Plán péče o Národní park Šumava

Transkript

1 Plán péče o Národní park Šumava na období Rozbory Vimperk, 2013

2 Garanti: Böhm, Miroslav Braun, Václav Fait, Tomáš Mánek, Jiří Kozel, Jan Kvapil, Jiří Lelková, Zdeňka Zatloukal, Vladimír Zelenková, Eva editor 2

3 OBSAH OBSAH IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Základní údaje Zřizovací právní předpis Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění Výměra a vlastnické poměry Mezinárodní význam Předmět ochrany Předmět ochrany NP Lesní ekosystémy Rašeliniště Kulturní bezlesí Vodní ekosystémy Předmět ochrany EVL Předmět ochrany PO Cíl ochrany Cíl ochrany NP Cíl ochrany EVL Cíl ochrany PO CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ NP Stručná charakteristika celého území Geomorfologie Geologie Pedologie Hydrologie Hydrogeologie Klima Flóra a vegetace Fauna Vývoj přírodního prostředí Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území Historie ochrany území ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍ PÉČE A NAPLŇOVÁNÍ CÍLŮ OCHRANY PŘÍRODY Lesní ekosystémy

4 3.0.1 Analýza systému managementu lesů Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu lesních ekosystémů Lesní ekosystémy podle stupně přirozenosti Lesy původní pralesy Lesy přírodní Lesy přírodě blízké Lesy kulturní Lesy nepůvodní Nelesní ekosystémy Nelesní ekosystémy přirozené Mokřady Vodní toky Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a vyžadující další péči Kulturní bezlesí Jezera Umělá vodní díla a hospodaření na vodách Provedená opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí Revitalizace rašelinišť Fytogenofond a zoogenofond Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub Péče o genové zdroje lesních dřevin Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů Regulace nepůvodních živočišných druhů Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany VYHODNOCENÍ PÉČE O KRAJINU V NP Krajinný ráz Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) Jiné typy ochrany území Realizované výkupy a nájmy pozemků MONITORING A VÝZKUM Koordinace monitoringu a výzkumu Monitoring a výzkum prováděný Správou NP Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu

5 6. VEŘEJNÉ VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ NP Vzdělávání, osvěta a informace Komunikace s místními obyvateli Komunikace s návštěvníky Komunikace s mládeží Interní komunikace Turistické a rekreační využívání Management přístupnosti území Železniční doprava Silniční doprava Technologická doprava Turistické cesty Turistické aktivity Autoturistika v národním parku Pěší turistika Naučné stezky Cykloturistika Lyžařská turistika Hipoturistika Vodní turistika Zařízení pro hendikepované návštěvníky Táboření Dětská hřiště Pikniková místa, turistické přístřešky, vyhlídky Regionální vazby Zhodnocení cílů stanovených předešlým plánem péče Vývoj obcí NP Šumava Vztahy s občanskými sdruženími MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Dvoustranné mezinárodní vztahy Další mezinárodní vztahy SPRÁVA NP Organizace a struktura Materiální, technické a finanční zabezpečení Správy NP Plnění cílů vymezených PP z roku Materiální a technické vybavení Finanční zabezpečení Investiční politika Strážní služba Shrnutí Péče o ekosystémy Péče o krajinu NP Monitoring Veřejné využívání území NP Mezinárodní spolupráce

6 1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 1.1 Základní údaje Kategorie ochrany: národní park Evidenční číslo: Zřizovací právní předpis Druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: nařízení vlády Název orgánu, který předpis vydal: Vláda České republiky Číslo předpisu: 163/1991 Sb. Datum platnosti a datum účinnosti předpisu: Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění Překryv s územně správními jednotkami: Kraj: Plzeňský, Jihočeský Okres: Klatovy, Prachatice,, Český Krumlov Obec s rozšířenou působností: - Sušice, Klatovy, Vimperk, Prachatice, Český Krumlov Obec: Čachrov, Hartmanice, Horská Kvilda, Kašperské Hory, Modrava, Prášily, Rejštejn, Srní, Železná Ruda, Borová Lada, Horní Vltavice, Kvilda, Lenora, Nicov, Nové Hutě, Nová Pec, Stachy, Stožec, Strážný, Volary, Želnava, Horní Planá Katastrální území: Borová Lada, Knížecí Pláně, Nový Svět, Svinná Lada, Šindlov, Zahrádky u Borových Lad, Březová Lada, Polka, Slatina u Horní Vltavice, Žlíbky, Bučina u Kvildy, Kvilda, Vlčí Jámy, Nová Pec, Pěkná, Nové Hutě, Studenec u Stach, Stachy, České Žleby, Horní Cazov, Radvanovice, Stožec, Dolní Cazov, Dolní Světlé Hory, Hliniště, Horní Světlé Hory, Řasnice, Silnice, Stodůlky u Strážného, Strážný, Chlum u Volar, Volary, Želnava, Javorná na Šumavě, Javorná u Polomum, Zhůří, Hartmanice II, Kochánov II, Kochánov III, Kundratice, Paště, Zalužice, Horská Kvilda, Červená u Kašperských Hor, Lídlovy Dvory, Filipova Huť, Javoří Pila, Roklanský Les, Vchynice - Tetov II, Hůrka u Železné Rudy, Prášily, Klášterský Mlýn, Klášterský Mlýn II, Kozí Hřbet, Rejštejn, Svojše, Velký Radkov I, Velký Radkov II, Zhůří u Rejštejna, Horky u Srní, Srní I, Srní II, Vchynice - Tetov I, Debrník u Železné Rudy, Pancíř, Železná Ruda I, Zvonková Seznam obcí a jejich katastrálních území, na kterých se národní park rozkládá, je uveden v příloze A1. Hranice NP a jeho ochranného pásma: Mapa území Národního parku Šumava v měřítku 1: je přílohou B Plánu péče v analogové i digitální podobě a je uložena na Správě NP a CHKO Šumava ve Vimperku a u schvalovatele plánu péče - Ministerstva životního prostředí. Přílohová mapa obsahuje zákres hranic národního parku, chráněné krajinné oblasti, současný stav zonace NP a další informace (např. členění na lesní hospodářské celky, územní pracoviště, katastrální území aj). Ochranné pásmo národního parku není vymezeno, ale jeho funkci plní Chráněná krajinná oblast Šumava, která území národního parku obklopuje. 6

7 Platná zonace ochrany přírody: Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány na základě členění území národních parků zpravidla do tří zón ochrany přírody vymezených s ohledem na přírodní podmínky. Nejpřísnější režim ochrany se stanoví pro první zónu ( 17 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb). Charakteristika zón je uvedena v 4 nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NP Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Mapa platné zonace uvedena v příloze B. Do 1. zóny ochrany (přísná přírodní) se zařazuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k uchování tohoto stavu. Do 2. zóny (řízená přírodní) se zařazuje území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní a zemědělské využívání. Do 3. zóny (okrajová) se zařazuje území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby. Cílem je udržet a podporovat využívání této zóny pro trvalé bydlení, služby, zemědělství, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s posláním národního parku. 5% 13% I. zóna ha (135 celků, 13%) II. zóna ha (82%) III. zóna ha (5%) Graf č. 1.3/1: Současná zonace 82% Zonace v NP Šumava od doby založení NP v r prošla významnými změnami (viz tabulka č.1.3/1). Tabulka č.1.3/1: Vývoj zonace ochrany přírody v NP Šumava v letech I. zóna II.zóna III.zóna výměra/ha % z NP výměra/ha % z NP výměra/ha % z NP _návrh _návrh (Stávající platná zonace je označena tučně. Návrh z r nebyl nikdy realizován. Návrh pro r je převzat z návrhu zákona o NP Šumava). 7

8 V období krátce po vzniku NP Šumava vycházelo rozčlenění území NP Šumava do zón ochrany přírody z mezinárodně akceptovaného pojetí zonace jako základního nástroje odstupňování diferenciace území a ochrany přírody. Základem I. zón, složené z 53 částí byly cenné lokality již dříve chráněné jako přírodní rezervace (např. Modravské slatě, Trojmezná, Vltavský Luh). V I. zónách byl uplatňován diferencovaný způsob péče. Některé lokality (především staré rezervace) byly spravovány bez přímé intervence člověka. V roce 1993 a následně 1994 došlo ke změně ve vedení NP, která s sebou přinesla i změnu koncepce péče o NP. Došlo k významnému zmenšení I. zóny a původních 53 celků I. zóny bylo z důvodu zájmu kácet kůrovcem napadené stromy a aplikovat další aktivní managementová opatření fragmentováno do 135 menších částí (většinou slatí nebo nejstarších a nejcennějších porostů), u nichž se předpokládala vysoká ekologická stabilita a odolnost vůči přirozeným narušením (vichřice, kůrovec). Původní striktní bezzásahovost uplatňovaná v těchto 135 ostrůvcích I. zóny byla již v roce 1998 přehodnocena s cílem zabránit šíření kůrovce do okolních lesů a až na některé výjimky (Trojmezenský prales, Modravské slatě při hranici s NP Bavorský les tzv. bezzásahové území) zde byly prováděny těžby aktivních kůrovcových stromů a asanace kůrovcem napadených polomů a vývratů. Tento postup byl silně kritizován odborníky, NGO a mezinárodními organizacemi (IUCN, Ramsar). V roce 2004, po další změně vedení NP, byl vypracován nový návrh zonace, který navrhoval rozšíření I. zóny a vytvoření 59 částí. V rámci tohoto návrhu nebyl způsob hospodaření (tj. území ponechané samovolnému vývoji a území s dočasně a dlouhodobě zásahovým režimem) přímo vztažen k jednotlivým zónám ochrany přírody. V rámci navrhovaných I. zón byla vylišena území ponechaná samovolnému vývoji (cca 20% území NP) a v časových horizontech po letech se měla plocha ponechaná samovolnému vývoji postupně rozšiřovat).. Návrh byl představen obcím NP, které s takto nastaveným způsobem managementu souhlasily, stejně jako oba kraje. Nicméně na nátlak některých zájmových skupin byl nakonec časový harmonogram rozšiřování plochy ponechané samovolnému vývoji stanoven v časových horizontech let. Bezprostředně po té obce svůj souhlas se zonací odvolaly a práce na projednávání zonace byla v roce 2006 zastavena. Počátkem roku 2007 postihl Šumavu orkán Kyrill, který byl podnětem k přehodnocení doposud uplatňovaných způsobů péče o lesní ekosystémy v NP. K řešení následků orkánu Kyrill Správa NP přistoupila diferencovaným způsobem na základě zpracovaného Řešení následků orkánu Kyrill v NP Šumava (Expertní posouzení vlivů záměru na Evropsky významnou lokalitu a Ptačí oblast Šumava, Bejček, Chvojková, Lysák, Volf.) V lesích NP byla stanoveny tři základní režimy managementu: režim ponechání samovolnému vývoji, režim přechodně prováděných zásahů a režim dlouhodobě opakovaných zásahů. Současná zonace NP Šumava (doposud platná verze z roku 1995) sice odpovídá ostrůvkovitě diferenciovaným přírodním poměrům Šumavy, ale nerespektuje plně ekologické hodnoty a výskyt předmětů ochrany v rámci NP, je nefunkční z důvodu vysoké fragmentace a omezené výměry jednotlivých ostrůvků (některé části jsou < 1 ha) a neodpovídá potřebám zachovat v národním parku dostatečně velké plochy pro umožnění funkčního vývoje přírody bez intervencí člověka hospodáře.. Vývoj lesních porostů v I. zónách ochrany přírody je spjat s populací lýkožrouta smrkového. Míru ovlivnění lesních porostů lýkožroutem smrkovým v I. zónách mezi roky 2000 a 2011 je možné vyjádřit množstvím kůrovcových souší. Hodnoty uvedené v příloze A20 prezentují množství souší a naznačují trend ve změnách tohoto množství v jednotlivých I. zónách. Hektarová zásoba kůrovcových souší zaznamenaných k létu 2011 je souhrnně v I. zónách cca 2,8 x vyšší než v roce Tato skutečnost je dána řadou faktorů. Z nich je možné jmenovat zejména zastoupení smrku atraktivního pro lýkožrouta smrkového (věk stromů, zhoršený zdravotní stav způsobený např. přísušky, deficitem živin, chemismem půdy, poškozeným kořenovým systémem, ovlivnění imisemi v minulosti), aplikovaný management a abiotické faktory - vítr, sníh způsobující zlomy a vývraty (vytváření vhodného prostředí pro rozvoj kůrovců). To se projevilo hlavně po orkánu Kyrill, kdy se početnost populace lýkožrouta smrkového zvýšila díky dostatku vhodné atraktivní polomové hmoty jak ve vlastní I. zóně, tak mnohdy i v části přilehlé II. zóny ochrany přírody, kde se zásahy proti kůrovcům neprováděly. S úbytkem těchto vhodných podmínek cca od roku 2008 začal lýkožrout smrkový výrazněji napadat i stojící stromy. Při zaměření se na jednotlivé části I. zóny (I. zóna č. 1 č. 135) se množství kůrovcových souší zjištěných k létu 2011 oproti roku 2000 u naprosté většiny těchto částí zvýšilo, v případě čtyř částí I. zóny (zóny č. 14, 27, 74, 92 viz příloha A20) se souše nevyskytovaly a dvě části I. zóny ochrany přírody č. 66 a 135 neobsahují porostní půdu. I. a II. zóna ochrany přírody se logicky navzájem ovlivňují (zejm. toky energie, látek, migrace organismů, ale i aplikovaným typem managementu). I přesto, že v reálných podmínkách může mít vliv mnoho faktorů, je možné konstatovat, že vzájemné ovlivňování existuje i z pohledu problematiky vývoje kůrovcovitých. S tím následně souvisí i změny struktury lesních porostů. Ponechání I. zóny bez zásahu vůči lýkožroutu smrkovému může za vhodných podmínek způsobit šíření lýkožrouta do okolní, často vůči kůrovcům zásahové, II. zóny. V takových případech dochází k rychlému prořeďování porostů (snižování zápoje), jejich fragmentaci a 8

9 vznikají plochy s odstraněným stromovým patrem s mnoha negativními důsledky (mimo jiné vytváření, rozšiřování či posouvání porostních stěn). To vede ke snižování stability porostů jak ve vlastní II. zóně, tak často i v sousední I. zóně. Území zařazená do soustavy Natura 2000: Zákres hranic Ptačí oblasti (PO) a Evropsky významné oblasti (EVL) Šumava, včetně druhových lokalit a biotopů je uveden v příloze B. 9

10 Ptačí oblast Šumava Zřízena Nařízením vlády č.681 ze dne zahrnuje celé území NP Šumava část území CHKO celkem rozloha: ha. Evropsky významná oblast Šumava CZ (Nařízení vlády č.132/2005 Sb.) zahrnuje celé území NP, CHKO Šumava a Kochánovské pláně celkem rozloha: ha. Další kategorie chráněných území, památné stromy a jiné způsoby ochrany území NP: Maloplošná chráněná území Území přírodovědecky významná, která byla vyhlášena již před nařízením vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NP Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Podle zákona č.114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky byla všechna tato maloplošná CHÚ převedena do kategorie přírodní památka. Tento převod je prakticky z hlediska ochrany přírody nevýznamný, protože ochranný režim v těchto MCHÚ nahrazuje zonace NP. Většina MCHÚ je součástí I.zóny, ostatní části, vyžadující dlouhodobější management, byly až na výjimky zařazeny do II.zóny. Seznam a charakteristika jednotlivých MCHÚ uvedena v příloze A3, hranice zakresleny v mapové příloze B8. Památné stromy Na území NP Šumava je evidováno 119 památných stromů, jedná se o tyto druhy: javor klen, lípa velkolistá, lípa malolistá, smrk ztepilý, jedle bělokorá, buk lesní, javor mléč, jilm horský, jasan ztepilý, jírovec maďal, bříza bělokorá. Jejich evidenční charakteristiky jsou uvedeny v příloze A4 a jejich poloha zakreslena v příloze B8. Klidová území Po zmenšení prvních zón v roce 1995 bylo nutné řešit z hlediska turistického využití lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů, které nejsou součástí I. zóny. Na základě ustanovení 64 zákona č. 114/1992 Sb. byly vymezeny oblasti s omezením vstupu, které byly nazvány klidovými oblastmi a definovány v Návštěvním řádu NP Šumava (vyhláška č. 9/95). Klidová území zahrnovala 6 rozsáhlejších oblastí citlivých na turistickou zátěž, propojující území I. zóny a logicky na ně navazující. Nový návštěvní řád (Nařízení č. 3/2009) vymezuje oblasti s omezeným vstupem za stejným účelem jako byla klidová území, v plošném rozsahu cca o 1200ha menším a nejsou již nazývány klidovými územími (celková výměra 6 854ha). Rozhodnutím nejvyššího správního soudu byly tyto oblasti zrušeny a vstup do území je omezen pouze existencí I. zón. 1.4 Výměra a vlastnické poměry Následující údaje byly převzaty z evidence nemovitostí od ČÚZK se stavem k , výměry byly určeny na základě bodového pole parcel převzatého od ČÚZK, které obsahuje jen KN parcely. Toto bodové pole parcel bylo protnuto plochou NP Šumava a vznikla množina parcel v NP Šumava, ke které se vztahuje následující analýza. Tato množina parcel neobsahuje parcely PK (pozemkový katastr), GP (grafický příděl) ani parcely EN (evidence nemovitostí). Tyto tři kategorie zatím nejsou geograficky určeny z hlediska bodového pole. Nelze tudíž snadno určit, zda parcela patří či ne do NP Šumava. Je nutné nejprve parcelu na mapě vyhledat popř. její část a poté určit, zda-li je či není v NP Šumava. PK parcely takto identifikovat lze, ale parcely GP a EN nikoliv. Nemáme žádné grafické podklady. Z hlediska výměr kultur je to nepodstatné, protože KN parcely zabírají celou plochu NP Šumava. Každá parcela má kulturu, výměru. Nicméně z hlediska vlastnictví to roli hraje. Parcela, která není na LV (z hlediska stavu KN nemá vlastníka), má pod sebou jednu či několik parcel PK či GP eventuelně EN. A ty již vlastníka mají vždy. Nicméně do statistik vlastnictví se nezapočítávají. Proto vznikla u tabulky vlastnictví řádka parcely bez LV. Toto vše bude odstraněno, až proběhne kompletní digitalizace všech katastrů na území NP a CHKO Šumava. Tím bude jednoznačné možné určit přesné majetkové vztahy v NP Šumava. Jakékoliv další nesrovnalosti v tabulce jsou plně v kompetenci s ČÚZK Praha jakožto hlavního a jediného vlastníka a poskytovatele těchto dat. 10

11 Tabulka č. 1.4/1: Výměry ploch Celková výměra Národního parku Šumava ha z toho výměra lesních pozemků podle parcelního vymezení ha z toho výměra všech nelesních pozemků podle parcelního vymezení ha zemědělské pozemky podle parcelního vymezení ha vodní plochy a toky podle parcelního vymezení ha ostatní plochy podle parcelního vymezení (včetně komunikací) ha zastavěné pozemky podle parcelního vymezení * 71ha * zastavěnými pozemky se rozumí pouze stavební objekty chalupy, domy, stodoly, haly či jiné budovy, případně nádvoří (např. společný dvůr u domu s byty v osobním vlastnictví) Tabulka č. 1.4/2: Členění pozemků podle typu držby (podle LV) 1 Držba Okres Celkem Český Krumlov Klatovy Prachatice ha % ha % ha % ha % NPŠ , , , ,9 PF 92 0, , , ,8 obce 2 0, , , ,6 ost. 56 0, , , ,2 bez LV 0 0, , , ,5 celkem , , , ,0 Na základě zákona č. 172/1991 Sb. byly na území NP vydány pozemky obcím a městům. Největší podíl byl vydán městu Kašperské Hory a městu Volary. V roce 2000 bylo městu Kašperské hory vydáno ha a menší část 92 ha v roce Od roku bylo městu Kašperské Hory vydáno 450 ha. Rovněž městu Volary byly v majoritním podílu vydány pozemky v roce Jedná se o výměru 835 ha. Následně menší podíly byly městu Volary vydány ještě v roce 2001 (13ha), 2006 (23 ha), 2007 (20 ha) a v roce 2009 (80 ha). Obci Strážný byly pozemky vydány v 2004 (cca 90ha), obci Rejštejn v roce 2001 (375ha) a 2003 (4,5ha), obci Stožec byly pozemky vydány v roce 2003 (0,5ha) a 2004 (cca 9,5ha), obci Srní v roce 2005 (18ha), městu Hartmanice v roce 2003 (50ha), obci Kvilda v roce 2001 (46ha) a 2003 (32ha), obci Stachy 2004 (9ha), obci Horní Planá v roce 2007 (1ha), obci Nová Pec v roce 2006 (cca 1ha), obci Borová Lada v roce 2006 (cca 0,5ha). Poznámka: Rozlohy pozemků jsou zaokrouhlovány na celé hektary, určité nepřesnosti mohou vznikat i tím, že není v případě grafických přídělů provedeno geometrické zaměření. 1.5 Mezinárodní význam Mezinárodní souvislosti spojené s existencí NP Šumava odrážejí význam polohy NP Šumava v centru střední Evropy a jsou podtrženy vynikajícími přírodními hodnotami, soustředěnými v nejrozsáhlejším souvislém lesním komplexu střední Evropy i soustředěním téměř všech typů velkoplošných chráněných území po obou stranách česko - německé hranice: bilateralita NP Šumava a NP Bavorský les ( NP Šumava od r. 1991, NP Bavorský les od r. 1970) - NP a část CHKO Šumava od r součástí evropské soustavy ochrany přírody Natura 2000.Po implementaci evropských směrnic o ochraně přírody ( Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) Ptačí oblastí (Nařízení vlády 681 ze dne ) a také součástí Národního seznamu Evropsky významných lokalit (Nařízení vlády 132/2005 Sb.). Společně se sousedícími územími v Bavorsku ( NP Bavorský les jako největší lesní lokalita N2000 celého Německa) a v Rakousku (Böhmerwald-Mühltäler s 9797 ha jako třetí největší lokalita N2000 v rámci Horního Rakouska) je tak jedním z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších suchozemských komplexů chráněné přírody a krajiny v Evropě. CHKO Šumava plní funkci ochranného pásma NP na české straně a podobně kategorie Naturpark Bavorský les obklopuje NP Bavorský les 1 Neodpovídá skutečnému stavu vlastnictví po vrácení historického majetku obcím 11

12 na německé straně. (Šumava je navíc, v hranicích zhruba odpovídajících vymezení CHKO, od 27. března 1990 i Biosférickou rezervací pod patronací UNESCO). Mezinárodní význam nejcharakterističtějšího fenoménu Šumavy - rašelinišť a mokřadů - je od r potvrzen i zápisem lokality Šumavská rašeliniště na seznam mezinárodně významných mokřadů chráněných podle tzv. Ramsarské úmluvy (viz mapová příloha B). Jednoznačně je tím vyjádřen vysoký nadnárodní význam celého regionu Šumava - Bavorský les (bez ohledu na státní hranice). Existence chráněných území uvedených kategorií, zejména pak národního parku, jsou významnou devizou celé České republiky při postupné integraci do Evropské unie. 1.6 Předmět ochrany Předmět ochrany NP Předmětem ochrany jsou ekosystémy ve všech přirozených vývojových stádiích a fázích, volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny a vysoká rozmanitost živé i neživé přírody. Předmětem ochrany jsou též populace zvláště chráněných a pro Šumavu typických druhů rostlin a živočichů. Na části území jsou předmětem ochrany také přírodní procesy Lesní ekosystémy Současný stav lesních ekosystémů je možné rámcově charakterizovat prostřednictvím mapování soustavy Natura Na rozdíl od lesnicko-typologického mapování nebo mapování potenciální přirozené vegetace zachycuje mapování soustavy Natura 2000 aktuální stav vegetace (plošné vyjádření jednotlivých typů přírodních stanovišť /dále TPS/ se bude pravděpodobně v nejbližších letech do jisté míry měnit v důsledku probíhajících revizí mapování, důležitým momentem jsou zde zejména potenciální změny kvality biotopů způsobené zpracováním následků orkánu Kyrill a sjednocení pohledu mapovatelů na mapované biotopy). Z lesních přírodních biotopů se na území NPŠ okrajově vyskytují, kromě níže uvedených, boreokontinentální bory bez lišejníků a potoční a degradované jasanovo-olšové luhy. Charakteristika současného stavu a vývoje lesů vyplývá kromě následujících podkapitol a zejména z údajů uvedených v kapitole 3.1 Lesní ekosystémy. Skokové rozšíření území ponechaného bez zásahů tlumících gradaci kůrovců vedlo k rozpadům smrkových porostů. Výrazné rozšíření území ponechaného v bezzásahovém režimu vůči kůrovcům bylo primárně iniciováno misí IUCN z doporučující rychlé (3 5 let) rozšíření a scelení bezzásahového území. Z těchto doporučení vycházela příprava nové zonace. Vleklá jednání s tím související vyústila mimo jiné v rozhodnutí MŽP z Realizace rychlého rozšíření a scelení území ponechaného bez zásahů proti kůrovci nebyla možná bez začlenění některých ne zcela připravených částí lesních porostů. Tyto skutečnosti v souběhu s orkánem Kyrill vedly k rozvoji kůrovcové gradace, jejímž důsledkem bylo uschnutí značné části smrkových porostů ponechaných bez zásahu a ke vzniku souvislých holin a nestabilních porostních zbytků v navazujícím zásahovém území. 12

13 TPS 9410Acidofilní smrčiny Stanoviště tvoří biotopy L9.1 horské třtinové smrčiny, L9.2B podmáčené smrčiny a L9.3 horské papratkové smrčiny. Relativně nejcennější část biotopů horských třtinových a papratkových smrčin představují klimaxové smrčiny. Kromě nich jsou do těchto biotopů v některých případech řazeny i porosty bukových smrčin sedmého lesního vegetačního stupně. V rámci NPŠ jsou v současnosti nejcennější klimaxové smrčiny vázány na nejvyšší vrcholové a hřebenové polohy nad cca 1200 m n.m. Nacházejí se na hřebenech Plechého, Třístoličníku, Černé 13

14 hoře, Mokrůvkách, Blatném vrchu, Špičníku, Poledníku, Ždánidlech, Lakabergu. I přes lidské zásahy v minulosti se na Šumavě dochovaly souvislé porosty vysoké kvality, což je v rámci ČR ojedinělé. Neuvážený management v těchto biotopech může vést k jejich degradaci. Mezi acidofilní smrčiny jsou zařazeny i azonální společenstva podmáčených smrčin. Vyskytují se často na kontaktu s vrchovišti i v mělkých depresích s podzemní vodu ležící nehluboko pod půdním povrchem. Rozšíření především v Šumavských pláních centru rozšíření v prostoru Bučina Františkov Přilba Zhůří Horská Kvilda Filipova Huť Černá hora, od Roklanské hájenky ke státní hranici a odtud v širokém pásu po Javoří vrch a zpět k jihovýchodu na Modravu a okolí Novohuťské slatě. Hojně i Hornovltavské kotlině a Trojmezenské hornatině. Acidofilní smrčiny spolu s rašelinným lesem a dalšími rašeliništními formacemi tvoří v NPŠ ucelenou mozaiku vysoké přírodovědné ceny na rozsáhlém území. Plocha TPS 9410 vymapovaná na území NP je ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS ha (hodnota získaná vyhodnocením leteckých snímků z léta 2007, zahrnuje plochy od cca 0,03 ha). Důležitý je v tomto případě i podíl plochy lesa, na které došlo k prakticky kompletnímu uschnutí stromového patra po žíru lýkožrouta smrkového (dostupná data do léta 2011). Tvoří cca 20,1 %. K této hodnotě je třeba přistupovat s vědomím, že vychází z vyhodnocení leteckých snímků zachycujících stav v roce 2006 a dále z leteckých snímků zachycujících stav v létě 2007, 2008, 2009, 2010 a Zahrnuje jak porosty se soušemi dosud stojícími tak i lokality se soušemi převážně ležícími, nebo i plochy se soušemi odstraněnými. Reálně může být tato hodnota poněkud vyšší, zejména s ohledem na existenci ploch typu mozaika v mapování Natury2000 (možné podhodnocení během syntézy vrstvy suchého lesa s naturovou vrstvou, kdy dochází k rozpočtení plochy suchého lesa v poměru zastoupení členů mozaiky pravděpodobně naopak vzniká nadhodnocení u rašelinného lesa a nepřírodních (X) biotopů. Z důvodu existence mozaik může být do jisté míry zkreslen i údaj o velikosti plochy plošných polomů. Tento typ přírodního stanoviště, jak ukazují výše uvedené údaje, ovlivnil poměrně silně orkán Kyrill. Pro nejvíce zasažené lokality velkoplošnými polomy byly v souladu s pokynem ministra ŽP navrženy tzv. speciální managementy, které upravovaly způsob při řešení následků orkánu. Základní strategií přitom bylo zabránit závažnému nebo nevratnému poškození přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena. K takovému přístupu bylo přistoupeno také s motivem eliminovat vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné z hlediska cíle ochrany evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Kromě lokalit s výskytem velkoplošných polomů byl speciální management navržen i pro komplex Modravských slatí (mozaika zejména acidofilních smrčin a rašelinného lesa), kde se polomy vyskytovaly pouze pomístně. Speciální management byl v této lokalitě navržen s ohledem na její mimořádný přírodovědný význam a potenciální zranitelnost při realizaci jakýchkoli zásahů. Bylo navrženo a schváleno celkem sedm lokalit: Polom, Plesná, Ždánidla, Jelení skok, Modravské slatě, Černá hora a Kalamitní svážnice pod Trojmeznou. V lokalitách speciálních managementů bylo realizováno v období řešení následků orkánu Kyrill (do konce roku 2007) pět různých stupňů režimu managementu ve vztahu ke zpracování polomového nebo kůrovcového dříví a ponechání veškeré nebo části dřevní hmoty k zetlení od ponechání území samovolnému vývoji (bez zpracování polomového nebo kůrovcového dříví) až po území, kde se zpracovávají zlomy a vývraty i aktivní kůrovcové stromy a s možností odvozu části dřevní hmoty. Těchto pět různých režimů managemetu tedy vlastně specifikovalo - určovalo po časově omezenou dobu intenzitu aktivního opatření v konkrétním místě. Odhadované množství ponechané neasanované hmoty uvedené v dílčích management plánech pro jednotlivé lokality činil celkem m3, celková plocha lokalit 6787 ha. Zákresy lokalit se speciálním managementem jsou součástí příloh PP. Vzhledem k aktuálnímu stavu lesních porostů acidofilních smrčin (významný podíl dospělých a stárnoucích porostů, často rozpracovaných v důsledku nahodilých těžeb, s množstvím porostních stěn) a v návaznosti na množství polomové hmoty po orkánu Kyrill, je možné očekávat další a poměrně dynamický rozpad stromového patra těchto porostů (v bezzásahových územích nárůst ploch lesa se suchým stromovým patrem, v zásahových částech reálné riziko vzniku holin). Orientační přehled o ploše TPS 9410, na které teoreticky mohou resp. nemohou být v současné době káceny aktivní kůrovcové stromy, uvádí následující graf. Tuto skutečnost je nutné zohlednit v návrhové části PP. 14

15 Graf č /1: Podíl TPS 9410 TPS 91D0* Rašelinný les Stanoviště tvoří biotopy R3.2 - Vrchoviště s klečí, L9.2A Rašelinné smrčiny, L10.1 Rašelinné březiny, L10.2 Rašelinné brusnicové bory a L10.4 Blatkové bory. Rašelinné lesy jsou charakteristickým fenoménem území NP (orientačně cca 23 % celkové rozlohy rašelinného lesa v ČR se nachází v EVL Šumava, z toho většina tohoto TPS v EVL Šumava - cca 78 % se nachází na území NPŠ). Jejich četné zastoupení je podmíněno plochým reliéfem, humidním oceánicky laděným klimatem a málo propustným podložím s četnými prameništi v oblasti šumavských plání a specifickými podmínkami údolních rašelinišť Vltavského luhu a kotliny Křemelné. Podstatná část lokalit je součástí Ramsarské lokality Šumavská rašeliniště. Plocha TPS 91D0 vymapovaná na území NP je cca 2979 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS 91D0 cca 37 ha (hodnota získaná stejným postupem jako v případě acidofilních smrčin, z důvodu existence naturových segmentů typu mozaika mohlo dojít, stejně jako v případě acidofilních smrčin, k určitému zkreslení skutečné hodnoty rozpočtením plochy polomů mezi členy mozaiky). V současné době je značná část rašelinného lesa součástí I. zóny ochrany přírody nebo se nachází v území převážně ponechaném samovolnému vývoji. Kromě ovlivnění lýkožroutem smrkovým a případnou následnou nahodilou těžbou jsou tyto biotopy negativně ovlivňovány i starou sekundární hydrologickou sítí způsobující i v současnosti různě závažná narušení vodního režimu. Negativně mohou působit i případné nahodilé kůrovcové těžby okolních porostů dosahující až do jejich laggových zón nebo až bezprostředně na hranice těchto biotopů. TPS 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Stanoviště tvoří biotop L5.4 Acidofilní bučiny Plocha TPS 9110 vymapovaná na území NP cca ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS 9110 cca 540 ha (hodnota získaná stejným postupem a se stejným rizikem potenciálního zkreslení jako v případě acidofilních smrčin nebo rašelinného lesa). Na rozdíl od rašelinného lesa se převážná část tohoto TPS nachází mimo území převážně ponechané samovolnému vývoji. Přestože původně tvořily acidofilní bučiny nejrozšířenější typ zonální lesní vegetace na Šumavě, do současnosti se zachovaly jen nevelké fragmenty kvalitních přirozených porostů tohoto biotopu (zjm. Kapraď, Plechý, Smrčina, jihozápadní svahy Ždánidel). Acidofilní bučiny byly v minulosti nejvíce ovlivněny lidskou činností a významná plocha potenciálních acidofilních bučin je v současnosti hodnocena jako X biotopy silně ovlivněné člověkem, zejm. X9A - porosty 15

16 v minulosti převedené na smrkové monokultury. Absence pásma kvalitních bučin jako přirozené bariéry má za následek šíření lýkožrouta smrkového z přirozených smrčin do dalšího, antropicky podstatně pozměněného území. Část acidofilních bučin zejména 7. LVS na styku s 8. LVS je v rámci naturového mapování řazena do typu přírodního stanoviště acidofilní smrčiny. TPS 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum (biotop L5.1 Květnaté bučiny), TPS 9140 Středoevropské subalpínské bučiny (biotop L5.2 Horské klenové bučiny), TPS 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (biotop L4 Suťové lesy) Plocha TPS 9130 vymapovaná na území NP je cca 1477 ha, plocha TPS 9140 je cca40 ha a plocha TPS 9180 je cca 30 ha. Pro účely tohoto zhodnocení byly tyto tři typy přírodních stanovišť sjednoceny do jedné skupiny. V reálných podmínkách NPŠ tvoří často tyto biotopy vzájemně se doplňující mozaiku zonálních a azonálních stanovišť (horské klenové bučiny mohou vystupovat i do vyšších poloh). Typické porosty se dochovaly zejména v masivu Smrčiny, Stožce, Radvanovického hřebene, v západní části NPŠ v okolí Debrníku. Plošně převládající květnaté bučiny jsou vázány na živinově bohatší půdy s mocným A horizontem. Stejně jako v případě acidofilních bučin i zde znamenalo pěstování smrku v době v době před vznikem NPŠ formou monokultur podstatnou plošnou redukci a degradaci tohoto biotopu. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaných TPS celkem cca 117 ha (hodnota získaná stejným postupem a se stejným rizikem potenciálního zkreslení jako v případě acidofilních smrčin nebo rašelinného lesa). Plocha lesa se suchým stromovým patrem činila k období do léta roku 2011 cca 3,60 % z celkové plochy těchto TPS. V současnosti je cca do 10% plochy těchto stanovišť součástí území, kde je vyloučeno kácení aktivních kůrovcových stromů. Převážná část nejzachovalejších fragmentů těchto stanovišť (porosty pralesovitého charakteru) je součástí I. zóny ochrany přírody nebo je součástí území převážně ponechaného samovolnému vývoji. TPS 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy Stanoviště tvoří biotopy L2.1 Horské olšiny s olší šedou, L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty. S údolními jasanovo-olšovými luhy se setkáváme v nižších polohách Šumavy, například v údolní nivě Křemelné, podél Losenice. Olšiny s olší šedou na pravidelně zaplavovaných březích horských toků s aluviálními náplavy. Plocha TPS 91E0 vymapovaná na území NP je 190 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill je zanedbatelná, plochy se suchým stromovým patrem se vzhledem k charakteru těchto porostů prakticky nevyskytují. TPS4070 Křoviny s borovicí klečí V rámci typů přírodních stanovišť lesního charakteru se v NPŠ vzácně vyskytuje TPS 4070 Křoviny s borovicí klečí (biotop A7 Kosodřevina). Na území NP je vymapováno cca 6 ha. Vyskytuje se vzácně v okolí Plešného jezera. Lesnicky prakticky nevyužitelné, díky tomu vysoká zachovalost, součást I. zóny ochrany přírody. X Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem Z hlediska lesních porostů se jedná zejména o X9 Lesní porosty s nepůvodními dřevinami (X9A s nepůvodními jehličnatými dřevinami, X9B s nepůvodními listnatými dřeviny), X10 Paseky s podrostem původního lesa, X11 Paseky s nitrofilní vegetací. Orientačně je možné uvést, že plocha těchto X biotopů představuje v NPŠ cca ha. Zejména do biotopů silně ovlivněných člověkem jsou soustředěna managementová opatření, která Správa NP prováděla. Jedná se o tato opatření: účelové výběry zaměřené na podporu druhové diverzity a vnášení chybějících dřevin přirozené druhové skladby limitem těchto činností je vysoká dynamika rozpadu stromového patra, tvořeného smrkem. Podrobněji v kapitole 3. Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu lesních ekosystémů (vyhodnocení plnění cílů uvedených v PP2001) je zpracováno v kapitole Rašeliniště TPS7110* Aktivní vrchoviště (biotopy: R3.1 Otevřená vrchoviště a R3.3 Vrchovištní šlenky) Na Šumavě se vyskytují rašeliniště více typů vyžadujících rozdílné metody managementu. Charakteristickým fenoménem jsou vrchoviště, která jsou sycená především vodou z atmosférických srážek a představují typické primární ekosystémy vytvořené nezávisle na vlivu člověka. V území se vyskytují ve dvou základních typech (horská vrchoviště s jezírky a údolní vrchoviště s blatkovými bory) a vyznačují se vysokým zastoupením 16

17 vzácných reliktních druhů a společenstev. Optimálním způsobem ochrany je bezzásahový režim, pouze v případě narušení klíčových abiotických poměrů (zejména vodního režimu), je vhodné provést revitalizační opatření s cílem navrátit poměry do původního či přírodě blízkého stavu a poté ponechat ekosystémy samovolnému vývoji. Převážná většina se jich vyskytuje na lesní půdě (PUPFL), a to 87%. Celková rozloha biotopů je cca 370ha. TPS 91D0 Rašelinný les* (biotopy: R3.2 Vrchoviště s klečí, L9.2A Rašelinné smrčiny, L10.1 Rašelinné březiny, L10.2 Rašelinné brusnicové bory, L10.4 Blatkové bory) Mezi nejrozšířenější typ rašelinišť patří rašelinné a podmáčené smrčiny, které často obklopují vrchoviště a mozaikovitě se prolínají s dalšími typy rašelinišť.podmáčené smrčiny (L9.2B) jsou zařazeny k horským smrčinám (TPS9410), i když svým charakterem odpovídají spíše mokřadům. Jejich struktura i složení jsou místy pozměněny lesnickým hospodařením, přesto v kulminačních partiích Šumavy představují porosty nejlépe odolávající tlaku kůrovce i bořivých větrů. Optimálním způsobem ochrany je bezzásahový režim s možností vstupní revitalizace při narušených vodních poměrech.podobně údolní vrchoviště obklopují blatkové bory nebo rašelinné březiny. Výměra všech typů rašelinného lesa pokrývá na území NP téměř 2 900ha. (Podmáčené smrčiny jsou mapovány na ploše více než 7300ha). TPS 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště (biotopy: R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště, R2.3 Přechodová rašeliniště) Dalším typem přirozených rašelinišť jsou přechodová rašeliniště vytvořená většinou v návaznosti na prameniště.obvykle jsou tvořena ostřicovými porosty a optimálním způsobem ochrany je ponechání samovolnému vývoji. Vedle primárních typů rašelinišť jsou na Šumavě častá i nejrůznější luční minerotrofní rašeliniště. Vytvořila se na odlesněných lesních rašeliništích a často byla tradičním způsobem šetrně obhospodařována. Jsou druhově poměrně bohatá a představují významná centra biodiverzity s vysokým zastoupením vzácných a ohrožených druhů a společenstev. Většina typů lučních rašelinišť vyžaduje šetrný, i když ne vždy pravidelný management, nejčastěji v podobě ručního kosení nebo občasných prořezávek expandujících dřevin. Přibližně polovina těchto biotopů se nachází na lesní půdě (PUPFL), celková výměra biotopů na území NP je necelých 1120ha. Celkově je výměra rašelinišť přes 6 000ha, evidenčně je většina z nich vedena jako lesní pozemky (PUPFL) Kulturní bezlesí Kulturní bezlesí tvoří především luční společenstva různého charakteru. Maloplošná, ale významná jsou dále společenstva lučních pramenišť a vřesoviště. Na místech, kde bylo upuštěno od hospodaření, se vyvinula sukcesní stádia s dřevinami, která se nacházejí v různých fázích svého vývoje. Převládají nálety smrku, místy pak bříz a borovic, s dalšími vtroušenými dřevinami. Nálety dřevin jsou maloplošné i velkoplošné. Tyto plochy mají často ekotonový charakteru a jsou významné zejména z hlediska ornitofauny. Jako druhotně vzniklý ekosystém vyžaduje kulturní bezlesí stálou péči. Podstatná část péče je zajišťována zemědělskou činností. Na stavu jednotlivých společenstev se odráží zejména vhodnost a intenzita prováděného managementu. V současné době prováděný management má často spíše udržující charakter (zachování bezlesí), než aby výrazněji přispíval ke zlepšení stavu společenstev. Celková výměra kulturního bezlesí je odhadnuta na ha, nepřesnosti ve výměře jsou způsobeny mnoha faktory (nepřesnosti katastrálních map, vegetačním mapováním není zcela pokryta celá plocha bezlesí a bylo prováděno bez ohledu na katastrální mapy, problémy s přiřazením pokročilejších stádií sukcese, zahrnuta některá rašeliniště (primární bezlesí), zahrnuty některé pozemky v obcích, které v současné době jsou již zastavěny). Stav a plochy současného bezlesí neodpovídají potřebám ochrany krajiny, jakožto kulturně biologického dědictví. Proto by mělo být péči o antropogenní bezlesí v příštím období věnována větší péče, Zároveň by měly být vytvořeny podmínky pro využívání antropogenního bezlesí pro podporu šetrných forem agroturistiky. TPS 6520 Horské sečené louky (biotop T1.2 Horské trojštětové louky); TPS 6510 Nížinné sečené louky (biotop T1.1. Mezofilní ovsíkové louky) Mezofytní louky patří k nejběžnějším lučním společenstvům (cca 1800ha). Nejčastěji se vyskytují horské trojštětové louky, převládají typy s travními dominantami tvořenými kostřavou červenou a psinečkem obecným. Tyto louky jsou využívány k zemědělské činnosti jako pastviny a převážně jednosečné louky. Převládající pastevní využití může časem vést ke změnám v druhovém složení společenstev. Zejména v okolí zemědělských podniků (i bývalých) a obcí jsou tyto porosty často degradovány v důsledku intenzivního využívání (přísevy pozměněná druhová skladba, eutrofizace, ruderalizace apod.). V odlehlých lokalitách naopak louky degradují absencí péče (šíření expanzních druhů a zarůstání dřevinami). TPS 6230 Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a 17

18 v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) (biotopy: T2.1 Subalpinské smilkové trávníky, T2.3B Podhorské a horské smilkové trávníky bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis) Smilkové trávníky jsou spíše maloplošného charakteru Vyskytují se roztroušeně, ochuzené typy poměrně běžně, druhově bohaté typy jsou vzácnější. Místy jsou přepásány, značná část však zůstává bez zajištěné péče. Ohrožuje je zejména zarůstání dřevinami nebo expanzními druhy. Celková rozloha cca 85ha. TPS 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půsdách (Molinion caeruleae) (biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky) Přírodní biotop T1.5 Vlhké pcháčové louky Vlhké louky se vyskytují roztroušeně, ale běžně (celkově necelé 2000ha). Nejčastějším typem jsou vlhké pcháčové louky, významným typem vyskytujícím se zejména v Hornovltavské kotlině jsou vlhké bezkolencové louky. Vlhké louky zůstávají často ladem a mění se ve vlhká lada nebo je na nich provozován nepříliš vhodný management. TPS 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště (biotopy: R 2.2 Nevápnitá mechová slatiniště, R 2.3 Přechodová rašeliniště ) Podmáčené a rašelinné louky (necelých 1120ha) patří k cenným společenstvům, vyskytují se roztroušeně. Při nenarušeném vodním režimu a pokud nedochází k jejich eutrofizaci se jedná o poměrně stabilní společenstva. Jen malá část má zajištěnou péči, povětšinou zůstávají ladem (viz rašeliniště). Biotop R 1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Luční prameniště - patří k velmi cenným a ohroženým biotopům. Nemají zajištěnou vhodnou péči, při výskytu v pastevních areálech jim často není zajištěná dostatečná ochrana před poškozením. Většinou maloplošný výskyt, celková rozloha cca 4.5ha) TPS 4030 Evropská suchá vřesoviště (biotop T8.2B Sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis) Vřesoviště a brusnicová vegetace vyskytuje se maloplošně, často v mozaice se smilkovými trávníky. Vzácnější jsou typy s výskytem lišejníků. Poměrně stabilní společenstva ohrožená zejména zarůstáním dřevinami. Péči mají zajištěnou jen ojediněle. Celkově na ploše necelých 70ha Vodní ekosystémy TPS 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion (biotop V4 Makrofytní vegetace vodních toků) Vzhledem k tomu, že Šumava je pramennou oblastí, tak převažujícími společenstvy vodních toků jsou malé až střední vodoteče s živinami chudou vodou, se společenstvy řas, mechů, játrovek i některých cévnatých rostlin. Většina toků je v přirozeném nebo přírodě blízkém stavu. V případech vedení cest kolem toků, mostů apod. je trvale udržováno zpevnění břehů a případně odstraňování sedimentu. Přetrvávajícím problémem jsou odběry vody pro malé vodní elektrárny a s tím související špatná funkčnost rybích přechodů. V chemismu toků v NP nebyly zaznamenány výrazné trendy. K určitým změnám došlo v důsledku snížené depozice síry a dusíku v horních částech povodí, v souvislosti s dopravou na hlavních tazích došlo k poklesu olova a nárůstu chloridů. Za zmínku stojí zlepšení kvality vody u amoniakálního dusíku a částečně u fosforu na měrném profilů Pěkná na Vltavě, související pravděpodobně s útlumem zemědělství. Nebyly prokázány změny v odtokových poměrech (podrobněji Analýza vývoje NP Šumava za období za uplynulých 15 let). Problematická je ochrana ekosystému Teplé Vltavy, zejména s ohledem na nejcitlivější druhy organismů, který je negativně ovlivněn zejména rekreačním využíváním (vodáctví), znečištěním i rybářským hospodařením. Dlouho diskutovaným a dosud nevyřešeným problémem je tah ryb z Lipna do Vltavy a případná výstavba stupně, který by tomuto tahu bránil. TPS 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto- Nanojuncetea (biotop V6 Vegetace šídlatek ( Isoëtes)) TPS 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition (biotop V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod) u odstavených říčních ramen, rašelinných jezírek a tří ledovcových jezer je dlouhodobě uplatňován princip bezzásahovosti (s respektováním historicky navýšených hrází). V posledním období dochází k regeneraci chemismu vody v jezerech a tím i postupnému jejich oživování v souvislosti s poklesem atmosférických depozic. Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu přírodních stanovišť je předmětem hodnocení v následujících kapitolách. 18

19 1.6.2 Předmět ochrany EVL Druhy podle přílohy II Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále Směrnice o stanovištích), které jsou předměty ochrany EVL Šumava: Rys ostrovid (Lynx lynx) území NP je součástí jádrové populace, kde je stav stabilizovaný, pravidelné rozmnožování Vydra říční (Lutra lutra) výskyt na všech tocích v území včetně reprodukce, populace stabilní, početnost v závislosti na potravní nabídce Vranka obecná (Cottus gobio) - stav příznivý, populace stabilní na většině toků Mihule potoční (Lampetra planeri) výskyt na tocích v nižších nadmořských výškách, v tocích s vhodným substrátem, v rámci NP těžiště výskytu v povodí Vltavy, populace stabilní Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) - výskyt na jediné lokalitě, stav populace neuspokojivý, bez intenzivních managementových opatření hrozí vymizení druhu Netopýr velký (Myotis myotis) stav populace na základě monitoringu významných zimovišť je dobrý, trend početnosti (posledních 10 let) rostoucí Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros ) - reliktní populace s těžištěm výskytu v nižších polohách, stav populace na základě monitoringu významných zimovišť je dobrý, trend početnosti (posledních 10 let) rostoucí Střevlík Ménetriesův* (Carabus menetriesi pacholei) výskyt na rašelinných lokalitách, zejména v JV části NP, vzácněji na horských vrchovištích centrální a západní Šumavy, populace stabilní Hořeček český (Gentianella praecox subsp.bohemica) na území NP 4 lokality, 2 lokality příznivý stav populace, 1 lokalita uspokojivý stav populace, 1 lokalita populace ve špatném stavu; pro zachování druhu nutný aktivní management na lokalitách Stanoviště podle přílohy I Směrnice o stanovištích, které jsou předměty ochrany EVL Šumava (stav stanovišť je klasifikován podle mapování biotopů R/Z podle údajů AOPK): vysvětlivky: stupeň reprezentativnosti R udává, do jaké míry je daný biotop či habitat nacházející se na dané lokalitě typický (charakteristiky stanoviště, dominantní a diagnostické druhy,...) v porovnání s interpretační příručkou. Zobrazená hodnota je váženým průměrem reprezentativností všech segmentů daného biotopu či habitatu na dané lokalitě (A vynikající reprezentativnost; B dobrá r.; C významná r., D nevýznamné zastoupení) stupeň zachovalosti Z - Stupeň zachování struktury a funkcí daného biotopu či habitatu na dané lokalitě a možnosti jeho obnovy. Zobrazená hodnota je váženým průměrem zachovalostí všech segmentů daného biotopu či habitatu na dané lokalitě (A skvěle zachovaný; B dobře zachovaný; C průměrně nebo nedostatečně zachovaný) * - prioritní druh nebo stanoviště 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea A/A 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition A/A 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion A/A 4030 Evropská suchá vřesoviště B/B 5130 Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících B/B 6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) B/B 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) B/B 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně B/B 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) C/B 6520 Horské sečené louky C/B 7110* Aktivní vrchoviště B/A 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště B/B 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů B/A 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum C/B 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum B/B 9140 Středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius) B/B 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích B/B 91D0* Rašelinné lesy B/A 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) C/B 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) B/B 19

20 1.6.3 Předmět ochrany PO Druhy podle přílohy I Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (dále Směrnice o ptácích), které jsou předměty ochrany PO Šumava: Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) stav příznivý, nárůst populace v jádrovém území Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) stav nepříznivý, značný pokles populace zejména v západní části Šumavy, trend negativní, nutný aktivní management Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) stav příznivý, populace stabilní, možný mírný růst Čáp černý (Ciconia nigra) stav uspokojivý, mírný pokles populace Chřástal polní (Crex crex) stav uspokojivý, populace stabilní Datel černý (Dryocopus martius) stav příznivý, populace stabilní Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) stav příznivý, stabilní stav Sýc rousný (Aegolius funereus) stav příznivý, stabilní stav Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) stav příznivý, nárůst populace Ostatní druhy přílohy I Směrnice o ptácích, které se na území NP vyskytují, ale nejsou předmětem ochrany PO Šumava: Včelojed lesní (Pernis apivorus) stav populace nízký, trend stabilní Luňák červený (Milvus migrans) stav populace nízký, mírný nárůst Orel mořský (Haliaeetus albicilla) stav populace nízký, trend pozitivní Moták pochop (Circus aereginosus) stav populace nízký, trend stabilní Moták pilich (Circus pygargus) stav populace nízký, trend stabilní Orel křiklavý (Aquila pomarina) stav populace nízký, trend stabilní Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) nárůst populace, trend pozitivní, vhodný aktivní management Chřástal kropenatý (Porzana porzana) stav populace nízký, trend stabilní Chřástal malý (Porzana parva) stav populace nízký, trend stabilní Výr velký (Bubo bubo) stav populace nízký, trend negativní Puštík bělavý (Strix uralensis) stav populace uspokojivý, mírný růst, nutný aktivní management Ledňáček říční (Alcedo atthis) stav populace nízký, trend stabilní Žluna šedá (Picus viridis) stav populace stabilní Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) stav populace nízký, pokles, trend negativní, vhodný aktivní management Skřivan lesní (Lulula arborea) stav populace nízký, mírný růst Slavík modráček (Luscinia svecica) stav populace nízký, trend stabilní Lejsek malý (Ficedula parva) stav populace spokojivý, trend stabilní Ťuhýk obecný (Lanius collurio) stav populace uspokojivý, trend stabilní 20