Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovu hospodářských zvířat. Zdeněk Havlíček a kolektiv

Transkript

1 Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovu hospodářských zvířat Zdeněk Havlíček a kolektiv Brno 2007

2 Kolektiv autorů: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Dr. Ing. Petr Marada Prof. Ing. Jan Mareček, DrSc. Ing. Eva Krčálová Dr. Ing. Jaromír Musil V této publikaci byly použity výsledky Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Dále bylo využito výsledků projektu č. 2E06036 Poradenské centrum na MZLU v Brně MŠMT NPV II. Oponoval: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zemědělská 1, Brno 2007 ISBN:

3 Obsah 1. Úvod Emise amoniaku Skleníkové plyny Národní závazky Kjótský protokol Jiné emise a látky z produkčních systémů zemědělství Legislativní podmínky snižování emisí amoniaku ve velkochovech hospodářských zvířat Obsah zákona o IPPC Integrovaná prevence jako nástroj plnění mezinárodních úmluv Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší Vývoj legislativních předpisů a ochrany ovzduší jejich požadavků ve vztahu k chovu hospodářských zvířat Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Správná zemědělská praxe dle zákona o ovzduší Obsah plánu zavedení správné zemědělské praxe podle požadavků zákona o ochraně ovzduší a nařízení vlády č. 615/2006 Sb Správná zemědělská praxe dle BREF jako nejlepší dostupná technika v chovech prasat a drůbeže BAT v chovech drůbeže Krmné techniky Hospodaření s vodou Hospodaření s energií Snížení emisí z ustájení Nakládání s exkrementy Balení vajec Chlazení vajec BAT v chovech prasat Krmné techniky Hospodaření s vodou Hospodaření s energií Snížení emisí z ustájení Nakládání s exkrementy...62 BAT...64 Typ půdy Národní BAT BATNEEC Seznam literatury

4 1. Úvod V současné době se ve vyspělých zemích zaměřuje zvýšená pozornost na kvalitativní stránku rozvoje zemědělství. V této souvislosti se vyjadřuje potřeba dosáhnout jeho trvalé udržitelnosti, přičemž udržitelným rozvojem se rozumí takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů. Udržitelný rozvoj má tři rozměry - ekonomický, sociální a environmentální. Vysoké veřejné povědomí v environmentální oblasti je základním předpokladem úspěšné realizace nejen Státní politiky životního prostředí, ale i Národní strategie udržitelného rozvoje. Zvyšování veřejného povědomí o záležitostech životního prostředí vede širokou veřejnost nejen k většímu pochopení environmentálních souvislostí hospodářského a sociálního života společnosti, ale rovněž i ke zvýšení kvality rozhodování spotřebitelů, ke zvyšování právního povědomí občanů a zprostředkovaně rovněž i ke zvýšení kvality života. Zemědělství má plnit nejen funkce produkční, ale také environmentální a sociální, a to v rámci evropskéhom konkurenčního prostředí při uplatňování systému přímých plateb a programů podporovaných z prostředků Evropské unie a zároveň při využívání národních doplňkových přímých plateb a programů státní pomoci. Společná zemědělská politika Evropské unie podporuje konkurenceschopnost zemědělců, harmonický rozvoj venkovských oblastí a vesnic včetně krajových a lokálních specifik, mimoprodukční a environmentální funkci zemědělství včetně obnovitelných zdrojů energie, potravinářský a zpracovatelský průmysl, který má za cíl zajistit maximální pestrost, kvalitu a bezpečnost potravin pro spotřebitele, a konečně i efektivní agrární export. V rámci Evropské unie, stejně jako v České republice, existují velké rozdíly mezi jednotlivými typy farem. Rozdíly je možno charakterizovat velikostí, technologickým vybavením i intenzitou produkce. Převážnou část farem živočišné výroby je možno v současné době charakterizovat jako vysoce specializované, industrializované a koncentrované chovy s vysokou produktivitou. Jedná se tedy o především intenzivní chovy zvířat, které se svými dopady na životní prostředí staly předmětem pozornosti široké veřejnosti. Podstatou celé situace je často problém nepříjemného pachu v okolí farem. Často je v této souvislosti 4

5 diskutována i otázka možnosti kontaminace půdy a vody při nadbytečné či nevhodné aplikaci statkových hnojiv. Moderní chovy drůbeže a prasat přistupují k postupům omezujícím či eliminujícím negativní dopady na životní prostředí a zároveň respektujícím požadavky zvířat. Často se v těchto případech ukazuje pozitivní vliv nejen na užitkové parametry zvířat, ale i na zdravotní stav zvířat s konečným pozitivním vlivem na kvalitu produktů. Přes všechnu snahu však bývají především intenzivní chovy zvířat spojovány s mnoha enviromentálními dopady uvedenými v tab. 1. Hlavní determinanty úrovní emisí pocházející z intenzivního chovu hospodářských zvířat jsou všeobecně odvislé od kvality a složení hnoje, způsobu jeho skladování a manipulace s ním. Tab. 1: Příčiny enviromentálních dopadů Environmentální dopad Okyselování Eutrofizace Skleníkový efekt Místní účinek Voda Těžké kovy Příčina amoniak, oxid siřičitý, oxidy dusíku dusík, fosfor oxid uhličitý, metan, oxid dusičitý zápach, hluk vysychání spodních vod šíření 5

6 2. Emise amoniaku Atmosférický amoniak (NH 3 ) patří v přirozených ekosystémech společně s oxidem siřičitým (SO 2 ) a oxidy dusíku (NO x ) k hlavním původcům acidifikace (okyselení) a eutrofizace. Tu je možno chápat jako obohacování vod o živiny, zejména o dusík a fosfor. Modelové studie a odhady ukazují, že při podstatné redukci všech znečisťujících látek v ovzduší, bude přibližně polovina poškození ekosystémů v Evropě spojena s emisemi amoniaku. Eutrofizace: - přirozená - hlavním zdrojem je výplach živin z půdy a rozklad mrtvých organismů a nadměrná eutrofizace způsobená lidskou činností - nepřirozená - dusíkaté látky a fosfáty z hnojiv používaných v zemědělském sektoru se do vodních toků dostávají jejich splavováním deštěm; existují však i jiné signifikantní zdroje Důsledkem eutrofizace je nejprve přemnožení planktonu (vodní květ) a posléze, po jeho masovém odumření, je to nedostatek kyslíku ve vodě, zejména u dna, kde ho odebírá tlení hmoty a následné vymírání ryb a dalších organismů, zejména těch žijících u dna. Toxické látky pocházející ze sinic, dekompozitorů a rozkládající se organické hmoty však mohou v extrémním případě působit na většinu či celou rybí populaci i další organismy v potravním řetězci. Zemědělské zdroje patří mezi největší producenty emisí amoniaku v celosvětovém měřítku, proto se v posledních letech stalo prioritou u těchto ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, jak jsou zákonem o ovzduší kategorizované, tyto emise snižovat vhodnými technicky a ekonomicky nenáročnými způsoby, které jsou provozovatelem realizovatelné. Odhaduje se, že ve světovém měřítku se ročně vyprodukuje mil. tun amoniaku. Z tohoto množství připadá 90 % na zemědělství, 8 % na přírodní zdroje a jenom 2 % na průmysl a spalování fosilních paliv. Při spalování fosilních paliv k emisím amoniaku primárně nedochází. Problematickou emisí je v tomto případě emise oxidů dusíku (NO x ). Pro jejich omezení se pak využívá selektivní katalytická, či nekatalytická reakce. 6

7 Podstatou těchto metod snižujících amonné emise je vstřikování koncentrovaného roztoku močoviny, či amoniaku do vypouštěné vzdušniny. Pokud nedojde k dokonalé reakci oxidů dusíku a amoniaku, může se tento dostat do vnějšího prostředí. Opačný systém pak lze využít u systému mokrých praček vzduchu, kdy se deklaruje snížení emise amoniaku až o 99 %. Vznikající kondenzáty se dále využívají při převodu plynného amoniaku do stavu tekutých roztoků, které lze dále využít například při přípravě průmyslových hnojiv. Podíl jednotlivých zdrojů na celkových emisích je znázorněn v grafu č. 1 (Battye et al.,1994). Graf 1: Podíl jednotlivých zdrojů na celkových emisích amoniaku (Battye et al., 1994) Drůbež 27% Prasata 10% ) ) Ovce 1% Aplikace průmyslových hnojiv 9% Chladící zařízení 5% Spalovny 1% Ostatní 3% Skot 44% V České republice se pohybuje roční hodnota emise amoniaku mezi tis. tun., přičemž se za hlavní zdroje amoniaku považují chovy skotu a drůbeže. V čistém stavu za normálních podmínek je amoniak bezbarvý plyn (teplota varu za normálních podmínek činí - 33,5 C.) s typickým čpícím štiplavým zápachem. Je zásaditý, dráždivý a žíravý. Hustotou 0,77 kg.m -3 je zhruba o polovinu lehčí než vzduch. Může být skladován za zvýšeného tlaku v kapalném stavu. Jeho rozpustnost ve vodě je výborná (540 g.l -1 při teplotě 0 C). Reaguje s kyselinami za vzniku amonných solí. Má silné korozivní účinky vůči kovům, zejména vůči slitinám mědi. V případě vysokých úniků hrozí nebezpečí výbuchu. 7

8 Tento stav nastane v případě poměru amoniak/vzduch - 1:2, či více ve prospěch kyslíku. Amoniak je velice toxický pro vodní organismy, zejména pro ryby, proto hraje důležitou roli jeho velmi dobrá rozpustnost ve vodě. Toxické koncentrace amoniaku mohou být uvolňovány rozkladem chlévské mrvy, kejdy a odpadů z chovů zvířat. Amoniak vzniká především rozkladem močoviny nebo kyseliny močové v exkrementech zvířat. Na tomto rozkladném procesu má významný podíl enzym ureáza (amidohydroláza), kterou produkují hlavně některé fekální mikroorganismy, za vzniku amoniaku a bikarbonátových iontů. Ureáza může být obsažena i v některých krmivech např. semena luštěnin a jejich zkrmováním obohacovat exkrementy zvířat. Omezením působení ureázy v exkrementech lze významně omezit a zpomalit rozklad močoviny a snížit tak produkci amoniaku. Pro komplexnost je nutno vidět výchozí stav exkrementů, jejichž složení (zastoupení dusíkatých látek) je odvislé již od využitelnosti dusíkatých látek krmné dávky. Obr. č. 1: Využití bílkovinné složky krmiva (European commision, 2003) Posoudit kvalitu dusíkatých látek v krmivu je možné celou řadou chemických a biologických metod: 8

9 - monogastrická zvířata používají se metody založené na sledování stravitelnosti (např. SNL - stravitelné dusíkaté látky) a nebo na výsledku retence v organismu (např. BHB - biologická hodnota bílkovin, PER - protein efficiency ratio, atd.) - přežvýkavci - hodnocení dusíkaté složky se provádí podle skutečně stravitelných dusíkatých látek v tenkém střevě tzv. PDI (protein digestible in the intestine). Pro zjednodušení celé problematiky slouží obr. 2, který znázorňuje jednotlivé klíčové momenty dávající příležitost k rozkladným procesům a tím k emisím amoniaku. Obr 2: Využití dusíku krmné dávky u prasete (Aarning, 1997) Krmivo 55 g N (100 %) Retence 17 g N (30 %) Výkaly 11 g N (20 %) Moč 27 g N (50 %) Emise 7 g N (13 %) Obsah po skladování 31 g N (57 %) Emise 10 g N (18 %) Obsah N po aplikaci 21 g (39 %) 9

10 Amoniak ve větších koncentracích dráždí především sliznice očí, horní cesty dýchací a plíce, ztěžuje ventilaci plic a zhoršuje choroby dýchacích cest. Z výkalů se v objektech uvolňuje pomalu a jeho koncentrace je závislá na celé řadě přímých i nepřímých faktorů (teplota, vlhkost vzduchu, ventilační výkon, množství zvířat, kvalita podestýlky a složení krmiva (hrubé bílkoviny) ovlivňují celkové množství uvolněného amoniaku. Přehled procesů, s možnostmi jejich ovlivnění je uveden v tab. 4. Vždy je třeba mít na paměti konkrétní druh zvířete, neboť i zde existují podstatné rozdíly. Například v moči prasete, která je součástí kejdy, představuje dusík močoviny více než 95 % celkového dusíku. Jako výsledek činnosti mikrobiální ureázy, může být tato močovina rychle přeměněna na těkavý amoniak. Anorganický dusík výkalů se uvolňuje různými mechanismy nitrifikace, denitrifikace, vyluhování do vod, těkavost. Vysoké úrovně amoniaku také ovlivňují pracovní podmínky farmářů a v mnoha členských státech stanovují vyhlášky o pracovním prostředí horní limity na přijatelné koncentrace na pracovišti. Tab. 2: Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování amoniaku ze stájí (European commision, 2003) Procesy 1. Produkce výkalů Složky dusíku a místo výskytu Kyselina močová (70 %) + nestravitelné bílkoviny (30 %) 2. Rozklad Čpavek/amonium v hnoji 3. Vypařování, těkavost Amoniak ve vzduchu 4. Větrání Amoniak v ustájení drůbeže Amoniak v životním 5. Emise prostředí T: teplota, ph: kyselosti; A w : činnost vody; Ovlivňující faktory Zvířata a krmivo Podmínky procesu (hnůj): T, ph, A w Podmínky procesu a místní klimat Místní klima (vzduch); teplota; relativní vlhkost; rychlost proudění vzduchu Čištění vzduchu 10

11 Tvorba plynných látek v ustájení zvířat také ovlivňuje kvalitu vnitřního vzduchu a může ovlivnit zdraví zvířat a vytvořit nezdravé pracovní podmínky pro farmáře. Množství plynných látek v objektech je tedy omezeno na maximální koncentrace. Např. úroveň amoniaku v ustájovacích systémech pro prasata je omezena na 25 ppm a v ustájení pro nosnice a brojlery je dlouhodobá úroveň 15 ppm pokládána za metatoxickou především v prvních dvou týdnech života. V chovech králíků je pak koncentrace nad 15 ppm hodnocena jako kritická. Dalším významným faktorem s místním významem, který je do určité míry v zemědělských zařízeních spjat s množstvím uvolňovaného amoniaku je zápach. Vztah mezi množstvím uvolňovaného amoniaku a zápachem se v mnoha případech posuzuje v úzké korelaci. Amoniak se na celkovém zápachu podílí pouze z části. Předpokládá se, že obtížný zápach vzniká také odpařováním mastných kyselin z hnoje (tab.č.3). Zápach je svázán s rozšiřováním chovu hospodářských zvířat a s rozvojem venkovských obytných sídel, která se rozšířila do tradičních zemědělských oblastí. Dá se očekávat, že současný výzkum bude věnovat problematice zápachu zvýšenou pozornost, jakožto jednomu z problémů týkajícího se životního prostředí. Zápach může být emitován stacionárními zdroji, jako jsou sklady, ale může být také důležitou emisí během rozmetání hnoje na půdu v závislosti na použitém postupu rozmetání. Dopad zápachu se v konečném důsledku zvětšuje s velikostí produkční jednotky. Tab.č. 3: Zastoupení jednotlivých složek zápachu (O Neill a Philips, 1992) Složka Koncentrace (g/kg) Čichem rozpoznatelná koncentrace (mg/m 3 ) Amoniak 2,7 10,9 0,03 37,8 Kyselina octová 2 15,7 0, Kyselina propionová 1,2 6,6 0,003 0,89 Kyselina máselná 0,4 3,1 0, Phenol 0,007 0,055 0,022 4 p-cresol 0,14 0,35 0, ,024 Indol 0 0,011 0,0006 0,0071 Skatol 0,009 0,054 0, ,

12 Samotný amoniak nemá podstatný význam pro vznik skleníkového efektu a ve srovnání s oxidem uhličitým a metanem přetrvává v atmosféře relativně krátkou dobu. Značná část emitovaného amoniaku je ukládána v sousedství zdroje emise (asi 30 % v dosahu 5 km). Amoniak však na sebe váže až z poloviny oxidy síry emitované do ovzduší a může způsobovat eutrofizaci, okyselení a může mít toxický účinek na ekosystémy. Dále amoniak škodí v samotných chovech zvířat, kde jeho zvýšená koncentrace negativně ovlivňuje zdraví zvířat a lidí a prokazatelně snižuje užitkovost chovaných zvířat. V uzavřených stájích v závislosti na technologii a hygieně chovu mohou koncentrace amoniaku dosahovat takové úrovně, která má ve spojení s částicemi prachu a mikroorganismy toxický účinek nejen na zvířata, ale i obsluhující personál. Tyto koncentrace jsou často predispozičním faktorem pro vznik řady onemocnění, především respiračních. Následně dochází k prodloužení léčby, zvýšení nákladů na léčbu a zvýšení přímých i nepřímých ztrát. Navíc, jestliže se amoniak kombinuje s těkavými organickými složkami, může se stupňovat vytváření nepříjemných a škodlivých pachů a obtěžovat sousední obytné prostory. Emise zápachu amoniaku do okolí jsou nejčastější příčinou silného odporu obyvatel proti výstavbě stájí. Současný stav emisí amoniaku podle jednotlivých krajů České republiky je znázorněn grafem č. 2. Graf č. 2: Emise amoniaku do ovzduší dle jednotlivých krajů ČR (Malířová, Bydžovský, 2006) Olomoucký kraj; 6% Jihomoravský kraj; 15% Ostatní; 12% Kraj Vysočina; 11% Pardubický kraj; 8% Středočeský kraj; 18% Jihočeský kraj; 9% Plzeňský kraj; 6% Ústecký kraj; 6% Královéhradecký kraj; 9% 12

13 V půdách se přirozeně vyskytuje amoniak zejména ve formě amonného iontu. Amoniakální forma dusíku je přitom klíčovým zdrojem dusíku pro rostliny. Z tohoto důvodu se aplikují dusíkatá průmyslová hnojiva, ze kterých se však do podzemních vod uvolňují dusičnany. Podzemní vody pak mohou být nevhodné pro využití člověkem, resp. s jejich využitím jsou spojeny vysoké náklady na čistění a odstranění dusičnanů. Přítomnost dusičnanů, původem přímo z hnojiv či bakteriální oxidací amoniaku, rovněž zvyšuje kyselost půd s negativními důsledky. Kyselost zemin je zvyšována i depozicí pocházející z ovzduší. Amoniak tvoří relativně stabilní soli se sírany a dusičnany pocházejícími z kyselých plynů SO 2, SO 3 a NO x, které jsou v atmosféře přítomny. Takové soli jsou potom ve srovnání s kyselými plyny a samotným amoniakem podstatně ochotněji a rychleji z atmosféry uvolněny ve formě dešťů či spadu a dostávají se tak do půd. Přestože je tedy amoniak sám o sobě zásaditou látkou, podílí se na kyselých depozicích. Je rovněž jedním z původců fotochemického smogu vyskytujícího se především ve městech. Další působení amoniaku spočívá v jeho působení v rámci parametru celkový dusík, kde hlavní negativní dopad na životní prostředí je přílišné vnášení živin na životního prostředí a s tím spojená například eutrofizace vod, což je spojeno s nárůstem řas a sinic. Koloběh dusíku je znázorněn na obrázku č. 2. Obr. 2: Koloběh dusíku (Maff, 1999) 13

14 3. Skleníkové plyny V roce 1979 se v Ženevě na první Světové klimatické konferenci vedla diskuse ke změně klimatu. Zde byla podána výzva průmyslově vyspělým zemím, aby do roku 2005 snížily své emise oxidu uhličitého vztažené k roku 1988 o 20 %. V roce 1989 se změna klimatu stala tématem Valného shromáždění OSN, které na svém 45. zasedání rozhodlo o jeho zařazení na pořad konference UNCED (United Nations Conference on Environment and Development, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, "Earth Summit," Rio de Janeiro, 1992) s cílem sestavit mezinárodní úmluvy pro 150 zúčastněných států. Cílem úmluvy bylo stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde antropogenním interferencím s klimatickým systémem". Taková hladina by měla být dosažena v čase dostatečném k zajištění: - přirozené adaptace ekosystémů na změnu klimatu - stálé produkce potravin - ekonomického rozvoje trvalého charakteru Základní principy úmluvy jsou: - princip předběžné opatrnosti, - princip mezigenerační odpovědnosti - základní podmínka tzv. trvale udržitelného rozvoje stanoví, že současný ekonomický rozvoj může probíhat jen za okolností, které neohrozí potřeby příštích generací, - princip společné, avšak diferencované odpovědnosti - "rozvinuté země" nesou hlavní odpovědnost za rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře Národní závazky Na úrovni národních regionálních podmínek se strany Úmluvy zavázaly k inventarizaci emisí skleníkových plynů, k sestavení a realizaci národních programů zaměřených na redukci emisí a posílení "propadů" skleníkových plynů, 14

15 k podpoře relevantních technologií, podpoře vědeckého výzkumu, veřejné osvětě, vzájemné komunikaci a spolupráci. Celkové emise skleníkových plynů a jejich procentuální změna byla navržena od referenčního roku 1990 podle Kjótského protokolu (Rozhodnutí Rady EU) pro roky Emise jsou uvedeny v ekvivalentech CO 2 (Tab. č. 4). Tab. 4: Hodnocení a cíle emisí plynů v jednotlivých zemích cíl EU (25 zemí) : EU (15 zemí) ea : : : : : 98.2 (s) 98.5 (s) (s) (s) (s) : ea (s) 98.0 (s) 99.4 (s) 98.7 (s) 99.4 (s) 98.7 (s) 99.2 (s) (s) (s) (s) (e) : Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr : Lotyšsko Litva Lucembursko 98.8 (b) 78.6 (b) Maďarsko Malta : Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené království Chorvatsko Turecko : Island Lichtenštejnsko : 92.0 Norsko Spojené státy : Japonsko

16 3.2. Kjótský protokol Podle Kjótského protokolu souhlasila Evropská unie (EU) s 8 % snížení emisí skleníkových plynů v letech 2008 až 2012 v porovnání s referenčním rokem Kjótského protokolu jako základem. Snížení pro každou ze zemí evropské patnáctky byla odsouhlasena tzv. EU Burden Sharing Agreement - Rozhodnutí rady 2002/358/EC (dohoda "o sdílení zátěže"), které dovoluje některým zemím zvýšit emise za podmínky, že zvýšení bude vyrovnáno snížením v ostatních členských státech. Osm z deseti nových členských států si vybralo jiné cíle ke snížení a jiné základní roky, jak dovoluje Kjótský protokol. Tyto a "Burden Sharing" cíle pro roky jsou v tabulce uvedeny jako čísla pro rok 2010 (pro Kypr a Maltu nejsou žádné cíle). Emise šesti skleníkových plynů zahrnutých v Kjótském protokolu jsou váženy podle jejich potenciálů globálního ohřevu (GWPs) a jsou agregovány s ohledem na jejich vyjádření v ekvivalentech CO2. Celkové emise jsou uvedeny relativně, tak aby referenční rok byl vyjádřen indexem 100. Obecně je jako referenční rok uvažován rok 1990 pro plyny CO 2, CH 4 a N 2 O a rok 1995 pro plyny obsahující fluór (HFC, PFC a SF6). Data nezahrnují emise a propady s LUCF (Změny ve využití krajiny a lesnictví). Zemědělství je nejen významným producentem toxického amoniaku, ale při zemědělské činnosti vzniká i celá řada dalších plynů, zvláště pak metan CH 4, CO 2, CO, N 2 O, NO x, H 2 S a další odérové plyny. Nejznámějšími zdroji z celého spektra zemědělské výroby jsou v živočišné výrobě chov skotu, prasat, ovcí, koz, drůbeže, skladování a manipulace s chlévským hnojem, kejdou a drůbežím trusem. V rostlinné výrobě je významným zdrojem proces kompostování a používání pesticidů a herbicidů. Fermentační děje v organismu hospodářských zvířat probíhají jak ve fázi žaludečního zpracovávání přijaté potravy, tak i při jejím dalším průchodu celou navazující střevní trubicí a to specificky v úsecích tenkého a posléze i tlustého střeva. Podstatnou odlišností je charakter a průběh gastroenterální fermentace u monogastrických a naproti tomu u polygastrických živočichů. Velice specifické znaky, vlastnosti a posléze i produkty takového procesu vykazuje kategorie ptáků (hrabavá i vodní drůbež). 16

17 U monogastrických druhů dochází v žaludku ke trávení sacharidů, škrobu i bílkovinných struktur. Na celém tomto procesu se podílejí nejenom enzymatické složky, ale i specifická a často i druhově významně odlišná mikroflóra zažívacího traktu. Biochemická aktivita při procesu rozkladu přijatého krmiva je při průchodu trávicím aparátem doprovázena tvorbou celé skupiny organických plynů. Ty za normálních okolností ze zažívacího traktu plynule odcházejí per vias naturales, (tj. oběma konci zažívací trubice a případně i dechem), pouze za patologických krizí (meteorismus při bouřlivém metanovém kvašení obsahu žaludku, případně někdy i tlustého střeva) musí být jejich odvod chirurgicky upravován umělými cestami. Zmiňované plyny jsou organickou součástí běžného procesu trávení a zažívání. Významně odlišen je tento postup u polygastrických živočichů, jmenovitě u přežvýkavců. Ti - na rozdíl od ostatních býložravých organismů přijímají zřetelně větší kvanta potravní hmoty (krmiva), které zpracovávají především ve složité struktuře třech předžaludků a vlastního žaludku. Teprve následně a v relativně menší míře dochází k trávení v tenkém střevě a hlavně pak ve střevě tlustém. Mikroorganismy se aktivně a ve značném rozsahu účastní procesu biochemického rozkladu přijatého krmiva, a to jak v oblasti předžaludků (bachor, čepec a kniha) a žaludku (sléz), tak i v poměrně dlouhém úseku obou druhů střev. Jejich početní zastoupení ve zpracovávané trávenině je tak významné, že dle literárních údajů tvoří asi 10 % tekutého obsahu bachoru. Působí však průběžně i v celém rozsahu tenkého a zejména pak velmi intenzívně v celém tlustém střevě. Pozoruhodnou a velmi významnou kategorií zde jsou tzv. bakterie celulózového štěpení (Bact. succionogenes, Ruminococcus, Cillobacterieae a Clostridia). Neméně důležitou a funkčně nenahraditelnou je i skupina saprofytických bachorových nálevníků. U drůbeže je chemismus a jmenovitě pak biochemismus zažívání a trávení podstatně odlišený. Střevo drůbeže je krátké a pasáž tráveniny tenkým střevem probíhá rychle, cca 2-3 hodiny. Také obsah vody v trávenině je nižší (80 %), než u prasat (90 %). Proto proces gastroenterální exploatace musí být velmi rychlý, efektní a intenzívní. Rámcově tedy lze problematiku produkce CH 4 z fyziologických procesů uvnitř těl hospodářských a domácích zvířat zjednodušit a prezentovat následovně: 17

18 Zatímco v žaludeční sféře dochází zejména ke vzniku a uvolňování metanu (CH 4 ) a oxidu uhličitého (CO 2 ) a u přežvýkavců v bachorovém úseku dokonce i čpavku (NH 3 ), je oblast střeva, jmenovitě pak střeva tlustého, masivním zdrojem především čpavku a metanu s doprovodem dalších, méně významných, plynů a těkavých látek. Ty se podílejí na pachové specifikaci exkrementů. V luminu tlustého střeva se při přeměně potravní hmoty v použitelné živiny prostřednictvím souboru enzymů a také prostřednictvím mikrobiální aktivity uvolňuje oxid uhličitý (CO 2 ), metan (CH 4 ), vodík (H), dusík (N) a dobře organolepticky patrný sirovodík (H 2 S). Určitý podíl těchto těkavých látek z těla odchází jednak za fyziologických poměrů a jednak ve stavu funkčních poruch organismu rovněž dechem. Shrneme-li předchozí úvahy, můžeme určit, že zdrojem emisí CH 4 jsou: I. Zdravé živočišné organismy: a. procesem zažívání a trávení v digestivním ústrojí, b. procesem extrakorporálních rozkladů exkrementů, c. procesem dýchání (exhalace). II. Nemocné živočišné organismy: a. procesem patologického trávení a zažívání, b. procesem extrakorporálních rozkladů chorobou pozměněných výkalů, c. procesem patologické plicní ventilace (exhalace). III. Technologie, přímo navazující na chov: a. evaporací CH 4 z krmivových komponent (konzervovaných), b. odparem a odvětráváním asanačních médií, c. dalšími vedlejšími technologiemi živočišné výroby. IV. Navazující zdroje CH 4 v živočišné výrobě: a. polní a statková hnojiště, b. močůvkové a kejdové jímky, c. senážní a silážní jámy a věže, d. kafilerní boxy a trezory. 18

19 4. Jiné emise a látky z produkčních systémů zemědělství Rozmetání hnoje na pole je klíčová aktivita zodpovědná za emise velkého počtu složek do půdy a spodní vod. Ačkoliv jsou k dispozici metody ošetření hnoje, je aplikace na půdu stále nejrozšířenější způsob manipulace s hnojem. Hnůj může být dobré hnojivo, ale tam kde je aplikováno ve velkém množství do půdy, je také hlavním zdrojem emisí do půdy a do spodní i povrchové vody. Emise ze skladovacích kapacit kejdy, které znečišťují půdu a spodní a povrchové vody se vyskytují zejména z důvodu využití neodpovídajících objektů ke skladování kejdy nebo provozních chyb a měly by být pokládány spíše za náhodné, než strukturální. Odpovídající vybavení, časté monitorování a vlastní operace mohou zabránit prosakování a rozlévání kejdy ze skladovacích kapacit. Legislativní požadavky a informace o správných faremních postupech napomáhají řešit tento environmentální problém. Tab. 5: Emise do půdy a spodní vody z produkčních systémů intenzivního chovu hospodářských zvířat (European commision, 2003) Půda a spodní voda Produkční systém Dusíkaté složky Fosfor K a Na Rozmetání a skladování hnoje Těžké kovy Antibiotika Největší pozornost je věnována emisím dusíku a fosforu, ale také jiné prvky, jako draslík, dusitany, NH 4, mikroorganismy, těžké kovy, antibiotika a jiné farmaceutické výrobky mohou být obsaženy v hnoji a jejich emise mohou mít dlouhodobé negativní důsledky. Kontaminace vod dusičnany, fosfátovými patogeny, zejména fekálními koliformními mikroorganismy a salmonelami nebo těžkými kovy je hlavní sledovanou oblastí emisí do vod. Zbytečně rozsáhlá aplikace statkových hnojiv 19

20 na půdu byla také spojena s akumulací mědi v půdách, ale legislativa EU v roce 1984 značně zredukovala úroveň mědi v krmivech pro prasata se snížila potenciál pro kontaminaci půd správnou aplikací hnoje. Znečištění vznikající ze zemědělské výroby a zejména znečištění dusíkem bylo zjištěno výzkumem jako důkaz zvýšeného rizika snižování kvality evropských půd a povrchových a mořských vod. Tato rizika se vztahují k vysoké úrovni dusičnanů v pitné vodě, eutrofizaci povrchové vody a pobřežních vod a okyselování půd a vod. Cílem Směrnice EU 91/676/EEC o dusičnanech je snižovat tato rizika pomocí redukce a omezování množství aplikovaného dusíku na hektar orné půdy. Oblasti s přebytky dusíku, přesahující 100 kg / ha jsou pokládány za zranitelné vyluhováním dusičnanů a aplikace na půdu je zde omezena na maximální úroveň 170 kg N / ha za 1 rok. V současné době je toto případ 22 % zemědělské půdy v EU - obr. 5. Menší problémy vznikající z aplikace na půdu v oblastech, kde je k dispozici výměra půdy vhodná pro množství vyprodukovaného hnoje. Intenzivní chov hospodářských zvířat a s ním související znečištění dusíkem jsou soustředěny do určitých oblastí zemí EU. Přebytky dusíku jsou nejkritičtější na drůbežích a farmách prasat. Emise do povrchové vody mohu nastat přímo vtokem odpadní vody vznikající na farmě nebo z odtoků v průběhu aplikace hnoje. Jen málo informací je k dispozici o emisích do povrchové vody. Největší zájem je o emise odtékající a vyluhované do půdy. Odpadní voda vznikající v domácnostech a při zemědělských aktivitách je často smíšena s kejdou a potom aplikována na půdu. Odpadní voda vtékající přímo do povrchové vody může pocházet z různých zdrojů, ale povolené jsou pouze emise ze systémů lagunového uskladnění kejdy. Emise do povrchové vody z těchto zdrojů obsahují dusík a fosfor, ale mohou se zde vyskytnout také zvýšené úrovně BSK 5 ; zejména ve znečištěné vodě shromážděné z faremních dvorů a z oblastí pro soustředění hnoje. Důležitost hnoje jako zdroje fosforu se zvýšila po odhadu, že 50 % vstupu fosforu do povrchových vod EU z půdy může být připsáno aplikaci hnoje. Z výzkumu je zřejmé, že pouze velice malá koncentrace fosforu je potřebná nevratně pro ovlivnění populace řas a makrofytů. Fosfor je v zemědělství významný prvek a hraje důležitou roli ve všech formách života. V přírodních (tj. v nefaremních) systémech je fosfor recyklován do půdy v odpadech a přírodních a rostlinných zbytcích. V takových ekosystémech je fosfor efektivně recyklován. V zemědělských systémech je fosfor také obsažen 20

21 v rostlinách nebo zvířecích produktech, ale pouze část fosforu je přijata půdou (5-10%). Větší množství fosfor je aplikováno nadbytečně a navíc k tomuto přebytečnému množství je přidáván hnůj, obsahující fosfor. Intenzivní chov hospodářských zvířat může vytvářet další emise jako hluk a emise prachu tvořící bioaerosoly. Stejně jako zápach, i hluk má místní důležitost a rušení může být udržováno na minimu pomocí plánování pracovních postupů. Závaznost tohoto problému se může zvýšit u expandujících jednotek a s rozvojem bydlení na venkově, které se rozrůstá do tradičních zemědělských oblastí. Druh krmiva a pracovní postupy krmení mohou ovlivnit koncentrace a emise bioaerosolů. K jejich rozvoji přispívá zejména prach a suché krmivo. Bioaerosoly jsou nebezpečné, neboť mohou přispívat k šíření chorob. Samotný prach není považován za důležitý problém životního prostředí v okolí farem, nicméně může způsobit některé problémy tam, kde se často vyskytuje suché a větrné počasí. Uvnitř ustájovacích prostorů je prach znám za jistých okolností jako znečisťující faktor, který může ovlivnit dýchání zvířat a lidí. Stejně jako je tomu v ustájení brojlerů s vysokou podestýlkou. Prach emitovaný z jednotek chovu zvířat může také přispívat k přenosu zápachu. Tab. 6: Zdroje znečištění ovzduší (European commision, 2003) Ovzduší Čpavek (NH 3 ) Metan (CH 4 ) Oxid dusný (N 2 0) Kysličník uhličitý (CO 2 ) Zápach (např. H 2 S) Prach Dým/CO Produkční systém Ustájení zvířat, sklady hnoje, rozmetání hnoje na půdu Ustájení zvířat a ošetřování hnoje Ustájení zvířat, skladování hnoje a rozmetání hnoje Ustájení zvířat, energie, použitá na vytápění a dopravu na farmu, spalování odpadu Ustájení zvířat, skladování hnoje, rozmetání hnoje na půdu Mletí a drcení krmiva, skladování krmiva, skladování pevného hnojiva a jeho používání Spalování odpadu 21

22 Obr. 3 : Přehled zranitelných oblastí v Evropě (European commision, 2003) Mapa zranitelných oblastí v Evropě (tmavší barva = nejcitlivější oblast) 22

23 Obr. 4: Mapa zranitelných oblastí v České republice ( ) 23

24 5. Legislativní podmínky snižování emisí amoniaku ve velkochovech hospodářských zvířat Problematika eliminace amoniaku z chovů zvířat v ČR začala být aktuální s obdobím kdy byla přijata směrnice 96/61/EC v podobě zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci omezování znečišťování a o změně některých zákonů. Cílem směrnice je integrovat ochranu životního prostředí jako celku, kdy má být ochrana založena především na principu prevence a používání BAT. Zákon č. 76/2002 Sb. uplatňuje několik principů s cílem vyšší ochrany životního prostředí při udržitelném vývoji průmyslové a zemědělské činnosti. Princip prevence nahrazuje dosud uplatňovaný postup sledování výstupů výroby a stupeň znečišťování těmito výstupy zaměřením na vstupy výroby a na efektivnost jejich využívání. Pro prevenci znečištění je tedy důležité řízení materiálových a energetických toků v průběhu výroby, uvážlivá volba vstupů s uplatněním bezodpadových technologií. Je to v podstatě omezení strategie zavádění tzv. koncových technologií, tj. technologií přidávaných na konce výrobního postupu za účelem zachycení anebo úpravy produkovaných nečistot a jejich nahrazení prevencí vzniku odpadů a zavedením úsporného hospodaření se surovinami a energiemi. Princip integrovaného povolování představuje posun od posuzování vlivu výroby na jednotlivé složky životního prostředí (vzduch, voda, půda) a zaměření se na komplexní zhodnocení výrobní činnosti jako celku. Tento postup vyžaduje podrobnou analýzu jednotlivých výrobních procesů. Princip náhrady škodlivých látek za méně škodlivé dává prostor pro analýzu použitých prostředků a technologií zejména v oblasti sanitace a hygieny, kde vývoj jde v posledních letech prudce vpřed. Princip snižování rizika u zdroje je spojen s modernizací a zdokonalováním výrobních technologií a používaných technik. Úzce souvisí i s principem uplatňování nejlepších dostupných technik BAT - Best Available Technique. Princip vyjednávání a komunikace spočívá v dialogu mezi žadatelem a povolujícím orgánem. Smyslem tohoto vyjednávání je domluvení podmínek pro provoz zařízení tak, aby vyhovovaly jak životnímu prostředí, tak podnikatelským záměrům provozovatele zařízení, a přitom aby výrobce ekonomicky nelikvidovaly. Výsledkem je dohoda o opatřeních a termínech jejich realizace. 24

25 Princip výměny informací a zveřejňování dat slouží k maximální informovanosti výrobců o technologických a technických možnostech v rámci stanovených BATů, ale také k informovanosti veřejnosti o rizikách ohrožujících životní prostředí a o opatřeních, které mají tato rizika minimalizovat. Na druhé straně veřejné projednávání může ochránit i provozovatele zařízení od nereálných požadavků bez technických možností jejich naplnění. Princip subsidiarity přenáší rozhodovací povinnost na místní orgány, zodpovědné za udržitelný rozvoj ve svém regionu Obsah zákona o IPPC Zákon o IPPC je tzv. horizontálním zákonem, je to předpis speciální, jehož aplikace má přednost před použitím složkových zákonů. Znamená to, že povolovatel provozů (Krajský úřad) bude postupovat podle zákona o IPPC při posuzování žádosti o povolení činnosti. Cílem zákona je zpřehlednit, provázat a zjednodušit pracovní postupy v rozhodování podle složkových zákonů v oblasti životního prostředí prostřednictvím tzv. integrovaného povolování, jehož výsledkem má být rozhodnutí o žádosti pro vydání integrovaného povolení. Integrované povolení bude nahrazovat rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které jsou vyžadovány podle jiných právních předpisů, pokud je jimi dáván souhlas k provozu zařízení nebo k činnosti provozované v zařízení, nebo pokud je neopomenutelným podkladem v rámci procesu povolování staveb tzn., že provozovatel nemusí jako doposud žádat o jednotlivá dílčí složková povolení jednotlivé dotčené orgány, ale podá pouze jednu žádost v elektronické a písemné podobě a ty pak vydají svá stanoviska již přímo povolovateli. S tímto tématem souvisí i rozsah novelizovaných předpisů. Ze strany EU je požadováno jako minimum integraci v oblasti ovzduší, vody, znečišťování půdy a odpadů. Zákon č. 76/2002 Sb. tento minimální požadavek přesahuje o oblast ochrany půdy, ochrany přírody a krajiny, lázeňství, veterinární péče a částečně i o oblast veřejného zdraví. Pod gesci zákona o integrované prevenci spadají chovy hospodářských zvířat zařazené do přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci pod bod 6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než: a) kusů drůbeže b) kusů prasat na porážku (nad 30 kg) c) 750 kusů prasnic. 25

26 V případě těchto chovů mají být v procesu vydávání integrovaného povolení nastaveny podmínky pro ochranu životního prostředí v rámci jednotlivých složek a jednou z nich je i ochrana ovzduší. Ačkoliv je pro tato zařízení vydáváno integrované povolení, musí být plněny veškeré právní požadavky platné environmentální legislativy stejně tak jako v případě zařízení, která pod působnost zákona nespadají. 26

27 27

28 5.2. Integrovaná prevence jako nástroj plnění mezinárodních úmluv Na základě současné situace, která vyplynula z legislativních požadavků a ze skutečnosti, že Česká republika přistoupila k Protokolu k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států z roku 1979, ke kterému byl přijat dodatek Protokol k omezování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu (ACETO), jejíž smluvní stranou se dne ve švédském Göteborgu stala i Česká republika. V dodatku v příloze IX Opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů se státy zavazují, že budou snižovat ztráty z celého dusíkového cyklu a dodržovat zásady zahrnuté do tzv. Poradenského kodexu správné zemědělské praxe. Poradenský kodex správné zemědělské praxe zahrnuje následující postupy: - Hospodaření s dusíkem s respektováním celého dusíkového cyklu. Pro splnění těchto opatření lze plně bez dalších úprav využít Zásady správné zemědělské praxe z pohledu nitrátové směrnice, která je přesně na tento bod zaměřena, vytvořena a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin - Strategie krmení hospodářských zvířat. Vzhledem k tomu, že opatření týkající se správné výživy a krmení hospodářských zvířat vedoucích ke snížení obsahu vyloučeného dusíku a fosforu, jsou považovány za nejlepší dostupnou techniku BAT, lze veškerá požadovaná opatření čerpat z BREF pro intenzivně chovaná prasata a drůbež. Jedná se zejména o krmení fázovými krmivy s obsahem aminokyselin (lysin, methionin apod.) Dále lze využít ověřené postupy krmení biotechnologickými přípravky, upevňující vazbu dusíkatých látek v exkrementech. - Nízkoemisní způsob hnojení. Pro popis vhodných technologií lze jednak využít popis technologií uvedených v V. řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku, nebo rovněž v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BREF). - Nízkoemisní způsob skladování hnojiv. Některá opatření jsou uvedena jednak v nitrátové směrnici, jednak BREF dokumentu. Jedná se zejména o různé typy pokrývání a zastřešování skladů statkových hnojiv, což ovšem z ekonomických důvodů nelze všeobecně aplikovat. Pro snižování emisí 28

29 amoniaku do ovzduší lze využít i aplikaci ověřených biotechnologických prostředků. - Nízkoemisní způsob ustájení zvířat. Pro intenzivně chovanou drůbež a prasata jsou tyto technologie uvedeny v BREF jako nejlepší dostupné techniky BAT. Analýzou dokumentu bylo zjištěno, že uvedené technologické systémy navazují na téměř shodné technologie uvedené již jednak v řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku a jednak v příručkách pro zavádění nejlepších dostupných technik nepřekračující nadměrné náklady (BATNEEC - Best Available Technologies not Entailing Excessive Cost) pro chovy drůbeže a prasat, které jsou obsaženy ve směrnici 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových podniků. V září roku 2000 přijalo Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) implementační plán směrnice Rady 84/360/EEC, který je v některých partiích propojen se směrnicí Rady 96/61/EC. Ustanovení směrnice 84/360/EEC pokrývá období, které je stanoveno provozovatelům existujících zařízení, zařazených pod směrnici Rady 96/61/EC k získání integrovaných povolení. Po uplynutí této lhůty (30. října 2007) bude směrnice 84/360/EEC zrušena. Nejlepší dostupnou technikou nepřekračující nadměrné náklady se myslí nejen technika, ale i technologie, pracovní postupy, její údržba a provoz. Nejlepší by měla být v otázce prevence znečištění a dostupnou ve smyslu jejího zavedení. Environmentální užitečnost této techniky by měla být v rovnováze s finančními náklady, tzn. její provoz a pořízení by mělo být za přiměřených nákladů. Obsahem příruček je vysvětlení pojmů BATNEEC a parametry pro jejich stanovení, zejména parametry pro snížení emisí, snížení produkce odpadní vody, odpadů a obalů. Dále jsou zde obecně představeny nejběžněji používané systémy ustájení drůbeže a prasat a opatření pro dosažení již zmíněného snížení emisí, zejména zápachu při zpracování, skladování, přepravě a zapravování exkrementů. Jedná se předchůdce referenčního dokumentu o BAT. Možnosti snižování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv. V současné době jsou minerální hnojiva poměrně ekonomická nákladná, navíc je v některých oblastech, kde jsou provozovány intenzivní chovy hospodářských zvířat, nadbytek statkových hnojiv, které je nutné vhodným způsobem odstranit a využít. Dále bylo zjištěno, že půdní struktura trpí nedostatkem organických látek, čímž dochází 29

30 ke zvýšení eroze, zhutnění půdy apod. Opatření při snižování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv se jeví jako nevhodná. Požadavky Protokolu ACETO pro zemědělství stanoví minimální snížení emisí amoniaku v chovech hospodářských zvířat o 20 % a při skladování chlévského hnoje a kejdy o 40 % a při jejich aplikaci o 30 %. Základní cíl Protokolu vyplývá z požadavku podstatně snížit rozdíl mezi skutečnou a kritickou zátěží. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou stanovené individuální národní emisní stropy, kterých má být dosaženo do r Hodnoty emisních stropů byly odvozeny z vědeckých podkladů na současné úrovni znalostí, s využitím matematického modelu, který byl pro daný účel uznán nejlepším (RAINS, IIASA Laxenburg, Rakousko). V případě České republiky mohly být, na základě expertních šetření provedených v rámci meziresortní odborné skupiny, akceptovány výsledky matematického modelování u hodnot emisních stropů pro oxidy síry a amoniak. Údaj je v tab. 7. Tab. 7: Vývoj množství emisí amoniaku v ČR Znečišťující látka Úroveň emisí ČR (kt/rok) v letech Stanovený emisní strop Projekce emisí NH méně než 101 Dalším cílem Protokolu ACETO je zmírnit trvalé poškozování životního prostředí vlivem emisí antropogenního původu. Toto poškození životního prostředí je možno vyjádřit jako překročení kritických zátěží ekosystémů. Jedná se o metodu, která je dlouhodobě vědeckými centry EU rozpracovávána a která zahrnuje celou řadu faktorů (kyselé depozice sirných a dusíkatých látek, lokální citlivost ekosystémů, geomorfologické parametry území apod.). Největší pozornost byla věnována emisím čpavku z ustájení zvířat, neboť čpavek je pokládán za důležitý prvek pro okyselování půd a vody. Technická expertní skupina pracuje na omezování emisí čpavku v rámci programu UNECE o přeshraničním znečištění ovzduší ve velkém měřítku. 30

31 Splnění cílů Protokolu ACETO stanovených pro Českou republiku významně přispívá ke zlepšení životního prostředí na jejím území, včetně s tím spojených přínosů pro zdraví obyvatel a ochranu ekosystémů. Ratifikace Protokolu Českou republikou byla dokončena 12. srpna Požadavky Göteborgského protokolu a Kyótského protokolu zavazují jednotlivé země, které tyto protokoly ratifikovaly, k poměrně rasantnímu snížení emisí amoniaku a skleníkových plynů do roku V České republice jde o snížení emisí amoniaku na hodnotu 80 kt emisí, vypouštěných ročně do roku 2010, z čehož je 95 % emisí ze zemědělské činnosti. U skleníkových plynů je to celkově do roku 2012 o 8 %. Tato hodnota, ačkoli se zdá poměrně malá, představuje ve svém důsledku významné snížení metanu (CH 4 ), oxidu uhličitého (CO 2 ), sirovodíku (H 2 S) a oxidu dusíku (N 2 O) Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států (CLRTAP) jejíž součástí je "Protokol o omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu" má rámcový charakter a smluvní omezování znečišťování ovzduší je realizováno formou postupně k ní připojovaných mezinárodních protokolů. Byly přijaty protokoly: - o dlouhodobém financování kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) (1984) - o snížení emisí síry, nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o třicet procent (1. protokol o síře) (1985) - o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře) (1994) - o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států (1988) - o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států (1991) - o těžkých kovech (1998) - o persistentních organických polutantech (1998) Česká republika jako smluvní strana úmluvy CLRTAP, kterou podepsala dne , se podílí na mezinárodně koordinovaném úsilí o společném postupném řešení problému znečišťování ovzduší soustavným přistupováním ke všem protokolům. Závazky přijaté přistoupením k těmto protokolům a závazky 31

32 vyplývající z vlastní Úmluvy implikují rovněž přístup České republiky k poslednímu výše uvedenému protokolu. Rovněž mezinárodní hodnocení České republiky ve vztahu k Evropské unii silně závisí na přístupu ČR k mezinárodní spolupráci v oblasti snižování dálkového znečišťování ovzduší, neboť je akcentována odpovědnost jednotlivých států za znečišťování ovzduší, které přesahuje jejich hranice, a to jako druhá strana volnosti ve způsobu využívání životního prostředí a priorit státní politiky životního prostředí jednotlivých států. 6. Vývoj legislativních předpisů a ochrany ovzduší jejich požadavků ve vztahu k chovu hospodářských zvířat 6.1. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Podle již neplatného nařízení vlády č. 353/2002 Sb. byl uplatňován 5 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší a obecný emisní limit pro amoniak. Platili i obecné emisní limity pro pachové látky. Kategorie, emisní limity a další podmínky provozování zdrojů podle tohoto bodu upravovala příloha č. 2 k nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Chovy hospodářských zvířat dle toho nařízení byly rozděleny následovně: Zařízení pro chov drůbeže a) zařízení pro intenzivní chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od kusů zvláště velký zdroj, b) zařízení pro chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od do kusů velký zdroj, c) zařízení pro chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od do kusů střední zdroj. Zařízení pro chov prasat a) zařízení pro intenzivní chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od kusů nebo 750 prasnic zvláště velký zdroj, b) zařízení pro chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od do kusů nebo od 300 do 749 prasnic velký zdroj, 32