Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Stanislav Vilím Vypracovala Michaela Hubálková Lednice

2 -2-

3 - 3 -

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis - 4 -

5 Poděkování Děkuji mému vedoucímu práce panu Ing. Stanislavu Vilímovi za odborné vedení a cenné rady, které mi v průběhu zpracovávání bakalářské práce ochotně poskytl. Dále bych ráda poděkovala panu Vejtasovi za poskytnuté informace

6 OBSAH 1 ÚVOD 10 2 CÍL PRÁCE METODIKA LITERÁRNÍ PŘEHLED Lipnicovité (Poaceae) Alopecurus L. psárka Arrhenatherum P. Vesuv. ovsík Arundo L. tresť Briza L. třeslice Festuca L. kostřava Glyceria R. Br. zblochan Helictortichon Nesseč ovsíř Leymus Hochst. ječmenice Miscanthus Andersson ozdobnice Stipa L. kavyl Panicum L. proso Penisetum Rich. dochan Phalaris L. lesknice Sítinovité (Juncaceae) Juss Juncus L. sítina Luzula DC. bika Šáchorovité (Cyperaceae) Juss Carex L. ostřice VÝSLEDKY Alopecurus pratensis L. psárka luční Tab 1. Přehled pěstování Alopecurus pratensis Vývoj šlechtění druhu Arrhenatherum elatius (L.) ovsík vyvýšený Tab 2. Přehled pěstování Arrhenatherum elatius (L.) Vývoj šlechtění druhu Arundo donax L. tresť

7 5.3.1 Tab 3. Přehled pěstování Arundo donax L Vývoj šlechtění druhu Briza media L. třeslice prostřední Tab 4. Přehled pěstování Briza media L Vývoj šlechtění druhu Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt Tab 5. Přehled pěstování Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt Vývoj šlechtění druhu Festuca glauca Vill kostřava Tab 6. Přehled pěstování Festuca glauca Vill Vývoj šlechtění druhu Glyceria maxima (Hartm.) Holmb Tab 7. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb Vývoj šlechtění druhu Helictotrichon sempervirens (Vill.) Pilg. ovsíř stálezelený Tab 8. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb Vývoj šlechtění druhu Leymus arenarius (L.) Hochst. ječmenice písečná Tab 9. Přehled pěstování Leymus arenarius (L.) Hochst Vývoj šlechtění druhu Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. ozdobnice sladkokvětá Tab 10. Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack Vývoj šlechtění druhu Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack Tab 11. Přehled pěstování Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack Vývoj šlechtění druhu Stipa pennata L. kavyl péřitý Tab 12. Přehled pěstování Stipa pennata L Vývoj šlechtění druhu Panicum virgatum L. proso prutnaté Tab 13. Přehled pěstování Panicum virgatum L Vývoj šlechtění druhu Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng Tab 14. Přehled pěstování Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng

8 Vývoj šlechtění druhu Phalaris arundinaceae L. lesknice rákosovitá Tab 15. Přehled pěstování Phalaris arundinaceae L Vývoj šlechtění druhu Juncus effusus Linnaeus. sítina rozkladitá Tab 16. Přehled pěstování Juncus effusus Linnaeus Vývoj šlechtění druhu Luzula nivea (Natnu.) DC. bika sněžná Tab 17. Přehled pěstování Luzula nivea (Natnu.) DC Vývoj šlechtění druhu Carex conica Boott. ostřice Tab 18. Přehled pěstování Carex conica Boott Vývoj šlechtění druhu Carex grayi J. Carey ostřice Grayova Tab 19. Přehled pěstování Carex grayi J. Carey Vývoj šlechtění druhu Carex montana L. ostřice horská Tab 20. Přehled pěstování Carex montana L Vývoj šlechtění druhu Carex morrowi Boott Ostřice japonská Tab 21. Přehled pěstování Carex morrowi Boott Vývoj šlechtění druhu Carex muskingumensis Schwein. ostřice muskingumenská Tab 22. Přehled pěstování Carex muskingumensis Schwein Vývoj šlechtění druhu 57 6 PŘÍKLADY REALIZACÍ S OKRASNÝMI TRAVINAMI 58 7 ZÁVĚR SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA Souhrn Klíčová slova Summary Keywords TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK

9 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literální prameny Citace trvalkových katalogů SEZNAM PŘÍLOH. 70 PŘÍLOHY

10 1 ÚVOD Pod pojmem tráva si mnoho lidí vybaví jen trávu jako plevel v záhoně a na zahradě, nebo jako louku, zelený trávník kolem domu nebo jako potravu pro dobytek. Ne každý z nás si uvědomuje velké množství různých druhů trav, které se běžně vyskytují okolo nás. Málo kdo vidí rozmanitost tvarů, barev listů, plodů a jemné stavby květenství trav. Trávy můžeme rozdělit hned do několika skupin a to do zemědělsky využívaných, trávníkové a okrasné trávy. Okrasné trávy jsou již mnoho let nedílnou součástí předzahrádek rodinných domků, parků, městské a veřejné zeleně, ale najdeme i tuto skupinu trav v blízkosti vodních ploch. Tato skupina trav se pěstuje především pro svou zajímavou texturu a strukturu, výrazné a zajímavé plody, květenství a listy. Většina okrasných trav se vysazuje tak, aby vynikla především krása jednotlivé rostliny, ale mohou se vysazovat tak, aby vytvářeli souvislé porosty a malé či velké skupiny trav. Využití okrasných trav je mnohostranné, jsou součástí trvalkových i letničkových záhonů, mohou se vysazovat na extrémní stanoviště, ale většina velkých trav se v zahradách či městské zeleni používají jako solitery, nebo dělící pásy mezi jednotlivými prostory. Květenství, listy u některých druhů i plody se používají k řezu čerstvé i sušené (Opatrná, Součková, 2003). Tato bakalářská práce se zabývá popisem jednotlivých druhů okrasných trav a vývojem vybraných druhů a jejich odrůd od počátku 20. Století, dále se zabývá použitím okrasných trav v zahradní a krajinářské tvorbě

11 2 CÍL PRÁCE Prostudovat dostupné a zahraniční literární prameny týkající se problematiky pěstování vybraných druhů okrasných trav, z čeledi Poaceae Barnhart., Juncaceae Juss. a Cyperaceae Juss., pěstované na území České republiky. Na základě studia literárních pramenů zhodnotit vývoj vybraných druhů okrasných trav od počátku 20. století do současnosti. Na závěr shrnout význam a použití vybraných druhů okrasných trav

12 3 METODIKA Při vypracovávání bakalářské práce byl nejprve vybrán sortiment okrasných trav. Tento sortiment byl zvolen podle dostupných informací o popisovaných okrasných travách a dále dle dostupnosti a používání jednotlivých druhů okrasných trav při tvorbě vegetačních prvků v zahradní a krajinářské tvorbě. Nejprve byla popsána stručná charakteristika čeledi Lipnicovité (Poaceae) Barnhart, Sítinovité (Juncaceae) Juss. a Šáchorovité (Cyperaceae) Juss., poté charakteristika rodů a následně jednotlivých druhů. Po na shromadění informací týkající se problematiky pěstování a vývoje jednotlivých druhů a jejich odrůd na území České republiky byly vypracované tabulky, které byly pro přehlednost rozčleněny na jednotlivé období a to od roku , , , a V těchto tabulkách byl zaznamenán vývoj vybraných druhů a jejich odrůd na území České republiky ve 20. století a začátkem 21. století. Na závěr byla vypracovaná tabulka, s popisovanými druhy a některými odrůdami, kde byl shrnut jejich význam a použití. Práce byla doplněna terminologickým slovníkem a fotografiemi jednotlivých okrasných trav

13 4 LITERÁRNÍ PŘEHLED Mezi trávy patří pouze zástupci čeledi lipnicovitých (Poaceae) Barnhart. Termínem traviny se zpravidla označují ostatní jednoděložné rostliny trávovitého vzhledu např. ostřice, sítiny, a další z čeledí sítinovitých (Juncaceae) Juss. a šáchorovitých (Cyperaceae) Juss. Čeleď Poaceae Barnhart. zahrnuje přibližně 620 rodů a asi druhů a proto se tyto rostliny řadí do třech největších čeledí. Výrazem trávy se mohou označovat pouze lipnicovité rostliny. Protože si však jsou zástupci všech tří zmíněných čeledí blízké, jsou v zahradnické praxi, zvláště mimo území České republiky, všechny rostliny trávovitého vzhledu označovány souhrnně jako trávy. Čeština však od počátku 19. století zná pro ostatní dvě skupiny rostlin krásný termín traviny (Opatrná, Součková, 2003), ( Leyhe, 2003). 4.1 Lipnicovité (Poaceae) Barnhart Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny často trsnaté s hustými svazčitými kořeny, často s oddenky. Stébla lipnicovitých jsou vždy okrouhlá nebo nanejvýše jen slabě smáčklá. Průběžně členěná na kolénka (nodi) a články (internodia), přičemž délka internodií se obecně zvětšuje směrem od báze k vrcholku. V internodiích jsou obvykle dutá a pouze v kolénkách vyplněná tkání, pouze malý počet trav má stéblo vyplněné dření.. Kolénka mají zpevňující funkci a jsou v nich růstová pletiva. Vytrvalé trávy se obnovují z oddenků. Stébla někdy přechází v podzemní oddenky. Čepel listů je čárkovitá, úzká, se souběžnou žilnatinou. Čepel listů na bázi přechází ve válcovitou pochvu, kterou list přisedá ke kolénku. Na rozhraní čepele a listové pochvy se nachází blanitý výrůstek, který se nazývá jazýček (ligula). Mývá různý tvar, je důležitým rozpoznávacím znakem trav. Okraj listů bývá protažen v postraní ouška v místě kde x čepel přechází v pochvu. Na líci jsou listy hladké nebo rýhované a někdy s vystouplou střední žilkou. Mohou být ojíněné, lysé, chlupaté i plstnaté. Barva listů nemusí být jen zelená, vyskytují se vyšlechtěné druhy s listy téměř modrými, červenými, žlutými, měděnými i panašovanými. Trávy jsou větrosnubné rostliny. Nenápadné květy, které jsou přizpůsobeny opylování větrem. Mají tři lehce pohyblivé (vrtivé) tyčinky na dlouhých stopečkách, chvějí se při nepatrném pohybu vzduchu a uvolňují pylová zrna. Pyl trav je agresivní u citlivých jedinců vyvolává alergické reakce. Květ se skládá z vnitřního redukovaného okvětí na dvě nepatrné plenky (lodiculae) a vnějšího okvětí,

14 které je přeměněno v blanitou plušku (palea). Pod každým květem se nachází velký listen zvaný plucha (lemma). Jeden nebo více květů vytváří dohromady klásek, který je na bázi podepřený dvěma listeny zvanými plevami (glumae). Klásky se seskupují v květenství trav latu, která je někdy stažena v lichoklas. Typickým plodem trav je obilka (caryopsis), která má vysoký obsah škrobu (Zahradnický slovník naučný, 1999), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002), (Nováková, 2004) Alopecurus L. psárka Rod Alopecurus zahrnuje asi 30 druhů jednoletých i vytrvalých, středně velkých trav. Klásky jsou seskupeny do hustého lichoklasu. Pro zahradnictví má význam pouze žlutolistý kultivar (Opatrná, Součková, 2003) Arrhenatherum P. Vesuv. ovsík Jsou to trávy příbuzné ovsu a zahrnují asi 40 druhů. V našich zahradách se pěstuje především pestrolistá forma druhu Arrhenatherum elatius (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973) Arundo L. tresť Mohutné, teplomilné trávy, rozrůstající se pomocí podzemních oddenků (Opatrná, Součková, 2003) Briza L. třeslice Rod Briza zahrnuje jednoleté i vytrvalé trávy. Charakteristické pro třeslici je uspořádání kvítků do okrouhlých, plochých až srdčitých klásků, které visí na velmi tenkých stopkách v rozkladitých latách (Opatrná, Součková, 2003) Festuca L. kostřava Velmi obsáhlý rod, který zahrnuje 170 druhů. Jsou to trsnaté i výběžkaté trávy. Kostřava má modrošedé nebo zelenomodře zbarvené listy. Má široké možnosti uplatnění většinou na suchých a chudých stanovištích. Kostřavy jsou součástí téměř všech trávníků (Opatrná, Součková, 2003)

15 4.1.6 Glyceria R. Br. zblochan Je známo asi 16 druhů, které rostou v mělkých vodách, močálech nebo mokrých loukách téměř po celé Evropě, v mírném pásmu Asie a Severní Ameriky, rostou i na jižní polokouli v Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu (Opatrná, Součková, 2003) Helictortichon Nesseč ovsíř Bohatý rod vytrvalých trav asi 100 druhy, které jsou rozšířeny v Euroasii i Severní Americe (Opatrná, Součková, 2003) Leymus Hochst. ječmenice Jednoleté i vytrvalé trsnaté i výběžkaté trávy. Asi 40 druhů je rozšířeno v mírném pásmu severní polokoule.dříve byla ječmenice řazena do rodu Elymus pýrovník (Opatrná, Součková, 2003) Miscanthus Andersson ozdobnice Ozdobnice se vyznačuje podzimním rašením. Plně se uplatňuje ve druhé polovině roku, některé kultivary jsou perspektivní i v zimě. Na zimu je lepší trsy lehce svázat. Protože stébla v zimě zahnívají a mohou být poškozeny mrazem, proto se podzimní řez neprovádí. Odumřelá stébla se stříhají brzo na jaře asi 0,15-0,2 m nad zemí. Vysazují se soliterně, jako součást trvalkových záhonů i do velkých skupin. V posledních letech se intenzivně šlechtí (Opatrná, Součková, 2003) Stipa L. kavyl Tento rod zahrnuje asi 250 druhů. Většinou vytváří trsy a mají velmi úzké listy. Klasy mají neobyčejně dlouhé vousy nebo-li osiny. Většinou mají rádi sucho a nejpěkněji působí v přírodních partiích stepního charakteru s ostatními suchomilnými rostlinami. V porostu vlající dlouhé vousy klásků, které se pohybují ve větru, dodávají stepní charakter. Kavyl se vysazuje do písčité a vápenité půdy na plně slunečné stanoviště (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vaněk, 1982) Panicum L. proso

16 Bohatý rod obsahuje asi 500 jednoletých i vytrvalých druhů, které se vyskytují se v tropických a subtropických oblastech, ale i v teplých oblastech mírného pásma po celé zeměkouli. Jsou to pozdě rašící trsnaté a stébelnaté trávys plnými a bohatě větvenými latami (Opatrná, Součková, 2003) Penisetum Rich. dochan Jednoleté i vytrvalé trávy. Je známo více než 50 druhů. Listy raší velmi pozdě. Květenství je štětinovitý lichoklas, na přímých mnohdy až dřevnatých stéblech. Lichoklasy se v době zralosti rozpadávají. Rostliny kvetou až do října (Opatrná, Součková, 2003) Phalaris L. lesknice Je to nevelký rod asi s druhy. Jsou to jednoleté i vytrvalé trávy s plochými listy. Květenství je klasovitě stažené (Opatrná, Součková, 2003). 4.2 Sítinovité (Juncaceae) Juss. Jednoleté nebo vytrvalé traviny, lysé, většinou trsnaté. Rostoucí často na vlhkých stanovištích. Jednoleté nebo vytrvalé traviny, lysé, většinou trsnaté. Rostoucí často na vlhkých stanovištích, v tropech osídlují chladnější vyšší polohy. Květy jsou seskupeny ve vrcholičnaté květenství, ve stavbě květu připomínají sítinovité ještě silně liliovité, a to zvláště v pravidelném a ještě úplném vytvoření květních částí. Jmenovitě 6 okvětních lístků, 6 tyčinek a 3 plodolistů, vzácně je počet tyčinek redukován na 3. Květenství je pozměněným typem laty, kružel. Semeník je vždy svrchní a končí třemi třemi relativně dlouhými, zkroucenými bliznami. Listy jsou buď úzce čárkovité nebo k nerozeznání podobné lodyhám. Lodyha a listy mohou být kompaktně vyplněny bílou dření nebo mohou být duté a pouze členěné příčně probíhajícími vrstvami dřeně. Plod je tobolka. Tobolka sítin je více semenná a dělená vnitřními žebry (placenta). Sítiny dávají přednost vlhkým, někdy i mokrým stanovištím a často vyrůstají z kompaktního, poléhavého oddenku. Do této čeledi patří pouze dva rody rostoucí v Evropě. Rod Juncus sítina a Luzula bika, oba rody se od sebe dosti liší (Dostál, 1989), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002), (Opatrná, Součková, 2003)

17 4.2.1 Juncus L. sítina Poměrně bohatý rod s 230 druhy. Většina je vytrvalá, vzácně jsou i jednoleté. Převážně jsou trsnaté. Některé druhy tvoří oddenkové výběžky. Listy i stonky si jsou velmi podobné, lysé a oblé, vyplněné bílou dření. Dřeň je přerušovaná nebo souvislá. Drobné druhy s tenkými vláskovitými listy, které rostou pod hladinou vody se pěstují jako akvarijní rostliny. Statnější vysoké druhy jsou vhodné do zahrad (Opatrná, Součková, 2003) Luzula DC. bika Biky jsou vytrvalé trsnaté byliny. Jejich lodyhy jsou na bázi pokryty starými listovými pochvami.. Listy mají žlabkovité nebo ploché čepele, které na okrajích bývají hustě šedobílé brvité. Vrcholová květenství jsou bohatě větvená v krátkém lichoklasu. Dolní květy mývají nejdelší stopky a horní jsou kratší a stažené (Opatrná, Součková, 2003). 4.3 Šáchorovité (Cyperaceae) Juss. Jednoleté i vytrvalé byliny. Většinou jsou trsnaté a vytrvalé jen výjimečně výběžkaté nebo jednoleté. Jsou rozšířeny po celém světě. Většinou se vyskytují na vlhkých až mokrých stanovištích jako jsou např. vrchoviště, rašelinné louky, bažiny, břehy, zarůstající okraje vod nebo vytěžené plochy rašelinišť. Mohou růst i na suchých půdách. Kromě rozlišných nároků na vlhkost vykazují i odlišné požadavky, co se týče výskytu na vápenitých až kyselých půdách. Pro zahradní a krajinou tvorbu významné některé druhy rodu Carex ostřice, Eriophorum suchopír a Scirpus skřípina. V zemědělství se nazývají jako kyselé trávy, protože jejich pletiva obsahují vysoké množství oxidu křemičitého, a proto jsou jako krmivo pro hospodářská zvířata nepoužitelné. Stébla (lodyhy) jsou většinou trojhranná, vyplněná světlou dření a nejsou členěna na kolénka. Postavení listů je trojřadé. Listové pochvy jsou většinou uzavřené a jazýček většinou chybí. Listová čepel je čárkovitá až štětinovitá (svinutá), dlouhá na okraji draslavá nebo drobná, mezi čepelí a pochvou je jazýček (ligula). Drobné květy jsou jako u trav sestaveny v klásky, které se formují v klas, strboul, kružel, vějířek. Kvítky jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, větrosnubné bez plev. Plod je nažka (Zahradnický slovník naučný, 1999), (M. OPATRNÁ, M. SOUČKOVÁ, 2003). (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) jsou

18 4.3.1 Carex L. ostřice Je to velmi bohatý rod asi s 2000 druhy. Druhy jsou variabilní v nárocích i v růstu. Stébla jsou trojhraná a na rozdíl od trav jsou nevětvená stébla ostřic bez kolének, vyplněná dření. Jednopohlavné květy jsou sestaveny v jednoklasá či víceklasá nebo různoklasá a plodem je nažka. Tvoří nízké i vysoké trsy. Listy jsou od nitkově úzkých, po široké až 2 cm. Jejich zbarvení je ve všech odstínech zelené nebo bílé či žluté nebo panašované.. Rostou ve stínu i na slunci, v bažinách i na suchu, v nížinách i na horách (Opatrná, Součková, 2003)

19 5 VÝSLEDKY 5.1 Alopecurus pratensis L. psárka luční Původ: Psárka je domácí evropská luční tráva rozšířená od nížin až do horských oblastí (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Krátce výběžkatá tráva vytvářející husté trsy pevných šedozelených listů, které dorůstají do výšky 0,3 0,6 m. V půdě vytváří krátké plazivé podzemní výběžky. Květy v hustých lichoklasech kvetou od května do července (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Přizpůsobivá a nenáročná tráva, nejlépe ji vyhovují výživné, vlhčí a hlinité půdy a dostatek slunce (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Psárka se používá jako součást lučních směsí. V zahradnictví má velký význam žlutolistý kultivar. Alopecurus pratensis Aureus uplatňuje se v popředí trvalkových záhonů nebo mezi zakrslými dřevinami. Vysazuje se jednotlivě nebo do menších skupin společně s trvalkami podobných nároků (Opatrná, Součková, 2003) Tab 1. Přehled pěstování Alopecurus pratensis L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Stein, 1995), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Darke, 2004). rok druh odrůda popis Alopecurus pratensis Alopecurus pratensis Alopecurus pratensis Alopecurus Aureus Odrůda se světle zelenými listy s žlutými pratensis Svislými pruhy na listech, někdy se vyskytuje s celými žlutými listy. Odstín listů je nejintenzivnější je-li rostlina pěstována na plném slunci. Raší koncem

20 dubna až května. Trsy listů jsou vysoké 0,5-0,6 m, široké 0,6-0,7 m. V květu dosahuje výšky 0,8-1 m Vývoj šlechtění druhu Základní druh Alopecurus pratensis není příliš prošlechtěný druh. Na území České republiky se Alopecurus pratensis pěstuje přibližně od roku Darke, 2004 uvádí odrůdu Aureus, která se na území České republiky pěstuje v posledním desetiletí. 5.2 Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) Ovsík vyvýšený Synonymum: Arrhenatherum elatiusn je také známá pod názvem Arrhenatherum bulbosum a Avena elatior (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Rozrůstá se pomocí hlíznatých, výrazně článkovaných a hlíznatě ztlustlých oddenků vypadající jako kulovité hlízky. Listy jsou výrazně podélně bíle a zeleně panašované, které jsou při rašení začátkem dubna načervenalé. Trsy jsou před metáním vysoké 0,4-0,5 m. Kvete v červnu až srpnu. V květu je vysoký 0,8 m. Květní laty jsou vzpřímené a rozkladité. Po odkvětu koncem léta zatahuje a až do konce vegetace je proschlý a nevzhledný (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Je nenáročný roste na půdách písčitohlinitých a mírně kyselých i na půdách chudých, ale i na půdách příliš chudých. Na výživných půdách roste velmi bujně. Trsy jsou rozkleslé a nevzhledné. Vyhovuje mu slunné stanoviště, snese i lehké přistínění nebo polostín (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Vysazuje se jako solitera, ale i do malých skupinek do trvalkových záhonů ve formálních nebo barevných zahradách, v předzahrádkách do menších trvalkových záhonů, i do vřesovišť pro zpestření bylinkových zahrádek. V druhé polovině roku není hezký, proto se používá s rostlinami, které od něj koncem léta odpoutají pozornost. Arrhenatherum elatius Variegatum se vysazuje do malých skupin, trvalkových záhonů, vyniká v kombinaci s růžemi (Opatrná, Součková, 2003)

21 5.2.1 Tab 2. Přehled pěstování Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) a jeho odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kubečková, Lanta, Mokrá, Müllerová, opatrná, 1964), (Vejtsa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Böhn, 1988), (Opatrná, Součková, 2003). rok druh Odrůda popis Arrhenatherum elatius Arrhenatherum elatius Arrhenatherum Variegatum Pestrolistá odrůda ovsíku s úzkými, elatius pěkně bíle žíhanými listy. Vysoká 0,2-0,3 m. Nenáročná, vhodná do suchých a propustných půd a stanovišť na výsluní a v polostínu. Na jaře raší, během června až července zatahuje Arrhenatherum elatius Arrhenatherum Variegatum elatius Vývoj šlechtění druhu Vaněk 1925, Vejtasa 1932, 1942, 1947 uvádějí pěstování základního druhu Arrhenatherum elatius na území České republiky od roku 1925 až do roku Poté se na trhu po roce 1960 objevila odrůda Variegatum, která po roce 1980 z našeho trhu zmizela. Opatrná, Součková 2003 uvádí opět pěstování odrůdy Variegatum na území České republiky

22 5.3 Arundo donax L. tresť Původ: Roste na vlhčích místech a v okolí vodních ploch na území Jižní Evropy (Stein, 1995). Popis: Dorůstá výšky 3-4 m. Krátce výběžkatá tráva tvoří porosty pevných, olistěných, vzpřímených stébel širokých 0,02 m. Lysé šedozelené listy jsou na okraji drsné, široké 0,03-0,075 m a 0,5 m dlouhé. Kvete mohutnými, vzpřímenými, později převislými vínově červenými latami, které jsou asi 0,6 m dlouhé (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Vyhovuje jí výživná, hlinitá, přiměřeně vlhká půda na slunci nebo v lehkém polostínu (Darke, 2004), (Nováková, 2004). Použití: Vysazuje se jako solitera na březích vodních ploch, před skupinami dřevin ve velkých atriích. Dále své uplatnění nachází v exoticky a přírodně řešených parků a zahrad. V teplejších oblastech vytváří proměnlivou kulisu pro keře nebo pohledově odděluje odlišné partie zahrad a parků. Kultivary je nutné pěstovat pouze v nádobách s přezimováním ve skleníku (LEYHE, 2003), (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003), (Stein, 1995) Tab 3. Přehled pěstování Arundo donax L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004). rok druh Odrůda popis Arundo donax Arundo donax Arundo donax Arundo donax Macrophylla Modrozelené listy široké až 0,09 m. Arundo donax Variegata Také známá pod názvem Versicolor. Listy a stonky jsou výrazně krémově panašované. Dorůstá do výšky 2 m. Vhodný jen do teplejších oblastí. U nás se pěstuje pouze v nádobách, s přezimováním ve skleníku

23 5.3.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Arundo donax se na trhu České republiky objevil ve 40. letech 20. století. Tento druh bez prošlechtěných odrůd se na území České republiky pěstoval až do začátku 21. století. Opatrná, Součková 2003, Leyhe 2003, Nováková 2004, Darke 2004 uvádí dvě odrůdy, které se objevili na trhu po roce 2000 a to odrůda Macrophylla a Variegata. 5.4 Briza media L. třeslice prostřední Původ: Domácí druh, který je rozšířen na přírodních lučinách a pastvinách na Kavkazu, Malé Asii a v Evropě (Böhn, 1988). Popis: Vytrvalá tráva, jejíž tmavě zelené listy,které vytváří husté trsy vysoké asi 40 cm s krátkými podzemními výběžky. Třeslice raší v polovině dubna, metá ke konci května, kvete v červnu až v červenci. V květnu dosahuje výšky až 70 cm. Zajímavé jsou široké a dlouhé laty, které se skládají z plochých klásků ve tvaru malých srdíček, visící na tenkých zakřivených stopkách. Po odkvětu se stébla lámou, a proto se musí ořezat. Někdy ještě třeslice může koncem srpna remontovat (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Třeslice je značně přizpůsobivý druh. Vyskytuje se od nížin až po horské louky. Roste ve společnosti suchomilných i vlhkomilných rostlin. Je značně přizpůsobivá k půdní reakci, snáší kyselé substráty, ale i půdy obsahující vápník, nejčastěji se však vyskytuje na rašelinných půdách. Nejvíce se třeslici daří na slunném stanovišti (Kliková, 1999), (King, Oudolf, 1998). Použití: Svým charakterem se hodí do stepních partií a vřesovišť, ale i do smíšených nepravidelných záhonů a do výsadeb v blízkosti vodních zařízení (Kliková, 1999) Tab 4. Přehled pěstování Briza media L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Leyhe, 2003), (Nováková, 2004). rok druh odrůda popis Briza media Briza media Briza media Limouzi

24 rok druh odrůda popis Briza media Lutescens Má žlutá květní stébla Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998 uvádí pěstování základního druhu Briza media na našem území od 70. let 20. století až do začátku 21. století. Leyhe 2003, Nováková, 2004 uvádí dvě odrůdy Limouzi a Lutescens, které se pěstují po roce 2000 na území České republiky. 5.5 Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. kostřava Synonymum: Festuca gautieri se dříve používala i pod názvem Festuca Scoparia a Festuca crinum-ursi (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Roste v severním Španělsku, jižní Francii a především na sutích a skalních římsách v Pyrenejích (Nováková, 2004). Popis: Husté, smaragdově zelené listy. Trsy vysoké pouhých 0,1 m. Stébla žlutozelená, 0,25 m vysoká, nesou husté 5-7 cm dlouhé laty. Vykvétá od června do července. Po několika letech jednotlivé trsy srůstají a od středu odumírají a musí se přemnožit (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Chudé, kamenité, suché a svěží půdy. Slunné i polostinné stanoviště. Mrazuvzdorná a dlouhokvětá. V zimě ji škodí vlhko a příliš výživná půda. Nejlépe ji vyhovuje svažitý terén nebo zídky. Pokud si trsy vzájemně konkurují, srůstají a od středu odumírají, poté se musí rozdělit a znovu vysadit. Množí se výsevem semen, kultivary pouze dělením časně na jaře nebo v srpnu (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Vysazuje se jako soliterní tráva nebo jednotlivě v malých skupinkách. Dále se používá do stepních výsadeb, přírodních zahrad, na terasové záhony a jižní svahy (Leyhe, 2003) Tab 5. Přehled pěstování Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010), (Vejtasa, 2011)

25 rok druh Odrůda popis Festuca gautieri Festuca gautieri Crinum ursi Festuca gautieri Festuca gautieri Crinum ursi Festuca gautieri Pic Carlit Drobnější kultivar, listy světle zelené dlouhé pouze 0,05-0,1 m, trsy husté a kopcovité. Vysazuje se do zídek a koryt Festuca gautieri Colde Buchara Kompaktní kultivar, dorůstá výšky 0,15 m, v květu 0,25 m. Festuca gautieri Pic Carlit Vývoj šlechtění druhu První prošlechtěná odrůda Festuca gautieri Crinum ursi se na Českém trhu objevila po roce 1940 uvádí tak Vejtasa, 1942, Vejtasa Po roce 1940 se pěstoval i základní druh. Tento druh Festuca gautieri a odrůda Crinum ursi se pěstoval až do konce 80.let 20. století. Ondřej, Opatrná 1997 uvádí odrůdu Pic Carlit, která se pěstuje dodnes. Po roce 2000 se začala pěstovat odrůda Colde Buchara. 5.6 Festuca glauca Vill kostřava Původ: Roste v severním Španělsku, jižní Francii a především na sutích a skalních římsách v Pyrenejích (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Popis: Kostřava je tvořena polokulovitými, polštářovitými hustými trsy, které jsou vysoké 0,15-0,25 m. Listy jsou drsné, výrazně úzké 0,1 cm, modrozeleně ojíněné. Stébla jsou nejprve stříbřitě modré až 30 cm vysoké, nesou husté laty o délce 6 cm. Kostřava je stálezelená tráva. Na jaře se pouze vytrhávají suché listy z trsu. Začíná rašit v dubnu, kvete od května do června. V létě květenství vyrůstá nad listy na purpurových stéblech, květenství velmi rychle bledne. Množí se dělením trsů na jaře (Berry, Bradley, 1997), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Leyhe, 2010)

26 Nároky na stanoviště: Vyžaduje pro svůj uspokojivý růst písčitou, humózní, dobře propustnou půdu a teplé slunné stanoviště. Je-li kostřava vysazena do vlhkého a bohatého substrátu s živinami, má porost této kostřavy krátké trvání. Dále se vysazuje jednotlivě do travnatých stepních partií s ostatními kostřavami a travinami. Mrazuvzdorná kostřava, až do 23 C (Opatrná, Součková, 2003), (LEYHE, 2010), (Phillips, Rix, 1999) Použití: Vysazuje se jako solitera nebo v roztroušených skupinkách. Uplatnění najde ve skalkách, alpínech a vřesovištích. Dále lze vysazovat i v kombinaci s méně vzrůstnými dřevinami, trvalkami a cibulovinami při osazování keramických nádob. Vysazuje se i jako půdopokryvný prvek (Nováková, 2004) Tab 6. Přehled pěstování Festuca glauca Vill a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Odřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Noordhuis, 2008), (Leyhe, 2010), (Lancaster, Rix, 2004). rok druh Odrůda popis Festuca glauca Festuca glauca Festuca glauca Festuca glauca Festuca glauca Frühlingsblau Listy stříbřitě modré. Festuca glauca Blausilber Intenzivně modře stříbřité listy Festuca glauca Blaufink Dorůstá výšky pouhých 0,15 m. Festuca glauca Silberreiher Málo kvetoucí kultivar s modrostříbrnými listy. Festuca glauca Frühlingsblau Trsy vysoké 0,25 m, v květu dorůstají výšky 0,6 m. Listy jsou stříbřitě modré. Festuca glauca Seeigel Trsy dorůstají výšky 0,3 m a v květu je vysoká 0,7 m. Festuca glauca Silbersee

27 rok druh Odrůda popis Festuca glauca Meerblau Trsy vysoké 0,25 m v květu dorůstá výšky 0,6 m. Listy jsou stříbřitě šedé. Na podzim se zbarvuje do tmavomodré barvy. Dorůstá výšky jen0,2 m, modrošedé Festuca glauca Eisvogel listy. Festuca glauca Azurit Trsy vysoké 0,2 m v květu dorůstá výšky 0,4 m. Listy jsou tmavě stříbřitě modré. Festuca glauca Blauglut Stříbřitě modré listy. Festuca glauca Blaufuchs Trsy vysoké 0,3 m a široké 0,25 m. Husté trsy úzkých, jasně modrých listů a tuhých stébel. Festuca glauca Blausilber Festuca glauca Daeumling Kompaktní tráva, která dorůstá výšky 0,15 m. Festuca glauca Elijah Blue Trsy vysoké 0,3 m v květu dorůstá výšky 0,5 m. Barva listů je ocelově modrá. Festuca glauca Soehrenwald Modrozelené listy. Festuca glauca Harz V trsu vysoká 0,25 m v květu dorůstá výšky 0,6 m. Listy tmavě zelené, šedě ojíněné Vývoj šlechtění druhu Základní druh Festuca glauca je hojně prošlechtěný druh. První prošlechtěné odrůdy Frühlingsblau a Blausilber se na našem území začaly pěstovat po roce Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004, Noordhuis 2008, Leyhe, 2010, Lancaster, Rix, 2004 uvádí odrůdy Blaufink, Silberreiher, Frühlingsblau, Seeigel,

28 Silbersee, Meerblau, Eisvogel, Azurit, Blauglut, Blaufuchs, Blausilber, Daeumling, Elijah Blue, Soehrenwald, Harz, které se pěstují od roku Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. zblochan vodní Synonymum: Glyceria maxima je známá také pod názvem Glyceria aquatica, Glyceria spectabilis a Poa aquatica (Nováková, 2004). Původ: Je rozšířena v Asii, Severní Americe a Evropě. Domácí druh rostoucí v okrajových zónách rybníku, ve vlhkých příkopech a na březích vodotečí (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Popis: Mohutná výběžkatá tráva, silně odnožující, která díky oddenkům vytváří rozsáhlé porosty. Listy jsou lysé až 0,6 m dlouhé a široké 0,7-2 cm. Květní laty jsou hnědé, bohaté, silně rozkladité, po odkvětu stažené, hnědé, na silných 1-2 m vysokých stéblech. Při rašení jsou listy výrazně načervenalé, později podélně zelené a žlutobíle panašované, ale jsou širší, tupě zakončené a drsné, do délky narůstají pomalu. Lisy na zimu úplně zatahují. Kvete koncem července až srpna (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Prospívá na bažinatém stanovišti nebo v mělké vodní zóně. Voda může dosahovat hloubky až 15 cm. Bez problému roste i v čerstvě vlhké zahradní půdě bohaté na živiny na slunném až pohostinném místě (Leyhe, 2010). Použití: Vysazuje se do velkých skupin, zpevňuje břehy vodních toků. V zahradách se vysazují výhradně pestrolisté kultivary na mělké okraje jezírek a na břehy či do bažinek. Na sušších stanovištích není tolik agresivní. Trvá několik let než se porost zblochanu zapojí (Opatrná, Součková, 2003) Tab 7. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk,1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). rok druh Odrůda popis Glyceria maxima

29 rok druh Odrůda popis Glyceria maxima Glyceria maxima Glyceria maxima Glyceria maxima Variegata Má výrazně podélně žlutozeleně pruhované listy. V chladném období na jaře a na podzim mají listy růžový odstín. Tvoří řídké trsy listů, jejich výška je závislá na vlhkosti stanoviště. Dorůstá do výšky 0,5-1 m. Vykvétá jen zřídka. Glyceria maxima Pallida Kultivar s krémovým panašováním Vývoj šlechtění druhu Tento druh nemá mnoho prošlechtěných odrůd. V období mezi roky byl na Českém trhu dostupný pouze základní druh Glyceria maxima. Nováková 2004, Opatrná, Součková 2003, Leyhe 2010 uvádí odrůdu Variegata a Pallida, které se na území České republiky pěstují od počátku 21. století. 5.8 Helictotrichon sempervirens (Vill.) Pilg. ovsíř stálezelený Synonymum: Helictotrichon sempervirens se dříve pěstovala pod názvem Avena sempervirens Vill. a Avena candida hort (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Pochází z Evropy, roste v Alpách a severní Itálii. Vyskytuje se na vápencových skalách a kamenitých pastvinách (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Trsy šedozelených, pravidelně vějířovitě postavených, úzkých a tuhých listů jsou vysoké 0,55-0,65 m. Raší v polovině března a roste rychle. Začátkem května jsou již listy plně vyvinuté, získávají stříbřitě modré zbarvení. Listy přezimující, poměrně tuhé a mají úzce čárkovitý tvar. Kvete od začátku do konce června. V květnu dosahuje výšky 1,3-1,6 m a šířky 0,7-1 m. Květní laty jsou na dlouhých a štíhlých stéblech, jsou vějířovité zpočátku šedozelené později slámově žluté. Nevýhodou je, že se semení

30 Listy konce m října začínají od špičky zasychat, vytrvávají do předjaří. Koncem zimy nebo brzo na jaře se odstraňují (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Nároky na stanoviště: Vyžaduje mírně suché až suché, propustné a chudé půdy na plném slunci a dobře snáší vedro (Leyhe, 2003). Nároky na stanoviště: Vyžaduje mírně suché až suché, propustné, chudé i humózní vápenitém půdy na plném slunci a dobře snáší vedro (Throll-Kellerová, 1995), (Leyhe, 2003). Použití: Vysazuje se do suchých míst, stepních záhonů, skalek a suchých zahradních ploch společně s jinými modro a stříbrolistými trvalkami (Leyhe, 2003), (Leyhe, 2010) Tab 8. Přehled pěstování Helictotrichon sempervirens a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003). rok druh Odrůda popis Helictotrichon sempervirens Helictotrichon sempervirens Helictotrichon sempervirens Helictotrichon Pendula Má široce rozložená stébla. sempervirens Helictotrichon Saphirsprudel Listy mají kovově modrý odstín. sempervirens Kultivar odolný proti rzi Vývoj šlechtění druhu Helictotrichon sempervirens patří spíše k okrasným travám, které neprošli příliš významným šlechtěním. V minulosti se na území České republiky pěstoval tento základní druh od 40. let 20. století až do počátku 21. století takto uvádí Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Vejtasa 1970, Vejtasa 1980, Ondřej, Opatrná Opatrná, Součková

31 2003 uvádí dvě odrůdy pěstované po roce 2000 a to odrůda Pendula a Saphirsprudel. 5.9 Leymus arenarius (L.) Hochst. ječmenice písečná Synonymum: Leymus arenarius se dříve používala pod názvem Elymus arenarius a Elymus glaucus (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Pochází ze Severní Ameriky, roste na písčitém pobřeží, kde zpevňuje písčité duny (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973). Popis: Vytrvalá, bujně rostoucí tráva, s oddenky dlouhými až 1 m. Růst je dost neuspořádaný, rozkleslé trsy jsou vysoké 0,8-1 m. Listy jsou široké asi 1,7 cm a dlouhé až 0,6 m, tuhé a pichlavé a sytě modrošedé barvy, s dlouze protaženou špičkou, za sucha se ploché páskovité listy svinují do trubiček. Rub listů je žebernatý a suchý. Květy jsou ve vzpřímených hustých klesech. Rozkvétají průběžně od června do srpna. Květy jsou nejprve žlutavě modrozelené, později získávají slámově žlutou barvu (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Nároky na stanoviště: Ječmenice je na půdu nenáročná. Nejlépe snáší propustnou, kamenitou, písčitou půdu a plné slunce. Je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Díky silnému odnožování se používá do velkých skupin ke zpevnění svahů a náspů v lehkých půdách (1-2 kusy na m 2 ). Vzhledem ke svému modrošedému zbarvení se používá na plné slunce do stepních partií (Opatrná, Součková, 2003) Tab 9. Přehled pěstování Leymus arenarius (L.) Hochst.. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Vejtasa, 2011). rok druh odrůda popis Leymus arenarius Leymus arenarius Leymus arenarius Leymus arenarius

32 rok druh odrůda popis Leymus arenarius Vývoj šlechtění druhu Tento druh nemá vyšlechtěné žádné odrůdy. Na území České republiky se od roku 1925 až do současnosti pěstuje pouze základní druh Leymus arenarius Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. ozdobnice sladkokvětá Synonymum: Miscanthus sacchariflorus je známá také pod názvem Imperata sacchariflora Maxim. a Miscanthus sacharifera (Vejtasa, 1942), (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Původní areál výskytu sahá z východní Sibiře přes Koreu a Čínu až po Japonsko (Nováková, 2004). Popis: Statná stébelnatá tráva s dlouhými výběžky, na rozdíl od ostatních ozdobnic nevytváří kompaktní trsy, ale husté kolonie olistěných stébel vysokých až 1,5-2 m. Hladké zelené listy s výraznou zelenou až hnědavou střední žilkou a ostrými okraji jsou až 3 cm široké a 0,6-0,9 m dlouhé. Květenstvím je péřitá, prsovitě uspořádaná hedvábně bílá lata dorůstající výšky až 0,4 m. Charakteristickým znakem jsou klásky bez osin. Ostatní pěstované ozdobnice mají centimetrové osiny. Nové listy začínají rašit na začátku května. Kvete od konce srpna. Vytváří velmi trvanlivé květenství zdobí zahrady i v zimě. Koncem léta se listy vybarvují purpurovými a žlutými odstíny. Nakonec získávají intenzivní rezavou barvu. Kultivary se vysazují do trvalkových záhonů, velkých skupin, ale i jako solitery (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Vyžaduje propustnou a výživnou, vlhčí výživnou půdu, slunce nebo lehký polostín. Při větším zastínění jsou trsy příliš řídké a hrozí rozklesnutí. Velké sucho a úpal snáší špatně. Je to mrazuvzdorný druh Miscanthus (Opatrná, Součková, 2003)

33 Použití: Vysazuje se na břehy vodních ploch, na okraje trávníků nebo před skupiny vysokých dřevin ve velkých zahradách či parcích. V menším porostu je nutné omezit její kořenový bal (Nováková, 2004) Tab 10. Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. Přehled pěstování a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Nováková, 2004), (Bradna, Nikodémová, 2011). rok druh odrůda popis Miscanthus sacchariflorus Miscanthus Robustus Dorůstá výšky 1,5-2 m. Zelené listy sacchariflorus uprostřed s hnědým proužkem. Dekorativní Soliterní tráva, vhodná do velkých trvalkových skupin Miscanthus sacchariflorus Miscanthus Alba Klásky jsou hedvábně bílé. sacchariflorus Miscanthus Sommerfeder Trsy vysoké 1,2 m, silně se rozrůstají sacchariflorus podzemními oddenky. Listy jsou široké 1,8 cm a dlouhé 0,4 m, s nevýraznou světlou střední žilkou. Kvete brzo, již v polovině srpna Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947 uvádí pěstování základního druhu Miscanthus sacchariflorus na území České republiky po roce První prošlechtěná odrůda Robustus se na trhu objevila v 70. letech 20. století uvádí tak Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa Nováková 2004, Bradna, Nikodémová 2011 uvádí odrůdy Alba, Sommerfeder, které se na území České republiky pěstují do dnes

34 5.11 Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. ozdobnice čínská Původ: Pochází z Číny, Koreje a Japonska až Jižní Kurily (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Popis: Vysoká 1,8 m vzpřímená, stébelnatá, trsnatá tráva. Vytváří pevné trsy s obloukovitě rozloženými listy. Pochvy listů jsou nafialovělé a hladké. Listová čepel he úzce čárkovitá, široká 0,5 cm, dlouze špičatá s bílým pruhem ve středu. Šedozelené, ze spodu řídce chlupaté, na okrajích ostře pilovité listy. Špičatá část listy se často stáčí. Hladká stébla mají dlouhé laty až 0,4 m. Klásky jsou červenohnědé a hedvábně chlupaté. Vykvétá v srpnu až září. Svěží vzhled vytrvává až do začátku zimy (Krippelová, 1996), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Snáší všechny čerstvé a vlhké, na živiny bohaté zahradní půdy na slunečném a teplém stanovišti. Ozdobnice je málo náročná rostlina (Leyhe, 2003). Použití: Kultivary se vysazují s růžemi či v travnatých partiích s ostatními trávami, v malých i velkých skupinách nebo soliterně a v trvalkových záhonech (Opatrná, Součková, 2003) Tab 11. Přehled pěstování Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa,1947), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Lane, 2005). rok druh odrůda popis Miscanthus Zebrinus Byl popsán před 100 lety. Odrůda dorůstá sinensis výšky 1,5 m. Habitus rostliny je volnějšího vzrůstu. Listy jsou převislé a příčně žlutě pruhované. Miscanthus Giganteus Vysoká 2 m. sinensis Miscanthus Gracilimus Trsy dorůstají do výšky 1,5-1,8 m. Jeden z sinensis nejstarších kultivarů. Úzké listy 0,5-0,6 cm, žlábkovité ostře špičaté s bílou střední žilkou. Kvete jen v příznivých letech

35 rok druh odrůda popis Květenství je načervenalé. Vysazuje se jako solitera, vhodná také do přírodních partií Miscanthus Gracilimus sinensis Miscanthus Strictus Vysoká 1,5 m. Přísně vzpřímený vzrůst sinensis s tuhými a širšími příčně žlutě pruhovanými listy. Miscanthus Variegatus Trsy jsou štíhlé a vzpřímené, dorůstající do sinensis výšky 1,6-1,7 m. Podélně zelenobíle pruhované listy široké až 1,7 cm. Květ je bezvýznamný. Miscanthus Zebrinus sinensis Miscanthus Silberferder Trsy širokých listů dorůstají výšky až 2 m. sinensis Listy se v říjnu zbarvují žlutě. Květní laty stříbřitě bílé až 0,35 m dlouhé laty vykvétají na stéblech vysokých 2,1-2,5 m Miscanthus Sinensis Miscanthus Silberferder Sinensis Miscanthus Graziella Listy podobné jako kultivar Gracilimus Sinensis jsou široké 0,7 cm. V květu dorůstá výšky 2,1 m. V polovině srpna bohatě kvete. Stébla jsou zelenohnědá. Květní laty jsou volné a převisají nejprve jsou hnědozelené, později stříbrné. Listy se zbarvují do měděné a červené barvy. Miscanthus Gracilimus Sinensis Miscanthus Strictus

36 rok druh odrůda popis Sinensis Miscanthus Variegatus Sinensis Miscanthus Adagio Odrůda vysoká 0,5-0,7 m s velmi úzkými Sinensis listy. V květu dosahuje výšky 1,2 m. Stříbřitě bílé laty s purpurovým nádechem jsou vějířovitě rozloženy nad hustým trsem listů. Na podzim se listy zbarvují žlutými odstíny. Miscanthus Aethiopien Pomalu rostoucí kultivar. Listy se na Sinensis podzim vybarvují purpurovými barvami. Miscanthus Arabesque Dorůstá výšky 1,5 m. Listy mají výrazný Sinensis bílý pruh, jsou široké 1 cm. Stébla jsou olivově zelená až vínově červená. Miscanthus Autumn Odrůda s úzkými listy. V květu dorůstá Sinensis Lights výšky 2,4 m. Kvete v srpnu. Miscanthus Blondo V květu dorůstá 2 m výšky. Zelenolistý, Sinensis otužilý kultivar. Miscanthus Bronzeturm Stébla vysoká až 2,7 m, která nesou Sinensis intenzivně bronzová květenství. Miscanthus Sinensis China Úzkolistá odrůda s olivově zelenými listy dorůstající výšky 0,7 m. Kvete v srpnu až Září. Miscanthus Dixieland Podobný odrůdě Variegatus, ale je Sinensis kompaktnější. Miscanthus Ferne Osten Bohatě kvetoucí odrůda dorůstající výšky Sinensis 0,6 m. Květní stébla jsou červená a vysoká 1m květy vzpřímené, červené až rudé. Po odkvětu jsou stříbřité. Miscanthus Flamingo V Květu dorůstá do výšky 2 m. Velká Sinensis volně otevřená květenství, které jsou mírně

37 rok druh odrůda popis Převislá. Miscanthus Ghana Listy v trsu vysokém 0,8 m na koncích Sinensis převisají. Na podzim se nápadně zbarvují červenou barvou. Kvete v září až říjnu. Květy dorůstají výšky 1 m. Miscanthus Goldfeder Listy jsou široké až 2 cm s podélným, Sinensis žlutými pruhy. Kvete v září až říjnu. Květenství jsou stříbrná s červenými odstíny dosahující výšky 1,8-2 m. Miscanthus Goliath Trsy vysoké až 1,5 m. listy široké 1,7-2 Sinensis cm, s bílým středním pruhem. Kvete začátkem září. Květy i stébla jsou zpočátku vínově zelené, později stříbrné. Miscanthus Gracilimus Sinensis Miscanthus Graziella Sinensis Miscanthus Grosse Široké, rozkladité trsy vysoké až 1,7 m. Sinensis Fontaine Zelené listy jsou široké 1,3 cm, s širokým bílým středním pruhem. Kvete bohatě od konce srpna až do října Miscanthus Herkules Trsy vysoké 1 m. Na spodu trsu jsou stébla Sinensis červená. Na podzim se zbarvují žlutě a červeně. Kvete začátkem září a v květu dosahuje výšky 1,5 m. Miscanthus Hinjo Podobný kultivaru Zebrinus, ale je Sinensis podstatně menší. Ozdobnice je vhodná pro menší zahrady. Miscanthus Juli Časně kvetoucí kultivar s širokými Sinensis zelenými listy. Miscanthus Kaskade Mohutné, štíhlé a vzpřímené listové trsy

38 rok druh odrůda popis Sinensis dorůstající 1,1 m. Kvete velmi bohatě a dlouho od poloviny srpna. Květní laty jsou vysoké 2,1 m. Stále nakvétají nové laty, takže trsy jsou dlouho barevné. Miscanthus Kirk Kompaktní kultivar s příčnými pruhy na Sinensis Alexander listech. Miscanthus Kleine Podobný Grosse Fontaine, ale menší. Sinensis Fontaine Kvete od srpna na 1,5 m vysokých latách. Miscanthus Kleine Vzpřímené trsy tuhých, drsných listů, Sinensis Silberspinne vysoké asi 0,6 m. Listy jsou žlábkovité, široké 0,6 cm, s výraznou bílou střední žilkou. Kvete v srpnu na tenkých načervenalých stéblech. Květní laty jsou vysoké 1,2 m. Miscanthus Little Velmi nízký úzkolistý kultivar. V květu Sinensis Kitten dorůstá výšky 1 m. Miscanthus Malepartus Trsy vysoké 1,1 m. Listy jsou široké 1, cm Sinensis s výrazným bílým středním pruhem, na okraji jsou pilovité. Na podzim se zbarvují žlutooranžově. Kvete v srpnu, květní laty jsou vysoké 1,8-2 m, při rozkvětu jsou výrazně vínově červené, později jsou hnědé stříbrné. Miscanthus Morning Vysoký 0,8-1,2 m. Velmi úzké listy Sinensis Light s výraznými bílými okraji. Květní stébla jsou vysoká 1,5 m. Miscanthus Mt. Trsy úzkých listů vysoké 0,7 m. Sinensis Washington Miscanthus Nippon Kompaktní trsy vysoké 0,7-1 m. Květní Sinensis laty vysoké 1,5 m. Úzké listy se na podzim zbarvují měděnými listy. Miscanthus November Úzké listy se koncem léta zbarvují

39 rok druh odrůda popis Sinensis Sunset oranžově. Později kvetoucí odrůdy. Miscanthus Pünktchen Pravidelně kulaté trsy, s pevnými Sinensis vzpřímenými listy, dorůstající výšky 0,8-1,2 m. Listy jsou žíhané podobné jako Zebrinus, žíhání není nápadné. Květní stébla dorůstají výšky 2 m. Květní laty jsou stříbřitě růžové. Miscanthus Rigoletto Podobný Variegatus, ale kompaktnější. Sinensis Miscanthus Roland Mohutný kultivar, časně kvetoucí. Sinensis Miscanthus Rotsilber Husté trsy vysoké 1,5 m. Na podzim se Sinensis Zbarvuje do oranžova. Miscanthus Sarabande Podobný Gracillimus, ale má užší listy a Sinensis jemnější texturu. Měděná květenství, vyrůstají na 1,5 vysokých stéblech. Kvete v srpnu. Miscanthus Silberferder Trsy širokých listů vysoké 2 m. V říjnu se Sinensis zbarvují žlutě. Stříbřitě bílé laty dlouhé 0,35 m vykvétají na vysokých stéblech 2,1-2,5 m. Miscanthus Silberpfeil V říjnu barví dožluta. V květu dorůstá Sinensis výšky 1,3 m. Silberspinne Trsy vysoké 1-1,3 m s úzkými listy. Miscanthus Stříbřité laty na stéblech dlouhých 2 m. Sinensis Miscanthus Silbertum Vzpřímený vzrůst, dorůstá výšky 1,5-2 m. Sinensis Listy jsou široké až 2 cm s širokým světlým pruhem uprostřed listu. Kvete v srpnu. Květní laty jsou při rašení načervenalé, později stříbrné, dorůstají výšky 2,5-3 m

40 rok druh odrůda popis Miscanthus Sirene Listy jsou široké 1,4 cm s bílím středním Sinensis pruhem. Okraje listů jsou ostře pilovité. Kvete bohatě koncem srpna. V květu dosahuje výšky až 2,5m. Miscanthus Strictus Sinensis Miscanthus Undine Trsy podobné Graziella, ale vyšší 1,2 m. Sinensis Listy jsou užší a žlábkovitě složené. Kvete koncem srpna, květní laty jsou načechrané a vzpřímené, stříbřitě narůžovělé, vysoké 1,5-2m. Miscanthus Variegatus Sinensis Miscanthus Yuka Jima Není pravým kultivarem. Sinensis Miscanthus Zebrinus Sinensis Vývoj šlechtění druhu Tento druh je velmi prošlechtěný. Prošlechtěná odrůda Miscanthus Sinensis Zebrinus byla popsána před sto lety. První odrůdy Miscanthus Sinensis Zebrinus, Giganteus, Gracilimus se na Českém trhu objevily ve 30. letech 20. století uvádí tak Vejtasa Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na trhu od roku odrůdy Gracilimus, Strictus, Variegatus, Zebrinus, Silberferder. Vaněk 1982, Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování odrůd Silberferder, Graziella, Gracilimus, Strictus, Variegatus v letech na území České republiky. Odrůdy Adagio, Aethiopien, Arabesque, Autumn Lights, Blondo, Bronzeturm, China, Dixieland, Ferne Osten, Flamingo, Ghana, Goldfeder, Goliath, Gracilimus, Graziella, Grosse Fontaine, Herkules, Hinjo, Juli, Kaskade, Kirk Alexander, Kleine Fontaine, Kleine Silberspinne, Little Kitten, Malepartus, Morning Light, Mt. Washington,

41 Nippon, November Sunset, Pünktchen, Rigoletto, Roland, Rotsilber, Sarabande, Silberferder, Silberpfeil, Silberspinne, Silbertum, Sirene, Strictus, Undine, Variegatus, Yuka Jima, Zebrinus, se začali pěstovat na území České republiky začátkem 21. století uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004, Lane Stipa pennata L. kavyl péřitý Původ: Domácí v jižní a střední Evropě její výskyt sahá až do Himalájí (Darke, 2004). Popis: Vytváří pevné trsy úzkých zelenošedých listů, které jsou vysoké 0,4 m. Lata klásku je úzká a stažená, s nápadně dlouhými 0,2 m ochmýřenými osinami (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Kavyl vyžaduje suchou a propustnou půdu, bohatou na vápník, která může být kamenitá a písčitá. Nemá rád těžkou a mokrou půdu (Kliková, 1999). Použití: Vysazuje se do záhonů se stepním charakterem společně v kombinaci ostatních suchomilných rostlin. Stepní partie s kavylem své uplatnění nachází i v blízkosti umělých vodních ploch nebo na písčitých a štěrkovitých plochách (Kliková, 1999), (Leyhe, 2010) Tab 12. Přehled pěstování Stipa pennata L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003). rok druh odrůda popis Stipa pennata Stipa pennata Stipa pennata Stipa pennata Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998, Opatrná, Součková 2003 uvádí pěstování

42 pouze základního neprošlechtěného druhu Stipa pennata na území České republiky od 40. let 20. století až do současnosti Panicum virgatum L. proso prutnaté Původ: Pochází z vysoko stébelnatých prérií a z otevřených stanovištích USA a jižní Kanady (Nováková, 2004). Popis: krátce výběžkatá tráva vytváří vzpřímené cm vysoká stébla nesou velmi jemné 50 cm dlouhé laty drobných růžových, zelených, růžových či purpurových klásků (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Nelépe se ji daří v humózních, stejnoměrně vlhké půdě na plném slunci. Dobře se jí daří i v sušších stanovištích, kde na podzim ukončuje růst dříve (Nováková, 2004). Použití: Odrůdy prosa se nejlépe začlení do slunných záhonů trvalek. Vysazují se soliterně nebo do malých skupinek v přírodních partiích zahrad, na okraje vodních ploch nebo před skupiny dřevin (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010) Tab 13. Přehled pěstování Panicum virgatum L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1973), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010). rok druh odrůda popis Panicum virgatum Panicum virgatum Panicum virgatum Panicum Strictum Husté vzpřímené trsy matných Virgatum zelených listů jsou vysoké 1,2 m. V květu vysoký 1,6 m Panicum Rehbraun Trsy vysoké 1,1 m. Kvete bohatě od

43 rok druh odrůda popis virgatum poloviny srpna Květní laty jsou řídké. Panicum Rotstrahlbusch Nižší, řídké trsy vysoké 0,7-0,8 m v virgatum Květu jen 1,1 m Panicum Blue Tower Listy zbarvené modrozelené barvy. virgatum V květu dosahuje výšky 2m. Panicum Cloud Nine Vysoká tráva se sivozelenými listy. virgatum Dorůstá do výšky 2 m. Panicum Dallas Blue Vytváří velké stříbrné květenství. virgatum Panicum Hänse Herms Kompaktní kultivar s elegantně virgatum ohnutými listy. Už v červenci listy vybarvují červeně. Panicum Heliger Hain Kultivar se barví do červené barvy. virgatum Panicum Prairie Sky Odrůda s výrazně modrozelenými listy. virgatum Stébla dorůstají výšky 2,2 m. Panicum Red Cloud V květu dorůstá výšky 1,5 m, virgatum vyznačuje se výrazným purpurovým zbarvením. Panicum Rehbraun virgatum Panicum virgatum Rotstrahlbusch Panicum Shenandoah Listy se v létě vybarvují vínově. virgatum V květu dorůstá výšky 1 m. Panicum Squaw Nejmohutnější kultivar, trsy vysoké 1,5 virgatum m. Špičky listů se zbarvují purpurově

44 rok druh odrůda popis Panicum Strictum virgatum Panicum Warrior V květu dorůstá výšky 1,2 m. Trsy virgatum zelených listů získávají na podzim na podzim červený nádech Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1973, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na Českém trhu základní druh Panicum virgatum od roku Vaněk 1982, Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování na území České republiky prošlechtěné odrůdy Strictum, Rehbraun, Rotstrahlbusch v 80. letech 20. století až do začátku 21. století. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Strictum, Rehbraun, Rotstrahlbusch, Blue Tower, Cloud Nine, Dallas Blue, Hänse Herms, Heliger Hain, Prairie Sky, Red Cloud, Rehbraun, Rotstrahlbusch, Rotstrahlbusch, Shenandoah, Squaw, Strictum, Warrior uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Leyhe Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. dochan psárkovitý Původ: Domácí na slunných otevřených nížinách a travnatých plochách v Japonsku a Východní Asii (Darke, 2004). Popis: Jedna z nejkrásnějších okrasných trav vytváří elegantní trsy vysoké 0,6-0,9 m. Obloukovitě převislé, drsné zelené listy přerůstající i metr jsou jen 0,012 m široké. Stébla, dorůstající až 1,20 m, nesou válcovité, dlouze osinaté lichoklasy. Květenství je dekorativní 0,1-0,2 m dlouhé, tmavě fialové až smetanově bílé a kvete již v červnu. Kultivary se množí dělením v květnu až červnu (Stein, 1995), (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Vyžaduje slunné, chráněné a teplé stanoviště s živnou a dobře propustnou zahradní půdu (Böhn, 1988)

45 Vyjímá se izolovaně i ve skupinách v lemových záhonech. Její kráse se podtrhne s výsadbou s trvalkami kvetoucími na podzim a s dřevinami se zajímavým podzimní zbarvením (Leyhe, 2010) Tab 14. Přehled pěstování Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1980), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004). rok druh Odrůda popis Pennisetum alopecuroides Pennisetum alopecuroides Pennisetum Casian V květu dosahuje výšky 0,8 m. Listy se na alopecuroides podzim vybarvují zlatě s červeným nádechem. Pennisetum Caudatum Bíle kvetoucí tráva. V květu dosahuje alopecuroides výšky 1 m. Pennisetum Hameln Odrůda vysoká 0,6 m. Kvete červenci až alopecuroides do září. Vyžaduje slunné a chráněné a teplé stanoviště a živnou dobře propustnou půdu. V chladném období se trsy zbarvují žlutými, oranžovými a červenými odstíny. Pennisetum Herbstzauber Velmi cenný kultivar. Listy se na podzim alopecuroides zbarvují rezavě hnědě. Pennisetum Little Bunny Velmi nízký kultivar, který dorůstá výšky alopecuroides 0,45 m. Kvete v srpnu. Pennisetum Little Honey Listy podélně bíle pruhované. Nižší než alopecuroides Little Bunny. Listy jsou úzké a mají bílé podélné pruhy. Pennisetum Moudry Lesklé tmavě zelené listy. Kvete od září alopecuroides do listopadu. Husté trsy vysoké 0,6 m

46 rok druh Odrůda popis Purpurová květenství na silných stoncích. V Chladných letech nestihne vykvést nebo květenství zůstává částečně ukryta v listech. Pennisetum National Vykvétá vysoko nad listy. alopecuroides Arboretum Pennisetum Japonicum Tvoří vytrvalé, bohaté a husté trsy alopecuroides tenkých, svěže zelených tuhých, drsných a řezavých listů vysokých až 0,7 m. Raší pozdě, až koncem května. Plné výšky dosahuje až koncem června. Kvete velmi pozdě, až koncem září. Lichoklasy jsou světle šedé a huňaté. Na podzim se trsy zbarvují žlutozeleně. Pennisetum Paul s Giant Nejvzrůstnější odrůda, dosahuje výšky alopecuroides 1,2 m. V srpnu kvete krémovým květenstvím. V září se listy barví oranžovými odstíny. Pennisetum Weserbergland Široké a ploché drny jsou vysoké do alopecuroides 0,5 m, listy tmavé, šedozelené. Kvete až v polovině září Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Vejtasa 1980 uvádí na trhu České republiky základní druh Pennisetum alopecuroides mezli lety Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Pennisetum alopecuroides Casian, Caudatum, Hameln, Herbstzauber, Herbstzauber, Little Bunny, Little Honey, Moudry, National Arboretum, Japonicum, Paul s Giant, Weserbergland uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke

47 5.15 Phalaris arundinaceae L. lesknice rákosovitá Původ: Tento druh je jediný asi z 10 druhů tohoto rodu trav, které jsou rozšířeny v oblasti Středomoří. Roste planě v mimořádně vlhkých stanovištích po celé Evropě i u nás v teplejších oblastech (Kliková, 1999). Popis: Je výběžkatá vytrvalá tráva s dlouze plazivými oddenky. Zelené listy jsou široké asi 1,8 cm a lysé. Kvete v červenci až srpnu na olistěných stéblech, které v květu dosahuje výšky až 2 m (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Upřednostňují hlinité až jílovité, vlhčí i mokré, živné půdy na plném slunci. Roste však i v polostínu na sušších místech (Nováková, 2004). Použití: Základní druh se používá ke zpevnění břehů vodních toků a rybníků. Používá se jako půdopokryvná rostlina s výrazně zbarvenými listy se výborně uplatní na březích jezírek a potůčků, před skupinami dřevin a v exoticky řešených partiích (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004) Tab 15. Přehled pěstování Phalaris arundinaceae L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004). rok druh Odrůda popis Phalaris arundinaceae Phalaris Picta Velmi podobný Dwarfś Garters, ale je arundinaceae vzrůstnější. Vysoký porost dorůstá výšky 0,7-1,2 m. Ploché listové čepele jsou drsné a široké, při rašení podélně růžovobílé. Kvete od poloviny června na stéblech vysokých až na 1,2 m. Laty jsou jednostranné, žlutozelené, dlouhé až 0,25 m, nemají estetickou hodnotu. Množí se dělením trsů Phalaris Picta

48 rok druh Odrůda popis arundinaceae Phalaris Tricoclor Podélně bíle pruhované listy, které se arundinaceae vybarvují do růžové, barvy, především v chladných měsících Phalaris arundinaceae Phalaris Picta arundinaceae Phalaris Feesey Listy zelené s výrazným panašováním. arundinaceae Čepele jsou téměř bílé v chladných měsících se zbarvují do růžové barvy. Porost vysoký 0,3 m. Stébla vysoká 0,5 m nesou nevýrazné laty. Phalaris Dwarfś Bíle pruhované listy. Nižšího vzrůstu. arundinaceae Garters Phalaris Tricoclor arundinaceae Phalaris Luteopicta Listy pruhované smetanovo žlutou arundinaceae barvou Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1932 uvádí pěstování Phalaris arundinaceae na území České republiky ve 30. letech 20. století. Vejtasa 1970, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na trhu odrůdu Picta, Tricoclor. Záčátkem 21. století se na Českém trhu objevili tyto odrůdy Picta, Feesey, Dwarfś Garters, Tricoclor, Luteopicta uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke Juncus effusus Linnaeus. sítina rozkladitá Původ: Domácí na vlhkém nebo mokrém stanovišti v oblastech mírného pásma včetně Evropy a Severní Ameriky (Darke, 1998)

49 Popis: Husté a mohutné trsy bezlistých lodyh jsou vysoké až 70 cm. Lodyhy jsou přímé jasně trávově zelené barvy, jsou hladké a bílé vyplněné bílou a nepřerušovanou dření. Kvete od června do srpna asi 5-10 cm pod vrcholem lodyh. Na lodyze se nachází vždy jen jedno květenství (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Sítina vyžaduje vlhké až mokré, na živiny bohaté nevápenité půdy. Snáší i zaplavení do výšky 5-10 cm vodního sloupce. Dobře se ji daří na slunci i polostínu. Sítina je nenáročná rostlina (Leyhe, 2003). Použití: Používá se do přírodních partií velkých zahradních úprav. Vysazuje se soliterně nebo v malých skupinkách na vlhké okraje vodních nádrží a toků na bažinná a vlhká místa s trvalkami a kapradinami (Opatrná, Součková, 2003) Tab 16. Přehled pěstování Juncus effusus Linnaeus. a jeho odrůd na území České republiky dle (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004). rok druh odrůda popis Juncus effusus Juncus effusus Carman s Středně zelené stonky a jemnější Japanese textury než základní Juncus effusus. Juncus effusus Spiralis Spirálovitě stočené tmavozelené lodyhy trčící všemi směry. Dorůstající výšky 0,35 m. Často zachovává kroucený charakter, pokud je pěstován ze semen Vývoj šlechtění druhu Základní druh Juncus effusus se na území České republiky začal pěstovat na přelomu 20. a 21. století. Opatrná, Součková 2003, Darke 2004 uvádí odrůdu Carman s Japanese a Spiralis, tyto odrůdy se začaly pěstovat až po roce

50 5.17 Luzula nivea (Natnu.) DC. bika sněžná Původ: Bika sněžná je domovem v Alpách, ve střední Francii, Pyrenejích a Apeninách (Throll-Kellerová, 1995). Popis: Chudé a řídké trsy tmavě zelené barvy. Listy jsou úzké 4-5 mm na okrajích jsou dlouze hustě stříbřitě brvité, a proto celkový dojem z rostliny je šedý. Trsy jsou vysoké 0,4-0,6 m, téměř stálezelené a nekryjí zcela povrch půdy. Metá a raší téměř současně. Vrcholová květenství jsou výrazně bílá. Kvete bohatě v červnu až červenci. Po odkvětu v létě nutné květenství ostříhat (Opatrná, Součková, 2003), (Stein, 1995). Nároky-stanoviště: Vyžaduje čerstvé humózní hlinité půdy, dobře se jí daří na světle až v polostínu, je zcela mrazuvzdorná (Leyhe, 2003), (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Používá se do malých přírodních partií. Dále se používá do okrajů porostu stromů a keřů, mezi menší dřeviny a roztroušeně mezi trvalky podobných nároků (Opatrná, Součková, 2003) Tab 17. Přehled pěstování Luzula nivea (Natnu.) DC. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003). rok druh Odrůda popis Luzula nivea Luzula nivea Luzula nivea Luzula nivea Schneehäschen Kultivar s bílými květy a stříbřitými listy. Je nižší, v listu vysoký 0,2 m. Kvete v květnu až červnu na 0,4 m vysokých stoncích Vývoj šlechtění druhu Vaněk 1925, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998 uvádí pěstování základního druhu Luzula nivea na území České republiky od roku Prošlechtěná odrůda Schneehäschen se na trhu objevila po roce

51 5.18 Carex conica Boott. ostřice Synonymum: : Carex conica je známa taky pod jménem Carex excisa a Carex digama (Nováková, 2004). Původ: Pochází z Japonska kde je hojně rozšířena v podrostu světlých lesů (Leyhe, 2010). Popis: Má nádherně uspořádané husté trsy, které dorůstají do výšky 0,2-0,3 m. Tmavě zelené listy jsou široké 0,2-0,4 cm a až 0,6 m dlouhé, jsou drsné a tuhé. Květenství není esteticky významné, je na krátkých stvolech. Kvete v červnu a červenci. Na jaře je nutné odstranit z trsu pouze poškozené, nebo suché listy (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Ostřice upřednostňuje propustné, živné, sušší půdy v mírném polostínu (Nováková, 2004). Použití: Nejlépe se ostřice uplatní společně se stínomilnými trávami, zakrslými dřevinami a trvalkami na záhonech v podrostu dřevin. Na menších plochách tvoří listy ostřice široce rozložené listy atraktivní pokryv. Tradičně se používá do orientálních zahradách (Nováková, 2004) Tab 18. Přehled pěstování Carex conica Boott. a jeho odrůd na území České republiky dle (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010). rok druh odrůda popis Carex conica Carex conica Variegata Panašovaná s podélnými pruhy na listech je šířena také pod názvy Himekansuge, Marginata nebo Snowlinw Vývoj šlechtění druhu Základní druh Carex conica a jeho odrůda Variegata se pěstují na území České republiky od 21. století uvádí tak Nováková 2004, Leyhe

52 5.19 Carex grayi J. Carey ostřice Grayova Původ: Roste na zaplavovaných loukách v jarním období. Pochází z jihozápadní části Severní Ameriky (Nováková, 2004). Popis: Ostřice roste v trsech vysokých 0,3-0,8 m. Listy jsou jasně zelené barvy s ostrými okraji. Jsou široké 0,6-1,2 cm a dlouhé 0,3-0,5 m. Listy jsou v horní polovině obloukovitě ohnuté. Květy jsou na trojhranných, olistěných stvolech, které jsou vysoké 0,7-0,8 m. Plodenství je velice atraktivní a velmi trvanlivé. Plod je představován 0,02 m širokými, ostnitými, nejprve světle zelenými, později hnědými kuličkami. Trsy ostřice vydrží svěže zelené až do zimy, ale pak téměř usychají. Na jaře se musí suché listy ostříhat. Raší začátkem dubna a kvete koncem května až srpna, plody se vyvíjejí od září (Böhn, 1988), (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Dobře se jí daří na mírně vlhkých stanovištích, vápenitých a bažinatých půdách. Snáší slunce i mírný polostín (King, Oudolf, 1998). Použití: Ostřice Grayova nejlépe vynikne, vzhlížíli se její volně uspořádané trsy s nápadnými plody ve vodní hladině. Ostřice se používá v přírodně uspořádaných partiích jako je například suché řečiště, břehy jezírek, nebo volné trvalkové výsadby. Exoticky působící plodenství se používá k řezu i na sušení (Nováková, 2004) Tab 19. Přehled pěstování Carex grayi J. Carey a jeho odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), Ondřej, Opatrná, 1997), (Nováková, 2004), (Vejtasa, 2011). rok druh odrůda popis Carex grayi Carex grayi Carex grayi Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Ondřej, Opatrná 1997, Nováková 2004, Vejtasa 2011 uvádí pěstování neprošlechtěného základního druhu Carex grayi na území České republiky od 70. let 20. století až do současnosti

53 5.20 Carex montana L. ostřice horská Původ: Pochází ze světlých lesů, křovin a pastvin z Evropy na Kavkazu v západní oblasti Sibiře na Uralu a Asie (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Popis: Ostřice vytváří, jemné husté trsy vysoké jen 0,1-0,3 m a až 0,5 m široké. Má zelené drsné listy, které jsou velmi úzké 0,2 cm a dlouhé 0,3 m rozložené při zemi do šířky. Je tvořena chabým až převislým stvolem o délce asi 0,2 m. Těsně nad listy je až 4 cm velké květenství složené z 2-4 přisedlých klásků. Kvete v březnu až dubnu okrově žlutými květy. Na podzim se listy zbarvují do hnědočervené barvy, které vydrží do předjaří a později úplně usychají. Začíná rašit na začátku dubna a kvete koncem května (Böhn, 1988), (isbn trávy), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Nejlépe se ji daří na vápenitých a hlinitých půdách. Optimální zahradní stanoviště představují pro kostřavu horskou teplá, slunná až mírně polostinná místa. Dobře se ji daří na zhutněné půdě. Ostřice horská je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Použití: Vhodné jako půdopokryvný prvek pod řídkými stromy nebo na okraj křovin. Používají se jednotlivě nebo v malém počtu. Hodí se do sušších vřesovišť a na okraje trvalkových výsadeb. Může se vysazovat před zídky nebo před úpatí kamenných schodů, mezi kameny na březích, v atriích a odpočinkových koutech (Nováková, 2004) Tab 20. Přehled pěstování Carex montana L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Nováková, 2004), (Vejtasa, 2011). rok druh odrůda popis Carex montana Carex montana Carex montana

54 Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998, Nováková 2004, Vejtasa 2011 uvádí na trhu základní druh Carex Montana od 70. let 20. století až do současnosti Carex morrowi Boott Ostřice japonská Původ: Ostřice je domácí v lesích, nízkých horách ve střední a jižní části Japonska (Darke, 2004). Popis: Stálezelené trsy tuhých, kožovitých, tmavě zelených a lesklých listů dorůstající výšky 0,5-0,8 m a jsou široké 0,6 m. Listy jsou dlouze špičaté a široké 1 cm. Kvete brzo, již v březnu a dubnu. Květy nejsou okrasné hodnoty. Vyrůstají uprostřed trsu, těsně nad listy. Nové listy raší v polovině srpna (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Zahradní, svěží až vlhčí propustná, kyselá a humózní půda.vyžaduje polostín až stín má-li dostatek vláhy snáší i více slunce. V zimě na příliš slunných stanovištích bývá poškozována sluncem, to se projevuje zasycháním listů. Až do vyrašení nových listů je nevzhledná, proto je nutná důkladná zimní přikrývka. Na našem území je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Od poloviny 18. Století se v Japonsku pěstují panašované ostřice. Proto jsou Evropany vysazovány především ve stylově jednoduchých orientálních partiích zahrad. Především mezi kameny, pod pěnišníky a k bambusových plůtkům. Mnohostranně použitelná rostlina rozzáří barevnými listy výsadby stínomilných trvalek. Vytváří zajímavý pás lemující keře, nachází uplatnění i jako dlouhodobý půdopokryvný prvek pod listnatými stromy. Znamenitě zvýrazní syté barvy květů kakostů, dymnivek, nebo petrklíčů a listů jaterníků, škornic či dlužich (Nováková, 2004) Tab 21. Přehled pěstování Carex morrowi Boott a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Phillips, Rix, 1999), (Lancaster, 2004), (Leyhe, 2010)

55 rok druh odrůda popis Carex morrowii Carex morrowii Carex morrowii Variegata Tmavě zelené listy, po okrajích ohraničené krémově bílými proužky. Přezimující kožovité listy mají široce čárkovitý tvar. ohraničené elegantně obloukovitě sklánějí. Dorůstá do výšky 0,3-0,4 m Carex morrowii Aureomarginata Listy s žlutými pruhy. Carex morrowii Variegata Carex morrowii Gilt Odrůda introdukovaná z Japonska s krémově bílými okraji listových čepelí. Carex morrowii Gold Band Širší krémově bílé okraje listů. Carex morrowii Ice Dance Kultivar s širokými krémovými proužky na okraji listů. Carex morowii Fischer s Form Carex morowii Evergold Známá také jako C. oshimensis Evergold. Stálezená vytrvalá tráva, až 0,45 m vysoká. Vytváří široké trsy obloukovytých listů. Trávovité listy jsou 0,3 m dlouhé a úzké, zelené se širokým, krémově bílým středovým pruhem. Snáší teploty do -18 C. Pochází z Japonska

56 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1932, Vejtasa 1942, Vejtasa 1947 uvádí základní druh Carex morowii, který se na území České republiky začal pěstovat ve 30. letech 20. století. První prošlechtěná odrudá Variegata se na trhu objevila v 70. letech 20. století. Odrůdy Aureomarginata, Variegata, Gilt, Gold Band, Ice Dance, Fischer s Form, Evergold se pěstují na území České republiky od 90. let 20. Století až do současnosti Carex muskingumensis Schwein. ostřice muskingumenská Původ: Vyskytuje se na vlhkých a zamokřených a v okraji porostů stromů v Severní Americe, jihozápadně od Velkých jezer až po Skalisté hory (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Ostřice je stébelnatá, krátce výběžkatá, v hustých 0,5-0,8 m vysokých trsech. Početné listy, které jsou uspořádány do tří stran jsou neseny vzpřímenými trojhrannými stvoly. Čepele svěže zelené barvy jsou široké 0,3-0,7 cm a dlouhé 0,1-0,25 m květenství je složeno z 5-12 hnědých klasů. Podzimní mrazíky zbarvují listy do žluté, později nadzemní části usychají. Na jaře je nutné trsy sestříhat. Raší na začátku dubna a kvete od června do srpna. V květu dorůstá výšky 0,75 m. Květy nemají okrasnou hodnotu. Množí se výsevem ze semen nebo dělením trsů na jaře (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Dobře se jí daří v humózních, hlinitých, čerstvě vlhkých půdách. Na slunci nebo v polostínu. Mrazuvzdorný druh (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Použití: Ostřice se vysazuje do orientálních a vodních zahrad, v átriích nebo na březích m alých jezírek. Výborně vypadají vysazené v keramických nádobách. Vysazují se do záhonů společně s letničkami a trvalkami, které mají výrazné květenství. Vysazuje se do skupin před nízké dřeviny nebo pod listnaté stromy vytváří elegantní souvislý porost (Nováková, 2004) Tab 22. Přehled pěstování Carex muskingumensis Schwein. a jeho odrůd na území České republiky dle (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010)

57 rok druh odrůda popis Carex muskingumensis Carex muskingumensis Carex Oehme Zelené listy s úzkým žlutým okrajem muskingumensis dorůstá do výšky 0,5-0,6 m. Carex Silberstreif Dorůstá výšky 0,6 m. muskingumensis Carex Wachtposten Vyznačuje se zvýšenou stabilotou muskingumensis Lodyh. Hustě olistěný kultivar, dorůstá výšky 0,5 m, klásky jsou červenohnědé. Carex Little Midge Dorůstá do výšky pouhých 0,2 m. muskingumensis Vývoj šlechtění druhu Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování základního druhu Carex muskingumensis na území České republiky v 90. letech 20. století. Po roce 2000 se na Českém trhu objevili prošlechtěné odrůdy Carex muskingumensis Oehme, Silberstreif, Wachtposten, Little Midge uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Leyhe

58 6 PŘÍKLADY REALIZACÍ S OKRASNÝMI TRAVINAMI Okrasné trávy se v městské, veřejné zeleni a soukromých zahradách používají ve velkém množství. Vysazují se samostatně, ve skupinách s jinými travinami či letničkami, trvalkami, zakrslými dřevinami nebo jako podrost pod stromy. Využití okrasných trav je mnohostranné. Obr. č.1: Stinný záhon s travinami s kombinací kamene (RE-CYCLING-GARTEN, Tulln), (2012) Obr. č.2: Okrasné trávy v přenosných nádobách (Tulln), (2012)

59 Obr. č.3: Stinný záhon lemující chodník (CHILL-OUT-GARTEN, Tulln), (2012) Obr. č.4: Dělící stěna, osázena trvalkami s okrasnými trávami (Tulln), (2012)

60 Obr.č.5: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (2012) Obr.č.6: Okrasné trávy v podrostu dřevin (Kurpark Oberlaa, Videň), (2011) Obr.č.7: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (2012)

61 7 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo prostudovat všechnu dostupnou literaturu týkající se problematiky pěstování a využití okrasných trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae) Barnhart, sítinovitých (Juncaceae) Juss. a šáchorovitých (Cyperaceae) Juss. A poté zhodnotit vývoj sortimentu vybraných okrasných trav od počátku 20. století do současnosti. Po prostudování dostupné literatury a trvalkových katalogů byla vyhotovena charakteristika vybraných druhů okrasných trav. Byly zjištěny informace o pěstování jednotlivých druhů a kultivarů okrasných trav od počátku 20. století. Základní druh Alopecurus pratensis L. se na území České republiky začal pěstovat po roce Prošlechtěný kultivar Aureus se začal pěstovat začátkem 21. století. Neprošlechtěný Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) se na Českém trhu objevil ve 30. letech 20. století. Odrůda Variegatum se začala pěstovat po roce 1960 a pěstuje se dodnes. Základní druh Arundo donax L. se na našem území začal pěstovat po roce 1940, odrůdy Macrophylla, Variegata po roce Briza media L. se pěstuje od 70. let 20. století, prošlechtěné odrůdy Limouzi, Lutescens se na Českém trhu objevili v posledním desetiletí. První prošlechtěná odrůda Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. Crinum ursi se začala pěstovat na území České republiky v období mezi lety , odrůda Pic Carlit se začala pěstovat po roce 1980 a pěstuje se dodnes, na Českém trhu se objevila začátkem 21. století Colde Buchara. Základní druh Festuca glauca se na našem území pěstuje od 30. let 20. století, první prošlechtěné odrůdy Frühlingsblau, Blausilber se na Českém trhu objevili po roce 1980, odrůdy Blaufink, Silberreiher, Frühlingsblau, Seeigel, Silbersee, Meerblau, Eisvogel, Azurit, Blauglut, Blaufuchs, Blausilber, Daeumling, Elijah Blue, Soehrenwald, Harz se pěstují od roku Základní druh Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. se pěstuje na území České republiky od roku Začátkem 21. století se začali pěstovat odrůdy Variegata, Pallida

62 Neprošlechtěný Helictotrichon sempervirens na Českém trhu byl objeven v roce 1940 pěstoval se až do začátku 21. Století, poté se na trhu objevili odrůdy Pendula a Saphirsprudel. Neprošlechtěný Leymus arenarius se na území České republiky pěstuje od roku 1925 až do dnes. Základní druh Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. Se na Českém trhu objevil po roce 1940, první prošlechtěná odrůda Robustus v 70. letech 20. století a odrůda Alba se na území České republiky začala pěstovat začátkem 21. století. Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. je hojně prošlechtěná okrasná tráva, první odrůdy Miscanthus Sinensis Zebrinus, Giganteus, Gracilimus se na Českém trhu objevily ve 30. letech 20. století a odrůdy Gracilimus, Strictus, Variegatus, Zebrinus, Silberferder v letech , po roce 1980 se na území České republiky začali pěstovat odrůdy Silberferder, Graziella, Gracilimus, Strictus, Variegatus, začátkem 21. století se na území České republiky začali pěstovat odrůdy Adagio, Aethiopien, Arabesque, Autumn Lights, Blondo, Bronzeturm, China, Dixieland, Ferne Osten, Flamingo, Ghana, Goldfeder, Goliath, Gracilimus, Graziella, Grosse Fontaine, Herkules, Hinjo, Juli, Kaskade, Kirk Alexander, Kleine Fontaine, Kleine Silberspinne, Little Kitten, Malepartus, Morning Light, Mt. Washington, Nippon, November Sunset, Pünktchen, Rigoletto, Roland, Rotsilber, Sarabande, Silberferder, Silberpfeil, Silberspinne, Silbertum, Sirene, Strictus, Undine, Variegatus, Yuka Jima, Zebrinus. Neprošlechtěná Stipa pennata L. se na území České republiky pěstujr od roku 1940 až do současnosti. Základní druh Panicum virgatum L. se na Českém trhu objevil po roce 1940 a odrůdy Strictum, Rehbraun, Rotstrahlbusch v 80. letech 20. století. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Strictum, Rehbraun, Rotstrahlbusch, Blue Tower, Cloud Nine, Dallas Blue, Hänse Herms, Heliger Hain, Prairie Sky, Red Cloud, Rehbraun, Rotstrahlbusch, Rotstrahlbusch, Shenandoah, Squaw, Strictum, Warrior. Neprošlechtěný Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng se na území České trhu objevila po roce Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Pennisetum alopecuroides Casian, Caudatum, Hameln, Herbstzauber,

63 Herbstzauber, Little Bunny, Little Honey, Moudry, National Arboretum, Japonicum, Paul s Giant, Weserbergland. Ve 30. letech 20. století se na Českém trhu objevil základní druh Phalaris arundinaceae L. První prošlechtěné odrůdy Picta, Tricoclor se pěstují od roku Záčátkem 21. století se na Českém trhu objevili odrůdy Picta, Feesey, Dwarfś Garters, Tricoclor, Luteopicta. Základní druh Juncus effusus Linnaeus. se na území České republiky začal pěstovat na přelomu 20. a 21. století. Odrůdy Carman s Japanese a Spiralis se začaly pěstovat až po roce Základní druh Luzula nivea se na území České republiky pěstuje od roku Prošlechtěná odrůda Schneehäschen se na trhu objevila po roce Základní druh Carex conica a jeho odrůda Variegata se pěstují na území České republiky od 21. století Carex grayi se n pěstuje od 70. let 20. století až do současnosti. Základní druh Carex Montana se na Českém trhu objevila v 70. letech 20. století a pěstuje do současnosti. Carex morowii se začal pěstovat ve 30. letech 20. století. První prošlechtěná odrudá Variegata se na trhu objevila v 70. letech 20. století. Odrůdy Aureomarginata, Variegata, Gilt, Gold Band, Ice Dance, Fischer s Form, Evergold se pěstují na území České republiky od 90. let 20. století až do současnosti. Základní druh Carex muskingumensis se na trhu objevil v 90. letech 20. století. Po roce 2000 se na Českém trhu objevili prošlechtěné odrůdy Carex muskingumensis Oehme, Silberstreif, Wachtposten, Little Midge

64 8 SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA 8.1 Souhrn V bakalářské práci je popisována problematika vybraných druhů okrasných trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae), sítinovitých (Juncaceae) a šáchorovitých (Cyperaceae). Je zde stručně popsána charakteristika vybraných čeledí. Stěžejní část práce je problematika vybraných druhů okrasných trav a jejich vývoj od počátku 20. století až po současnost. Pozornost je soustředěna především na počátek pěstování jednotlivých kultivarů vybraných trav v České republice od počátku 20. století. 8.2 Klíčová slova Okrasná tráva, odrůda, solitera. 8.3 Summary This thesis is focused on problems with selected species of decorative grasses of family lipnicovitých (Poaceae), sítinovitých (Juncaceae) and šáchorovitých (Cyperaceae). This thesis briefly describe the characteristics of selected families, genera and is mainly focused on the issue of selected species of decorative grasses and their development from the early 20th century to the present. The work is mainly focused on the beginning of each growing grass cultivars selected in the Czech Republic since the beginning of the 20th century. 8.4 Keywords Ornamental Grass, variety, solitaire

65 9 TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK Čeleď (Familia) Taxonomická jednotka, která zahrnuje, příbuzné rody rostlin se společnými znaky (Opatrná, Součková, 2003). Rod (Genus) Botanický název se skládá z rodového a druhového názvu (Lane, 2005). Druh Základní taxonomická jednotka, zahrnuje jedince se společným původem a společnými morfologickými znaky (Opatrná, Součková, 2003). Internodium Část stébla trav, oddělené (nody) kolénky (Opatrná, Součková, 2003). Kolénko (Nodus), uzlina na stéble trav v místě, kde je místo plné (Opatrná, Součková, 2003). Kultivar Tímto názvem se označuje výrazný typ druhu, který byl vybrán z přirozené nebo pěstované populace a v kultuře se udržuje většinou vegetativně (řízkováním, roubováním) (Lane, 2005). Lata Složené hroznovité květenství, jehož hlavní osa je nejvyšší. Po stranní větve jsou na bázi nejdelší a k vrcholu se zjednodušují a zkracují (Opatrná, Součková, 2003). List panašovaný Listy s bílími nebo žlutými proužky či skvrnami (Opatrná, Součková, 2003). Oddenek Podzemní prýt, na kterém často vyrůstají adventivní kořeny a nové nadzemní stonky, slouží přetrvávání nepříznivých podmínek. Používá se pro vegetativní množení (Opatrná, Součková, 2003). Ouška Dva výrůstky, které vyrůstají na rozhraní listové pochvy a čepele (Opatrná, Součková, 2003). Plevy Malé listeny, které jsou na bázi klásků (Opatrná, Součková, 2003). Solitera Samostatně rostoucí rostlina, kteráje nápadnátvarem či barvou (Opatrná, Součková, 2003). Stéblo Dutý stonek, který je kolénky dělený na články (Opatrná, Součková, 2003)

66 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 10.1 Literální prameny BERRY, Susan a Steve BRADLEY. Rostliny pro vaši zahradu. Čes. vyd. 1. Překlad Petra Nerandžičová. Praha: Svojtka a Vašut, 1997, 160 s. ISBN BÖHN, Čestmír. Okrasná zahrada: a její rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, DARKE, Rick. The color encyclopedia of ornamental grasses on CD-ROM: sedges, rushes, restios, cat-tails, and selected bamboos [online]. Portland, Or.: Timber Press, 1998, 1 computer optical disc. ISBN DARKE, Rick. Pocket guide to ornamental grasses. Portland: Timber Press, 2004, 226 p. ISBN X. DOSTÁL, Josef. Nová kve tena CŠSR. Vyd. 1. Praha: Academia, 1989, s. ISBN X. Trávy: lipnicovité, šáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy. Vyd. 1. Ilustrace Jürke Grau. Praha: Knižní klub, 1998, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN Trávy: lipnicovité, šáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy. Vyd. 2. Ilustrace Jürke Grau. Praha: Ikar, 2002, 287 s. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN HRABĚ, František. Trávy a trávníky: co o nich ještě nevíte. Olomouc: Petr Baštan, 2003, 158 s. ISBN KLIKOVÁ, Gabriela. Voda, zahrada a vodní rostliny. 1. vyd. Překlad Zuzana Pavelková. Praha: Grada, 1999, 91 s. Česká zahrada. ISBN

67 KING, Michael a Piet OUDOLF. Gardening with grasses. Portland, Or.: Timber Press, 1998, 152 p. ISBN KUBEČKOVÁ, Věra, Antonín LANTA, Věra MOKRÁ, Markéta MÜLLEROVÁ a Milada OPATRNÁ. Naše trvalky. 2. dopl. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, KRIPPELOVÁ, Terezia. Pozvání do okrasné zahrady. 1. vyd. Tatiana Žáryová. Jan Janda. Bratislava: Perfekt, 1996, 199 s. KRYŠPÍN, Jiří, Věra MOKRÁ, Milada OPATRNÁ a Vlastimil VANĚK. Trvalky v zahradě. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, s LANCASTER, Roy a Martyn RIX. Oblíbené zahradní trvalky. Vyd. 1. Překlad Rudolf Votruba. V Praze: Knižní klub, 2004, 167 s. ISBN LANE, Clive. Kouzlo rozkvetlých zahrad. perfekt,vyd. 1. Překlad Michal Pavlík. 2005, 191 s. ISBN LEYHE, Ulrike. Trávy, traviny a kapradiny: nejkrásnější druhy a odrůdy : výběr, použití, ošetřování. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2004, 95 s. ISBN LEYHE, Ulrike. Trávy a kapradiny: výběr a uplatnění v zahradě, výsadba a péče. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 159 s. ISBN (VáZ.). NOVÁKOVÁ, Alena. Okrasné trávy. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 98 s. ISBN NOORDHUIS, Klaas T. Zahradní rostliny: encyklopedie. 6. vyd. Překlad Miroslav Volf. Čestlice: Rebo, 2008, 320 s. ISBN ONDŘEJ Jan a Milada, OPATRNÁ. Trávníky a okrasné trávy. Vyd. 1. Ilustrace Petr Rob. Praha: Brio, 1997, 128 s. ISBN

68 OPATRNÁ, Milada a Marie SOUČKOVÁ. Pěstujeme okrasné trávy. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2003, 175 s. ISBN PHILLIPS, Roger a Martyn RIX. Nejkrásnější rostliny pro zahradu. Vyd. 1. Překlad Rudolf Votruba. V Praze: Balios, 1999, 320 s. ISBN STEIN], [Bearb. und Erg.: Siegfried. Stauden, Gräser, Farne, Wasserpflanzen. 6., verb. und neu zsgest. Aufl. Braunschweig: Thalacker, ISBN THROLL-KELLEROVÁ, Angelika. Skalky: efektivní uspořádání a správné ošetřování. Bratislava: Nezávislosť, 1995, 127 s. ISBN VANĚK, Josef. Nejkrásnější ozdobou zahrady jsou pereny: Květiny zahradní vytrvalé, jich pěstění a upotřebení. Pardubice, VANĚK, Vlastimil. 100 nejkrásnějších trvalky. Praha: Státní zemědělské nakladateství, Praha, 1982, 295 s. Zahradnický slovník naučný. 1. vyd. Editor František Mareček. Praha: ÚZPI, 1999, 562 s. ISBN Citace trvalkových katalogů Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1932 Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1942 Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1947 Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1970 Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1980 Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku

69 NIKODÉMOVÁ, Zdeňka a Bohumil BRADNA. Ročenka o květnatých loukách Markvartice u Sobotky,

70 11 SEZNAM PŘÍLOH Obr. č.1: Stinný záhon s travinami s kombinací kamene (RE-CYCLING-GARTEN, Tulln, foto autora) Obr. č.2: Okrasné trávy v přenosných nádobách (Tulln, fotoautora) Obr. č.3: Stinný záhon lemující chodník (CHILL-OUT-GARTEN, Tulln, foto autora) Obr. č.4: Dělící stěna, osázena trvalkami s okrasnými trávami (Tulln, foto autora) Obr. č.5: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (foto autora) Obr. č.6: Okrasné trávy v podrostu dřevin (Kurpark Oberlaa, Videň, foto autora) Obr. č.7: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (foto autora) Obr. č.8: Schéma květenství lipnicovitých (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr. č.9: Stavba klasu trávy (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr. č.10: Listová čepel (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr.č.11: Panicum virgatum L. Strictum (foto autora) Obr. č.12: Panicum virgatum L. Shenandoah (foto autora) Obr. č.13: Panicum virgatum L. Shenandoah (foto autora) Obr. č.14: Carex morrowii Boott Ice Dance (foto autora) Obr. č.15: Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. Herbstzauber (foto autora) Obr. č.16: Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. Zebrinus (foto autora) Obr. č.17: Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. Zebrinus (foto autora) Obr. č.18: Luzula nivea (Natnu.) DC. (foto autora) Obr. č.19: Carex Montana L. (foto autora) Obr. č.20: Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. Pic Carlit (foto autora) Obr. č.21: Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. (foto autora) Tab. 23.Popis a použití vybraných druhů rostlin při tvorbě vegetačních prvků v zahradní a krajinářské tvorbě

71 PŘÍLOHY

72 Obr. č.8: Schéma květenství lipnicovitých (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr. č.9: Stavba klasu trávy (Grau, Kremer, Obr. č.10: Listová čepel (Grau, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002)

73 Obr. č.11: Panicum virgatum Strictum (2012) (2012) Obr. č.12: Panicum virgatum Shenandoah Obr. č.13: Panicum virgatum Shenandoah Obr. č.14: Carex morrowii Ice Dance (2012) (2012)

74 Obr. č. 15: Pennisetum alopecuroides Herbstzauber (2012) Obr. č.16: Miscanthus sinensis Zebrinus Obr. č. 17: Miscanthus sinensi (2012) Zebrinus (2013)