Kapraďovky / mechovnice Eriopinae Bryophilinae

Transkript

1 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 84 Kapraďovky / mechovnice Eriopinae Bryophilinae Kapraďovky (Eriopinae) středně velké druhy; tělo útlé, přední křídla s krycím zbarvením mimetizují suché kapradiny nebo kůru; sosák vyvinutý, na hrudi a hřbetu zadečku štětečky ze vztyčených chloupků, nohy hustě vlnatě ochlupené; housenky pestré, s tělem válcovitým; 8. zadečkový článek mírně vyhrbený, hlava velká, v klidové poloze zatažená do předohrudi; ve střední Evropě druhy ve dvou rodech, jeden druh se vyskytuje i v ČR. Kapraďovka hasivková Callopistria juventina (Stoll, 78) Jiný název: blýskavka hasivková Charakteristika. Dospělec: rozpětí 4 8 mm; housenka ve dvou barevných formách: zelené a hnědé; na každém článku na hřbetě velká tmavá půlměsícovitá, světle lemovaná skvrna; spirakulární pruh žlutobílý s černými spirakuly; hlava velká, okrouhlá, červenavá s tmavou síťovitou kresbou. Rozšíření. Palearktický druh; jižní a střední Evropa, Střední východ, Střední Asie, Čína, Přímoří; ČR. Bionomie. Nížiny až údolní polohy v horách; mezofilní až mírně hygrofilní. až. stupně; světlé listnaté a smíšené lesy, světliny, paseky, mýtiny s porosty hasivky orličí; upřednostňuje písčitý podklad; monovoltinní, příležitostně částečně bivoltinní, letová perioda VI. až poč. VIII., event. v IX., motýli aktivní v noci; přilétají na vnadidlo, méně na světlo; larvální perioda VII. IX., živnou rostlinou je hasivka orličí, housenky se vyskytují na spodní straně listů, odkud se snadno sklepávají; mimetizují listy; kuklení hluboko v zemi v pevném hustém kokonu, v kterém přezimují ve stadiu prepupy; v kuklu se proměňují brzo v předjaří. Příbuzný druh. Methorasa latreillei (Duponchel, 87) 8 mm; pontomediteránní druh; jižní Evropa, Turecko, Střední Asie; ve střední Evropě ve Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku; polyvotinní, letová perioda konec IV. až konec X. v několika překrývajících se generacích; živnými rostlinami housenek je kyvor lékařský (Ceterach officinarum), příležitostně hasivka orličí. Mechovnice (Bryophilinae) malé druhy; přední křídla černošedá až černohnědá, někdy se zelenavým odstínem a s nenápadnou krycí kresbou; tykadla u samců krátce obrvená; hruď přilehle šupinkatá, na konci s malými štětečky, oči holé, holeně neotrněné; housenky krátce zavalité, s mírně zploštělou hlavou, řídce krátce obrvené, s pravidelně uspořádanými bradavkami; vyvíjejí se na lišejnících, pravděpodobně i na řasách rodu Protococcus, výskyt druhů závisí na charakteru stanoviště a mikroklimatických podmínkách; převážná většina druhů je vázána na skalní lišejníky rostoucí na skalních stěnách, sutích, zdech nebo střešní krytině (výjimkou je jen mechovnice lipová /Cryphia algae/, vázaná na stromové lišejníky), a proto se řada druhů často vyskytuje i v blízkosti lidských obydlí na zdech, zídkách, zahradních skalkách a střechách porostlých lišejníky; vývoj monovoltinní, dospělci létají v létě od července do srpna (C. palliola už v polovině června); vajíčka samice klade do trsů lišejníků; většina druhů (s výjimkou m. domácí /C. domestica/) je hygrotermofilní, vázána na teplá, ale vlhčí stanoviště v nižších polohách; housenky se vyskytují od srpna až do května, tedy přezimují, a to malé a k přezimování si zhotovují mezi lišejníky nebo na různých chráněných místech (skalní štěrbiny, pukliny zdí, škvíry mezi střešní krytinou) zámot- 84

2 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 85 Mechovnice Bryophilinae ky; aktivní jsou v noci, ve dne se ukrývají v přechodných zápředcích (bivacích) mezi trsy lišejníků, v puklinách a štěrbinách skal nebo v puklinách kůry stromů, opuštěných chodbách hmyzu (např. C. algae) a jiných podobných úkrytech; u druhů žijících na korovitých lišejnících jsou tyto bivaky patrné jako malé nerovnosti povrchu; za vyšší vlhkosti (silná rosa nebo déšť), kdy stélky lišejníků vlhkem změknou, housenky opouštějí svůj úkryt i za dne a nacházejí se potom volně na lišejnících nebo v jejich okolí; kuklení v pevném zámotku, u C. algae se housenky zavrtávají do tlejícího dřeva, stadium kukly asi měsíce; ve střední Evropě druhů, v ČR 6 7 druhů v rodě Cryphia. Poznámky k chovu. Chov z vajíček je obtížný; housenky se nejlépe sbírají po přezimování (nejlépe v květnu dospělé), hlavně v noci, kdy opouštějí svůj denní úkryt; ve dne se sbírají strháváním nebo vymetáním lišejníku na plátno; v chovech se doporučuje podávat lišejníky rostoucí přímo na původním podkladě (kamenech, kůře stromů); housenky jsou velmi pohyblivé, a proto se doporučuje houseníky těsně uzavřít; potrava se musí pravidelně zvlhčovat (nejlépe zvečera, kdy housenky opouštějí svůj denní úkryt a rozlézají se za potravou) a po několika dnech vyměnit za novou; jako podklad se doporučuje zvlhčeny hrubší štěrk nebo písek. Variabilita u mechovnic. Některé druhy mechovnic, jako např. Cryphia algae, C. receptricula a zejména C. raptricula (na tabuli), se vyznačují neobyčejně širokou variační škálou jak ve zbarvení, tak i kresbě, jejímž základem je sice genetická variabilita, ale výsledný fenotyp ovlivňují vnější faktory (teplota, vlhkost, potrava). U některých dalece rozšířených druhů se ve vyšších polohách nebo zeměpisných šířkách s chladnějším a vlhčím klimatem vyskytují převážně formy s šedoolivovým nebo černozeleným pigmentem v základním zbarvení, který v nižších polohách nebo zeměpisných šířkách s teplejším a sušším klimatem nahrazuje hnědavý až červenohnědý pigment. 85

3 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 86 Mechovnice Bryophilinae Mechovnice lipová Jiný název: šípověnka lipová Cryphia algae (Fabricius,787) Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 mm; housenka bělošedá, na hřbetě s řadou černých skvrn, po stranách hřbetu se světlými skvrnami; celé tělo pokryté nepravidelnými tmavými skvrnkami; černé, drobné bradavky s brvami. Rozšíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Střední východ; ČR. Bionomie. Nížiny až podhůří (v Alpách v údolních polohách pod 000 m n. m.); mezofilní až mírně hygrofilní. až. stupně; listnaté a smíšené lesy, údolní polohy, pobřežní pásma, okraje mokřadů, ovocné sady, parky; monovoltinní, letová perioda VII. VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kmenech nebo větvích porostlých řasami; přilétají na světlo i vnadidlo; larvální perioda IX. VI., housenky žijí na lišejnících na listnatých a ovocných stromech, hlavně na dubech, lípách a topolech, a to převážně na starých kmenech; ve dne se ukrývají v puklinách kůry, za deštivého a vlhkého počasí jsou aktivní i ve dne; kuklení v řídkém zámotku v zemi nebo v tlejícím dřevu. Variabilita. Velmi proměnlivá; známé jsou i jednobarevně velmi tmavé formy s nevýraznou kresbou, nebo naopak světlé formy s výraznou kresbou. Identifikace. Některé formy podobné C. ereptricula, ale menší, přední křídla vždy více nebo méně zeleně poprášená, báze předních křídel zelenavá. Další druh. Cryphia ochsi (Boursin, 940) 0 4 mm; zasahuje lokálně a jednotlivě z jižní Evropy do jižní alpské oblasti (jižní Tyrolsko, jezero Garda, Tessin); od velmi podobného druhu C. algae se spolehlivě rozliší jen podle genitálií; housenky žijí na stromových a skalních lišejnících, mají podobnou bionomii jako C. algae. Mechovnice černá Cryphia fraudatricula (Hübner, 80) Jiný název: šípověnka černá 86 Charakteristika. Dospělec: 4 8 mm; housenka vzhledově podobná C. algae. Rozšíření. Palearktický druh; jižní a střední Evropa, na východ až do Japonska; ČR. Bionomie. Mezofilní až xerotermofilní. až. stupně; listnaté a smíšené lesy; skalní lesostepi, zahrady, parky, lidská sídliště; monovoltinní, letová perioda VI. VIII.; larvální perioda IX. V., housenky žijí na skalních a stromových lišejnících. Identifikace. Podobná C. receptricula, ale větší, s užšími předními křídly; od C. raptricula se liší výraznějšími příčkami a širšími, na vnějším okraji více zkosenými předními křídly. Další druhy. mechovnice terčovková [šípověnka terčovková] (Cryphia receptricula /Hübner, 80/) 0 4 mm; pontomediteránní druh; střední a jihovýchodní Evropa, Přední východ, Zakavkazsko; ČR; xerotermofilní; skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII. VIII.; larvální perioda IX. V., housenky žijí na stélkatých lišejnících (např. Parmelia); od C. fraudatricula se liší menším rozpětím, krátkými a širokými, tmavošedými, uprostřed hnědavě stínovanými předními křídly; vnější pole v poměru ke střednímu zřetelně užší; Cryphia simulatricula (Guenée, 85) 4 7 mm; zasahuje z jihozápadní Evropy do střední do

4 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 87 mechovnice lipová Cryphia algae rozpětí 6 mm Cryphia ochsi rozpětí 0 4 mm mechovnice černá Cryphia fraudatricula rozpětí 4 8 mm 5 Cryphia petricolor 4 Cryphia simulatricula rozpětí 5 7 mm rozpětí 4 7 mm 6 Cryphia ravula rozpětí 0 4 mm 7 mechovnice terčovková Cryphia receptricula rozpětí 0 4 mm 6 87

5 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 88 Mechovnice Bryophilinae Švýcarska (Valais) a do jižních údolí Alp; v ČR se nevyskytuje; xerotermofilní. a. stupně; skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII. IX.; od podobného druhu C. fraudatricula se liší kalně bělavými zadními křídly s tmavými žilkami a často i pruhem před lemem; zbarvení předních křídel popelavě šedé (u C. fraudatricula spíše hnědošedé), střední pole předních křídel není nikdy barevně odlišené. Mechovnice skalní Cryphia ereptricula (Treitschke, 85) Jiný název: šípověnka skalní Charakteristika. Dospělec: 6 mm; housenka modrošedá, po stranách hřbetu podélná řada oranžových skvrn oddělených proloženými bělavými skvrnkami, na hřbetě více nebo méně patrná řada tmavých skvrn; bradavky velké, černé, s krátkými světlými brvami. Rozšíření. Západopalearktický druh; střední a jižní Evropa; ČR. Bionomie. Pahorkatiny až nižší polohy v horách; xerotermofilní. až. stupně; skalní stepi a lesostepi, křovinaté stepi ve skalnatých údolích a soutěskách, mosty, skalnaté zářezy cest, zahrady, parky, staré zdi, suťoviska; monovoltinní, letová perioda VII. VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kamenných zídkách a skalách; larvální perioda IX. V., housenky žijí na různých druzích skalních lišejníků (Parmelia, Lecanora aj.). Identifikace. Podobná C. algae, avšak o něco větší a zavalitější, přední křídla bez příměsi zelenavých šupinek a s kontrastně světlým vnitřním polem. Další druhy. Cryphia petricolor (Lederer, 869) 5 7 mm; pontomediteránní druh; zasahuje z jihozápadní Evropy do Švýcarska; Cryphia ravula (Hübner, 8) 0 4 mm; atlantomediteránní druh; zasahuje z jihozápadu do západní části střední Evropy (západní Německo, Švýcarsko); bionomie dospělců i housenek podobná C. ereptricula. Mechovnice hnědá Cryphia raptricula (Denis & Schiffermüller, 775) Jiný název: šípověnka hnědá Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 mm; housenka podobná C. ereptricula, ale s výraznou oranžovou skvrnou na předohrudním štítku. Rozšíření. Palearktický druh; téměř celá Evropa, Střední Asie, Čína; ČR. Bionomie. Nížiny až pahorkatiny; mezofilní; skalnaté biotopy, staré zídky, střechy, kamenné sloupy, skalnaté svahy, kamenné mosty; monovoltinní, letová perioda konec VI. až IX.; larvální perioda IX. VI., housenky se vyvíjejí na skalních a stromových stélkatých i korovitých lišejnících. Variabilita. Velmi proměnlivá; přední křídla břidlicově šedá, žlutohnědá až téměř jednobarevně černá se zaniklou kresbou. Identifikace. Podobná C. fraudatricula, ale přední křídla užší, s méně zkoseným vnějším okrajem, příčky méně výrazné, vnější polovina vnitřního pole až ke středu často hnědá až hnědočervená. 88

6 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 89 mechovnice hnědá Cryphia raptricula rozpětí 6 mm mechovnice domácí Cryphia domestica rozpětí 6 mm Cryphia orthogramma rozpětí 6 mm 4 4 mechovnice skalní Cryphia ereptricula 5 mechovnice zední Cryphia muralis rozpětí 6 mm rozpětí 6 0 mm

7 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 90 Mechovnice Bryophilinae Další druh. Cryphia orthogramma Boursin, mm; eurosibiřský druh, z východní Evropy zasahuje do východní části střední Evropy (Polsko, Maďarsko); spíše druh stepí, jinak bionomie podobná jako u předchozího druhu. Mechovnice domácí Cryphia domestica (Hufnagel, 706) Jiný název: šípověnka perlová Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 mm; housenka šedomodrá s širokým oranžovým hřbetním pruhem se slabou tmavou linkou uprostřed; spirakulární pruh široký, bílý, někdy dvojitý; hlava, bradavky a spirakula černé. Rozšíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Přední východ, Zakavkazsko; ČR. Bionomie. Nížiny až hory; xerotermofilní. až. stupně; skály, skalnaté stráně, vinohrady, staré zdi, zříceniny, staré střechy, cihlové zídky, mosty; monovoltinní, na jihu částečně bivoltinní, letová perioda VI. VIII.; larvální perioda IX. V., housenky se živí lišejníky rostoucími na kamenech, zídkách a starém dřevu; kuklení ve vejcovitém zámotku. Mechovnice zední Cryphia muralis (Forster, 77) Jiný název: šípověnka zední Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 0 mm (největší středoevropská mechovnice); housenka svrchu černošedá, vespod okrová až okrově hnědá, bradavky černobílé s výraznými bílými brvami; na hřbetě nezřetelná bílá linka. Rozšíření. Západopalearktický druh; západní a jižní oblasti střední Evropy, Středomoří; v ČR pravděpodobně chybí. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní. stupně; staré zdi, skály, skalnatá údolí, rokle, mosty, střechy, zahrady, staré dřevěné stavby; monovoltinní, letová perioda VII. VIII., na jihu území už v polovině V.; larvální perioda IX. VI., housenky žijí na lišejnících rostoucích na kamenech, skalních stěnách, v roklích, kaňonech, na zídkách, starém dřevu, dřevěných stavbách, střešní krytině; přes den se ukrývají v komůrkách pod mechem, v noci a před východem slunce volně na porostech lišejníků; kuklení v řídkém zámotku. 90

8 Motyli_II_7-9_04.qxd..009 :45 StrÆnka 9 Lichenofágní housenky Housenky můrovitých mají poměrně bohaté potravní spektrum, kromě obvyklé potravy, jako jsou listy, květy, popřípadě kořeny semenných rostlin, se zde můžeme setkat i s některými potravními specialisty, k nimž patří i druhy živící se lišejníky. Do této potravní kategorie patří lišejnice (Aventiinae), mechovnice (Bryophilinae) a lišejníkovci (Arctiinae). Zatímco lišejnice a lišejníkovci nejsou přísnými lichenofágy, protože kromě lišejníků se živí usychajícími nebo zavadlými částmi vyšších rostlin, řasami, mechy a játrovkami, mechovnice (alespoň převážná většina druhů) se zdají být výlučnými lichenofágy. Protože jsou lišejníky, vzhledem ke své tuhé konzistenci, obtížně zpracovatelnou potravou, housenky je mohou přijímat jen tehdy, když jejich stélky v důsledku vyšší vlhkosti (za deště nebo rosy) poněkud změknou. Z toho důvodu jsou housenky většiny lichenofágních druhů nejvíce aktivní po setmění nebo za svítání, kdy se zvyšuje relativní vlhkost vzduchu. Rozlišení housenek lichenofágních můrovitých Lišejnice housenky štíhlé, píďalkovité, na bocích s ostře odsazeným řasnatým záhybem, první dva páry břišních pošinek zakrnělé, nohy prodloužené, do stran vyčnělé; zbarvení kryptické (lichenoidní); housenky se trvale zdržují na větvích nebo kmenech porostlých lišejníky, s nimiž barevně splývají (prokrypse). Lišejníkovci housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek, tělo s řídkými až hustými trsnatými chlupy, vyrůstajícími z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky aktivní v noci, jsou velmi pohyblivé, ve dne se ukrývají volně v různých úkrytech (na zemi, pod kameny, v suchém listí, stelivu nebo pod kůrou). Mechovnice housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek; tělo s řídkými tuhými brvami, vyrůstajícími jednotlivě z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky aktivní v noci, jsou málo pohyblivé, ve dne se ukrývají ve zhotovených přechodných zápředcích (bivacích) mezi stélkami lišejníků, ve skalních štěrbinách, puklinách, pod kůrou stromů nebo v opuštěných chodbách dřevokazného hmyzu. Laspeyria flexula Eilema complana Cryphia ereptricula 9

9 Motyli_II_9-9_0.qxd..009 :8 StrÆnka 9 Xyleninae Blýskavky Blýskavky (Xyleninae) morfologicky i ekologicky různorodá, druhově početná podčeleď můrovitých, dělená do skupin (tribů), z nichž deset (Pseudeustrotiini, Prodeniini, Elaphriini, Caradriniini, Dypterygiini, Actinotiini, Phlogophorini, Apameini, Episemini a Xylenini) má zastoupení i ve střední Evropě včetně ČR; ve střední Evropě 6 druhů, v ČR 5 druhů. Bělavka rdesnová Jiný název: blýskavka rdesnová Pseudeustrotia candidula (Denis & Schiffermüller, 775) Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 mm; housenka štíhlá, zelená až červenavě hnědá; hřbetní bělavá linie patrná jen na hrudi, na zadečku jen s tmavě prosvítající hřbetní cévou; postranní a spirakulární pruh bělavý, mezičlánkové zářezy žluté. Rozšíření. Eurosibiřský druh; střední a severní oblasti jižní Evropy, jižní Skandinávie, na východ až do Japonska; ČR. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní až xerotermofilní. stupně; lesní okraje, světliny, paseky, stepi, pole; bivoltinní až trivoltinní, letová prioda konec V. až VII. a VIII. až poč. IX., na severu oblasti monovoltinní v VI. VII., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v křovinatém podrostu; jsou poměrně plaší, při vyrušení vyletují na krátkou vzdálenost; přilétají na světlo; larvální perioda VII. a VIII. IX., polyfágní housenky žijí na nízkých bylinách, např. svlačci, šťovíku, rdesnu, merlíku; kukly přezimují. Lesknice červivcová Jiný název: blýskavka červivcová Spodoptera exigua (Hübner, 808) Charakteristika. Dospělec: rozpětí 6 mm; housenka tmavě hnědošedá, břicho světlé; hřbetní linie černá, přerušovaná, postranní linie běložlutá, spirakulární pruh široký, žlutozelený, z obou stran světle lemovaný. Rozšíření. Kosmopolitní druh; tažný; rozšířený v tropech a subtropech Starého světa, příležitostně zaletující až na sever Evropy (Finsko, Skotsko); ve střední Evropě jako příležitostný migrant s přechodně zakládanými populacemi; ČR. Bionomie. Na jihu polyvoltinní s překrývajícími se generacemi, ve střední Evropě nejčastěji od VI. do poč. IX.; larvální perioda ve střední Evropě VI. XI., v jižní Evropě po celý rok, zimující generace housenek od IX. do VI.; polyfágní housenky žijí na různých planých i kulturních rostlinách (svlačec, kopřiva, smetánka, pampeliška, jitrocel, locika, vojtěška, sléz, rdesno, brukev, řepa, bavlník, cukrová třtina aj.), ve střední Evropě se vyskytují zpravidla na podzim, ale v zimě v důsledku nízkých teplot hynou; kuklení v zemi. Další druh. lesknice bavlníková (Spodoptera littoralis Boisduval, 8) 5 4 mm; afrotropický druh, příležitostně zaletující na sever až do západní Evropy; ve střední Evropě pozorován v Německu a Švýcarsku, častěji zavlečen jako housenka s některými druhy kulturních a okrasných rostlin (např. hvězdnice); ve střední Evropě se motýli nejčastěji vysky- 9

10 Motyli_II_9-9_0.qxd..009 :8 StrÆnka 9 bělavka rdesnová Pseudeustrotia candidula rozpětí 6 mm lesknice červivcová Spodoptera exigua rozpětí 6 mm lesknice bavlníková Spodoptera littoralis rozpětí 5 4 mm 4 4 lesknička narůžovělá Elaphria venustula rozpětí 9 mm 4 9