KDO MĚ OKRADL O MÉHO BRATRA?

Transkript

1

2 KDO MĚ OKRADL O MÉHO BRATRA? O nás, co jsme opustili Československo KNÍŽKA LIDOVÉHO ČTENÍ Vladimir Oravsky Jaroslav Suk Tomas Kramar Peter Kmec Katharina Oravsky Sandström

3 KDO MĚ OKRADL O MÉHO BRATRA? se může částečně nebo úplně kopírovat a jinak reprodukovat elektronicky, mechanicky, analogově i digitálně, nebo pomocí telepatie nebo jinými dnes ješte neobjevenými způsoby, na papír, plasty, pásky nebo jiné známé nebo dnes ještě neznámé hmoty, v Braillově písmu, ve zvukové nebo obrazové formě: instrumentální hudba, kapela, oratórium, film, video, animace, balet, pantomimické představení, vaudeville a podobně nebo i nepodobně. Jak se zbavit jařma může být použito též v reklamě, v souvislosti s agitací a propagandou... Toto všechno však pouze na základě písemné dohody s oprávněným držitelem práv (copyright) Vladimírom Oravským. Jakákoli podobnost s lidmi nebo zvířaty, živými nebo historickými, je, mé čestné svazácké slovo, neplánovaná, nepředvídaná a tedy nic jiného než náhodná. Kategorie: Společnost Politologie Kulturní historie Přistěhovalectví Vystěhovalectví Emigrace Asimilace Migrace Švédsko Československo Česko Slovensko Okupace Zrada Biografie 2014, Vladimir Oravsky a jednotliví autoři producent Vladimir Aurum Oravsky překlad textů Vladimira Oravského a Kathariny Oravsky Sandströmové ze švédštiny a překlad poloviny textů Vladimira Oravského Kukačka ze Zahradnické 16 ze slovenštiny EWS/Jaroslav Suk [ ewservice@telia.com] překlad textů Tomáše Kramára, Petra Kmeca a poloviny kapitoly Kukačka ze Zahradnické 16 ze slovenštiny Petr Líznar překlad Strindberga a ostatních krátkých textů ze švédštiny, němčiny, ruštiny a angličtiny Vladimir Oravsky obálka Vladimir Aurum Oravsky Nevěřící Tomáš od Michelangelo Merisi da Caravaggio Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš. I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící. I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj. Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili. (Jan 20:24-29) Vydavatelství: FramSteget Bokförlag ISBN

4 Obsah Několik slov k tomuto vydání Vladimir Oravsky 6 Ke čtyřicátému výročí Pražského jara Peter Kmec 11 Darum Schweden Vladimir Oravsky 13 Asanace, agenti a střelený pes Jaroslav Suk 149 Naše teta Kocourková Jaroslav Suk 169 Zakotvit v neznámých vodách Tomas Kramar 176 Jak se zbavit jařma Vladimir Oravsky 191 Kukačka ze Zahradnické 16, Bratislava aneb Kdo mě okradl o mého bratra? Vladimir Oravsky 264 Můj táta jí palačinky s hořčicí Katharina Oravsky Sandström 400 Doslov včerejšek potkává zítřek Vladimir Oravsky 403

5 Katce a Sášence Theodorovi a Vilhelmovi Kerstin Dionýzovi O a Kaťuši O Julce K, Susanne K a Tominovi K Jurovi S a Monice S a Barney Rossetovi, vlastníku slavného vydavatelství Grove Press, držiteli řádu Commandeura umění a literatury Ordre des Arts et des Lettres a držiteli ceny za celoživotní dílo z National Book Foundation, s nímž jsem v New Yorku strávil veselé hodiny při jeho vzpomínkách na sestkání s československými, polskými a švédskými filmovými režiséry. / Vladimir Děkuji Vám všem, kteří jste přispěli k této knize, zvláště Petru Kmecovi, tehdejšímu velvyslanci Slovenské republiky v USA, předtím ve Švédsku, jehož činy dávají naději, že Slovensko je na správné cestě. Velké díky i tobě, Jaroslave Suku a East-West Service, za elitní překlad. Samozřejmě, že děkuji i Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí.

6 Oh but this whole country is full of lies You re all gonna die and die like flies I don t trust you any more You keep on saying go slow! Go slow! [ ] You don t have to live next to me Just give me my equality Everybody knows about mississippi Everybody knows about alabama Everybody knows about mississippi goddam Dr Nina Simone * * * Why do they say I hate my country? And what does that even mean? Am I supposed to hate my town, am I supposed to hate all English people, or my government? And if I do hate my government, does that mean I hate my country? It's a democratic duty to criticize the government. Ken Loach * * * We would accomplish many more things if we did not think of them as impossible. Vince Lombardi * * * If you can't fly then run, if you can't run then walk, if you can't walk then crawl, but whatever you do you have to keep moving forward. Dr Martin Luther King Jr. * * * Pokud je národnost rasa nebo plemeno, pak Švédi nejsou jeden národ. Pokud akciová společnosť je společnosť společných zájmů, pak je Švédsko akciová společnost. Ředitel a král je Francouz a někdy Nor i když mu po domácku říkáme Švéd... Paní ředitelka je Němka. (umí vůbec švédsky?) Nejvýznamnější člověk Švédska je z Finska (Nordenskiöld). Nejbohatší je ze Skotska (Dickson). Nejpřednější státník Švédska je Valón (Louis De Geer). Nejdůležitější básník je z Polska (Snoilsky) a nejlepší švédský historik je z Rakouska (Geijer)... Být Švédem není horší než být něčím jiným, ale není to ani lepší. Je poměrně laciné stát se Švédem; je nutno vyplatit kolek za občanský průkaz. Ale být Švédem je drahé. To stojí... Pohleďte na vaši dluhovou stranu účtu. August Strindberg, Aktiebolaget Sverige i Jörgens Stockholmsbrev, / August Strindberg / Akciová společnost Švédsko v Jörgenových stockholmských dopisech,

7 NĚKOLIK SLOV K TOMUTO VYDÁNÍ Kdo mě okradl o mého bratra? je česká verze knihy Utbrytarkungens knep : eller Hur jag slutade ängslas och lärde mig älska Sverige. Tuto třistašedesátistránkovou knihu velebily recenze v novinách a časopisech a byla i několikrát prezentována ve švédské televizi. Přikládám dvě ukázky z těchto recenzí, především je důležitá ta z BTJ / Bibliotekstjänsten / Knihovní služba, protože zvuku těchto hlasatelských novin naslouchají, nebo jsou nuceny naslouchat, všechny lidové, školní, nemocniční a univerzitní knihovny, a jen takových je ve Švédsku více než jeden a půl tisíce. 9. října 2008 mi napsal Johan Hammarström, vydavatel knihy Utbrytarkungens knep, že se vyšplhala na druhé místo v tabulce nejprodávanějších knih v září 2008, hned za nový překlad Nietzscheho Also sprach Zarathustra : Ein Buch für Alle und Keinen / Tak pravil Zarathustra. Titul knihy Utbrytarkungens knep : eller Hur jag slutade ängslas och lärde mig älska Sverige se dá přeložit do češtiny několika způsoby. Jeden je Triky mistra kaskadéra : aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko, jiný zase je Jak se zbavit jařma. Tato česká verze není doslovným překladem té švédské, protože několik přispěvatelů si nepřálo se prezentovat ve své rodné zemi, ať už je to dnešní Slovensko nebo Česko. Příčiny toho jsou různé a věřím, že četba této knihy ti je odhalí. They'll never want to see a rake or a plow And who the deuce can parlez vous a cow? And how ya gonna keep 'em down on the farm After they've seen Paris? Reuben, Reuben, you're mistaken Said his wifey dear Once a farmer, always a jay And farmers always stick to the hay / Joe Young & Sam M Lewis [How Ya Gonna Keep'em Down On The Farm (After they ve seen Paree?)] Jeden ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista, Svatý Tomáš, známý též jako Nevěřící Tomáš, prohlásil, že Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. Tato Tomášova zdravá pochybnost je jeden z důvodů, proč jsem vybral obraz Nevěřící Tomáš od Michelangela Merisi da Caravaggia pro obálkovou ilustraci knihy Kdo mě okradl o mého bratra? Přestože všechny události této knižní sbírky jsou pravdivé, ne všechny jsou bezprostředně stravitelné. Vlastnost umět být skeptický, není nepotřebná. Vědecká historie, stejně jako školní dějepis vždy byly a i nadále jsou 6

8 v krutém zajetí neexaktního a tendenčního popisování, zkrášlování a očerňování, a toho jsme si my, kteří jsme vyrůstali pod jařmem diktátorského československého komunizmu, obzvláště vědomi. I ty, příteli a čtenáři, při čtení našich příspěvků uvažuj stejně, i když my, kteří jsme je psali, jsme stále ještě pod vlivem jasně vnímatelných a těžce se hojících ran. Ano, je dobré umět si udělat vlastní názor a je dobré polemizovat například s Wikipedií. Jelikož se jakž takž dokážu domluvit švédsky, dánsky, norsky a kromě toho slovensky a česky, mám tedy dostatečné vědomosti k tomu, abych si mohl dovolit být kritický k následujícímu: Švédština je severogermánský jazyk, podobný norštinĕ a dánštinĕ, kterým hovoří většina obyvatel Švédska. Základem švédštiny je de facto dánština a všechny tři jazyky jsou si vzájemně bez potíží srozumitelné. Viz Jenom v této jediné větě je několik nepřesností. Poukážu pouze na dvě. Co je norština? V Norsku jsou dva rovnoprávné jazyky: bokmål (ovlivněný dánštinou) a nynorsk, a jenom mezi nimi je rozdíl značně viditelný a slyšitelný. Mám jeden dánsko-švédský lexikon se položek a tento slovník sám o sobě prozrazuje, že dánština a švédština nejsou vzájemně bez potíží srozumitelné. Faktem je, že i Dáni stejně jako Švédi mají tak rozdílné dialekty ve vlastní řeči, že se může stát, že se obracejí k angličtině, aby se dorozuměli. Ve Švédsku i Dánsku se filmy nedabují, ale tak, jak by to mělo být v každé zemi, používají se titulky. A ty jsou dost nákladné. Pokud by švédština, dánština a norština byly vzájemně bez potíží srozumitelné, žádný distributor by pravděpodobně nevyhazoval milióny za pořízení titulků, a hlavně, výměna kultury mezi Dánskem, Norskem a Švédskem by se rozvíjela víc, daleko, daleko víc. Doufal jsem, že kniha Kdo mě okradl o mého bratra? by byla vydána dvojjazyčně, tedy kapitoly psané Slováky by byly slovensky a čeští přispěvatelé by byli v češtině. Tak jsem to zdůvodnil v předmluvě ke smíšenému vydání: Tiež je viacero dôvodov, prečo je kniha Kdo mě okradl o mého bratra? striedavo písaná po slovensky a česky. Ja chcem prispieť k tomu, aby Slováci nezabudli čítať a písať po česky a naopak. Repetitio est mater studiorum, ako môj tatko Slovák ma opakovane poúčal, a je mi jasné, že bez sústavného oprašovania reči, aj tá bratská sa rýchlo zabudne. Ja napríklad poznám Čecha, ktorý si už nevie spomenúť čo čučoriedka znamená, a taktiež sa stýkam so Slovákom, čo si láme hlavu nad podstatným menom čáp. Jak jsi už zjistil, drahý čtenáři této skromné publikace, nepodařilo se mi to prosadit. Prý dnešní Čech nerozumí slovenštině, přestože slovenština a čeština se téměř objímají. Prosím, připojuji překlad těch slíbených ukázek švédské literární kritiky. 7

9 Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko / Vladimir Oravsky & Tomas Kramar (red.) Vydavatelství h:ström - Text & Kultur, ISBN I. 362 stran. Ke čtyřicátému výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa umožňuje čtenáři kniha Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko setkat se s několika Švédy českého a slovenského původu, kteří utekli do Švédska a vytvořili si tu budoucnost a dvojí etnickou identitu. Přes mnoho počátečních těžkostí se stali úspěšnými a dnes pracují jako lékaři, zubaři, vědečtí pracovníci, ředitelé podniků nebo spisovatelé a režiséři. Kniha začíná dlouhým úvodem Vladimíra Oravského, který nabízí závratně humoruplné čtení a který chválí, ale i silně kritizuje Švédsko. Kniha je poutavě napsaná, s mnoha vtipnými příklady střetu kultur Čechů a Slováků se Švédskem poté, kdy sem přišli jako utečenci po rozbití Pražského jara. Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko by měla přilákat čtenáře různých kategorií, a speciálně lidi, kteří se zabývají problémy přistěhovalců. Kniha je ilustrovaná černobílými fotografiemi, většinou portréty spisatelů knihy a jejich rodinných příslušníků. / Ulf Pauli / BTJ / Bibliotekstjänsten / Knihovní služba. **** Nový obraz Švédska: Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko / Vladimir Oravsky & Tomas Kramar. Vydavatelství h:ström - Text & Kultur, ISBN I. 362 stran. V Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko shromáždili redaktoři Vladimír Oravský a Tomáš Kramár jedenáct utečenců z Československa, okupovaného Sovětským svazem, a nechali je povyprávět o jejich cestě do Švédska, a jak se jejich život vyvíjel v nové zemi. Každý jednotlivý osud je součástí dějin, každý obsahuje cit a napětí, které způsobuje, že já jako čtenář s očekáváním obracím stránku, aby mě fascinoval následující příběh. Podobností je mnoho, především třídní příslušnost, ale jinak je osobní hlas jedinečný a nenucený. Sbírku můžeme přirovnat k aranžmá, při kterém se různé příběhy soustřeďují do celku značně většího, než jeho části. Pro všechny je společné trápení nad přijatým rozhodnutím opustit blízké a milované, pro nejistou budoucnost za hranicemi Československa, s vědomím, že se pravděpodobně nikdy nebudou moci vrátit. Za žízeň po svobodě a život hodný člověka byla zaplacena velmi vysoká cena, poznání, které by se dalo bez větších těžkostí odevzdat utečencům, kteří dnes nazdařbůh opouštějí svoji vlast. České a slovenské hlasy v Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko přispívají velkou měrou i k poskytnutí obrazu Švédska. Přes pocit odcizení, většina přistěhovalců považuje Švédsko za idylickou zemi, ve které jsou domorodí obyvatelé k Čechoslovákům naladěni pozitivně. Je-li tomu tak, je to proto, že jsou Švédi skrz 8

10 naskrz vřelí altruisti, nebo tím chtěli demonstrovat svůj postoj proti okupační moci Sovětského svazu? Těžko říct. Tak či onak, může být zajímavé, v jakém rozsahu pozitivní přijetí, o kterém většina podává zprávu, přispělo k pracovním a osobním úspěchům, o kterých se s malými výjimkami píše. Může tomu být tak, že to, co se od nich očekávalo, když přišli, ve skutečnosti určovalo, jak to s nimi půjde? Pokud to tak je, spočívá na pohostinnosti domorodců ještě větší odpovědnost... Kromě vlastního příběhu redaktora Vladimíra Oravského, má i jeho předmluva výjimečné postavení v tom, že předkládá úplně nové a k zamyšlení velmi podnětné porovnání mezi Československem a Švédskem. Podrobně pozoruje rozdíly a nachází styčné body, které střídavě vedou k sounáležitosti, ale i k opaku. Text je zdrojem, který chrlí zkušenosti a poznatky a obohacuje čtenáře na několika úrovních, a taktéž formuje základ pro všechny ostatní svědectví, a přispívá i k tomu, že je viditelná další dimenze zobrazení hranice vytváří člověk sám! Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko je vyprávěno bezprostředně, jakoby se staří přátelé dělili o své příběhy při džbánku chutného piva, bez postranních úmyslů, beze strachu. Poznal jsem lidi, jejichž odvaha a morálka nemůže nic jiného než imponovat, získal jsem zkrátka nové známosti. / Lars-Göran Söderberg / Tidningen kulturen / Kulturní noviny. Rukopis knihy, kterou právě čteš, jsem zaslal dohromady dvaceti vydavatelstvím na Slovensku a v Čechách. Všem současně, v tentýž horký letní den, den dovolených. Osmnáct odpovědí jsem dostal během dvou dnů a vydavatelé ze šestnácti těchto vydavatelství mi sdělili, že by byli rádi, nebo velmi rádi, pokud by se mnou mohli spolupracovat. To je stejný poměr jakému se mohu těšit v dnešním Švédsku, jenomže ve Švédsku jsem vydal více než čtyřicet knih a na Slovensku a v Čechách jsem debutantem. Jedno z těch dvou vydavatelství, které odmítlo vydat Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko bylo vydavatelství, z něhož jsem dostal odpověď: Dobrý den děkujeme za nabídku. My vydáváme pouze knihy, týkající se bezdomovectví a našich prodejců respektive knihy napsané bezdomovci prodejci Nota bene... Trochu mě to překvapilo. Ne proto, že kniha Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko byla odmítnuta, ale důvod odmítnutí. Chtěl jsem tomuto vydavatelství a jeho čtenářům pomoct a darovat jim celý rukopis. Zaslal jsem tedy obratem slečně Sandře Tordové z redakce Proti prúdu / Proti proudu, která zastupovala toto vydavatelství v tento azurový den, následující rychlé myšlenky:... Byl bych však rád, kdybyste se zamyslela nad následujícím. Během existence ČSSR vládl v této zemi apartheid, segregace: komunisté vydávali pouze své vlastní autory, tedy jenom komunisty nebo ty, kteří s komunizmem sympatizovali nebo proti němu 9

11 otevřeně neprotestovali. Do vyšších společenských postavení, alespoň ve Švédsku, se až donedávna nepřipouštěli přistěhovalci a ženy a Dnes se tomu ve Švédsku každý diví, jak to bylo možné, že společnost akceptovala takové neekonomické konání. Vždyť dnes se ví, že čím víc je vedení podniků smíšené, tím větší zisk je generován, protože takové vedení má více zkušeností, než segregované a kromě toho se i obrací k více a větším populačním skupinám. A tak je tomu ve všem, včetně fotbalu; podívejte se na ty nejúspěšnější družstva, v nich jsou černoši, běloši i Turci, vysocí i nízcí, mladší i starší Že bezdomovci jsou bezdomovci, je částečně způsobeno i segregací, kterou zmiňuji výše, tedy tím, že zámožní nepřipustí, aby se s nimi kde kdo mísil. A proti proudu znamená, že by se tento způsob nazírání na lidi, sdružení a organizace měl popírat a aktivně odstraňovat. Nevypadá to však, že je tomu tak, ba právě naopak. Bezdomoví se příliš nechtějí spojit se mnou, který jsem měl tolik štěstí a dokázal si vybojovat úspěch, i když za hranicemi Slovenska. Pokud vy vytisknete Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko, a využijete široké možnosti reklamy prostřednictvím rozhlasu, televize, novin a časopisů a rozhlásíte, že švédský a mezinárodně uznávaný spisovatel a dramaturg vám daroval rukopis jisté, ve Švédsku velmi úspěšné knihy, pak, pokud to na Slovensku funguje jako na Západě, bude o vás psát každý a budete středem pozornosti. Zadarmo. Bez jediného halíře za drahou reklamu. A to je přesně to, co potřebujete. Nebo se snad mýlím? A Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko vám možná otevře cestu i ke druhým lidem, kteří s vámi sympatizují, ale nevědí, jak se k vám mají přiblížit. Zvažte moje slova a přemýšlejte o mé nabídce, a pokud si myslíte, že na tom, co vám píši, něco je, rád vám pomohu radou při vydání a propagaci Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko. Jsou v ní části, o kterých se bude psát, bez ohledu na to, kdo ji vydá a to je v každém případě pro vydavatele vítané. A kromě toho, předmluvu k tomuto vydání napsal současný velvyslanec Slovenska ve Švédsku Peter Kmec. To má také reklamní hodnotu. S přátelským pozdravem Vladimir Oravsky 10

12 KE ČTYŘICÁTÉMU VÝROČÍ PRAŽSKÉHO JARA V roce 2008 jsme si doma i v zahraničí připomněli 40. výročí událostí, které pronikly do světa pod názvem Pražské jaro. Ve Švédsku je toto slovní spojení velmi známé. Události v bývalém Československu prožívala švédská veřejnost s velkou intenzitou, otevřeně protestovala proti invazi a přijala politické imigranty z tohoto bývalého sovětského satelitu na svém území. Integrací tisíců Slováků a Čechů do švédské společnosti se tak Pražské jaro stalo i součástí historie této skandinávské země. Když jsme na velvyslanectví SR ve Švédsku připravovali sérii vzpomínkových akcí k tomuto kulatému výročí, doslechl jsem se o snaze dvou nadšených krajanů Vladimíra Oravského a Tomáše Kramára posbírat vzpomínky těch, kteří imigrovali do Švédska v důsledku okupace vojsk bývalé Varšavské smlouvy. Hned jsme s Vladom a Tomášem našli společnou řeč a prezentace této publikace se objevila na seznamu oficiálních akcí slovenského velvyslanectví v srpnu Kniha se záhadným, ale zároveň atraktivním názvem Triky mistra kaskadéra : aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád Švédsko si hned získala popularitu v otevřené švédské společnosti a našla si cestu do osobních knihoven nejvyšších politických představitelů ve Švédsku. Dostává se Vám do rukou česká verze této knihy. Je opět společným dílem obětavé práce redakční dvojice Oravský Kramár a autorů jednotlivých životních příběhů. Kniha vychází i díky finančnímu příspěvku Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí, kterému bych chtěl touto cestou poděkovat za vzornou a obětavou práci při podpoře slovenské krajanské komunity v zahraničí. Výpovědi slovenských a českých krajanů ze Švédska jsou obohacením našich historických znalostí o okupačních letech. V životních příbězích je skrytý jejich osobní boj proti tehdejším geopolitickým reáliím. Dnes už víme, že snahy o demokratizaci v bývalém Československu v šedesátých letech byli předem odsouzené k zániku. Pražské jaro však byla jedním z významných mezníků v dlouhodobém boji středoevropských národů proti totalitě. Po událostech 1956 v Maďarsku, 1968 v Československu a 1980 v Polsku se podařilo demokracii a svobodě prorazit do střední Evropy až v roce Byl to těžký zápas a postihl několik generací. Přes mnoho kontroverzních pohledů na rok 1968, vyslaly tyto události do světa jeden nezpochybnitelný signál že středoevropané milují svobodu a nikdy se nesmíří s totalitou a tyranií. Pěstujme si tento symbol, který má silný duchovní rozměr a zároveň velmi rezonuje v zahraničí. Je to moderní biblický souboj Davida s Goliášem převedený do boje malých národů proti jedné z totalitních ideologií. Silný odkaz i pro další generace. Věřím, že tato publikace není poslední svého druhu a podnítí k aktivnějšímu hledání vědomostí o slovenské historii, které jsou roztroušené po celém světě. Vedle 11

13 historické paměti nám krajané poskytují cenné profesionální zkušenosti ze zahraničí v různých oblastech života, které se dají úspěšně využít v našem transformačním procese. Poskytují nám tak možnost poučit se z chyb jiných místo toho, abychom si pravidelně pálili vlastní prsty. Přeji Vám zajímavé a podnětné čtení. Peter Kmec mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Slovenské republiky ve Švédském království 12

14 DARUM SCHWEDEN Když jsem uprchl z Československa okupovaného vojáky Varšavské smlouvy, projel jsem Rakouskem, Západním Německem a Dánskem, v tomto pořadí. Ve všech těchto zemích mi nabízeli politický azyl, který jsem slušně avšak rozhodně odmítal. Protože myšlenky mě táhly k jiné zemi. Warum ausgerechnet Schweden?, ptali se dobrosrdeční Rakušané, Němci a Dánové. Orákulum Severu Olof Rudbeck starší byl svého času setsakra nadaný chlap. Uznávaný vědec, který objevil systém lymfatických žláz a založil to, čemu se dnes říká Linnéträdgården, Zahrada Linného, a byl duchovním otcem šovinistické napyšněné nauky, které se říká rudbeckianismus. Nacházíme se v dějinném období, jež započalo nastoupením na trůn Gustava II. Adolfa roku 1611 a skončilo 30. listopadu 1718 smrtí Karla XII., ve Velmocenské době. Té, kterou Nils Johan Nordström nazval gótským historickým romantismem, podle níž bylo Švédsko pravlastí civilizace, pramatkou všech evropských národů a kultur a švédština sama prajazykem, a která měla svého Goliáše v Olofu Rudbeckovi starším. Jeho švédsky psané tlustospisy Olf Rudbeks Atland eller Manheim sedan Japhetz afkomne slechter ut till hela werlden utgångne äro a jež se v latinském překladu rozletěly do světa pod názvem Olavi Rudbeckii Atlantica sive Manheim vera Japheti posterorum sedes ac patria,... : In romana antea ac scythica, nunc verò latina tantum lingua,... priore multò castigatior edita, anno 1696 hlásaly, že to, o čem Platón psal jako o mystickém ostrově Atlantidě, bylo totožné se Švédskem. Jeho důkazní materiál obsahující ne méně než 102 podobností a shod mezi těmito zeměmi, platí dodnes. Pokud já vím, nikomu se jich nepodařilo najít víc. Čechoslováci a Švédové Existují průzkumy, které za podpory statistiky tvrdí, že ze všech mimoseverských přistěhovaleckých skupin ve Švédsku se Češi a Slováci nejlépe asimilovali. Někdo musí být vždycky nejlepší, ale otázka je, zda Češi a Slováci tuto pozici získali aktivně. Nebo snad nějakého úsilí v tomto směru nebylo zapotřebí, protože odlišnost mezi Československem a Švédskem je stejně velká jako mezi dvěma alkoholiky nebo trapiči svých žen, pokud jde o jejich vztah k alkoholu respektive k lidem. Vzpomínám si Dannyho Smiřického, knižní postavičku Josefa Škvoreckého, kterou nechá vystupovat v pěti knihách Zbabělci, Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských srdcí a Prima sezóna: text o nejdůležitějších věcech života. Zbabělce napsal v roce 1948, ale v komunistickém Československu mu vyšla o deset let později. Prima sezóna: text o nejdůležitějších věcech života vyšla v České republice v roce 1990, ale poprvé byla vydána už v roce 1975 ve Škvoreckého a Salivarové nakladatelství v Torontu, Sixty-Eight Publishers, Corp. Teenager Danny je 13

15 nadšenec kultury a vášnivý milovník jazzu. Je druhá světová válka a Němci vyhlásili i válku proti umění. Ne celému, ale tomu, co nazvali Entartete Kunst. Muzika negrů, jazz, zapadá definitivně pod tento pojem. 3. září 1939 se Švédsko prohlásilo neutrálním, což Joachim von Ribbentrop, toho času německý ministr zahraničních věcí, pochválil. Ti Švédové, kteří otevřeně Německo kritizovali jako Hitlerovský pekelný stroj / Hitlers helvetesmaskin a Nacistické peklo / Nazisthelvetet, tak jako poslanec Ture Nerman a Israel Holmgren, se rychle octli ve švédském vězení. To bylo důvodem, proč němečtí okupanti nerušili Radio Stockholm a Danny mohl ve svém městečku Kostelci vychutnávat jazz. Ve filmu Swing it magistern z roku 1940 vystupuje tehdy 16letá Alice Babs a přestože dostala ve Švédsku přezdívku Slintavka a kulhavka kultury, stala se instantně hvězdou svobody pro Dannyho a jeho současníky. O dva roky později Alice hraje ve filmu En trallande jänta, avšak dvě písně jsou v angličtině, řeči nepřátel, a to samozřejmě Němčouři připustit nemohli. Na scénu vstupuje Inka Zemánková a zpívá tyto písničky švédsky. (Inku Zemánkovou hrají ve švédském rozhlasu dodnes. Například 12. července 2010 vystupovala spolu s Rudolfem Antonínem Dvorským v programu Má láska je jazz.) Je to snad jen náhoda, že snad to nejšvédštější, co existuje, má částečně české příbuzenství? Skoro všechny písně o Pippi Långstrump a s ní složil Čech Georg Riedel a také složil hudbu k filmům o Emilovi Astrid Lindgrenové. I hudba k filmům Världens bästa Karlsson (přeloženo Karkulín je nejlepší) a Děti z Bullerbynu, znělka k televiznímu seriálu navazujícímu na 25 knižních titulů přeložených do 29 řečí, Alfons Åberg, jakož i opera na Strindbergovo libreto, a svita z žalmů Žaltáře a i některé z nejvnitřnějších švédských lidových písní a národních melodií zkomponoval Čech a Bard roku v prvním desetiletí 21. století Riedel. A obráceně: Smetanův národní hudební klenot, symfonická báseň Vltava je velmi nápadně inspirována úvodní pasáží z Östergötlandu pocházející Värmlandsvisan / Píseň Värmlandu. (V závorce budiž poznamenáno, téma z Vltavy je užíváno jako přestávkový signál pražského rozhlasu a izraelská hymna Hatikvah zcela zřetelně staví na motivech Vltavy.) A je jen náhoda, že díla Die Verwandlung / Proměna / Förvandlingen, od Franze Kafky a Milostné léto / En kärlekssommar od Ivana Klímy nafilmovali ve Švédsku? Když se ve Švédsku rozhodnou točit podle české knihy, pak musí kniha něco švédskému publiku říkat, nehledíc na nikoli nedůležitý faktor, s několika výjimkami neprodejnosti švédských filmů v zahraničí, jelikož jsou natolik ne-mezinárodní a současně nejsou výrazně švédské. (Některé úspěšné švédské filmy a seriály propadají dokonce i v sousedních severských zemích.) V americkém filmu The Unbearable Lightness of Being / Nesnesitelná lehkost bytí podle stejnojmenného románu Milana Kundery hrají vedle Daniela Day-Lewise, 14

16 Juliette Binoche, Pavla Landovského, Pavla Slabého, Vladimíra Valenty a světoznámého filmového režiséra Jana Nĕmce i švédské hvězdy filmového nebe, Lena Olin, Erland Josephson a Stellan Skarsgård. Jsou i mnohé další konexe mezi československým filmem a švédským, jako například ta plná vášní mezi Milošem Formanem a Bibi Anderssonovou, ale to co vám teď povím, jste myslím neslyšeli nikdy předtím, protože to pochází přímo z úst švédské divadelní a filmové hvězdy Heleny Bergströmové, a jedná se o film výše zmíněného režiséra Jana Nĕmce, i když v žádných filmových encyklopediích o tom není zmínka. Tento film dostal titul Friends a vychází z divadelní hry Tomodachi, slavného Kóbó Abeho, ano, téhož, který napsal také zfilmované Suna no onna / Písečná žena, Tanin no kao / Tvář toho druhého a Otoshiana / Past. Friends je film švédsko-japonské koprodukce pod vedením Jana Nĕmce. Němec dosadil role s Editou Brychtovou, Dennisem Christopherem, Craig Richard Nelsonem, Svenem Wollterem, Lenou Olin, Stellanem Skarsgårdem... a s Helenou Bergströmovou. Podle Heleny se stalo toto. Bylo to v kanadském Calgary a Jan Němec se zbláznil ( hade blivit knäpp ), zavřel se do svého hotelového pokoje v 65. patře a nechtěl z něj vyjít... Režírovat tedy začal jeden z filmových scénáristů, Švéd Kjell-Åke Andersson. Jelikož však neměl v Kanadě pracovní povolení a nemohl pracovat ani za pouhopouhý calgarský dolar, byl nucen, jen tajně šeptat své instrukce... A tady tě seznámím ještě s jednou věcí, kterou jsi patrně dřív neslyšel: Jan Werich měl hrát roli úhlavního nepřítele Jamese Bonda, Ernsta Stavro Blofelda, ve filmu You Only Live Twice / Žiješ jenom dvakrát, což je jeden z řady téměř nekonečného filmového seriálu bondovek. S Werichem bylo natočeno několik scén a on se dokonce účastnil i fotografování pro publicitu filmu. Producenti však konstatovali, že Werich není dostatečně padouchovitý, naopak že připomíná pohádkového dědečka a proto ho nahradili Donaldem Pleasencem. Oficiálně prohlásili, že Werich náhle ochořel. Proč vůbec Werichovi nabídli roli Blofelda? Stavro Blofeld skoro vždycky vystupuje s bílou angorskou kočkou a čaroděj Jana Wericha ve filmu Vojtěcha Jasného, Jiřího Brdečky a Jana Wericha Až přijde kocour měl na Západě kultovní pozici. A je to jen čirá náhoda, že ten nejvíc rozdírající film o Augustu Strindbergovi a jeho infernální krizi natočil Stanislav Barabáš, slovenský filmový režisér, který navíc nikdy ve Švédsku nebydlel? A jak vysvětlit, že nikde jinde než ve Stockholmu nezaznamenal film českého režiséra Miloše Formana One Flew Over the Cuckoo's Nest / Přelet nad kukaččím hnízdem světový rekord v Guinessově knize rekordů tím, že se hrál jedenáct let v jednom městě bez přerušení. Stal se pro obyvatele Stockholmu tím, čím The Mousetrap / Past na myši, hra lady Mallowan, tedy Agathy Christie, byla pro Londýňany. 15

17 Řada podobných příkladů je dlouhá. Ne, Švédové a Češi se sobě navzájem v mnohém podobají jako jednovaječná dvojčata a je jen přirozené, že Slováci od dávných časů, tedy od doby, kdy si Švédové navždy přivlastnili Codex argenteus, Stříbrnou bibli, říkají Čechům Švédové. Roku 1582 pozval císař Rudolf II. mistra raného baroka holandského sochaře Adriaena de Vriese do Prahy. De Vries tam působil několikrát a svými sochami mj. obohatil krásnou zahradu Valdštejnského Paláce. Roku 1648 Švédové tyto sochy uzmuli a vzali je s sebou jako válečnou kořist. Dánové necítili žádný respekt k vlastnickému právu Švédů a tyto lákavé artefakty výtvarného umění uchvátili. Jelikož však na tomto světě existuje spravedlnost, postupem doby Dánové vrátili české poklady umění. Švédům. Nyní je mohou také Češi obdivovat v barokní zahradě a v anglickém parku v klasicistním paláci Nicodema Tessina staršího na Drottningholmu. (Většinou jen zdálky, bývá tam zavřeno.) A když už, jste u Mälarenu, tak můžete rychle navštívit ještě Univerzitní knihovnu Carolina Rediviva v Uppsale. Je tam jedna z nejcennějších knih na světě, 1600 let starý překlad bible do západní gótštiny napsaný misionářským biskupem Wulfillou z Raveny, Codex argenteus. Tato evangelia napsaná stříbrem na 187 stranách purpurově zbarveného pergamenu a zdobená malovanými arkádami byla dřív na pražském císařském, později presidentském Hradě. Jak se dostala Stříbrná bible do Uppsaly a jak se dostala Ďábelská bible do Královské knihovny ve Stockholmu? Začalo to onou famózní defenestrací v Praze a na další by ses měl zeptat našich českých krajanů z Třicetileté války, polního maršála Johana Gustafa Banéra, polního maršála Lennarta Torstenssona, Lva Severu Gustava II. Adolfa, který bloudě v mlze nalezl svou nesmrtelnost v bitvě i Lützenu 6. listopadu 1632, jeho dcery, královny Kristiny a jejích polních maršálů (V programu světových památek UNESCO Memory of the World jsou čtyři švédské sbírky: Astrid Lindgrenové, Ingmara Bergmana, Emanuela Swedenborga a rodinné archivy Alfreda Nobela. Cílem programu je upozornit svět na jedinečné kulturní dědictví a pomáhat je chránit. Švédská rada UNESCO, Svenska Unescorådet, navrhla a nominovala v březnu 2010, aby do tohoto programu byla zahrnuta i Stříbrná bible. V květnu 2011 bylo Švédům vyhověno a tím získali oficiální potvrzení, že bible patří Švédsku.) Uprostřed září 1999 měla dánská aukční firma Bruun Rasmusen na prodej obraz zvaný Venuše, Amor a amorci. Fredriksborgské muzeum ji koupilo za DKK, protože vedení chtělo postupovat vlastenecky a mínilo, že obraz visel na zámku Fredriksborg už od 17. století. Ale než si Fredriksborgové stačili zabalit umělecký skvost o rozměrech 1,6 x 2,4 m, dalo o sobě slyšet švédské Národní muzeum prostřednictvím své advokátní kanceláře, jež proti dánským prachům postavilo zálohu, kterou stockholmský místní soud tingsrätt obstavil nejen nahou Venuši, ale i 16

18 stejně tak odhaleného Amora a všech pět amorků. Barokní souvislostí je, že tato barokní tuctová cetka dle některých ovšem nejednotných expertů pochází ano, hádáš správně, z Prahy. Spor o umění mezi sběrateli umění 17. století ze Švédska a Dánska může tedy pokračovat dlouho, jelikož neprávo sídlí po obou stranách sporu. Mám pocit, že se Češi a Slováci etablovali dobře i v jiných zemích, kde dominuje kavkazská rasa. Není mnoho průmyslových zemí, kde by se Češi a Slováci nepřimíchali s původním obyvatelstvem a není mnoho současných kultur, kde by Češi a Slováci, stejně jako Švédové a spousta jiných národů, nezanechali své viditelné stopy. Všichni od kulturního novátora Andy Warhola a světoznámého dramatika a scénáristy Toma Stopparda narozeného jako Tomáše Strausslera, přes budovatele obuvního impéria Tomáše, Jana Antonína a Tomáše Jana Baťu a slavnou válečnou reportérku a humanistku Petru Procházkovou k médiovému magnátu Robertu Maxwellovi. Matka i otec Franze Schuberta pocházejí z území dnešní Moravy, otec Roberta Musila byl Čech a sám Robert obdržel titul inženýra na Technické univerzitě v Brně. Nezapomenutelný herec a hollywoodská legenda Peter Lorre se narodil jako László Löwenstein v Rózsahegy, dnešním Ružomberku, Nicholas Sparks, jeden ze třiceti nejprodávanějších současných světových spisovatelů, je německo-českoanglicko-irského původu, zakladatel psychoanalýzy Sigismund Šlomo Freud se narodil v moravském Příboře v německy mluvící rodině pocházející z Haliče, otec Angeliny Jolie je slovensko-amerického původu, matka Paula Newmana se jmenovala Terézia Fecková a byla rodačka z vesnice Ptičie pod Vihorlatskými vrchy v údolí Ptavy, známý americký fotograf Duane Michals je synem českých přistěhovalců, dědeček Stephena Frye se jmenoval Martin Neumann a utekl do Anglie ze Šuran. Dřívější ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová se narodila jako Marie Korbelová v Praze v roce 1937 a se svým dvojím občanstvím je stále českou občankou. President Václav Havel navrhl, aby kandidovala na post prezidenta České republiky. Z Československa pochází mocný americký filmový producent a režisér Ivan Reitman, herec George Voskovec, česko-anglický filmový režisér a zakladatel moderní filmové montáže Karel Reisz, hudební teoretik a učitel Hectora Berlioze, Franze Liszta, Charlese Gounoda a Césare Francka, onen ve Francii a v Bonnu působící Antonín Reicha, operetní skladatelé Rudolf Friml (Oslí serenáda), Oskar Nedbal (Polská krev) a Franz Lehár, žák Antonína Dvořáka a skladatel mj. operety Der Rastelbinder / Dráteník, ve Švédsku známé pod titulkem Slováci, dirigenti Václav Smetáček, Zbyněk Vostřák, Karel Ančerl a Rafael Kubelík, Rafael Schaechter (narozen v Rumunsku, vzdělání však získal a poté působil v Čechách a zemřel v Osvětimi), Gideon Klein, Karel Berman, světoznámí klavírní virtuózové Jan Ladislav Dusík ve světě znám pod jménem Johann Ludwik Dussek ale i Duschek a Düssek, Johann Nepomuk Hummel a Rudolf Firkušný, známý americký rockový hudebník Ivan Král, skladatel a multiinstrumentalista Jan Hammer, zakládající člen mé oblíbené skupiny Weather Report, basista Miroslav Ladislav 17

19 Vitouš, supermodelka, herečka, režisérka, spisovatelka dětských knih, románů a filmových scénářů, the second most beautiful woman of all time Pavlína Pořízková provdaná za hudebníka a hudebního producenta Rica Ocaska. Janě Štěrbákové bylo třináct let, když spolu s rodiči v roce 1968 přišla do Kanady. Její známé práce s masem Vanitas: Flesh Dress for an Albino Anorectic (1987) a Chair Apollinaire (1999), inspirovaly France Fernandeze k návrhu oděvu z masa pro Lady Gaga. Martinu Greenfieldovi bylo 14 let, když ho s celou rodinou, otcem, matkou, dvěma sestrami a bratrem odvlekli do Auschwitzu/Osvětimi a Buchenwaldu z malého východoslovenského městečka. Roku 1947 přišel do USA, začal pracovat jako krejčí a dodnes pracuje ve sve vlastní, známé krejčířské firmě v Brooklynu. Údaje na webových stránkách někdy přehánějí, vím to z vlastních zkušeností, ale pokud jsou ty o panu Greenfieldovi správné, tak mezi jeho známé zákazníky patřili prezidenti Dwight D. Eisenhower, Lyndon B. Johnson, Gerald Ford, Bill Clinton, George W. Bush a Barack Obama a kromě toho ještě generál Colin Powell, senátor Bob Dole, starosta New Yorku Michael Bloomberg, herec Paul Newman a král popu Michael Jackson. Internacionální fotomodelky Daniela Pestová a Eva Herzigová, Karolina Kurková, Petra Němcová, Miss World roku 2006 Taťána Kuchařová, snad ve světě nejznámější dáma vyšší společnosti Ivana Trumpová, vedoucí Nizozemského baletu Jiří Kylián, průkopník černého divadla Bedřich Hannýs, divadelní režisér a jeden ze zakladatelů Divadla za branou Otomar Krejča, vynálezci divadelně-filmově-televizní formy Laterna Magika a Laterna Magika II Alfréd Radok, Emil Radok, Karel Zeman, Ján Kádár, Elmar Klos, Miloš Forman, Ján Roháč a Vladimír Svitáček, kostymérka a spisovatelka filmových scénářů Ester Krumbachová, herec, režisér, scénárista Hugo Haas, světoznámí animátoři filmu Jiří Trnka, Jan Švankmajer a Paul Fierlinger, na Oscara nominovaní dokumentaristé bratři Roko a Adrian Belicovi, kameramani Franz Planer, rodným jménem František Plánička, Jaroslav Kučera a Igor Luther, fotografové Jaromír Funke - průkopník avantgardní fotografie, Jaroslav Rössler, Josef Koudelka, Jan Saudek, Viktor Kolář, Robert Vano a František Drtikol posledně jmenovaný se stal už ve 20. letech světovým jménem díky svým studiím ženských těl, velké jméno plakátů, kostýmů, textilu, šperků a designu interiérů secese Alphonse Mucha, první malíř nefigurativního umění modernismu František Kupka, snad největší jméno německého expresionismu malíř Oskar Kokoschka, barokní rytec, kreslíř a autor leptů Václav Hollar, ve světě znám pod jmény Wenceslaus Hollar Bohemus a Wenzel Hollar, grafik a spisovatel Alfred Kubin, malíř a umělec Jaroslav Kafka, sběratel umění Vincent Kramar, mezinárodní učitel umění, ilustrátor dětských knih a art director v Bohem Press v Curychu Stephan Zavrel, zakladatel muzea hraček a karikaturista Ivan Steiger, umělec a provokatér Barton Lidice Benes, spisovatel a ilustrátor knih a časopisů, umělec a režisér Peter Weiss, narozen v Berlíně, avšak 18

20 s československým občanstvím od roku Weiss bydlel v letech v Londýně, byl zpátky v Praze a roku 1939 se přestěhoval do Švédska. Také Thomas Mann, otec Klause Manna, se stal československým občanem, poté, co ho nacisti zbavili německého občanství. Bertolt Brecht po opuštění Německa v roce 1933 pobýval v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Československu, Švédsku, Finsku, Dánsku, Sovětském Svazu, USA a od roku 1948 v NDR. Giacomo Girolamo Casanova se narodil roku 1725 v Benátkách, ale jako 60letý dostal práci knihovníka u hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna v Dux, dnešním Duchcově. Zde zůstal 13 let až do své smrti v roce Tady také napsal francouzsky svou známou autobiografii Histoire de ma vie, jež vyšla necenzurovaná až v letech Mozartova opera Don Giovanni měla světovou premiéru v Hraběcím Nosticově divadle v Praze koncem října 1787, které se za komunismu jmenovalo Tylovo divadlo a dnes se honosí názvem Stavovské divadlo, a Casanova byl prý Mozartovi velmi nápomocen. Také astronom, astrolog, alchymista a uznávaný výrobce nástrojů Tycho Brahe působil a zemřel na území dnešních Čech, a to v Praze. Podle jednoho často opakovaného mýtu skonal na protržení močového měchýře, neboť nechtěl ze společenských důvodů odejít od stolu dříve než panovník. Tycho Brahe se nikdy a v ničem nenechal vést společenskými, církevními předpisy, ba ani předpisy vědy, naopak. Už jako dvacetiletý ztratil značnou porci vlastního nosu v nedovoleném duelu a od té doby nosil kovovou protézu. O sedm let později se oženil proti všem pravidlům a zvykům s neurozenou Kirstinou Barbarou Jørgensdatter a roku 1597 byl donucen opustit Dánsko, neboť dvůr krále Kristiana IV. a Tyge Ottesen Brahe se ne vždy a ne v mnohém shodli. O tom, co si Joshua Gilder a Anne-Lee Gilder myslí o příčině Braheho smrti, prozrazuje už název jejich knihy, Heavenly Intrigue: Johannes Kepler, Tycho Brahe, and the Murder Behind One of History's Greatest Scientific Discoveries. Roku 1999 hlasovali obyvatelé Skåne o svém největším krajanu, a prvé místo se dostalo Brahemu. V cyklu portrétu České televize Dvaasedmdesát jmen české historie se nachází i Tycho Brahe i jeho zaměstnavatel Rudolf II. Habsburský, římský císař, král český, uherský a chorvatský. Esejista a aforista Gabriel Laub se narodil v Polsku, odešel do SSSR, ale od roku 1948 byl občanem Československa. V srpnu 1968 emigroval do Německa a je pohřben v Izraeli. Agnieszka Holland, polská filmová režisérka, vystudovala FAMU v Praze. Holland napsala scénář a režírovala HBO-film Hořící keř, který měl premiéru v roce 2013 o Janu Palachovi a hlavně událostech mezi jeho blízkými po jeho sebeupálení. Hořící keř, pojednává, jak píše Wikipedie, o advokátce Dagmar Burešové (Tatiana Pauhofová), která podala žalobu na Viléma Nového (Martin Huba) kvůli jeho lživým výrokům o Palachově smrti. Na historickou přesnost scénáře dohlédl Petr Blažek z 19