rozrůstajících se okolních porostů mohl mít na vegetaci pramenišť negativní vliv, stejně jako zvýšená evapotranspirace. Rybníky, vodní plochy Lokalita pravděpodobně nebývala historicky využívána k rybníkářství. Přinejmenším na mapách z 19. století nejsou rybníky zakresleny. Teprve ve 20. století vznikl bezejmenný rybník východně od hranice EVL. Ve 2. polovině 20. století pak vznikly dvě mělké vodní plochy přímo v EVL, pravděpodobně jako vedlejší produkt těžby, tedy zaplavením nejhlubších depresí v těžebním prostoru. Vodní plochy nemají jména a nejsou zaneseny ani v katastrální mapě. V roce 2014 zde bylo zaznamenáno poměrně velké množství kapra a voda v nádržích byla zakalená. Nejspíše sem byly přeneseny ryby z vypuštěného rybníka v sousedství. Na břehu východněji ležící vodní plochy však byly nalezeny dva barely se zrním, které svědčí o tom, že sem jsou vnášeny živiny v podobě přikrmování. To může mít vliv na trofii okolních ekosystémů, k čemuž je třeba podotknout, že i krátkodobé, epizodické zvýšení trofie, kupř. přeplavením obohacenou vodou z rybníka může mít pro prameniště fatální následky. Zásahy do vodního režimu Již na mapách z 19. století je Milčický potok zakreslen v relativně přímém korytě bez typických meandrů, je tedy možné, že k pokusům o jeho regulaci docházelo již ve vzdálenější minulosti. Koryto potoka však tehdy stále procházelo skrz samotnou lokalitu. K dalším zásahům došlo v průběhu 20. století. Pravděpodobně spolu se vznikem rybníka za východní hranicí EVL (tj. mimo lokalitu, viz výše) byl potok rozdělen do dvou koryt, jimiž protéká dodnes. Zároveň zmizel drobný meandrující potůček, obklopený bažinami, který do potoka přicházel ze severu a který se s ním stékal na území EVL. Severní - hlavní - koryto Milčického potoka dnes zčásti sleduje severní hranici EVL, zhruba po 270 m (po proudu, tedy od západního konce lokality) se však výrazně odchyluje takřka v pravém úhlu a nadále protéká asi 100 m od hranice. Druhá větev v podobě přímé zahloubené strouhy míjí lokalitu z jihu a následně vtéká do rybníka, který se rozkládá za východní hranicí. Tato větev byla v roce 2015 podrobena revitalizačním zásahům, které sice zvýšily členitost koryta, zároveň však vedly k jeho dalšímu prohloubení. Zásahy do koryta potoka měly pravděpodobně negativní dopad na vodní režim lokality. Míru dopadu zásahů provedených v minulosti však dnes již nejspíš nepůjde stanovit. V případě recentních zásahů je naopak na stanovení dopadu příliš brzy (a projevy navíc mohou být maskovány letošními extrémně nízkými srážkami). Na rozdíl od některých jiných lokalit však regulace potoka nevedla zjevně k úplnému zániku stanoviště pramenišť ani ostatních mokřadních biotopů, pravděpodobně proto, že prameniště jsou sycena výrazně hlubšími zdroji a vzdálenější regulované koryto potoka nestačí k jejich odvodnění. Další využívání Západní konec lokality částečně zasahuje do míst, kde se v 19. století rozkládal malý lesík. Ten však do poloviny 20. století zmizel a na současnou podobu předmětu ochrany neměl prakticky vliv.

6 Z východu vstupuje do EVL účelová nezpevněná komunikace. V roce 2014 nebo začátkem roku 2015 byla využita k navezení hromad zeminy do území, patrně v souvislosti s opravou sousedního rybníka (mimo hranice EVL). Předmět ochrany EVL však nebyl závozem zasažen. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU

7 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Vodní režim stanovišť: Pro ochranu stanoviště prameništních vývěrů s tvorbou pěnovců je třeba především vyloučit zásahy do vodního režimu. V území se v současnosti nenacházejí odvodňovací díla s významnějším dopadem na předmět ochrany a není tedy v tomto ohledu potřeba podnikat žádná opatření. Péče o prameniště: Nejzachovalejší společenstva pramenišť (nacházejí se na části ploch 1 a 2) na nejsilnějších pramenných vývěrech nevyžadují v současné době mimo občasný výřez náletových dřevin žádný speciální management, neboť podmínky prostředí (silné zamokření) samy poměrně účinně zabraňují sukcesi. Porosty na ostatních, slabších prameništích je vhodné občas, tedy přibližně jednou za 2-5 let, kosit kvůli udržení vegetační struktury - tj. potlačování silných kompetitorů a naopak zvýhodňování konkurenčně slabých druhů. S ohledem na výskyt významných rostlinných druhů a na silné zamokření je vhodným termínem pro většinu plochy až pozdní léto, či začátek podzimu. Je také třeba brát v potaz možnost výskytu obojživelníků, kosení by tedy nemělo probíhat za deštivých dní či za rosy. Posekanou biomasu je třeba odklidit především z předmětného stanoviště, mimo tato stanoviště a jiné, ochranářsky cenné plochy, je však možné ji využít k tvorbě úkrytů pro plazy a obojživelníky nebo ji případně i spálit. Na místech zapojených porostů kompetičně silných druhů (bezkolence, rákos, vysoké ostřice aj.) je však vhodné uplatňovat výrazně odlišný postup. Tato místa by měla být kosena optimálně dvakrát ročně, přičemž první seč by měla být provedena ještě před vymetáním těchto druhů, tedy nejlépe v červnu, popřípadě již v květnu. Druhá seč by pak měla proběhnout až koncem léta či na podzim, tedy poté, co druhy, jež je třeba potlačovat, opět obrazí. Stanoviště je nezbytné zbavovat náletových dřevin. V případě, že na prameništích bude nadále prováděno alespoň občasné kosení (viz výše), je možné provést výřez pouze jednorázově a v následujících sezónách pouze vyřezat případné výmladky (zejména olše). Na nekosených místech je nezbytné provést výřez alespoň jednou za cca 5-10 let. Výřez by se v každém případě neměl omezovat na samotná prameniště, ale měl by zasahovat i jejich širší okolí (do cca 5-10 m nebo i více). Tak by se zajistilo, že pramenné vývěry nebudou ovlivňovány přílišným zástinem a omezí se tak také ecese dřevin (zmenší a vzdálí se tak zdroj diaspor). Lze očekávat také pozitivní vliv na vodní režim skrze omezení evapotranspirace. V optimálním případě by bylo žádoucí vyřezat také širší prostor v okolí malých a méně vydatných pramenišť (zejména zásahová plocha 5). Mimo plochy s nejzachovalejší prameništní a slatiništní vegetací je vhodné ponechávat vybrané solitérní stromy. K zachování by měly být přednostně vybírány druhy odpovídající stanovišti, zejména potom starší jedinci, stromy s dutinami apod. Stanovištně a geograficky nepůvodní druhy (jehličnany, hybridní topoly) by měly být odstraňovány vždy a bez výjimky. Vyřezaná dřevní hmota by měla být z EVL odstraňována, postačí však také její spálení na okraji EVL, v partiích bez výskytu vzácných druhů nebo zachovalých společenstev. Pařezy po dřevinách je vhodné odstraňovat alespoň z nejcennějších partií, čímž se zároveň zajistí maloplošná disturbance a podpora konkurenčně slabších druhů. Péče o porosty mimo prameniště: Na botanicky méně hodnotných místech (zásahová plocha 6) by bylo možné vytvářet mělké deprese (nanejvýše několik desítek cm), které by se díky vysoké hladině podpovrchové vody brzy zatopily. Rozloha jednotlivých prohlubní by se měla pohybovat mezi jednotkami až desítkami m2. Vznikl by tak prostor pro sukcesi směrem k mokřadní vegetaci, kde by se mohly dobře uplatnit konkurenčně slabé druhy pramenišť. Bylo by tak možné rozšířit výskyt předmětu ochrany v EVL. Místa vzniku jednotlivých tůní je třeba pečlivě vybírat s ohledem na podloží a hydrologickou situaci. Okolí tůní by mělo být zbaveno dřevin, podobně jako ostatní plochy s výskytem předmětu ochrany. Zazemněné tůně se slatiništní vegetací je pak vhodné jednou za 2-5 let pokosit. Hospodaření na vodních plochách: Vodní plochy v EVL nemají charakter hospodářských rybníků a péče o ně by tedy měla být podřízena zájmu ochrany přírody. Aby se zamezilo eutrofizaci prostředí, neměly by být vodní plochy v EVL užívány k chovu ryb ani polodivokých kachen, jejich využití ke sportovnímu rybářství však s ochranou EVL nijak nekoliduje. Zcela vyloučeno by mělo být zejména vnášení živin v podobě hnojení a přikrmování. Vodní nádrže trpí v současné době nadměrnou rybí obsádkou, tvořenou z velké části kaprovitými rybami (konkrétně kaprem). Je tedy vysoce žádoucí zavést opatření, která by vedla ke snížení či přímo eliminaci obsádky. Jednou z možností je právě využití výše zmíněného sportovního rybářství, včetně větších akcí, kupř. závodů, což by umožnilo slovit velkou část ryb. K chytání ryb by měl být přednostně využíván ochranářsky nevýznamný severní břeh vodních ploch. Další možností k omezení drobných kaprovitých ryb je i nasazení štiky obecné. Při

8 sestavování obsádky je obecně vhodné brát ohled na vodní a pobřežní biotu a neužívat tedy druhy jako okoun říční, sumec velký, sumeček americký aj. Vodní hladinu je třeba udržovat na takové úrovni, aby za průměrných i mírně vyšších srážek nedocházelo k přeplavování epilitorálu, a to ani částečnému. Pokud by to současná zařízení neumožňovala (východní z dvojice ploch je vybavena jakýmsi přepadem) je možné (mimo přírodovědně cenné partie) vytvořit stružky, kterými by byla voda odváděna do potoka, náhonu, či rybníka v sousedství EVL. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení kosení méně zamokřených částí pramenišť bez významné přítomnosti expanzních druhů; termín je spíše orientační, vždy by se však měl vycházet z fenologie zácných druhů rostlin; mělo by probíhat spíše za suchých dní; posekanou biomasu odstranit mimo předmětná stanoviště (viz kap. 3.1). Vhodný interval 1 x za 3 roky Kalendář pro management pokud tyto plochy nebudou koseny, pak je třeba zajistit alespoň jednou za 5-10 let výřez náletu Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení kosení partií pramenišť s významným podílem expanzních druhů - rákosu obecného, bezkolence modrého, třtiny křovištní, příp. vysokých ostřic - v mokřadech; posekanou biomasu nutno odklízet, možné je spálení nebo tvorba kupek (kladišť) mimo nejcennější partie EVL Vhodný interval 2 x za 1 rok Kalendář pro management 1. seč: , 2. seč: po potlačení expanzních druhů přejít na seč ve stejném režimu jako na zbytku plochy; Číslo zákresu managementového opatření 5 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu výřez pobřeží v okolí drobných pramenišť; zákrok s nižší prioritou; ponechávat vybrané solitéry; vyřezanou dřevní hmotu odstranit mimo zásahové plochy; v následujících letech by měla následovat vyřezávka zmlazení Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management Číslo zákresu managementového opatření 1, 2 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu občasný výřez náletu na hlavních pramenných vývěrech, vhodný interval je 1x za 5-10 let; biomasu po výřezu odstranit mimo botanicky nejcennější partie, příp. mimo EVL; v následujících letech je třeba zajistit vyřezání výmladků Vhodný interval 1 x za 10 let

9 Kalendář pro management hlavní pramenné vývěry se vyskytují pouze na části plochy vymezené zákresy 1 a 2 Číslo zákresu managementového opatření 6 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu výřez dřevin v okolí nově vytvářených mokřadů; první výřez by měl optimálně předcházet tvorbě tůní, další opakování by měla následovat za 5-10 let; dřevní hmotu odstranit mimo mokřady, optimálně i mimo EVL; v následujících letech zajistit vyřezání výmladků Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 6 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště vytváření mělkých tůní o rozloze do několika desítek m2 s využitím ručních nástrojů případně malého bagru; pouze na přírodovědně méně hodnotných plochách; místa pro tůně vybírat na základě důkladného hydrogeologického a přírodovědného průzkumu; vyhrabanou zeminu deponovat mimo botanicky cenná stanoviště, možné je její rozhrnutí v této managementové ploše; po vytvoření ponechat spontánní renaturaci, průběžně je možné doplňovat nové tůně Kalendář pro management je třeba zajistit oslunění nově vzniklých tůní; na jejich tvorbu je tedy třeba vázat prořezávku jejich okolí Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu plošný výřez na plochách mimo hlavní pramenné vývěry; možno ponechat nanejvýše několik solitérů (s výjimkou nepůvodních druhů); biomasu po výřezu je třeba odstranit mimo botanicky nejcennější partie, příp. mimo EVL; v následujících letech budou plochy udržovány kosením, příp. je třeba zajistit vyřezání výmladků Kalendář pro management hlavní pramenné vývěry se vyskytují pouze na části plochy vymezené zákresy 1 a 2; v případě absence kosení je nezbytné výřez opakovat zhruba po 5 10 letech

10 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady HÁJEK, J. (2014). Aktualizace vrstvy mapování biotopů ČR: okrsek cz2797. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura PLANETA. XII, 3, s JERSÁKOVÁ, J.; KINDLMANN, P. (2004). Zásady péče o orchidejová stanoviště. Vydání 1. České Budějovice: Kopp. 119 s., 32 p. ISBN JÍROVÁ, A. (2004). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla - A0447 Tatce - Třebovle. 4 s. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy, Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha. KOTILÍNEK, M. (2014). Plán péče o přírodní památku Milčice, návrh na vyhlášení, na období s., 4 mapy, 1 tabulka, fotodokumentace. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. ZAVADIL, V. (ed.) (2008). Katalog terénních pozorování. Manuskript. Archivuje (ex: AOPK ČR Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. [cit ]. 4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka stredni.cechy@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL OP ZCHÚ PP SDO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

11 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Milcice_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Milcice_Koseni.pdf CZ _Milcice_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ _Milcice_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU