ROČNÍKOVÁ PRÁCE SROVNÁNÍ FESTIVALŮ TANEC PRAHA A IMPULS TANZ WIEN

Transkript

1 ROČNÍKOVÁ PRÁCE SROVNÁNÍ FESTIVALŮ TANEC PRAHA A IMPULS TANZ WIEN Filozofická fakulta Katedra divadelní vědy Akademický rok 2010/2011 Eva Orcígrová 2. ročník Vedoucí práce: Mgr. Martin Pšenička, Ph.D.

2 Obsah Úvod 2 1. Stručná historie a přehled dramaturgie festivalů Tanec Praha ImPuls Tanz Tanec Praha Zahraniční umělci Domácí umělci Evropská taneční laboratoř Tanec v regionech Tanec dětem Taneční workshopy ImPuls Tanz Zahraniční umělci Domácí umělci [8:tension] [WildWalk] Doprovodný program 23 Závěr.24 Prameny a literatura..26 Přílohy...27

3 Úvod Tématem mojí ročníkové práce je srovnání dvou středoevropských mezinárodních tanečních festivalů, pražského Tance Praha a vídeňského ImPuls Tanz. Zajímá mne především, jak si Praha stojí v kontextu evropské taneční scény. Přestože v roce 2011 proběhne již 23. ročník, nemá Tanec Praha v Evropě vybudovaný status prestižní taneční přehlídky. Srovnání právě s ImPuls Tanz se nabízelo jednak kvůli mému pobytu ve Vídni v rámci výměnného programu Erasmus, ale především proto, že tento festival platí za nejprestižnější akci svého druhu ve střední Evropě. Podrobnému rozboru jsem pro zjednodušení podrobila pouze poslední ročník obou festivalů, tedy rok K objektivnímu zhodnocení je však třeba přihlížet i k předchozím ročníkům, v první kapitole se proto věnuji historii obou festivalů. Program posledního ročníku Tance Praha i ImPuls Tanz jsem rozdělila do několika částí: pro zdůraznění poměru mezi domácími a zahraničními umělci jsem oběma těmto skupinám věnovala samostatnou podkapitolu. Další část patří dramaturgii zaměřené na mladé tanečníky a choreografy v případě Tance Praha se jedná o Evropskou taneční laboratoř, její vídeňská obdoba má název [8:tension]. Zbývající podkapitoly se věnují ostatním sekcím festivalových programů. Z Tance Praha je to Tanec v regionech a Tanec dětem, samostatnou podkapitolu mají taneční workshopy. Jedna podkapitola v rámci ImPuls Tanz patří sérii představení pod hlavičkou [WildWalk], v podkapitole Doprovodný program jsou zahrnuty workshopy, prezentace knih, přednášky a další doprovodné akce. Jako zdroj informací ke zpracování tématu jsem používala především internet, a to jak oficiální stránky obou festivalů, tak weby umělců, recenze z různých internetových periodik a v neposlední řadě videozáznamy inscenací na serveru youtube. Klíčovým zdrojem byla česká taneční revue Taneční zóna, a to jak časopis, tak její internetová verze. Nahlédla jsem i do publikace Jany Návratové a Romana Vaška Tanec v České republice. Ráda bych na tomto místě poděkovala panu doktoru Martinu Pšeničkovi za vedení práce, Julii Kočí za pomoc s vymezením tématu a šéfredaktorce Taneční zóny Janě Návratové za věcné informace a podporu. 2

4 1. Stručná historie a přehled dramaturgie festivalů 1.1 Tanec Praha Historie Tance Praha sahá do července roku 1989, kdy v rámci Pražského kulturního léta, pořádaného tehdejším Pražským kulturním střediskem, proběhlo několik tanečních vystoupení za účasti dvou zahraničních hostů (Nederlands Dans Theater II z Nizozemí, Sioban Davies Dance Company z Velké Británie). Stále pod hlavičkou Pražského kulturního střediska a za spolupráce se švýcarským festivalem Berner Tanztage se o rok později uskutečnil Tanec 90. S cílem uvést českou taneční scénu do kontextu evropské tvorby, ve snaze o rozšíření povědomí o tanci, o posílení divácké obce a vytvoření prostoru, který by se stal zdrojem informací, bankou diváckých i odborných zážitků 1 vzniklo v roce 1991 občanské sdružení Tanec Praha, které pod vedením ředitelky Yvony Kreuzmannové pořádá stejnojmenný festival na přelomu jara a léta každý rok. Po zkušenostech z ročníku 1991, který skončil s finančním deficitem, se festival zaměřil nikoli na kvantitu, ale na kvalitu dramaturgie, s čímž také začala stoupat jeho návštěvnost i prestiž. Za vrcholy festivalu v devadesátých letech lze považovat vystoupení anglického souboru DV8 Physical theatre (1995), díla Ohada Naharina, u nás poslední dobou známého především díky GAGA technice, v provedení Ženevského baletu (1996) a o tři roky později s jeho vlastní skupinou Batsheva Ensemble či sólový večer legendárního lotyšského tanečníka Michaila Baryšnikova (1996). O rok později se na festivalu představila další legenda moderního tance a choreografie Merce Cunningham, v roce 1999 vystoupil ve Státní opeře Praha soubor Marthy Graham, v roce 2000 byl pak hvězdou festivalu Ballett Frankfurt s choreografiemi slavného Williama Forsytha. Rok 2000 byl pro občanské sdružení a potažmo pro české taneční prostředí zlomový. Tanec Praha o. s. dostal možnost zrekonstruovat budovu bývalého kina Ponec a vytvořit tak stálou scénu pro taneční a pohybové divadlo, navíc vzniklo několik televizních dokumentů, které pomohly zviditelnit činnost občanského sdružení. Praha se také zapojila do projektu Trans Danse Europe, který propojuje sedm evropských metropolí a pomáhá tím rozvíjet festival o jeho dopad na domácí scénu 2 a poskytuje umělcům možnost k mezinárodním výměnám. Třináctý ročník se již zčásti uskutečnil na půdě rozestavěného Ponce, hlavním 1 NÁVRATOVÁ, J., VAŠEK, R. a kol. Tanec v České republice. Institut umění Divadelní ústav, Praha 2010, s Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 3

5 lákadlem však byla významná kanadská choreografka Marie Chouinard, která se představila ve Státní opeře. V roce 2004 festival poprvé trval celý měsíc, navíc se rozšířil i do regionů (šest představení se uskutečnilo v Brně, Mostě a Ostravě). Hlavním dramaturgickým záměrem bylo představit choreografy nejmladší generace, včetně českých umělců, slavících úspěchy v zahraničí. Poprvé v historii festivalu také proběhlo představení pro děti, což později vedlo k založení doprovodného festivalu Tanec dětem (poprvé se dětská představení pod názvem Tanec dětem konala v roce 2008). Vrcholem tohoto ročníku bylo vystoupení izraelského Batsheva Ensemble, který se na Tanec Praha (konkrétně do Sazka Areny) vrátil po pěti letech. O rok později se v Praze, Ostravě a Českém Krumlově představili umělci ze čtrnácti zemí Evropy, Afriky a Asie. Netradiční událostí byl projekt, na kterém se Tanec Praha podílel spolu s festivalem Pražské jaro a jehož výsledek byl divákům představen ve Vinohradském divadle. Dramaturgie pokračovala v duchu mladých choreografů a účastníků projektu Trans Danse Europe a mimo jiné představila zahraniční choreografy, žijící či tvořící v Čechách Pierra Nadauda, Ioanu Monu Popovici a Jara Viňarského. V roce 2006 festival rozšířil svůj program do pěti českých měst do Brna, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Tábora a Ostravy. Ozvláštněním tohoto ročníku byl open-air projekt, který se uskutečnil v rámci Muzejní noci v Uměleckoprůmyslovém muzeu, další doprovodnou akcí byla projekce tanečních filmů na Staroměstském náměstí. Poprvé také proběhly komponované večery pod hlavičkou Evropské taneční laboratoře, která se zaměřuje na to nejlepší z mladé tvorby. Z českých umělců se představily skupiny VerTeDance, NANOHACH, TOW či Domino Dance Company; k tradičním prostorům festivalu je kromě Ponce řazeno Divadlo Archa a Sazka Arena. Devatenáctý ročník k sobě přibral Pardubice a Hudební divadlo Karlín. Po šesti letech byla opět hvězdou festivalu Compagnie Marie Chouinard, která se představila právě v Karlíně a posléze v Sazka Areně za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, poněkolikáté také vystoupil oblíbený dánský soubor Granhøj Dans. Jubilejní dvacátý ročník 2008 se kvůli výraznému zkrácení dotací potýkal se závažnými finančními problémy, přesto se rozšířil do Valašského Meziříčí a připravil celkem 31 představení. Festival zahájily tanečně-akrobatické open-air produkce švýcarského souboru 4

6 Öff Öff Productions, vrcholem pak byl večer patřící izraelskému Kibbutz Contemporary Dance Company. V roce 2009 se do Tance Praha v regionech zapojil také Hradec Králové, Olomouc a Plzeň a na rozdíl od předchozího ročníku byl festival o několik dní prodloužen. Poprvé se v České republice představil slavný soubor Montalvo-Hervieu z Francie, dále pak v Česku poměrně známá Anouk van Dijk z Nizozemí, slovensko-řecká RootlessRoot Company a české soubory mnohdy ve spolupráci s významnými zahraničními choreografy NANOHACH (a Nigel Charnock 3 ), DOT504 (a Jozef Fruček a Linda Kapetanea 4 ), 420PEOPLE (a Ohad Naharin) a TOW, experimentující s novými technologiemi. Mladí zahraniční umělci se představili celkem ve třech večerech Evropské taneční laboratoře. Workshopy byly jako doprovodný program festivalu zařazeny až v roce 2010, jsou však určené pouze profesionálním tanečníkům. 1.2 ImPuls Tanz Vídeňský ImPuls Tanz vznikl z původních Internationale Tanzwochen Wien, které v roce 1984 založili rakouský producent Karl Regensburger a choreograf a tanečník Ismael Ivo, původem z Brazílie. Tento festival byl původně zaměřen pouze na taneční tréninky, během prvního ročníku se na celkem dvaceti workshopech vystřídalo šest mezinárodních lektorů. Tyto taneční týdny byly velmi úspěšné a rychle se rozrůstaly, až byl v roce 1988 jejich program obohacen o představení, a to hned těch nejvýznamnějších světových umělců, jako jsou Wim Vandekeybus, Marie Chouinard nebo Mark Tompkins. Tyto osobnosti, především kanadská Compagnie Marie Chouinard, patří mezi pravidelné účastníky přehlídky, trvající obvykle čtyři až pět týdnů. ImPuls Tanz se stal záhy největší a nejnavštěvovanější přehlídkou současného tance v Evropě, která každoročně přiváží ta nejzvučnější jména tanečního světa. V roce 1998 se na pěti vídeňských scénách představilo devětadvacet mezinárodních ansámblů v padesáti dvou večerech, z nichž bylo třicet dva vyprodaných; celkem festival v tomto roce navštívilo přes dvacet osm tisíc diváků. Pro srovnání tento rok zde vystoupila například Compagnie Montalvo-Hervieu, kteří se v Praze vůbec poprvé představili o jedenáct let později, či Les Ballets C de la B, na které si Tanec Praha počkal až do roku Dalšími hvězdami tohoto ročníku byli Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána, Compagnie Josef Nadj & CCN Orleáns, 3 Spoluzakladatel DV8 Physical theatre. 4 Bývalí členové slavné belgické Ultimy Vez, nyní RootlessRoot Company. 5

7 skupina amerického choreografa Marka Tompkinse či Forsythův Ballett Frankfurt, který byl headlinerem Tance Praha v roce Takřka ob rok je hostem festivalu Compagnie Marie Chouinard (na Tanci Praha v letech 2001 a 2007), co do četnosti vystoupení na ImPuls Tanz ji dohání belgická Ultima Vez choreografa Wima Vandekeybuse (Ultima Vez vystoupila v Praze poprvé v roce 1995 v divadle Archa, kam se vrátila ještě několikrát, naposledy v prosinci V programu Tance Praha však dosud chyběla.). Podobně častým hostem ve Vídni je Mark Tompkins, který stejně jako Chouinard a Vandekeybus stál v roce 1988 u zrodu festivalu; již zmiňovaní Les Ballets C de la B i Josef Nadj se na ImPuls Tanz vrátili ještě dvakrát. Pravidelné místo ve vídeňské dramaturgii má uskupení LaLaLa Human Steps z Montrealu, stejně jako belgická divadelně-taneční společnost Needcompany a britská Akram Khan Company (která bude uzavírat letošní Tanec Praha 2011), stálicí je také italský choreograf Emio Greco. Prakticky každoročně se na festival vrací oceňovaná belgická choreografka Anne Teresa de Keersmaeker se skupinou Rosas. Jiří Kylián se se svým Nederlands Dans Theater objevil na ImPuls Tanz ještě třikrát (jednou ve spolupráci s Ohadem Naharinem, jednou s improvizátorem Michaelem Schumacherem, který je v České republice známý díky 420PEOPLE bývalým členům Kyliánova divadla). Mezi nejzářivější hvězdy vídeňského festivalu patřili Ballet de l Opéra National de Paris (2000, 2005), Merce Cunningham Dance Company (2000; na Tanci Praha 1997), soubor američanky Trishy Brown (2000, 2009), DV8 Physical theatre z Británie (2003, na Tanci Praha 1995) a skupina amerického tanečníka a choreografa Billa T. Jonese (2006). Zatímco na Tanci Praha tvoří čeští umělci takřka polovinu programu, na ImPuls Tanz je domácí produkce zastoupena v minimální míře. Nejvýraznějším z rakouských choreografů je Chris Haring a jeho skupina Liquid Loft, často na festivalu vystupují také mladé tanečnice a choreografky Christine Gaigg a Barbara Kraus, nezřídka zde prezentuje svoji práci i spoluzakladatel festivalu Ismael Ivo. Několikrát na ImPuls Tanz vystoupil Tanztheater Wien. Nedílnou součástí festivalu je jeho doprovodný program, především workshopy, které mají delší tradici než samotné taneční produkce (v posledním roce se uskutečnilo dvě stě workshopů, které vedlo osmdesát lektorů pro více než tři tisíce studentů). Workshopy nejsou zaměřeny pouze na současný tanec, ale věnují se různým formám tanečního umění; stejně tak diskuse a konference, které ImPuls Tanz pořádá (například v roce 2001 proběhla konference o hip hopu). V roce 1996 vznikl v rámci ImPuls Tanz projekt danceweb, který propojuje 6

8 evropské taneční instituce a pomáhá budoucím tanečníkům a choreografům formou stipendií, vzdělávání a možností koprodukce; každý rok v rámci festivalu poskytuje danceweb šedesáti mladým umělcům z celého světa stipendium na workshopy spojené s mentoringem a zdarma účast na představeních a research projektech spojených s festivalem. Obdobou Evropské taneční laboratoře je část programu nazvaná [8:tension], která se zaměřuje na nejmladší generaci choreografů (v rámci tohoto projektu vystoupila v roce 2003 jediná česká zástupkyně v historii ImPuls Tanz Kristýna Lhotáková s choreografií Question for Next Year). Stejně jako v Praze jsou součástí festivalu venkovní performance, koncerty, párty a projekce filmů s taneční tématikou. Pro diváky nabízí ImPuls Tanz kromě prodeje festivalových triček, plakátů a podobně možnost stát se členem ImPuls Tanz Clubu. Jeho členové získávají po zaplacení vstupního poplatku 75 Euro slevy na představení a zdarma vstup na workshopy a párty. Tradičními prostory festivalových produkcí jsou Burgtheater a jeho zkušebny, Volkstheater, Akademietheater, Schauspielhaus, Kasino na Schwarzenbergplatz, Kunsthalle Wien, po svém založení v roce 2001 se staly důležitým dějištěm haly v Museumsquartier, několik představení se uskutečnilo ve Státní opeře a dokonce v Parlamentu. 2. Tanec Praha 2010 Dvaadvacátý ročník Tance Praha proběhl od 24. května do 29. června 2010 v Praze a osmi dalších městech. Zúčastnilo se ho dvacet sedm souborů z jedenácti zemí, které shlédlo celkem kolem šesti tisíc tří set diváků. Devatenáct představení proběhlo v Praze, šestnáct v regionech. Kromě hlavního programu se již potřetí uskutečnil doprovodný festival Tanec dětem a vůbec poprvé proběhly workshopy se zahraničními lektory pro profesionální tanečníky. V tradičních večerech Evropské taneční laboratoře bylo divákům představeno pět mladých domácích i zahraničních choreografů. Největšími hvězdami festivalu byla skupina izraelské choreografky působící v Británii Jasmin Vardimon s choreografií Yesterday a belgičtí Les Ballets C de la B, jejichž dílo Out of Context for Pina choreografa Alaina Platela celý festival uzavíralo. Dalšími zahraničními hosty byl maďarský choreograf Pál Frenák, belgická Compagnie José Besprosvany, skupina choreografky Nicole Seiler ze Švýcarska a v Čechách dobře známá slovenská Debris Company. V Evropské taneční laboratoři se představili umělci z Británie a Španělska. Domácí 7

9 scénu zastupovaly Kateřina Stupecká, Marta Trpišovská, VerTeDance, NANOHACH, DOT504 a další. 2.1 Zahraniční umělci Prvním představením v zahraniční produkci byla choreografie Twins maďarskofrancouzské Compagnie Pál Frenák, která společně se site-specific projektem skupiny DOT504 celý festival zahájila. Choreograf Pál Frenák, původem z Budapešti, se narodil hluchoněmým rodičům, vyjadřování se pohybem a gesty je pro něj přirozené. V choreografii Twins se zaobírá fenoménem dvojčat, vztahů mezi nimi, rozdělení vůdčí a podřízené role. Nabílené hlavy tanečníků odkazují k mimům; mimika i symbolická gesta tvoří důležitou součást choreografie. Do Twins se promítá i Frenákovo trauma z úmrtí sestry, kterou bral jako svou duchovně-biologickou součást. 5 V choreografii Twins je podobnost tanečníků zvýrazněna nejen již zmíněnými nabílenými obličeji; i jejich pohybový slovník je takřka totožný, oba dva tanečníci jsou hypermobilní s rozsahy téměř fakírskými. 6 Postavy dvojčat tanečníků Kristófa Várnagyho a László Majora se staly ikonou ročníku 2010; Nina Vangeli považuje Twins za jedno z nejkvalitnějších představení, které Tanec Praha v tomto roce uvedl. Ve společném večeru se představila slovenská Debris Company spolu s Compagnie José Besprosvany z Belgie. Představení Hexen choreografů a zároveň interpretů Daniela Račka a Stanislavy Vlčekové je fyzickým divadlem o něčem, co překrývá hranice všedního dne, [ ] asociačním dramatem o předávkování realitou, charakterech a jejich ztrácení se v labyrintu obyčejného života. 7 Již patnáct let tvořící Debris Company navazuje na svoje předchozí díla, která charakterizuje obsazení tanečníků výrazného projevu, precizní technika sledující potenciál současného tance, promyšlený výtvarný koncept a původní hudba z dílny současných slovenských tvůrců. 8 Choreografie Récitations belgického choreografa původem z Mexika José Besprosvanyho je duetem tanečnice a zpěvačky recitátorky, která mění tóniny a dynamiku pronášených slov, jako by zpívala. Performerky společně zkoumají možnosti současného tance ve spojení s hudbou a abstraktní prací se slovem; působí jako dvě hlavy na jednom těle. [ ] Jako kdyby byly jedna na druhé závislé, nepostradatelné. 9 5 FAUSTOVÁ, M. Freudovský svět obrazů Pála Frenáka. Taneční zóna, léto 2010, s VANGELI, N. Hluboké ticho Pála Frenáka. Taneční zóna, podzim 2010, s TV.A4.SK [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 8 KOČÍ, J. I malé hvězdy mohou zářit. Debris Company - Hexen. Taneční zóna [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 9 Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 8

10 Název choreografie švýcarské choreografky Nicole Seiler Ningyo vychází ze dvou japonských slov: nin (člověk) a go (ryba nebo tvar). Ningyo tedy může znamenat panenku na hraní nebo mořskou pannu. V choreografii pro jednu tanečnici rozehrává autorka téma lidské a zvířecí podstaty mořských panen, jejich krásu i ošklivost. 10 Kromě tanečnice je přítomná a částečně osvětlená DJka Letizia Renzini, která mixuje hudbu přímo na scéně; výtvarně propracované představení dotváří video projekce. Nicole Seiler z této choreografie vycházela i ve svém workshopu, který vedla v rámci doprovodného programu Tance Praha. První ze dvou velkých hvězd festivalu byla britská Jasmin Vardimon Company, která se ve dvou večerech v samém závěru Tance Praha představila v Hudebním divadle Karlín s choreografií Yesterday. Vardimon pochází z Izraele, byla členkou slavného Kibbutz Dance Company, v roce 1997 se odstěhovala do Londýna, kde založila svůj soubor a stala se jednou z nejvýraznějších představitelek londýnské taneční scény. V choreografii Yesterday se Vardimon vrací do svých vzpomínek, rekapituluje deset let působení souboru, spojuje motivy předchozích inscenací, zkoumá tělo a slovy choreografky jeho krajinu, hledá okamžiky, které paměť nějak poznamenaly nebo v ní zanechaly trvalou stopu. 11 Témata představení oscilují mezi sociální a intimní dimenzí; ke střihu mezi těmito póly využívá Jardimon střídání masových scén se sóly a duety nebo razantní změnu hudby. Jana Návratová o představení píše: Vardimon má zkrátka cit pro divadelní efekt, umí stavět situace s pointou i překvapením [ ] Podařilo se jí vytvořit kompaktní tvar, který dává od začátku do konce smysl. 12 Hvězdou číslo dvě, která v Karlínu uzavírala celý festival, byl slavný belgický soubor Les Ballets C de la B s choreografií Out of Context for Pina, kterou vytvořil neméně slavný Alain Platel. Choreograf samouk Platel, který se mimo jiné věnuje režírování tanečních filmů, se v této inscenaci zaměřil na nitro duše, která nezadržitelně vyplouvá na povrch skrze tělo. Tělo, jako nástroj emocí, nositel vzpomínek, jako surový materiál pro živé umění. 13 Tématem inscenace, věnované významné německé choreografce Pině Bausch, je hledání podstaty lidské existence, hledání kořenů dětství a prehistorie. Jedná se o lyrickou náročnou 10 BOHUTÍNSKÁ, J. I malé hvězdy mohou zářit. Tanec mezi rybou a člověkem. Taneční zóna [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: option=com_content&task=view&id=295&itemid= NEKOLOVÁ, J. Tančí Jasmin Vardimon. Sanquis [online]. Červen 2010 [Cit ]. Přístup z WWW: 12 NÁVRATOVÁ, J. Svoje včera máme ve svém těle navždy. Taneční zóna [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 13 Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 9

11 strukturu založenou na výzkumu chování lidí i zvířat 14, do protikladu k normálnímu sociálnímu chování se zde klade jednání out of context. Platel, vystudovaný speciální pedagog, čerpá ze svých zkušeností s prací s mentálně postiženými lidmi. Na choreografii se autorsky významně podíleli i sami tanečníci, kteří kromě tance i zpívají a podávají herecké výkony. 2.2 Domácí umělci V hlavním programu Tance Praha účinkovaly pouze dva české soubory, DOT504 a VerTeDance. Ostatní zástupci domácí scény byli buď součástí Evropské taneční laboratoře a nebo jejich představení proběhla v regionech. První z českých souborů, který se na Tanci Praha představil, byl DOT504, ovšem ve spolupráci s chilským choreografem působícím v Paříži, Sebastianem Belmarem. Nešlo o stálý kus z repertoáru DOT504, nýbrž o bezejmenný site-specific projekt, který vznikl speciálně k příležitosti zahájení festivalu a odehrál se na dvoraně divadla Ponec. Inspirací k představení byla mandala, jejíž obrazec tvořila těla čtyř tanečníků pohybem v prostoru. Nečekaným zpestřením byl déšť, který přidal tomuto představení další rozměr. Cákající voda a bahnem umazaná těla působila efektně a tematicky zapadala do bojové atmosféry celé choreografie. 15 Tento projekt umělci realizovali ve dvou večerech, společně s choreografií Twins Pála Frenáka. Zhruba v polovině festivalu se představila skupina VerTeDance s choreografií Transforma, která měla premiéru v dubnu 2010 v Ponci. Ke spolupráci přizval soubor izraelskou tanečnici a choreografku Mayu Lipsker, jejíž nejvýznamnější tvorbou byla spolupráce s Batsheva Dance Company, a později účast v projektu Sashy Waltz v Berlíně. V jejím díle pět tanečnic nejen tančí, ale i hraje a zpívá v představení o organické energii, divokosti i něze, o zvířeti, které křičí v nás samých 16, o proměnlivosti ženské energie a spirituality 17. Původní představy Terezy Ondrové (stálá členka VerTeDance) o obsazení se z důvodu mateřských či pracovních povinností zcela rozpadly a vzniklo nové obsazení, spojující pět tanečnic, které nejsme zvyklí vídat na jednom jevišti Lenku Bartůňkovou, 14 NÁVRATOVÁ, J. O záři festivalových hvězd. Taneční zóna, podzim 2010, s ŠTEFANOVÁ, V. Veronika Š. píše o Tanci Praha 2010 (No. 1). Divadelní noviny, Blogy a poznámky [online] [cit ]. Přístup z WWW: no-1/. 16 VerTeDance Company [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 17 NÁVRATOVÁ, J. Transforma aneb Maya Lipsker apokalyptická. Taneční zóna [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 10

12 Martinu Lacovou, Věru Ondrašíkovou, Terezu Ondrovou a Stanislavu Vlčekovou. Tyto tanečnice jsou tanečním projevem velmi rozdílné, ale společně tvoří skupinu, která dává smysl 18. Záměrem choreografky bylo zobrazit přeměnu transformaci pasivních, laxních bytostí v energické a silné bestie; představit ženy a jejich skryté stránky, skryté síly. 19 Podle Niny Vangeli vnesla Lipsker do projevu českých tanečnic bytostný neklid těla 20, který považuje za charakteristický znak izraelského tance Evropská taneční laboratoř V prvním ze dvou večerů Evropské taneční laboratoře představil britský choreograf Nigel Charnock (u nás spolupracoval s NANOHACH) projekt nazvaný Happy, choreografii o hledání rozkoše a vyhýbání se bolesti 22, ve které vystupuje devět nezávislých tanečníků z Polska (v Praze kvůli zranění vystoupila pouze osmičlenná skupina). Kromě tance dostalo prostor i mluvené slovo, a to jak v polštině, tak v angličtině. Publikum sice první laboratorní večer ocenilo, u kritiků se Happy s přílišným nadšením nesetkalo. Jana Bohutínská ho považuje za propadák plný stokrát omletých postupů a nevydařených vtipů, sklouzávajících k trapnosti. Doslova píše: (choreografie) čerpá z tématu lásky v širokém pojetí, ze kterého je však v Happy kýč a nevkus [ ] Snaží se o interaktivitu s divákem, jež je však v Happy jen vyprázdněným klišé [ ] Výsledkem je však jen parodie sebe sama, kterou z pozice diváka skoro není možné přetrpět do konce. 23 Evropskou taneční laboratoř 2 zahájila choreografka a tanečnice Dora Hoštová se svým dvacetiminutovým sólem Tore, zobrazující rituální zápas s býkem. V době konání festivalu byla tato choreografie již více než rok na repertoáru divadla Ponec. Hoštová je uznávanou choreografkou (v roce 2006 získala první místo v mezinárodní choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové) a velmi silovou tanečnicí, která dokáže po celých dvacet minut bez přestání vyvíjet obrovskou energii a koncentraci a tím k sobě diváka pevně připoutá, i když si třeba jen v téměř strnulé pozici zavazuje kostým. 18 VANGELI, N. Ukázat zoubky. Taneční zóna, léto 2010, s Op. cit., s VANGELI, N. Mladá fronta Dnes, Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 21 Op. cit. 22 Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 23 BOHUTÍNSKÁ, J. Unhappy Happy. Taneční zóna [online] [cit ]. Přístup z WWW: 11

13 Dalším v pořadí byl duet Jarka Cemerka a Heleny Arenbergerové Void Amongst Humans. Choreograf Cemerek v tomto pohybově náročném představení zkoumá dopad anonymního prostředí na psychiku jedince 24, pocity člověka obklopeného ostatními, ale přesto osamoceného. Tato choreografie byla nejdelší ze všech čtyř kusů, což bylo dle Markéty Faustové spíše na škodu: Bohužel po slibném začátku ztratila brzy rytmus [ ] Tanečníci sice tančili, seč jim síly stačily, ale jako by nebylo o čem. 25 První ze zahraničních účinkujících v druhé laboratoři byl britský soubor Company Decalage s duetem Appel, který kombinuje současný tanec s prvky capoeiry a b-boyingu (obdoba breakdance). Choreograf Mickael Marso Riviere založil svoje dílo na interakci tanečníků s muzikanty, přítomnými na scéně. Na jevišti se střídá silovější a znatelně capoeirou a hip hopem ovlivněný Riviere s něžnější a výrazně pružnější tanečnicí Navalou Chaudhari. Tanec zprvu působí jako souboj, v závěru se pohyby tanečníků sjednotí. Večer uzavřel další duet, choreografie Ven kubánsko-španělské dvojice Alexise Fernándeze a Cateriny Varely ze souboru La Macana, který společně založili v roce Toto čtvrthodinové představení získalo mnoho ocenění a bylo představeno divákům v Evropě, na Kubě a v Brazílii. Celá choreografie se nese v drsnějším duchu, ať už se jedná o hudbu, kostýmy (roztrhané džíny a tenisky) nebo silový tanec plný energie a ostrých vyzývavých pohledů. 2.4 Tanec v regionech Souběžně s hlavním programem v Praze probíhala taneční představení také v osmi dalších městech. Jejich dramaturgie nebyla totožná s pražskou, většinou byla uvedena představení, která jsou na programu divadla Ponec již delší dobu; ze zahraničních umělců vystoupili v regionech pouze ti, jejichž choreografie byly uvedeny v rámci večerů Evropské taneční laboratoře. Ve Valašském Meziříčí na Zámku Žerotínů vystoupila mladá tanečnice a choreografka Kateřina Stupecká se svým sólovým výstupem Da Capo. Tato choreografie byla oceněna 2. cenou Jarmily Jeřábkové na festivalu Nová Evropa , o rok později za ni Stupecká obdržela Cenu SAZKY za objev v tanci. 24 Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 25 FAUSTOVÁ, M. 3 duety. Taneční zóna, podzim 2010, s Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 12

14 V brněnském divadle Barka vystoupila Anna Polívková a VerTeDance s divácky oblíbeným představením Případy doktora Toureta. Tereza Ondrová byla za roli paní Vltavské v tomto představení oceněna titulem Tanečnice roku. V Barce proběhlo také vystoupení tří choreografií z Evropské taneční laboratoře 2 (Void Amongst Humans, Appel, Ven). V Městském divadle v Českém Krumlově měli diváci možnost shlédnout Exkurzi s Helgou choreografek, tvořících stálou tvůrčí dvojici, Marty Trpišovské a Jany Látalové Hudečkové. Exkurze je ironickým pohledem na vnímání krásy. Nina Vangeli pokládá toto představení za divadelně svůdné, divácky komunikativní a pro tvorbu choreografek a tvůrčí skupiny za mezníkové. 27 Olomoucké divadlo K3 se drželo hlavní dramaturgie festivalu a uvedlo Transformu Mayi Lipsker a VerTeDance a večer Evropské taneční laboratoře 2 (stejně jako v Brně neúplný chybělo Tore Dory Hoštové). Na nádvoří Choceňského zámku byla k vidění Resonance choreografa Michala Záhory a souboru NANOHACH. Toto představení bylo vytvořeno v koprodukci s britským souborem Scottish Dance Theatre v Dundee 28, bylo nastudováno v českém i britském obsazení. Choreografie vznikla v roce 2007; nyní už v repertoáru NANOHACH není. V Plzni se Tanec Praha představil hned několikrát. V Šapitó u Ježíška vystoupil Nigel Charnock s projektem Happy, o den později byla na programu choreografie stejného autora z roku 2008 Miluj mě v provedení souboru NANOHACH. Toto představení je ironickým pohledem na stav zamilovanosti; dva páry tanečníků zde spíše než taneční techniku musí prokázat svůj herecký talent. To, co kvalitu choreografie posouvá nad průměr, je právě energie tanečníků. 29 V bývalé odjezdové budově plzeňského nádraží dnes Moving station se v jednom večeru představila Kateřina Stupecká (Da Capo), Dora Hoštová (Tore) a slovenská Debris Company s choreografií Dolcissime Sirene autorů Daniela Račka a Stanislavy Vlčekové. Na stejném místě o týden později mohli diváci shlédnout Appel a Ven z Evropské taneční laboratoře a inscenaci DeRbrouk, která je součástí celovečerního Triptychu choreografa Jana Komárka. 27 VANGELI, N. Taneční zóna, jaro Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 28 Archiv Tance Praha, op. cit. Přístup z WWW: 29 FAUSTOVÁ, M. Pojď na to a miluj mě! Lidové noviny Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 13

15 V pardubickém Divadle 29 proběhl večer Evropské taneční laboratoře 2, opět za absence Dory Hoštové, která zde vystoupila o několik dní později společně s Debris Company (Dolcissime Sirene). Třetí pardubický večer patřil tanečně-divadelně-experimentálnímu souboru Kyklos Galaktikos a představení Magnet choreografky Jany Vrány. V kulturním centru Bazilika v Českých Budějovicích se v jeden večer představily tři choreografie. Večer zahájilo sólo tanečnice a choreografky Dagmar Chaloupkové nazvané Gradina. Tato choreografie vznikla v roce 2006, Chaloupková za ni v tomto roce získala třetí místo na Festivalu Nové Evropy (Cena Jarmily Jeřábkové) a Cenu diváků na choreografické soutěži v Sofii. Dalším sólem byla Hechizada de Luxe Ley Švejdové, která je rovněž choreografkou a zároveň interpretkou představení. Toto krátké vtipné sólo vzniklo v roce 2005 v USA, kde mělo také premiéru. Lea Švejdová vystoupila tento večer ještě jednou v duetu Synchronicity s Michalem Záhorou. Švejdová za roli v Záhorově choreografii získala v roce 2006 Cenu za interpretaci. Jana Návratová o jejím výkonu řekla: Lea Švejdová je skvělým teamovým hráčem, na nějž je spolehnutí a zářícím sólistou, z nějž nespustíte zrak. Je kaskadérkou prostoru, excelentní představitelkou mladé české taneční generace." 30 Druhým a posledním bodem programu v Českých Budějovicích byla Anna Polívková s Případy doktora Toureta. 2.5 Tanec dětem Již potřetí byl prologem Tance Praha festival Tanec dětem, který probíhal od 24. května a vyvrcholil společným představením na den dětí, 1. června. Tento festival je prezentací celoročního projektu Tanec školám, který pořádá občanské sdružení Tanec Praha a který se zasazuje o rozvoj taneční a pohybové výchovy na základních školách. Festival pořádá pohybové dílny pro děti a dětská představení (Bára Látalová a kol.: Fg = G.[(m1.m2)/r2] / Tanec a fyzika; dětská verze Případů doktora Toureta Anny Polívkové a VerTeDance; Vojta Švejda a představení nazvané Arktický Robinson, aneb neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla). Kvůli finanční náročnosti a zároveň zkrácení dotace Ministerstva kultury se nepodařilo uvést na závěr festivalu zahraniční představení; poslední den Tance dětem vystoupila v divadle Archa skupina VerTeDance s choreografií Emigrantes. Tu vytvořily Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová za režijní spolupráce Štěpána Pácla, premiéra proběhla v lednu 2010 v Arše. Toto představení nahlíží dětskýma očima fenomén uprchlictví 31, 30 NÁVRATOVÁ, J Sazka Aréna, vyhlašující večer Ceny Sazky. Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 31 Archiv Tance Praha [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 14

16 vypráví příběh o malém chlapci, který musel opustit svůj domov. Přímou inspirací byl autorkám arménský chlapec Eda Manukjan, který společně s dalšími čtyřmi dětmi, které navštěvovaly Ateliéry kreativního pohybu Archa.lab, v představení také účinkuje. 2.6 Taneční workshopy Poprvé ve své historii zařadil Tanec Praha k doprovodnému programu také workshopy pro profesionální tanečníky a studenty tance. Tyto workshopy probíhaly v holešovickém Studiu Alt@ od 4. června až do skončení festivalu. Záměrem tohoto projektu bylo podpořit zvýšení gramotnosti domácí taneční scény 32. Workshopy vedlo dvanáct lektorů, převážně vystupujících v hlavním programu Tance Praha. Za Les Ballets C de la B Ross McCormack, který participanty workshopu naučil několik tanečních frází z aktuální choreografie souboru Out of Context for Pina, Mafalda Seville z Jasmin Vardimon Company předvedla studentům ukázky z repertoáru skupiny a seznámila je se stylem práce Vardimon, choreografka Nicole Seiler vycházela ve svých trénincích z představení Ningyo. Dalšími lektory byli Sebastian Belmar, který se spolu s DOT504 podílel na zahajovacím večeru festivalu, Kristof Varagy z Compagnie Pál Frenák, choreograf José Besprosvany z Belgie, Caterina Varela a Alexis Fernández, které vystoupily v rámci Evropské taneční laboratoře, Zuna Kozánková a Stanislava Vlčeková ze slovenské Debris Company, polský tanečník Maciej Kuźmińsky (člen projektu Happy Nigela Charnocka) a Mickael Marso Riviere z britské Company Decalage (Evropská taneční laboratoř 2). 3. ImPuls Tanz 2010 Nejvýznamnější festival současného tance ve střední Evropě se před lety osamostatnil od divadelního festivalu Wiener Festwochen, čímž zareagoval na obrovskou poptávku po tanečním divadle. Mohl se tak rozšířit a v roce 2010 nabídnout přes čtyřicet představení. Sedmadvacátý ročník festivalu proběhl přesně od půlky července do poloviny srpna, kromě hlavního programu představil osm mladých umělců v samostatné sekci [8:tension], osm večerů proběhlo v rámci [WildWalk] představení začínající ve 23 hodin v Kasinu na Schwarzenbergplatz nebo v Schauspielhaus, položky v programu nazvané Extras zahrnovaly prezentace knih s taneční tematikou nebo diskuse či konference. Pod hlavičkou Special 32 Závěrečná zpráva Tance Praha, Archiv Tance Praha, op. cit. Přístup z WWW: %20TANEC%20PRAHA%202010%20na%20web.pdf. 15

17 proběhla performance rakouských LuxFlux. Začínajícím tanečníkům ImPuls Tanz opět nabídl možnost pracovat se zkušenými umělci v rámci rezidencí a research projektů, pro veřejnost byly otevřeny workshopy nejrůznějších tanečních stylů, od baletu a současné techniky přes africké a orientální tance po hip hop či street jazz. Festival probíhal v tradičních místech v halách v Museumsquartier, v Akademietheater, Odeonu, Kunsthalle Wien a v Café Prückel. Mezi největší hvězdy a zároveň tradiční účastníky festivalu patřila belgická Ultima Vez Wima Vandekeybuse, Compagnie Marie Chouinard, Anna Teresa de Keersmaeker se skupinou Rosas či Rakušan Chris Harring a jeho Liquid Loft. Dalšími zvučnými jmény byly například Les Ballets C de la B, choreograf Xavier Le Roy z Francie, Les Ballets de Monte Carlo či slavná kanadská tanečnice Louise Lecavalier. 3.1 Zahraniční umělci Umělci nerakouského původu tvořili téměř sto procent hlavního programu festivalu. Nejvíce vystupujících bylo z Belgie, USA, Francie, Kanady a Velké Británie. ImPuls Tanz zahájila stálice festivalu, belgická skupina choreografa Wima Vendekeybuse Ultima Vez s představením What s the prediction?. Tanečníci vystoupili v Museumsquartier pod širým nebem s živou kapelou za zády, vstup na akci byl zdarma. Čtyři večery patřily souboru Les Ballets de Monte Carlo, kteří uvedli jednak dílo rakouského choreografa Chrise Harringa (viz kapitolu Domácí umělci), jednak choreografii vedoucího souboru, Jeana-Christopha Maillota s názvem Daphnis et Chloé na hudbu Maurice Ravela. Tento klasický balet poněkud vyčníval z dramaturgie festivalu a u fanoušků současného tance se setkal s nepochopením. Zuna Kozánková o představení napsala: Slabá baletní choreografie vyrážející dech tím, že balet dokáže i ve třetím tisíciletí existovat v této podobě. Její uvedení považuji za omyl festivalu [ ]. 33 Pod hlavičkou PAR B.L.eux byla uvedena společná práce světoznámých kanadských tanečníků a choreografů Louise Lecavalier a Benoîta Lachambra, choreografie s názvem Is You Me. Velmi významnou roli v této choreografii hraje videoprojekce, jejímž autorem je výtvarník Laurent Goldring; autorem hudby je Hahn Rowe, který dříve spolupracoval mimo jiné s významnou americko-belgickou choreografkou Meg Stuart. 33 KOZÁNKOVÁ, Z. Sacre the rite thing. Taneční zóna, podzim 2010, s

18 Kanaďan Benoît Lachambre a PAR B.L.eux vystoupili na festivalu v tomto roce dvakrát; kromě již zmiňovaného duetu s Louise Lecavalier zde uvedli choreografii se záhadným názvem ~~~O oui~~~. Na tomto představení, které spojuje tanec, pohyb s mluveným slovem, se kromě Lachambra podílela tanečnice a herečka Annik Hamel a filmová herečka a divadelní režisérka Céline Bonnier. Bývalá členka slavných La La La Human Steps, Louise Lecavalier, vystoupila v rámci ImPuls Tanz 2010 také ještě jednou, ve večeru zahrnujícím dvě choreografie Children a A Few Minutes of Lock. První z nich, duet Children, vytvořil pro Lecavalier a jejího tanečního partnera Patricka Lamothe v Čechách dobře známý britský choreograf Nigel Charnock. Je to temné, vtipné a velmi tělesné dílo o vztahu mezi mužem a ženou, připomínající velké, dospělé dítě. Choreografie Children je hořkosladký a zpocený duet, který odhaluje peklo i ráj vztahu, jenž se ocitl v bodu zlomu. 34 Druhá choreografie je vzpomínkou na dobu, kdy Lecavalier vystupovala s La La La Human Steps. A Few Minutes of Lock je dílo poskládané z duetů choreografa a uměleckého ředitele tohoto souboru Édouarda Locka; kromě Lecavalier a Lamothe v něm vystupuje další bývalý člen Keir Knight. Obě choreografie jsou na programu Tance Praha Pravidelnou účastnicí festivalu je Belgičanka Anne Teresa de Keersmaeker se skupinou Rosas, která ve Vídni v roce 2010 uvedla choreografii nazvanou En Atendant. V tomto díle se autorka vrací do středověku k tak zvanému Ars Subtilior starofrancouzská balada o utrpení čekání (En Atendant Bolestné čekání) pocházející z tohoto období byla přímou inspirací ke vzniku díla; postávání, čekání, váhání je vskutku pohybovým spodním tónem této choreografie. 35 Hudba, která doprovází choreografii v živém provedení přímo na scéně, je ze stejného období. Dvouhodinové představení bylo zajímavé jednak řešením prostoru, který byl rozseknut úhlopříčně a diváci tedy seděli šikmo k oknům. O druhou zajímavost se postarala právě tato okna, která byla během představení jediným zdrojem světla představení tudíž probíhalo ve stále větším šeru. Ve dvou večerech se představil francouzský soubor Compagnie Mathilde Monnier/CCN de Montpellier s choreografiemi Pavlova 3 23 a Soapéra. První z nich odkazuje k Umírající labuti Anny Pawlowy z roku 1907; toto zhruba tříminutové představení ve své době vyvolalo velký rozruch, neboť zde vůbec poprvé baletka improvizovala přímo na 34 Program Tance Praha 2011 [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 35 VANGELI, N. ImPuls Tanz Wien. Položené, ale spíše nezodpovězené otázky. Taneční zóna, podzim 2010, s

19 scéně. Monnier vytvořila choreografii pro devět tanečníků, kteří se střídají v krátkých etudách a jasně a zřetelně odkazují k tématu smrti. Avšak skryt zůstal divákům smysl poměrně dlouhé scény, kdy tanečníci přinášeli různé disparátní předměty [ ], nalepovali je na sebe a vzápětí se jich zase zbavovali. Touto poetikou čehokoli, která zaručeně má tu moc usmrtit představení, choreografka vcelku naplnila své nihilistické proroctví. 36 Na představení Soapéra spolupracovala Monnier s výtvarníkem Dominiquem Figarellou a čtyřmi tanečníky. Scénu tvoří bílá hmota, mezi kterou se interpreti pohybují, a velká bílá tabule, která někdy připomíná malířské plátno, jindy slouží jako deska stolu. Dílo nevychází z žádného konkrétního tématu; choreografka se zde ptá, jestli se tanec bez tématu stává abstrakcí. Jako téměř každý rok vystoupila na festivalu Compagnie Marie Chouinard, tentokrát s choreografií The Golden Mean. Ta má představit lidstvo v lehce ztřeštěné, ale přátelské budoucnosti. 37 V představení plném masek, paruk a divadelních efektů se Chouinard zabývá fenoménem zlatého řezu, její choreografie má, stejně jako většina jejích předchozích děl, ironický a silně erotický podtón. V roce 1999 vytvořil slavný Francouz Xavier Le Roy poměrně skandální představení Product of Circumstances, ve kterém pomocí projekce a ukazovátka názorně vysvětloval, co ho dovedlo od molekulární biologie k tanci. O jedenáct let později vystoupil na ImPuls Tanz s pokračováním: Product Of Other Circumstances rozvádí myšlenku, proč se člověk během dvou hodin může (nebo nemůže) stát tanečníkem butó. Tentokrát vystupuje Le Roy v pozici amatéra, který se snaží vypořádat s okolnostmi cizího tance. 38 Jednou z hlavních hvězd festivalu byl belgický soubor Les Ballets C de la B, který zde uvedl choreografii Gardenia choreografů Alaina Platela a Franka Van Laecke. Umělci se zde vyrovnávají se stárnutím a kultem mládí velmi osobitým způsobem; v divadelně-tanečním představení vystupují bývalí transvestité ve věku mezi padesáti a šedesáti lety. Platel zde tematicky navazuje na dílo Out of Context, které představil ve stejném roce na Tanci Praha: zabývá se tu opět určitou, na základě své psychické odlišnosti vyloučenou skupinou. 39 Dle Niny Vangeli interpreti příliš netančí, ale spíše pózují; je to celé vlastně módní přehlídka s četnými převleky a také s četnými zastaveními jako pro fotosnímky do melancholického alba 36 VANGELI, N. Op. cit., s Archiv ImPuls Tanz [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 38 Archiv ImPuls Tanz, op. cit. Přístup z WWW: 39 VANGELI, N. Op. cit., s

20 z doby hvězdných okamžiků travestitní kariéry. [ ] představení [ ] si bez zábran pohrává se scénickým kýčem. 40 V rámci svého závěrečného turné se v několika večerech představili studenti taneční školy P.A.R.T.S., kterou založila Anne Teresa de Keersmaeker. Studenti zatančili nově nastudovanou choreografii RE: Drumming, se kterou v roce 1998 na ImPuls Tanz vystoupil Keersmaekerové soubor Rosas, a ve večerech nazvaných New Works #1, 2 a 3 představili svoje vlastní práce. Součástí programu byl také tradiční benefiční večer, jehož výtěžek přispívá k boji proti aids. První část večera patřila vídeňskému rozhlasovému orchestru, v druhé polovině vystoupil tanečník a choreograf Anthony Rizzi s performerkou Penny Arcade. Oba umělci se problematikou aids dlouhodobě zabývají; jejich společné vystoupení vzniklo speciálně pro tento benefiční večer. K dalším zahraničním hostům festivalu patřili Francouz Jérôme Bel, který zde uvedl poslední ze svých tanečních portrétů ; americký performer Keith Hennessy s představením Crotch; dvojice působící v Belgii Jonathan Burrows a Chrysa Parkinson, kterým Nina Vangeli v Taneční zóně udělila za pět 41 ; Burrows podruhé ve spolupráci s hudebníkem Matteem Fargionem; Davis Freeman a Hans Van Den Broeck, oba ve svých představeních vycházející ze spolupráce s diváky; David Zambrano, který představil svoje dvě díla Holes #1 a Holes #2; americká choreografka DD Dorvillier, jejíž práce byla k vidění i v rámci [WildWalk], s choreografií s výstižným názvem Choreography, a Prologue for the Apocalypse of Understanding, Get Ready! a Robyn Orlin z Jihoafrické republiky s představením We must eat our suckers with the wrappers on Řadu zahraničních účinkujících uzavírá Mårten Spångberg ze Švédska. Recenze Niny Vangeli v tomto případě mluví za vše: Odolejte pokušení navštívit kdy nějaké představení Švéda Mårtena Spångberga, ať už jsou jeho minulé zásluhy o avantgardu jakékoli. Inscenace Powered By Emotion je něco mezi číslem u táboráku a karaoke. Hoďte nohy na ramena, dokud je čas Domácí umělci Prvním zástupcem rakouské scény byla Anne Juren (pocházející ovšem z Francie), která ve třech večerech představila svoje dílo Magical, na kterém spolupracovala s režisérkou 40 Op. cit. 41 Op. cit., s VANGELI, N. Op. cit., s

21 Annie Dorsen z USA. Společně s kouzelníkem Stevem Cuffiem si zde umělkyně kladou otázku, zda jde dohromady kouzelnictví a feminismus. S odkazy na Marinu Abramovich či Carolee Schneemann ironizují konzumní pohled na nahé ženské tělo. Jitka Šťávová v Taneční zóně píše: Kompozičně velmi zdařile rozpracované dílo [ ] je propojeno pohráváním si s iluzí, různými triky a proměnami. Nakonec se sám divák stává předmětem manipulace. [ ] Anne Juren vytváří [ ] choreograficky aktuální dílo, ve kterém nadto dokáže plně zapojit divákovu fantazii. 43 Čtyři večery z programu patřily světově uznávanému choreografovi Chrisi Harringovi, který tentokrát neuvedl dílo z produkce svojí skupiny Liquid Loft, nýbrž představil výsledek spolupráce se slavným souborem Les Ballets de Monte Carlo s názvem Sacre: The Rite Thing, která je svéráznou interpretací Stravinského Svěcení jara. S původní Stravinského hudbou se však pracuje jen jako s výchozím materiálem, stejně jako s původní choreografií Václava Nižinského. Inspirací byly Harringovi i příběhy tanečníků, Nižinského osud i jeho poznámky k choreografii. Představení působí extrémně jednoduše, přímo minimalisticky. Žádný děj, minimum hudby, jeden základní princip světelných změn, prostá scéna a pohybu též jen skromně. 44 Harring na této choreografii pracoval s klasickými tanečníky, jejichž deformace baletem byla na scéně, především u mužů, velmi patrná. Podle Zuny Kozánkové ani při nejpřirozenějším pohybu, jakým je lidská chůze, nebyli schopni působit přirozeně. 45 Americko-rakouská formace CABULA6 představila v Schauspielhaus svůj Angola Project I, který je součástí projektu o migraci, domově, cestování a diasporách, 46 nazvaném Life On Earth. Jeho cílem je natočit film roadmovie o dvou sourozencích a jejich cestě k vlastním kořenům. Jeremy Xido formou čteného představení seznamuje s tímto projektem diváky ve dvou večerech; první část byla zařazena do hlavního programu, druhá byla součástí sekce [WildWalk]. 3.3 [8:tension] Část festivalového programu nazvaná [8:tension] by se dala považovat za obdobu Evropské taneční laboratoře na Tanci Praha; prezentují se zde mladí progresivní umělci 43 ŠŤÁVOVÁ, J. Rakouským tancem už dávno nepulzuje jenom vídeňská krev. Taneční zóna, podzim 2010, s KOZÁNKOVÁ, Z. Op. cit., s Op. cit. 46 Archiv ImPuls Tanz [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 20

22 z celého světa včetně Rakouska. Účast v této sekci bývá vstupní bránou do hlavního programu v nadcházejících ročnících. 47 Tuto sekci zahájila finská choreografka Maija Hirvanen s představením On Ice, jehož je zároveň i jedinou interpretkou. Autorka ho popisuje jako portrét současné ženy v sociálně-demokratické společnosti. 48 Belgicko-portugalská dvojice Pieter Ampe a Guilherme Garrido jsou jedinými umělci, kteří vystoupili v rámci [8:tension] dvakrát (poprvé se zde představili o rok dříve, v roce 2009). V duetu Still Standing You dávají divákům nahlédnout na rozporuplné elementy jejich přátelství: jsou nyní přátelé, rivalové, nepřátelé nebo milenecká dvojice? 49 Festivalu ImPuls Tanz vděčí tato dvojice za své seznámení poznali se v roce 2006 během účasti v projektu danceweb. Anna MacRae, původem z Nového Zélandu, žije a tvoří ve Vídni od roku 2001, kdy se zúčastnila dancewebu. V choreografii With Subtitles pro tři tanečníky si pokládá otázku, jak filtrujeme tok informací, které se na nás denně hrnou ze všech stran. Belgičanka působící střídavě v Belgii a Nizozemí, performerka a konceptuální umělkyně Sarah Vanhee nabízela v aukci svoje z různých důvodů neuskutečněné nápady. Zhruba dvouhodinová performance The Great Public Sale of unrealized but brilliant ideas počítá s aktivním zapojením diváků; Vanhee svoje nápady nabízí publiku ke koupi, aby jim mohl být vdechnut nový život. 50 Německo-švýcarská trojice Jenny Beyer, Chris Leuenberger a Anja Müller nazvala své vystoupení prostě III. Choreografie spočívá v kolektivní práci na sólech, jsou zde patrné rozdílné přístupy všech tří choreografů/tanečníků, kteří využívají jak tanečních, tak divadelních prvků. Všichni tři umělci byli účastníky dancewebu v roce Aitana Cordero ze Španělska se ve svém díle Solo? ptá, proč musí tančit sama, a tak kolem sebe hromadí a aranžuje na jevišti nejrůznější předměty denní potřeby, které následně rozbije a poskládá na jedno místo, aby k nim nakonec sama ulehla. 47 ŠŤÁVOVÁ, J. Op. cit., s Archiv ImPuls Tanz [online]. [Cit ]. Přístup z WWW: 49 Op. cit. Přístup z WWW: 50 Op. cit. Přístup z WWW: 21