Týrání a zneužívání seniorů

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKUTLA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství Michaela Pěchová Týrání a zneužívání seniorů Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D. Olomouc

2 ANOTACE DIPLOMOVÁ PRÁCE Název práce: Název práce v AJ: Týrání a zneužívání seniorů Torture and abuse of elderly Datum zadání práce: Datum odevzdání práce: Instituce: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Autor práce: Vedoucí práce: Michaela Pěchová Mgr. Šárka Ježorská, PhD. Oponent práce: Abstrakt v ČJ: Diplomová práce mapuje informovanost seniorů v oblasti týrání a zneužívání seniorů a zjišťuje, zda existuje signifikantní rozdíl mezi místem pobytu seniorů a výskytem týrání a zneužívání. Těžiště práce tvoří kvantitativní průzkumné šetření pomocí dotazníku. Analýza a interpretace získaných dat poskytuje informace o úrovni informovanosti seniorů v oblasti týrání a zneužívání, o tom zda existuje rozdíl v míře týrání u seniorů žijících doma a u seniorů žijících v domovech pro seniory

3 Abstrakt v AJ: The diploma thesis is exploring the level of awareness of elderly people about the harassment and abuse of seniors, and it discovers whether there is a significant difference between the residence of seniors and occurrences of harassment and abuse. The principal part of the thesis is a quantitative survey by means of a questionnaire. The analysis and interpretation of obtained data provide information about the level of awareness of elderly people about the harassment and abuse, and discover whether there is a difference in the level of harassment of seniors living at home compared to seniors living in institutional retirement homes. Klíčová slova v ČJ: Klíčová slova v AJ: Rozsah: týrání, zneužívání, násilí,oběť, senior, stáří ill usage, abuse, violence, victim, senior, senility 99 s., 3 příl

4 Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Šárky Ježorské, Ph.D. a čerpala jsem pouze z pramenů uvedených v seznamu literatury. Olomouc 29. dubna Bc. Michaela Pěchová - 4 -

5 Děkuji paní Mgr. Šárce Ježorské, Ph.D. za odborné vedení při zpracování mé diplomové práce, za cenné rady, podněty a připomínky a také za její zkušenosti a pochopení. Dále děkuji všem respondentům za ochotu a čas věnovaný vyplnění dotazníku. V neposlední řadě děkuji celé své rodině za podporu a pomoc během studia. Olomouc 29. dubna 2010 Bc. Michaela Pěchová - 5 -

6 OBSAH ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Stáří a stárnutí Demografie stáří Demografie stáří v České republice Stáří jako společenský fenomén Týrání a zneužívání Druhy týrání Syndrom EAN Ageismus 26 2 SENIOR JAKO OBĚŤ TÝRÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ Mýty v problematice násilí Pachatelé trestné činnosti na seniorech Příčiny špatného chování vůči seniorům Rizikové faktory týrání a zneužívání Diagnostika týrání a zneužívání seniorů Pomoc týraným seniorům Organizace pomáhající oběti násilí a jejich okolí Týrání definované v trestním zákoně Zákon 135/2006 Sb., o vykázání a zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí Psychické následky násilí na seniorech STANOVENÉ CÍLE A HYPOTÉZY 46 4 METODIKA PRÁCE Zdroje odborných poznatků

7 4.2 Charakteristika zkoumaného souboru Metody práce (užité metody) Organizace šetření Zpracování získaných dat VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Analýza výsledků šetření ve vztahu k cílům Statistické ověření hypotéz 74 DISKUZE ZÁVĚR. 82 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ. 83 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK. 88 SEZNAM OBRÁZKŮ. 89 SEZNAM TABULEK.. 90 SEZNAM PŘÍLOH

8 ÚVOD Kdo neprožil stáří, neví, jaké je. Lidová moudrost (Haškovcová, 1990) Měřítkem společnosti je úroveň její péče o nejslabší občany. (J. F. Kennedy) Problematika týrání a zneužívání seniorů je celosvětově závažným tématem diskuze veřejnosti, jak laické tak odborné. Na základě demografických prognóz o zrychlujícím se tempu stárnutí populace a celkovém nárůstu počtu seniorů, nabývá problematika týrání a zneužívání seniorů nový rozměr a důležitost. I když Tošnerová (2000) uvádí, že se s některou formou špatného zacházení se seniory můžeme setkat u 3-5 % starší populace, což v České republice představuje asi konkrétních týraných starších osob, byla problematika nevhodného zacházení s jedinci vyššího věku ze strany rodinných příslušníků i profesionálních pracovníků, ať již jde o zanedbávání, zneužívání nebo týrání, velice dlouho opomíjena. Problémem domácího násilí, jehož obětí bývají často ženy a děti, se zabývají odborníci z řad sociálních pracovníků a trestně právních institucí intenzivně už řadu let, násilí páchanému na seniorech se věnuje větší pozornost až v posledním desetiletí. Jde o zamlčovanou formu násilí, která se dostává na veřejnost velmi zřídka a navíc se obtížně prokazuje. Senioři sami na týrání a zneužívání upozorňují jen velmi zřídka. Často je příčinou to, že senioři nevědí, jak se mají bránit, na koho se mohou obrátit. Mají problémy vyjádřit své obavy, popsat je nebo vyřešit, protože se převážně týkají jejich rodiny, dětí či partnera. Avšak nejčastějším důvodem, proč staří lidé mlčí, je skutečnost, že se stydí - jednak za chování svých příbuzných, ale i za své vlastní selhání v oblasti rodičovské výchovy Týrání a zneužívání seniorů může mít mnoho podob od fyzického týrání, týrání psychického, přes ponižování, vyhrožování až po zneužívání finanční či jiné. Tímto nevhodným jednáním jsou obecně častěji ohroženi staří lidé, kteří jsou navíc ještě hendikepovaní či psychicky nemocní. Není však výjimkou, že se obětí týrání a zneužívání stávají i zcela soběstační a zdraví senioři. Na základě všech těchto faktů jsem si jako téma diplomové práce zvolila týrání a zneužívání seniorů. Cílem práce je zmapovat informovanost seniorů v oblasti týrání a - 8 -

9 zneužívání a rozdíl mezi místem pobytu seniorů a výskytem týrání a zneužívání. Dále pak zmapovat zda senioři finančně podporují svou rodinu, zda je tato forma pomoci od seniorů vyžadována a jaký by byl, dle jejich názoru, následek odmítnutí finanční podpory rodiny. V jednotlivých částech práce jsou popsány jednotlivé pojmy a teoretická východiska, které s tématem souvisí. Jsou zde definovány pojmy jako stáří, stárnutí, týrání, ageismus aj. V práci se rozsáhleji zmiňuji o jednotlivých druzích týrání a zneužívání, příčinách, příznacích, diagnostice a důsledcích týrání a zneužívání. V empirické části je popsán postup při výzkumu, zvolené metody, zkoumaný soubor respondentů, organizace při sběru dat, zpracování dat pomocí tabulek a grafů a jejich následná analýza

10 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Stáří se nevysmívej - vždyť k němu směřuješ. (MENANDROS Z ATHÉN) 1.1 Stáří a Stárnutí Stáří je celoživotní proces a nevyhnutelnou perspektivou každého živého tvora. Kdo nezemře mlád, ten stáří neujde. Nejen mladí lidé, ale také většina osob středního věku o stáří mnoho neví. Zdánlivě není důvod se o něj zajímat, protože se zdá být v nedohlednu. Člověku je v tomto reálném světě vymezen určitý čas, ve kterém se nejen vyvíjí, ale současně i stárne. Stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je projevem a důsledkem involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících různou rychlostí a s výraznou interindividuální variabilitou. Tyto involuční změny vedou k typickému obrazu, který je označován jako stařecký fenotyp a jsou modifikovány dalšími faktory, mezi které patří vlivy prostředí, zdravotní stav, životní styl, faktor sociálně ekonomický, faktor psychický a schopnost jedince adaptovat se na nové sociální role. Obecně lze říci, že příčinou obtížného vymezení a členění stáří je mnohočetnost a individuálnost příčin a projevů stáří, jejich podmíněnost a provázanost. V literatuře se nejčastěji setkáváme s rozlišením stáří na stáří biologické, kalendářní a sociální. (Kalvach, Zadák, 2004) Biologické stáří je označení konkrétní míry involučních změn jedince. Mezi pozorované involuční změny lze zařadit pokles funkční zdatnosti, změny adaptačních a regulačních mechanismů, atrofie a podrobně. Jednotlivé změny jsou propojeny se změnami, které způsobují choroby vyskytující se s vysokou frekvencí ve vyšším věku. Biologické stáří je odrazem výkonnostního a funkčního stavu a v převážné většině případů není totožné s věkem kalendářním. Kalendářní (chronologické) stáří je vymezeno dosažení určité arbitrátně stanovené věkové hranice. Výhodou kalendářního vymezení stáří je jeho jednoznačnost, ale nepostihuje zcela interindividuální rozdíly jedince. Arbitrátně stanovená hranice stáří se posouvá kupředu v souvislosti s prodloužením očekávané doby dožití stárnoucí populace

11 V současné době dělíme stáří z hlediska kalendářního věku do tří skupin: let mladí senioři V kategorii mladých seniorů převažuje problematika adaptace na penzionování, problematika seberealizace, tráveni volného času a aktivit let staří senioři V kategorii starých seniorů dominuje problematika adaptace, tolerance na zátěž, osamělosti, specifického stonání (atypický průběh chorob). 85 a více let velmi staří senioři V kategorii velmi starých seniorů nabývá na významu problematika soběstačnosti a zabezpečení. Sociální stáří v sobě zahrnuje proměnu sociálních rolí a potřeb jedince, ekonomického zajištění i životního stylu. Jde o období, které je vymezené kombinací několika sociálních změn čí splnění určitého kritéria jedincem. Nejčastěji se za počátek sociálního stáří považuje vznik nároku jedince na starobní důchod či penzionování samotné. Proces stárnutí (gerontogeneze) je univerzální, kontinuální a postihuje každou živou hmotu. Za skutečný projev stárnutí je považován teprve pokles funkcí organismu. Během tohoto přirozeného a biologicky zákonitého procesu ubývají funkční rezervy stárnoucího organismu a snižuje se jeho adaptační schopnost. (Kalvach, Zadák, 2004) Demografie stáří Demografie (démos - lid, graféin - psát, popisovat) je věda, která studuje a zabývá se procesem reprodukcí lidských populací. Objektem studia demografie tedy jsou lidské populace, předmětem jejího studia je proces demografické reprodukce, tedy přirozený proces obnovy obyvatelstva důsledkem rození a vymírání. Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost (též mortalita), nemocnost, porodnost (též natalita), potratovost, sňatečnost a rozvodovost. Tyto procesy jsou také v centru demografického zájmu

12 Demografie studuje a popisuje podmínky, které reprodukci ovlivňují, a hledá určité pravidelnosti, kterými se proces demografické reprodukce řídí. Poznatky vyplývající z demografického výzkumu jsou přínosem pro řadu oborů. (Kalvach, 2004) Demografie čerpá data z několika hlavních pramenů: sčítání lidu evidence přirozené měny evidence migrací evidence nemocnosti výběrová šetření registry obyvatelstva historické prameny Souvislost mezi demografickými ukazateli a stářím je daná prodlužujícím se věkem lidí, který se odráží v stárnutí populace. Tento jev má široký dopad na celou společnost. Stárnutí populace se stává jedním s problémů, kterým svět na prahu jednadvacátého století musí čelit. Populační stárnutí je charakterizováno takovými změnami ve věkové struktuře obyvatelstva, kdy obyvatelstvo starších věkových skupin roste početně rychleji než zbytek populace, a jeho podíl tak v populaci vzrůstá. Toto může nastávat buď zpomalením růstu počtu mladších věkových skupin vlivem klesající plodnosti (fertility) a porodnosti (natality), tuto formu populačního stárnutí nazývají demografové stárnutí ze spodiny věkové pyramidy. Druhou možností je zrychlení početního růstu kategorie staršího věku v důsledku poklesu úmrtnosti (mortality) koncentrované především do staršího věku, takové stárnutí je nazýváno stárnutí na vrcholu věkové pyramidy. (Mašková, 2006) V současné době procházejí změnami reprodukčních charakteristik. Tyto změny reprodukčních zvyklostí nazýváme demografickou revolucí. Z dostupných zdrojů víme, v roce 1850 žila na Zemi přibližně 1 miliarda obyvatel, v roce 1930 již 2 miliardy a podle zprávy OSN o stavu populace dosáhla světová populace v polovině roku 1998 hodnoty 5,9 miliardy a v polovině roku 1999 již 6 miliard obyvatel. V roce 2025 lze očekávat nárůst na více než 8 miliard lidí. (Mühlpachr, 2004)

13 Celosvětově dochází k demografickým změnám v tom smyslu, že se zvyšuje počet osob starších šedesát let. Od počátku století jsou na předních místech v oblasti stárnutí vyspělé státy. Koncem 60. let bylo doporučeno, aby za starou populaci byla považována společenství, kde senioři ve věku 65 a více let tvoří alespoň 7 %. Této hranice však již v polovině 90. Let překročila většina evropských zemí, dále Japonsko, USA, Kanada, Argentina, Austrálie. V dnešní době tvoří již v mnoha zemích (Švédsko, Norsko, Německo, Velká Británie) podíl lidí starších 65 let 14 % a obyvatelstvo nad 75 let 7 %. (Mühlpachr, 2004) Podle statistických odhadů bude v roce 2050 na světě dvanáct států s více než desetiprocentním podílem nejstarší populace. Patří mezi ně Itálie (u níž se očekává 14% podíl), Austrálie, Belgie, Čína, Německo, Řecko, Japonsko, Nizozemsko, Singapur, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. V pěti zemích bude počet osob starších 80 let 10 milionů a více. Jedná se o Čínu (100 milionů), Indii (47 milionů), USA (27 milionů), Japonsko (12 milionů) a Indonésii (10 milionů). Celkový počet nejstarších osob se změní velmi dramaticky. Očekává se, že celosvětově se počet osmdesátiletých a starších lidí do roku 2050 zvýší na 311 milionů, což bude 5,3krát více než v roce Počet devadesátiletých se zvýší téměř osmkrát na 57 milionů. Nejrychleji poroste počet osob dožívajících se sta a více let. Podle odhadů bude v roce 2050 žít 2,2 milionu lidí starších sto let, což je 16krát více než v roce (Mezinárodní den seniorů [online], Stárnutí populace má rovněž výrazný vliv na rovnovážné zastoupení obou pohlaví v populaci, protože značnou část nejstarších obyvatel tvoří ženy. Převážné zastoupení žen v nejstarší populaci je celosvětovým jevem, protože se ženy obecně dožívají vyššího věku než muži. V roce 1998 bylo poměr žen a mužů v rámci nejstarší populace 190:100. Konkrétně to bylo 181:100 u osmdesátiletých, 287:100 u devadesátiletých a 386:100 u stoletých. Vzhledem k vyšší hodnotě očekávané délky života tvoří většinu nejstarších žen vdovy. Ve věkové kategorii do 45 let tvoří muži a ženy přibližně zhruba stejný podíl populace. Po 45. roce věku umírají muži častěji než ženy, což vede k tomu, že ve skupině sedmdesátiletých je zhruba šest žen na pět mužů a ve skupině lidí starších osmdesáti let se tento poměr zvýší přibližně na 4:1. Otázka stárnutí populace se tedy odráží i v méně viditelných kategoriích, jako je vdovství

14 Zatímco většina mužů ve stáří žije a umírá v manželství, přibývá osamělých žen, které dožívají jako vdovy. V Evropské unii jich počátkem 90. let bylo ve věku nad 60 let %, zatímco vdovců jen %. (Mühlpachr, 2004) Zvýšení procenta seniorů v populaci mění jejich životní podmínky a má tak vliv na biodromální vývoj všech členů populace. Šedesátníci a sedmdesátníci se stávají silnou skupinou, která se pochopitelně chce společensky uplatnit, která má své nároky. Společnosti na celém světě nyní stojí před úkolem vyjít vstříc potřebám starší generace v zájmu zaručení rovnoprávnosti všech generací. Demografické stárnutí představuje jednu s výzev, na které musejí současné politiky jednotlivých zemí reagovat Demografická situace v České republice Česká republika prochází stadiem populační stagnace. Podíl obyvatel ve věku 60 let a více stagnuje již několik let na hodnotě 18%. Pro mezinárodní srovnání věkové struktury se zpravidla používá index stáří definovaný jako poměr osob ve věku 65 let a více k počtu dětí ve věku 0-14let. Podle tohoto kritéria patří zatím věková struktura obyvatelstva ČR k evropskému průměru, postupně se ale bude dostávat mezi země s nejstarším obyvatelstvem. Charakter současné věkové struktury České společnosti sám o sobě v sobě skrývá značný potenciál pro intenzivní stárnutí. (Demografická příručka [online]. Základní rysy demografického vývoje v ČR od 90. let: Česká republika prochází obdobím hlubokého poklesu porodnosti, od roku 1994 převažuje počet zemřelých počet narozených, úhrnná plodnost žen dosahuje velmi nízkých hodnot, dochází k stále častějšímu odkládání vstupu do manželství, zvyšuje se věk při vstupu do manželství na 26 let u žen a 28 let u mužů, pozitivním rysem populačního vývoje je pokles potratů, nejpočetnějšími ročníky obyvatelstva ČR jsou ročníky 1974 a 1975, přičemž v současné době vstupuje tato početná generace 70. let do věku své maximální reprodukční i ekonomické aktivity,

15 od roku 1990 klesá úmrtnost, zejména osob středního a vyššího věku, střední délka života v dlouhodobém vývoji roste a dosahuje při narození mužů 70,5 let, u žen 77,5 let, průměrný věk obyvatel v ČR dosáhl v roce 1998 svého dosavadního maxima 38 let, u mužů 36,4 a u žen 39,6 let, roste index stáří, přičemž se jeho hodnota zvýšila z 83,7 v roce 1990 na 106,4 v roce 1998, od roku 1996 počet a podíl poproduktivní složky populace v ČR přesahuje počet a podíl předproduktivní složky, i při migraci nelze zatím očekávat výraznější nárůst počtu obyvatel a tím změny v jeho věkovém složení, z regionálního hlediska je v ČR nejstarší populace hlavního města Prahy (kde se předpokládá v roce 2005 téměř čtvrtina obyvatel v poproduktivním věku), pak v plzeňské aglomeraci, v severovýchodních Čechách a v Brně, závažným důsledkem populační stagnace je postupné stárnutí populace, které bude v budoucnosti největším populačním problémem v České republice. Dynamika demografického vývoje do roku 2010 se bude odlišovat několika fázemi danými populačním vývojem minulých let a výkyvy v porodnosti s tím, že se v roce 2010 zvýší index stáří na 158,7%, index ekonomického zatížení bude až do tohoto roku stagnovat s ohledem na stále početnou produktivní složku obyvatel, která bude tvořit 62,7%.Podle projekce obyvatelstva v ČR do roku 2020 bude obyvatelstvo ČR dále výrazně stárnout. Průměrný věk obyvatel se zvýší, osob ve věku 60 let a více bude již trvale více než dětí ve věku 0-14 let a jejich podíl se bude zvyšovat. Dojde však i k dlouhodobému poklesu podílu věkové skupiny let. Podle střední varianty projekce by mělo dojít k výraznému nárůstu podílu osob ve věku nad 60 let v roce 2020 na 27%. (Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace [online],

16 Podíly seniorské populace ve věku 60+ v období Obr. 1 Podíl seniorů ve věku 60 a více v období ( Stáří jako společenský fenomén Stáří je multidimenzionální fenomén, který svou problematikou překročil rámec osobní a rodinné události a stal se závažnou společenskou výzvou. Demografický vývoj, dramaticky vrcholící v hospodářsky vyspělých státech, je na přelomu 20. a 21. století charakterizován relativním a absolutním stárnutím populace. Tento fakt učinil ze stáří dlouho realitu, která významně ovlivňuje kvalitu života každého jedince v rozvoji společnosti. I když je proces stárnutí a stáří samotné provázeno zvýšeným výskytem chorob, stáří není považováno za chorobu. Ztráta soběstačnosti není a nemusí být nezbytným, zákonitým důsledkem stárnutí. Historicky a generačně se zdravotní a funkční stav seniorů zlepšuje. Je smysluplné a účelné aktivně usilovat o zabezpečení nemocných a závislých osob a o další zlepšování zdravotního a funkčního stavu ve stáří a usilovat o prevenci závislosti. Prodloužení aktivního období života stárnoucího člověka vyžaduje další nabídku smysluplných aktivit

17 Dle výzev a programů světových organizací je totiž reálné usilovat o to, aby byl přidán život létům, nikoli léta životu. Přístup ke stáří z hlediska společnosti má dva aspekty: 1. Potřeby a zájmy stále zvyšujícího se počtu seniorů, otázky kvality, smysluplnosti a zabezpečení jejich života. 2. Sociálně ekonomické důsledky stárnutí populace a to včetně ovlivnění sociálního smíru a hospodářského rozvoje. Společenská opatření vztahující se k seniorské populaci by měla být koordinovaná, individualizovaně cílená, komplexní a měla by vycházet z potřeb a přání seniorů. Tato opatření by měla být realizována za aktivní spoluúčasti seniorské populace a cílevědomé ochrany jejich práv. (Mühlpachr, 2004) K mezinárodním prioritám a opatřením patří zejména: Důsledná a všestranná integrace seniorů do společnosti. Prevence segregace seniorů. Vyloučení ageismu s přijetím mezigenerační tolerance. Vyloučení věkové diskriminace seniorů. Klást důraz na kvalitu života ve stáří. Maximální možné využití a účelnost v oblasti všech forem péče, služeb a čerpání nákladů, včetně restrukturalizace a geriatrické modifikace služeb, které historicky vznikly v mladé společnosti. Pomoc rozvojovým zemím v oblasti zvládání očekávaného rychlého přibývání seniorů. (Kalvach a kol., 1997) V roce 1982 byl Světovým zdravotní shromážděním OSN přijat mezinárodní akční plán k problematice stárnutí. Tento mezinárodní akční plán např. požaduje a konstatuje: Zachování odpovídající rovnováhy mezi sociálními, ekonomickými, ekologickými faktory a změnami v růstu rozložení a struktuře obyvatel, jsou zapotřebí k dosažení plynulého rozvoje

18 K zajištění optimálního rozvoje jednotlivých zemí je zapotřebí, aby si vlády uvědomovaly demografické tendence a změny ve struktuře svého obyvatelstva, k uvedeným změnám přihlížely a adekvátně na ně reagovaly. Delší život umožňuje člověku provést zpětnou analýzu svého života, dává mu možnost napravit některé své chyby a více se tak přiblížit pravdě, dosáhnout porozumění smyslu a hodnotě svých činů. Staří lidé mohou přehodnocením svého života pomoci dosáhnout naléhavě potřebné reorientace dějinného vývoje, to je snad nejvýznamnější přínos seniorů lidskému společenství. (Mühlpachr, 2004) Náklady vložené do problematiky stárnutí by měly být pokládány za trvalou investici. Přínos stárnutí v oblasti spirituální, kulturní a sociálně ekonomické je pro společnost cenný a jako takový by měl být dále chráněn. Věkově integrovaná společnost, ve které je eliminována věková diskriminace i nedobrovolná segregace a naopak je v ní posilována vzájemná mezigenerační podpora a solidarita, je důležitou podmínkou sociálně ekonomického rozvoje. Nedílnou součásti sociální politiky by měla být příprava celé populace na pozdější stádia života. Tato příprava by měla zahrnovat faktory tělesné, duševní, kulturní, náboženské, spirituální, ekonomické a zdravotní. Senior by měl být aktivním účastníkem při tvorbě a realizaci politických opatření. Stárnutí je celoživotní proces a k jako takovému by k němu mělo být přistupováno a jako takové by mělo být chápáno. Základní jednotkou společnost je rodina v celé své různosti forem a struktur. Je mezigenerační spojnicí, která by měla být zachována, chráněna a posilována v souladu s tradicemi a zvyky každé země. Člověk je biologický druh, který je charakterizován dlouhým obdobím dětství a dlouhým obdobím stáří. Tento stav po celé dějiny umožňoval starým lidem předávat své hodnoty mládeži a vzdělávat ji. Tato role zajistila lidstvu přežívání a pokrok. Za nenahraditelnou výuku humanity je i nadále pokládána přítomnost starých lidí v rodinách, v sousedském okolí a ve všech dalších formách společenského života. Staří lidé nás učí nejen svých životem, ale dokonce i svou smrtí. Ti kdo žijí déle, přicházejí k poznání, že i mrtví se nadále podílejí (zanechanými výsledky své práce, svými díly a zvyklostmi) na lidském společenství. Tato skutečnost nás žijící může svým způsobem povzbuzovat

19 k tomu, abychom hleděli na svou smrt s větší vyrovnaností a postupně si plně uvědomovali odpovědnost příštím generacím. Otázky v oblasti rozvoje se týkají problematiky sociálně ekonomických důsledků stárnutí obyvatelstva (tedy zvyšování podílu seniorů v celkovém počtu obyvatel). Do této kategorie řadíme zejména vliv stárnutí populace na výrobu, spotřebu, akumulaci, investice, celkové sociálně ekonomické podmínky (obzvlášť pokud s věkem u seniorů narůstá závislost na péči). (Mühlpachr, 2004) 1.2 Týrání a zneužívání Celá řada definic týrání, které nacházíme v odborné literatuře, se určitým způsobem překrývá, doplňuje či liší. V jednotlivých definicích se odráží konkrétné realita doby konkrétní úhel pohledu, ať už se jedná o pohled psychologický, lékařská či právnický atd. Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala násilí již v roce 1996 jako: Úmyslné použití či hrozbu použití fyzické síly nebo moci proti sobě, jiné osobě, proti skupině či komunitě, a to síly (moci), která má, nebo s vysokou pravděpodobností bude mít za následek poranění, smrt, psychickou újmu, poruchu vývoje či osobnosti (Haškovcová, 2004, str. 13). INPEA (The International Network for the Prevention of Elder Abuse) definovala násilí elder abuse již z pohledu seniora jako: Jednotlivé či opakované činy nebo chybění přiměřené činnosti, objevující se v jakékoli souvislosti a v jakémkoli osobním vztahu, pokud lze oprávněně očekávat, že povedou k poškození či ohrožení starého člověka (Kalvach, Zadák, 2004, str. 353). Tuto definici následně převzala i WHO. V publikaci Manuálek o násilí profesorky Heleny Haškovcové je násilí definováno následovně. Týrání starého člověka je násilné chování blízkých osob nebo pečujících osob ke starému člověku zneužívající jeho omezených možností efektivní obrany. Týrání je také zlé nakládání s druhou osobou, které se vyznačuje značným stupněm bezcitnosti a hrubosti a které u oběti vyvolává pocity hlubokého příkoří. (Haškovcová, 2004, str )

20 Další charakteristikou násilí, kterou lze uvést je destruktivnost a bezohlednost. Týrání může mít také různou délku svého trvání. Od jednorázové ataky až po opakující se napadání člověka. Opakování je jedním z charakteristických znaků týrání. Je to jednání, které má svůj vývoj, opakované projevy a často trvá velice dlouhou dobu. Jedním z dalších typických znaků týrání je nárůst intenzity týrání, který je zpravidla postupný. S nárůstem intenzity často souvisí i zkracování intervalů mezi jednotlivými atakami. Nárůst intenzity spočívá nejen v nárůstu počtu atak za určité časové období, ale i v intenzitě síly použité proti týrané osobě. Začíná nejčastěji psychickým týráním, později se přidává týrání fyzické. Týrání zpočátku směřuje zejména na důstojnost člověka, později je však směřováno i proti zdraví týrané osoby. V oblasti týrání jsou dané role jednotlivých aktérů týrání. V rámci domácího násilí se násilí odehrává mezi blízkými osobami (manželé, partneři, rodiče, děti, prarodiče, vnoučata, sourozenci apod.). I když pro samotné týrání je velmi důležité soukromí a k násilí dochází zpravidla beze svědků, není výjimkou, že se jednotlivé incidenty mohou odehrát i na veřejnosti, mimo soukromí. Týrání odehrávající se v jednotlivých institucích se také nejčastěji odehrává za zavřenými dveřmi. Otázky špatného zacházení se seniory včetně týrání a zanedbávání ze strany rodiny nebo profesionálů byly dlouho na pokraji zájmu společnosti. Ve světě je otázka týraných a zanedbávaných seniorů aktivně sledována asi od osmdesátých let. V České republice se začíná tomuto tématu věnovat seriózní pozornost, především z gerontologických univerzitních pracovišť, teprve od poloviny let devadesátých. (Tošnerová, 2002) Druhy týrání Týrání starých lidí může mít mnoho podob a forem. Od ponižování, odmítání pomoci až po fyzické násilí, sexuální zneužívání, vyhrožování a vydírání, finanční zneužívání aj. Obecná představa zní, že oběťmi násilí jsou výhradně staří lidé, fyzicky hendikepovaní či psychicky nemocní. I když jsou tito lidé více ohroženi špatným zacházením a možným týráním, není tato představa zcela pravdivá. Obětí násilí se může stát i zcela soběstačný, nijak fyzicky či psychicky handicapovaný senior

21 Fyzické týrání Jde o způsobování bolesti či zranění, o fyzický nátlak a o fyzicky či lékově navozená omezení (Definice WHO - Kalvach, Zadák str. 354). Fyzické týrání zahrnuje různé formy tělesného násilí. Jedná se o nejhrubější a nejzjevnější formu násilí. V podstatě jde o záměrné působení bolesti, zraňování či odpírání základních životních potřeb. Následkem takového jednání může bít poranění většího či menšího rozsahu, ale i smrt týraného jedince. Fyzické týrání se projevuje podlitinami různého stáří, otevřenými ranami nejasného původu, oděrkami, odřeninami, popáleninami na neobvyklých místech, frakturami, otoky. U podlitin na těle potenciálně týraného člověka je vhodné zaměřit se na tvar podlitiny, který může být podobný předmětu, jež působil tlak (otisk prstů či např. kurtů na pažích, nohou či trupu). Do oblasti fyzického týrání zařazujeme také odpírání jídla, pití či léků, odpírání základních hygienických potřeb, neposkytnutí pomoci, ale také promyšlené a záměrné vystavování oběti chladu či extrémnímu teplu. (Kalvach, Zadák 2004) Psychické týrání Podle charakteristiky WHO je psychické týrání působení duševního utrpení (Kalvach, Zadák 2004, str. 354). Psychické týrání je pravděpodobně nejčastěji se vyskytující formou týrání, která je zároveň nejhůře postižitelná. Je to skryté násilí bez podlitin a jiných viditelných stop na těle, ale s výraznými stopami na duši týrané osoby. Pachatelé obvykle pečlivě volí formu psychického týrání vzhledem k citlivým místům týrané osoby. Jedna z forem, kterou agresor využívá je verbální agrese. Do kategorie verbální agrese lze zahrnout nadávky, výsměch, urážky, hrozby či zastrašování. Dalšími formami mohou být ponižování, lhaní, ignorace, vyloučení z rodinného života a zesměšňování. Agresor v rámci ignorace neposkytuje seniorovi dostatek podnětů, komunikace a nejeví o něj zájem. V rámci psychického týrání mohou být oběti odepírány oblíbené činnosti (např. sledování televize, četba), odebírány či záměrně ničeny soukromé věci, ke kterým má oběť určitý emocionální vztah (např. fotografie, památeční předměty apod.). Může docházet i k omezování sociálního kontaktu či pohybu (zákaz vycházení z bytu nebo pokoje). (Tošnerová, 2004)

22 Reakce seniora na psychické týrání mohou být různé. Psychické týrání se odráží hlavně na psychice seniora. K nejčastějším projevům patří zmatenost týraného seniora, úzkost strach, deprese. Často se objevuje změna chuti k jídlu a změna spánkového rytmu, ať ve smyslu zvýšené či snížené potřeby. Objevuje se i rezignace seniora a to vůči sobě samému nebo vůči okolí. Na druhou stranu může senior celou situaci začít řešit nadměrným užíváním uklidňujících léků a sedativ, s cílem aby ne zcela vnímal negativní situaci, ve které se ve svém životě nachází. Dlouhodobě týraní senioři se začínají zabývat suicidálními myšlenkami, případně může nastat situace, že se senior o sebevraždu pokusí. (Kalvach, Zadák, 2004) Sociální týrání (materiální a finanční) Podle WHO jde o ilegální či nepřiměřené využívání či užívání majetku a zdrojů starších osob (Kalvach, Zadák, 2004, str. 354). Do oblasti sociálního násilí nejčastěji zahrnujeme dvě obsáhlé oblasti a to je materiální a finanční týrání. Jako finanční (ekonomické nebo hmotné) zneužívání chápeme užívání majetku nebo financí seniora bez jeho souhlasu, nezákonné nebo nečestné zneužívání nebo používání prostředků a zdrojů starého člověka, přivlastňování si penze nebo její části, vyžadování darů, vynucování změn v poslední vůli nebo zastrašování a nátlak ohledně přenechání majetku (převod bytu či domu). Uvedený druh týrání se může dále projevovat neochotou financovat stravu, ošacení, ale i např. léky. (Haškovcová, 2004) Senior je ve většině případů vyřazen z rozhodování a manipulace se svým majetkem a finančními zdroji. Jeden s nejvíce diskutovaných a závažných problémů je obchodování" s byty a domy seniorů. Rodina se v tomto případě pod zástěrkou upřímné a láskyplné péče o seniora stará, hlavním úmyslem je však byt nebo domek výhodně prodat nebo naopak do bytu nastěhovat.(kalvach, Zadák 2004) Kalvach ve své publikaci Geriatrie a gerontologie upozorňuje na český právní řád. Ten nevyžaduje u smluv o prodeji bytu nebo převodu uživatelských práv klauzuli o právu původního majitele (uživatele) na doživotní právo k bydlení. Zneužívání finanční nebo materiální můžeme rozpoznat z chování seniora při manipulaci s penězi. Projevuje se tak, že senior přesně neví, kolik má peněz a jaká je

23 jeho finanční situace. Při odpírání financí rodinou nastávají problémy s nemožností nakoupit si potřebné potraviny a další základní potřeby. Následkem tohoto vzniká náhlá nebo nevysvětlitelná neschopnost platit účty. Dalším důkazem, že něco není v pořádku s finanční situací seniora je nerovnoměrnost mezi příjmy (majetkem) a životní úrovní seniora. V situacích, když se mluví o penězích, lze u seniorů postižených touto formou týrání pozorovat obavy a strach. (Tošnerová, 2002) Sexuální násilí WHO definuje sexuální zneužívání jako nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoliv druhu, kterému je vystaven starý člověk (Kalvach a kol. 2004, str. 354). Za sexuální zneužití můžeme také považovat jakýkoli sexuální kontakt se seniorem, k němuž nedošlo po vzájemné shodě, či se seniorem, který není takového souhlasu schopen (Habart, 2006, str. 35). Konkrétní formy sexuálního násilí jsou pestré. Rozlišujeme sexuální zneužívání, které se týká zejména dětí. Dále pak sexuální obtěžování, což jsou nevítané sexuální návrhy, a nejzávažnější formou je znásilnění. Sexuální násilí zejména na ženách v seniorském věku označujeme jako gerontofilii. (Haškovcová, 2004) Nejčastěji dochází k sexuálnímu obtěžování a zneužívání navzájem mezi klienty v ústavní péči, a to především v zařízeních kde jsou muži i ženy umisťováni dohromady. V rámci rodiny se tento typ zneužívání vyskytuje jen velmi zřídka. Sexuální zneužívání seniorů je menším a méně často se vyskytujícím problémem než zneužívání dětí a žen, nicméně existuje.(kalvach a kol. 2004) Za příznak sexuálního týrání lze považovat roztrhané, potřísněné nebo zakrvácené spodní prádlo. U takto postiženého seniora můžeme pozorovat obtíže při chůzi nebo usednutí. Častým příznakem je též bolest a svědění v oblasti genitálií. Další symptom, který je už více průkazný, jsou podlitiny nebo krvácení v oblasti genitálu. Součástí všech indicií poukazujících na sexuální týrání mohou být nevysvětlitelné genitální infekce. (Tošnerová, 2002)

24 Institucionální týrání Tuto speciální formu týrání lze najít v literatuře i pod pojmem systémové týrání. Jedná se o utrpení způsobované institucemi (např. úřady) nebo v rámci systémového týrání nevhodně nastavenými normami a postupy. Důsledkem tohoto týrání je tzv. druhotné ponižování. Například v nemocnicích má pacient najít útočiště a pomoc. Ale někdy může dojít, vlivem nedostatku podaných informací nebo nekvalitní péčí, k nevhodnému zacházení (často nemusí být patrný zlý úmysl). Velmi častou příčinou vzniku nevhodného zacházení s pacientem (klientem) je nedostatečná snaha a chuť personálu řešit pacientovy vzniklé problémy komplexně. (Haškovcová, 2004) Zanedbávání Zdraví seniora, ať už fyzické či psychické, může být vážně ohroženo, jestliže člověk, který je zodpovědný za péči o seniora, není schopen plnit své povinnosti, které vyplývají z péče o svěřenou osobu, nebo je zanedbává. Habart dělí zanedbávání na aktivní a pasivní. Aktivním zanedbáváním pečovatel vědomě odmítá plnění ošetřovatelských povinností, čímž se snaží o fyzické a emoční utrpení seniora. Pod pojmem pasivní zanedbávání si lze představit odmítnutí, selhání nebo zanedbání péče, což je nejčastěji způsobeno nekompetencí pečovatele nebo jeho vyčerpáním a přepínáním. (Habart, 2006) WHO definuje oblast zanedbání péče jako odpírání či selhání plnit ošetřovatelské nebo pečovatelské závazky, bez ohledu na to, zda jde či nejde o vědomý a úmyslný pokus způsobit starému člověku tělesné či duševní potíže a ohrožení (Kalvach a kol., 2004, s. 355). Mezi nejčastější podoby zanedbávání péče, ať už v případě úmyslného nebo neúmyslného zanedbávání, řadíme nedostatečnou výživu seniora, nedostatečné topení v bytě, nevhodné ošacení, odpírání sociálních kontaktů nebo lékařskou péči. Diagnostika zanedbávání seniorů je u nás poměrně nedostatečná a podceňovaná a z velké části by měla být úkolem lékaře. Tito ale nejsou v oblasti detekce a diagnostiky zanedbávání nijak aktivní. Důvodů proč tomu tak je se nabízí celá řada. Jedním z nich

25 může být nechuť, zasahovat do citlivých záležitostí a dostat se tak do kolotoče obviňování a úředních jednání. (Buriánek a kol., 2006) Jednou s forem zanedbávání péče je i zanedbávání péče o sebe sama (tzv. selfneglect). Takto vedený asociální způsob života se projevuje nedodržováním základních hygienických a sociálních norem.(kalvach a kol., 2004) V problematice zanedbávání péče je vždy nutné nahlížet na potenciálně zanedbávanou osobu v celém jejím kontextu a brát v úvahu životní styl a úroveň jak potenciálně zanedbávaného tak jeho rodiny, která v mnoha případech návyky svých blízkých přejímá. Mnoho lidí žije v takových podmínkách a poměrech, že by se z pohledu druhé (cizí) osoby mohlo zdát, že jde o zanedbání, i když tomu tak být nemusí. Proto může být pojem zanedbávání péče velmi relativní. Mediální násilí Mediální násilí má dvě základní formy je relativní novinkou. První z forem je násilí prezentované v hraných filmech a druhá forma je charakteristická podáváním dehonestujících informací o některé skupině obyvatel (např. starých lidech), ve zpravodajských relacích Syndrom EAN Celý pojem špatné zacházení se seniory je známý spíše pod pojmem EAN, tzn. Elder Abuse and Neglect. Jinými anglickými synonymy mohou být pojmy elder abuse", abuse of the elderly" nebo nepříliš často používaný pojem battered doder syndrom". V češtině není zatím tento termín sjednocený a jednoznačně vymezený. Do češtiny se překládá jako týrání (zneužívání) a zanedbávání seniorů, případně špatné zacházení se seniory, nebo nevhodné jednání. (Kalvach a kol. 2004) Pojmem EAN lze označit závažně nevhodné jednání se starými lidmi, na které se výrazně podílí jejich zdravotní a funkční znevýhodnění. (Kalvach a kol. 2008) Novějším a širším pojmem v této problematice, se kterým se lze setkat u českých autorů je pojem násilí na seniorech. Jedna z definic je i definice britské iniciativy Action on Elder Abuse, která EAN pokládá za opakované nebo jednorázové špatné

26 chování vůči starému člověku, ze strany toho, komu starý člověk důvěřuje či je na něm závislý. Důsledkem tohoto chování je poškození nebo výrazný diskomfort. (JEBAVÝ, Jan. Špatné zacházení se starými lidmi doma [online]. Občanské sdružení ŽIVOT 90 ve své brožuře STOP násilí na seniorech definuje násilí na seniorech jako: Donucovací chování užívané jednou osobou k ovládání jiné nebo jiných osob. Může mít různé podoby. Charakteristický rysem je opakování, dlouhodobost a téměř každodenní přítomnost. Odehrává se v domácím prostředí i v ústavech (Stop násilí na seniorech, str. 4). Existuje pět hlavních typů EAN a senior může trpět jen jednou formou EAN či několika formami najednou. Fyzické týrání - od přímých útoků a násilí, po vynechávání léků či podávání špatné medikace až po omezování pohybu. Psychologické týrání - vulgární chování, křičení, zastrašování, lhaní, ignorován či ponižování. Finanční a materiální zneužívání - užívání majetku či peněz staré osoby bez jejího souhlasu. Sexuální zneužívání Zanedbávání - nedostatek potravy, nedostatečné topení, nedostatečný základní komfort a medikace. 1.3 Ageismus Definice ageismu Pojem ageismus, který není dosud zcela známý, je spojený s diskriminací vzhledem k věku. S rostoucí střední délkou života v západní civilizaci je nutné otevřít i u nás toto tabuizované téma, které se teprve během posledních let dostává do popředí. To, že se o problematice diskriminace vzhledem k stáří jednotlivce mluví tak málo, neznamená, že neexistuje. Se vznikem kultu mládí vzniká i opačný extrém ageismus. Slovo ageismus nemá ucelený český ekvivalent. Pojem ageismus je odvozen od anglického slova Age - znamenající věk nebo stáří. Jako první jej použil již v roce

27 1969 americký psychiatr Robert Butler (ředitel National Institute on Aging v USA), který tedy již před 40 lety poprvé hovořil o diskriminaci a o procesu systematickém stereotypizování na základě věku. Dnes je ageismus definován šíře. Zahrnuje předsudky a negativní představy o starých lidech, nebo projevy diskriminace vůči staršímu člověku nebo skupině starších lidí (v oblasti bydlení, zaměstnání apod.). (Tošnerová, 2002) Ne vždy však musí jít o projevy diskriminace zřetelné na první pohled. Některé bývají skryté jakoby v podtextu mezi řádky, které však vnímavý citlivý člověk pociťuje jako stejně zraňující. Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu, manifestovaná skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité kohortě/generaci (Vidovičová, 2008, str.113) Zdroje ageismu Výrazným činitelem, který nepřímo stimuluje k rozvoji ageismu, jsou moderní média, která většinou upřednostňují současný kult mládí. Obří fotografie mladých a úspěšných nás obklopují v každodenním životě a podsouvají do podvědomí myšlenku, že pouze mládí a fyzická krása jsou těmi pravými hodnotami pro úspěšný život. Na televizních obrazovkách se jen minimálně setkáváme se stářím, jakoby svět stárnoucích neexistoval. Pokud jsou na seniory zaměřeny například reklamy, týkají se výhradně medikamentů eventuelně inkontinenčních pomůcek. Jaký obraz tato skutečnost zanechává v mladé generaci, je nasnadě. Jednotlivé zdroje ageismu jsou: demografické zdroje Nepříznivé pojetí stáří plynoucí už z faktu, že starých lidí přibývá

28 věkové a strukturní nesoulady Přílišná aktivita vzhledem k věku, důležitost věku ve společnosti, věk jako podstatná sociálně stratifikační charakteristika, stáří je často považováno za ekonomicky neproduktivní (legitimizme závislosti). věkový/generační konflikt Neshody v zastávaných hodnotách jednotlivých věkových skupin, vlastnictví statků na základě věkového kritéria. Může se projevit jako opoziční chování generací, které odmítají předávané normy a hodnoty, jež považují za překonané. věková segregace Oddělení věkových skupin ve společnosti (reálné či symbolické). Věková segregace se může projevovat jako prostorová, kdy jsou jednotlivci vytěsňováni na základě věku (obytné komplexi pro seniory apod.) Dále segregace institucionální nastává, když principy a normy, jež vymezují určité sociální instituce, obsahují chronologický věk, který je nezbytnou podmínkou pro participaci (nejčastěji v oblasti práce a školství) historická změna statusu stáří V dřívějších kulturách byl obraz stařešiny rodu chápán výrazně pozitivněji, jako zdroj informací a zkušeností nastřádaných předchozími generacemi. Tyto osoby zaujímaly v rodové hierarchii výsadní postavení a požívaly všech výhod své pozice. Jejich životní moudrost kompenzovala nedostatek fyzických sil, a poskytovala jim plnoprávné postavení v sociálním uspořádání. Dnes nízký sociální status starších osob. nevhodná paradigmata stáří Stáří trpí špatným image ve společnosti (negativní obraz stáří ve společnosti). Problémem je také nevhodná stigmatizace stáří ve společnosti. Určitý odpor společnosti ke stáří může také vycházet ze spojení stáří a smrti, jako něčeho nepřirozeného. jazyk, média a populární kultura Nevhodná pojmenování a označování starých lidí. Stáří a věk jsou často zesměšňovány v různých podobách (vtipy, televizní reklamy, billboardy). (Vidovičová 2008)

29 Mýty o stáří O stáří koluje mnoho nepravdivých mýtů. Ani si neuvědomujeme, že jim podléháme. Mýty o stáří (Palmore, 1990) Staří žijí jen v rozvinutých zemích. Staří lidé jsou všichni stejní. Stáří mužů a žen je stejné. Stáří je křehké potřebující péči. Staří nemají čím společnosti přispět. Stáří je ekonomickou zátěží společnosti. Haškovcová (1989) uvádí několik mýtů o stáří: mýtus falešných představ starý člověk nárokuje ekonomicko-materiální zabezpečení, mýtus zjednodušené demografie člověk se stává starým odchodem do důchodu, mýtus homogenity stáří se jeví homogenní, nerozlišujeme potřeby seniorů, protože se nám všichni senioři jeví stejní (podle zevnějšku), mýtus neužitečného času stáří se nám jeví jako doba nicnedělání, díváme se na seniory uspěchanýma, zaměstnaneckýma očima, mýtus o lékařích, pracujících v geriatrii představa, že všechny problémy stáří vyřeší medicína, mýtus o arterioskleróze všechno svádíme na sklerózu, jako další synonymum stáří, mýtus schematismu a automatismu u seniora se předpokládá automatismus všech funkcí (automatismus vycházející z profesních i životních zkušeností), mýtus o úbytku sexu staří manželé, držící se za ruce jsou divní

30 Kalvach (2006, s. 77) uvádí několik závažných myšlenkových stereotypů : primární zájem o ekonomické důsledky výdajů na stárnutí, senior je chápán jako robotník za zenitem své produktivity, mýtus o homogenitě seniorské populace s existencí obecných seniorských potřeb, mýtus o neměnnosti tradičního spektra služeb, které je třeba posilovat pouze kvantitativně a ne kvalitativně, mýtus o poklesu a mizení potřeb starých lidí, výsledkem je pauperizace a pokles kvality života ve stáří, představa o nízké smysluplnosti, kvalitě či dokonce hodnotě života ve stáří, mýtus o roli a povinnostech rodiny bez zájmu o její podporu respitními a jinými službami a dávkami, mýtus o povaze venkovského života a venkovského stáří s podceněním rizika nedostatečné obslužnosti venkova zdravotně sociálními službami a volnočasovými aktivitami

31 2 SENIOR JAKO OBĚŤ TÝRÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ Špatné zacházení se starými lidmi může mít podobu jednorázového nebo opakovaného útoku na seniora. Jednotlivé formy týrání a zneužívání (popř. zanedbávání) se objevují jak v domácnostech, tak ve formálních institucionálních zařízeních. Vždy však tento způsob zacházení a chování se ke starým lidem způsobuje zraňování, trápení a ztrátu důstojného prožívání stáří. 2.1 Mýty v problematice násilí V souvislosti s násilím je možné se setkat s různými mýty. Tyto mylné představy mohou zásadním způsobem ovlivnit smýšlení a názor jednotlivců i veřejnosti k problematice týrání. Někdy se na základě těchto mýtů může zlehčovat celá závažná situace bez následné pomoci oběti. Následující uvedené mýty svým způsobem poškozují oběť a omlouvají agresora: Oběť se chová popuzujícím způsobem a agresora provokuje, za to následuje trest, který si vlastně zaslouží. Nejhorší je, že se často oběť sama obviňuje a agresora omlouvá. S problémy v rodině se nechodí na veřejnost. Ať jsou jakékoliv! Je to hanba pro celou rodinu! Je to selhání rodiče, který nezvládl výchovu. Agresor se omluvil, jistě to už neudělá! Některá z forem násilí je obvyklá a není zas tak hrozná, je možné ji tolerovat. Násilí, agresivního chování a špatného zacházení se nedopouštějí vzdělaní lidé. Je výsadou chudších společenských vrstev. (Kalvach a kol., 2004) 2.2 Pachatelé trestné činnosti na seniorech V otázce motivace pachatelů kriminálního chování vůči starším lidem, tedy proč si právě tyto oběti agresoři vybírají, hraje významnou roli pochopitelně zranitelnost seniorů a menší pravděpodobnost dopadení pachatele. Ať už z důvodu neoznámení

32 skutku poškozeným, nebo z důvodu časté neschopnosti seniora podat o činu odpovídající kvalitní svědectví. Pachatelem trestné činnosti na seniorech může být člen rodiny týraného, personál v institucionálním zařízení, ale i cizí člověk, který si více či méně získá důvěru seniora. Pachatele trestné činnosti lze rozdělit (vzhledem k jejich typu osobnosti) do pěti skupin. Každá z uvedených skupin pachatelů, bude zneužívat slabostí seniorů a dopouštět se tak odlišného druhu kriminality svým osobitým způsobem. (Čírtková, 1998) Typ socializovaný - jedná se o pachatele zpravidla ojedinělého kriminálního činu, který není zasažen asociálním chováním. Jeho motivace k činu je jednoduchá, zpravidla není ani přímým úmyslem spáchání kriminálního činu, jen dotyčný nedomyslí všechny okolnosti se skutkem související. Tento typ v sobě nemá zpravidla diagnostikovány poruchy osobnosti či chování. Ve vztahu k seniorovi se ze strany tohoto pachatele může vyskytnout jednorázové skutky násilí, vesměs však vzniklé pod tlakem konkrétně vzniklé situace. Typ neurotický - je charakteristický přítomností neurotických poruch různého stupně závažnosti. Většinou se jedná o činy související s emocionálními konflikty mezi blízkými osobami, případně je toto chování důsledkem a vyvrcholením dlouhotrvajícího vleklého sporu mezi pečujícím a pečovatelem, kdy dojde k symbolickému přetečení pohárku. Typ psychopatický - charakteristiku tohoto nebezpečného typu vystihují příznaky disociální poruchy osobnosti. Jsou to zpravidla osoby silně egoistické, nezdrženlivé, zaměřené jen na bezprostřední vlastní uspokojení, s neschopností tlumit a ovládat své reakce, kteří snadno reagují afektivním výbuchem. Od těchto pachatelů hrozí seniorům největší nebezpečí. Mentálně nedostačivý typ - tento pachatel se dopouští buď sám primitivní trestné činnosti bez složité přípravy, s jednoduchým cílem, případně je nástrojem intelektuálně zdatnějšího spolupachatele. Pachatel tohoto typu postrádá schopnost čin náležitě promyslet a naplánovat

33 Psychotický typ - pachatel, který trpí v době spáchání činu těžkým duševním onemocněním = psychózou. Jeho činy jsou většinou násilné. Žije mimo realitu a je často schopen maximálně brutálních činů. (Čírtková, 1998) 2.3 Příčiny špatného chování vůči seniorům Příčiny týrání, zneužívání i další formy špatného zacházení se seniory se snaží objasnit několik teoretických modelů: Situační model jako příčinu (zdroj) špatného zacházení se seniory označuje přetížení pečovatele Teorie směny příčinu spatřuje v nevyváženosti zisků a nákladů, tedy přijímané a poskytované pomoci ve vztahu mezi seniorem a týrající osobou. Politicko-ekonomická teorie hovoří především o odsouvání seniorů na okraj zájmu ve společnosti (sociální vyloučení této věkové a sociální skupiny) Feministická teorie upozorňuje na nebezpečí sociální izolace, despotičnost, stereotypnost pečování, které bylo zabudováno do struktury ženské role. Psychopatologie staví do svého centra mentálně, respektive emocionálně narušeného člověka v roli pachatele. Teorie sociálního učení akceptuje osobní zkušenost týrajícího s týráním a zneužíváním v dětství. Ekologický model chápe násilí na seniorech jako výsledek individuálních, interpersonálních a společenských faktorů. Každý konkrétní případ týrání je vždy určitý, složitý propletenec mnoha příčin. (Matochová, 2008) 2.4 Rizikové faktory týrání a zneužívání Existují určité rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že se určitý člověk stane obětí týrání. Jako rizikové se uvádějí věk nad 75 let a přítomnost deprese či demence, poruchy paměti, funkční a kognitivní poruchy. Dále sociální izolace