Význam znaleckého posudku v trestním řízení

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Bakalářská práce Význam znaleckého posudku v trestním řízení Richard MITÁŠ Akademický rok : 2007/2008 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Význam znaleckého posudku v trestním řízení zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Richard Mitáš

2 Mé poděkování patří vedoucímu diplomové práce doc. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, Ph. D. za cenné rady, připomínky a ochotu, se kterou vůči mně vystupoval. 2

3 OBSAH 1. Úvod Definice znaleckého posudku Znalec Charakteristika postavení znalce v českém trestním řízení ve světle platné právní úpravy a její rozbor Pojem Znalec zapsaný v seznamu znalců a znalec přibraný ad hoc Formy uplatnění odborných znalostí v trestním řízení Znalecká činnost Odborné vyjádření Konzultace Expertízy prováděné příslušnými policejními pracovišti (kriminalisticko-technická činnost) Znalecký posudek Přibrání znalce Obligatorní přibrání znalce Prohlídka a pitva mrtvoly Vyšetření duševního stavu Fakultativní přibrání znalce Formální a obsahová stránka přibrání znalce Účast stran Poučení znalce Vymezení úkolů znalci Konzultant znalce Lhůty k vypracování znaleckého posudku Odměna znalci Odpovědnost znalce Znalecký posudek provedený ústavem Provádění důkazu znalcem Stadia činnosti znalce Příprava posudku Vypracování posudku Skladba znaleckého posudku Vzájemné porovnání odborného vyjádření a znaleckého posudku Pohled na míru věrohodnosti výsledků znaleckého zkoumání a hodnocení znaleckého důkazu Hranice mezi právním a technickým charakterem chápání problému a posouzením věci Znalecké posudky v praxi Závěr Resumé Seznam použitých pramenů

4 1. Úvod Cílem mé bakalářské práce je zhodnocení úlohy a významu odborného vyjádření a znaleckého posudku v trestním řízení. Dále se chci zaměřit na popsání problematiky, která souvisí s opatřením znaleckého důkazu. Ve své práci se budu nejprve zabývat osobou znalce, tedy tím kdo může znalecký posudek provést, jelikož k vyjádření důležitých informací ze zajištěných důkazů, k jejich správnému pochopení a vyvození správných závěrů je potřeba aplikovat poznatky z vědy, techniky, umění i řemesel, a to prostřednictvím specifických metod a postupů. Těmito specifickými odbornými znalostmi disponuje omezený okruh odborníků, a právě oni umožňují vydělení podstatných informací a jejich zpřístupnění pro orgány činné v trestním řízení. Jsou tedy zprostředkovateli mezi vědou a těmito orgány. Řešení kriminálních deliktů je velmi úzce spojeno s odbornými znalostmi znaleckých subjektů z různých oborů znalecké činnosti. Posouzení události těmito odborníky orgánům činným v trestním řízení slouží jako podklad pro jejich rozhodování a k provádění řady právních úkonů. V následující kapitole se věnuji druhům znalecké činnosti, kdy využívání odborných poznatků při vyšetřování trestné činnosti poskytuje orgánům činným v trestním řízení, ale i ostatním subjektům, značné možnosti k objasnění události. Je zřejmé, že díky využívání technických prostředků, postupů a odborných znalostí znalců lze vyřešit mnohé okolnosti a na základě nich pak zjistit objektivní pravdu o události. Nejrozšířenější formou využívání odborných poznatků při řešení např. dopravních nehod je provádění technických expertíz v rámci znaleckého zkoumání, u násilných trestných činů jde naopak o znalecké zkoumání z oboru soudního lékařství. Znalecký posudek nebo odborné vyjádření jsou tedy vyžadovány v případech, kdy pro objasnění věci jsou potřebné odborné znalosti z určitého oboru, kterými nedisponuje orgán činný v trestním řízení. Z tohoto důvodu další část práce pojednává podrobněji o znaleckém posudku i porovnání a rozdílech mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Zbývající kapitoly práce obsahují problematiku hledání hranice mezi právním a technickým charakterem chápání problému a posouzením věci a pohled na míru věrohodnosti výsledků znaleckého zkoumání. V závěru se pokusím zaujmout stanovisko k důležitosti znaleckého zkoumání v trestním řízení jako standardního důkazního prostředku. 4

5 2. Definice znaleckého posudku V odborné literatuře lze nalézt několik definicí znaleckého posudku. Jako nejvýstižnější považuji následující definici: Znalecký posudek je samostatným důkazním prostředkem, kterým si orgány činné v trestním řízení nebo strany opatřují od osob nebo orgánů k tomu zvláště odborně způsobilých znalců, odborné skutkové poznatky. 1 Znalecký posudek je tedy produktem, výsledkem znalecké činnosti znalce, kterou se rozumí ve smyslu zákona znalecká činnost před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, jakož i znalecká činnost prováděná v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. Je to vyvrcholení činnosti znalce a zachycuje průběh a výsledky znaleckého zkoumání. Znalecký posudek podává znalec zpravidla v písemné formě, výjimečně ústně do protokolu. Musí zachycovat ve stručné formě celý průběh a výsledky zkoumání včetně vyvozených závěrů, obsahujících odpovědi na otázky položené znalci. 2 Náležitosti znaleckého posudku a proces opatření si znaleckého důkazu jsou stanoveny právními předpisy a budou popsány v následujících kapitolách. 1 Císařová, D., Fenyk, J., Kloučková, S. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, s

6 3. Znalec 3.1. Charakteristika postavení znalce v českém trestním řízení ve světle platné právní úpravy a její rozbor Postavení znalců v trestním řízení je vymezeno zákonem a v současné době je upraveno: - zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestním řádem), ve znění pozdějších předpisů, - zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O dokazování znalcem v trestním řízení platí tedy předpisy trestního řádu, zejména 105 až 111 a pokud jde o hlavní líčení, též ustanovení 210 až 215. Postavení znalců v trestním řízení je odvozováno z ustanovení 12 odst. 6 trestního řádu, který vymezuje, kdo může být stranou v trestním řízení. Postup při provádění důkazu pak upravuje trestní řád. Postavení znalce v českém právním systému, zejména však v trestním řízení, pak můžeme stručně charakterizovat takto: - Znalec v trestním řízení není procesní stranou. - Nemá procesní postavení svědka. - Výslech znalce v trestním řízení je prováděn podle speciálního ustanovení 3. - Každý znalec musí být poučen podle speciálního ustanovení 4. - Znalec má právo na zvláštní součinnost orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku 5. - Posudek vypracovaný znalcem je zvláštním druhem důkazu v trestním řízení 6. - Znalec podává znalecký posudek v trestní věci, s jejímiž skutečnostmi nemůže být obeznámen jako svědek či zúčastněná osoba, ale seznamuje se s nimi dodatečně v rámci trestního řízení trestního řádu trestního řádu trestního řádu 6 89 odst. 2 trestního řádu 6

7 Zákon o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhláška k němu se omezuje víceméně na postup při výběru znalce, na otázky náhrady nákladů vynaložených znalcem v souvislosti se znaleckých posudkem a odměny za podání posudku. Ve vyhlášce se upravují také náležitosti posudku. Na činnost znalců však dopadají i významná ustanovení řady dalších právních norem. Jedná se zejména o zvláštní skutkovou podstatu trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle 175 trestního zákona. Z dalších právních norem které dopadají na činnost znalců lze uvést 58 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, upravující vyšetření duševního stavu mladistvého, ale i ustanovení zdánlivě nesouvisejících právních norem jako jsou normy týkající se např. oceňování majetku a další, jakož i ustanovení mimo trestní řízení a to ustanovení správního řádu nebo občanského soudního řádu Pojem Jak již bylo uvedeno, znalec je osoba rozdílná od procesních stran a orgánů činných v trestním řízení, osoba se speciálními vědomostmi a v určitém oboru lidské činnosti, kterou orgán činný v trestním řízení přibírá za tím účelem, aby na podkladě svých odborných znalostí objasnila skutečnosti důležité pro trestní řízení, jejíž objasnění takových odborných znalostí vyžaduje. Většina laické veřejnosti považuje znalce za experta. Tyto pojmy je třeba ale odlišit, jelikož výsledky práce experta jsou zpravidla určeny subjektům, jimž je posuzovaná problematika blízká, nejen z jeho oboru a oborů návazných. Způsob práce experta je dán jenom jeho úvahou a podklady pro práci si může opatřovat způsobem, který uzná v daném případě za vhodný. Naproti tomu znalec by měl prostřednictvím znaleckého posudku problematiku určitého oboru přetlumočit do formy, jež je pochopitelná pro orgány činné v trestním řízení i pro subjekty, jichž se výsledek týká. Přitom způsob jeho práce musí být v souladu se zásadami procesního řízení upravených trestním řádem správního řádu 7

8 K tomuto řízení musí být znalec vybaven nejenom znalostmi svého oboru, ale musí také znát souvislosti, jež se z právního hlediska k věci vztahují, potřeby orgánu činného v řízení a důsledky, jež jeho posudek v řízení bude mít. Pod zvláštní kvalifikací znalce je třeba rozumět nejen potřebné znalosti a zkušenosti z příslušného vědního, technického a jiného oboru, ale i nezbytné poznatky o možnostech, způsobech, metodách a prostředcích uplatnění odborných znalostí v trestním řízení se zřetelem na dodržování základních principů trestního řízení, zejména v dokazování Znalec zapsaný v seznamu znalců a znalec přibraný ad hoc Funkce znalce podle zákona č. 36/1967 Sb. mohou vykonávat: a) znalci zapsaní do seznamu znalců 8, ústavy nebo jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost a vědecké ústavy, vysoké školy a vědecké instituce 9, b) znalci, kteří nejsou zapsáni do seznamu znalců 10 (znalci přibraní ad hoc) za podmínek uvedených v 24 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., tedy že a) není pro některý obor znalec do seznamu zapsán, b) nemůže li znalec zapsaný do seznamu úkon provést, c) jestliže by provedení úkonu znalcem zapsaným do seznamu bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady. Znalce, kteří mají být zasáni do seznamu znalců, jmenuje ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. Ten tak činí jen v rozsahu, v němž je k tomu ministrem spravedlnosti pověřen 11. Podmínky pro jmenování znalce jsou stanoveny v 4 a 5 cit. zák. Jmenovaní znalci jsou po složení slibu zapsáni do seznamu znalců a tlumočníků. Tyto seznamy vedou krajské soudy, v jejichž obvodu má znalec trvalé bydliště. Ústřední seznam znalců vede Ministerstvo spravedlnosti, které vede též seznam ústavů nebo jiných pracovišť specializovaných na znaleckou činnost a vědeckých ústavů, vysokých škol a institucí, které lze požádat o podání posudku , 21 cit. zák. 9 2, 21 cit. zák. 10 2, 21 cit. zák. 11 srov. 3 cit. zák., 1 cit. vyhl. 12 srov. 7, 21 cit. zák. 8

9 Znalec, který není zapsán do seznamu znalců, nemůže podat posudek, dokud nesložil slib do rukou orgánu, který jej ustanovil 13. Vzhledem k ustanovení 25 zák. č. 36/1967 Sb. je třeba při ustanovování osoby, která není zapsána v seznamu znalců, užít přiměřeně též ustanovení 4 odst. 1 tohoto zákona, o osobních předpokladech k výkonu znalecké činnosti (tzn. státní občanství, odborné znalosti a zkušenosti, osobní vlastnosti, apod.). Případné nesplnění zákonných podmínek pro přibrání znalce nezapsaného do seznamu znalců může mít za následek nepoužitelnost tohoto důkazu v trestním řízení. Znalec zapsaný v seznamu znalců se při znaleckém úkonu pouze odvolává na složený slib, zatímco znalec nezapsaný do seznamu musí složit slib vždy před podáním konkrétního posudku. Znalce přibírá orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu. Ustanovení 110a trestního řádu výslovně umožňuje, aby znalecký posudek opatřil i obviněný nebo obhájce. Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku zák. č. 36/1967 Sb. 9

10 4. Formy uplatnění odborných znalostí v trestním řízení Odborné znalosti v trestním řízení se uplatňují ve čtyřech formách 14 : - znalecká činnost - odborná vyjádření - konzultativní činnost - kriminalisticko-technická činnost 4.1. Znalecká činnost Důvody znaleckého zkoumání v trestním řízení jsou přesně vymezeny trestním řádem. Trestní řád v 105 odst. 1 uvádí, že je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. Znalecký posudek je posudkem, který se vztahuje ke konkrétní trestní věci. Posudek vypracovaný v jiné trestní věci, byť by se týkala téže osoby, není znaleckým posudkem podle trestního řádu, ale může být podle okolností považován za důkaz listinný 15. Znalecký posudek mohou zpracovávat pouze osoby zapsané do seznamu znalců, výjimečně znalci přibraní ad hoc. O znalecké činnosti budou podrobněji pojednávat následující kapitoly Odborné vyjádření I přestože jsou odborné vyjádření a znalecký posudek dva různé důkazní prostředky, odborné vyjádření nahrazuje v jednoduchých případech znalecký posudek 16 a svou povahou se mu do značné míry podobá a ostatně trestní řád o něm i v ustanovení o znaleckém posudku 17 pojednává. V trestním řízení je odborné vyjádření pokládáno za listinný důkaz 18, kterým si orgány činné v trestním řízení opatřují od osob nebo orgánů k tomu způsobilých, odborné skutkové poznatky. 14 Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, s odst. 2 trestního řádu odst. 1 trestního řádu, věta druhá trestního řádu odst. 2 trestního řádu 10

11 Současná právní úprava hovoří tak, že je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření a teprve, není-li pro složitost posuzované otázky takový postup postačující, je třeba přibrat znalce 19. Zákonodárce tak měl v úmyslu zdůraznit přednost použití odborného vyjádření před znaleckým posudkem, jestliže to okolnosti případu umožňují. Nejprve by se tedy mělo k objasnění odborných otázek obstarat odborné vyjádření, teprve nepostačuje-li vyžádání odborného vyjádření, přibere se znalec. Otázka, zda v konkrétním případě vyžádat odborné vyjádření nebo přibrat znalce, nemusí být jednoduchá. Proto příslušný orgán činný v trestním řízení by měl tuto otázku nejprve konzultovat, zejména nemá-li sám hlubší odborné znalosti, protože nemá-li takové znalosti, jen stěží může posoudit složitost otázky 20, pro kterou je třeba znalce přibrat. Trestní řád jen výjimečně stanoví, kdy musí být přibrán znalec a kdy je tedy odborné vyjádření vyloučeno. Odborné vyjádření bude namístě použít v jednoduchém a méně závažném případě, s menší náročností na odbornost a vědomosti osoby, která odborné vyjádření podává. Půjde zpravidla o rutinní posuzování skutečností důležitých pro trestní řízení, které však již vyžadují určitou míru odborných znalostí. Jedná se zejména o oblast znaleckého dokazování týkající se oceňování předmětů, rozboru krve na množství alkoholu, běžné lékařské posudky méně závažných poranění, kde bude pro účely trestního řízení postačovat odborné vyjádření lékaře specialisty nebo výpis ze zdravotnické dokumentace, stanovení škody na motorovém vozidle, výsledky laboratorních testů na přítomnost různých látek včetně toxikologických expertíz a další. Stanovení pomyslné hranice mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem se přesune na policejní orgán, který musí posoudit náročnost a míru odbornosti potřebné k posouzení daného problému a podle výsledku tohoto subjektivního posouzení se rozhodnout, zda vyžádá znalecký posudek nebo zda bude postačovat jen odborné vyjádření odst. 1 trestního řádu 20 tamtéž 11

12 Zákon stanoví jen to, že o odborné vyjádření lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady 21, tzn. která vykonává činnost, z níž může orgán činný v trestním řízení usoudit, že je odborně způsobilá poskytnout odborné vyjádření. Trestní řád bližší okolnosti, resp. podmínky, za nichž je možno vyžádat odborné vyjádření (např. podobně jako je tomu u znaleckého posudku), nestanoví, proto je třeba si vystačit s praktickými zkušenostmi. Je-li o odborné vyjádření požádán státní orgán, předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bezplatně 22. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá. O poskytnutí odborného vyjádření se žádá dožádáním, což lze považovat za ještě méně formální dokument než opatření o přibrání znalce a v podstatě jde o volnou formou sepsanou žádost o poskytnutí odborného vyjádření. Na závěr lze uvést, že odborné vyjádření obsahuje zpravidla jen stručný úvod, výstižný závěr, úřední razítko a podpis zpracovatele. Nepopisují se použité metody a prostředky, ani výsledky dílčích zkoumání Konzultace Odborná pomoc konzultanta je upravena ustanovením 157 odst. 3 a 183 odst. 2 trestního řádu. I když obsah zmíněných ustanovení o konzultantovi může svádět k jeho zaměňování s institutem podobného významu, jímž je odborné vyjádření podle 105 odst. 1, jde o odlišné prostředky. Smyslem přibrání konzultanta je informace s cílem usměrnit další postup, pomoc orgánu činnému v trestním řízení v tom, aby se náležitě orientoval ve skutkovém ději, včetně s tím souvisejících odborných otázek a byl tak schopen zaměřit dokazování správným směrem odst. 1 trestního řádu, věta první odst. 5 trestního řádu, věta druhá 12

13 Konzultant je odborným průvodcem policejního orgánu nebo státního zástupce v neznámé odborné oblasti důležité z hlediska konkrétní projednávané věci. Jedná se zejména o věci, které svým charakterem vyvolávají zásadně potřebu řešení odborné problematiky již při obecném přístupu k jejich objasňování, např. základní orientace v odborné problematice projednávané věci, včetně používané odborné terminologie, dále při řešení otázek, zda přibrat znalce a z jakého oboru, příp. více oborů či specializací, jaké otázky takovému znalci položit, jejich formulace apod. Bude se tak nejčastěji jednat o případy trestné činnosti v bankovnictví, na kapitálovém trhu, v oblasti daňové, v oblasti životního prostředí i při vyšetřování průmyslových havárií, nehod a pracovních úrazů. Činnost konzultanta však nesměřuje k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení z hlediska odborných znalostí, neboť tím by byl nahrazován znalecký posudek nebo odborné vyjádření. Funkci konzultanta je tak nutno zásadně odlišovat nejen od znalce v trestním řízení, ale i od konzultanta znalce ve smyslu ustanovení 10 odst. 2 zákona o znalcích. Konzultant může být zapsán v seznamu znalců i pro určitý obor, v němž bude orgánem činným v trestním řízení požádán o konzultaci, ale pak v trestní věci nevystupuje jako znalec, ale jako konzultant, kterého navrhl příslušný správní úřad, jiný orgán, vědecká nebo výzkumná instituce apod. Zároveň již v téže věci nebude moci podat znalecký posudek, neboť by byl vyloučen z jeho podání pro jeho vztah. Zákon také nepředpokládá, že by konzultant byl osobou odměněnou orgánem činným v trestním řízení, která jej přibrala, za výkon této funkce. Vychází se z toho, že přibraný konzultant bude i nadále zaměstnancem některého správního úřadu, jiného orgánu, vědecké nebo výzkumné instituce, který nadále setrvá ve svém pracovněprávním vztahu, na základě něhož bude také placen. 13

14 Odborné vyjádření a znalecký posudek jsou odbornými prostředky, které slouží jako podklad pro rozhodnutí, jenž z nich činí důkazní prostředek, povaha konzultace je naopak pouze podpůrná a nesměřuje k důkaznímu výsledku. O přibrání konzultanta se sepíše úřední záznam, ve kterém se uvede jméno a příjmení konzultanta, jeho pracovní zařazení nebo funkce a skutečnosti, z nichž je patrné, v jakém oboru má konzultant speciální znalosti, dále se zde stručně uvede důvod jeho přibrání, jakož i rozsah jeho zaměření konzultací. Při přibírání konzultanta je potřebné vzít v úvahu, že nesmí mít k věci žádný vztah, který by byl podobný obdobný důvodům vyloučení znalce, tedy např. nesmí mít přátelský, pracovní nebo jiný vztah k podezřelému nebo obviněnému, ale nesmí být ani zaměstnancem poškozeného, protože v takovém případě by výsledky jeho součinnosti s orgány činnými v trestním řízení v dané věci, a tím i celé výsledky trestního řízení bylo možno zpochybnit z hlediska objektivnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Přestože tedy nepůjde o důkazní prostředek, informace, poskytnuté konzultantem, by neměly být informace o právních předpisech, uvedených, resp. registrovaných ve Sbírce zákonů či Sbírce národních smluv. Orgány činné v trestním řízení musí tyto předpisy znát tak, aby samy nebo ve vzájemné součinnosti (policie státní zástupce soud) byly schopny je určit a provést jejich výklad. Proto je třeba odmítnout praxi, kdy se konzultant vyjadřoval k tomuto okruhu otázek. Účast konzultanta také nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení. 14

15 4.4. Expertízy prováděné příslušnými policejními pracovišti (kriminalisticko-technická činnost) Kriminalisticko-technickou činností se rozumí přímé vykonávání odborných úkonů při vyhledávání, zajišťování, dokumentování a shromažďování materiálních stop v rámci vyšetřovacích úkonů. Tuto pomoc orgánům činným v trestním řízení poskytují kriminalističtí technici a pracovníci expertizních pracovišť Policie České republiky, tedy zejména Kriminalistického ústavu a pracovišť Odboru kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) krajských správ Policie České republiky. Expertizu můžeme dále definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení skutečností důležitých pro dokazování v trestním řízení za použití odborných znalostí a metod z různých oblastí vědy, techniky, umění a řemesel. Mezi nejfrekventovanější expertizy patří expertizy z oboru kriminalistické techniky, zejm. daktyloskopická expertiza, mechanoskopická expertiza, balistická expertiza a v poslední době také genetická expertiza na rozbor a porovnání vzorků DNA, ale i další. 15

16 5. Znalecký posudek 5.1. Přibrání znalce Znalec se přibírá opatřením. Základní rozdíl mezi opatřením a usnesením lze spatřovat v možnosti podat opravný prostředek. Zatím co proti usnesení je přípustná stížnost, proti opatření opravný prostředek není přípustný. Orgán činný v trestním řízení musí vyžádat odborné vyjádření nebo podle okolností přibrat znalce i tehdy, má-li náhodou sám odborné znalosti, kterých je třeba k objasnění takové skutečnosti. Kdyby tomu tak nebylo, byly by ve věci směšovány dvě různé neslučitelné funkce, funkce orgánu konajícího trestní řízení a znalce. Strany v procesu by tak byly zbaveny možnosti zaujmout k posudku před rozhodnutím věci stanovisko, uplatnit proti němu námitky. Orgán činný v trestním řízení může totiž svůj názor na věc vyložit jen v rozhodnutí a ne v posudku. Většinou se přibírá jeden znalec. Jestliže jde však o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba přibrat znalce dva. Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen 23. Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon 24. Podle 11 zák. č. 36/1967 Sb. nesmí znalec podat znalecký posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Jakmile se znalec dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku ustanovil. O tom, kdy znalec může odepřít podání posudku a kdy mu nemůže být podání posudku uloženo, platí pro jednotlivé druhy řízení obdobné ustanovení o svědcích. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci odst. 2 trestního řádu odst. 3 trestního řádu 16

17 V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Obviněný, obhájce i poškozený mohou také využít možnosti vyžádat si na vlastní náklady posudek od znalce, který potom předloží orgánu činnému v trestním řízení Obligatorní přibrání znalce Případy, kdy je třeba k vypracování znaleckého posudku obligatorně přibrat znalce, stanoví trestní řád v ustanoveních 115, 116 a 118. Obligatorně musí být přibrán znalec, jde-li o prohlídku mrtvoly 26 a o vyšetření duševního stavu obviněného 27. Jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly, musí být přibráni znalci dva. Jde-li o vyšetření duševního stavu obviněného, musí se přibrat vždy znalec z oboru psychiatrie. Jde-li o vyšetření duševního stavu mladistvého obviněného, musí se přibrat dva znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii 28. Pokud by měli být obligatorně přibráni dva znalci, ale nesprávně by byl přibrán jeden znalec, znamenalo by to absolutní neúčinnost důkazu Prohlídka a pitva mrtvoly Specifický důvod přibrání znalce je uveden v ustanovení 105 odst. 4 trestního řádu s odvoláním na ustanovení 115 odst. 1 trestního řádu. Jde o prohlídku a pitvu mrtvoly. K tomuto znaleckému úkonu trestní řád výslovně vyžaduje, aby byli přibráni dva znalci. Jde o jediný důvod, kdy k podání znaleckého posudku se vyžadují obligatorně nejméně dva znalci. Uvedený zákonný požadavek tak mimo jiné vylučuje, aby pitva mrtvoly byla vyžádána pouze jako odborné vyjádření odst. 2 trestního řádu trestního řádu trestního řádu odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. 17

18 Vznikne-li tedy podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Také v případě, že v průběhu zdravotní pitvy vznikne podezření, že smrt byla způsobena trestným činem, pitva se přeruší a lékař, který ji provádí, učiní ihned oznámení vedoucímu zdravotnického zařízení, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Soudní pitvu a prohlídku mrtvoly provádějí zásadně dva znalci a to lékaři, zejména z odvětví soudního lékařství. Mohou však být i s jinou specializací, resp. vědeckou kvalifikací. K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela 29. Úkolem znalců, provádějících ohledání a pitvu, bývá nejčastěji popis příčiny úmrtí a určení mechanismu vzniku jednotlivých zranění, možnosti záchrany jeho života v případě včasné odborné pomoci, atd. Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby 30. Tento procesní úkon tedy provádějí znalci. Bylo by tedy správné považovat soudní pitvu a prohlídku spíše za důkazní prostředek ve formě znaleckého posudku. Systematicky je však tento důkaz zařazen mezi ohledání jako důkaz složený, jehož výsledek je závislý jak na skutkových okolnostech tak i na odborném úsudku znalce Vyšetření duševního stavu Další z důvodů přibrání znalců v trestním řízení je stanoven v 116 trestního řádu, podle kterého je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu znalec z oboru psychiatrie. Současná právní úprava vyžaduje znalecké psychiatrické zkoumání od jednoho znalce. Totéž ustanovení trestního řádu ve svém druhém odstavci řeší otázku zkoumání ve zdravotnickém zařízení. Zkoumání duševního stavu ve zdravotnickém zařízení se nařizuje usnesením soudce na návrh státního zástupce, proti kterému je přípustná stížnost. Jde o jediný zákonný důvod k rozhodnutí ve formě usnesení, který je u znaleckého dokazování v přibírání znalců odst. 4 trestního řádu, věta třetí odst. 2 trestního řádu 18

19 Další výjimkou je vyšetření duševního stavu mladistvého obviněného 31, kdy se musí přibrat dva znalci a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii Fakultativní přibrání znalce Fakultativně však lze přibrat k podání znaleckého posudku dva znalce i v jiných případech, jestliže jde o objasnění skutečností zvlášť důležitých 32. Kromě uvedených případů, tj. prohlídky mrtvoly a vyšetření duševního stavu obviněného, je přibrání znalce fakultativní a závisí na rozsahu odborných problémů, jejich významu a závažnosti, ale i na uvážení orgánů činných v trestním řízení, aby se správně rozhodly, zda mají či nemají znalce přibrat. O objasnění zvlášť důležité skutečnosti, která si vyžaduje přibrání dvou znalců, půjde například v případě závažné dopravní, železniční nebo letecké nehody, výbuchu v dole apod. V případě, kdy objasnění skutečnosti vyžaduje odborné znalosti z různých oborů, je možné přibrat dva či více znalců z různých oborů a odvětví Formální a obsahová stránka přibrání znalce Forma opatření, kterým se znalec přibírá není rigidní, doporučuje se však v přiměřeném rozsahu přizpůsobit obsah opatření 134 trestního řádu. Vždy by však dokument měl obsahovat: - označení žadatele a datum - označení trestní věci, ve které se znalecký posudek vyžaduje, - označení ustanovení trestního řádu, podle kterého je znalecký posudek vyžadován, - označení osoby, od které je znalecký posudek vyžadován, - obor znalecké činnosti nebo odbornost, ve kterých má být znalecký posudek podán, - otázky a úkoly, které mají být v rámci znaleckého zkoumání provedeny a zodpovězeny, - lhůta k podání znaleckého posudku, - poučení ve smyslu ustanovení 106 trestního řádu odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb odst. 4 trestního řádu, věta první 19

20 V souvislosti s ochranou svědka podle 55 trestního řádu byla znalci nastolena otázka, zda je nezbytně nutné, aby v opatření o jejich přibrání k podání znaleckého posudku bylo uvedeno datum jejich narození a bydliště. Pokud jde o datum narození z obecné historie práva právní úkon musí být jasný, určitý, srozumitelný, tzn., že nesmí připouštět zaměnitelnost osob, které jsou v opatření uvedeny. Požadavek na uvádění jména a data narození znalců je proto opodstatněný. Jiná situace je však při uvádění bydliště znalce. Podle současné soudní praxe je akceptován požadavek znalců na jejich ochranu a zpravidla se nevyžaduje, aby bydliště znalce v opatření o jejich přibrání k podání znaleckého posudku bylo uváděno. Postačuje uvedení pracoviště znalce nebo osoby, která podává znalecký posudek. Proti opatření o přibrání znalce podle 105 trestního řádu není přípustný opravný prostředek, trestní řád však připouští námitky, které však nejsou omezeny žádnou lhůtou pro jejich uplatnění a je možné je vznést kdykoli v průběhu trestního řízení jakmile byl znalec orgánem činným v trestním řízení přibrán, ale i kdykoli později, když se pro ně objeví důvod. Ustanovení 105 odst. 3 trestního řádu tedy připouští námitky proti odbornému zaměření znalce, proti formulaci otázek i proti znalci samotnému. Námitky tak budou mít ve své podstatě povahu podnětu k přezkoumání postupu policejního orgánu dozorujícím státním zástupcem. Námitky nemají charakter opravného prostředku, který je přípustný proti rozhodnutí. Zákon přímo nevymezuje osoby, které námitky mohou vznést, zpravidla jsou to však osoby, které se o přibrání znalce vyrozumívají 33, tedy obviněný, jeho obhájce, popř. zákonný zástupce mladistvého a orgán pověřený péčí o mládež. Námitky však mohou vznášet i ostatní strany 34 nebo jiná osoba, pokud je třeba, aby při podání znaleckého posudku něco konala nebo strpěla odst.1 trestného řádu, věta třetí odst. 6 trestného řádu odst. 1 trestného řádu, věta čtvrtá 20

21 Účast stran Občas je na orgány činné v trestním řízení činěn tlak ve formě požadavku stran na možnost spolupodílet se na výběru znalce a na znění otázek, které se znalci pokládají. Aby však bylo trestní řízení objektivní, je třeba toto důrazně odmítnout. Znaleckou expertízu zpravidla vyžaduje orgán činný v trestním řízení. Jeho protistranou v této věci je pak zpravidla podezřelý, obviněný, ale mnohdy i poškozený, zejména pak pozůstalí. Je namítáno, že právem těchto procesních stran by mělo být přihlédnout ke kvalifikaci znalce a jeho erudovanosti, posoudit otázku odborné kompetence znalce tj., zda položené otázky nepřesahují specializace znalce. V neposlední řadě procesní stany by měly mít právo podat námitku podjatosti znalce. Lze si však jen stěží představit stranu trestního řízení tak odborně způsobilou v daném znaleckém oboru, která by byla způsobilá objektivně posoudit míru odbornosti a kompetence znalce, který má provést znalecké zkoumání. Jako aktuální problém znaleckého dokazování se v současné době jeví dvě související otázky: Zda strany si mohou vyžádat posudek samy od znalce (osoby zapsané do seznamu znalců) o otázce, která je předmětem dokazování v trestním řízení, a jakým způsobem je možné takový posudek v trestním řízení, zejména v řízení před soudem použít. Ustanovení 89 odst. 2 trestního řádu umožňuje, aby důkaz v trestním řízení předložila některá ze stran. To, že si důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, nýbrž obviněný, obhájce, poškozený či jiná strana, nemůže vést k odmítnutí tohoto důkazu. To znamená, že kterákoli strana je oprávněna předložit znalecký posudek. Soud může odmítnout takový důkaz pouze tehdy, pokud po prostudování takového posudku má za to, že jde o důkaz nadbytečný, a rozhodne-li se, že důkaz neprovede. Nevyhoví-li návrhu strany na provedení důkazu, návrh s náležitým odůvodněním odmítne a své rozhodnutí vyloží v odůvodnění příslušného procesního rozhodnutí, například rozsudku. Orgán činný v trestním řízení však nemůže odmítnout takový důkaz jen proto, že již jím byl v trestním řízení znalecký posudek opatřen. 21

22 Způsob provádění důkazu znaleckým posudkem opatřeným a předloženým stranami upravuje 110a trestního řádu. K takovému znaleckému posudku se však přistupuje pouze jako k listinnému důkazu. Jestliže však znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Znalec bude vyslechnut při dokazování před soudem podle ustanovení 108 odst. 1 trestního řádu stejně jako znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení. Vypracoval-li posudek písemně, stačí, aby se na něj při výslechu odvolal a stvrdil jej. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu Poučení znalce Lze polemizovat, zda je pro účely trestního řízení dostačující, aby se znalec poučil podle 106 trestního řádu sám. Zákon neuvádí, kdo má znalce poučit podle ustanovení 106 trestního řádu. Z dikce zákona však lze výkladem dovodit, že poučení znalce podle věty první ustanovení 106 trestního řádu provádí orgán činný v trestním řízení, který znalce předvolává k podání výpovědi. Lze rovněž dovodit, že poučení provádí orgán činný v trestním řízení i v případě, kdy znalce přibírá k podání znaleckého posudku. U poučení podle 106 trestního řádu se dále předpokládá, že poučení bude předcházet samotnému znaleckému zkoumání. V případě, že znalce k podání znaleckého posudku přibrala tzv. protistrana v trestním řízení zákon vyžaduje, že i v těchto případech musí být znalec ve smyslu ustanovení 106 trestního řádu poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Nekonkretizuje však, zda poučení musí opět provést výhradně orgán činný v trestním řízení, nebo zda je přípustná forma sebe poučení. 22

23 Lze tedy učinit závěr, že zákon předpokládá, aby znalec přibraný k podání znaleckého posudku stranou, poznamenal ve znaleckém posudku tzv. znaleckou doložku, která obsahuje i klausuli o vědomosti významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku Vymezení úkolů znalci Rozsah účasti znalce v trestním řízení je dále podrobněji vymezován, mimo výše uvedené zákonné normy, i orgánem činným v trestním řízení, který znalci vymezuje úkoly v trestním řízení formou otázek a úkolů směřujících k objasnění věci. Podle 107 odst. 1 trestního řádu je třeba, aby orgány činné v trestním řízení vymezili znalci jeho úkoly. Vymezení úkolů je vykládáno jako povinnost orgánů činných v trestním řízení stanovit v opatření o přibrání znalce k podání znaleckého posudku přesné otázky a úkoly, na které má znalec ve znaleckém posudku odpovědět. Tato povinnost orgánu činného v trestním řízení se však vztahuje i na vyžadování odborných vyjádření, byť nebudou zpravidla vyžadována od znalců. Otázky jsou uvedeny v opatření, kterým byl znalec přibrán, a týkají se skutečností, jejichž objasnění si vyžaduje příslušné odborné znalosti. V návaznosti na uvedené ustanovení trestní řád v 105 odst. 3 připouští, aby oprávněné osoby vznesly námitky mimo jiné i proti formulaci otázek, které jsou kladeny znalcům. Tak zpravidla znalcům v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, provádějící soudní pitvu, se zpravidla položí otázky, jaká byla příčina smrti, jaká zranění byla zjištěna na těle oběti, jaký byl mechanismus vzniku těchto zranění, jakým nástrojem byla zranění způsobena, zda vznikla zaživa nebo až po smrti, jakým směrem a jakou silou byl veden útok, zda lze podle lokalizace zranění určit vzájemné postavení útočníka a oběti, doba smrti, zda byly zjištěny chorobné orgánové změny, které by se mohly na smrti nějak spolupodílet nebo ji urychlit, zda bylo možné včasnou pomocí smrt odvrátit, zda existuje příčinná souvislost mezi zjištěným poraněním a smrtí oběti, počet, pořadí, směr jednotlivých zásahů u smrtelného střelného poranění apod. 23

24 V oblasti psychiatrické expertizy se příslušným znalcům zpravidla kladnou otázky, zda obviněný v době činu netrpěl duševní chorobou či poruchou, zda byl schopen rozpoznat důsledky svého jednání a byl schopen toto své jednání ovládat, zda je pobyt obviněného na svobodě v důsledku jeho duševního stavu nebezpečný, zda znalci navrhují uložení ochranného léčení a pokud ano, jakého druhu a v jaké formě atd. V případě dopravní nehody lze na znalci v odvětví silniční dopravy přibranému v trestním řízení požadovat odpověď na otázku, jaký byl technický stav havarovaného vozidla, jaký byl vliv technického stavu vozidla na vzniku dopravní nehody, jaká byla přiměřená rychlost jízdy vozidla vzhledem k povrchu vozovky, viditelnosti, dalším okolnostem, jaká byla rychlost vozidla v okamžiku nehody, vymezení místa střetu na vozovce, vzájemná korelace pohybu účastníků dopravní nehody apod. Nelze však znalci položit otázku, jaká pravidla silničního provozu obviněný svým jednáním porušil. Obdobně v případě zranění poškozeného může orgán činný v trestním řízení přibranému znalci uložit odpověď na otázku, jaká byla zjištěna poranění poškozeného, jaký byl mechanismus vzniku těchto zranění, zda tento mechanismus odpovídá tvrzení poškozeného, jak dlouho byl poraněný léčen, jaká byla terapie léčení, jak dlouho trvala pracovní neschopnost poškozeného, zda zranění zanechá trvalé následky apod., ale nelze na znalci požadovat odpověď na otázku, zda zranění poškozeného odpovídá těžké újmě ve smyslu 89 odst. 7 trestního zákona. Znalec věc objasňuje z hlediska odborných znalostí, které náležejí do jeho oboru působnosti. Nepřísluší mu proto zabývat se odbornými otázkami, které náležejí do kompetence orgánů činných v trestním řízení, tedy otázkami právními 36. Tuto okolnost je třeba mít na zřeteli již při zadávání otázek znalci odst. 1 trestního řádu 24

25 5.4. Konzultant znalce Znaleckou činnost je znalec povinen vykonávat osobně. Jestliže to vyžaduje povaha věci, může si k posuzování zvláštních dílčích otázek v rámci jednoho oboru anebo zvláštních dílčích otázek z jiného oboru, jež tvoří podklad pro posudek z oboru znalce, přibrat konzultanta. Odpovědnost za znalecký posudek jako celek však nese přibraný znalec. Ten odpovídá i za tu část, o které se konzultovalo. Přestože se zde uvádí stejné označení konzultant jako je tomu v ustanovení 157 odst. 3 trestního řádu, kde jde o konzultanta pro potřeby státního zástupce nebo policejního orgánu, zde se jedná o konzultanta znalce Lhůty k vypracování znaleckého posudku Obligatorní částí opatření o přibrání znalce i vyžádání odborného vyjádření je stanovení lhůty k vypracování znaleckého posudku a odborného vyjádření. Zákon o znalcích a tlumočnících v ustanovení 8 ukládá znalcům povinnost vykonávat znaleckou činnost řádně a v určené lhůtě. Nedodržení lhůty může mít pro znalce za následek zkrácení znalečného. Je proto logické, aby orgán činný v trestním řízení stanovil znalci nebo instituci, od které se odborné vyjádření nebo znalecký posudek vyžaduje, i lhůtu a od jejího nedodržení lze odvozovat sankce vůči znalci, spočívající převážně v krácení znalečného. Požadavek na termínování podání znaleckého posudku je potřebné zohlednit v opatření, aby bylo uložení lhůty pro znalce závazné a z procesního hlediska i průkazné. Lhůta k podání znaleckého posudku však musí být reálná, stanovená nejlépe po dohodě se znalcem. Vzniknou-li však v průběhu objektivní příčiny nezaviněné znalcem, je možné lhůtu prodloužit a měl by o tom být sepsán záznam Odměna znalci Znalec má nárok na odměnu za znalecký úkon a podání posudku (tzv. znalečné) a na úhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem (tzv. hotové výlohy) až 19 zákona č. 36/1967 Sb., 111 trestního řádu 25

26 Sazby odměn za znalecké posudky stanoví 16 a násl. vyhl. č. 37/1967 Sb. po novelizaci vyhláškou č. 432/2002 Sb. Podle vyhlášky činí odměna za znalecký posudek podle jeho náročnosti a podle míry odborných znalostí za jednu hodinu práce 100 až 350,- Kč. Tato částka je neustálým terčem kritiky ze strany znalců, jelikož vykonávají velmi náročnou, vysoce odbornou a odpovědnou práci, kdy srovnatelné profese jako jsou třeba architekti, notáři, autorizovaní inženýři nebo advokáti dnes pobírají za hodinu práce i několikanásobně více než znalci 38. V praxi u Policie České republiky je v současné době užívá takové pravidlo, že horní sazba, tj. 350,- Kč za jednu hodinu je vyplácena pouze u znaleckých posudků, kde jsou nejvyšší nároky na odbornost (lékaři, znalci pro analýzu dopravních nehod, apod.). U znalců, kde takové nároky nejsou (např. určování hodnoty věcí) je účtována sazba 200,- Kč na hodinu. Uvedené částky jsou znalcům účtovány za přímé znalecké zkoumání. Za činnost, při které znalec své odborné znalosti nevyužívá, jako je studium spisového materiálu (ne však lékařské dokumentace) nebo písemné vypracování posudku, je výše uvedená částka snížena o 20%. Pokud znalec žádá za podání znaleckého posudku odměnu vyšší, je vydáno dle 111 odst. 2 trestního řádu usnesení s rozhodnutím o výši znalečného ve shora naznačeném směru. Proti rozhodnutí může znalec podat stížnost. Výjimkou je proplácení odměn a náhrady nákladů za znalecké posudky spojených s prováděním pitev. Za provedení pitvy je stanovena přílohou citované vyhlášky částka 6.500,- Kč a také náhrady nákladů jsou stanoveny paušální částkou. V uvedené částce je však zahrnuta pouze vnější a vnitřní prohlídka mrtvoly, určení příčiny smrti a odběr 10-ti preparátů k histologickému vyšetření. Odpověď na další otázky jako např. směr a intenzita působení násilí, mechanismus a pořadí vzniku poranění, poloha a postavení chodce (zemřelého) vůči přijíždějícímu vozidlu a další jsou již odměňovány nad rámec paušální odměny, tedy jako u běžných znaleckých posudků. 38 Čechlovský, V. Znalcům se nelíbí, jak je soudy odměňují. Právo s

27 Je však pravdou, že orgány činné v trestním řízení mají při určení výše znalečného rozhodnout podle náročnosti posudku, takže vlastně rozhodují o kvalitě a hodnotě práce, které z technického hlediska převážně vůbec nerozumí. Trestní řád také pro účely stanovení výše znalečného a jeho úhrady zavedl pořádkové lhůty 39, které však především u soudů nejsou dodržovány Odpovědnost znalce Podáním znaleckého posudku vzniká u znalce individuální odpovědnost za podaný znalecký posudek. Tato odpovědnost má dvě roviny: jednu trestně právní a druhou morálně etickou. Morálně etická odpovědnost by měla být považována za prestižní věc znalce, za otázku stavovské cti znalce. Nelze samozřejmě přehlédnout ani právní odpovědnost, která má velmi důraznou podobu v ustanovení 175 trestního zákona, tj. v podobě trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Znalecký posudek provedený ústavem Další důvody pro vyžadování znaleckého zkoumání jsou uvedeny v ustanovení 110 trestního řádu, které ve vztahu k ustanovení 105 odst. 1 trestního řádu lze označit za speciální, neboť upravuje vyžadování znaleckých posudků ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, které vyžadují zvláštního vědeckého posouzení. V těchto případech policejní orgán nebo státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu, mohou přibírat k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. V případě, že prověrka podaného znaleckého posudku znalcem ukáže v některém ze zkoumaných hledisek vady a k jejich odstranění nevede ani vysvětlení od znalce, který posudek podal ani přibrání jiného znalce, pak zcela výjimečně za předpokladu 21 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb. a 110 trestního řádu je v takových případech možno obrátit se s žádostí o přezkoumání na státní orgán nebo vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. Přiměřeně bude nutno postupovat i tehdy, jestliže vadami bude trpět posudek, který podala instituce uvedená v ustanovení 110 odst. 1 trestního řádu odst. 2,3 trestního řádu 27

28 6. Provádění důkazu znalcem Důkaz posudkem znalce je jedním z důkazních prostředků 40. Znalec se k provedení znaleckého úkonu předvolává. Jeho dostavení se může být vynucováno pořádkovou pokutou 41, nikoli však předvedením. Dotazem obsaženým v předvolání se u něho zjišťuje, zda tu nejsou skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci znalcem 41. Tyto skutečnosti je povinen neprodleně sdělit, stejnou povinnost mají i účastníci řízení 42. Měla by jim tedy být dána možnost vyjádřit se k osobě znalce (zejména obviněnému). Znalec zapsaný v seznamu se při znaleckém úkonu odvolává na složený slib. Znalec nezapsaný do seznamu složí slib před podáním posudku Stadia činnosti znalce Znalcovu činnost lze rozdělit na dvě stadia: a) přípravu posudku, b) vypracování posudku Příprava posudku Příprava posudku záleží v seznámení se znalce s úkolem a materiálem potřebným pro podávání posudku. Úkol znalce je třeba určit tak, aby byl důsledně omezen na objasňování skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí. Podle okolností případu se může úkol znalce vymezit i formou otázek. Otázky jsou uvedeny v opatření, kterým byl znalec přibrán, a týkají se skutečností, jejichž objasnění si vyžaduje příslušné odborné znalosti. Znalec může podat posudek až po opatření všech důkazů, které jsou nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu, ze kterého má znalec ve svém posudku vycházet. Prostředky seznámení se s materiálem, který znalec potřebuje pro vypracování posudku, jsou uvedeny v 107 odst. 1 trestního řádu (vysvětlení dané orgánem, který znalce povolal, studium spisu, přítomnost při výslechu obviněného a svědků a kladení jim otázek); stejnému cíli slouží však i možnost přibrat znalce k ohledání podle 113 odst. 1 trestního řádu a to jak k ohledání místa činu, tak i k dodatečnému ohledání (např. zajištěných vozidel po dopravní nehodě) odst. 2 trestního řádu trestního zákona odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. 28

29 Soudní lékař provádí pitvu (tedy vlastně ohledání) sám osobně, takže podklady pro posouzení přímo získá. Naproti tomu soudní inženýr má v převážné většině případů k dispozici pouze údaje zprostředkované: k ohledání místa nehody bývá přibírán jen zřídka, často je naopak požadováno retrospektivní posouzení k dosti vzdálenému datu, je odkázán jen na stav současný, který může být odlišný od původního, a na výpovědi svědků. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku 43. Může jít zejména o účast na provedení některého ze zvláštních způsobů dokazování podle 104a až 104e trestného řádu, nejčastěji však vyšetřovacího pokusu podle 104c trestního řádu při vyšetřování dopravní nehody. Je také možné znalci část potřebných spisů zapůjčit. Jestliže chybí nějaký materiál potřebný k podání posudku, nemůže si jej znalec opatřovat sám; provádět vyšetřovací úkony oprávněn není a nelze mu také uložit, aby obstaral pro účely trestního řízení důkazní prostředky 44. Potřebuje-li k podání posudku, aby něco bylo objasněno, navrhne orgánu, který jej povolal, aby potřebné okolnosti jinými důkazy objasnil, chybějící materiál opatřil a znalci odevzdal. Tak je-li třeba k podání posudku, může být nařízeno např. pozorování obviněného v ústavu při vyšetřování jeho duševního stavu 45, nebo prohlídka těla kohokoli ke zjištění stop a následků trestného činu po něm, nebo odběr krve nebo jiný obdobný úkon 46, mohou být opatřeny potřebné listiny (např. chorobopisy), provedeny výslechy obviněného, svědků, apod. Znalci může být dovoleno, aby byl při výslechu obviněného a svědků přítomen a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého zkoumání. Také např. zajištění stop a věcí na místě nehody musí provést výhradně orgán činný v trestním řízení. Takto zajištěné stopy a věci z místa nehody pak orgán činný v trestním řízení předává znalci. Inspirativní pro postavení znalců v českém trestním řízení je např. možnost znalců ve SRN, kteří mohou provést úkony souvisejících se znaleckou činností samostatně odst. 1 trestního řádu 44 č. 45/1967 Sb. rozh. tr trestního řádu trestního řádu 47 Chmelík, J. Znalecké dokazování, Praha: Policie ČR 2001, s