Liturgická stránka nových svatební obřadů z r a její aktuální dopad v České republice

Transkript

1 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto Liturgická stránka nových svatební obřadů z r a její aktuální dopad v České republice ÚVOD Je dost možné, že čtenáři tohoto článku budou hned jeho nadpisem udiveni: proč se nyní, v roce 2004, hovoří o nových svatebních obřadech vydaných před více než 10 lety? Odpově je prostá: tyto otázky vyvolává praxe. Nové svatební obřady, jejichž schvalovací dekret je datován 19. března 1990, byly sice v latinském originále tiskem vydány s vročením 1991, ale jejich český překlad dosud nebyl publikován, a proto jsou nadále v užívání svatební obřady vydané podle předchozího latinského vydání z r Takto českým uživatelům těchto obřadů zůstalo neznámo mnohé, co toto nové vydání přináší odlišného oproti dosavadním svatebním obřadům. Autor se s problematikou svatebních obřadů seznámil podrobně jako člen překladatelské skupiny mající za úkol překlad liturgických textů. 1 Tato skupina byla zřízena jako pracovní skupina při Liturgické komisi České biskupské konference (dále jen LK) předsedou LK kardinálem Miloslavem Vlkem a její první zasedání se konalo 9. ledna Zpočátku se tato skupina věnovala překladu nových textů z třetího vzorového vydání římského misálu, ale na základě závěrů jednání LK ze dne 27. března 2003 tuto práci přerušila a dostala za primární a urgentní úkol překlad nových svatebních obřadů. Tato práce je nyní skončena a překlad byl na začátku r předán s potřebnými poznámkami předsedovi LK pro jeho projednání v LK a následně v České biskupské konferenci a poté pro předložení k aprobaci Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti. Tento článek tedy vzniká v době, kdy ještě schválený český text překladu není k dispozici, 2 proto může pomoci k orientaci text první části pojednávající o historii úprav svatebních obřadů po 2. vatikánském koncilu a text druhé části uvádějící schéma prvního i druhého vzorového vydání. Protože je užitečné seznámit odbornou veřejnost se změnami či modifikacemi, které nové vydání obřadu přináší, případně též poukázat na to, co by mělo dle našeho soudu být v českém překladu doplněno, věnují se následující kapitoly samotnému druhému vzorovému vydání ve srovnání s prvním vydáním: třetí část 1 Jeho účast na překladu liturgických textů vychází ze zcela evidentní praktické potřeby účasti kanonisty na liturgických překladech, a to z důvodu úzké souvislosti kanonického a liturgického práva. 2 Proto je nutné v odkazech na jednotlivé úseky textu nových svatebních obřadů vycházet z jejich číslování v latinské editio typica altera. Překladatelská skupina navrhla jednu velmi mírnou úpravu číslování úseků textu oproti latinské předloze, ale i toto se může ještě změnit v rámci úředního projednávání překladu, a proto není možné odkazovat na dosud nejisté a nepublikované číslování úseků textu v českém překladu.

2 2 se zabývá Úvodem (Praenotanda), 3 čtvrtá samotným obřadem uzavření manželství, pátá různým textům pro obřad uzavření manželství a pro mši za manžele a nakonec šestá část dodatkům druhého vydání (vzory přímluv, obřad žehnání při zásnubách a texty pro mši při výročí svatby). 1. HISTORIE ÚPRAV SVATEBNÍCH OBŘADŮ PO 2. VATIKÁNSKÉM KONCILU 2. vatikánský koncil požadoval jak obecně reformu liturgických knih (SC, č. 25), tak stanovil zásady pro reformu svatebních obřadů (SC, č. 77 a 78), kdy již deklaroval potřebu inkulturace těchto obřadů. První pokoncilní vydání svatebních obřadů bylo zveřejněno 19. března 1969, obřady nesly název Ordo celebrandi matrimonium: Editio typica. Účinnost, tedy možnost a povinnost jejich užívání, byla stanovena na 1. červen Český překlad těchto obřadů byl vydán nejprve v únoru 1971 jako studijní text pro kněze, následně po vyjádření kněží a po schválení kongregací pro bohoslužbu v květnu 1971 s tím, že se (především na přání kněží) jedná o prozatímní text měl být po nějakou dobu zkoušen v praxi, pak vydán s úpravami jako definitivní; 5 k novému definitivnímu vydání tohoto českého překladu však nedošlo. Z textu dekretu uvozujícího toto české vydání vyplývá (by s nejasnostmi), že tento překlad má být užíván hned po vydání. Je pochopitelné, že u natolik nových obřadů vzniknou v souvislosti s jejich užíváním další otázky a připomínky, které není vhodné brát na lehkou váhu, tím více v době hluboké proměny podoby římského ritu. Svou roli tu také hraje změna kanonických předpisů ohledně manželství, což nastalo především promulgací a nabytím účinnosti nového Kodexu kanonického práva r Proto bylo přikročeno k schválení upravených obřadů pod názvem Ordo celebrandi matrimonium: Editio typica altera dne 19. března Obřady byly vydány s vročením 1991 a nabyly ve svém latinském znění okamžité účinnosti s tím, že překlady do národních jazyků nabývají účinnosti dnem, který stanoví biskupské konference. 6 Český překlad těchto obřadů se připravuje. 7 3 Nadále budeme v textu používat výraz Úvod s počátečním velkým písmenem jako označení úvodních norem liturgických knih. 4 SACRA CONGREGATIO RITUUM, Decretum Ordo celebrandi matrimonium quo Ordo celebrandi matrimonium promulgatur, Prot. n. R. 23/969 ( ), in Enchiridion Vaticanum 3: Documenti ufficiali della Santa Sede , Bologna: Edizione Dehoniane, 1977, č Je politováníhodné, že tento dekret není otištěn v českém překladu těchto obřadů. 5 Svatební obřady, Praha: Sekretariát České liturgické komise, Údaje o povaze textu českého překladu a o úmyslu vydání překladu definitivního obsahuje Dekret biskupa Františka Tomáška, předsedy České liturgické komise, č.j. 284/71 z uvedený v tomto vydání na s CONGREGATIO DE CULTU DIVINO ET DISCIPLINA SACRAMENTORUM, Ordo celebrandi matrimonium: Editio typica altera, Roma: Typis Polyglottis Vaticanis, Otázku platnosti a účinnosti originálního latinského textu i překladů do národních jazyků řeší dekret výše zmíněné kongregace Prot. N. CD 1068/89 z uvedený v tomto vydání na s. V; viz též Enchiridion Vaticanum 12: Documenti ufficiali della Santa Sede 1990, Bologna: Edizione Dehoniane, 1992, č Viz výše úvod tohoto článku.

3 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto SCHÉMATA LITURGICKÝCH KNIH SVATEBNÍCH OBŘADŮ Samotné schéma knihy již dost vypovídá o jejím obsahu, proto je tu uvedeno schéma obojích obřadů, což již samo o sobě dává základní srovnání. 2.1 Schéma prvního vzorového vydání z r Dekret o schválení prvního vzorového vydání (v českém vydání chybně nahrazen dekretem předsedy České liturgické komise) Úvod (Praenotanda) Význam a důstojnost svátosti manželství Svatební obřady: Svatební obřad ve mši Svatební obřad beze mše Svatební obřad pro případ, kdy jeden je katolík a druhý nepokřtěný Zkrácená forma při výjimečných příležitostech Svatební obřad ve mši Svatební obřad beze mše Svatební obřad pro případ, kdy jeden je katolík a druhý nepokřtěný Dodatek Mešní texty při svatbě Čtení ze Starého zákona Čtení z Nového zákona Responsoriální žalmy Aleluja a verš před evangeliem Evangelia 2.2 Schéma druhého vzorového vydání z r Dekret o schválení druhého vzorového vydání Dekret o schválení prvního vzorového vydání Úvod (Praenotanda) I. Význam a důstojnost svátosti manželství II. Příprava na manželství III. Svatební obřady Příprava obřadu Vlastní obřad IV. Úpravy příslušející biskupským konferencím I. Svatební obřad ve mši II. Svatební obřad beze mše III. Svatební obřad za asistence laika IV. Svatební obřad pro katolíka s katechumenem nebo s nepokřtěným V. Různé texty pro obřad uzavření manželství a pro mši za manžele I. Biblická čtení II. Vstupní modlitby III. Jiné modlitby k žehnání prstenů

4 4 IV. Modlitby nad dary V. Preface VI. Připomínka manželů v eucharistické modlitbě VII. Jiné modlitby za manžele (benedictio nuptialis) VIII. Modlitby po přijímání IX. Závěrečná požehnání (benedictio in fine celebrationis) Dodatky I. Přímluvy II. Žehnání při zásnubách III. Žehnání manželům ve mši u příležitosti výročí svatby 3. ÚVOD 2. VZOROVÉHO VYDÁNÍ VE SROVNÁNÍ S ÚVODEM 1. VZOROVÉHO VYDÁNÍ První nápadnou skutečností je značně větší rozsah Úvodu v 2. vzorovém vydání, a to jak srovnáním obsahů, tak počtem číslovaných úseků textu 44 v druhém vydání oproti 18 ve vydání prvním. Druhým rozdílem je podrobnější členění Úvodu v 2. vzorovém vydání; z tohoto členění dále vycházíme v textu této kapitoly. 3.1 Prvý oddíl Úvodu Význam a důstojnost manželství V prvém oddílu Význam a důstojnost svátosti manželství se v obou případech vychází především z koncilních konstitucí Gaudium et spes a Lumen gentium, v druhém vydání navíc z posynodální adhortace Familiaris consortio. Především po duchovní stránce je tento oddíl v druhém vydání ve svém závěru (č. 11) obohacen duchovním textem ze spisu Tertulliána Ad uxorem i připomínkou stálosti Božího volání k manželství, tedy zdůrazněním této svátosti jako svátosti životního stavu. Tím je také kladen větší důraz na actio Dei, která je v liturgii podstatná. 3.2 Druhý oddíl Úvodu Příprava na manželství Druhý oddíl druhého vydání Příprava na manželství obsahuje 16 číslovaných úseků textu, v prvém vydání jsou tomuto tématu věnovány pouze 2 číslované úseky v prvém oddílu. Je tedy zřejmé, že je zde i značné obsahové rozšíření. Zatímco prvé vydání hovoří pouze o přípravě, kterou konají duchovní pastýři, druhé vydání zdůrazňuje poslání jáhnů, laiků a celého křes anského společenství. Zvláš výraznou novinkou je upřesnění úlohy laika, který v souladu s právem asistuje při uzavírání manželství jménem církve: má být schopen snoubence dobře připravit ke svatbě (č. 25). Text celého tohoto oddílu obsahuje odvolávky na koncilní konstituci Sacrosanctum Concilium, posynodální adhortaci Familiaris consortio a Kodex kanonického práva z r (dále jen CIC).

5 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto Třetí oddíl Úvodu Svatební obřady Třetí oddíl Svatební obřady se v obou vydáních značně obsahově překrývá. Přesto jsou v druhém vydání významná doplnění: průběh svatebního obřadu má být nakolik je možno připraven za spoluúčasti snoubenců (č. 29); 8 je tu upřesněn výběr mešního formuláře, a to se zdůrazněním nedělních textů, pokud se svatba slaví v neděli za účasti farního společenství (č. 34); dále jsou tu upřesněny podmínky pro slavení svatby ve mši a beze mše (č. 36). Pouze je zde dle našeho soudu třeba litovat toho, že Úvod opomíjí v č. 36 při popisu slavení svatby katolíka s katechumenem či nepokřtěnou osobou další eventuality, o nichž se hovoří na začátku 4. kapitoly obřadu Svatební obřad pro katolíka s katechumenem nebo s nepokřtěným, a to větší otevřenost pro církevní sňatky katechumenů Čtvrtý oddíl Úvodu Úpravy příslušející biskupským konferencím Čtvrtý oddíl Úpravy příslušející biskupským konferencím je v druhém vydání zcela novým textem. Biskupským konferencím je svěřena rozsáhlá pravomoc v úpravě textů, kdy mohou: upravit a doplnit Úvod knihy (č. 40); brát při přípravě překladů v úvahu požadavky inkulturace a připojit k textům vhodné nápěvy (č. 40); pozměnit strukturu obřadu tak, aby odpovídal lépe místním pastoračním potřebám (č. 40); pozměnit samotné texty obsažené v latinské předloze, např. otázky před vzájemným manželským slibem, ba i sám text slibu (!), případně vynechat otázky před slibem, vždy však je nutno zachovat pravidlo, že oddávající vybízí k vyjádření manželského slibu a přijímá jej (č. 41); v případě, že latinská předloha předkládá více variant jednoho textu (např. přímluvy, žehnání prstenů), mohou být přidány ještě další texty téže povahy (č. 41); další úpravy, které však vycházejí spíše ze situace jiných než evropských národů: pokud k tomu vedou pastorační důvody, může být stanoveno, že se manželský slib vždy vyjadřuje odpovědí na otázky; po vzájemném předání prstenů může podle místních obyčejů následovat bu věnčení (korunovace) nevěsty, nebo vložení závoje na oba novomanžele; pokud nelze spojit s tradicí a charakterem národů podání rukou snoubenců a požehnání a vzájemné předání prstenů, je možné stanovit, že se tyto obřady vynechávají či nahrazují jinými obřady (vše uvedeno v č. 41); u národů, kde se podle obyčeje svatební obřady slaví po domech, třeba i několik dní, je třeba tyto obyčeje uzpůsobit křes anskému duchu a liturgii. V tom případě může biskupská konference na základě pastorační potřeby stanovit, že se sám obřad uzavření manželství může slavit v soukromých domech (č. 44); kde je to vhodnější, může každá biskupská konference vypracovat vlastní svatební obřad odpovídající místním a lidovým zvyklostem a nechat ho schválit Apoštol- 8 To je sice pro mnohé pastorační samozřejmost, ne však bohužel pro všechny kněze. 9 Viz níže bod

6 6 ským stolcem. Vždy se však musí zachovat to, že oddávající vybízí k vyjádření manželského slibu a přijímá jej jménem církve a že se koná modlitba za manžele (č. 42); vždy však je třeba důkladně a moudře zvážit, které prvky tradice a myšlení jednotlivých národů by bylo vhodné povolit (č. 41). V tomto oddíle všechny odkazy směřují do textu koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium. 3.5 Nedostatky Úvodu druhého vzorového vydání a návrhy na jejich doplnění Chybějící ustanovení ohledně zkrácené formy při některých příležitostech V druhém vydání chybí normy obdobné ustanovení posledního oddílu Úvodu prvého vydání: Zkrácená forma při výjimečných příležitostech. Je otázkou, zda se vzhledem k daleko větším možnostem biskupských konferencí v úpravě textů při přípravě překladů do národních jazyků takový text nejeví nadbytečný. Přesto může být užitečné i v českém překladu tohoto vydání připomenout, při kterých příležitostech se jeví vhodné obřad zkrátit a jakým způsobem (např. při prosté konvalidaci manželství starších manželů). Překladatelská skupina proto navrhla potřebné doplnění č. 36 Úvodu Pokyny pro slavení smíšených manželství za účasti nekatolického duchovního Uzavírání manželství se týkají i některé další církevní dokumenty. Praktický význam má především nový ekumenický direktář vydaný r. 1993, 10 který uvádí v č pokyny pro slavení smíšených manželství za spoluúčasti nekatolického duchovního na základě předchozího schválení místního ordináře. Nekatolický duchovní může pronést čtení z Písma a krátké povzbuzení a udělit požehnání novomanželům. Skutečnost, že nový ekumenický direktář vyšel až tři roky po vydání těchto obřadů, by však neměla bránit tomu, aby některé tyto pokyny byly do českého překladu svatebních obřadů vloženy, protože na převážné části území České republiky tvoří sňatky mezi dvěma katolíky pouze menšinu církevně uzavíraných manželství 11 a liturgická kniha by měla být vodítkem pro správnou pastorační praxi dle vůle církve. Proto překladatelská skupina navrhla potřebné doplnění v textu Úvodu (č. 36). Na druhé straně však jsme přesvědčeni o tom, že sestavení jakéhosi ekumenického svatebního obřadu určeného pro sňatky partnera katolického vyznání a partnera konkrétního jiného vyznání (či konkrétních jiných vyznání) si vyžaduje součinnost obou či všech zúčastněných církví a církevních společenství, a protože 10 PAPEŽSKÁ RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ, Direktář k provádění ekumenických principů a norem ( ), Praha: Sekretariát České biskupské konference, 1995 (v červené řadě dokumentů je uváděn pod č. 4). Originální znění: CONSEIL PONTIFICAL POUR L UNITÉ DES CHRÉTIENS, Directoir pour l application des Principes et des Normes sur l Oecuménisme La recherche de la unité ( ), in Enchiridion Vaticanum 13: Documenti ufficiali della Santa Sede , Bologna: Edizione Dehoniane, 1995, č Je však pravdou, že je častější sňatek s nepokřtěnou osobou než sňatek s křes anem jiného vyznání.

7 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto jej nelze užitečně vytvořit jednostranně, je pochopitelné, že to musí být samostatná liturgická kniha Doplnění přesných pokynů ohledně osob, které mohou mít církevní sňatek, ze samotného obřadu do Úvodu Vidíme jako vhodné doplnit do Úvodu do č. 36 některé podrobnější pokyny ohledně osob, které tento obřad mohou pro svou svatbu použít, a ohledně místa slavení, jak jsou obsaženy v úvodní rubrice 4. kapitoly obřadu Svatební obřad pro katolíka s katechumenem nebo s nepokřtěným (č. 152). Takto se tento Úvod může stát opravdu uceleným vodítkem jak z ohledu liturgického, tak i kanonického. Ohledně přesnějšího určení osob se jedná především o ustanovení úvodní rubriky 4. kapitoly obřadu (č. 152), že církevní sňatek mimo mši může slavit jak katolík s nepokřtěnou osobou, tak dva katechumeni a katechumen s nepokřtěnou osobou; navíc tu překladatelská skupina na základě použití zásady qui potest plus, potest ac minus navrhuje explicitní přidání možnosti katolického církevního sňatku mezi katechumenem a pokřtěnou osobou jiného než katolického vyznání Otázka závaznosti kanonické formy při sňatku s pravoslavným křes anem Stejně tak se jevilo potřebné připomenout normu obsaženou v Kodexu kanonického práva v kán a v ekumenickém direktáři v č. 153: v případě svatby katolického křes ana s východním nesjednoceným křes anem (pravoslavným) se kanonická forma předepsaná katolickou církví vyžaduje pouze pro dovolenost, nikoli pro platnost manželství, pokud je svatba slavena formou předepsanou ve východní nekatolické církvi. 14 Proto překladatelská skupina navrhla potřebná doplnění do č. 36 Úvodu i do úvodní rubriky 4. kapitoly obřadu (č. 152). 12 V Německu je takto sestavena kniha pro slavení smíšených manželství, kdy jeden z partnerů je katolického vyznání a druhý evangelického vyznání a obřadu se účastní duchovní katolický i evangelický. Obřad má dvě základní varianty: 1. Pokud je slaven v katolickém kostele, má strukturu dle katolických liturgických zvyklostí (v podstatě slavení svatby mimo mši bez sv. přijímání) a předsedá mu katolický oddávající, který vyžaduje souhlas obou snoubenců a přijímá jej jménem církve. 2. Pokud je slaven v evangelickém kostele, má strukturu obvyklou v evangelických církvích (v Německu je to komplikováno existencí mnoha zemských evangelických církví, mezi nimiž jsou nemalé rozdíly) a předsedá mu evangelický oddávající, který vyžaduje souhlas obou snoubenců a přijímá jej jménem církve. V obou případech je v obřadu upřesněno, které části může převzít druhý přítomný duchovní. Protože zde však nemáme k dispozici tuto německou liturgickou knihu, musíme bohužel vycházet pouze ze své paměti, což je ale usnadněno tím, že se autor v Německu dvakrát takového slavení jako katolický duchovní účastnil, a to jedenkrát v každé z jeho variant. 13 Možnost církevního sňatku katechumenů a další otázky s ní spojené jsou natolik komplikované, že je autor zpracoval v samostatném kanonistickém pojednání: Pokoncilní kanonistická úprava postavení katechumenů vzhledem k možnosti církevního sňatku a návrhy na budoucí modifikace, Studia theologica 6, č. 1 (2004): Zde cítíme potřebu poukázat na to, že v českém překladu se do druhé věty tohoto textu (patrně působením tiskařského šotka) vloudila hrubá věcná chyba. Text druhé věty v českém překladu hovoří o tom, že pro platnost takových manželství je třeba dodržet (katolickou) kanonickou formu, přitom tam má být místo slova platnost slovo dovolenost ; v originálním francouzském znění je tu slovo licéité srov. Enchiridion Vaticanum 13, č

8 8 4. VLASTNÍ OBŘAD UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ Prvé vydání obsahovalo tři základní formy uzavření manželství: ve mši, beze mše a sňatek s nepokřtěnou osobou. Druhé vydání přidává další formu v kapitole Svatební obřad za asistence laika (č ). Tato kapitola obráží především legislativu CIC a dává pro tuto alternativu podrobné pokyny i ucelený obřad. Uplatnění této formy sňatku je zamýšleno především pro misijní země; u nás s ohledem na počet církevních sňatků a počet kněží a jáhnů nevidíme nutné tuto možnost zavádět. 15 Zajímavější rozdíly jsou patrné při srovnání jednotlivých prvků obřadu. 4.1 Úvodní obřady Prvé vydání připomíná v rubrice (č. 19) dvě možnosti místa pro uvítání ženicha a nevěsty: u hlavního vchodu, nebo u oltáře. Druhé vydání ponechává obě varianty, ale dává pro ně podrobnější rubriky a rozlišuje je jako první způsob a druhý způsob (č v první kapitole svatba ve mši a paralelní místa 16 v dalších kapitolách). Především však upřesňuje, že v druhém případě oddávající má snoubence přivítat (primárně) u místa připraveného pro snoubence, (sekundárně) u oltáře (č. 48). Neopakuje však dovolení obsažené v prvním vydání, že v případě svatby ve mši je možno uvítání vynechat a začít hned běžnými úvodními obřady mešní liturgii (č. 19) uvítání ženicha a nevěsty je tedy chápáno jako konstitutivní prvek úvodních obřadů. Proto je pochopitelné upřesnění v druhém vydání, že se při svatbě ve mši vynechává úkon kajícnosti. 17 Navržený text uvítání snoubenců oddávajícím se liší v jednotlivých podobách obřadu: pro svatbu ve mši jsou navrženy dvě varianty (č. 52 a 53); pro svatbu beze mše tři varianty, kdy prvá se shoduje s prvou variantou obřadu ve mši (č. 87, dále č. 88); pro svatbu s asistencí laika jsou dvě nové varianty (č. 123 a 124); pro svatbu s nepokřtěným partnerem je navržena jedna nová varianta (č. 154). Zde je tedy položen důraz na variabilitu a přizpůsobení aktuálním okolnostem. 4.2 Bohoslužba slova Biblické texty jsou v druhém vydání nově uspořádány. Pro obřad ve mši je v č. 56 uvedena v samotném obřadu (ne tedy v dodatku) jedna řada tří čtení i s žalmem a veršem před evangeliem (jeden s odpovědí Aleluja, druhý pro dobu postní s odpovědí Jásejte Bohu, Spasiteli svému), přičemž je ponechána svoboda vybrat jiné biblické texty uvedené v této knize konkrétně v páté kapitole knihy. 15 Proto je také sporné, zda by tato kapitola obřadu měla vůbec v českém překladu být obsažena řešení této otázky však přesahuje poslání překladatelské skupiny a spadá do pravomoci České biskupské konference a Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. 16 Pro označení paralelních míst budeme používat zkratku par.. 17 Jako další důvod pro vynechání úkonu kajícnosti se uvádí sváteční charakter těchto obřadů srov. Bogusław NADOLSKI, Liturgika, sv. 3, Sakramenty, sakramentalia, błogosławieństwa, Poznań: Pallotinum, 1992, s S tímto názorem však lze polemizovat velmi pravdivým argumentem, že před Boha vždy přistupujeme jako slabí a hříšní lidé odkázaní na jeho moc, a to především v důležitých okamžicích svého života.

9 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto Mezi biblickými texty jsou hvězdičkou zvýrazněny ty, které výslovně hovoří o manželství. V případě, kdy se svatba slaví se mší a není dovoleno použít formuláře Při svatbě, může se jedno čtení vzít ze svatebních obřadů; pokud se všechna čtení vyberou ze svatebních obřadů (ve mši či mimo ni), má být vždy alespoň jedno vzato z těch, která výslovně hovoří o manželství (č ), tedy z textů označených hvězdičkou. Vždy má být připojena homilie (č. 57, 91 a 157); laickému oddávajícímu je doporučeno pronést promluvu, nebo přečíst homilii schválenou biskupem nebo farářem (č. 125). 4.3 Svatební obřad Svatební obřad tvoří nadále otázky před manželským slibem, vzájemný slib, přijetí slibu oddávajícím jménem církve, požehnání a předání prstenů, přímluvy a v případě svatby beze mše modlitba za manžele. Otázky před manželským slibem zůstaly tytéž jako v prvním vydání (včetně eventuálního vynechání třetí otázky vztahující se na děti). Je upřesněno, že ženich a nevěsta mají odpovídat jednotlivě (č. 60 par.). Vzájemný slib zůstal v latinské předloze týž jako v prvém vydání; v českém překladu navrhuje překladatelská skupina k dosavadnímu českému textu ještě alternativní text více odpovídající latinské předloze (č. 62 par.). V textu slibu navrhuje překladatelská skupina, aby závěrečný text K tomu a mi pomáhá Bůh byl pro nepokřtěného partnera dán jako fakultativní. I nadále existují pouze dvě možnosti vzájemného slibu: bu slib říkají pouze ženich a nevěsta, nebo je formulován jako otázka přednesená oddávajícím, na niž snoubenci odpovídají Ano (č. 63 par.). Pro přijetí slibu jménem církve 18 překladatelská skupina navrhuje překlad věrnější latinské předloze (č. 64 par.). Pro samotné přijetí slibu dává latinská předloha kromě textu Co spojil Bůh, a člověk nerozlučuje druhý bohatší text odkazující na ustanovení manželství u první dvojice lidí. 19 Přitom může oddávající jako dosud položit ruku nebo štólu na spojené ruce manželů. Nově je tu po přijetí slibu jménem církve připojena výzva oddávajícího Dobrořečme Pánu a aklamace lidu Bohu díky (č. 64 par.). 20 V obou vydáních je shodně stanoveno, že v případě slavení více svateb najednou se musí konat otázky před manželským slibem i samotný slib i přijetí slibu oddávajícím jménem církve jednotlivě pro každé jednotlivé manželství; vše ostatní je možno pronášet v množném čísle pro či za všechny. 18 Překladatelská skupina zvolila tuto formu překladu stejného latinského nadpisu místo dosavadního překladu potvrzení oddávajícím, nebo to více odpovídá faktické situaci. 19 Tento text obsahuje více biblických aluzí, proto jej bude možné užít v případě svatby osob, kteří jsou s biblickou zvěstí více obeznámeni těch však je bohužel menšina. 20 Toto zvolání má ekvivalent v obřadu svěcení biskupa, kněží a jáhnů. Vyjadřuje především radost a vděčnost za Bohem dané a člověkem svobodně přijaté povolání ke službě společenství, jak to zdůrazňuje i Katechismus katolické církve v č Tento aspekt má značný pastorační a duchovní význam: bohužel je totiž často možné setkat se s přístupem, který jako Bohem dané povolání ukazuje především povolání k přijetí svátosti svěcení a k zasvěcenému životu, načež vytváří dojem (a někdy i z přesvědčení mluvčího), že manželství je výrazem absence povolání.

10 10 Pro žehnání prstenů zůstaly dosavadní tři formule impetrativního žehnání, pro laického oddávajícího je vytvořena formule deprekativního žehnání (č. 134). Fakultativní zůstává text, kterým manželé provázejí vzájemné předávání požehnaných prstenů, přičemž jsou závěrečná slova Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého dána pouze pro pokřtěného partnera (č. 167). Po předání prstenů druhé vydání příhodně navrhuje vložení vhodného zpěvu. Ačkoli předání prstenů při svatbě je v našich podmínkách pravidlem (a to zcela převládajícím), výjimečně se prstenů při svatbě z rozhodnutí snoubenců neužívá; proto překladatelská skupina navrhuje do českého překladu rubriku, že tento obřad může být vynechán a to i z toho důvodu, aby se snoubenci nedomnívali, že bez prstenů nelze uzavřít manželství (závěr č. 67 par.). Zde je vhodné připomenout, že se z náboženských ohledů umožňuje obřad žehnání a odevzdání prstenů při svatbě s katechumenem nebo nepokřtěným zcela vynechat, a to i v situaci, že snoubenci prsteny mají (viz č. 165). Po předání prstenů navrhuje překladatelská skupina zařadit, a to nejlépe při vhodném zpěvu, jako alternativu (oproti závěrečným obřadům) možnost podepsání potřebných církevních i státních dokumentů, a to raději veřejně než v sakristii; takřka všichni námi oslovení kněží a teologicky vzdělaní laici tuto možnost vítají, mnozí ji již delší dobu realizují (č. 68 par.). Pro přímluvy obsahuje latinská předloha více verzí použitých v jednotlivých podobách obřadu. Překladatelská skupina navrhuje ponechat navíc texty přímluv, jak jsou obsaženy v dosavadním českém překladu pro obřad ve mši (č. 29 dosavadních obřadů, č. 69 a 103 nových obřadů) i mimo mši (č. 50 dosavadních obřadů, č. 137 nových obřadů). Další vzory přímluv jsou obsaženy v dodatku knihy (č ). Druhé vydání navíc upřesňuje, že při svatbě ve mši po přímluvách následuje vyznání víry, pokud je předepsáno (konec č. 69). Při svatbě mimo mši následuje modlitba za manžele, pokud se nepodává svaté přijímání. Druhé vydání jednak v žádném případě nepředpokládá vynechání této modlitby, 21 pouze v případě svatby s nepokřtěnou osobou připouští její nahrazení kratší modlitbou převzatou z Leoniánského sakramentáře (č. 174). 22 Dalším upřesněním je, že si manželé mají na tuto modlitbu kleknout, což má být nakolik je možno zachováno i v případě svatby s nepokřtěnou osobou (č. 73 par.). Zde je tedy evidentně a to i příslušným gestem položen důraz na actio Dei jako tu nejdůležitější skutečnost v liturgii. Při svatbě ve mši je tato modlitba přesunuta do obřadů sv. přijímání viz níže. Tato modlitba má týž text pro svatbu ve mši i pro svatbu dvou pokřtěných mimo mši za asistence kněze či jáhna (č. 73 a 105); jiný text impetrativní povahy je pro případ svatby s nepokřtěnou osobou (č. 172); pro laického oddávajícího je pro svatbu dvou pokřtěných osob vytvořen nový text převážně doxologické povahy s vkládanou odpovědí Požehnaný jsi, Bože, na věky zakončený deprekativní modlitbou (č. 140), pro případ svatby s nepokřtěnou osobou je i pro laického oddávajícího vytvořen nový text stejného charakteru, ale bez vkládané odpovědi (č. 173). Druhé vydání tu také upřesňuje terminologii: zatímco v prvém vydání se používaly termíny 21 To je rozdíl oproti dosavadní variantě Zkrácená forma při výjimečných příležitostech, jak je popsána v Úvodu 1. vzorového vydání v č NADOLSKI, Liturgika, sv. 3, s. 208.

11 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto oratio super sponsam et sponsum, benedictio nuptialis, oratio super sponsam, v druhém vydání je důsledně užíván jediný termín benedictio nuptialis Eucharistická bohoslužba Novinkou druhého vydání je, že obsahuje připomínku manželů nejen v první eucharistické modlitbě (římského kánonu), ale i v druhé a třetí eucharistické modlitbě. Texty jsou uvedeny v páté kapitole knihy (č ), protože se předpokládá, že jsou i v misálu. Po modlitbě Otče náš se vynechá embolismus Vysvobo nás ode všeho zlého včetně doxologie Nebo tvé je království a kněz obrácen směrem k novomanželům pronáší modlitbu za manžele; manželé bu přistoupí k oltáři, nebo zůstanou na svém místě a kleknou si (č ). V případě svatby beze mše, ale se svatým přijímáním (č ) je ponecháno obdobné vynechání embolismu, ale modlitba za manžele předchází obřadům přijímání (č ). V případě laického oddávajícího se užije formule popsané výše v podkapitole 4.3 (č. 140). V druhém vydání je upřesněno, že se po modlitbě za manžele vynechá modlitba Pane Ježíši Kriste a hned se připojí Pokoj Páně a je vždycky s vámi (č. 75 a 110). Druhé vydání rozšiřuje možnost přijímat pod obojí způsobou nejen na novomanžele, ale i svědky a příbuzné (č. 76). To je však rozšířeno pozdějším ustanovením Všeobecných pokynů k římskému misálu (třetí vzorové vydání z r. 2002), č. 283: Diecézní biskup může pro svou diecézi stanovit pravidla pro přijímání pod obojí způsobou, která je třeba zachovávat i v kostelích řeholníků nebo v malých skupinách; má také pravomoc dovolit přijímání pod obojí způsobou, kdykoli se to zdá být vhodné, knězi, jemuž je svěřeno nějaké společenství jako duchovnímu pastýři, pokud jsou věřící dobře poučeni a nehrozí nebezpečí zneuctění svátosti nebo nesnadného provedení pro velké množství účastníků či z jiného důvodu. Pokud jde o způsob, jak podávat věřícím pod obojí způsobou, a o rozsah dovolení, mohou biskupské konference vydat zásady a dát je potvrdit Apoštolskému stolci. 24 Obsah tohoto textu (zkrácené shrnutí) navrhuje překladatelská skupina připojit v českém překladu v obřadu svatby ve mši do rubriky stanovící rozsah možnosti svatého přijímání pod obojí způsobou (č. 76). 4.5 Závěrečné obřady (ve mši) či závěr slavnosti (mimo mši) Celý svatební obřad vždy končí závěrečným požehnáním novomanželům i ostatním přítomným. Ve mši se předpokládá užití slavnostního požehnání (č. 77), mimo mši požehnání při svatbě dvou pokřtěných bu obvyklým způsobem, anebo slavnostní formou (č. 116), při svatbě s nepokřtěnou osobou či katechumenem obvyklým způsobem (č. 175). Pro laického oddávajícího je vytvořen text deprekativní žehnací modlitby, při níž se on i ostatní pokřižují (č. 150 a 176). 23 Tamtéž, s. 205, Překlad citován z KONGREGACE PRO BOHOSLUŽBU A SVÁTOSTI, Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Praha: Česká biskupská konference, 2003 (v červené řadě dokumentů je uváděn pod č. 23). Latinský originál: Institutio generalis Missalis Romani, in Missale Romanum ex decreto Sacrosancti oecumenici concilii Vaticani II instauratum auctoritate Pauli PP. VI. promulgatum Ioannis Pauli II cura recognitum, editio typica tertia, Řím: Typis Vaticanis, 2002, s

12 12 Latinský text druhého vydání předpokládá, že po propuštění na konci obřadu podepíší novomanželé, svědci i oddávající dokumenty o uzavření manželství, a to bu v sakristii, anebo veřejně před lidmi, ne však na oltáři (č. 78 par.). To plně koresponduje jak se symbolikou oltáře, tak s pozdějším ustanovením Všeobecných pokynů k římskému misálu (třetí vzorové vydání z r. 2002), č. 306: Na menzu oltáře se totiž může klást jenom to, čeho je zapotřebí k slavení mše, totiž evangeliář od začátku mše do hlásání evangelia; od přípravy darů do vyčištění nádob kalich s patenou, a je li třeba, další nádoba na hostie, korporál, pala a misál. Pokud je to nutné, umístí se nenápadným způsobem též zařízení pro zesílení hlasu celebranta. Překladatelská skupina navrhuje také alternativní dobu podpisu dokumentů po předání prstenů RŮZNÉ TEXTY PRO OBŘAD UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ A PRO MŠI ZA MANŽELE Jak je patrné z obsahu druhého vydání, 26 je také tato část podstatně bohatší a lépe strukturovaná. Biblická čtení již byla popsána výše v podkapitole 4.2. Vstupní modlitby, modlitby nad dary, preface, modlitby po přijímání a závěrečná požehnání jsou vždy v trojí variantě (č , a ). Jim odpovídá trojí formulář Při svatbě v třetím vzorovém vydání římského misálu z r Jiné modlitby k žehnání prstenů jsou tytéž jako v předešlém vydání (č ); překladatelská skupina navrhuje zařadit všechny tři varianty do textů jednotlivých forem svatebního obřadu. Připomínky manželů v eucharistické modlitbě jsou formulovány nejen pro první eucharistickou modlitbu (římský kánon), ale i pro druhou a třetí eucharistickou modlitbu (č ). Jiné modlitby za manžele (benedictio nuptialis) obsahují dvě formule této modlitby určené pro svatbu dvou pokřtěných osob, přičemž prvá formule má variantní úvod podle toho, zda jdou oba manželé k přijímání, resp. pokud přijímají pod obojí způsobou (č ), druhá formule má univerzální úvod (č ). V obou případech se vyžaduje, aby je pronášel kněz či jáhen. Překladatelská skupina sem také na žádost recenzentů překladu přidala druhý text této modlitby z dosavadních svatebních obřadů (v nich č. 35). 6. DODATKY Tato část je v druhém vydání zcela nová, proto je nutné ji představit podrobněji. Všimneme si přitom také vztahu mezi těmito novými liturgickými texty a obdobnými texty obsaženými v jiných dříve vydaných liturgických knihách. 25 Viz výše podkapitolu Viz výše podkapitolu 2.2.

13 STUDIA THEOLOGICA, VI, léto Vzory přímluv První část dodatku obsahuje vzory přímluv. Jde o texty, které nebyly v prvním vydání obsaženy; přinášejí potřebnou pestrost a variabilitu. Je však třeba připomenout, že biskupské konference jsou oprávněny vytvořit a schválit další vzory přímluv Žehnání při zásnubách Druhá část dodatku obsahuje texty pro žehnání při zásnubách (č ). Tento text se různí od dříve vydaného textu v benedikcionálu, jehož latinská předloha vyšla r a český (prozatímní) překlad r v něm je text Žehnání při zásnubách uveden na s Protože tato část dodatku je opatřena vlastním úvodem (praenotanda č ), je zcela zřejmé, že jde o nový integrální obřad, a proto tento nový text nahrazuje dosavadní text z benedikcionálu. Obřad žehnání při zásnubách počítá s více variantami (č. 255): Tohoto obřadu mohou užít jak rodiče, tak kněz, jáhen nebo jiný laik. Je třeba zachovat hlavní prvky a strukturu obřadu, jednotlivé části se mohou přizpůsobit konkrétním okolnostem. Obřadu lze použít i tehdy, když se snoubenci scházejí ke katechetické přípravě na manželství. Zásnuby nebo samostatné žehnání snoubencům se však nikdy nemají spojovat se slavením mše. Celý obřad tvoří úvodní obřady, čtení Božího slova 28 zakončené promluvou, přímluvy, žehnací modlitba ve dvou variantách, z nichž jedna je určena pouze pro kněze a jáhny, a zakončení obřadu přáním Božího pokoje. 6.3 Žehnání manželům ve mši u příležitosti výročí svatby Třetí částí dodatku jsou texty pro žehnání manželům ve mši u příležitosti výročí svatby, které jsou určeny pro 25., 50. a 60. výročí svatby (č ). Tomuto textu z dosud vydaných českých liturgických knih odpovídá jednak mešní formulář Při výročích svatby uvedený v Českém misálu na s , 29 dále pak formulář Žehnání manželům uvedený v benedikcionálu na s , 30 který je obvykle určen pro významná výročí svatby (25, 50 či 60 let), ale také pro žehnání mimo mši a žehnání při jiných příležitostech. 31 I když tato část dodatku není opatřena vlastním úvodem, pouze rubrikami, je zřejmé, že nahrazuje dosavadní texty v římském misálu. 32 Samotný obřad žehnání je situován po homilii a obsahuje tyto prvky: úvodní výzvu, obnovu manželských slibů bu v tiché modlitbě, anebo nahlas nejprve ze strany manželky, pak manžela a nakonec obou spolu, a fakultativně požehnání prstenů, dále (vždy) přímluvy; po modlitbě Otče náš je vložena žehnací modlitba 27 Viz výše podkapitolu Zde je dáno více čtení na výběr, a to včetně responsoriálního žalmu. 29 Zde se však neuvádí 60. výročí svatby. 30 Zde však chybí důležitý údaj, kdo je oprávněn udělovat toto žehnání mimo mši; latinská předloha jednoznačně uvádí, že to je kněz, jáhen i laik. 31 Zvláště se tu nabízí použití tohoto textu pro mnohde již zcela běžnou tradici obnovy manželských slibů o svátku Svaté Rodiny. 32 Takto jsou již tyto texty uvedeny ve třetím vzorovém vydání římského misálu z r. 2002, jsou však zařazeny na jiné místo: nikoli pro mše spojené s určitými obřady, ale daleko logičtěji mezi mše a modlitby za různé potřeby.

14 14 (ekvivalent modlitby za manžele ve mši) a na závěr mše slavnostní požehnání. Je otázkou: zda tento obřad nutně nahrazuje část obřadu žehnání z benedikcionálu určenou pro žehnání ve mši zde se domníváme, že odpově není jednoznačná; dle našeho soudu je třeba spíše odpovědět ano; a zda tohoto obřadu nelze per analogiam užít i pro žehnání ve mši při jiných příležitostech, např. pro obnovu manželských slibů o svátku Svaté Rodiny zde se nám nejeví vhodné užít tohoto obřadu v úplnosti, protože by se tím stíral slavnostnější ráz obnovy manželských slibů při význačných příležitostech, jistě však některé jeho prvky lze použít i při jiných příležitostech, přičemž pro obnovu manželských slibů o svátku Svaté Rodiny osobně preferujeme návrh přímluv obsažený v benedikcionálu. ZÁVĚR Tento příspěvek se zabývá důsledky, jaké přináší druhé vydání svatebních obřadů, jehož vzorové latinské vydání bylo vyhlášeno v r Mezi jeho pozitiva patří především větší přehlednost obřadů a dále větší důraz na actio Dei při liturgii, tedy na Boží působení, jak je vyjádřen především ve zdůraznění modlitby za manžele i gesta klečení manželů při ní, což má velký význam v našem kulturním prostoru. Úvod obřadu nadto klade větší důraz na přípravu na manželství a výslovně hovoří o tom, že je úkolem celého církevního společenství, ne pouze duchovních pastýřů; dále dává biskupským konferencím rozsáhlé pravomoci při úpravě obřadu s ohledem na potřeby inkulturace. Uznáním úlohy laiků v církvi, i když v tomto případě spíše v zástupné roli, je zařazení nové 3. kapitoly obřadů, popisující podrobně uzavření svatby za asistence laického oddávajícího. V následující 4. kapitole obřadu svatba katolíka s katechumenem nebo nepokřtěnou osobou také dává výslovně více možností církevního sňatku pro katechumeny; zde však musíme poukázat na potřebu podrobného kanonistického zpracování otázky církevního sňatku v případě, kdy katechumen uzavírá manželství s jinou osobou než katolíkem. V poslední 5. kapitole obřadu je větší výběr textů než v dosavadním vydání, přičemž se zavádí odstupňování biblických textů hvězdičkou jsou označeny ty texty, které výslovně hovoří o manželství. Druhé vydání svatebních obřadů však má i jisté nedostatky. Jde zejména o nezahrnutí pokynů pro sňatek katechumenů, jak jsou obsaženy na začátku 4. kapitoly obřadu, a ustanovení o závaznosti kanonické formy v případě sňatku katolíka s pravoslavným křes anem, jak je obsahuje Kodex kanonického práva (1983), do Úvodu obřadu. Zde překladatelská skupina navrhla doplnění textu. Jako potřebné vidíme také doplnění pozdějších ustanovení: z nového ekumenického direktáře (1993) pokyny ohledně eventuality aktivní účasti nekatolického duchovního při smíšeném sňatku a z Všeobecných pokynů k římskému misálu (třetí vzorové vydání z r. 2002) rozšíření možnosti přijímání pod obojí způsobou při svatbě ve mši. Také zde překladatelská skupina navrhla doplnění textu.

15 Powered by TCPDF ( STUDIA THEOLOGICA, VI, léto Překladatelská skupina v souladu s ustanoveními Úvodu obřadu také navrhla tato doplnění obřadů: alternativní text manželského slibu; možnost neužívání prstenů při svatbě; alternativní čas podepsání potřebných dokumentů po výměně prstýnků, přičemž jako základní alternativa zůstává podepisování po skončení obřadu, nikdy však na oltáři; jako další vzory přímluv byly ponechány texty obsažené v dosavadním českém vydání svatebních obřadů; jako alternativní text modlitby za manžele (benedictio nuptialis) byl přidán text z dosavadních svatebních obřadů. Dodatky 2. vzorového vydání obsahují obřad žehnání při zásnubách a obřad žehnání manželům ve mši u příležitosti výročí svatby. Na otázku, jaký je vztah nových obřadů v dodatku knihy k dosavadním liturgickým textům v benedikcionálu, odpovídáme takto: obřad žehnání při zásnubách zcela nahrazuje dosavadní obřad z benedikcionálu; obřad žehnání manželům ve mši u příležitosti výročí svatby dle našeho přesvědčení pouze částečně nahrazuje text z benedikcionálu, protože je svou povahou určen pro významná výročí svatby, a to pouze ve mši. 33 Tento článek je tedy také zprávou o práci překladatelské skupiny a komentuje její návrhy na doplnění textu oproti latinské předloze. Autor přitom upozorňuje, že není odborníkem v liturgice, a vybízí k odborným ohlasům na svá mínění. Liturgical Aspect of the New Rite of Celebration of Matrimony Promulgated in 1990 and Its Actual Consequences in the Czech Republic Key words: Sacraments; Rites; Liturgy; Marriage; Wedding; Catechumen; Liturgical law; Canon law Abstract: The article describes liturgical and pastoral consequences of the promulgation of the second typical edition of Ordo celebrandi matrimonium promulgated in First, it briefly recapitulates the history of the rite of wedding after the 2 nd Vatican Council. Then it compares liturgical issues of the 1 st and 2 nd typical editions. The third part stresses positive elements of the Introduction (Praenotanda) of the 2 nd edition in comparison with the 1 st edition, but it evaluates it critically too. Therefore the article contains proposals for supplements of the text in the Czech translation. The fourth part describes in detail the rites of celebration of marriage showing the new or better-formulated texts as a very valid contribution, not only for the liturgy itself, but also for pastoral care. Finally, the author shows the special contribution given by the Supplements of the Rite, referring to the relationship of these texts to the previous liturgical books, especially in the translations to Czech. The article also employs the author s experience as a member of the group of translators preparing the Czech version of the above-mentioned liturgical book. 33 Z hlediska překladatelského je důležité, že některé texty obsažené v těchto dodatcích, ale také ve vlastním svatebním obřadu, jsou také obsaženy v třetím vzorovém vydání římského misálu, na což bude třeba klást pozornost při posuzování těchto textů jak Liturgickou komisí České biskupské konference, tak plénem České biskupské konference, a to vzhledem k probíhající revizi překladu římského misálu.