Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur. Ne Be

Transkript

1 Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Ne Be Ročník / Jaargang: X. Číslo / Nummer: 2 Rok / Jaar: 2008

2 Vydává / Uitgever (MK ČR E 17882): NE-BE Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury Verening voor Vlaamse en Nederlandse cultuur Radhošťská Praha 3 Česká Republika Bankovní spojení/bank: Komerční banka, Praha 2 Číslo účtu/rekeningnummer: /0100 IBAN: CZ SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX Výbor / Bestuur: Jana Červenková: jana.cervenkova@worldonline.cz, Eva Giese: eva.giese@volny.cz, Andrea Havlíčková: a.havlickova@seznam.cz, Veronika Havlíková: info@ntcntc.cz, Ruben Pellar: rpellar@pha.inecnet.cz, Jana Pellarová: pellar@post.cz, Lucie Pittnerová: lucbro@volny.cz, Ladislav Říha: ri-tours@mbox.vol.cz, Piet Schepens: info@agoract.cz, Petra Schürová: schurova@c-box.cz, Lenka Strnadová: lstrnadova@volny.cz, Zuzana Vittvarová: zvittvarova@volny.cz Čestná předsedkyně / Erevoorzitster: Petra Schürová, schurova@c-box.cz, tel./fax: Předsedkyně / Voorzitster: Jana Červenková, jana.cervenkova@worldonline.cz Místopředsedkyně / Vice-voorzitters: Veronika Havlíková, info@ntcntc.cz, tel.: , mobil: Jana Pellarová, pellar@post.cz, tel.: , mobil: Eva Giese, eva.giese@volny.cz Pokladník / Penningmeester: Eva Giese, eva.giese@volny.cz Redakce bulletinu / Redactie van het bulletin: Lenka Strnadová, lstrnadova@volny.cz, mobil: Jesse Ultzen, jesse@iol.cz Knihovna / Bibliotheek: O prázdninách zavřeno / Tijdens vakantie gesloten Adresa / Adres: Nizozemské velvyslanectví / Nederlandse Ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 Kontakt: Ruben Pellar, rpellar@pha.inecnet.cz, mobil: Internetové stránky / Onze web-site: Obálka / Titelblad: Kašna / De fontein, zámek Manětín / het kasteel Manětín, foto Boris Poláček ~ 2 ~

3 SLOVO ÚVODEM Vážení členové NE-BE, milí přátelé, Přicházíme s dalším číslem našeho časopisu. Co zde tentokrát najdete? 27. dubna jsme byli na krásném výletě v západních Čechách. Více se dočtete v příspěvku Sylvy Alderliesten. Místa, která jsme navštívili, si můžete navíc prohlédnout ve fotoreportáži s fotkami Borise Poláčka. V dubnu se uskutečnilo další setkání členů, tentokrát v café amsterdam. Večer úspěšně zorganizoval náš člen Mirek Pavel a zájemců se sešlo opravdu hodně. Na podzim se můžete těšit na další setkání. V květnu opět přijeli studenti ze školy Coenecoop College z Waddinxveenu, Nejdříve byli v Pelhřimově a potom strávili několik dní v Praze, kde prožili jeden večer opět v rodinách. Letos jsme takových hostitelů měli jedenáct. Někteří z nich nám o svých dojmech napsali do časopisu. 11. června uspořádalo velvyslanectví Nizozemského království a divadlo Archa kolokvium u příležitosti 40. výročí Pražského jara na téma integrace v nové vlasti. Diskuse s nizozemskými Čechy a českými Nizozemci se zúčastnil mimo jiné i státní ministr Max van der Stoel a ministr pro evropské záležitosti Frans Timmermans. Byl to příjemný večer se spoustou zajímavých osobností. Více se dočtete v tomto čísle. České a vlámské dějiny mají mnoho společného. V obou zemích například dominovala po určitou dobu jiná řeč, než byl jazyk domácího obyvatelstva. Podrobnosti se můžete dozvědět v příspěvku Andrey Havlíčkové Vlámské hnutí a České národní obrození. Co nás čeká na podzim? 18. října přijede na pozvání Nebe, Nizozemské ambasády a Vlámského literárního fondu do České republiky známý novinář a spisovatel Geert van Istendael. Bohatý program zahájíme 18. října večerem v kavárně Krásné ztráty, na který Vás srdečně zveme. Pro účastníky zde bude připraven dárek: český překlad knihy Belgický labyrint. V dalších dnech pak autor navštíví ještě Brno a Olomouc. V tomto čísle bulletinu najdete ukázky z překladu autorovy další knihy Moje Nizozemsko. V tomto čísle jsou dále dva inzeráty s nabídkou práce a výzva k zaplacení členského příspěvku za rok Příspěvek se nezvyšuje. Prosím sdělte nám, pokud chcete členství zrušit, nebo pokud máte novou ovou adresu. Těšíme se na vaše názory a ohlasy! Hezké léto a podzim Vám přeje Jana Červenková ~ 3 ~

4 INFORMACE PRO ČLENY Milí členové Ne-Be,!!! SPLATNOST ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU!!! Upozorňujeme naše členy, že členský příspěvek na rok 2008, který činí stále 450,- Kč (200,- Kč pro studenty a důchodce) pro členy z České republiky a 19,- EURO pro členy v Nizozemí a Belgii, je splatný nejpozději k Platbu lze provést bankovním převodem na účet společnosti číslo /0100 vedený u Komerční banky Praha - náměstí Míru, Italská 2, Praha 2, SWIFT: KOMBCZPPXXX. Kód IBAN: CZ Ve zprávě pro příjemce uveďte prosím vaše příjmení. Dárek Jako dárek obdržíte od sdružení Ne-Be český překlad knihy Belgický labyrint od Geerta van Istendaela. Knihu si můžete vyzvednout buď od září v knihovně Ne-Be, nebo na říjnové přednášce Geerta van Istendaela v kavárně Krásný ztráty. Pozor: Prosím sdělte nám, pokud chcete členství zrušit, nebo pokud máte novou ovou adresu. Velmi nám tak usnadníte práci. Adresa pro toto sdělení: petra.panusova@seznam.cz S pozdravem, Eva Giese, pokladní Knihovna otevřeno opět od září Pro individuální konzultace a výpůjčky během prázdnin kontaktujte Rubena Pellara: rpellar@pha.inecnet.cz mobil: ~ 4 ~

5 CO SE CHYSTÁ V ŘÍJNU 2008: Návštěva spisovatele a novináře GEERTA VAN ISTENDAELA v České republice Sobota 18. října, 18.00: Praha - vystoupení v kavárně Krásný ztráty Úterý 21. října: Olomouc - přednáška na Univerzitě Palackého Středa 22. října: Brno - přednáška na Masarykově univerzitě Ukázku z autorovy knihy Moje Nizozemsko najdete v Literární příloze. Vážení přátelé, Jak se již stalo tradicí, usiluje Ne-Be i tento rok o zprostředkování setkání se současným nizozemsky píšícím autorem. Letos za laskavé podpory nizozemské ambasády a vlámského literárního fondu a ve spolupráci s univerzitami v ČR, kde se vyučuje nizozemština, a s Nakladatelstvím Lidové noviny plánujeme návštěvu Geerta van Istendaela. V Praze se s ním budeme moci setkat v baru Krásný ztráty v neděli 18. října 2008, v dalších dnech pak navštíví Brno a Olomouc. Tento poslední Belgičan se českým čtenářům představil v roce 1998, když jeho Belgický labyrint vydalo nakladatelství Cinemax. Další jeho práci vydalo ke konci roku 2007 Nakladatelství Lidové noviny. Jedná se o knihu fejetonů Mé Nizozemsko, kde Van Istendael svým nezaměnitelným stylem představuje svým krajanům a každému, kdo má zájem, Nizozemsko tak, jak ho ještě neznáme, případně v souvislostech, které by nás hned tak nenapadly, ani kdybychom byli ochotni dát si tu mravenčí práci s dohledáváním všech souvislostí. V Istendaelových úvahách protíná historie sociologii, jazykověda poezii, narazíte na hudbu, malířství i teologii, dozvíte se i něco z botaniky a koho by nic z toho nelákalo, může si alespoň vychutnat pravou nizozemskou žitnou či likér Beerenburg nebo si uvařit nizozemskou hrachovou specialitu. V Literární příloze najdete jen malý závdavek, ilustrující jak autorovu nelibost vůči všemu obecně bezvýhradně obdivovanému, tak jeho lásku k poezii a rodnému jazyku. Těšíme se, že o dalších tématech budeme moci s tímto nemilosrdným kritikem a zároveň skvělým, erudovaným a zábavným společníkem diskutovat osobně při jeho návštěvě v naší zemi. Jste srdečně zváni!!!! Za Ne-Be Jana Pellarová ~ 5 ~

6 TISKOVINY A ČASOPISY/ PERS EN TIJDSCHRIFTEN Zijn ter beschikking in de bibliotheek van Ne-Be./Jsou k dispozici v knihovně Ne-Be. ONS ERFDEEL 1/ Dichten voor eigen parochie (Stadsdichters in Nederland en Vlaanderen) - Het Nederlands als een Islamitische taal? - Op de Antillen en Aruba is het Nederlands een vreemde taal - Vlaamse en Hollandse meesters in Transylvanië - De kracht van het beeld (Een nieuwe geschiedenis van Amsterdam) ONS ERFDEEL 2/ Ontzuiling in de Lage Landen (Veertig jaar na 1968) - Wat te doen (Het Brusselse model model opnieuw bekeken) - Het Nationale Ballet - Willem Elschot een politiek schrijver? AHOJ januari-april / Tsjechische les in Tsjechië - Stedenbanden ORDE VAN DEN PRINCE 27/3 - Het Huis der Nederlanden in Kaapstad - Institut Neérlandais in Parijs bestaat 50 jaar - Europa leeft als wij het willen - Universitaire verengelsing vooral Nederlands fenomeen Zpracovala/Bijgewerkt door: Petra Schürová KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI VÝLET S NEBEM DO KLADRUB, MANĚTÍNA A PLAS Rok se sešel s rokem, a já už zas pospíchám na vlak v 5.51, ačkoli je neděle. Je dosti frišno, ale zdá se, že se později výrazně oteplí. Po zralé úvaze si dávám rychlé kafe na Masaryčce (menší hala, méně míst k sezení, tedy méně bezdomovců) a ubírám se zvolna směr hlavní nádraží (větší hala, více míst k sezení, tudíž ). Lehce zmateně procházím nádražím a těším se, až bude vylepšeno do reprezentativní podoby. Konečně se mi podaří najít cestu na parkoviště, kam by měl za chvíli přijet autobus pro členy NEBE, jejich rodinné příslušníky a přátele. ~ 6 ~

7 O něco později, než se plánovalo, se autobus vydává směrem na západ. Cesta proběhla hladce, od počátku se nám dostává všelikých informací ohledně Santiniho (vypráví Piet Schepens a tlumočí Ruben Pellar), jeho matky, otce, dědečka atd. Je s podivem, kolik obecně zažitých nepravd se dostalo do učebnic dějepisu, o novinách a časopisech ani nemluvě, ty snad ani nestojí za to číst! Chudák Santini se snad ani Santini nejmenoval. Cesta uběhla jako v pohádce a byli jsme vysazeni přímo před branami kláštera Kladruby. Byl to kdysi klášter benediktinů a založil jej kníže Vladislav v roce Rozkvět kláštera byl ve 14. století nevídaný, patřilo k němu 120 vesnic a 3 městečka. Nezanedbatelný nebyl ani politický význam, přičemž klášter sehrál určitou úlohu v kauze generálního vikáře Jana z Pomuku neboli z Nepomuku, jak si kdo přeje. Husitské války a válka třicetiletá klášteru nijak nepomohly, kdo by to ostatně čekal. Samé ničení, rabování a požáry. Naštěstí vždy následovalo opětovné vystavení. V roce 1785 přišel čas josefínských reforem a využití budov k různým jiným účelům. Postupně zde byla nemocnice, kasárna, útulek pro invalidy, skladiště prachu. Zdálo by se, že už to nemohlo jít s klášterem více z kopce, ale později, když byl majitelem jistý Windischgrätz, byl v klášteře dokonce pivovar a za komunistů tam sídlilo JZD. V roce 1967 se klášter stal majetkem Státního památkového ústavu Plzeň. Skutečně důkladná rekonstukce ovšem začala až po roce Zcela plna dojmů z prohlížení uměleckých pokladů si přesto dovoluji určitou poznámku na okraj, nebo spíš radu pro příště: Už nikdy do kláštera bez zimní bundy! Venku naštěstí svítilo sluníčko, a to přímo na pár laviček, kde bylo lze rozmrznout. Někteří dokonce navrhovali završit umělecký zážitek panákem čehokoli. Vše za nás ovšem vyřešila paní z restaurace, která se toho dne prostě nedostavila. Autobus pokračoval po plánované trase, pěkně malebnou západočeskou krajinou, směr zámek Manětín. Zde bylo nejprve učiněno zadost základním potřebám cestovatelů, vůně řízků nás uvítala snad už na náměstí. Autobus se naštěstí podařilo na náměstíčko zaparkovat, ale bylo to o fous. Město Manětín a zámek jsou velmi staré a slavné. Do historie zámku se nesmazatelně zapsala rodina Lažanských, která se přímo podílela na rozkvětu městečka. Zámek a panství Lažanští získali v rámci pobělohorských konfiskací a obojí měli v držení přes 300 let. Poté, co město a zámek v roce 1712 vyhořelo, pokusili se zámek změnit v reprezentativní šlechtické sídlo. Pozvali si řadu předních umělců, například sochaře Stefana Borowetze a Josefa Herrschera, malíře Petra Brandla, Filipa Kristiána Benthuma a Václava Dvořáka. Momentálně je zámek zařízen jako muzeum přibližující podobu sídla z doby, kdy tam bydleli Lažanští. Naštěstí se podařilo uchovat nebo opravit řadu původních cenných prvků. Nepochybně se za tím skrývá dost práce restaurátorů, zámek byl totiž po řadu let proměněn v byty zaměstananců lesní správy, kteří v zámecké zahradě pěstovali zeleninupro vlastní potřebu. Většinu návštěvníků nejvíce zaujme Velký sál s nepřehlédnutelnými rokokovými freskami. Na zámku je unikátní sbírka 13 obrazů služebnictva a úřednictva manětínské šlechty. Osobně mě dost zaujala zastřešená chodba do oratoře, která vede nad místní komunikací. A také jehelníček na dřevěném podstavci, v tak velkém domě musí být všechno jaksi nadměrné, že. Po prohlídce jsme si individuálně prošli zámecké zahrady a ocitli se zpět na manětínském náměstí a potvrdili si, že se v Manětíně v neděli opravdu nic neděje a není nic dalšího k vidění, kromě zámku, zahrad a pěkných domů na náměstí. Co by člověk chtěl, dnes už tu žije jen pár stovek obyvatel. Pokračovalo se do Plas, což byla pro dnešek poslední zastávka. Čekala nás tam už jen barokní sýpka s věží a dvojitou gotickou kaplí. Přístupná je ovšem jen horní kaple, protože proniknutí venkovního vzduchu by mohlo být fatální pro cenné fresky z roku 1280, které se nacházejí v kapli spodní. Úplně nahoře ve věži se skrývá technické překvapení, velmi složitě a špinavě vypadající hodinový stroj, který uvádí do chodu místní zvony. Když odbíjelo pět, zrovna jsme byli nahoře a prohlédli si ten proces zblízka. A tím byl velmi symbolicky ukončen výlet NEBE. Rychlou návštěvou klášterní chodby jsem si ještě ověřila, že průměrná klášterní teplota je všude stejná a pak už hurá do autobusu. Díky Piete a Rubene a příště nashledanou Sylva Alderliesten ~ 7 ~

8 VÝLET "ZA BAROKNÍ ARCHITEKTUROU ZÁPADNÍCH ČECH" DAGUITSTAP "BAROKKE BOUWKUNST IN WEST-BOHEMEN" KLADRUBY Nový konvent, potřebuje však obnovit Nieuw Konvent, maar aan vernieuwing toe KLADRUBY Interiér impozantního klášterního kostela navržený Janem Santinim-Aichlem Interieur van de indrukwekkende abdijkerk, ontworpen door Jan Santin-Aichl KLADRUBY Starý konvent a chór klášterního kostela Oud Konvent en koor van de abdijkerk KLADRUBY Klášterní kostel Panny Marie De Maria-abdijkerk ~ 8 ~

9 MANĚTÍN Centrální část protáhlé budovy zámku od zahrady Het centrale deel van het langgerekte kasteel vanuit de tuin MANĚTÍN Zámecká brána Het poortgebouw van het kasteel PLASY Konventní kostel v havarijním stavu De abdijkerk in een zeer slechte toestand PLASY Kdo by v této sýpce čekal raně gotickou patrovou kapli? Wie vermoedt in deze schuur een vroeggotische dubbelkapel? PLASY Raně gotická horní kaple De vroeggotische bovenkapel Foto: Boris Poláček, sestavili/samengesteld door Piet Schepens, Andrea Havlíčková ~ 9 ~

10 Kolokvium u příležitosti 40. výročí Pražského jara Proč ses mě nikdy nezeptal, jaké to bylo emigrovat? Velvyslanectví Nizozemského království a Divadlo Archa uspořádaly 11. června kolokvium u příležitosti 40. výročí Pražského jara. Od odpoledních hodin jsme měli možnost být svědky debat a rozhovorů na téma integrace v nové vlasti. Diskuse s nizozemskými Čechy a českými Nizozemci se zúčastnil mimo jiné i státní ministr Max van der Stoel a ministr pro evropské záležitosti Frans Timmermans. Program měl tři části. První část moderoval Tomáš Vrba (mimo jiné založil roku 1993 českou sekci Asociace evropských novinářů AEJ). Moderoval debatu o emigraci z osobního a existenčního hlediska. K diskusi si pozval Borise Dittricha, historika Hanse Rennera, rozhlasového moderátora Martina Šimka a architekta Zdeňka Zavřela. S mnohými z těchto českých Nizozemců jsem se setkala poprvé, a tak se u některých blíže zastavím. Boris Dittrich patří již ke druhé generaci českých Nizozemců. Narodil se v roce 1955 v Utrechtu. (Jeho otec, který byl také hostem kolokvia, opustil Československo v roce 1948.) Studoval kriminalistiku, psychologii, dějiny umění a výtvarné umění v USA a práva na Univerzitě v Leidenu. Je předsedou strany D66. Patří již ke zcela integrované druhé generaci, česky nehovoří. Martin Šimek opustil Československo v roce 1968 a žije v Nizozemsku. V současné době se každou noc ze soboty na neděli mezi půlnocí a jednou hodinou vysílá pořad Šimek s Nachts, jehož poslechovost je obdivuhodná (poslouchá ho i ministr Frans Timmermans, jak prozradil). Martin je mladším bratrem Miloslava Šimka. Na otázku Martina Slávkovi, proč se ho nikdy nezeptal, jaké to bylo emigrovat, odpověděl Slávek stejnou otázkou: A proč ty ses nikdy nezeptal, jaké to bylo zůstat? Tím bylo všechno řečeno i odpuštěno. Hans Renner se narodil Působí v Nizozemsku jako profesor dějin střední Evropy na univerzitě v Groningenu. Zdeněk Zavřel se narodil roku 1943 v Praze. Do Nizozemska emigroval roku 1978 a požádal zde o nostrifikaci diplomu ČVUT. Podmínkou bylo vypracování nové diplomové práce. Zdeněk Zavřel ji vypracoval ( Užití sluneční energie v architektuře ) a byl odměněn první cenou v kategorii solární architektury. Mimo jiné vydal publikaci Holandský model bydlení. Po roce 1989 je činný jak v Nizozemsku, tak v Česku. Roku 2006 byl například jmenován děkanem FA ČVUT. Druhou část programu na téma umělecká tvorba v emigraci moderoval Martin Šimek. Ptal se ~ 10 ~

11 zpěváka Jaroslava Hutky, architekta Bořka Šípka, spisovatele Jana Stavinohy a překladatele Keese Merckse. Poslední část programu již byla plně v duchu současnosti. Jan Urban moderoval diskusi na téma integrace v dnešní Evropě. V této části také vystoupila známá spisovatelka Margriet de Moor. Program uzavřel mimořádný host státní ministr Nizozemska Max van der Stoel. O krásná hudební intermezza se postaral Pavel Steidel z Rakovníka, v současnosti jeden z osmi nejvýznačnějších světových kytaristů. Byl to příjemný večer se spoustou zajímavých osobností. Organizátorům i všem účastníkům patří za přípravu velmi zajímavé a přínosné akce srdečný dík. Jana Červenková 20. VÝROČÍ SPOLUPRÁCE SE ŠKOLOU VE WADDINXVEENU Již po dvacáté v Pelhřimově a po deváté se členy Ne-Be Nevěříte? Ale ano, je to tak, spolupráce mezi gymnáziem v Pelhřimově a školou z Waddinxveenu začala již v roce 1988! Letos se tedy v Pelhřimově slavilo, a to již dvacáté výročí! Studenti školy Coenecoop College z Waddinxveenu přijíždějí v rámci studijního projektu na několik dní do České republiky, kde pobývají nejdříve v rodinách v Pelhřimově. Potom stráví několik dní v Praze, kde prožijí jeden večer opět v rodinách. Letos jsme takových nadšených dobrovolníků, většinou z řad členů Ne-Be, měli jedenáct. Někteří z nich nám o svých dojmech napsali krátký příspěvek. Jako doma Návštěva studentů z Waddinxveenu, 14. květen Tak jen doufám, že zůstanu v seznamu i na příští rok. Už jsem si totiž na každoroční setkání se studenty z Waddinxveenu zvykl. (Nizozemským) hostitelem skupinky studentů z Waddinxveenu jsem se stal poprvé vloni. Buď se nedostávalo českých hostitelských rodin, nebo do Česka přijelo moc studentů. Letos mě docela překvapilo, když jsem byl opět osloven a požádán o spolupráci, domníval jsem se totiž, že jsem jen na seznamu náhradníků. A také jsem předpokládal, že na mne byly stížnosti. Na tomto místě ovšem mluvím pouze za sebe, studenti se k návštěvě vyslovují samostatně. ~ 11 ~

12 Role hostitele spočívá v přijetí návštěvy několika děvčat a chlapců; žádná děvčata to vlastně ale nejsou, spíš sebevědomé mladé ženy ve věku asi tak 15 let. Většina chlapců skutečně ještě nejsou mladí muži, ale celkem přátelští puberťáci, což ovšem neznamená, že se nedokážou postarat o bezpečnost přítomných dam. Letošní studenti se cítili hned jako doma, alespoň mi to tak připadalo. Snad k tomu přispělo téměř okamžité servírování bramboračky a svižné dodání lahví na stůl. Jako hostitel jsem velmi ocenil a užil si, že jsem nemusel neustále jít příkladem. Čistě ze zdvořilosti jsem se zeptal, zda někdo náhodou netrpí astmatem či bronchitidou, protože jsem si chtěl zakouřit. Kdepak, odvětili studenti jako jeden muž, my všichni kouříme taky. A vyložili si na stůl své krabičky. Výborně, pomyslel jsem si, tak to s Nizozemskem snad nejde zas tak z kopce. Čas nám u stolu jen letěl. Posléze jsme se dohodli, že na sraz na Náměstí Republiky půjdeme pěšky, abychom se trochu protáhli a případně si dali ještě jednu konzumaci cestou pod kaštany na Letné. Do cíle dorazili mí studenti přesně na čas, tedy v půl jedenácté. Tak jen doufám, že na mne zas nebudou stížnosti a že zůstanu v seznamu na příští rok. Už jsem si na každoroční setkání se studenty z Waddinxveenu totiž zvykl, obě návštěvy byly příjemné a poučné. Jos Wuijts Přeložila: Sylva Alderliesten Host do domu, Bůh do domu Ve středu 14. května jsme pozvali na návštěvu 4 studenty z Coenecoop College z Waddinxveenu v Nizozemsku. Představili se nám předem em: Vážená Ivono, Chtěli bychom se nejdříve představit. Jsme Kees Mathot, Boris Bosselaar, Mariëlle v. Leeuwen & Colette Brouwers. Je nám všem 15 let a chodíme do 4. ročníku HAVO ve škole Coenecoop College ve Waddinxveenu. Jedeme společně do České republiky. Nejdříve strávíme dva dny v Pelhřimově a potom tři dny v Praze. Kees už byl v České republice jednou se svým fotbalovým klubem a strávil tehdy také půl dne v Praze. Praha se mu moc líbila. Byl v Čechách také jednou se svými rodiči a moc si to užil. Boris zde byl třikrát za zimním sportem. Také se mu to moc líbilo. Rádi bychom se s Vámi setkali. Jsme moc zvědaví, co nám řeknete o Praze a České republice. Těšíme se na setkání a doufáme, že o Vás brzy uslyšíme. S pozdravy Kees, Mariëlle, Boris a Colette. A tak jsme připravili kotel guláše s knedlíky, napekli meruňkový koláč s drobenkou a čekali. Studenti přišli se zpožděním a omluvou, že Praha je velké město a oni trochu bloudili. Kees nám odevzdal, kromě dárků od školy, i holandské písničky na CD za sebe a ostatní studenty, aby se mi jejich mateřština lépe učila. Usadili jsme se kolem stolu a pustili se do večeře a představování. Colette by chtěla být malířkou, Marielle ekonomkou, chlapci měli technické ambice. Téma jejich pražského projektu bylo architektura v Praze. Každý z nich měl jiné období: gotiku, baroko, secesi a kubizmus. Velmi důležitou roli při domlouvání sehrála moje švagrová, Olga Sybesma, která žije v Doornu a právě u nás byla na návštěvě. Moje slovní zásoba a ani kuráž zatím na zajímavé rozmluvy nestačí. Porozumění mluvenému slovu však stačilo, abych pochopila, že studenti vidí hlavní rozdíl mezi Čechy a Nizozemci v tom, že Češi většinu času sedí u stolu a konzumují, a když zrovna nekonzumují, konzumaci připravují. Snažili jsme se jim vysvětlit, že u nás stále platí přísloví Host do domu, Bůh do domu a že je tedy očekávání návštěvy spojeno s jakousi sváteční náladou, k níž u nás patří i příprava ~ 12 ~

13 něčeho dobrého. Abych je přesvědčila o tom, že vaření není nic vyčerpávajícího, navrhla jsem jim, že jestli chtějí, mohou si u nás sami během 10 minut připravit ke snídani jablkový štrúdl. Chtěli. Přesunuli jsme se tedy do kuchyně, kde studenti jeden po druhém - začal kurážný Boris - na pomoučeném vále rozváleli listové těsto a naplnili ho jablky, od podzimu nakrouhanými a zmrazenými, do nichž přidali podle chuti cukr, skořici a ořechy. Za 10 minut se už studenty připravené 2 štrúdly nesly do trouby. Než se snídaně upekla, učil můj manžel studenty hrát karty. Jediná karbanice Marielle identifikovala hru, kterou je učil, jako boeren bridge. Colette se zpočátku hrát nechtělo, bála se prohry, ale pak začala vyhrávat a hrála se stejným zápalem jako její kamarádi. Čas utekl jako voda, každý student si odnášel ½ štrúdlu ke snídani a karty, aby si tu hru mohli někdy dohrát. Možná si přitom vzpomenou na návštěvu u nás. Ivona Malijevská Pantofle? Letos poprvé jsem se zúčastnila organizace malé části programu čtyř studentů z Waddinxveenu. Pro ty, kdo o akci ještě neslyšeli, vysvětlím, o co jde. Každoročně vyjíždí skupina studentů čtvrtého ročníku gymnázia z Waddinxveenu do družebního města Pelhřimov. Jsou tam ubytováni u vrstevníků a samozřejmě je pro ně připraven bohatý společný program. Závěr pobytu v Čechách tráví studenti v Praze, kde jsou jeden večer opět v rodinách, aby se ještě seznámili se životem v Praze a okolí. Úkolem každého pražského dobrovolníka je tedy studenty někde vyzvednout nebo nechat dojet k sobě domů, postarat se o večeři a zajistit, aby se mládež zase dopravila do hotelu. Vlastně to bylo docela napínavé. Jestlipak se to celé povede, podaří se nám srazit se na smluveném místě? Půjde vše pěkně jako po másle, stihneme si vyměnit informace, navečeřet se a budou studenti včas v hotelu? Akce se ovšem vydařila stoprocentně. Počasí a veřejná doprava nám přály, byl pěkný teplý večer. Na místo se obě strany dostavily včas a bylo pořád o čem mluvit. Vlastně se prohovořilo leccos. Jen ty dramatické kulturní rozdíly se moc nekonaly. Vlastně došlo jen na známou přezouvací ceremonii v českých domácnostech. Já jsem si nemohla odpustit známý systém jedna sušenka a dost, jak si jej pamatuji z Nizozemska, návštěva oponovala, že to tak není všude. Vlastně ano, na něco se narazilo. Na nadměrné jezení v Česku, to studenty opravdu překvapilo. Třeba to bylo cosi typického pro Vysočinu, která pracující matka v Praze by podnikala výrobu dvou teplých jídel denně a řízku na svačinu? A celkový dojem z této akce NE-BE? Vřele doporučuji případným zájemcům! Troška práce a organizace navíc a dostanete výměnou jedinečnou šanci vybočit z věčného kolotoče domov-práce-domov-spánek. Tak já se tedy hlásím na příští rok zas, přidá se někdo nový? Sylva Alderliesten Už se těším na další ročník! Letos jsem se podruhé zúčastnila akce s holandskými studenty, letos podruhé jsem byla velmi mile překvapena. Podle zkušenosti z minulého roku jsem si s Julií, Robin, Nielsem a Sabrinou domluvila sraz na stanici metra Budějovická, spoléhala jsem na jejich schopnost vyznat se v cizím městě. Ačkoli bylo setkání zpočátku nejisté, dovedla jsem skupinku v pořádku domů. ~ 13 ~

14 Cestou se nadšeně vyptávali na rodinu a nechtěli věřit, že se učím holandsky. Když jsem z angličtiny přešla do jejich rodného jazyka, nezbývalo, než uznat, že někteří Češi opravdu věnují čas studiu holandštiny Mezitím doma vrcholila příprava večeře, mamka uvařila typicky českou čínu, táta nalil domácí bezové víno. Při jídle se povídalo a smálo, studenti překonali únavu z celodenního procházení Prahou a ochotně odpovídali na naše všetečné otázky. Na oplátku se pak zajímali o tajemství výroby vína (zdá se, že jim zachutnalo) a princip fungováni tzv. pijícího ptáka (drinking bird) dokonce si nechali nakreslit plánek, kde se dá toto malé skleněné perpetum mobile v Praze koupit. Když jsme pak přinesli našeho domácího mazlíčka činčilu nadšeně si ji předávali a kroutili hlavami, že takového divného králíka ještě nikdy neviděli. Dvě hodinky u jídla utekly jako voda, pak se návštěva přesunula k počítači, kde se zabrala do psaní mailů a vyřizování vzkazů. Já jsem mezitím obdivovala dárečky spousta česneku, levandulové mýdlo, med, marmeláda a salám s lískovými oříšky. Jen škoda, že nešlo o holandské produkty, dárky prý byly centrální tedy od učitelů. Julia byla smutná, že jsme nedostali nic holandského, a pro příští rok přislíbila, že hostitelům nabídne alespoň ty stroopwafels Když se čas odchodu nachýlil, rozloučili se s rodiči a činčilou a následovali mě na metro, kde jsem je vypustila do víru pražské noci. Setkání bylo moc příjemné, řekla bych, že vřelejší než to loňské studenti opravdu své nadšení neskrývali. Už se těším na další ročník! Petra Panušová Do Prahy se určitě vrátím Po dvou dnech strávených u rodiny v Pelhřimově, odjíždíme ve středu 14. května společně s 45 spolužáky směr Praha. Po rychlé cestě a příjezdu do hotelu Pivovar vyrážíme všichni směr metro. Seznamujeme se s fungováním metra v Praze. Úžasně jednoduché! Všichni to hned chápeme. V Holandsku je systém metra trochu jiný! Rozdělujeme se do skupinek a každá skupina jde se svým doprovodem někam jinam. Já jdu na Hrad. Okamžitě jsem se to Prahy zamilovala. Je to nádherné město! Člověk vidí celé město jako na dlani. Úplně mi to vzalo dech. Myslím, že na nás všechny zapůsobilo kulturní bohatství Prahy hodně silně. A jak se všechno zachovalo! Všude vidíme překrásné budovy, to ani nemluvím o Karlově mostu! Večer jsme šli na večeři k paní C., se kterou jsme se již předem domlouvali mailem. Myslím, že Češi jsou úžasně pohostinní. Moje rodina v Pelhřimově mě přijala s otevřenou náručí a starala se o mne moc dobře. Paní C. v Praze a její manžel byli také moc pohostinní. Výborně jsme se najedli a pak jsme se společně prošli po nočním Vyšehradě. Zcela určitě vím, že se jednou do Prahy vrátím. Svým vyprávěním jsem mamku tak nadchla, že mi slíbila, že až udělám zkoušky, pojedeme spolu na víkend do Prahy. Takže přibližně za rok to krásné město zase uvidím. Carmen Přeložila: Jana Červenková ~ 14 ~

15 NOVÉ PŘEKLADY A KNIHY OLGA KRIJTOVÁ, JANA ČERVENKOVÁ, Učebnice nizozemštiny s 2 CD Nedávno se na českém trhu objevila dlouho očekávaná učebnice nizozemštiny. Jedná se o doplněné a přepracované vydání učebnice Olgy Krijtové (Karolinum 1995). Nově zde najdete doplňkové texty, další cvičení, klíč ke cvičením, nizozemsko-český abecední slovník. Rozsah gramatické části je zachován, je však nově zpracován. Součástí učebnice je zvuková nahrávka v rozsahu dvou CD, která vychází s finanční podporou Nizozemské jazykové unie. Nahrávka obsahuje úvodní texty A, 2 až 3 cvičení, doplňkové texty B, a je namluvena rodilými mluvčími jak z Nizozemska, tak z Flander. Učebnice má třicet lekcí. Každá lekce se skládá z textu A, dále následuje gramatika, cvičení, slovní zásoba a doplňkový text B, který tvoří v první části učebnice jednoduché rozhovory s cílem co nejdříve komunikovat. Ve druhé části učebnice se jedná o krátké autentické texty. Nové doplněné vydání se snaží rozšířit gramaticko překladovou metodu původní učebnice o aspekt komunikativní. Díky českému výkladu gramatiky, slovníku, nahrávce a klíči ke cvičením je učebnice vhodná jak pro jazykové kurzy pod vedením učitele, tak pro samostudium. Z předmluvy k učebnici. Anna Enquist, Návrat domů Návrat domů je poutavý příběh ženy čekající na svého muže, který podniká objevitelské cesty po světě. Elizabeth Cooková se snaží zvyknout si na manželovu nepřítomnost, a když se James Cook vrátí, zvyká si na jeho přítomnost. Pečuje o dům, zahradu, děti, a když jí děti jedno po druhém umírají, pokouší se přežít. James Cook a jeho žena také jsou představiteli osvícenství, jež Anna Enquistová do své knihy mistrovsky vkomponovala. Kniha je velmi podařená po historické, psychologické i literární stránce. Střety dvou světů probíhají ve více vrstvách ženský a mužský svět 18. století, život na pevnině a na moři, život šlechty a obyčejných lidí, svět civilizace v Londýně a divochů v Jižním moři atd. Přestože je kniha převážně vyprávěná z hlediska ženy, nelze hovořit o ženské literatuře. Můžeme ji nazvat románem v myšlenkách románem o životě a smrti, románem o velkém mořeplavci J. C. nebo románem faktu o dvou neobyčejných lidech v době osvícenství. Český překlad Petra Schürová, nakl. Mladá fronta Černá kniha, podle filmu Paula Verhoevena Černá kniha je úspěšný film režiséra nizozemského původu Paula Verhoevena (Soldaat van Oranje, De vierde man, RoboCop, Basic instinkt). Verhoeven se tímto filmem vrací do nizozemské historie, do doby 2. světové války. Ráchel, židovská dívka a později nadějná zpěvačka, se s rodiči a bratrem Maxem přestěhuje do Nizozemska, a když Němci Nizozemsko obsadí, celá rodina se ukrývá. Ráchel je jinde než ostatní členové rodiny a setká se s nimi v okamžiku, kdy se na radu kohosi z odboje rozhodne utéct a přejít na osvobozené území. Při plavbě je jejich člun objeven německou hlídkou a všichni pasažéři, kromě Ráchel, jsou zavražděni. Ráchel se dostane do odboje a dostane ~ 15 ~

16 za úkol proniknout k vysokému důstojníkovi SD a svést ho. Hlavním tématem filmu je motto, že byli i dobří Němci a špatní Nizozemci. Kvalitní obsazení, hudba, osvětlení i speciální efekty. Český překlad Petra Schürová, nakl. Albatros Fik Meijer, Císaři neumírají v posteli Po Gladiátorech vychází v češtině další Meijerova kniha Císaři neumírají v posteli. Sahá od Julia Caesara po Romula Augustula, líčí poslední dny římských císařů. Český překlad Petra Schürová, nakl. Aurora TROCHA HISTORIE Vlámské hnutí a České národní obrození České a vlámské dějiny mají mnoho společného: v obou zemích například dominovala po určitou dobu jiná řeč, než byl jazyk domácího obyvatelstva. Čeština v českých zemích byla stejně jako nizozemština ve Flandrech jazykem prostého lidu. Ti statní elita, šlechta, zámožné měšťanstvo používali němčinu, respektive francouzštinu. České národní hnutí se začalo formovat v období reforem císaře Josefa II. ( ). Díky zrušení nevolnictví se mohli vesničané od roku 1781 stěhovat bez svolení svého pána; jejich děti mohly studovat. V poněmčených městech, kam často odcházeli za prací, díky nim opět zaznívala čeština. Národnostní charakter měst se měnil. Na vznik první fáze českého národního hnutí měly tedy v Království českém rozhodující vliv josefínské reformy. Ve vlámských provinciích tomu bylo jinak. Nizozemsky mluvící obyvatelé, což byla většina Belgičanů, se po belgickém povstání ocitli v podřadném postavení. Hnutí podporující národní jazyk tak nastoupilo, stejně jako proces pofrancouzštění, ihned po převratu (1830). Zpočátku se projevovalo činnostmi literárních spolků. Čeština i nizozemština ve svém vývoji stagnovaly. Kromě toho znamenala germanizace pro Čechy stejně jako pofrancouzštění pro Vlámy i sociální diskriminaci. Z těchto důvodů musely být národní jazyky obrozeny, měly dosáhnout stejné úrovně jako němčina/francouzština. K tomu byl nutný spisovný jazyk: Národní hnutí však nejdříve stálo před otázkou, jaký jazyk vlastně kodifikovat tehdejší mluvený jazyk, dialekt, nebo starší, tištěný, např. středověký jazyk? Tento proces bývá nazýván selekcí. Někdy se dokonce objevily snahy o vytvoření umělého jazyka (například pokus o moravštinu na počátku třicátých let devatenáctého století nebo konstrukt jedné společné řeči pro Čechy a Slováky). Kodifikace byla vleklým procesem s mnoha rozdílnými názory a učenými diskusemi. Jak probíhala v praxi? Pojďme si popsat kodifikaci češtiny. Po bitvě na Bílé hoře vznikla ve vývoji českého jazyka propast. Čeština tedy musela být obrozena a postavena na roveň němčině. Nejvýznamnější postavou této fáze byl Josef Dobrovský ( ), který se stal zakladatelem n ové spisovné normy češtiny. Tehdy byla největším problémem její rozkolísanost, neexistovala žádná obecná mluvnice, spisovná forma. Vedle toho nabíraly v osmnáctém století obludných ~ 16 ~

17 rozměrů puristické tendence. Puristé se obecně snažili očistit jazyk od slov, která nebyla dostatečně česká nebo nizozemská, a vymýšleli pro ně nové, ryze české, respektive nizozemské ekvivalenty. V českých zemích se v této činnosti vyznamenal mimo jiné Jan Václav Pohl, ve Flandrech pak Guido Gezelle. Vynikající filolog a vědec Josef Dobrovský se zabýval studiem češtiny a dějinami české literatury. Za ideální základ češtiny považoval jazyk druhé poloviny šestnáctého století, tzv. veleslavínskou češtinu (Daniel Adam z Veleslavína, ). Provedl v ní však řadu změn, které odpovídaly tehdejšímu trendu ve vývoji jazyka. Rázně odmítal návrhy diletantských puristů a přijímal pouze ta slova, která utvořili básníci a lingvisté podle jazykových pravidel. Rovněž Vlámské hnutí se zpočátku zabývalo pouze jazykovědou (a také literaturou). Navzdory významné jazykové politice krále Willema neovládali Vlámové jazyk natolik dostatečně, aby ho mohli používat v různých situacích, jak se dočteme v knize Willemynse a Daniëlse. Stejně jako v Čechách musela být především učiněna přítrž nejednotnostem v gramatice a pravopise. Iniciativu převzala Maetschappy tot bevordering der Nederduitsche Tael- en Letterkunde, neboli Společnost na podporu nizozemského jazyka a literatury, založena Janem-Baptistem Davidem en Janem F. Willemsem v roce Otázka, jaký jazyk se má stát základem pro kodifikaci, vedla ve Flandrech k dlouholetému jazykovému konfliktu ukončenému až roku Nizozemsky smýšlející integracionalisté (Willems) stáli proti partikularistické skupince Vlámů ze Západních Flander (Pieter Behaegel a Leo de Foere, ale také vlivný básník Guido Gezelle). Willems a spol byli pro jazykovou jednotu se severním Nizozemskem, na rozdíl od partikularistů, kteří si přáli národní svébytnost vůči Nizozemsku zdůraznit i z hlediska jazyka a obhajovali proto vlastní jižní nizozemštinu. V případě jihonizozemštiny však nastal problém: který dialekt z které oblasti má být pokládán za směrodatný? Západovlámští partikularisté pro základ vlámštiny samozřejmě zvolili západovlámskou variantu. Integracionalisté však zvítězili: v roce 1844 byl zaveden oficiální pravopis, který se téměř plně shodoval se severonizozemským. Obě hnutí si zpočátku kladla za cíl podporu a výzkum národního jazyka, kultury a literatury. Vlastenci svůj jazyk a národ nejprve bránili, později přešli do ofenzívy a snažili se pro ně získat více práv. Stejně jako z vlámského, tak i z českého vlasteneckého jazykově-kulturního hnutí se po roce 1918, respektive 1848, stalo masové lidové hnutí s politickými požadavky. Hlavní prameny: Beheydt, Ludo: Taal en culturele identiteit. Čornej, Petr: Vše podstatné z českých dějin. Encyclopedie van de Vlaamse Beweging. Hroch, Miroslav: Evropská národní hnutí v 19. století; V národním zájmu. Janssens, Guy Marynissen, Ann: Het Nederlands vroeger en nu. Kočí, Josef: České národní obrození. Willemyns, Roland Daniëls, Wim (red.): Het verhaal van het Vlaams. De geschiedenis van het Nederlands in de Zuidelijke Nederlanden. Andrea Havlíčková (z diplomové práce "De Vlaamse Beweging en de Tsjechische Nationale Wedergeboorte", Nederlandistika Praha) ~ 17 ~

18 LITERÁRNÍ PŘÍLOHA - LITERAIRE BIJLAGE Geert van Istendael, Moje Nizozemsko, přeložila Jana Pellarová, nakladatelství Lidové noviny, 2007, (ukázky: Tulipány, Knihovnička) Geert van Istendael, Mijn Nederland, naar het Tsjechisch vertaald door Jana Pellarová, uitgeverij Lidové noviny, 2007, (fragmenten: Tulpen, Boekenkast) Tulipány Tulpen Nemám rád tulipány. Jsou na můj vkus příliš dokonalé. Příliš hladké. Příliš umělohmotné. A také příliš humpolácké. Existuje tu silné pokušení používat tulipán jako metaforu pro Nizozemsko. Nizozemsko ale rád mám, takže vade retro, pokušení. Zmiz! Je všeobecně známo, že tulipán pochází z přece jen ne tak Blízkého Východu. I další holandský emblém, větrný mlýn, pochází z Východu, a národní symbol, který je neprávem opomíjen, totiž doutník, pochází také z daleka, až z Ameriky. Dokonce ani Vilém Oranžský není nizozemský. Narodil se v Německu a své přízvisko má po jednom jihofrancouzském městě. Tak snad jen ta jalovcová je produktem vlastní bahnité země. Ale zpátky k tulipánům. Odvezena z hor Pamíru, z Iránu, z Ázerbájdžánu a Arménie, nemohla se tulipánová cibulka dostat dále na západ než k Haarlemu. Za Kennemerskými dunami už leželo moře. Avšak květina, pojmenovaná po tureckém turbanu, nalezla mezi Bloemendaalem a Lisse svůj druhý domov. Zimy tu byly chladné, noci studené, v teplejší zeměpisné šířce by zahynula. Stalo se v pozdním šestnáctém století, někdy kolem samého počátku Republiky, že si vyslanec rakouského císaře v Osmanské říši přivezl z Konstantinopole do Evropy několik tulipánových cibulí. Prý skončily až u muže, který byl ve Vídni pověřen péčí o císařskou zahradu. Jmenoval se Carolus Clusius, a nebo vlastně Charles de l Escluse. Pocházel z pikardského města Atrechtu, studoval v Lovani a v Montpellier a platil za jednoho z největších učenců své doby. Clusius byl však protestant a tahle víra nebyla u Habsburků zrovna oblíbená. Odstěhoval se proto do Leidenu. Tady zasadil v botanické zahradě poprvé tulipánové cibulky do nizozemské půdy, alespoň pokud pomineme dřívější pěstování Ik heb een hekel aan tulpen. Ze zijn me te glad. Te glad. Te plastic. Te plomp ook. De verleiding om de tulp als metafoor van Nederland te gebruiken is groot. Maar ik heb géén hekel aan Nederland, integendeel. Vade retro, verleiding. Verdwijn. De tulp komt, dat is overbekend, uit het toch niet zo Nabije Oosten. Ook dat andere embleem van Holland, de windmolen, komt uit het Oosten, en het nationale symbool dat ten onrechte wat in diskrediet is geraakt, de sigaar, komt van ver, van Amerika. Zelfs Willem van Oranje is niet Nederlands. Hij werd geboren in Duitsland en zijn achternaam heeft bij van een Zuid-Franse stad. Slechts de jajem is een product van eigen modder. De tulp dus. Uit de bergen van Pamir, uit Iran, Azerbeidzjan en Armenië weggevoerd, kon de bol bij Haarlem niet verder westwaarts. Achter de Kennemerduinen lag de zee. Maar de bloem die genoemd was naar de Turkse tulband vond tussen Bloemendaal en Lisse een tweede vaderland. De winters waren er koel, de nachten koud, op een warmere breedtegraad zou hij weggekwijnd zijn. Het gebeurde in de late zestiende eeuw, omstreeks het prille begin der Republiek, dat de ambassadeur van de Oostenrijkse keizer bij de Verheven Porte enkele tulpenbollen naar Europa bracht uit Constantinopel. Ze zouden zijn beland bij de man die in Wenen aangesteld was om voor de keizerlijke plantentuin te zorgen. Hij heette Carolus Cluslus, eigenlijk Charles de I'Escluse. Hij was afkomstig uit de Picardische stad Atrecht, had in Leuven en Montpellier gestudeerd en gold als een van de grootste geleerden van zijn tijd. Maar Clusius was een protestant en dat geloof lag moeilijk bij de Habsburgers. Hij verhuisde naar Leiden. Daar heeft hij in de hortus botanicus voor het eerst bollen in Nederlandse grond gestopt, tenminste, als we afzien van vroegere kweek in de ~ 18 ~

19 v jižním, bohužel Španěly dobytém Nizozemí, kde se tulipány již vyskytovaly v Antverpách, Bruselu a Mechelenu. Clusius se snažil vypěstovat všemožné barvy a formáty, což mělo nepřehlédnutelné následky. Dnes tvoří pětinu celkového nizozemského vývozu zemědělské produkty a z nich nejdůležitější jsou výrobky okrasného pěstitelství, 14 procent z celkového obratu, zboží za téměř sedm miliard euro. V roce 2003 vyrábělo okrasné cibuloviny téměř dva tisíce pět set pěstitelských závodů. Květinová burza v Aalsmeeru je největší obchodní budovou na světě. Nabízejí zde své zboží pěstitelé z celého světa. Každý den tu dvacet milionů květin změní majitele. V roce 2003 se v Aalsmeeru prodalo více než šest set milionů tulipánů. Lépe se prodávají už jen růže. Vyberte si nějaký jarní den, ať už slunečný nebo deštivý, to nehraje příliš velkou roli, pokud možno něco mezi tím, slunce, které náhle vykoukne z mraků, a sedněte na vlak z Leidenu do Den Helderu, přes Hillegom a Heiloo a Anna Paulowna. Široké pruhy ohnivé červeně, sírové žluti a temné fialové se táhnou až k obzoru. Toto není tlumená šeď bambulek na dveřích, vlhká čerň holých stromů, skromná zeleň pastvin, tohle není Kalvínova bradka, toto je hodující záliba v nádheře osmanských kalifů. A tím vším se mohou mé oči kochat, protože kdysi mírumilovný botanik z Pikardie svěřil v Leidenu zemi pár cibulek. Ovšem neuplynulo ani pár desítek let od jeho prvních pěstitelských pokusů, a už vyvolal tulipán v mladém nizozemském národě poprask. Historici nazývají tento jev tulipánovým šílenstvím nebo tulipománií nebo také tulipánovou horečkou. Ve dvacátých a třicátých letech sedmnáctého století se stejně masově jako horečně spekulovalo při obchodu s tulipánovými cibulemi. A jestliže se zprvu obchodovalo pouze s cibulemi, začali brzy pěstitelé prodávat i výhonky, neboť poptávka rostla rychlostí blesku. Kolem roku 1634 zašla situace tak daleko, že se začaly prodávat cibule v předstihu. Doba mezi nákupem a dodávkou se stále prodlužovala a nedalo se zabránit tomu, že se začaly na cibule prodávat opce, a to ne ednou, ale dvakrát, třikrát nebo i vícekrát. Postupem doby se staly cibule zcela fiktivními a mezi lidmi sem tam putovaly cáry papírů se sliby. Ceny rostly závratnou rychlostí, někdy o více než sto procent během jednoho roku. Pěstitelé i obchodníci přicházeli na buben, lidé se vzdávali i posledních kusů oblečení pro cibule, které ještě ani zuidelijke, helaas door de Spanjaard heroverde Nederlanden, waar de tulp al gesignaleerd was in Antwerpen, Brussel en Mechelen. Clusius deed proeven om allerlei kleuren en formaten te verkrijgen. De gevolgen waren niet te overzien. Vandaag bestaat een vijfde van de totale Nederlandse export uit landbouwproducten en daarvan zijn de sierteeltproducten de belangrijkste, 14 procent van het totaal, goed voor bijna zeven miljard euro. In 2003 waren er bijna tweeduizendvijfhonderd teeltbedrijven bloembollen aan het kweken. De bloemenveiling van Aalsmeer is het grootste handelsgebouw ter wereld. Kwekers uit de hele wereld bieden er hun waar aan. Iedere dag wisselen twintig miljoen bloemen van eigenaar. In 2003 werden in Aalsmeer meer dan zeshonderd miljoen tulpen verkocht. Alleen rozen doen het beter. Neem op een voorjaarsdag, mooi of regenachtig, dat heeft weinig belang, liefst iets tussen de twee in, zon die plots door wolken breekt, neem de trein van Leiden naar Den Helder, via Hillegom en Heiloo en Anna Paulowna. Brede banden vuurrood, helgeel en pimpelpaars strekken zich uit tot aan de horizon. Dit is niet het gedempte grijs van de treksloten, het natte zwart van kale bomen, het bescheiden groen van de wei, dit is niet de baard van Calvijn, dit is de feestende prachtlievendheid van Ottomaanse kaliefen. Op dat alles kan mijn oog zich verheugen omdat ooit de serene botanicus uit Picardië in Leiden bollen aan de aarde toevertrouwd heeft. Maar nauwelijks enkele jaren na zijn eerste kweek al slaat de tulp de jonge Nederlandse natie met waanzin. Historici noemen het verschijnsel tulpengekte of tulipomanie of ook tulpenkoorts. In de jaren twintig en dertig van de zeventiende eeuw werd even massaal als koortsachtig gespeculeerd in tulpenbollen. Werden eerst alleen bollen verhandeld, al gauw begonnen de kwekers uitlopers te verkopen, want de vraag steeg pijlsnel. Omstreeks 1634 was het zover dat bollen op termijn werden verkocht. De tijd tussen aankoop en levering werd steeds langer en het was niet te vermijden dat opties op bollen werden doorverkocht, niet één keer, maar twee keer of drie keer of meer. Op den duur waren de bollen fictief en werden stukken papier met beloftes doorgeschoven. De prijzen klommen als vuurpijlen, soms meer dan 100 procent in één jaar. Kwekers en kooplui werden geruïneerd, mensen gaven de kleren van hun lijf voor bollen die niet eens bestonden. In februari 1636 raakten de prijzen ~ 19 ~

20 neexistovaly. V únoru 1636 se ceny zhroutily. Za týden byly akcie neprodejné. Šílený obchod s větrnými zámky zastavila nakonec až státní správa. Platné kontrakty šlo odkoupit za hubičku, pěstitelé nemuseli nic dodávat, ale ponechali si své cibule, a koho to zruinovalo, mohl si v příkopu u cesty počkat, až přijdou lepší časy. Státní správa zasáhla rychle, drasticky a očistně. Tulipánová horečka vykazuje značnou podobnost s elektronickou bublinou, která měla prasknout o tři a půl století později, tedy nedávno. Ovšem co si holandští regenti v té době uvědomovali jasně a co si naši dnešní regenti uvědomit tvrdohlavě omítají, je věc následující: volný trh je jako vzteklý pes. Vypusťte ho ze řetězu a sežere vás i s chlupama. To však není ten důvod, proč nemám rád tulipány. Příliš mi připomínají řetězce typu Blokker, Zeeman nebo Hema. Pěstitelé se mohou snažit, jak chtějí, korunní lístky zkroucené, znepokojivé zářivé barvy, mě neobměkčí. Tulipán snesu pouze ve stádiu, kdy už je skoro odkvetlý, kalich se mu odevzdaně rozvíjí a první okvětní plátky opadávají. To se raději spokojím se zimolezem mnohoprstým. Viz také: Dřeváky; Mlýny in vrije val. Na een week waren de effecten onverkoopbaar geworden. De waanzinnige windhandel werd gestopt door de overheid. Vigerende contracten konden voor een schijntje worden afgekocht, de kwekers hoefden niets te leveren, maar behielden hun bollen en wie geruïneerd was, kon in de goot gaan zitten wachten op betere tijden. De overheid had snel, drastisch en afdoende ingegrepen. De tulpengekte vertoont veel gelijkenis met de elektronicaluchtbel die drie en een halve eeuw later, onlangs dus, uit elkaar zou spatten. Maar wat de Hollandse regenten toen zeer duidelijk beseften en wat ons aller regenten nu hardnekkig weigeren voor ogen te zien is dit: de vrije markt is een razende hond. Laat de vrije markt uit haar kooi en ze vreet je op, met huid en haar. Niet daarom echter heb ik een hekel aan tulpen. Ze zijn me te Blokker, te Zeeman, te Hema. De kwekers mogen proberen wat ze willen, de kroonbladeren laten rafelen, verontrustende kleuren laten opvlammen, het kan me niet vermurwen. Ik vind een tulp alleen draaglijk als zijn bloei bijna voorbij is, als zijn kelk krachteloos open begint te vallen en hij een eerste blad verliest. Geef mij maar de veelvingerige kamperfoelie. Zie ook: Klompen; Molens Knihovnička Regál mrtvých Nizozemců Gerrit Achterberg: Potencionál Přes nenasytnou času rovinu Rotuje dálka za starou odměnu. Studených front v noci měla by ses bát. Ledový déšť ve špendlících dolů sněží. Hluboko v domě stráž prvočísla drží A síla hlouposti základnou se může stát Boekenkast Plank dode Nederlanders Gerrit Achterberg, 'Potentieel' Over de hongervlakte van de tijd roteert de verte om een oud profijt. Uw koudefronten naderen vannacht. De ijzel buiten laat zijn spelden vallen. Diep in het huis waken de priemgetallen en heeft het fundament zijn dommekracht. Hans Andreus: Poslední báseň kde jsem já i s tím světlem mým i tvým, když počíná se pád v nepokrytě nepojmenovatelné? Hans Andreus, 'Laatste gedicht' waar blijf ik met dat licht van mij, van jou, wanneer het vallen, weg in het onverhoeds onnoemelijke begint? ~ 20 ~

21 J.C. Bloem: Listopad Stále listopad, stále lijavec, Stále mé prázdné srdce, stále. J. C. Bloem, 'November' Altijd november, altijd regen, Altijd dit lege hart, altijd. Gerard den Brabander Ó malé duše plné skrývaného smutku, Kde každý příběh nechal stopu po zármutku, Zde žádný lidský hlas již více nepromluví, Aniž by hodinový strojek srdce nezlomil svými slovy; Gerard den Brabander O kleine zielen vol gedempt verdriet, waar elk verhaal zijn kommer achterliet, er kan geen menselijke stem meer spreken zonder 't klein uurwerk van een hart te breken; Gerbrand Adriaenszoon Bredero: Píseň Řekni mi, řekni, přítelko má, Proč stále ukrýváš se? Snad proto, že tě v lásce chovám, Jsi tolik plachá v tomto čase? Gerbrand Adriaensz. Bredero, 'Lied' Zegt mij, zegt mij, vriendinne, Waarom verbergt gij u? Omdat ik u beminne, Zijt gij daarom zo schuw? Cees Buddingh : Modrobřich Já jsem malý modrobřich A jednou zajdu na svůj hřích A vyschnu jako v létě pramen A bude ze mě modrý kámen. Amen! Amen! Amen! Cees Buddingh', 'De blauwbilgorgel' Ik ben de blauwbilgorgel, Eens sterf ik aan de schorgel En schrompel als een kriks ineen En word een blauwe kiezelsteen. Ga heen! Ga heen! Ga heen! J.B. Charles: Umělohmotné sluneční brýle Střechy starých domů na náš pokyn Zahoří červení zrajících jahod J. B. Charles, 'De zonnebril van plastic' De daken van de oude huizen gaan op onze wenk zacht aarbeienrood gloeien... Jan Engelman Já stál na horách vysokých, nad údolím jak padlý sníh, však v čelo měl jsem vpálené znamení hříchů staletých. Jan Engelman Ik stond op hooge bergen, het dal was wit als sneeuw, maar op mijn voorhoofd droeg ik de zonde van de eeuw. Hans Faverey Jakmile sněžnou sovu spatřím v letu, O štěstí mohu mluvit, že stále jsem tu. Hans Faverey Zodra ik een sneeuwuil zie in het echt, mag ik van geluk spreken dat ik leef ~ 21 ~